Kde se rozmanitost setkává s hodnotou - Katalo.cz

"Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.

Podívejte se také GIGABYTE X570S AERO G (X570S AERO G)

2. vydání již delší dobu vyprodané a velmi úspěšné publikace tentokrát v edici Aero. Publikace vyjde v celkem třech číslech Aera a to v čísle 92, 93 a 94."Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.V Aeru č. 95 vychází jako reedice poslední, třetí část publikace „Síbl“ Siebel Si 204/Aero C-3 v československém letectvu

Podívejte se také TXR Aero černé (motonad02276)

"Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.

Podívejte se také TXR Aero černá (motonad02347)

• TXR Aero černé (motonad02273)
• TXR Aero černá (motonad02376)
• Force AERO Al, stříbrné (8592627019494)
• Bull's Šipky Aero - 16g (155072)
• ETA Aero 0500 90010 (ETA050090010 )
• TXR Aero černo/žlutá (motonad02377)
• TXR Aero černo/žlutá (motonad02348)
• Bull's Šipky Aero - 16g (76260)
• Lezyne Aero Caddy Black (4712805996988)
• Lezyne Aero Energy Caddy (4710582542701)
• Bull's Šipky Aero - 14g (155071)
• KJUST BMW 3 SEDAN 2012+ SADA TAŠEK AERO (4KS) (7007036)
• Bull's Šipky Steel Aero - 23g (97694)
• Orion Lis na brambory Aero, nerez
• aero plus ball florbalovy micek zluta
• Bull's Šipky Steel Aero - 20g (156723)
• Babolat Aero G yell-bk (SPTbab136nad)
• Bull's Šipky Steel Aero - 22g (97695)
• Bull's Šipky Steel Aero - 22g (156724)
• KJUST SADA TAŠEK AERO 7KS PRO TESLA MODEL 3 2017+ (7050006)

Obsahuje vystřihovací papírový model cvičného a bombardovacího letounu československého letectva Aero C-3B v měřítku 1/48.„Síbl“, neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28. Éra „síblů“ v čs. letectvu trvala něco málo přes deset let, během nichž tyto bezesporu elegantní, byť v r. 1955 již poněkud archaické stroje, poctivě a neúnavně sloužily nejen za slunných dnů, ale i v noci a za ztížených povětrnostních podmínek.

Objev podobné jako AEROmodel 8 - Aero C-3B ( Siebel Si 204)

Československá bezlicenční kopie německého elementárního cvičného letounu Bücker Bü 131 „Jungman“, vyráběná po označením Aero C-4/104 a známá u nás pod přezdívkou „Bikr“, je jednou z legend období poválečné výstavby čs. vojenského letectva. Základům leteckého řemesla se na něm do léta 1951 vyučilo v LVA min. 300 pilotů – budoucích důstojníků, z nichž většina posílila kádr velitelského sboru čs. letectva v době jeho masivní výstavby v letech 1951-1953. Dlužno ovšem poznamenat, že mnozí byli po únoru 1948 shledáni politicky nevyhovujícími a vystaveni perzekucím od vyhození z armády po věznění po vykonstruovaných soudních procesech. Kromě toho sloužil u LU ve výcviku pilotů – podůstojníků, u cvičných letek a leteckých pluků, kde byl využíván k přezkušování pilotů, výcviku v létání podle přístrojů, nácviku akrobacie, kurýrním letům apod. Jeho kariéra ve vojenském letectvu sice trvala jen přibližně osm let, ale ti, kdož na něm začínali kariéru vojenského pilota, vzpomínají dodnes. I poté ještě poskytl mnoho krásných zážitků sportovním pilotů Svazarmu, kam byly po r. 1950 zbylé letouny předávány. Mnozí ještě dnes vzpomínají na polétání s „Bikrem“, na vítr šlehající do tváře jako ve slavných stíhačkách I. světové války. Mnozí další také dodnes litují, že si s ním již nestihli zalétat. Vzpomeňme proto službu „Bikra“, tohoto dvojplošného reliktu „zlaté éry letectví“ v čs. vojenském letectvu, i my.

Objev podobné jako Aero C-4/104 v československém letectvu - Miroslav Irra

Sestav si a ozdob si svůj pokoj krásným realisticky zpracovaným modelem Siebel Si 204 D/E. Užij si hodně legrace při stavbě a vychutnej si pocit, když je model hotov. V měřítku 1:72.V krabici 34x19x5,5 cm.Vhodné od 8 let.Technické údaje:Roky 08Obsah balení:Model Siebel Si 204 D/E 1:72 29,5x16,6cm v krabici 34x19x5,5cmPokud není uvedeno jinak, cena se vztahuje na 1 ks produktu.Konkrétní barvu nebo druh výrobku není možné z technických důvodů zvolit, objednávce bude přidělena náhodná varianta dle skladových možností.

Objev podobné jako Směr slepovací model Siebel Si 204 D E 1:72

Avii S/CS-92 Me 262 v československém letectvu autora M.Irry. Publikace popisuje zkoušky, výrobu a nasazení německého proudového stíhače Messerschmitt Me 262 v československém letectvu po roce 1945. Publikace je doplněna unikátními dobovými fotografiemi, barevnými fotografiemi dochované Avie S-92, vzpomínkami letců, kteří na S-92 létali. Nechybí barevné bokorysy obou verzí.

Objev podobné jako AERO 2/110 Avia S/CS-92 Me 262 v Československém letectvu - Miroslav Irra

60. léta byla pro 1. slp významná zejména přechodem na další generací stíhacích letounů konstrukční kanceláře MiG, v tomto případě na typ MiG-21 a jeho verze. Po celé období let 1962-1970 se pluk nacházel v sestavě 3. sPVOS, resp. od r. 1969 3. dPVOS. Na jaře 1968 se jeho příslušníci přihlásili k obrodnému procesu v československé společnosti, který násilně přervala agrese států Varšavské smlouvy v čele se SSSR. Důsledkem toho byly mimo jiné personální čistky, které formou kádrových prověrek proběhly v roce 1970 a na jejich základě pak bylo propuštěno do zálohy min. 60 příslušníků pluku, evidentně většina z politických důvodů. V podmínkách nastávající tzv. „normalizace„ pluk nadále plnil úkoly v bojové přípravě a ochraně vzdušného prostoru.

Objev podobné jako AERO 113 První, stíhací, Zvolenský 1962-1970, 3.díl - Miroslav Irra

Proudový stíhací letoun MiG-15bis sovětské konstrukční kanceláře Mikojan – Gurjevič navázal na původní MiG-15 v seriové výrobě v SSSR od roku 1949. Pro méně zasvěceného diváka by se oba letouny z vnějšího pohledu mohly zdát identické, ale MiG-15bis vykazoval jednak o něco vyšší výkony díky novému motoru Klimov VK-1, měl lepší výzbroj a další menší konstrukční změny. Čs. vojenské letectvo přecházelo na MiG-15bis, tehdy u nás oficiálně značený S-103, od roku 1953, kdy bylo ze SSSR dodáno 24 letounů a od r. 1954 po ukončení produkce MiGu-15/S-102 přebíralo dodávky letounů domácí licenční výroby. Ta skončila v r. 1958 a dala celkem 620 strojů, z nichž čs. letectvo převzalo 444. Je pozoruhodné, že MiG-15/S-102 měl stanovenu technickou životnost 10 let, takže tyto letouny, pokud nebyly přestavěny na MiG-15SB, zmizely od útvarů do r. 1964. MiG-15SB měl technickou životnost po úpravě prodlouženu na 13 let, takže do roku 1967 byl ze služby vyřazen i on. MiG-15bis, přestože po stránce draku se nijak výrazně nelišil od MiGu-15, vydržel ve službě až do jara 1983. Šlo o stroje z posledních licenčních serií roku 1958, takže sloužily necelých 25 let. Tato publikace navazuje na historii výroby a služby v čs. letectvu předchozí verze letounu MiG-15 popsané v předchozích publikacích serie Aero.

