Dakota a líčko - douglas c-47 a lisunov li-2 - 1. díl - miroslav irra

Název Dakota je sice původně označením severoamerického indiánského kmene, v současnosti spíše pojmem zeměpisným, označujícím jeden ze států USA, ale milovníci letectví si jej spíše ztotožní s letounem Douglas DC-3, nespornou legendou v oblasti letecké civilní ale zejména vojenské dopravy. Dakotou se však stal až v průběhu své vojenské služby jaksi dodatečně a vlastně v naprostém rozporu s původním typovým označením. Naše publikace se věnuje historii služby tohoto stroje spolu s jeho sovětskou licenční verzí Lisunov Li-2 v našem letectvu. (knihydobrovsky.cz)

Douglas DC-3 je nespornou legendou v oblasti letecké civilní, ale zejména vojenské dopravy. Dakotou se však stal až v průběhu své vojenské služby jaksi dodatečně a vlastně v naprostém rozporu s původním typovým označením. 2.díl publikace navazuje na historii popsanou v AERU č.52 a popisuje službu tohoto stroje spolu s jeho sovětskou licenční verzí Lisunov Li-2 v našem letectvu. (knihydobrovsky.cz)

Americký dvoumotorový letoun Douglas C-47 Skytrain Dakota byl vojenskou verzí dopravního letounu Douglas DC-3, jenž je znám pod označením RAF Douglas C.Mk.I až IV Dakota. Ve skutečnosti dosáhlo rychlosti 370 km/h, dosah doletu mělo 2 575 km. Obsah balení: 550 dílků, 2 figurky Vyberte dětem některou ze stavebnic Cobi! Vhodné pro děti od 7 let Měřítko: 1:35 Rozměry po sestavení: cm Rozměry balení: 32 x 6,6 x 50 cm Země původu: EU (hracky-4kids.cz)

Jedním z výrazných typů, převzatých z výzbroje poražené Luftwaffe, byl víceúčelový letoun Fieseler Fi 156 německé firmy Gerhard Fieseler Werke GmbH se sídlem v Kasselu, jehož výroba byla od r. 1943 zavedena v tehdejší Továrně na letadla Beneš – Mráz v Chocni a jehož výroba pokračovala i po obnovení Československé republiky pod označením K-65 Čáp. Publikace ve dvou dílech popisuje službu v našem letectvu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se zabývá problematikou související s řešením otázek vyzbrojení čs. vojenského letectva v procesu jeho poválečné obnovy po roce 1945. Zabývá se také procesem přezbrojení čs. letectva trofejní technikou, k němuž nakonec došlo po neúspěšných pokusech o získání potřebného leteckého materiálu na Východě i Západě. Nakonec kniha prezentuje v podstatě inventuru letadel čs. letectva v letech 1945-1950 v kategoriích cvičné, dopravní a kurýrní letouny. Bitevní, lehké bombardovací, stíhací letouny, vrtulníky, kluzáky a větroně budou předmětem II. dílu. (knihydobrovsky.cz)

Do roku 1951 vkročilo čs. letectvo pod dojmem války v Koreji a očekávání možného válečného konfliktu i v Evropě. Tento rok byl ve znamení zahájení přechodu na reaktivní leteckou techniku, konkrétně sovětské letouny MiG-15 (u nás S-102). Tím je dán rámec pro uplatnění K-65 v roli kurýrního letounu u velitelských rojů divizí a pluků. Publikace navazuje na 1. díl, který vyšel v AERU č. 22. Text je doplněn tabulkami, množstvím dobových fotografií a bar. bokorysy. (knihydobrovsky.cz)

MiG-21 sloužil našemu stíhacímu letectvu více než 30 let. První verzí tohoto letounu, která byla zavedena do služby v československém letectvu, byla právě verze MiG-21F-13, jejiž nástup byl významným mezníkem v historii našeho letectva, neboť právě tento letoun umožnil našim pilotům překonat bariéru dvojnásobné rychlosti zvuku. Publikace se věnuje výrobě a službě tohoto letounu v Československu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha navazuje na I. díl vydaný v roce 2015 prezentací letadel čs. letectva, nezahrnutých v I. dílu, tedy letounů bitevních, lehkých bombardovacích, stíhacích, dále vrtulníků, kluzáků a větroňů. Kniha se dále zabývá problematikou kamufláže a markingu letecké techniky čs. letectva ve sledovaném období, rovněž podává souhrnný přehled výzbroje letadel čs. letectva, tedy hlavňových zbraní, leteckých pum, leteckých raket (ty byly ve sledovaném období spíše ve stadiu zkoušek trofejního materiálu a pokusů o vlastní vývoj). V závěrečné části se kniha zabývá průběhem a výsledky zkoušek trofejních zbraní - řízené pumy PC 1400FX a řízené střely Hs 293A. Kniha obsahuje: Letadla bojová: bitevní, lehká bombardovací a stíhací Vrtulníky, kluzáky a větroně Kamufláž a marking letadel Výzbroj letadel (knihydobrovsky.cz)

S nástupem moderní techniky, která kladla na pilota čím dál tím větší nároky, narůstal problém zajištění letounů, které by se co nejvíce přibližovaly svými vlastnostmi bojovému stroji, na který měli cvičení piloti přejít. Nejlogičtějším řešením byla dvoumístná cvičná verze bojového stroje. V případě verzí stíhacích MiG-21 to byly v našem letectvu MiGy-21U/US/UM. Publikace popisuje ve dvou dílech jejich službu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha popisuje licenční výrobu sovětského bitevního letadla v Československu, službu v československém letectvu a export do států východního bloku. Text česky/anglicky. (knihydobrovsky.cz)

