Modrá krev v protinacistickém odboji - rajlich jiří

Jak napovídá název knihy "Modrá krev v protinacistickém odboji - několik příběhů z okupované vlasti i frontových linií" trojice autorů Zdeňka Hazdry, Jiřího Plachého a Jiřího Rajlicha, je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence (Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, František Schwarzenberg, Jindřich Kolowrat-Krakovský, Zdeněk Bořek-Dohalský) i na frontových liniích druhé světové války v řadách britské RAF i československých vojenských jednotek (Manfred Beckett Czernin, Bedřich Jeroným Colloredo-Mannsfeld, Franz Ferdinand Colloredo-Mannsfeld, Eduard Josef Lobkowicz, Marián Jiří Patzelt). (patro.cz)

Kniha je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence (Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, František Schwarzenberg, Jindřich Kolowrat-Krakovský, Zdeněk Bořek-Dohalský) i na frontových liniích druhé světové války v řadách britské RAF i československých vojenských jednotek (Manfred Beckett Czernin, Bedřich Jeroným Colloredo-Mannsfeld, Franz Ferdinand Colloredo-Mannsfeld, Eduard Josef Lobkowicz, Marián Jiří Patzelt). (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Zdeněk Hazdra; Jiří Plachý; Jiří Rajlich, 144 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Jak napovídá název knihy "Modrá krev v protinacistickém odboji - několik příběhů z okupované vlasti i frontových linií" trojice autorů Zdeňka Hazdry, Jiřího Plachého a Jiřího Rajlicha, je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence... (alza.cz)

Na podzim roku 1938 bylo v tehdejším Německém Brodě dáno do provizorního provozu vojenské letiště. Po potupném mnichovském diktátu sem byla nakonec dislokována III/6 peruť Leteckého pluku 6 s 85. a 86. těžkou bombardovací letkou. Piloti a personál byli městem slavnostně přivítáni koncem října roku 1938. Bylo potřeba urychlené zapojení tohoto letiště do plné činnosti. Přípravy se však ukázaly jako zbytečné. Ráno 15. března 1939 obsadila letiště německá 4. tanková divize a do června téhož roku prostor opustily všechny zde umístěné čs. jednotky. Pro mnoho letců však boj nekončil. Mířili do Francie, později do Velké Britanie či Sovětského svazu, aby se postavili okupantům své vlasti. To byla cesta i pěti pilotů – rodáků z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kterým je věnována tato kniha Jiřího Rajlicha a Karla Černého. Osudy bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a čtyř stíhačů W/Cdr Jana Klána, S/Ldr Karla Kuttelwaschera, DFC & Bar, F/Lt Jana Lašky a F/Lt Stanislava Zimpricha v prvorepublikovém letectvu, britském Královském letectvu i na dalších bojištích druhé světové války doplňuje téměř 200 fotografií a dokumentů z archivních fondů i soukromých sbírek sběratelů a rodinných příslušníků našich letců. (patro.cz)

