Aerospeciál č.17 - protiútok letadlových lodí us navy, únor 1942 2. část - miroslav šnajdr

Publikace přibližuje dramatické kapitoly z nasazení US Navy a zejména amerického palubního letectva v úvodní fázi pacifické války. Úvodní část je věnována úderu TF 17 (17. operačního svazu) vedeného Rear Adm. Frankem J. Fletcherem 1. února 1942 na nejjižnější atoly v Marshallových ostrovech (Jaluit a Mili) a na atol Makin na severu Gilbertových ostrovů. Detailně popisuje dramatické nasazení Dauntlessů, Devastatorů a Wildcatů z letadlové lodě USS Yorktown. Další část práce se zabývá vzdušnou bitvou, která se odehrála u Rabaulu 20. února 1942 mezi americkými palubními letouny bránícími nosič USS Lexington a útočnou formací sedmnácti japonských bombardérů Mitsubishi G4M1 (Betty). Stalo se tak během pokusu amerického operačního svazu Task Force 11 napadnout nedlouho před tím nepřítelem dobytou základnu v Rabaulu. Boj skončil drtivou porážkou Japonci nasazené 4. Kókútai. Jednotka odepsala 15 zcela zničených moderních bombardovacích letounů a 13 kvalitních kompletních osádek. Mezi 88 padlými či nezvěstnými letci na americké straně vynikl osobním vkladem pilot Wildcatu z VF-3, Lt. Edward O´Hare. Bylo mu uznáno sestřelení pěti bombardérů. 21. dubna 1942 obdržel jako první americký stíhací pilot během II. světové války z rukou amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta Kongresovou medaili cti. (knihydobrovsky.cz)

Letadlové lodě US Navy tvořící součást US Pacific Fleet o sobě daly poprvé od vstupu Spojených států do války s císařským Japonskem vědět během února 1942. V té době se zdálo, že náporu císařských zbraní nikdo a nic neodolá. Japonské ozbrojené síly triumfálně vítězily na všech frontách a dobývaly jedno koloniální území západních mocností po druhém. Ovládly Malajsko, obsadily britskou „nedobytnou pevnost“ Singapur a úspěšně postupovaly na barmském bojišti. Okupovaly Borneo, Celebes, Sumatru, Novou Británii, Nové Irsko a řadu menších ostrovů. Mocné Spojené státy pokořily úderem na havajský Pearl Harbor, připravily je o atoly Wake a Guam. Zbytky amerických obránců na Filipínách zatlačily na jižní část Bataanského poloostrova a ostrov Corregidor. Za atmosféry všeobecného zmaru proto znamenaly veřejnosti vhodně předložené ofenzivní akce letadlových lodí USS Enterprise a USS Yorktown provedené proti Marshallovým a Gilbertovým ostrovům 1. února a epický boj, který svedli palubní stíhači startující z USS Lexington 20. února během nájezdu na Rabaul, pro obyvatele Spojených států mohutnou vzpruhu. Amerika potřebovala své hrdiny a US Navy je otřesenému národu poskytlo. Fakticky sice střetnutí popsaná v této publikaci představovala pouhé epizody v dlouhém a mimořádně krvavém zápase mezi Spojenými státy a císařským Japonskem, potvrdila však jednu důležitou skutečnost. Na spojenecké straně přece jen od samého začátku měření sil existovala moc, která svou výzbrojí, profesionalitou, úrovní výcviku a morálkou nezaostávala za opakovaně vítězícími císařskými válečníky: letadlové lodě US Navy a z jejich palub operující letecké skupiny. (knihydobrovsky.cz)

Druhý, závěrečný díl publikace věnované americkým snahám posílit obranu japonským postupem na začátku roku 1942 ohrožené Nizozemské východní Indie pomocí dodávek stíhaček Curtiss P-40E popisuje tragické finále námořní operace. V jejím průběhu se na Jávu nebezpečnými vodami Indického oceánu pokoušela prorazit dvě americká plavidla, starý tendr (původně první letadlová loď US Navy) USS Langley a moderní transportní loď SS Sea Witch. Dopravovala úhrnem 59 stíhaček Curtiss P-40E a 33 amerických pilotů. Zatímco Langley skončil po útoku bombardérů císařského námořního letectva na mořském dně i s 32 přepravovanými stíhačkami, Sea Witch sice dokázala svůj drahocenný náklad v podobě 27 P-40E dopravit do jávského přístavu, avšak příliš pozdě na to, aby letouny před nizozemskou kapitulací vůbec zasáhly do bojů. Zvlášť tragický byl rovněž osud 33 amerických stíhacích pilotů doprovázejících stíhačky na tendru Langley. Všichni sice přežili potopení lodi, ale všichni až na dva poté zahynuli při následném potopení torpédoborce USS Edsall 1. března 1942, či v japonském zajetí. Publikace přibližuje osudy stíhacích pilotů amerického armádního letectva i námořníků z lodí US Navy během dramatických únorových dnů roku 1942. Popisuje úspěšné akce císařského námořnictva i námořního letectva a marnou snahu spojeneckých ozbrojených sil zvrátit nepříznivý vývoj válečné situace. Pozornost věnuje rovněž situaci spojeneckého letectva na Jávě během poslední dnů před nizozemskou kapitulací. Seznamuje čtenáře s méně známou kapitolou druhé světové války. (knihydobrovsky.cz)