Proudový stíhací letoun MiG-15bis sovětské konstrukční kanceláře Mikojan – Gurjevič navázal na původní MiG-15 v seriové výrobě v SSSR od roku 1949. Pro méně zasvěceného diváka by se oba letouny z vnějšího pohledu mohly zdát identické, ale MiG-15bis vykazoval jednak o něco vyšší výkony díky novému motoru Klimov VK-1, měl lepší výzbroj a další menší konstrukční změny. Čs. vojenské letectvo přecházelo na MiG-15bis, tehdy u nás oficiálně značený S-103, od roku 1953, kdy bylo ze SSSR dodáno 24 letounů a od r. 1954 po ukončení produkce MiGu-15/S-102 přebíralo dodávky letounů domácí licenční výroby. Ta skončila v r. 1958 a dala celkem 620 strojů, z nichž čs. letectvo převzalo 444. Je pozoruhodné, že MiG-15/S-102 měl stanovenu technickou životnost 10 let, takže tyto letouny, pokud nebyly přestavěny na MiG-15SB, zmizely od útvarů do r. 1964. MiG-15SB měl technickou životnost po úpravě prodlouženu na 13 let, takže do roku 1967 byl ze služby vyřazen i on. MiG-15bis, přestože po stránce draku se nijak výrazně nelišil od MiGu-15, vydržel ve službě až do jara 1983. Šlo o stroje z posledních licenčních serií roku 1958, takže sloužily necelých 25 let. Tato publikace navazuje na historii výroby a služby v čs. letectvu předchozí verze letounu MiG-15 popsané v předchozích publikacích serie Aero. (knihydobrovsky.cz)

Období let 1951 – 1961 bylo pro pokračování historie Zvolenského leteckého pluku zvoleno záměrně. Je totiž významné přechodem na proudovou leteckou techniku a zároveň tím, že pluk byl od roku 1952 do roku 1961 součástí 1. lsd/sld. Rok 1951 přinesl převratné změny. Probíhaly přípravy na hromadné přezbrojení letectva proudovou technikou. K tomuto úkolu byla určena celá 3. ld, u jejíchž pluků proběhl pečlivý kádrový výběr pilotů pro přeškolení. Samozřejmým předpokladem, kromě pilotních schopností, byla naprostá oddanost KSČ, lidově demokratickému zřízení a SSSR. Od února 1951 působilo na letišti Mladá „Výcvikové středisko určené k přeškolování na proudová letadla“, reorganizované dnem 1.6.1951 na „Proudové výcvikové středisko letectva“. Právě zde se mělo rodit československé proudové letectvo. 1. lp se ještě zúčastnil květnové vojenské přehlídky v Praze dne 6.5.1951 k výročí osvobození Československa Rudou armádou. Letecká část byla pojata vskutku velkolepě za účasti více než 200 letounů, které měly defilovat nad letenskou plání současně s pochodujícími útvary pěchoty a dalších pozemních zbraní. V den přehlídky právě v čase zahájení vzletu jednotlivých skupin se však přes Prahu hnala silná přeháňka se sněhem a nízkou oblačností. Formace sice vzlétly, ale v nepříznivých podmínkách se věci odvíjely jinak než bylo plánováno. Při tehdejším stavu radiotechnického zabezpečení řízení letového provozu bylo zázrakem, že za daných povětrnostních podmínek přehlídka neskončila ještě hůře. Po přehlídce se vybraný personál pluku spolu s 5. a 8. lp přemístil během května - června 1951 z dosavadních posádek do Mladé, kde bylo pak zahájeno teoretické a poté i praktické přeškolení na sovětské proudové letouny MiG-15, v čs. letectvu značené S-102. Dosavadní výzbroj, letouny S-199 a zbývající personál byl přesunut na plzeňské letiště Bory, s určením pro nově založený 18. lp. Jako první zahájil přeškolení již v květnu 1951 8. lp, personál vybraný pro 5. lp jej následoval během června, poté zahájil nově postavený 11. lp a 23.7.1951 zahájil přeškolení 1. lp. Proudová éra začala. (knihydobrovsky.cz)

Rozhodnutí spustit sériovou produkci Douglasova typu v SSSR vykrystalizovalo na jaře 1936. Jedenáctého dubna 1936 vydala Rada práce a obrany (STO) usnesení o zakoupení licence na výrobu DC-3 a do USA se za tím účelem vypravila technická komise v čele s náčelníkem CAGI. Finální smlouvu s Douglasem Sověti podepsali prostřednictvím Amtorgu 15. července 1936. Publikace se věnuje zavádění výroby DC-3/Li-2 v SSSR, vyráběné verze včetně bombardovací. Průběh služby a nasazení během 2. světové války a poválečnou službu včetně exportu. Množství dobových fotografií a barevných bokorysů. (knihydobrovsky.cz)