Objev podobné jako AERO 94 MiG-15bis v čs. vojenském letectvu 1. díl - Miroslav Irra

Aero č.99 navazuje na AERA č.94 a č.97 MiG-15bis v čs. vojenském letectvu 1. a 2.díl. Publikace popisuje akrobatické skupiny čs. letectva létající na strojích MiG-15bis. Označování letounů podle útvarů. Letecké nehody a soupis ztracených letounů. Vše doplněno množstvím fotografií.

Objev podobné jako AERO 99 MiG-15bis v čs. vojenském letectvu 3. díl - Miroslav Irra

Model letadla - plastový, měřítko 1 : 72, vojenské letadlo, realistické provedení, 68 dílků, vhodné na vystavení, délka 16,6 cm, model a samolepky součástí balení, vhodný od 8 let S plastovými modely od tradičního českého výrobce hraček Směr si můžete sami sestavit oblíbené modely letadel či lodí. Propracované modely se vyznačují vysokou kvalitou a podobou reálné předloze. Při sestavování modelů si užijí mnoho zábavy malí i velcí. Modely jsou vhodné pro děti od 8 let. Klíčové vlastnostikvalitní model od tradičního českého výrobce hračekpropracované detailyvěrnost reálné předlozedoporučený věk od 8 letmodel letadla Siebel Si 204 D / Eměřítko 1:72 Letadlo Siebel Si 204Plastový model letadla Siebel Si 204 D / E se skládá ze 68 dílů a je vyroben v měřítku 1:72. Složený model měří 16,6 cm na délku a 29,5 cm na šířku. Jedná se o slepovací stavebnici. Balení obsahuje seznam doporučených barev pro konkrétní...

Objev podobné jako Směr Model Kit 0935 letadlo – Siebel Si 204 D/E (8594877009355)

Publikace navazuje na AERO č.38 a č.39 MiG-21F-13 1. a 2.díl. První verzí tohoto letounu, která byla zavedena do služby v československém letectvu, byla právě verze MiG-21F-13, jejiž nástup byl významným mezníkem v historii našeho letectva, neboť právě tento letoun umožnil našim pilotům překonat bariéru dvojnásobné rychlosti zvuku. Publikace se věnuje výzbroji našich MiGů a dokumentuje vyrobené licenční stroje.

Objev podobné jako AERO 41 MiG-21F-13 v československém vojenském letectvu 3. díl - Miroslav Irra

Čs. letectvo po válce evidovalo tři produkty firmy Heinkel – He 72, He 111 a He 219, v případě He 111 a He 219 v počtu pouze několika kusů, počet He 72 přesáhl desítku. Všechny naše He 72 byly v majetku čs. vojenské správy, avšak byly zapůjčeny aeroklubům. Aerokluby je používaly především ke vlekání větroňů a v této roli si vysloužily uznání i značnou popularitu. O letouny He 111 neměla čs. vojenská správa v prvních poválečných letech zájem. Iniciativa k jejich využití však vzešla od VLÚ Letňany. Tato instituce se po válce zabývala řešením desítek výzkumných, zkušebních a výrobních úkolů, mezi nimiž byly zkoušky „raketového dálkově řízeného leteckého torpéda“, tedy řízené letounové střely Henschel Hs 293A, zkouškami trofejních proudových motorů BMW 003 a Jumo 004, zkouškami bombardovací výstroje a zkušebním bombardováním, mj. též zkouškami řízené pumy PC 1400Fx Fritz X. K tomu bylo nutno mít vhodný letoun. Dva stroje byly získány z Bulharska, třetí stroj pocházející z válečné kořisti byl až ve dnech 26.-28.4.1950 převzat vojenskou správou po revizi v závodě Rudý Letov. Dva letouny byly v LVÚ využívány v letech 1948-49 k různým zkouškám, jeden byl upraven pro letové zkoušky proudových motorů Jumo 004 a BMW 003. V r. 1950 byl jeden (možná dva?) He 111 upraven pro letecké snímkování a předán Fotoletecké skupině, kde dolétal v r. 1957. Prokazatelně dva stroje byly v letech 1952 – 1953 používány k vlekání vlečných terčů pro střelby stíhacích S-102. Oba byly zrušeny během let 1953-1954. Zájem o He 219 projevilo MNO až v r. 1948, kdy oznámilo továrně Rudý Letov zámysl objednat opravu dvou kusů z materiálu nacházejícího se v Chebu. Rudý Letov zahájil kompletaci dvou letounů, první byl byl zalétnut 25.2.1950, na druhém letounu, který měl být přizpůsoben pro montáž proudového motoru, se v té době stále pracovalo. Snahy o jejich využití byly vcelku bezvýsledné, oba byly zrušeny asi někdy na počátku roku 1953.

Objev podobné jako AERO 80 Letouny Heinkel v československém letectvu - Miroslav Irra

Proudový stíhací letoun MiG-15 sovětské konstrukční kanceláře Mikojan – Gurjevič je v oblasti vojenského letectví nepochybně legendou, která po léta psala historii letectví nejen našeho, ale i světového. Ačkoli konstruován pro třetí světovou válku, v níž měl slavně zvítězit režim, který jej zrodil, byl bohudík pro nás středoevropany nasazen jen v mnoha lokálních konfliktech, z nichž prvním a publicisticky nejznámějším byla válka v Koreji. Zde byl poprvé nasazen ve vzdušných bojích, a pokud byl pilotován zkušenými sovětskými piloty, byl přinejmenším rovnocenným soupeřem tehdy nejmodernějších amerických stíhaček F-86 „Sabre“. Celkem 17 564 strojů tohoto typu vyrobených v několika základních verzích a mnoha variantách v SSSR (13 383 ks), Československu (3 354 ks) a Polsku (727 ks), kromě výroby v Číně, jejíž počty nejsou známy, sloužilo v mnoha letectvech zemí východního bloku i rozvojových zemí po celém světě. Bylo o něm napsáno mnoho. I historie jeho licenční výroby u nás je vcelku známa. Nejméně známou kapitolou jeho historie u nás tak po léta zůstala jeho služba u čs. leteckých útvarů Od doby dodání prvního MiGu-15 k nám do jeho posledního letu uplynulo totiž téměř 32 let a počet nasazených letounů za celé období činil přes 1200! Déle vydržel ve službě jen typ MiG-21, ovšem celkový počet nasazených letounů tohoto typu byl podstatně nižší. Třídilná publikace „Patnáctka“ Letoun MiG-15 v čs. vojenském letectvu poprvé vyšla v našem nakladatelství v roce 2006. Nyní se doplněná a aktualizovaná vrací v edici AERO.