Na sklonku února 1942 se již Nizozemská východní Indie, čelící vrcholícímu náporu japonských císařských válečníků, nacházela na pokraji definitivní porážky. Holanďané budovali své koloniální impérium na ostrovech, zahrnujících Velké Sundy (Sumatra, Jáva, část Bornea, Celebes), Malé Sundy (Timor, Sumba, Flores, Bali), Moluky a západní část Nové Guineje více než tři stovky let. A nyní o ně po pár měsících války nezadržitelně přicházeli. Bojovalo se v samotné centrální části Nizozemské východní Indie a ohrožen byl přímo ostrov Jáva, kolonizátory vždy vnímaný jako jakási výkladní skříň. Nyní se zápas chýlil k tragickému finále, zahájení nevyhnutelné japonské invaze na Jávu bylo pouze otázkou dnů. Prozatím se bojovalo zejména ve vzdušném kolbišti nad ostrovem. Vítězícímu císařskému námořnímu a armádnímu letectvu zde čelila řada spojeneckých vzdušných sil. Vedle nizozemského koloniálního vojenského letectva (ML-KNIL – Militaire Luchtvaart van het Koninklijk Nederlands Indisch Leger) také nizozemská námořní letecká služba (Marine Luchtvaart Dienst), americký armádní letecký sbor (US Army Air Corps), letectvo amerického námořnictva (US Navy), britské Královské letectvo (Royal Air Force) či Královské australské letectvo (Royal Australian Air Force). Roztříštěnost sil byla důsledkem koaličního charakteru války na straně obránců. Boje o Nizozemskou Východní Indii řídili vysocí britští, američtí a nizozemští důstojníci, sdružení ve společném velitelství ABDACOM (American-British-Dutch-Australian Command), které vzniklo v lednu 1942 jako první skutečný pokus o nadnárodní společné spojenecké vrchní velitelství během druhé světové války. ABDACOM zodpovídalo za širokou operační oblast v jihovýchodní Asii a Pacifiku. Hlavní slovo měli samozřejmě Američané a Britové. V jeho čele stál na základě amerického návrhu Brit Lt. Gen. sir Archibald Wavell. Tento vysoký důstojník, vrchní velitel imperiálních vojsk v Indii, byl jmenován velitelem ABDACOM 30. prosince 1941. Na své velitelství, umístěné v jávském Bandoengu, dorazil 10. ledna. Ve své velitelské pozici se měl Wavell prostřednictvím ve Washingtonu sídlícího anglo – amerického společného výboru náčelníků štábů (Combined Chiefs of Staff, CCF) zodpovídat americkému prezidentovi F. D. Rooseveltovi a britskému ministerskému předsedovi W. Churchillovi. Jáva byla nyní Japonci zcela izolovaná a sevřená leteckou i námořní blokádou, která bránila Spojencům v přísunu posil, včetně nových letadel. V té době k ostrovu směřovala stará americká letadlová loď přebudovaná na nosič vodních letadel, USS Langley, s nákladem nejcennějším: se 32 zbrusu novými stíhačkami Curtiss P-40E. Publikace ve dvou dílech popisuje boje s Japonci v první fázi války v Nizozemské východní Indii. (knihydobrovsky.cz)

Elegantní Martin B-26 Marauder si udělal jméno jako základní typ taktického bombardéru ve výzbroji 9th Air Force (9. letecké armády) USAAF, která se proslavila podporou 6. června 1944 zahájeného vylodění v Normandii a následného tažení US Army západní Evropou. Maraudery během bojů ve Francii, Belgii, Nizozemsku i vlastním Německu vykonaly velké množství náletů a osvědčily se jako skutečně účinné bojové stroje. Začátky operační kariéry tohoto typu v období 1941 až 1943 nicméně nebyly nijak snadné. B-26 se vyznačoval nejen vysokými výkony, ale rovněž některými spornými vlastnostmi a velení amerického armádního letectva pro něj zprvu dosti obtížně hledalo vhodnou taktiku pro co nejefektivnější nasazení. Do tohoto období spadají dvě kapitoly z pohnuté bojové kariéry, kterým je věnována tato publikce.* Kapitola I. Cíl: letadlová loď Akagi * Kapitola II. Osmapadesát zmizelých (knihydobrovsky.cz)

Letecká válka ve Středomoří 9. a 10. ledna 1941. Stuky útočí na nejmodernější letadlovou loď britského Královského námořnictva HMS Illustrious. Detailní popis tohoto střetu doplňuje informace o použitých letounech bojujících stran. (knihydobrovsky.cz)

Druhá světová válka v Evropě vypukla 1. září 1939 útokem Hitlerova nacistického Německa na sousední Polsko. Německá armáda, ze vzduchu efektivně podporovaná Luftwaffe, předvedla v následujících dnech první ukázku své bleskové války (Blitzkriegu). Třetího září do zápasu formálně vstoupila Velká Británie a Francie. Obě západoevropské demokracie sice Německu vyhlásily válku, pro záchranu svého východního spojence však jejich ozbrojené síly nepodnikly prakticky nic. Na holičkách ponechaná polská armáda krvácela a ustupovala na východ. Velení doufalo, že se jí na východním břehu Visly podaří zaujmout pevnou obranu, v které se udrží až do toužebně očekávané ofenzivy francouzsko-britských vojsk na západní frontě. Pak však pro Poláky doslova udeřil blesk. Sedmnáctého září se do útoku na Polsko přidal rovněž Sovětský svaz a z představ o možné obraně východně od Visly učinil pouhý cár papíru. Otřesený polský velvyslanec W. Grzybowski byl v Moskvě brzo ráno toho dne povolán na Lidový komisariát zahraničních věcí a zde náměstkem lidového komisaře Potěmkinem informován, že polský stát fakticky přestal existovat, čímž skončila platnost smluv mezi Polskem a SSSR a Rudá armáda vstoupila do východního Polska, „aby chránila bratrské běloruské a ukrajinské obyvatelstvo“. Ač je někdy tažení Rudé armády proti Polsku bagatelizováno, ve skutečnosti se jednalo o mimořádně rozsáhlou vojenskou operaci, která významně změnila situaci na východě Evropy, překreslila státní hranice a zásadním způsobem posunula Stalinovo impérium na západ. Po více než půlstoletí následné existence Sovětského svazu byl fakt agrese proti hroutícímu se Polsku skryt pod pláštíkem utajování a lží. A ještě dnes je významná část Rusů přesvědčena o oprávněnosti tohoto kroku a i v současných publikacích je napadení eufemisticky nazýváno „osvoboditelský pochod“. (knihydobrovsky.cz)

Další ze série publikací věnovaných známému americkému stíhacímu typu Bell P-39 Airacobra. Letoun se vyznačoval neobvyklou koncepcí: hmotnost v přídi situované silné výzbroje konstruktéři kompenzovali pomocí zástavby pohonné jednotky za pilotní kabinu. Zvolené řešení mělo díky umístění motoru u těžiště letounu zajistit velkou obratnost a pohyblivost. Slabé výškové výkony však zapříčinily, že se P-39 za druhé světové války na většině válčišť (s čestnou výjimkou východní fronty) příliš vysokého hodnocení nedočkal. Druhá část je věnována variantám Airacobra Mk.I, P-400, P-39D-1 a P-39D-2, u kterých s typem obvykle spojovaný 37mm trupový kanon nahradila lehčí zbraň ráže 20 mm. Zahrnuty jsou počáteční zkušenosti s letounem u britského Královského letectva, a to včetně krátké operační služby u 601. squadrony RAF. Právě u této jednotky s Airacobrami Mk.I létali rovněž českoslovenští piloti. Čtenář se také detailněji seznámí s úvodním bojovým vystoupením Airacober v barvách amerického armádního letectva na pacifickém ostrově Nová Guinea. Právě zde Belly P-400 (stejně jako P-39D a P-39F, které byly po technické stránce představeny v první části série) změřily síly s vynikajícím japonským námořním stíhacím letounem Mitsubishi A6M2 (Zero). (knihydobrovsky.cz)