Publikace navazuje na AERO č.94 MiG-15bis v čs. Vojenském letectvu 1. díl. Popis verze MiG-15bis, detailní soupis všech MiG-15bis dovezených ze SSSR a vyrobených v ČSR. Popis dalších verzí MiG-15bis – MiG-15bisT, MiG-15bisR a MiG-15bisSB. V závěru publikace přílohy, Výroba MiG-15bis celkem, Osnova bojové přípravy pilotů MiG-15bis, Letouny MiG-15bis čs. Letectva zachované po vyřazení ze služby, Konec bisů 4. Letky 1.slp, Záchrana bisu č.3669, Záchrana bisu č.3841 (knihydobrovsky.cz)

Proudový stíhací letoun MiG-15 sovětské konstrukční kanceláře Mikojan – Gurjevič je v oblasti vojenského letectví nepochybně legendou, která po léta psala historii letectví nejen našeho, ale i světového. Ačkoli konstruován pro třetí světovou válku, v níž měl slavně zvítězit režim, který jej zrodil, byl bohudík pro nás středoevropany nasazen jen v mnoha lokálních konfliktech, z nichž prvním a publicisticky nejznámějším byla válka v Koreji. Zde byl poprvé nasazen ve vzdušných bojích, a pokud byl pilotován zkušenými sovětskými piloty, byl přinejmenším rovnocenným soupeřem tehdy nejmodernějších amerických stíhaček F-86 „Sabre“. Celkem 17 564 strojů tohoto typu vyrobených v několika základních verzích a mnoha variantách v SSSR (13 383 ks), Československu (3 354 ks) a Polsku (727 ks), kromě výroby v Číně, jejíž počty nejsou známy, sloužilo v mnoha letectvech zemí východního bloku i rozvojových zemí po celém světě. Bylo o něm napsáno mnoho. I historie jeho licenční výroby u nás je vcelku známa. Nejméně známou kapitolou jeho historie u nás tak po léta zůstala jeho služba u čs. leteckých útvarů Od doby dodání prvního MiGu-15 k nám do jeho posledního letu uplynulo totiž téměř 32 let a počet nasazených letounů za celé období činil přes 1200! Déle vydržel ve službě jen typ MiG-21, ovšem celkový počet nasazených letounů tohoto typu byl podstatně nižší. Třídilná publikace „Patnáctka“ Letoun MiG-15 v čs. vojenském letectvu poprvé vyšla v našem nakladatelství v roce 2006. Nyní se doplněná a aktualizovaná vrací v edici AERO. (knihydobrovsky.cz)

Pokračování předchozích dvou dílů. Popisuje dodávky do Libye a výcvik v této zemi za účasti našich instruktorů. Službu v 80. letech po současnost. Rozmístění různých verzí strojů v našem letectvu. Připravujeme závěrečný 4.díl této řady. (knihydobrovsky.cz)

Další sešit edice Aero přináší pokračování historie nasazení klasické patnáctky v čs. letectvu. Přes velkou reorganizaci čs. letectva v r. 1958 a její materiální a personální důsledky se dostáváme do 60. let, poznamenaným postupným útlumem provozu zejména původních patnáctek a nástupem nových nadzvukových typů letecké techniky. V té době ještě slouží stíhací bombardovací verze MiG-15SB, vzniklá přestavbou původně čistě stíhacích letounů, a v malém počtu MiG-15T pro vlek terčů. V další pasáži se čtenář seznámí s experimentem, který měl zajistit dostatečnou zálohu pilotů pro případ válečného konfliktu. Dělo se tak formou výcviku pilotů se základním výcvikem ve Svazarmu, kteří po přeškolení na MiG-15 a dalším výcviku u bojových útvarů měli po odchodu do zálohy zůstat v pozici záložních pilotů, povolávaným na pravidelný udržovací výcvik u útvarů. Praxe však prokázala nereálnost tohoto záměru, zejména s ohledem na jejich postavení mezi piloty – vojáky z povolání a omezenou možnost jejich dalšího profesního růstu. Také v souvislosti se zaváděním stále složitější a náročnější techniky by bylo udržení požadovaného stupně jejich vycvičenosti velmi problematické. Nakonec je představen MiG-15 z technického pohledu, jeho výzbroj a tehdejší způsob střeleckého výcviku pilotů, není opomenut soupis všech letounů dodaných ze SSSR a z naší licenční výroby. Pozornost je věnována také čs. úpravám základního typu na MiG-15SB a T, včetně soupisu takto upravených letounů, popisu vývoje raketové výzbroje pro MiG-15SB a jejích takticko-technických charakteristik. (knihydobrovsky.cz)

Kniha navazuje na I. díl vydaný v roce 2015 prezentací letadel čs. letectva, nezahrnutých v I. dílu, tedy letounů bitevních, lehkých bombardovacích, stíhacích, dále vrtulníků, kluzáků a větroňů. Kniha se dále zabývá problematikou kamufláže a markingu letecké techniky čs. letectva ve sledovaném období, rovněž podává souhrnný přehled výzbroje letadel čs. letectva, tedy hlavňových zbraní, leteckých pum, leteckých raket (ty byly ve sledovaném období spíše ve stadiu zkoušek trofejního materiálu a pokusů o vlastní vývoj). V závěrečné části se kniha zabývá průběhem a výsledky zkoušek trofejních zbraní - řízené pumy PC 1400FX a řízené střely Hs 293A. Kniha obsahuje : Letadla bojová: bitevní, lehká bombardovací a stíhací Vrtulníky, kluzáky a větroně Kamufláž a marking letadel Výzbroj letadel (patro.cz)