Objev podobné jako AERO 83 "Patnáctka" Letoun MiG-15 v čs. vojenském letectvu 1. díl - Miroslav Irra

Další sešit edice Aero přináší závěrečnou pasáž historie nasazení klasické patnáctky v čs. letectvu. Čtenář se zde seznámí s akrobatickými skupinami čs. letectva na letounech S-102/MiG-15, zásadami pro provedení a umístění výsostných znaků a označování útvarové příslušnosti letounů v letech 1951 – 1957. Uveden je také přehled leteckých nehod po jednotlivých modifikacích – MiG-15, MiG-15SB a MiG-15T. Přílohy zahrnují osnovy letecké přípravy pro přeškolení v PVSL a u 7. lšp, seznamy pilotů S-102/MiG-15, kteří prošli výcvikem v PVSL, u 7. a 2. lšp, a personálu 22. sld přeškoleného v r. 1954. Rovněž jsou představeny seznamy pilotů MiG-15 a MiG-15SB stíhacích bombardovacích pluků v r. 1962, soupis letounů S-102 u 15. leteckého stíhacího sboru v březnu 1954, zjištěná označení útvarové příslušnosti konkrétních letounů dle výrobních čísel, a konečně seznam letounů dochovaných k různým účelům po vyřazení ze služby.

Objev podobné jako AERO 88 "Patnáctka" Letoun MiG-15 v čs. vojenském letectvu 3. díl - Miroslav Irra

S nástupem moderní techniky, která kladla na pilota čím dál tím větší nároky, narůstal problém zajištění letounů, které by se co nejvíce přibližovaly svými vlastnostmi bojovému stroji, na který měli cvičení piloti přejít. Nejlogičtějším řešením byla dvoumístná cvičná verze bojového stroje. V případě verzí stíhacích MiG-21 to byly v našem letectvu MiGy-21U/US/UM. Publikace popisuje ve dvou dílech jejich službu.

Objev podobné jako AERO 78 MiG-21U/US/UM 2.díl - Miroslav Irra

Období let 1951 – 1961 bylo pro pokračování historie Zvolenského leteckého pluku zvoleno záměrně. Je totiž významné přechodem na proudovou leteckou techniku a zároveň tím, že pluk byl od roku 1952 do roku 1961 součástí 1. lsd/sld. Rok 1951 přinesl převratné změny. Probíhaly přípravy na hromadné přezbrojení letectva proudovou technikou. K tomuto úkolu byla určena celá 3. ld, u jejíchž pluků proběhl pečlivý kádrový výběr pilotů pro přeškolení. Samozřejmým předpokladem, kromě pilotních schopností, byla naprostá oddanost KSČ, lidově demokratickému zřízení a SSSR. Od února 1951 působilo na letišti Mladá „Výcvikové středisko určené k přeškolování na proudová letadla“, reorganizované dnem 1.6.1951 na „Proudové výcvikové středisko letectva“. Právě zde se mělo rodit československé proudové letectvo. 1. lp se ještě zúčastnil květnové vojenské přehlídky v Praze dne 6.5.1951 k výročí osvobození Československa Rudou armádou. Letecká část byla pojata vskutku velkolepě za účasti více než 200 letounů, které měly defilovat nad letenskou plání současně s pochodujícími útvary pěchoty a dalších pozemních zbraní. V den přehlídky právě v čase zahájení vzletu jednotlivých skupin se však přes Prahu hnala silná přeháňka se sněhem a nízkou oblačností. Formace sice vzlétly, ale v nepříznivých podmínkách se věci odvíjely jinak než bylo plánováno. Při tehdejším stavu radiotechnického zabezpečení řízení letového provozu bylo zázrakem, že za daných povětrnostních podmínek přehlídka neskončila ještě hůře. Po přehlídce se vybraný personál pluku spolu s 5. a 8. lp přemístil během května - června 1951 z dosavadních posádek do Mladé, kde bylo pak zahájeno teoretické a poté i praktické přeškolení na sovětské proudové letouny MiG-15, v čs. letectvu značené S-102. Dosavadní výzbroj, letouny S-199 a zbývající personál byl přesunut na plzeňské letiště Bory, s určením pro nově založený 18. lp. Jako první zahájil přeškolení již v květnu 1951 8. lp, personál vybraný pro 5. lp jej následoval během června, poté zahájil nově postavený 11. lp a 23.7.1951 zahájil přeškolení 1. lp. Proudová éra začala.

Objev podobné jako AERO 111 První, stíhací, Zvolenský 1951-1961, 2. díl - Miroslav Irra

MiG-15 je spojen se skutečným nástupem proudové éry v čs. vojenském letectvu počátkem padesátých let minulého století. Tento stroj posunul čs. stíhací letectvo do světové špičky s pohledu vybavení stíhacích pluků. Výrobu a službu tohoto stroje a jeho verze v našem letectvu popsal autor Miroslav Irra v předchozích číslech Aera ( Aero č.83, 86, 88, 94, 97 a č.99). Mohutné a spěšné budování čs. stíhacího letectva si však vyžadovalo současně vybudovat výcvikové letecké základny a ke zvýšení rychlosti a kvality výcviku zajistit k tomu odpovídající letoun se stejnými vlastnostmi jako MiG-15. V letech 1951-1954 bylo do výcviku proudových pilotů postupně zapojeno min. 14 spárek UTI MiG-15, dodaných ze SSSR, rokem 1954 byly zahájeny dodávky čs. licenčních UTI MiG-15/CS-102. V roce 1954 bylo dodáno prvních 34 a do roku 1960 naše letectvo převzalo 155 těchto letounů. Aero č.102 popisuje detailně organizaci výcviku na tomto letounů a uzavírá popis a službu tohoto stroje v našem letectvu.

Objev podobné jako AERO 102 UTI MiG-15 v čs. vojenském letectvu - Miroslav Irra

Publikace navazuje na AERO č.94 MiG-15bis v čs. Vojenském letectvu 1. díl. Popis verze MiG-15bis, detailní soupis všech MiG-15bis dovezených ze SSSR a vyrobených v ČSR. Popis dalších verzí MiG-15bis – MiG-15bisT, MiG-15bisR a MiG-15bisSB. V závěru publikace přílohy, Výroba MiG-15bis celkem, Osnova bojové přípravy pilotů MiG-15bis, Letouny MiG-15bis čs. Letectva zachované po vyřazení ze služby, Konec bisů 4. Letky 1.slp, Záchrana bisu č.3669, Záchrana bisu č.3841

Objev podobné jako AERO 97 MiG-15bis v čs. vojenském letectvu 2. díl - Miroslav Irra

V jakém duchu se bude odvíjet další rok, napověděl tajný rozkaz velitele pluku ze 3.1.1971: „Novému leninskému vedení strany se podařilo vyvést KSČ a celou společnost z hluboké politické krize. Pravicové a protisocialistické síly utrpěly drtivou porážku na všech úsecích společenského života. … Významným úspěchem je, že se obnovil správný internacionální vztah k SSSR a ostatním socialistickým zemím. …Ideově výchovná práce musí udržet všechny příslušníky našich útvarů v trvalé politické bdělosti a bojové pohotovosti. Nesmíme dopustit, aby narušitelé našeho vzdušného prostoru nebyli tvrdě potrestáni.“ A jak uvidíme dále, na krajně tvrdé tresty skutečně došlo. Úkol pluku v oblasti bojové pohotovosti byl stanoven takto: hotovostními silami měl být boj s nepřítelem zahájen ze stálých letišť, postavení a stanovišť ihned, hlavními silami pluku do 60 minut, částí sil do 75 minut a zbytkem do 90 minut, to vše od vydání příslušného rozkazu. Tyto normy byly v platnosti až do konce roku 1989. Tento díl popisuje činnost pluku do roku 1980 a úvodní slova jasně naznačují, že zejména v první polovině let sedmdesátých se na životě pluku podepsala normalizace. Nicméně hlavním tématem je činnost, výcvik a výzbroj 1. stíhacího leteckého pluku od roku 1971 do roku 1980.