Pátá a závěrečná část série věnované známé americké stíhačce Airacobra. Uzavírá historii nasazení v Pacifiku v bojích proti Japoncům a v Evropě v letectvech Spojenců. (knihydobrovsky.cz)

Další ze série publikací věnovaných známému americkému stíhacímu typu Bell P-39 Airacobra. Letoun se vyznačoval neobvyklou koncepcí: hmotnost v přídi situované silné výzbroje konstruktéři kompenzovali pomocí zástavby pohonné jednotky za pilotní kabinu. Zvolené řešení mělo díky umístění motoru u těžiště letounu zajistit velkou obratnost a pohyblivost. Slabé výškové výkony však zapříčinily, že se P-39 za druhé světové války na většině válčišť (s čestnou výjimkou východní fronty) příliš vysokého hodnocení nedočkal. Druhá část je věnována variantám Airacobra Mk.I, P-400, P-39D-1 a P-39D-2, u kterých s typem obvykle spojovaný 37mm trupový kanon nahradila lehčí zbraň ráže 20 mm. Zahrnuty jsou počáteční zkušenosti s letounem u britského Královského letectva, a to včetně krátké operační služby u 601. squadrony RAF. Právě u této jednotky s Airacobrami Mk.I létali rovněž českoslovenští piloti. Čtenář se také detailněji seznámí s úvodním bojovým vystoupením Airacober v barvách amerického armádního letectva na pacifickém ostrově Nová Guinea. Právě zde Belly P-400 (stejně jako P-39D a P-39F, které byly po technické stránce představeny v první části série) změřily síly s vynikajícím japonským námořním stíhacím letounem Mitsubishi A6M2 (Zero). (knihydobrovsky.cz)

Třetí část série věnované známé americké stíhačce Airacobra přibližuje varianty P-39K, P-39L, P-39M a P-39N. Popisuje historii nasazení typu od jara roku 1942 do jara následujícího roku. Toto období bylo pro Airacobry z řady ohledů mimořádně důležité. Narůstala sériová produkce a letouny se ve stále větších počtech zapojovaly do akcí na bojištích světové války, a to včetně východní fronty. Právě na východě Evropy se začala psát patrně nejpozitivnější kapitola v historii Airacobry: nasazení v sovětském vojenském letectvu. Sovětští letci dokázali za specifických podmínek východní fronty to, co se jejich americkým a britským kolegům nikdy nepodařilo: objevit klady P-39 a beze zbytku je využít. V publikaci se čtenář seznámí rovněž s nasazením Airacober náležících do stavu amerického armádního letectva v jižním a severním Pacifiku, na Islandu a v severní Africe. (knihydobrovsky.cz)

Čtvrtá část série věnované známé americké stíhačce Airacobra přibližuje varianty XP-39E, P-39Q RP-39Q-22. Popisuje historii nasazení v Pacifiku v bojích proti Japoncům a v Evropě v letectvech Spojenců. (knihydobrovsky.cz)

DVD film Deník 2. světové války (30. díl) - únor 1942. Dokumentární válečný film. Český dabing. Dolby Digital. Papírový obal. Každý den 2. světové války na DVD. Japonský postup v oblasti Tichého oceánu se zdá být nezadržitelný. Spojenecká vojska byla již zcela vytlačena z Malajského poloostrova, bojuje se o ostrov a město Singapur, které kapituluje 15. ledna. Kapitulace této důležité základny je největší porážkou v britské vojenské historii. Na Bataanském poloostrově se brání americko filipínské jednotky japonské přesile za strašných ztrát. Koncem měsíce nařizuje prezident Roosevelt generálu MacArthurovi aby opustil Filipíny a přesunul se organizovat obranu jižního Pacifiku z území Austrálie, která se stává terčem japonského bombardování. V severní Africe pokračují německá vojska generála Rommela v protiofenzívě ve směru na západ k egyptsko-libyjské hranici a dostávají se ke spojenecké obranné linii Gazála-Bir Nakeim, chránící Tobruk, o kterou se bude bojovat až do června 1942. Německým válečným lodím Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen, doprovázeným dalšími čtyřiceti šesti válečnými plavidly a pod silnou leteckou ochranou, se daří husarský kousek - nepozorovaný únik z francouzského přístavu Brest kanálem La Manche do Severního moře. Ve Spojených státech nařizuje prezident Roosevelt internaci občanů japonského původu do táborů na západním pobřeží, zatímco do podobných internačních táborů na východě Spojených států jsou umísťováni občané italského a německého původu. Trvá blokáda Leningradu, kde umírají další tisíce lidí, zatímco evakuace děti a dalších osob, které nejsou třeba pro obranu města, pokračuje přes zamrzlé Ladožské jezero. Pokračuje však i sovětská protiofenzíva, při které je německo sovětská fronta posouvána na západ od Moskvy. Německá vojska vyklízejí Kursk, na některých místech pronikají sovětské tankové jednotky až na území Běloruska. Válka se ale zatím stále vyvíjí v neprospěch Spojenců, čas pro obrat ještě nenastal ani na východní, ani na západní polokouli. (dvd-premiery.cz)

Kniha - autor David Ross, 224 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Tato jedinečná publikace podrobně mapuje kompletní historii a vývoj letadlových lodí. Od prvních úvah a konstrukcí až po dnešní, supermoderní plovoucí letiště s jaderným pohonem. Naleznete zde ilustrace, podrobný popis a technicko-taktická data 52 nejvýznamnějších letadlových lodí včetně útočných obojživelných nosičů. Nechybí samozřejmě ani historie každé lodi – průběh stavby, doba aktivní služby včetně zapojení do válečných konfliktů. Kniha tak podává ucelený obraz o dějinách námořního válečnictví. (alza.cz)

Pátá a závěrečná část série věnované známé americké stíhačce Airacobra. Uzavírá historii nasazení v Pacifiku v bojích proti Japoncům a v Evropě v letectvech Spojenců. (knihydobrovsky.cz)