Význam starého, dnes již neexistujícího chebského letiště pro naši leteckou historii daleko přesahuje západočeský region. Vzniklo ještě za 1. světové války, jako vůbec první stálé vojenské letiště v Českých zemích. Aviatikům habsburské monarchie ale nesloužilo dlouho. A zpočátku se zdálo, že valné perspektivy jej nečekají ani v nové republice. Na vině byla jeho nevýhodná geografická poloha i s tím související fakt, že šlo o „krajinu plnou živlů republice nepřátelských“. Přesto však v meziválečném období nakonec sloužilo nejen jako základna bojových jednotek, ale především jako významné centrum leteckého výcviku československého letectva, svého času dokonce jediné. V té době na něm nacházíme téměř všechny typy letadel, které brázdily oblohu nad Československem – ty domácí i četné zahraniční. A také snad všechny významné i dnes již zapomenuté aviatiky, kteří pomáhali psát historii tehdejší „zlaté éry“ letectví. Převážně k výcvikovým a pomocným účelům pak letiště používala také německá Luftwaffe a nakonec se zde formovaly i letecké jednotky Ruské osvobozenecké armády. Přestože koncem 2. světové války bylo staré chebské letiště americkými leteckými útoky prakticky úplně zničeno, v naší letecké historii má své pevné a trvalé místo. O tom všem, a nejen o tom je tato bohatě obrazově vypravená kniha (programově se však nevěnuje historii nového chebského letiště, vybudovaného spolu s leteckou továrnou v dobách okupace, což je téma na speciální monografii). Přestože se po obsahové stránce zabývá všemi třemi dekády existence starého chebského letiště, akcentuje především první roky jeho budování a fungování, což dosud představovalo určitý dluh naší letecké historiografie. Totéž se do jisté míry týká i kapitol věnovaných jeho fungování v meziválečném období a v časech 2. světové války, jejíž dramatický závěr ve svých důsledcích učinil tečku za existencí nejstaršího stálého vojenského letiště na našem území. Ve srovnání s kapitolami o nejstarší chebské letecké historii jde totiž o problematiku již podstatně známější z řady jiných pojednání jak o meziválečném čs. letectvu, tak o historii letecké války nad českým územím. Jistou kompenzací za tuto určitou asymetrii budiž podstatně rozsáhlejší a informativnější obrazový doprovod, dokumentující aviatiky a letadla „zlaté éry“ československého letectví. Mezi více než 800 snímky byly zařazeny buď dosud nepublikované, nebo kdysi zveřejněné, ale nyní zpravidla v lepší kvalitě – většinou v charakteristických místních kulisách, jimiž dominuje nezaměnitelná řada osmi chebských hangárů. (patro.cz)

Severoitalské nebe 1917-1918. Rakousko-uherské stíhací Albatrosy, Bergy a Phönixy. Proti nim britské Camely a Brisfity s italskými Spady a Hanrioty. Rytířská utkání i nemilosrdné bitvy na život a na smrt. Ostřílení veteráni i nezkušení mladíčci. Ctižádost, odvaha, strach i zbabělost vysoko nad krví a blátem zákopů. Únik před plameny hořícího stroje má jediné řešení - skok do hloubky bez padáku. Kdo někdy viděl Aces High (u nás pod názvem Stíhači, na start!), bude vědět, o čem je řeč. O tom – také o tom - je knižní biografie věnovaná jednomu českému osudu v turbulentním 20. století. Kapitán Ludvík Purm pocházel z česko-německo-židovského prostředí. První roky války strávil jako důstojník Haškova pluku v marasmu srbského, černohorského a italského bojiště. V těch zbylých se na zákopy díval shora - nejprve jako letecký pozorovatel, pak jako stíhací pilot a velitel s čím dál menšími vyhlídkami na přežití. Zkáza c. a k. armády a rozpad habsburské monarchie jej zastihly na Piavě jako velitele stíhací eskadry, jedné z pouhých pěti, které rakousko-uherské letectvo vůbec mělo. (patro.cz)

Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické. Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu. Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých... (patro.cz)

Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání. Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže. Tato publikace se vůbec poprvé snaží postihnout jejich účast komplexně – od horečných příprav až po slavné uvítání doma. Představuje jak soutěžní letouny, tak jejich piloty s jejich pohnutými a mnohdy paradoxními životními osudy. Prostřednictvím více než 700 dobových fotografií, vesměs dosud neznámých a nepublikovaných, pak dokumentuje legendární curyšské zápolení den po dni a prakticky hodinu po hodině! (patro.cz)

(patro.cz)

(patro.cz)