Objev podobné jako AERO 115 První, stíhací, Zvolenský 1971-1980, 4.dí - Miroslav Irra, Aaron Skonnard

S nástupem moderní techniky, která kladla na pilota čím dál tím větší nároky, narůstal problém zajištění letounů, které by se co nejvíce přibližovaly svými vlastnostmi bojovému stroji, na který měli cvičení piloti přejít. Nejlogičtějším řešením byla dvoumístná cvičná verze bojového stroje. V případě verzí stíhacích MiG-21 to byly v našem letectvu MiGy-21U/US/UM. Publikace popisuje ve dvou dílech jejich službu.

Objev podobné jako MiG-21U/US/UM v čs. a českém vojenském letectvu 1. část - Miroslav Irra

Další sešit edice Aero přináší pokračování historie nasazení klasické patnáctky v čs. letectvu. Přes velkou reorganizaci čs. letectva v r. 1958 a její materiální a personální důsledky se dostáváme do 60. let, poznamenaným postupným útlumem provozu zejména původních patnáctek a nástupem nových nadzvukových typů letecké techniky. V té době ještě slouží stíhací bombardovací verze MiG-15SB, vzniklá přestavbou původně čistě stíhacích letounů, a v malém počtu MiG-15T pro vlek terčů. V další pasáži se čtenář seznámí s experimentem, který měl zajistit dostatečnou zálohu pilotů pro případ válečného konfliktu. Dělo se tak formou výcviku pilotů se základním výcvikem ve Svazarmu, kteří po přeškolení na MiG-15 a dalším výcviku u bojových útvarů měli po odchodu do zálohy zůstat v pozici záložních pilotů, povolávaným na pravidelný udržovací výcvik u útvarů. Praxe však prokázala nereálnost tohoto záměru, zejména s ohledem na jejich postavení mezi piloty – vojáky z povolání a omezenou možnost jejich dalšího profesního růstu. Také v souvislosti se zaváděním stále složitější a náročnější techniky by bylo udržení požadovaného stupně jejich vycvičenosti velmi problematické. Nakonec je představen MiG-15 z technického pohledu, jeho výzbroj a tehdejší způsob střeleckého výcviku pilotů, není opomenut soupis všech letounů dodaných ze SSSR a z naší licenční výroby. Pozornost je věnována také čs. úpravám základního typu na MiG-15SB a T, včetně soupisu takto upravených letounů, popisu vývoje raketové výzbroje pro MiG-15SB a jejích takticko-technických charakteristik.

Objev podobné jako AERO 86 "Patnáctka" Letoun MiG-15 v čs. vojenském letectvu 2. díl - Miroslav Irra

Pátá a závěrečná část série věnované známé americké stíhačce Airacobra. Uzavírá historii nasazení v Pacifiku v bojích proti Japoncům a v Evropě v letectvech Spojenců.

Objev podobné jako AERO 91 P-39 Airacobra, Nasazení: Pacifik, Evropa, 5. část - Miroslav Šnajdr

Sestav si a ozdob si svůj pokoj krásným realisticky zpracovaným modelem Aero C-3 A/B. Užij si hodně legrace při stavbě a vychutnej si pocit, když je model hotov. V měřítku 1:72.V krabici 34x19,5x5,5 cm.Vhodné od 8 let.Technické údaje:Roky 08Obsah balení:Model Aero C-3 A/B 1:72 29,5x16,6cm v krabici 34x19x5,5cmPokud není uvedeno jinak, cena se vztahuje na 1 ks produktu.Konkrétní barvu nebo druh výrobku není možné z technických důvodů zvolit, objednávce bude přidělena náhodná varianta dle skladových možností.

Objev podobné jako Směr Model Aero C-3 A/B 29,5x16,6cm v krabici 34x19x5,5cm 1:72

Čtvrtá část série věnované známé americké stíhačce Airacobra přibližuje varianty XP-39E, P-39Q RP-39Q-22. Popisuje historii nasazení v Pacifiku v bojích proti Japoncům a v Evropě v letectvech Spojenců.

Objev podobné jako AERO 90 P-39 Airacobra, Bell XP-39E, P-39Q, RP-39Q-22, 4. část - Miroslav Šnajdr

Model letadla - plastový, měřítko 1 : 72, vojenské letadlo, realistické provedení, 69 dílků, délka 16,6 cm, model a samolepky součástí balení, vhodný od 8 let S plastovými modely od tradičního českého výrobce hraček Směr si můžete sami sestavit oblíbené modely letadel či lodí. Propracované modely se vyznačují vysokou kvalitou a podobou reálné předloze. Při sestavování modelů si užijí mnoho zábavy malí i velcí. Modely jsou vhodné pro děti od 8 let. Klíčové vlastnostikvalitní model od tradičního českého výrobce hračekpropracované detailyvěrnost reálné předlozedoporučený věk od 8 letmodel letadla Aero C-3 A / Bměřítko 1:72 Letadlo Aero C-3Plastový model letadla Aero C-3 A / B se skládá z 69 dílků a je vyroben v měřítku 1:72. Složený model měří 16,6 cm na délku a 29,5 cm na šířku. Jedná se o slepovací stavebnici. Balení obsahuje seznam doporučených barev pro konkrétní letadlo, samolepky včetně...

Objev podobné jako Směr Model Kit 0936 letadlo – Aero C-3 A/B (8594877009362)

Od července 1940 Messerschmitty Bf 109E německé Luftwaffe zasahovaly do tvrdých bojů nad britskými ostrovy. Poslední výspa svobodné Evropy v letních a podzimních měsících roku 1940 vzdorovala do té doby bezprecedentní letecké ofenzivě ze strany Luftwaffe, v které opět hrály „Emily“ velmi významnou úlohu. Britové (a nešlo pouze o stíhací piloty RAF, nýbrž o celou společnost) nápor dokázali ustát a známá letecká bitva o Británii skončila jejich vítězstvím. Jednalo se o nejdelší a nejintenzivnější tažení, kterého se Bf 109E prozatím zúčastnily. Boje nad britskými ostrovy naplno prověřily kvality typu, a to za nových podmínek strategické letecké války, pro které nebyla „stodevítka“ koncipována. Stejně tak prošli zatěžkávací zkouškou piloti Messerschmittů, kteří se mimochodem ve většině případů (jak vzpomínali veteráni) zpětně rozhodně poraženi necítili – a v rozporu s výsledkem střetnutí až do závěru svých životů (ještě desítky let po skončení bojů) přinášeli argumenty, že na body vlastně zvítězili. Test odolnosti čekal také na německý letecký průmysl. Výrobci Bf 109, kteří nyní ztratili výhodu včasného náběhu produkce, při pokračující výrobě čelili naplno pracujícímu britskému leteckému průmyslu, jehož kapitáni dříve než Němci rozpoznali, že jde o vše.