Obsáhlá monografie Miroslava Šnajdra st. (1938) je retrospektivním průřezem autorovou výtvarnou tvorbou a v reprezentativním výběru představuje etapy početného umělcova díla.Miroslav Šnajdr st. přísluší k nejvýznamnějším osobnostem českého výtvarného umění. Již od šedesátých let minulého století patří k nemnohým mimopražským umělcům, kteří přes veškeré komplikace a jisté osamění zůstali věrni svému přesvědčení a názoru. Šnajdrova tvorba svým významem přesáhla hranice regionu a vstoupila do tvůrčí komparace se středoevropským výtvarným prostředím a dále inspirativně působí až do současné doby. Dílo Miroslava Šnajdra st. představuje mimořádně osobité rozvíjení podnětů, které přinesl informel, a to způsobem, který nemá v českém prostředí obdobu.Již čtvrté desetiletí je Miroslav Šnajdr st. velice podstatnou osobností české výtvarné scény jako osobitý tvůrce, bohatě a přece sourodě formující svůj jedinečný program. Jeho ve všech oblastech i obdobích mimořádně podnětná a originální tvorba se stala jedním z nejvýraznějších příkladů české lyrické materiálové abstrakce.K snadnějšímu pochopení umělcova výtvarného jazyka jsou v publikaci zařazeny nyní již méně dostupné dobové texty k umělcově práci a také nejaktuálnější texty řady historiků umění, kteří práci Miroslava Šnajdra st. pozorně sledují. (Texty Ladislav Daněk, František Dvořák, Ladislava Horňáková, Ivo Janoušek, Alena Nádvorníková, Arsén Pohribný, Miroslav Schubert, Miroslav Šnajdr st., Vlastimil Tetiva, Jiří Valoch, Jaromír Zemina, Václav Zykmund).Miroslav Šnajdr st.Malíř, kreslíř, příležitostný grafik.Narozen: 8. 11. 1938 v Toveři (u Olomouce).Žije a působí v Olomouci.Studia: Vojenská hudební škola v Liberci (1953-1956), Státní konzervatoř v Brně, obor lesní roh (1962-1967). V letech 1961-2001 působil jako hornista v Moravské filharmonii Olomouc.Samostatně vystavuje od roku 1967 (ČR, SR, F). Kolektivních výstav se zúčastňuje od roku 1965 (ČR, SR, Španělsko, Rumunsko, Polsko, USA, Německo, Švýcarsko, Holandsko, Kanada, Itálie, Japonsko, Belgie). (knihydobrovsky.cz)

Druhá část práce věnované nasazení stíhacích dvouplošníků během občanské války ve Španělsku se zabývá především obdobím od dubna do října 1937. (knihydobrovsky.cz)

Během roku 1943 postupně rostla zprvu nedostačující produkce Spitfirů Mk.IX a původně přechodová verze se stávala základem výzbroje Fighter Command. Do řadové služby přicházely nové subverze činící z „devítky“ ještě dokonalejší válečný stroj. Publikace navazuje na 1. Díl v Aeru č.29 a věnuje se i použití tohoto stroje u československých perutí ve Velké Británii. (knihydobrovsky.cz)

Na přelomu let 1941 a 1942 stála i padala síla Fighter Command (velitelství stíhacího letectva) se Spitfiry Mk.V. Verze se u squadron RAF na mateřských ostrovech objevila na jaře 1941 a postupně se zde zásadním způsobem rozšířila. Ve službě nahradila starší Spitfiry Mk.I i Mk.II a nesla rozhodující díl ofenzivních operací FC. Britové neměli dosti dlouhou dobu příhodnější alternativu. Publikace navazuje na 1. díl, který vyšel v AERU č. 21 (knihydobrovsky.cz)

Messerschmitt Bf 109E-1, Messerschmitt Bf 109E-3 a Messerschmitt Bf 109E-4. Druhý díl navazuje na díl první vydaný v AERU č. 60. V tomto díle je popsána činnost Bf 109E v letech 1939-1940 nad západní frontou. (knihydobrovsky.cz)

Když 31. srpna 1939 dělily Evropu od začátku strašného válečného konfliktu pouze hodiny, sloužilo u operačních jednotek německé Luftwaffe celkem 1073 Messerschmittů Bf 109 různých verzí. Převládaly vysokovýkonné Bf 109E, v té době s přehledem nejlepší řadově používané jednomístné stíhačky na světě. Ve službě stále ještě zůstávalo 447 strojů starších verzí. Vedle menších počtů Bf 109B („Berta“) a Bf 109C („Cäsar“) se jednalo hlavně o Bf 109D („Dora“). Všechny tyto tři varianty již patřily, kvůli poměrně nevýkonným pohonným jednotkám Jumo 210D a 210G výrobce Junkers Flugzeug- und Motorenwerke AG se sídlem v Dessau, mezi stíhací letouny spíše průměrných výkonů. Sto šedesát čtyři z nich sloužilo u stíhacích skupin (Jagdgruppen) a plných 283 používaly jako prozatímní výzbroj skupiny těžkých stíhačů (Zerstörergruppen), čekající na příchod u Luftwaffe vysoko ceněných dvoumotorových Messerschmittů Bf 110. Letouny starších variant zasáhly v září 1939 do polského tažení, kde zejména Bf 109D-1 doslova zazářily v rukou pilotů těžké stíhací skupiny I./ZG 2. „Dory“ se angažovaly také v úvodních střetnutích na západní frontě. Publikace navazuje na AERO č.51 Messerschmitt Bf 109A a Bf 109B. (knihydobrovsky.cz)

"Síbl", neboli trofejní letoun německého původu Siebel Si 204 a jeho čs. bezlicenční kopie Aero C-3 patří bezesporu mezi legendární letouny poválečné éry čs. letectva. Z hlediska počtů patřil mezi těch několik nejpočetnějších a nejvíce rozšířených typů, a tedy jeho role byla neméně významná ve srovnání s ostatními původně německými typy, „mezky“, „arady“ a „bikry“. Navíc jeho využití zahrnovalo poměrně širokou škálu různých úkolů jak v letecké dopravě, tak ve výcviku, leteckém snímkování a fotogrammetrii i nakonec od konce r. 1951 v procesu výstavby celé bombardovací divize. V tomto případě byla sice jeho role z hlediska bojové hodnoty spíše symbolická, ale i tak díky jemu mohl být personál divize během několika let připraven natolik, že byl schopen v r. 1955 zahájit přechod na reaktivní bombardovací letouny Iljušin Il-28. (knihydobrovsky.cz)