Závěrečný díl uzavírá popis bojových verzí MiGu-21 sloužících v našem letectvu. Poslední kusy byly dodány ve verzi MF v roce 1975. Tento díl se věnuje letecké heraldice a technickému zabezpečení provozu. Sérii publikací o MiGu-21 uzavře AERO věnující se cvičným verzím používáným v našem letectvu. (knihydobrovsky.cz)

Závěrečný 4.díl, publikace navazuje na AERO č.38,39 a 41 MiG-21F-13 1. - 3.díl. Tento díl se věnuje nasazení této verze letounu MiG-21 u jednotlivých pluků a pilotům létajícím na tomto stroji. Dále dokumentuje katastrofy a nehody stroje v našem letectvu. Číslo má větší rozsah - 52stran. (knihydobrovsky.cz)

60. léta byla pro 1. slp významná zejména přechodem na další generací stíhacích letounů konstrukční kanceláře MiG, v tomto případě na typ MiG-21 a jeho verze. Po celé období let 1962-1970 se pluk nacházel v sestavě 3. sPVOS, resp. od r. 1969 3. dPVOS. Na jaře 1968 se jeho příslušníci přihlásili k obrodnému procesu v československé společnosti, který násilně přervala agrese států Varšavské smlouvy v čele se SSSR. Důsledkem toho byly mimo jiné personální čistky, které formou kádrových prověrek proběhly v roce 1970 a na jejich základě pak bylo propuštěno do zálohy min. 60 příslušníků pluku, evidentně většina z politických důvodů. V podmínkách nastávající tzv. „normalizace„ pluk nadále plnil úkoly v bojové přípravě a ochraně vzdušného prostoru. (knihydobrovsky.cz)

Aero č.99 navazuje na AERA č.94 a č.97 MiG-15bis v čs. vojenském letectvu 1. a 2.díl. Publikace popisuje akrobatické skupiny čs. letectva létající na strojích MiG-15bis. Označování letounů podle útvarů. Letecké nehody a soupis ztracených letounů. Vše doplněno množstvím fotografií. (knihydobrovsky.cz)

"Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28. (knihydobrovsky.cz)

"Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28. (knihydobrovsky.cz)

Další sešit edice Aero přináší závěrečnou pasáž historie nasazení klasické patnáctky v čs. letectvu. Čtenář se zde seznámí s akrobatickými skupinami čs. letectva na letounech S-102/MiG-15, zásadami pro provedení a umístění výsostných znaků a označování útvarové příslušnosti letounů v letech 1951 – 1957. Uveden je také přehled leteckých nehod po jednotlivých modifikacích – MiG-15, MiG-15SB a MiG-15T. Přílohy zahrnují osnovy letecké přípravy pro přeškolení v PVSL a u 7. lšp, seznamy pilotů S-102/MiG-15, kteří prošli výcvikem v PVSL, u 7. a 2. lšp, a personálu 22. sld přeškoleného v r. 1954. Rovněž jsou představeny seznamy pilotů MiG-15 a MiG-15SB stíhacích bombardovacích pluků v r. 1962, soupis letounů S-102 u 15. leteckého stíhacího sboru v březnu 1954, zjištěná označení útvarové příslušnosti konkrétních letounů dle výrobních čísel, a konečně seznam letounů dochovaných k různým účelům po vyřazení ze služby. (knihydobrovsky.cz)

Československá bezlicenční kopie německého elementárního cvičného letounu Bücker Bü 131 „Jungman“, vyráběná po označením Aero C-4/104 a známá u nás pod přezdívkou „Bikr“, je jednou z legend období poválečné výstavby čs. vojenského letectva. Základům leteckého řemesla se na něm do léta 1951 vyučilo v LVA min. 300 pilotů – budoucích důstojníků, z nichž většina posílila kádr velitelského sboru čs. letectva v době jeho masivní výstavby v letech 1951-1953. Dlužno ovšem poznamenat, že mnozí byli po únoru 1948 shledáni politicky nevyhovujícími a vystaveni perzekucím od vyhození z armády po věznění po vykonstruovaných soudních procesech. Kromě toho sloužil u LU ve výcviku pilotů – podůstojníků, u cvičných letek a leteckých pluků, kde byl využíván k přezkušování pilotů, výcviku v létání podle přístrojů, nácviku akrobacie, kurýrním letům apod. Jeho kariéra ve vojenském letectvu sice trvala jen přibližně osm let, ale ti, kdož na něm začínali kariéru vojenského pilota, vzpomínají dodnes. I poté ještě poskytl mnoho krásných zážitků sportovním pilotů Svazarmu, kam byly po r. 1950 zbylé letouny předávány. Mnozí ještě dnes vzpomínají na polétání s „Bikrem“, na vítr šlehající do tváře jako ve slavných stíhačkách I. světové války. Mnozí další také dodnes litují, že si s ním již nestihli zalétat. Vzpomeňme proto službu „Bikra“, tohoto dvojplošného reliktu „zlaté éry letectví“ v čs. vojenském letectvu, i my. (knihydobrovsky.cz)