Objev podobné jako AERO 98 Messerschmitt Bf 109E 3.díl - Miroslav Šnajdr

Když 31. srpna 1939 dělily Evropu od začátku strašného válečného konfliktu pouze hodiny, sloužilo u operačních jednotek německé Luftwaffe celkem 1073 Messerschmittů Bf 109 různých verzí. Převládaly vysokovýkonné Bf 109E, v té době s přehledem nejlepší řadově používané jednomístné stíhačky na světě. Ve službě stále ještě zůstávalo 447 strojů starších verzí. Vedle menších počtů Bf 109B („Berta“) a Bf 109C („Cäsar“) se jednalo hlavně o Bf 109D („Dora“). Všechny tyto tři varianty již patřily, kvůli poměrně nevýkonným pohonným jednotkám Jumo 210D a 210G výrobce Junkers Flugzeug- und Motorenwerke AG se sídlem v Dessau, mezi stíhací letouny spíše průměrných výkonů. Sto šedesát čtyři z nich sloužilo u stíhacích skupin (Jagdgruppen) a plných 283 používaly jako prozatímní výzbroj skupiny těžkých stíhačů (Zerstörergruppen), čekající na příchod u Luftwaffe vysoko ceněných dvoumotorových Messerschmittů Bf 110. Letouny starších variant zasáhly v září 1939 do polského tažení, kde zejména Bf 109D-1 doslova zazářily v rukou pilotů těžké stíhací skupiny I./ZG 2. „Dory“ se angažovaly také v úvodních střetnutích na západní frontě. Publikace navazuje na AERO č.51 Messerschmitt Bf 109A a Bf 109B.

Objev podobné jako AERO 53 Messerschmitt Bf 109 C a Bf 109 - Miroslav Šnajdr

Název Dakota je sice původně označením severoamerického indiánského kmene, v současnosti spíše pojmem zeměpisným, označujícím jeden ze států USA, ale milovníci letectví si jej spíše ztotožní s letounem Douglas DC-3, nespornou legendou v oblasti letecké civilní ale zejména vojenské dopravy. Dakotou se však stal až v průběhu své vojenské služby jaksi dodatečně a vlastně v naprostém rozporu s původním typovým označením. Naše publikace se věnuje historii služby tohoto stroje spolu s jeho sovětskou licenční verzí Lisunov Li-2 v našem letectvu.

Objev podobné jako Dakota a Líčko - Douglas C-47 a Lisunov Li-2 - 1. díl - Miroslav Irra

Německý elementární cvičný letounu Bücker Bü 181 „Bestmann“, vyráběný u nás za války pro Luftwaffe a po válce pro naše vojenské letectvo pod označením Zlín C-6/106, je další z legend období poválečné výstavby čs. vojenského letectva. Základům leteckého řemesla se na něm do počátku padesátých let vyučilo v Leteckém učilišti přes tisíc mladých pilotů, v letech 1949-1950 posloužil také v elementárním výcviku poloviny posledního nástupního ročníku LVA. Kromě toho byl provozován i u ostatních složek čs. letectva, kde byl využíván k přezkušování pilotů, výcviku v létání podle přístrojů, nácviku akrobacie, kurýrním letům apod. Jeho kariéra ve vojenském letectvu sice trvala přibližně stejně jako v případě jeho firemního kolegy Bü 131, ale i přesto se oba tyto typy staly neodmyslitelnými legendami naší letecké historie. Ti, kdož na nich začínali kariéru vojenského pilota, vzpomínají dodnes. Neméně významným je tento typ také pro naše sportovní letectví, nemalá část zdejší poválečné produkce byla dodána přímo aeroklubům, kde sloužil stejně poctivě jako u vojenského letectva. Jistě si proto zaslouží vzpomínku leteckých fandů v edici Aero stejně jako před nedávnem jeho přechůdce, Aero C-4/104.

Objev podobné jako Zlín C-6/106 v československém letectvu - Miroslav Irra

Jedním z výrazných typů, převzatých z výzbroje poražené Luftwaffe, byl víceúčelový letoun Fieseler Fi 156 německé firmy Gerhard Fieseler Werke GmbH se sídlem v Kasselu, jehož výroba byla od r. 1943 zavedena v tehdejší Továrně na letadla Beneš – Mráz v Chocni a jehož výroba pokračovala i po obnovení Československé republiky pod označením K-65 Čáp. Publikace ve dvou dílech popisuje službu v našem letectvu.

Objev podobné jako ČÁP Fieseler Fi 156 /C-5 /K-65 v československém vojenském letectvu - 1.díl - Miroslav Irra

V předchozích dílech publikace byla představena řada výchozího modelu Suchoj Su-27 a dále námořní speciál Su-27K/Su-33 a bitevní Su-34. Posledními členy rodiny jsou letouny verzí Su-30 a Su-35, které jsou ve výrobě dodnes. Ty lze považovat za vůbec nejvýkonnější představitele rodiny vzešlé ze Su-27. Su-30 vznikl na základě modernizačního projektu Su-27M, který již nestihl být dokončen před rozpadem SSSR a potkal jej typický porevoluční chaos. Velmi nadčasové zadání z osmdesátých let ale znamenalo, že na Su-27M byla ověřena řada nových technologií, které se staly základem pro novou verzi Su-30 a které byly dále doplněny možností integrace nových prvků ze Západního světa. Výsledný model Su-30 je proto exportně nejúspěšnějším zástupcem celé rodiny, který slouží ve stovkách kusů v Rusku, Indii, Číně a mnoha dalších zemích Afriky, Asie i Jižní Ameriky. Protože letouny slouží často i k velení a řízení vzdušných operací, jsou všechny Su-30 dvojmístné. Následný Su-35 je pak finálním typem vzešlým z verze Su-27M, který se ale vrací k jednomístnému uspořádání, neboť roli druhého člena posádky měla u tohoto letounu zastat pokročilá plně digitální avionika. Řazen je ve svém posledním standardu ke 4,5 generaci (či generaci 4+), což má jasně ukazovat na odstup od rodiny Su-27. U Su-35 výrobce očekával enormní obchodní úspěch, kdy se tento letoun měl stát náhradou dosluhujících Su-27 první generace, ale i západních typů jako byly letouny F-4 a další. Jenže k tomu nikdy nedošlo a zatím je služba Su-35 omezena na Rusko a Čínu a posledním uživatelem se měl stát Írán. Pro Rusko je, jak se zdá, potenciál Su-27/30/35 prakticky vyčerpán, protože i tradiční zákazníci jako je Čína a Indie mají zájem spíše o následující generaci víceúčelových strojů a mnohé menší státy se od Ruska odklonily po zahájení války na Ukrajině. A pokud tak neučinily, obyčejně jde o chudší země nemající rozpočet na pořízení podobných letounů. Tempo výroby letounů klesá a pokud Rusko pro své vzdušné a kosmické síly znovu neobjedná další letouny, může dokonce dojít poprvé i k přerušení výroby. Rodinu Su-30 a Su-35 čeká ze všech verzí spolu se Su-34 nejdelší služba. A jejím popisem se symbolicky uzavírá osud celé rozvětvené rodiny vzešlé z na svou dobu extrémně nadčasového Su-27.