Málokterému stíhacímu typu z období druhé světové války se dostalo tak rozporuplného hodnocení jako americké stíhačce Bell P-39 Airacobra. V očích amerického armádního letectva, pro které byla primárně určena, neobstála. Jednoznačně o tom hovoří hodnocení v oficiální historii USAAF, vydané v USA po skončení druhé světové války: „Obzvláštním zklamáním byl P-39, jehož malý dostup, slabá stoupavost a relativní neobratnost přiváděla jeho piloty do rozhodující nevýhody všude tam, kde bojovali“. Jedinými, kdo dokázali plně využít potenciál Airacobry, se stali Sověti. Boje na východní frontě probíhaly právě ve výškových oblastech, pro které byl P-39 doslova střižený. Navíc Airacobry u VVS RKKA přebíraly stíhací pluky až poté, co se Sovětům podařilo do určité míry stabilizovat původně velmi nepříznivou vzdušnou situaci. Často na P-39 přecházely kvalitní jednotky, disponující zkušeným personálem. A v neposlední řadě Airacobra skutečně „sedla“ naturelu sovětských stíhačů. Tak se stalo, že na východní frontě jinde vcelku zavrhované americké stíhačky dosáhly mimořádných výsledků a staly se nejúspěšnějším typem své kategorie dodávaným do SSSR na základě smlouvy Lend-Lease. Létala s nimi významná část těch nejproduktivnějších sovětských stíhacích es. 1.část pojednává o vývoji, výrobě a nasazení po verzi F. (knihydobrovsky.cz)

Kniha navazuje na již vydaný 1.díl. Pokračuje obdobím tzv. Bleskové války proti Francii 1940 a účastí čs. pilotů, dále popisuje službu ve Finsku, Vichystické Francii, Výrobu ve Švýcarsku a službu v letectvech některých satelitů Německa a u Luftwaffe. Text česky/anglicky. (knihydobrovsky.cz)

Třetí část série věnované známé americké stíhačce Airacobra přibližuje varianty P-39K, P-39L, P-39M a P-39N. Popisuje historii nasazení typu od jara roku 1942 do jara následujícího roku. Toto období bylo pro Airacobry z řady ohledů mimořádně důležité. Narůstala sériová produkce a letouny se ve stále větších počtech zapojovaly do akcí na bojištích světové války, a to včetně východní fronty. Právě na východě Evropy se začala psát patrně nejpozitivnější kapitola v historii Airacobry: nasazení v sovětském vojenském letectvu. Sovětští letci dokázali za specifických podmínek východní fronty to, co se jejich americkým a britským kolegům nikdy nepodařilo: objevit klady P-39 a beze zbytku je využít. V publikaci se čtenář seznámí rovněž s nasazením Airacober náležících do stavu amerického armádního letectva v jižním a severním Pacifiku, na Islandu a v severní Africe. (knihydobrovsky.cz)

Dějiny nasazení letectva sboru námořní pěchoty Spojených států (US Marine Corps) během druhé světové války jsou vlastně dějinami tichomořské války proti císařskému Japonsku. Pearl Harbor, Wake, Midway, Guadalcanal, Bougainville, Rabaul na Nové Británii, Gilbertovy ostrovy, Marshallovy ostrovy, Mariany, Karolíny, Filipíny, Iwodžima, Okinawa. Co jméno, to pojem a také místo bojového nasazení mariňáckých letců. Ve vzdušných bojích sestřelili piloti letectva USMC za druhé světové války celkem 2355 japonských letounů při bojových ztrátách 573 strojů. Letectvo USMC je někdy vnímáno jako "druhé" námořní letectvo. Do jaké míry je tento názor oprávněný, popisuje první část této publikace. Zachycuje zrod a vývoj letectva sboru námořní pěchoty během první světové války a v následujících dvou mírových dekádách. Popisuje také zahraniční intervence na Haiti, v Nikaragui a Číně. Úvodní část publikace pak vrcholí japonským útokem na základnu Pearl Harbor na Havaji a především epickým zápasem hrstky mužů squadrony VMF-211 při obraně atolu Wake. Druhá část je pak věnována roli stíhacích pilotů USMC organizovaných ve stíhací squadroně VMF-221 během přelomového střetnutí války v Pacifiku, bitvy o Midway. Ačkoliv 4. června 1942 skončil boj letadlových lodí zásadním americkým vítězstvím (pod hladinou Tichého oceánu zmizely čtyři japonské letadlové lodě oproti jedinému nosiči US Navy), pro letce USMC tato bitva navždy ponese hořkou pachuť. Stíhací squadrona VMF-221, bránící vlastní atol před ranním náletem japonského palubního letectva, utržila velmi těžké ztráty. Nicméně ani toto vzdušné utkání nad atolem Midway nebylo tak jednoznačnou záležitostí, jak je někdy předkládáno, a stíhací piloti USMC v něm bezesporu obstáli se ctí. (knihydobrovsky.cz)

Letecké operace na pomoc Varšavskému povstání. Jedna z fascinujících epizod 2. světové války. (knihydobrovsky.cz)

Publikace navazuje na AEROspeciál č. 11, který dokumentuje ve fotografii MiGy od MiG-1 po MiG-19. Navazující 2. část zachycuje další konstrukce od MiG-21 až po MiG-31K, dále letounové střely této konstrukční kanceláře a cvičný MiG-AT. S MiGy je spojena i historie našeho letectva po 2. světové válce a MiGy-29 ještě v současnosti dosluhují například na Slovensku nebo v Polsku. V tragickém konfliktu na Ukrajině MiGy slouží na obou bojujících stranách - útočícího Ruska a bránící se Ukrajiny. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se zabývá vybranými epizodami leteckých bojů občanské války ve Španělsku, zejména těmi, které se odehrávaly roku 1936 nad Madridem a v roce 1938 během bitvy na Ebru. Přibližuje reálie krutého občanského konfliktu i angažmá zahraničních interventů a představuje letouny nejrůznějších typů, od strojů zcela zastaralých či raritních, přítomných na Iberském poloostrově pouze v několika exemplářích, až po tehdy nejmodernější typy, které zde prošly bojovým křtem a staly se skutečnými legendami (Messerschmitt Bf 109, Heinkel He 111, Dornier Do 17, Polikarpov I-16, Tupolev SB). Pozornost věnuje také pestré směsici mužů usedajících za jejich řízení: Španělům z obou stran barikády, Sovětům, Němcům, Italům, Francouzům, Britům, Američanům, Čechoslovákům i pilotům jiných národností. Publikace obsahuje fotopřílohu, mapy, mnoho tabulek věnovaných jednotlivým leteckým typům i bohatý poznámkový aparát. (knihydobrovsky.cz)