Německý elementární cvičný letounu Bücker Bü 181 „Bestmann“, vyráběný u nás za války pro Luftwaffe a po válce pro naše vojenské letectvo pod označením Zlín C-6/106, je další z legend období poválečné výstavby čs. vojenského letectva. Základům leteckého řemesla se na něm do počátku padesátých let vyučilo v Leteckém učilišti přes tisíc mladých pilotů, v letech 1949-1950 posloužil také v elementárním výcviku poloviny posledního nástupního ročníku LVA. Kromě toho byl provozován i u ostatních složek čs. letectva, kde byl využíván k přezkušování pilotů, výcviku v létání podle přístrojů, nácviku akrobacie, kurýrním letům apod. Jeho kariéra ve vojenském letectvu sice trvala přibližně stejně jako v případě jeho firemního kolegy Bü 131, ale i přesto se oba tyto typy staly neodmyslitelnými legendami naší letecké historie. Ti, kdož na nich začínali kariéru vojenského pilota, vzpomínají dodnes. Neméně významným je tento typ také pro naše sportovní letectví, nemalá část zdejší poválečné produkce byla dodána přímo aeroklubům, kde sloužil stejně poctivě jako u vojenského letectva. Jistě si proto zaslouží vzpomínku leteckých fandů v edici Aero stejně jako před nedávnem jeho přechůdce, Aero C-4/104. (knihydobrovsky.cz)

Učebnice shrnuje poznatky o polotovarech pro strojírenskou výrobu. Výklad polotovarů je zaměřen na jejich navrhování, technologii výroby a hodnocení technologičnosti jejich konstrukce. Teoretické poznatky jsou procvičovány na praktických příkladech a technologických cvičeních. Uvádí seznam ČSN, EN a ISO. Kniha je určena studujícím středních odborných škol i středních odborných učilišť a všem, kteří se zajímají o základní otázky technologie strojírenské výroby. (knihydobrovsky.cz)

2. vydání již delší dobu vyprodané a velmi úspěšné publikace tentokrát v edici Aero. Publikace vyjde v celkem třech číslech Aera a to v čísle 92, 93 a 94."Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28.V Aeru č. 95 vychází jako reedice poslední, třetí část publikace „Síbl“ Siebel Si 204/Aero C-3 v československém letectvu (knihydobrovsky.cz)

METALOGRAFIE A TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍUčebnice probírá základy metalografie a tepelného zpracování kovových materiálů. Vysvětluje vnitřní stavbu kovů a slitin, základy podvojných slitin a uvádí jejich rovnovážné diagramy. Popisuje teoretické základy tepelného zpracování kovů, jeho základní způsoby, například žíhání, kalení a popouštění ocelí, patentování, povrchové tvrzení a také zařízení pro tepelné zpracování. Seznamuje se zásadami volby typu tepelného zpracování, uvádí vzorová technologická cvičení a seznam platných ČSN a norem EU. Potřebným doplňkem je čtyřjazyčný slovník vybraných odborných pojmů. Kniha je určena studujícím středních odborných škol i středních odborných učilišť a všem, kteří se zajímají o základní otázky technologie strojírenské výroby. (knihydobrovsky.cz)

Tento létající aparát je bezesporu možné přiřadit mezi poválečné „unikáty“ provozované čs. vojenským letectvem. Je sice dostatečně známo, že v ČSR létaly po válce dva exempláře tohoto dvourotorového vrtulníku, takže striktně vzato nešlo doslova o unikát, nicméně vojenské letectvo provozovalo do konce roku 1950 jen jediný.Snad každý jen trochu zasvěcený fanda historie vojenského letectví jistě dobře ví, že Fa 223 byl vrtulník vzniklý v době války u německé firmy Focke-Achgelis. Dne 14.10.1923 založili v Brémách pánové Heinrich Focke, Georg Wulf a Werner Neumann společnost Bremer Flugzeugbau AG, krátce po vzniku přejmenovanou na Focke-Wulf Flugzeugbau AG. Ve 30. letech se firma postupně přeorientovala na výhradně vojenský program, z něhož největší proslulosti dosáhl stíhací Fw 190, námořní průzkumný Fw 200 a průzkumný Fw 189. Během války se firma stala jedním z nejvýznamnějších německých leteckých výrobců, v r. 1944 u ní pracovalo na 30 000 osob. Po válce existovala do r. 1964, kdy se sloučila s Weser Flugzeugbau Gmbh do firmy Vereinigte Flugtechnische Werke a po dalších fůzích se zařadila mezi předchůdce nynějšího Airbusu. Publikace se věnuje vývoji Fa 223 a jeho zkouškám v poválečném Československu. (knihydobrovsky.cz)

Avii S/CS-92 Me 262 v československém letectvu autora M.Irry. Publikace popisuje zkoušky, výrobu a nasazení německého proudového stíhače Messerschmitt Me 262 v československém letectvu po roce 1945. Publikace je doplněna unikátními dobovými fotografiemi, barevnými fotografiemi dochované Avie S-92, vzpomínkami letců, kteří na S-92 létali. Nechybí barevné bokorysy obou verzí. (knihydobrovsky.cz)

Po skončení války se množství letounů Junkers v různém stadiu devastace nacházelo roztroušeno po celé Evropě, včetně území obnovené Československé republiky. Využití části tohoto technického potenciálu se tedy přímo nabízelo, a v rámci výstavby poválečného čs. letectva se tak i stalo. Podívejme se tedy na osudy Junkersů ve službách našeho letectva po 2. světové válce. (knihydobrovsky.cz)