Objev podobné jako AERO č.109 - Suchoj Su-30 & Su-35 3.díl - Jakub Fojtík

První desetiletí poválečné výstavby čs. letectva je neodmyslitelně spjato (samozřejmě kromě dalších typů letadel) s pokračovacím cvičným letounem, původně produktem německé firmy Arado Flugzeugwerke GmbH, zabývající se výrobou letadel, v kterémžto oboru se stala pojmem zejména v období II. světové války. Její letoun Arado Ar 96, který pod čs. označením C-2 nesl v období let 1945-1951 veškerou tíhu pokračovacího leteckého výcviku v Letecké vojenské akademii a Leteckém učilišti a poté ještě do poloviny padesátých let v Leteckém učilišti, byl skutečným fenoménem té doby v našem letectvu, obecně známým pod názvem „Arado“. Kromě hlavního poslání v leteckých školách sloužil k výcvikovým úkolům i u bojových útvarů čs. letectva a v některých případech, v přechodných obdobích nedostatku bojových letounů, je dokonce ve výcviku i nahrazoval. K tomuto možno říci dominantnímu postavení v daném oboru byl letoun C-2 přímo předurčen průběhem jeho válečné výroby v protektorátním leteckém průmyslu u pražských firem Avia a Letov, z jejichž bran vyšlo do konce války 2 375 strojů pro potřeby výcvikových útvarů Luftwaffe. Část z nich se v okamžiku konce války nacházela na našich letištích převážně v různém stadiu devastace způsobeným jednak ustupujícími německými jednotkami, jednak různými revolučními nadšenci. I přesto se některé z těchto letounů, spolu s prvními kusy z výroby obnovené již v létě 1945, staly prvními cvičnými pokračovacími letouny obnoveného letectva osvobozené republiky. Návazný rozběh poválečné výroby v čs. leteckém průmyslu umožnil výcvik několika tisíc nových pilotů, kteří byli po roce 1950 účastni masové výstavby proudového letectva. Ti z nich, kteří jsou do dnešních dnů mezi námi, se i po více jak půlstoletí neubrání při vyslovení jména „Arado“ nostalgické vzpomínce. Vzpomeňme tedy spolu s nimi i my, kteří jsme o „Aradu“ mohli v pozdějších letech jen číst v letecké literatuře. Lze jen litovat, že z tolika letounů, které kdysi brázdily nebe nad malou, ale naší republikou, se do současnosti nedochoval ani jediný.

Objev podobné jako Avia/Letov C-2 v československém vojenském letectvu - Miroslav Irra

Druhé vydání této publikace, tentokrát ve formátu Aero. Navazuje na Aero č.61 Československé prototypy 1938 Aero A-204, A-300 a A-304. Aero č. 87 detailně popisuje vývoj a zkoušky pozorovacího a průzkumného letounu Praga E-51 a na tento letoun navazuje bombardovací Avia B-158 svou první části. Monografie Avia B-158 bude pokračovat v Aeru č.89 spolu s monografii letounu Letov Š-50. Publikace obsahuje množství fotografií z průběhu zkoušek včetně detailů konstrukce, barevné náhledy a výkresy.

Objev podobné jako AERO 87 Československé prototypy 1938 ČKD Praga E-51, Avia B-158 1.část - Pavel Kučera

AERO 101 popisuje předválečný vývoj britského bombardéru Vickers Wellington Mk.I a následně jeho nasazení ve II. světové válce. Wellington se významně zapsal i do historie našeho válečného letectva v jeho ofenzívě proti Německu za II. světové války. 2. Vydání této publikace.Formát A4, 36 stran, doplněno množstvím kvalitních černobílých a barevných fotografií a barevnými bokorysy.

Objev podobné jako AERO 101 Vickers Wellington Mk. I - Miroslav Šnajdr

Kniha se zabývá problematikou související s řešením otázek vyzbrojení čs. vojenského letectva v procesu jeho poválečné obnovy po roce 1945. Zabývá se také procesem přezbrojení čs. letectva trofejní technikou, k němuž nakonec došlo po neúspěšných pokusech o získání potřebného leteckého materiálu na Východě i Západě. Nakonec kniha prezentuje v podstatě inventuru letadel čs. letectva v letech 1945–1950 v kategoriích cvičné, dopravní a kurýrní letouny. Bitevní, lehké bombardovací, stíhací letouny, vrtulníky, kluzáky a větroně budou předmětem II. dílu.

Objev podobné jako Výzbroj československého vojenského letectva 1945-1950 - 1. díl - Miroslav Irra

S tím jak na podzim 1940 odezněla letecká bitva o Británii, skončila rovněž jedna z nejdůležitějších kapitol v mimořádně bohaté historii Messerschmittu Bf 109E. Na „Emily“, nyní zastoupené především variantou Bf 109E-7, ovšem ve výzbroji Luftwaffe čekala ještě dlouhá kariéra. Na začátku roku 1941 se jejich operační činnost rozšířila ze západní a severní Evropy dále na jih. Ačkoliv Středomoří a severní Afrika představovaly z pohledu německého velení, nyní se již připravujícího k útoku na Stalinův Sovětský svaz, vedlejší operační oblast, Bf 109E zde do střetnutí zasáhly s mimořádnými úspěchy.V této části série si přiblížíme nasazení německých stíhačů do bojů nad Maltou a nad severní Afrikou během Rommelova pokusu o ovládnutí obleženého přístavu Tobrúk na jaře roku 1941. O výsledku vzdušných bojů druhé světové války se ovšem nerozhodovalo pouze v kabinách stíhaček, nýbrž také v továrnách leteckého průmyslu. Proto zde shrneme produkci Messerschmittů Bf 109E během roku 1940 a porovnáme ji s výrobou stíhaček ve Spojeném království.

Objev podobné jako AERO 114 Messerschmitt Bf 109E 6.díl - Miroslav Šnajdr

Messerschmitt Bf 109E-1, Messerschmitt Bf 109E-3 a Messerschmitt Bf 109E-4. Druhý díl navazuje na díl první vydaný v AERU č. 60. V tomto díle je popsána činnost Bf 109E v letech 1939-1940 nad západní frontou.

Objev podobné jako AERO 64 Messerschmitt Bf 109E 2.díl - Miroslav Šnajdr

Němečtí stíhači za sebou měli na sklonku srpna 1940 již několik týdnů trvající ofenzivní kampaň proti Británii, zahrnující Kanalkampf a zejména tzv. „zostřenou leteckou válku proti Anglii“ (verchäferte Luftkrieg gegen England). Tato fáze začala Adlertagem (Dnem orla) 13. 8. a na piloty Jagdwaffe kladla velké nároky, byť vytížení pilotů v jednotlivých dnech významně kolísalo. Jak uvedl Ulrich Steinhilper (během letecké bitvy působil v hodnosti Oblt. u 3./JG 52, do zajetí padl 27. října 1940): „Ačkoliv většina z nás navenek stále nevykazovala žádné velké známky nervozity, koncem srpna byly hádky stále častější, nálada se měnila rychleji... Začalo se projevovat napětí z nepřerušovaného operačního létání.“ Vzdušné bojiště nad britskými ostrovy předkládalo před německé stíhače řadu novinek. Jednu z nich představovala skutečnost, že se protivníkovy vzdušné síly nezhroutily hned po několika koncentrovaných úderech v úvodních dnech bojů. Luftwaffe měla prozatím zkušenosti s krátkodobými intenzivními kampaněmi, prokládanými obdobími pro rekonvalescenci a doplnění výzbroje. Letecká válka nad Británií se však nepříjemně protahovala a dlouho nebyly patrné žádné podstatnější výsledky. Intenzivní nasazení doléhalo také na piloty Fighter Command, které v tomto období posiloval stále větší počet polských a československých stíhačů. Britové považují za nejobtížnější, doslova kritické období letecké bitvy právě konec srpna a začátek září. Vzdušné boje těchto dnů spadaly podle britského členění do třetí etapy Battle of Britain (vypukla 24. srpna a trvala do 6. září).