Polský stíhací letoun PZL P.11 patřil v době svého vzniku mezi nejprogresívnější konstrukce ve své kategorii. V září 1939, v době napadení Polska byl však již zastaralý. Přesto díky své odolnosti a vynikající obratnosti byl pro Luftwaffe velice tvrdým protivníkem a dosáhl mnoho vzdušných vítězství. Publikace popisuje vznik a vývoj od sériového PZL P.7 až po P.11c včetně bojového nasazení v Polsku a Rumunsku. (knihydobrovsky.cz)

Z trojice moderních dvoumotorových typů, tvořících v druhé polovině třicátých let základ výzbroje bombardovací složky Luftwaffe, se Junkers Ju 86 stal bezesporu nejméně úspěšným. Navzdory svému modernímu vzhledu totiž Ju 86 představoval z konstrukčního hlediska určitý kompromis, rozkročený mezi tradicí a novými směry vývoje letecké techniky. Hlavní příčinou jeho relativního neúspěchu se však stala sázka mateřské firmy Junkers Flugzeugwerke AG na neobvyklý pohon v podobě dvojice dieselových motorů Junkers Jumo 205C. Tyto jednotky žel v řadové vojenské službě nesplnily očekávání a staly se příčinou řady komplikací, které vyústily v předčasné zastavení sériové produkce. Mateřská firma se situaci Ju 86 pokusila zachránit změnou pohonné jednotky na klasické hvězdicové vzduchem chlazené devítiválce BMW 132, ani to však konstrukci v očích špiček Říšského ministerstva letectví nezachránilo. (knihydobrovsky.cz)

Tato kniha je věnována jednomu pohledu na působení bombardérů v období 2. světové války. A to operacím končícím těžkými ztrátami nasazených útočných, ke kterým velké množství osádek vzlétlo bez onoho pomyslného "zpátečního lístku". Tyto dramatické epizody spojuje vedle těžkých ztrát zúčastněných aktérů ještě jeden prvek. Všechny se odehrály během roku 1940. První kapitola je věnována jedné z mnoha leteckých bitev během takzvané zimní války, která začala 30. listopadu 1939 nevyhlášeným útokem Stalinova Sovětského svazu na sousední Finsko. Další kapitola popisuje období německého západního tažení, v němž profesionální převaha Wehrmachtu drtila protivníky a zajistila Třetí říši přechodné ovládnutí západní Evropy. Třetí část je věnována krvavé operaci často zapomínaných účastníků velké bitvy, francouzských námořních letců v oblasti Berlaimontu. Protože se boje po vstupu Itálie přenesly také do Afriky, zamíříme ve čtvrté kapitole do východní části černého kontinentu, kde se utkala vojska a letectva koloniálních mocností. Závěrečná část je věnována jedné z epizod známé letecké bitvy o Británii, v které ona pověstná "hrstka" pilotů Královského letectva zajistila ostrovnímu státu přežití. (knihydobrovsky.cz)

Velení Královského letectva původně považovalo Spitfire Mk.IX (ostatně podobně jako zprvu Spitfiry Mk.V) za pouhou nouzovou verzi, určenou k vyplnění mezery před příchodem výrazněji modernizovaných a překonstruovaných strojů varianty Mk.VIII. Očekávalo od „devítek“ zejména okamžité řešení výzbrojové krize Fighter Command, čelící v období 1941 a 1942 výkonnostní převaze Focke-Wulfů Fw 190A. Nakonec však zvítězila kombinace výborných výkonů, zajištěných novými motory Merlin řady „60“ a výrobní jednoduchosti, dané užitím téměř identického draku s již masově produkovanými Spitfiry Mk.VC. Díky tomu dokázal britský letecký průmysl Spitfiry Mk.IX vyrábět v narůstajícím množství a „devítka“ se posléze po Spitfiru Mk.V stala druhou nejpočetnější verzí slavné stíhačky. (knihydobrovsky.cz)

Ještě v průběhu roku 1943 představovaly Spitfiry Mk.IX hlavní stíhací typ, určený u Fighter Command k vybojování vzdušné převahy. Po vytvoření 2nd TAF a se zavedením výkonnějších Spitfirů Mk.XIV a Tempestů Mk.V se role letadel tohoto provedení na jaře roku 1944 změnila. Nyní si „devítky“ přibraly do palety úkolů také stíhací bombardovací akce. Svou účinnost v této funkci ověřovaly během kampaně proti „Noballs“ (odpalovacím základnám německých odvetných zbraní). Nadále představovaly kvalitní typ, ale zejména v rychlosti již v porovnání s absolutní stíhačkovou špičkou lehce zaostávaly. Stále se ovšem těšily díky velmi dobrému sladění výkonů s letovými vlastnostmi velké přízni svých pilotů. A to i těch československých, neboť v lednu a únoru 1944 se 310., 312. a 313. squadrona konečně rozloučily s nevyhovujícími Spitfiry Mk.V a přešly na Mk.IX. (knihydobrovsky.cz)

Od dějů popisovaných na stránkách této knihy uplynulo osm desetiletí. Tak dlouhá doba nás dělí od vzdušných bojů z roku 1937 odehrávajících se na španělském nebi. Již druhým rokem tehdy zuřila na Iberském poloostrově krvavá občanská válka mezi španělskými levicovými republikány a konzervativními povstalci. Vzplála v červenci 1936. Původně interní konflikt vnitřními rozpory rozvráceného Španělska do sebe vtahoval stále více zahraničních hráčů: armádu levicových dobrovolníků a idealistů různých odstínů i „dobrovolníků“ z totalitních mocností, z nacistického Německa, fašistické Itálie a bolševického Sovětského svazu. Publikace přibližuje letecké boje na hlavním válčišti španělské občanské války. Tedy nad frontovými liniemi, které se na jaře roku 1937 táhly od pobřeží Středozemního moře na jihu dále do vnitrozemí, krajinou Andalusie a Extremadury, procházely přímo okrajem Madridu, vedly přes pohoří Guadarrama, protínaly Aragonii a končily na severu u hranic s Francií. Popis dějů je vymezen měsíci dubnem a listopadem 1937. Zahrnuje vzdušná střetnutí během série neúspěšných republikánských odlehčovacích útoků, majících pomoci odříznutým obráncům Baskicka, Santanderu a Asturie, kteří se 31. března 1937 stali cílem mohutné povstalecké ofenzivy. Tyto útoky, cílené proti Huesce, Teruelu, La Granji, Brunete či Zaragoze, vedly k těžkým vzdušným bojům. Cílem ovšem není psát historii španělské občanské války v celé její šíři, nýbrž přiblížit nasazení vzdušných sil obou zápolících stran se zvláštním důrazem na akce stíhacích dvouplošníků Fiat CR.32, Heinkel He 51 a Polikarpov I-15. A také ozřejmit osudy mužů, kteří usedali do jejich kabin: Španělů z obou stran barikády, Sovětů, Němců, Italů, několika Američanů a pilotů jiných národností. Někteří, jako Morato, Lacalle, Jeremenko, Serov, Botto, Petrovič, Galland a Tinker, se stali ve svých zemích dříve či později legendami. Jiní upadli v zapomnění. Reálie kruté občanské války. Tvrdé vzdušné boje a letouny nejrůznějších typů. Osudy pilotů z různých koutů světa a různých státních zřízení, jejich odvaha, vůle dostát povinnostem či (v případě leteckých žoldáků) naplnit literu smlouvy. Ideály, za které muži umírali. Profesionalita i amatérismus. Skutečné mocenské zájmy interventů i závoj propagandistických lží. To vše promícháno ve španělském kotli vytvářelo jednu z nejbarvitějších kapitol letecké historie. (knihydobrovsky.cz)