2.vydání velmi úspěšné knihy autora Miroslava Irry. Miroslav Irra ve svých dílech detailně popsal anabázi MiGů v československém letectvu Od MiG-15 až po MiG-23. Přepadový stíhací letoun MiG-17 byl zařazen do výzbroje čs. letectva v roce 1955 a sloužil až do roku 1970. Kniha popisuje jeho místo ve výstavbě letectva. Výcvik pilotů včetně výcviku v SSSR. Navazuje popis služby letounů, katastrofy i incidenty. Technický popis letounů včetně výzbroje je doplněn soupisem dodaných strojů všech verzí. Publikace je doplněna výkresem v měřítku (knihydobrovsky.cz)

Protivzdušná obrana Československa v závěrečném období studené války*Publikace uzavírá trilogii pojednávající o budování československé protivzdušné obrany. Třetí závěrečná část popisuje situaci od roku 1980. Změny v organizaci a ve výzbroji stíhacího letectva, radiotechnických a protileteckých raketových jednotek. Podrobně popisuje zásahy proti narušitelům zvenčí a proti vlastním občanům snažícím se dostat vzdušnou cestou na západ. Nechybí jednotky zařazené do protivzdušné obrany a jejich výzbroj v uvedeném období a popis jejího tehdejšího potencionálního protivníka jeho organizaci a vybavení. (knihydobrovsky.cz)

S nástupem moderní techniky, která kladla na pilota čím dál tím větší nároky, narůstal problém zajištění letounů, které by se co nejvíce přibližovaly svými vlastnostmi bojovému stroji, na který měli cvičení piloti přejít. Nejlogičtějším řešením byla dvoumístná cvičná verze bojového stroje. V případě verzí stíhacích MiG-21 to byly v našem letectvu MiGy-21U/US/UM. Publikace popisuje ve dvou dílech jejich službu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha MiG-19 V ČESKOSLOVENSKÉM VOJENSKÉM LETECTVU - 2. vyd. Proudový stíhací letoun sovětské konstrukční kanceláře Mikojan-Gurjevič, MiG-19, je bezesporu významnou veličinou v historii československého a českého letectva, i přesto, že počtem dodaných strojů zaujímá mezi proudovými stíhacími letouny čs. letectva až třetí příčku, za bezkonkurenčně nejpočetnější „patnáctkou“ a druhou v pořadí „jednadvacítkou“. Jeho význam spočívá především ve skutečnosti, že jeho zavedením do služby bývalé Československo vkročilo do pomyslného klubu států, jejichž vojenské letectvo vlastní a provozuje nadzvukové proudové letouny. MiG-19 byl u našich pilotů velmi oblíbený mj. pro jeho vynikající stoupavost i když v porovnání s jeho následovníkem MiG-21 byla jeho služba kratší, jistě stojí za připomenutí. (knihydobrovsky.cz)

Protivzdušná obrana Československa v letech 1962-1980 Publikace navazuje na 1. díl pojednávající o budování československé protivzdušné obrany do roku 1961. Popisuje nástup MiGu-21F-13 k našemu stíhacímu letectvu, rozšiřování radiotechnického vojska. Zachycuje situaci v roce 1968 a následnou normalizaci včetně jejího dopadu na personální obsazení funkcí. Podrobně popisuje zásahy proti narušitelům zvenčí a proti vlastním občanům snažícím se dostat vzdušnou cestou na západ. Nechybí jednotky zařazené do protivzdušné obrany a jejich výzbroj v uvedeném období a popis jejího tehdejšího potencionálního protivníka. (knihydobrovsky.cz)

Příprava výkonných letců z povolání v důstojnických hodnostech byla v době I. republiky řešena zpočátku formou výběru z řad důstojníků jiných zbraní, kteří byli zařazeni do leteckého výcviku, později bylo k tomuto účelu zřízeno letecké oddělení Vojenské akademie, které bylo od r. 1934 součástí Leteckého školního oddílu II Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Je otázkou, nakolik v praxi vyhovovala tato dvoukolejná podřízenost leteckého oddělení, v každém případě existoval záměr zřídit leteckou školu pro výchovu důstojníků letectva z povolání již v roce 1938. Pro další spád událostí již nebylo možné tento zámysl realizovat a mohlo se tak stát až po obnovení samostatnosti republiky, kdy byla dnem 15.9.1945 zřízena Letecká vojenská akademie se sídlem v Hradci Králové. Do roku 1951 vychovala přes 360 pilotů - důstojníků z povolání, 87 techniků a 64 navigátorů. Byla zrušena k 15.8.1951. Její poslání převzalo Letecké učiliště Prostějov, které do té doby cvičilo pouze piloty v poddůstojnických hodnostech. Publikace se věnuje podrobně historii akademie, výcviku a užívané letecké technice. (knihydobrovsky.cz)