Osobnost tohoto vynikajícího stíhače, jenž se do průběhu The Battle of Britain zapsal krátkou, ale oslňující sérií sedmnácti potvrzených sestřelů, patří právem do pantheonu československého (ale i polského a britského) letectva. Originální postava našeho nejúspěšnějšího účastníka této bitvy v minulosti zlákala četné novináře, publicisty, historiky i pamětníky, aby vyprávěli o jeho pozoruhodné životní dráze, tragicky ukončené nepochopitelným a dodnes nevysvětleným pádem. Do pravdy, podložené věrohodnými podklady, zamíchali své i cizí dohady, domněnky a názory. Není tedy divu, že líčení Františkových životních osudů lemují četné mýty a legendy. Některé možná vznikly ještě za jeho života, a jestliže u jejich zrodu nestál on sám, zřejmě neměl potřebu je nějak uvádět na správnou míru. A tak se ještě čas od času můžeme dočíst, že s prvním nepřátelským letounem se utkal již za mobilizace v září 1938 přímo nad Prahou, nebo že po březnové okupaci uletěl do Polska se svým letounem. Že již v září 1939 měl nad Polskem sestřelit své první tři nepřátele a dalších jedenáct pak ve Francii v květnu či červnu 1940. S oněmi sedmnácti z následné bitvy o Británii by to tak dělalo dohromady 31 sestřelů v průběhu jednoho roku. To by z něj činilo s přehledem vůbec nejúspěšnějšího spojeneckého stíhače prvního roku války. Jistě mezi tuto elitu patřil i bez toho, ale ani zdaleka to nejsou mýty a legendy jediné. Autor se s nimi pokusil vypořádat jako odchovanec pozitivistické historiografie, a to především za pomoci veškeré dokumentace, mnohdy dosud ladem ležící v českých, polských, francouzských, britských i německých archivech. Především však vypráví úžasný příběh činorodého a nespoutaného mladého muže a vynikajícího letce. Stíhacího pilota, který sice občas své velitele dováděl k zoufalství, ale když zmáčkl spoušť, tak jen málokdy minul svůj cíl. Kniha vychází k 70. výročí bitvy o Británii, v níž se dosud vítězící německá Luftwaffe musela poprvé sklonit před spojeneckými letci z anglosaského světa i ze zemí okupované Evropy. (knihydobrovsky.cz)

Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické. Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu. Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých... Zkušený stíhací pilot z předválečných dob a rovnostářsky založený poddůstojník z pohledu těch „dole“ vydává ve svém deníku svědectví nejen o sobě, ale i o tom, čím vším si čs. letci v prvním roce exilu museli projít. Papíru tedy svěřuje nejen bezprostřední dojmy z mnoha leteckých bojů, ale také o složitém a nelehkém formování zahraniční odbojové akce, o tíze bídné sociální situace, o prostém lidském stesku po domově, ale i o značně napjatých vztazích - jednak mezi důstojníky a poddůstojníky, jednak mezi vojáky na frontě a odbojovým vedením v zázemí. Často se velmi kriticky vrací i k období bezprostředně předcházejícímu březnové okupaci. A ani tady si servítky rozhodně nebere. Deník, jakých se mnoho nedochovalo, se tak stává cenným dokumentem i proto, že postoje a názory pisatele jsou svým způsobem reprezentativní pro nemalou část příslušníků tehdejšího československého letectva. Editorského úkolu se ujal známý vojenský a letecký historik Jiří Rajlich. V první řadě je autorem Hanzlíčkova podrobného občanského, vojenského a leteckého životopisu. Původní záznamy Hanzlíčkova exilového deníku, které zasluhují bližší vysvětlení, současně rozvíjí podrobnějším výkladem a uvádí je do širších souvislostí. Dalším nositelem doplňujících a rozvíjejících informací je i rozsáhlý a namnoze unikátní obrazový materiál. (knihydobrovsky.cz)

Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání. Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže. Tato publikace se vůbec poprvé snaží postihnout jejich účast komplexně – od horečných příprav až po slavné uvítání doma. Představuje jak soutěžní letouny, tak jejich piloty s jejich pohnutými a mnohdy paradoxními životními osudy. Prostřednictvím více než 700 dobových fotografií, vesměs dosud neznámých a nepublikovaných, pak dokumentuje legendární curyšské zápolení den po dni a prakticky hodinu po hodině! (knihydobrovsky.cz)