S nástupem moderní techniky, která kladla na pilota čím dál tím větší nároky, narůstal problém zajištění letounů, které by se co nejvíce přibližovaly svými vlastnostmi bojovému stroji, na který měli cvičení piloti přejít. Nejlogičtějším řešením byla dvoumístná cvičná verze bojového stroje. V případě verzí stíhacích MiG-21 to byly v našem letectvu MiGy-21U/US/UM. Publikace popisuje ve dvou dílech jejich službu. (knihydobrovsky.cz)

Messerschmitt Bf 109E se na leteckém nebi závěru 30. let minulého století zjevil jako skutečný meteor. Představoval stíhací letoun mimořádné kategorie. Spojení osvědčeného draku s vynikajícím motorem Daimler-Benz DB 601 rázem ze „stodevítky“ učinilo tehdy nejvýkonnější stíhací letoun na celém světě. Tuto pozici si „Emil“ (jak byla verze Bf 109E přezdívána) udržoval i po celé úvodní období druhé světové války, neboť hodnotu jeho z kvalitativního hlediska hlavního rivala, rovněž výborného britského Spitfiru Mk.I, zprvu snižovalo užití méně vhodných typů vrtulí. Mezi podzimem roku 1938 a začátkem roku 1941 vzniklo na 4000 letadel Bf 109E různých subverzí, se kterými stála i padala síla stíhací složky německé Luftwaffe. Prvními z nich, které se dostaly do sériové produkce prakticky současně a tvořily základ bojové síly Jagdwaffe (německého stíhacího letectva) v září 1939, byly Bf 109E-1 a Bf 109E-3. (knihydobrovsky.cz)

Mezi nejdůležitější letadla, za jejichž řízení usedali během těžkých let druhé světové války českoslovenští piloti, patří bezesporu Spitfire Mk.V. Verze vznikla jako nouzové řešení potřeby britského velitelství stíhacího letectva po výkonnějších strojích, než jaké představovaly dosavadní Spitfiry Mk.I a Mk.II. Osvědčila se a posléze byla vyráběna ve větším množství než jiné varianty Spitfiru. Sériovou produkcí i konverzemi strojů starších variant vzniklo přes 6600 exemplářů. Díky tomu původně „přechodová“ Mk.V zaujala na britských ostrovech na dosti dlouhou dobu pozici základní složky výzbroje Fighter Command. (knihydobrovsky.cz)

Na přelomu let 1941 a 1942 stála i padala síla Fighter Command (velitelství stíhacího letectva) se Spitfiry Mk.V. Verze se u squadron RAF na mateřských ostrovech objevila na jaře 1941 a postupně se zde zásadním způsobem rozšířila. Třetí, závěrečný díl se zaměřuje převážně na službu v zahraničí a u našich jednotek ve Velké Británii do roku 1944. Publikace navazuje na 1. a 2. díl, který vyšel v AERU č. 21 a 23. (knihydobrovsky.cz)

Mezi doslova legendární letouny španělské občanské války se zařadila sovětská jednoplošná stíhačka Polikarpov I-16. Obecně známou se stala pod hanlivým označením, které jí přisoudili španělští nacionalisté právě během tohoto krvavého konfliktu: Rata (krysa). V letech 1935 a 1936 mohla směle aspirovat na pozici nejmodernějšího sériově vyráběného stíhacího typu světa. Až do zastavení produkce v roce 1942 bylo vyrobeno úctyhodných 10 292 exemplářů všech verzí, včetně cvičných UTI-2 a UTI-4. Zde se budeme věnovat stíhacím variantám sloužících od listopadu 1936 až do března 1939 na Iberském poloostrově v barvách španělského republikánského letectva. Sověti dodali do Španělska během konfliktu celkem 276 Polikarpovů I-16. (knihydobrovsky.cz)

V druhé polovině dvacátých a v první polovině třicátých let dvacátého století si americká firma Curtiss udělala jméno stíhacími dvouplošníky, prodávanými pod obchodním označením Hawk (Jestřáb). Jednotlivé verze úspěšně sloužily jak u amerického armádního letectva USAAC, tak u námořního letectva US Navy i u řady zahraničních uživatelů. Tyto letouny (zde je na místě uvést, že označení Hawk v žádné podobě nebylo americkým námořním letectvem oficiálně užíváno) se staly velmi populárními nejen v ozbrojených silách, ale protože „dobře vypadaly“, také mezi širokou veřejností a rovněž v zahraničí. Staly se ve své době dokonce jakýmsi synonymem pro americký stíhací dvouplošný letoun. Firma je postupně produkovala v řadě verzí, které sice dostávaly stále silnější motory, postupně se na nich objevovala některá konstrukční i aerodynamická zdokonalení, ale základní konstrukce zůstávala shodná. Tato publikace je věnována palubním stíhačkám schopným střemhlavého bombardování F11C-2 (od 21. března 1934 značeným BFC-2) a jejich exportním protějškům Hawk II, které se rozšířily u mnoha letectev v Jižní Americe, v Asii i v Evropě. (knihydobrovsky.cz)

(patro.cz)

Letectvo USMC je někdy vnímáno jako „druhé“ námořní letectvo. Do jaké míry je tento názor oprávněný, popisuje 1. část publikace. Zachycuje zrod a vývoj letectva sboru námořní pěchoty během 1. sv. války a v následujících dvou mírových dekádách. 2. část je pak věnována roli stíhacích pilotů USMC organizovaných ve stíhací squadroně VMF-221 během střetnutí války v Pacifiku, bitvy o Midway. (patro.cz)