Čs. letectvo po válce evidovalo tři produkty firmy Heinkel – He 72, He 111 a He 219, v případě He 111 a He 219 v počtu pouze několika kusů, počet He 72 přesáhl desítku. Všechny naše He 72 byly v majetku čs. vojenské správy, avšak byly zapůjčeny aeroklubům. Aerokluby je používaly především ke vlekání větroňů a v této roli si vysloužily uznání i značnou popularitu. O letouny He 111 neměla čs. vojenská správa v prvních poválečných letech zájem. Iniciativa k jejich využití však vzešla od VLÚ Letňany. Tato instituce se po válce zabývala řešením desítek výzkumných, zkušebních a výrobních úkolů, mezi nimiž byly zkoušky „raketového dálkově řízeného leteckého torpéda“, tedy řízené letounové střely Henschel Hs 293A, zkouškami trofejních proudových motorů BMW 003 a Jumo 004, zkouškami bombardovací výstroje a zkušebním bombardováním, mj. též zkouškami řízené pumy PC 1400Fx Fritz X. K tomu bylo nutno mít vhodný letoun. Dva stroje byly získány z Bulharska, třetí stroj pocházející z válečné kořisti byl až ve dnech 26.-28.4.1950 převzat vojenskou správou po revizi v závodě Rudý Letov. Dva letouny byly v LVÚ využívány v letech 1948-49 k různým zkouškám, jeden byl upraven pro letové zkoušky proudových motorů Jumo 004 a BMW 003. V r. 1950 byl jeden (možná dva?) He 111 upraven pro letecké snímkování a předán Fotoletecké skupině, kde dolétal v r. 1957. Prokazatelně dva stroje byly v letech 1952 – 1953 používány k vlekání vlečných terčů pro střelby stíhacích S-102. Oba byly zrušeny během let 1953-1954. Zájem o He 219 projevilo MNO až v r. 1948, kdy oznámilo továrně Rudý Letov zámysl objednat opravu dvou kusů z materiálu nacházejícího se v Chebu. Rudý Letov zahájil kompletaci dvou letounů, první byl byl zalétnut 25.2.1950, na druhém letounu, který měl být přizpůsoben pro montáž proudového motoru, se v té době stále pracovalo. Snahy o jejich využití byly vcelku bezvýsledné, oba byly zrušeny asi někdy na počátku roku 1953. (knihydobrovsky.cz)

Historií československého vojenského letectva v poválečném období prošlo mnoho útvarů různého určení, ale jen jeden jediný má tu čest být prvním československým leteckým plukem, nově vzniklým po potupných událostech let 1938 a 1939, jejichž důsledkem bylo rozbití předválečného Československa a také konec jeho vojenského letectva, po dvacet let s láskou, pílí a péčí budovaného prakticky od nuly.*****Tímto historickým útvarem se stal dnem 1.6.1944 1. československý samostatný stíhací letecký pluk, který jako vůbec první útvar československé zahraniční branné moci vstoupil na území Československé republiky a zahájil zde boj s německými okupanty. Po válce, již pod jinými názvy, vyjma krátkého období na přelomu let 1945-46 stále s pořadovým číslem 1, působil v čs. vojenském letectvu nepřetržitě do konce roku 1994, kdy byl zrušen jakožto nejdéle existující československý stíhací letecký pluk. Zároveň jde o jeden ze dvou čs. leteckých pluků, které byly nasazeny v bojových operacích za II. světové války, ten druhý, 3. čs. bitevní letecký pluk, však po drtivou část své poválečné existence nesl již pořadové číslo 30, pod nímž byl zrušen k 31.12.1994 stejně jako 1. stíhacím leteckým plukem.*****K 70. výročí vzniku pluku byla v květnu roku 2014 vydána péčí Jihočeského kraje a Jihočeského muzea v Českých Budějovicích obsáhlá publikace „Příběh Jižní eskadrony“, díky iniciativě paní Kláry Anderlové s dotiskem o rok později. Obě vydání byla určena a distribuována výhradně mezi bývalými příslušníky tohoto i dalších útvarů bývalého čs. letectva. Zájem o ni však byl i mezi dalšími příznivci našeho vojenského letectví a letecké historie. Proto nyní, v roce 2024, díky nakladatelství Jakab Nevojice, dochází k dalšímu vydání, tentokrát jinou formou v edici Aero. Tato verze, určená především pro zájemce, na které se v r. 2014 nedostalo, je proto oproti původní verzi krácena hlavně o podrobnější personální a technické údaje.*****80. výročí vzniku pluku je snad dostatečně vhodnou příležitostí, abychom si připomněli jeho bohatou historii, osoby, které prošly službou v jeho sestavě, i leteckou techniku, s níž pluk vedl bojovou činnost během války, prováděl letecký výcvik v poválečném období a zejména od počátku 50. let zajišťoval bojovou pohotovost k ochraně vzdušné hranice Československa i pro případ tehdy ve vší vážnosti očekávaného světového válečného konfliktu mezi dvěma nesmiřitelnými mocenskými bloky.*****Vraťme se však do doby před 70. lety, kdy se začal psát tento příběh. (knihydobrovsky.cz)

Supermarine Spitfire, to je ve světě vojenského letectví skutečná legenda, která významným dílem přispěla ve II. světové válce k vítězství Spojenců nad Německem. Letoun se postupně dostal do výzbroje tří československých stíhacích perutí. Po skončení války, 13. srpna 1945 v 17 hodin přistál čs. stíhací wing s 54 Spitfiry L.F. Mk.IXE v Praze na letišti Ruzyně. Jejich počet byl do roku 1946 navýšen na celkem 76 kusů. Kniha popisuje podrobně přesun do ČSR a službu v našem letectvu do roku 1948, kdy byly vyřazeny z výzbroje a prodány. (knihydobrovsky.cz)