Na podzim roku 1938 bylo v tehdejším Německém Brodě dáno do provizorního provozu vojenské letiště. Po potupném mnichovském diktátu sem byla nakonec dislokována III/6 peruť Leteckého pluku 6 s 85. a 86. těžkou bombardovací letkou. Piloti a personál byli městem slavnostně přivítáni koncem října roku 1938. Bylo potřeba urychlené zapojení tohoto letiště do plné činnosti. Přípravy se však ukázaly jako zbytečné. Ráno 15. března 1939 obsadila letiště německá 4. tanková divize a do června téhož roku prostor opustily všechny zde umístěné čs. jednotky. Pro mnoho letců však boj nekončil. Mířili do Francie, později do Velké Britanie či Sovětského svazu, aby se postavili okupantům své vlasti. To byla cesta i pěti pilotů – rodáků z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kterým je věnována tato kniha Jiřího Rajlicha a Karla Černého. Osudy bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a čtyř stíhačů W/Cdr Jana Klána, S/Ldr Karla Kuttelwaschera, DFC & Bar, F/Lt Jana Lašky a F/Lt Stanislava Zimpricha v prvorepublikovém letectvu, britském Královském letectvu i na dalších bojištích druhé světové války doplňuje téměř 200 fotografií a dokumentů z archivních fondů i soukromých sbírek sběratelů a rodinných příslušníků našich letců. (knihydobrovsky.cz)

Bohatě vypravená publikace Karel Janoušek. Jediný československý maršál z pera renomovaného vojenského a leteckého historika Jiřího Rajlicha pojednává o dramatických životních osudech armádního generála in memoriam RNDr. Karla Janouška (1893-1971), jenž byl za 2. světové války nejvyšším představitelem československého letectva ve Velké Británii. Svou oslnivou vojenskou dráhu jediného Čechoslováka, který kdy získal maršálskou hodnost (Air Marshal britského královského letectva), zahájil za 1. světové války jako neznámý pěšák rakousko-uherské armády a skončil ji o třiatřicet let později jako uvězněný a degradovaný divizní generál armády československé. Zákopy italské a ruské fronty, boje legionářů na sibiřské magistrále, budování prvorepublikové československé armády a letectva, hrdinná epopej československých letců ve Francii a Velké Británii, ale i mocenské boje v osvobozené vlasti a nakonec i žaláře poúnorového Československa, to vše a mnoho dalšího tvoří kulisy, v nichž se odehrál nevšední příběh československého generála a britského leteckého maršála (knihydobrovsky.cz)

Další román autora Selskýho baroka, který nás zavádí tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Kniha získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku 2013. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým "zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (knihydobrovsky.cz)

Román autora Selskýho baroka, který nás zavádí tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Kniha získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku 2013. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým "zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (knihydobrovsky.cz)

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, novela Zloději zelených koní a román Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, je odhodlaná ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat v životě pořádek, konečně uzavřít staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává se svým otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, autor dál zkoumá českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné a nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (patro.cz)

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství.Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (patro.cz)