Objev podobné jako AERO 107 Messerschmitt Bf 109E 5.díl - Miroslav Šnajdr

"...Německá fascinace střemhlavými bombardéry v druhé polovině 30. let minulého století a v úvodní polovině II. světové války je obecně známá. V této publikaci si blíže představíme jednotlivé typy střemhlavých bombardérů, které stály u zrodu fenoménu Stuka během úvodních dvou třetin této dekády. Některé časem upadly v zapomnění, jiné jsou známější a jeden z nich, Junkers Ju 87A se zařadil do skutečného hvězdného nebe, když odstartoval kariéru patrně nejznámějšího střemhlavého bombardéru všech dob." (z úvodu) Letadla: Junkers K 47, Curtiss Hawk II (Udetův), Heinkel He 50, Hamburger Flugzeugbau (Blohm & Voss) Ha 137, Henschel Hs 123, Fieseler Fi 98, Heinkel He 118, Arado Ar 81, Junkers Ju 87A

Objev podobné jako AERO 81 Sturzkampfflugzeug - Cesta ke střemhlavému bombardéru - Miroslav Šnajdr

Po roce 1945 řešilo československé letectvo otázku své výzbroje. Po složitých úvahách a reálném zhodnocení situace, padlo rozhodnutí vyzbrojit stíhací letectvo letounem tuzemské výroby. Tak vznikla slavná Avia S-199 a její cvičná verze CS-199. Jednalo se o konverzi úspěšné německé stíhačky Messerschmitt BF 109G. 1. díl popisuje důvody vzniku této konstrukce, výrobu a zavádění do výzbroje. Kniha je doplněná barevnými bokorysy letounu a množstvím fotografií ze služby a zachovalého stroje z muzea VHÚ. 2. díl a popisuje výzbroj letounů S/CS-199 její vývoj a použití. Další kapitola detailně shrnuje nehody u bojových a cvičných útvarů následuje používaný marking a kamufláže. Nechybí vzpomínky pilotů na tento stroj a jeho vlastnosti. V knize naleznete soupis všech letounů dle výrobních čísel a stručný popis služby. Součástí publikace jsou dále detailní výkresy a barevné bokorysy.Oba díly v jedné publikaci, cca 370 foto, 24 barevných náhledů stroje. 54 barevných fotografií detailů stroj S-199 a CS-199 z muzea Kbely, včetně interiéru stroje. 25 stran detailních výkresů. Text česky/anglicky.

Objev podobné jako „MEZEK“ Avia S/CS-199 - 1. a 2. díl - Miroslav Irra

AERO č.41 MiG-21F-13 v československém vojenském letectvu 3.díl Miroslav Irra Publikace navazuje na AERO č.38 a č.39 MiG-21F-13 1. a 2.díl. První verzí tohoto letounu, která byla zavedena do služby v československém letectvu, byla právě verze MiG-21F-13, jejiž nástup byl významným mezníkem v historii našeho letectva, neboť právě tento letoun umožnil našim pilotům překonat bariéru dvojnásobné rychlosti zvuku. Publikace se věnuje výzbroji našich MiGů a dokumentuje vyrobené licenční stroje.

Objev podobné jako MiG-21F-13 v československém vojenském letectvu - 3. díl - Miroslav Irra

Kniha popisuje licenční výrobu sovětského bitevního letadla v Československu, službu v československém letectvu a export do států východního bloku. Text česky/anglicky.

Objev podobné jako Iljušin Il-10/Avia B-33 - 1.díl - Miroslav Irra, Milan Hanák

Stav Československého letectva na prahu druhé poloviny třicátých let je dostatečně známý. Letecké pluky vybavené z drtivé většiny klasickými dvouplošníky s plátěným potahem pro většinu úloh letectva představovaly pro potenciálního protivníka pouze mizivou zastrašující sílu, kterou nemohla zvýšit ani dobrá vycvičenost personálu či relativní početnost. Ani parametry větších letounů již nebyly na výši doby. Tato situace si vynutila urychlený vývoj nových moderních letounu. Publikace popisuje vývoj a zkoušky letounů- původně dopravního Aero A-204, bombardovacího Aero A-300 a cvičného A-304. Publikace obsahuje mnoho historických fotografií, barevné bokorysy a výkresy.

Objev podobné jako Československé prototypy 1938 - Aero A-204, A-300, A-304 - Pavel Kučera

Do roku 1951 vkročilo čs. letectvo pod dojmem války v Koreji a očekávání možného válečného konfliktu i v Evropě. Tento rok byl ve znamení zahájení přechodu na reaktivní leteckou techniku, konkrétně sovětské letouny MiG-15 (u nás S-102). Tím je dán rámec pro uplatnění K-65 v roli kurýrního letounu u velitelských rojů divizí a pluků. Publikace navazuje na 1. díl, který vyšel v AERU č. 22. Text je doplněn tabulkami, množstvím dobových fotografií a bar. bokorysy.

Objev podobné jako „ČÁP“ Fieseler Fi 156 /C-5 /K-65 v československém vojenském letectvu - 2.díl - Miroslav Irra

F-15 Eagle je bezesporu ikonickým americkým strojem, který by mohl být archetypem moderního víceúčelového letounu. Pokud by dnes tvůrci letounu měli pro tento stroj vybrat jméno, pravděpodobně by zvolili slovo neporažený. Jde totiž o jediný bojově široce nasazený typ ve výzbroji US Air Force, který nikdy nebyl ve vzdušných soubojích sestřelen nepřátelským letounem. Stroje F-15 všech uživatelů si drží skóre nejméně 104 sestřelených nepřátelských letounů (pokud budeme uvažovat o vítězstvích deklarovaných izraelskými prameny) vůči nulovým vlastním ztrátám. To je více, nežli dokázaly F-16 či legendární F-14 a údaj svědčí o výkonech typu, které v mnoha ohledech nedokázal překonat žádný jiný letoun na světě. Pro porovnání se nabízí, že ruská rodina Su-27/30/35 nedosáhla ani po současném zapojení do intenzivního konfliktu na Ukrajině více než pětiny vítězství F-15. I ostatní ztráty F-15 způsobené zásahy pozemními protiletadlovými prostředky, technickými příčinami či pilotní chybou patří mezi nejnižší v dané třídě a dosahují se 125 odepsanými letouny statisticky jeden zničený F-15 na více než 100 000 letových hodin. To je pro srovnání desetina oproti předchůdci v podobě typu F-4. Není proto překvapivé, že se F-15 stal a dodnes po právu je páteří US Air Force a americké letectvo na něj dále bude spoléhat i po příchodu strojů páté generace, stejně jako jde o klíčový typ pro zahraniční uživatele. F-15 byl totiž prvním letounem, který byl navržen specificky pro splnění požadavků bojových pilotů. Ti se podíleli na vývoji a i koncepční zadání letounu bylo stvořeno na základě detailních teoretických rozborů nasazení bojových letounů. Extrémně detailní a propracované zadání zohledňující taktické poznatky z vzdušných soubojů z Vietnamu se projevilo v úrovni navrženého palubního vybavení i aerodynamickém konceptu. F-15 byly od počátku vybaveny velmi pokročilými systémy, a i když po úvodních verzích F-15A/B vznikla druhá generace F-15C/D, útočné F-15E a nejnovější generace F-15EX, ty se liší jen palubním vybavením, které logicky podléhá zastarávání. Během padesáti let se tvary F-15 prakticky nezměnily, protože k tomu nebyl důvod. Jde o další důkaz enormní nadčasovosti letounu, které soupeřící typy ani zdaleka nedosáhly. Ostatně, tvary a aerodynamický koncept letounu F-15 jsou důsledkem zřejmě nejnáročnějšího a nejdetailnějšího vývoje vůbec, kdy byl letoun od počátku navrhován s ověřováním konceptu křídla s pevnou i měnitelnou geometrií a s rozdílným uložením motorů s tím, že paralelně byly výsledky ověřovány vůči jednomotorovému uspořádání. Ohromné investice do vývoje a ospravedlnění zvoleného designu se jednoznačně vyplatily. Stávající generaci F-15 čeká pravděpodobně výroba po dobu další dekády a tento legendární stroj se proto dost možná dočká sta let ve službě od vzletu prototypu. Na druhou stranu F-15 ukázal i jednu ohromnou slabinu, a to cenu. Jestli v době vzniku F-15 u letectva existoval prostor pro lehčí typ, jímž se později stal F-16, nyní to již neplatí. Zatímco F-16 má nástupce v podobě široce rozšířeného letounu F-35, „neviditelné“ F-22 se plnohodnotným nástupcem F-15 nestaly, a to zejména z ekonomických důvodů. Letouny kategorie F-15 jsou nadále vyhrazeny jen těm nejbohatším letectvům světa a v dnešní době v početnosti ustupují víceúčelovým levnějším typům, třebaže tyto představují kompromis co do schopností a v oblasti vzdušné nadvlády na F-15 v mnoha ohledech i přes svůj stealth charakter nedosahují.