Německý letoun Messerschmitt Bf 109 se do historie letectví zapsal skutečně významně. Stal se nejvíce produkovanou stíhačkou v dějinách: v letech před druhou světovou válkou a během tohoto krvavého konfliktu vzniklo na 35 000 exemplářů stále vylepšovaných variant. V první linii Luftwaffe typ vydržel od roku 1936 až do zhroucení Velkoněmecké říše v květnu 1945. Během tohoto období prošel skutečně mimořádným vývojem, při kterém dramaticky rostly jeho výkony, bojová hodnota, ale také hmotnost. Operační činnost Bf 109 byla nejen dlouhá, ale přitom doslova nabytá významnými událostmi. Typ se podílel prakticky na všech důležitých bitvách, které Hitlerova Velkoněmecká říše podstoupila během své tragické válečné pouti za chimérou světovlády. Tedy od počátečních triumfů až po totální pád na jaře roku 1945. S Bf 109 létalo bezkonkurenčně velké množství stíhacích es (podle německých zvyklostí tzv. experten), a to včetně několika nejúspěšnějších stíhačů všech dob. Na absolutní špičce z nich stál nepřekonatelný Erich Hartmann s 352 sestřely. Zde se soustředíme na začátek mimořádně pohnuté dráhy Bf 109: na okolnosti jeho vzniku a úvodní varianty poháněné motory Junkers Jumo 210. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Němečtí orli nad Španělskem se věnuje jednotlivým typům německých letadel, které za občanské války ve Španělsku v rámci Legionu Condor prošly bojovým křtem. Čtenáře seznamuje s podmínkami jejich vzniku, vývojem, variantami, podrobnostmi z bojové činnosti a také jejich zbarvením. Do prvního dílu jsou zařazeny konstrukce počínaje Aradem Ar 68 a konče Heinkelem He 111, druhý díl představí typy Heinkel He 112 až Messerschmitt Bf 109. To vše při užití nově dostupných dokumentů, reflexí a článků z dobových tiskovin a zejména nejnovějších publikací zahraniční provenience, které umožňují korigovat mnohé nepřesnosti či omyly, týkající se nejen nasazení daných letadel ve Španělsku, ale také okolností jejich vzniku. Text je doplněn více než čtyřmi sty obrazovými přílohami, včetně 52 jsou barevné kresby letadel. (knihydobrovsky.cz)

AERO 101 popisuje předválečný vývoj britského bombardéru Vickers Wellington Mk.I a následně jeho nasazení ve II. světové válce. Wellington se významně zapsal i do historie našeho válečného letectva v jeho ofenzívě proti Německu za II. světové války. 2. Vydání této publikace.Formát A4, 36 stran, doplněno množstvím kvalitních černobílých a barevných fotografií a barevnými bokorysy. (knihydobrovsky.cz)

(patro.cz)

Kniha se zabývá vybranými epizodami leteckých bojů občanské války ve Španělsku, zejména těmi, které se odehrávaly roku 1936 nad Madridem a v roce 1938 během bitvy na Ebru. Přibližuje reálie krutého občanského konfliktu i angažmá zahraničních interventů a představuje letouny nejrůznějších typů, od strojů zcela zastaralých či raritních, přítomných na Iberském poloostrově pouze v několika exemplářích, až po tehdy nejmodernější typy, které zde prošly bojovým křtem a staly se skutečnými legendami (Messerschmitt Bf 109, Heinkel He 111, Dornier Do 17, Polikarpov I-16, Tupolev SB). Pozornost věnuje také pestré směsici mužů usedajících za jejich řízení: Španělům z obou stran barikády, Sovětům, Němcům, Italům, Francouzům, Britům, Američanům, Čechoslovákům i pilotům jiných národností. Publikace obsahuje fotopřílohu, mapy, mnoho tabulek věnovaných jednotlivým leteckým typům i bohatý poznámkový aparát. (patro.cz)

Mezi nejúspěšnější stíhací dvouplošníky 30. let minulého století náleží Fiat CR.32 Freccia (šipka), ve značném množství vyráběný pro italské letectvo i na export. Typ se proslavil zejména svou účastí na bojích občanské války ve Španělsku, zasáhl nicméně také do řady střetnutí druhé světové války. Létal nad čtyřmi kontinenty: nad Evropou, Asií, Afrikou a Amerikou. Fiat CR.32 sehrál svým způsobem důležitou roli také v příběhu československého letectví. První oběti z řad našich letců v rozbíhajícím se boji proti nacismu a fašismu způsobily v druhé polovině 30. let právě Fiaty CR.32. 31. května 1937 Italy ovládané Freccie sestřelily u středomořské Mallorcy bombardér Potez 540 španělského republikánského letectva, v jehož pracovních prostorech padli českoslovenští dobrovolníci, bojující dle tehdejší levicové dikce „u Madridu za Prahu“, Josef Soušek a Zdeněk Talaš. Z osádky přežil pouze zraněný a zajatý pilot Jan Ferák. V napjatých dnech územního ořezávání tehdejšího Československa v důsledku mnichovské dohody sestřelil 25. října 1938 maďarský Fiat CR.32 nad Maďary požadovaným územím jižního Slovenska pozorovací Letov Š 328 letky 10, přičemž padl pozorovatel sv. asp. Jaromír Šotola. Pilot des. Ján Kello vyvázl popálen. (knihydobrovsky.cz)

Kanalkampf probíhající v červenci a na začátku srpna 1940 přinesl sérii vzdušných střetnutí odehrávajících se zejména nad Lamanšským průlivem. Piloti Bf 109E v něm dosáhli místně omezené vzdušné převahy. Původní očekávání však nezůstala zcela naplněna, byť němečtí stíhači hlásili řadu úspěchů a počty sestřelů výrazně přesahovaly rozsah ztrát Jagdwaffe. Fighter Command (velitelství stíhacího letectva) „nespolupracovalo“ a jeho velitel Air Marshal Sir Hugh Dowding se nenechal zatáhnout do skutečně velkých konfrontací za podmínek diktovaných německou stranou. Hodlal své síly šetřit pro skutečné zahájení nepřátelské vzdušné ofenzivy. Současně se němečtí stíhači přesvědčili, že se protivníkovy stíhací letouny překvapivě často objevují v pravou chvíli na pravém místě, aby čelily útočným operacím Luftwaffe. AERO č.103 navazuje na předchozí díly popisující Bf 109E AERO č.60,64,98. (knihydobrovsky.cz)