Důvěrný jazykový duet, intimní básnické dvojgesto. V nové Dynkově sbírce cérečky-víly tančí (některé ještě "pod zákonem") pomíjivé věčné tance se stárnoucím básníkem "JV". Jsou ty dívenky často umolousané, sociálně odstrkované, "čurající", "kakající" a bůhvíco - přesto ale, a tím víc přečisté, přesladké, růžovounké, voňavoučké, ryzí. A tak drásavě osamělým básníkem milované! Básníkem na tomto světě až do posledního výdechu plným touhy; nenaplněné, protože nenaplnitelné, bolestné, krvácející, a tedy nějak i božské. Čistému vše čisté, chtělo by se šeptnout, i "dívčí zadek / vytřený jeho milostnou básní, jí věnovanou".A celý ten tanec, celý ten arciže cudně necudný "biochémický" rej měl - totiž má - výsostně senzitivního svědka. Vyvoleného. Jiřího Dynku, který propůjčil svá ústa, srdce i slabiny tomu, jenž bývá zván "kyjovský solitér": "totálně hendikepovaný, na pokraji impotence, / psychika je plná prázdna a chladu… / piju ze zoufalství vsedě, nebo vleže - z toho / mne může dostat jen nějaká harmonie dívčí… " neboli "van ženství do prázdnoty…" Dynka a Veselský - Jiří a Jiří - pokrevní příbuzní. Veselský osudem, Dynka volbou, leč v posledku osudem jak jinak též. Kdo je kdo? Básníci se prostupují, hranice mizí, Duch vane, kudy chce, krev se bez ochrany mísí… Osudových sbírek nedozrává mnoho, tahle však zdá se mi být jednou z nich. Nejen tady, ale i v nekonečnu "na onom světě". (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Jiří Hájíček se s příběhy lidí, jejichž domovy musely ustoupit stavbě jaderné elektrárny Temelín, setkával už od mládí. Z Purkarce, který částečně zatopila Vltava po výstavbě přehrady dodávající vodu pro Temelín, dokonce pocházel rod jeho maminky. Atmosféru umírajících vesnic mohl vidět na vlastní oči, faktografické podklady našel při zkoumání dobových materiálů, konkrétní příběhy slyšel od pamětníků, roztroušených po zániku svých domovů po panelových sídlištích. Napsal silný příběh o ztrátě kořenů a marném boji proti jaderné elektrárně , ale také o rodinných vztazích, rozvrácených a poškozených v nevlídných časech. Hana se po letech strávených v cizině vrací domů, aby se setkala s několika důležitými lidmi svého mládí. Rodina, přátelé z dětství, staré lásky – tato setkání probouzejí vzpomínky, ale na všech jako by ležel stín, který se zvedne až na samém konci knihy. A nejde jen o stavbu elektrárny; vedle velkého dramatu zanikajících vesnic se tu odehrává i mnoho menších dramat soukromých, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. Trailer ke knize: Jiří Hájíček (nar. 1967) se narodil a žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela Zloději zelených koní. Je autorem románu Dobrodruzi hlavního proudu (2002). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko (2005) získal cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely o hledačích vltavínů Zloději zelených koní, román Selský baroko vyšel v italštině, chorvatštině a maďarštině. Je kmenovým autorem Hosta. Více na http://www.hajicek.info/ (knihydobrovsky.cz)

První sólové album Jiřího Smrže DĚDIČNÁ KREV je více než zralý debut, autor jej natočil ve svých sedmačtyřiceti letech jako zralý muž, plný životních i muzikantských zkušeností. Smržovy písně jsou náročné a nutí posluchače přemýšlet, nabízejí pozornému posluchači v několika vrstvách i řadu literárních, filozofických i duchovních odkazů. Přestože obsahují řadu křesťanských myšlenek, ze všeho nejdál mají ke klasické církevní písni. Album vzniklo za účasti řady hostů z oblasti folku, rocku, jazzu i vážné hudby a nabízí kolekcí silných výpovědí. Letošní reedice již léta nedostupné desky obsahuje navíc na druhém disku řadu písní z Dědičné krve v původním a nejprostším autorském podání. Tracklist: CD 1 1. I kdyby 05:58 2. Dnes 04:26 3. Ohlédni se, Eurydiko 04:18 4. Padám už štěstím 02:41 5. Děkuji ti, Adame 03:19 6. Mlčet 03:27 7. Píseň písní 06:36 8. Dědičná krev 03:41 9. Druhý břeh 04:15 10. Dnes já nejsem já 03:29 11. Vysoké nebe 01:51 12. Ta a ten 04:50 13. Marnosti, ustup 04:19 14. Až budeš pryč 04:19 15. …ptáci za Vyšším Brodem 00:11 16. Vysoké nebe (# 2) 01:50 CD 2 1. Tři muži 04:49 2. Padám už štěstím (# 2) 02:49 3. Dědičná krev (# 2) 03:08 4. Ta a ten (# 2) 05:27 5. Dnes já nejsem já (# 2) 03:43 6. Dnes (# 2) 04:10 7. Mlčet (# 2) 03:18 8. Ohlédni se, Eurydiko (# 2) 04:00 9. Druhý břeh (# 2) 04:16 10. I kdyby (# 2) 05:33 11. Až budeš pryč (# 2) 05:13 12. Vysoké nebe (# 3) 01:44 (dvd-premiery.cz)