Objev podobné jako AERO č.112 - McDonnell Douglas/Boeing F-15 Eagle - Jakub Fojtík

Tento létající aparát je bezesporu možné přiřadit mezi poválečné „unikáty“ provozované čs. vojenským letectvem. Je sice dostatečně známo, že v ČSR létaly po válce dva exempláře tohoto dvourotorového vrtulníku, takže striktně vzato nešlo doslova o unikát, nicméně vojenské letectvo provozovalo do konce roku 1950 jen jediný.Snad každý jen trochu zasvěcený fanda historie vojenského letectví jistě dobře ví, že Fa 223 byl vrtulník vzniklý v době války u německé firmy Focke-Achgelis. Dne 14.10.1923 založili v Brémách pánové Heinrich Focke, Georg Wulf a Werner Neumann společnost Bremer Flugzeugbau AG, krátce po vzniku přejmenovanou na Focke-Wulf Flugzeugbau AG. Ve 30. letech se firma postupně přeorientovala na výhradně vojenský program, z něhož největší proslulosti dosáhl stíhací Fw 190, námořní průzkumný Fw 200 a průzkumný Fw 189. Během války se firma stala jedním z nejvýznamnějších německých leteckých výrobců, v r. 1944 u ní pracovalo na 30 000 osob. Po válce existovala do r. 1964, kdy se sloučila s Weser Flugzeugbau Gmbh do firmy Vereinigte Flugtechnische Werke a po dalších fůzích se zařadila mezi předchůdce nynějšího Airbusu. Publikace se věnuje vývoji Fa 223 a jeho zkouškám v poválečném Československu.

Objev podobné jako Focke-Achgelis Fa 223 - Miroslav Irra

V období probíhající studené války a přípravy na konflikt s využitím jaderných zbraní začala hrát značnou roli palubní letectva. To americké spadající pod US Navy dokázalo do prakticky jakéhokoliv místa na světě soustředit nemalou bojovou sílu včetně schopnosti provádět útoky jadernými zbraněmi. Dlouhá tradice amerického palubního námořnictva sahající až do dvacátých let minulého století a také extenzivní nasazení v druhé světové válce a ve Vietnamu navíc umožnily vyprecizovat bojové postupy i vyladit výkony používaných strojů. Není proto s podivem, že pro vojenskou strategii SSSR představovaly americké letadlové lodě jednu z hlavních hrozeb. K vyrovnání schopností s Američany neměl sovětský vojenský průmysl dostatek zkušeností a ani ekonomika největšího státu na světě by nedokázala enormně nákladný vývoj početně ekvivalentního palubního letectva včetně nosičů ufinancovat, zvláště když souběžně probíhalo enormně nákladné soupeření v dobývání kosmu či ve vývoji balistických raket nebo přepadových stíhačů. I proto v SSSR začaly nabývat na významu požadavky na letouny s kolmým vzletem a přistáním. Ty by totiž umožnily nasazení na konstrukčně jednodušších a ekonomicky výrazně levnějších lodních nosičích a v případě krizového válečného stavu by je mělo být možné provozovat i z palub kontejnerových a dalších lodí. Proto vznikl projekt experimentálního stroje Jak-36, který posléze umožnil vznik sériového modelu Jak-38. I přes čtvrt století od ukončení jeho provozu Jak-38 stále patří mezi typy, o nichž je známo relativně málo. A to i přes to, že služba tohoto letounu nepostrádala na dramatičnosti. Pro SSSR šlo o jeden z nejsložitějších vývojových úkolů, neboť celá řada technických řešení použitých na letounu byla vyvinuta čistě pro tento typ. Ačkoliv službu Jaků provázelo mnoho mimořádných událostí, získané znalosti pomohly sovětskému průmyslu zvládnout vývoj technologií, které měly být zúročeny v následujícím velmi slibném modelu Jak-41. Kolmo startující letoun Jak-41 představoval nadějnou konstrukci, která by sovětskému námořnímu letectvu v případě zavedení do služby konečně umožnila získat skutečně výkonný stroj převyšující v mnoha ohledech západní konkurenci v podobě typu Harrier. Předchozí palubní stroje Jak-38 totiž nesplnily zadání a představovaly více než omezenou bojovou sílu. Jenže do osudu Jak-41 zasáhl chaos provázející rozpad SSSR a jeden z nejnadějnějších palubních strojů historie skončil svou kariéru, aniž by dosáhl na řadovou službu. SSSR proto nikdy nedokázal srovnat krok s USA a jeho palubní letectvo je dodnes spíše demonstrativní jednotkou nežli skutečnou bojovou silou schopnou likvidovat cíle ve vzduchu, na zemi i na hladině kdekoliv na světě.

Objev podobné jako AERO č.116 - Jakovlev Jak-36, Jak-38 & Jak-41 - Jakub Fojtík

Mlýnek na maso je nepostradatelným pomocníkem v každé kuchyni. Je vyroben z litiny a doplněn rukojetí, která je v kombinaci se dřevem. S 1 diskem, na okraj stolu se připevňuje šroubem.

Objev podobné jako Lamart LT7041 mlýnek na maso č. 8 Aero

Mlýnek na maso je nepostradatelným pomocníkem v každé kuchyni. Je vyroben z litiny a doplněn rukojetí, která je v kombinaci se dřevem. S 1 diskem, na okraj stolu se připevňuje šroubem.

Objev podobné jako Lamart LT7040 mlýnek na maso č. 5 Aero

Douglas DC-3 je nespornou legendou v oblasti letecké civilní, ale zejména vojenské dopravy. Dakotou se však stal až v průběhu své vojenské služby jaksi dodatečně a vlastně v naprostém rozporu s původním typovým označením. 2.díl publikace navazuje na historii popsanou v AERU č.52 a popisuje službu tohoto stroje spolu s jeho sovětskou licenční verzí Lisunov Li-2 v našem letectvu.

Objev podobné jako Dakota a Líčko - Douglas C-47 a Lisunov Li-2 v československém vojenském letectvu - 2. díl - Miroslav Irra