Velení Královského letectva původně považovalo Spitfire Mk.IX (ostatně podobně jako zprvu Spitfiry Mk.V) za pouhou nouzovou verzi, určenou k vyplnění mezery před příchodem výrazněji modernizovaných a překonstruovaných strojů varianty Mk.VIII. Očekávalo od „devítek“ zejména okamžité řešení výzbrojové krize Fighter Command, čelící v období 1941 a 1942 výkonnostní převaze Focke-Wulfů Fw 190A. Nakonec však zvítězila kombinace výborných výkonů, zajištěných novými motory Merlin řady „60“ a výrobní jednoduchosti, dané užitím téměř identického draku s již masově produkovanými Spitfiry Mk.VC. Díky tomu dokázal britský letecký průmysl Spitfiry Mk.IX vyrábět v narůstajícím množství a „devítka“ se posléze po Spitfiru Mk.V stala druhou nejpočetnější verzí slavné stíhačky. (knihydobrovsky.cz)

Nová pracovní učebnice Matematika pro 2. ročník ZŠ je součástí ucelené řady nových učebnic matematiky zpracovaných v souladu s požadavky RVP pro základní vzdělávání. Odpovídá ale především zkušenostem autorky, která je aktivní a úspěšnou učitelkou. Učebnice navazuje na obdobnou dvoudílnou učebnici pro 1. ročník (s volitelným dílem třetím). (knihydobrovsky.cz)

Nová pracovní učebnice Matematika pro 2. ročník ZŠ je součástí ucelené řady nových učebnic matematiky zpracovaných v souladu s požadavky RVP pro základní vzdělávání. Odpovídá ale především zkušenostem autorky, která je aktivní a úspěšnou učitelkou. Učebnice navazuje na obdobnou dvoudílnou učebnici pro 1. ročník (s volitelným dílem třetím). (patro.cz)

MiG-15 je spojen se skutečným nástupem proudové éry v čs. vojenském letectvu počátkem padesátých let minulého století. Tento stroj posunul čs. stíhací letectvo do světové špičky s pohledu vybavení stíhacích pluků. Výrobu a službu tohoto stroje a jeho verze v našem letectvu popsal autor Miroslav Irra v předchozích číslech Aera ( Aero č.83, 86, 88, 94, 97 a č.99). Mohutné a spěšné budování čs. stíhacího letectva si však vyžadovalo současně vybudovat výcvikové letecké základny a ke zvýšení rychlosti a kvality výcviku zajistit k tomu odpovídající letoun se stejnými vlastnostmi jako MiG-15. V letech 1951-1954 bylo do výcviku proudových pilotů postupně zapojeno min. 14 spárek UTI MiG-15, dodaných ze SSSR, rokem 1954 byly zahájeny dodávky čs. licenčních UTI MiG-15/CS-102. V roce 1954 bylo dodáno prvních 34 a do roku 1960 naše letectvo převzalo 155 těchto letounů. Aero č.102 popisuje detailně organizaci výcviku na tomto letounů a uzavírá popis a službu tohoto stroje v našem letectvu. (knihydobrovsky.cz)

1.díl - Nauka o materiálu (knihydobrovsky.cz)

Učebnice probírá druhy koroze, jejich hodnocení zejména vzhledem k hospodářským ztrátám vlivem koroze a způsoby protikorozní ochrany. Vysvětluje teoretické základy obrábění - např. geometrii břitu nástroje, tvoření třísky, výpočet řezných a upínacích sil, hospodárný úběr, trvanlivost, volbu řezných podmínek. Ve výrobních postupech jsou popsány hlavní zásady a pokyny pro jejich vypracování. Poznatky jsou procvičovány na praktických příkladech. Kniha je určena studujícím středních odborných škol i středních odborných učilišť a všem, kteří se zajímají o základní otázky technologie strojírenské výroby (knihydobrovsky.cz)

Messerschmitt Bf 109E se na leteckém nebi závěru 30. let minulého století zjevil jako skutečný meteor. Představoval stíhací letoun mimořádné kategorie. Spojení osvědčeného draku s vynikajícím motorem Daimler-Benz DB 601 rázem ze „stodevítky“ učinilo tehdy nejvýkonnější stíhací letoun na celém světě. Tuto pozici si „Emil“ (jak byla verze Bf 109E přezdívána) udržoval i po celé úvodní období druhé světové války, neboť hodnotu jeho z kvalitativního hlediska hlavního rivala, rovněž výborného britského Spitfiru Mk.I, zprvu snižovalo užití méně vhodných typů vrtulí. Mezi podzimem roku 1938 a začátkem roku 1941 vzniklo na 4000 letadel Bf 109E různých subverzí, se kterými stála i padala síla stíhací složky německé Luftwaffe. Prvními z nich, které se dostaly do sériové produkce prakticky současně a tvořily základ bojové síly Jagdwaffe (německého stíhacího letectva) v září 1939, byly Bf 109E-1 a Bf 109E-3. (knihydobrovsky.cz)

Mezi nejdůležitější letadla, za jejichž řízení usedali během těžkých let druhé světové války českoslovenští piloti, patří bezesporu Spitfire Mk.V. Verze vznikla jako nouzové řešení potřeby britského velitelství stíhacího letectva po výkonnějších strojích, než jaké představovaly dosavadní Spitfiry Mk.I a Mk.II. Osvědčila se a posléze byla vyráběna ve větším množství než jiné varianty Spitfiru. Sériovou produkcí i konverzemi strojů starších variant vzniklo přes 6600 exemplářů. Díky tomu původně „přechodová“ Mk.V zaujala na britských ostrovech na dosti dlouhou dobu pozici základní složky výzbroje Fighter Command. (knihydobrovsky.cz)