Kniha - autor Jurij Bujda, 280 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Jurij Bujda je jedním z nejvýraznějších současných ruských spisovatelů. Poprvé se nyní představuje českým čtenářům prózou Ledově modrá krev (2011), která sleduje osudy obyvatel malého provinčního města Čudov od revolučních časů až do devadesátých let 20. století. Z magické mozaiky komických i krutých epizod vystupuje příběh herečky Idy Zmojro, volně založený na neuvěřitelných osudech slavné sovětské filmové hvězdy Valentiny Karavajevové. Její románová dvojnice se stejně jako ona za války proslaví rolí naivní Mášenky ve stejnojmenném filmu, získá si srdce vojáků na frontě i samotného Stalina. Tragická autonehoda však poznamená její tvář, později upadne v nemilost a musí se vrátit zpět do rodného městečka, kde se zastavil čas. Nepřestane ovšem toužit po jevišti, a tak v osamění tvoří desítky záznamů svých milovaných rolí... Šedou a krutou realitu stalinské a sovětské éry Bujda... (alza.cz)

Důsledná konceptuální čistota je jedním z klíčových idiomů díla česko-holandského umělce Tomase Rajlicha, jedné z podstatných osobností evropské avantgardy konce šedesátých a sedmdesátých let, kdy se jeho tvorba rozvinula v kontextu minimalistických, geometrických či hraničně abstraktních tendencí. Vychází u příležitosti výstavy v Museu Kampa. (patro.cz)

John Francis Kovář, bývalý kapitán speciálních jednotek, člen úderného týmu Agentury EF se účastní první mise do jiného časoprostoru. Má to být rutinní výprava, jakých Agentura provádí desítky a stovky. Navzdory předpokladům se však se ocitá ve víru zběsilých událostí, které vrcholí 2. prosince roku 1805 monumentální bitvou u Slavkova. JFK a jeho noví přátelé nemají čas ani prostředky, aby svou účastí zásadně ovlivnili slavnou a krvavou řež, známou jako "Bitva tří císařů". Nic jiného jim však nezbývá - uprostřed bitevní vřavy musí svést rozhodující boj proti zbraním, které v té době neexistovaly, proti silám existujícím napříč časem i prostorem od počátku světa do jeho skonání. John F. Kovář na vlastní kůži poznává vnitřní smysl agenturního hesla: Svůj svět si musíme zasloužit! Tento příběh je připomínkou a svéráznou poctou 200. výročí bitvy u Slavkova. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,John Francis Kovář, bývalý kapitán speciálních jednotek, člen úderného týmu Agentury EF se účastní první mise do jiného časoprostoru. Má to být rutinní výprava, jakých Agentura provádí desítky a stovky. Navzdory předpokladům se však se ocitá ve víru zběsilých událostí, které vrcholí 2. prosince roku 1805 monumentální bitvou u Slavkova. JFK a jeho noví přátelé nemají čas ani prostředky, aby svou účastí zásadně ovlivnili slavnou a krvavou řež, známou jako „Bitva tří císařů“. Nic jiného jim však nezbývá – uprostřed bitevní vřavy musí svést rozhodující boj proti zbraním, které v té době neexistovaly, proti silám existujícím napříč časem i prostorem od počátku světa do jeho skonání. John F. Kovář na vlastní kůži poznává vnitřní smysl agenturního hesla: Svůj svět si musíme zasloužit! Tento příběh je připomínkou a svéráznou poctou 200. výročí bitvy u Slavkova. (knihydobrovsky.cz)

Peripetie československého generála Čeňka Kudláčka (1896?1967) byly opravdu bohaté - počínaje působením v řadách československých legií jak v Rusku, tak ve Francii či Itálii, dále neoficiální vojenskou misí v Bolívii v meziválečném období, za druhé světové války účastí v protinacistickém odboji domácím (v organizaci Obrana národa) i zahraničním (ve Francii, Velké Británii, Kanadě a Brazílii) a konče po nuceném exilu životem ve Francii a USA, kam se uchýlil po únoru 1948. Výsledkem Jiránkovy práce je plastický obraz štábního důstojníka, bez kterého by československá armáda a vojenská diplomacie nemohly efektivně existovat. (knihydobrovsky.cz)

Sedmdesátiletý junior Ano, je to tak. Jan Rajlich v tomto roce slaví sedmdesátiny. Chtělo by se říci: v plné svěžesti tvůrčí, pedagogické a v řadě dalších činností, např. neúnavné organizační, dokumentační a… Jak by také ne, když přídomek mladší, junior (jr.) mu zůstane už na celý život. Je to pochopitelně proto, že se již v opravdu mladém věku vydal na obdobnou profesní dráhu jako jeho otec, jehož sté výročí narození si v tomto roce také připomínáme a který se dožil úctyhodného věku devadesáti šesti let. Práce obou Rajlichů je sice dobře rozlišitelná, ale protože se léta oba současně účastnili řady mezinárodních bienále, trienále i spolkových výstav (SBB, Sdruženi Q) a uskutečnili i několik výstav společných ve dvojici či skupině více tvůrců rodu Rajlichů, pro „brněnské J. R.“ se rozlišeni starší a mladší zcela přirozeně vžilo a je tak také uváděno v desítkách a stovkách katalogů a dokumentů. Říkejme tedy pro zjednodušení nadále mladšímu: Honza… Vzpomínám si: za necelou desítku sezon jsme ve spolupráci s HaDivadlem Brno uspořádali jako Sdruženi Bienále Brno celou řadu výstav. Spolkových, autorských i tematických. Protože Honza byl vedle dalších aktivních, především brněnských, kolegů jedním z těch, kteří se na jejich přípravě pravidelně podíleli, není divu, že k některým navrhoval i propagaci. V té době působily v divadle také dvě mladé a milé ženy, které nám organizačně i jinak pomáhaly. Schylovalo se k vernisáži výstavy „Novoročenky – PF06!“. Postával jsem s těmi dámami ve foyer před plakátem, který navrhl právě Honza. Plakát nese v tiráži údaj „Design: Jan Rajlich, Jr. 2005“. A děvčata ho komentovala: „To je hezké, že váš spolek dává příležitost také dětem…“ V tu chvíli po schodech přicházeli oba pánové Rajlichové a já jsem dívkám vysvětlil, že se musím jít pozdravit s panem Rajlichem starším a jeho (tehdy pětapadesátiletým) dítětem a smál jsem se. A ony se začaly překotně omlouvat. Nemusely – objevily nebo jen správně vycítily jednu (velmi podstatnou) z vrstev, která se Honzovou výtvarnou prací vine jako jedna z jeho „červených nití“. Mám na mysli tu vrstvu, která si ve své mladistvé, někdy až bezstarostně dětské hravosti zachovává „věčné“ mládí. Domníval jsem se, že touto vzpomínkou bych mohl svoji poznámku k Honzově práci vlastně zakončit, neboť jsem si téměř jist, že dalšími neméně důležitými vrstvami Honzových výtvarných prací (filozofii, humorem, formou, obsahem a technikami) se budou podrobněji i odborněji zabývat ostatní přispěvatelé této jubilejní knihy. Jenže – teprve nedávno jsem měl možnost se poprvé po rocích naší známosti a spolupráce seznámit s ukázkami jeho rané i velmi rané tvorby. Odhlédnuto od několika dílek, která jsou vlastní snad většině dětí, obsahují tyto „skicáky“ počáteční krajinářské záznamy, které se po celou dobu misí s portréty (převážně otce a dalších rodinných příslušníků, v dobách pozdějších pak budoucí – nyní už řadu let současné manželky Aleny) a s kresbami, kde se to figurami a figurkami jen hemží, a to i když ony třeba leží. Podle používané techniky a materiálů jsou v nich rychle, jen jakoby psané záznamy tenkými či robustními tahy a jemnými či ostrými barevnými plochami a skvrnami. Vedle nich jsou ovšem zcela jasně vymezené kompozice, opět kreslené i malované, které svojí stavbou již nesou znaky zcela dokončených listů. (Při záznamech z cest je v jejich přesném vnímání prostoru už patrný odkaz k jeho pozdějším studiím architektury a designu.) (knihydobrovsky.cz)

Kniha - 368 stran, česky, polotuhá flexo Důsledná konceptuální čistota je jedním z klíčových idiomů díla česko-holandského umělce Tomase Rajlicha, jedné z podstatných osobností evropské avantgardy konce šedesátých a sedmdesátých let, kdy se jeho tvorba rozvinula v kontextu minimalistických, geometrických či hraničně abstraktních tendencí. Vychází u příležitosti výstavy v Museu Kampa. (alza.cz)

Kniha se zabývá vznikem a činností odbojové skupiny "Za svobodu" v letech 1948-1951, její infiltrací, postupnou kontrolou a likvidací ze strany bezpečnostního aparátu komunistického režimu. Činnost skupiny, vedené Josefem Vlasatým ("kpt. Hrdý"), bývalým tajemníkem ústředního sekretariátu národně socialistické strany, dokumentuje postoje a motivy účastníků protikomunistické rezistence, zároveň je však nezpochybnitelným důkazem o provokacích a nezákonných praktikách, které na přelomu čtyřicátých a padesátých let představovaly běžnou pracovní metodu StB. Dále dokládá v odborné literatuře dosud opomíjený fakt, že se na protikomunistickém odboji v poúnorovém Československu aktivně podíleli též příslušníci ozbrojených sil v činné službě, v tomto případě příslušníci SNB. Případ Josef Vlasatý a spol. lze vzhledem k celkovému počtu čtyřiceti dvou odsouzených osob označit za jeden z největších politických procesů padesátých let. (knihydobrovsky.cz)

Práce se zabývá vznikem a činností odbojové skupiny Za svobodu v letech 1948–1951, její infiltrací, postupnou kontrolou a likvidací ze strany bezpečnostního aparátu komunistického režimu. Činnost skupiny dokumentuje postoje a motivy účastníků protikomunistické rezistence, zároveň je však nezpochybnitelným důkazem o provokacích a nezákonných praktikách, které na přelomu čtyřicátých a padesátých let představovaly běžnou pracovní metodu StB. Dále dokládá, že na protikomunistickém odboji v poúnorovém Československu se aktivně podíleli též příslušníci ozbrojených sil v činné službě, v tomto případě příslušníci SNB. Případ „Josef Vlasatý a spol.“ lze vzhledem k celkovému počtu 42 odsouzených osob označit za jeden z největších politických procesů padesátých let. (patro.cz)

Někdejší národně demokratický poslanec a publicista dr. Vlastimil Klíma (1898-1987) podává memoárové svědectví o své činnosti v českém protinacistickém odboji za druhé světové války a o svých odbojových spolupracovnících. Dokumentuje tak zejména aktivní podíl národních demokratů v této rezistenci a představuje zapomenuté oběti nacistické represe z jejich řad. Zároveň ze své ideové a politické pozice hodnotí roli druhého československého odboje a zamýšlí se nad jeho širšími historickými souvislostmi: nad německou otázkou v českých zemích v prvních desetiletích 20. století a zářijovou krizí roku 1938, nad mezinárodně politickým zakotvením meziválečného Československa i nad československými vztahy v tomto státě a jejich konfliktním vyústěním na konci třicátých let. Ve zvláštní kapitole pak srovnává cesty českého a francouzského odboje za druhé světové války. Dílo plynule navazuje na Klímovu memoárovou knihu 1938: (knihydobrovsky.cz)

O třetím odboji se sice mluví častěji než kdykoli dříve, ale přesných informací je stále málo. Zřejmě i proto je tato kniha tak překvapivá. Ukazuje nejen represi a útlak komunistického režimu, ale především odvážné pokusy postavit se mu na odpor. Čtenář s úžasem pozoruje, jak rozsáhlý tento boj proti nastupující totalitní moci ve skutečnosti byl. Přinášíme zde tři příběhy protikomunistického odboje. První z nich popisuje osudy členů organizace Orel, kteří se brzy po komunistickém převratu dostali do spárů tajné policie v Uherském Hradišti. V tamním vězení označovaném jako peklo na zemi, kde působil například obávaný Alois Grebeníček, zažili bití i mučení elektrickým proudem. Další příběh představuje odbojovou skupinu Sodan, jejíž mladí členové organizují záškodnické akce - zapalují stohy, stodoly, vyhrožují komunistickým funkcionářům. Bojují tak proti kolektivizaci vesnice, jsou však prozrazeni a zatčeni. Ve třetí části mapují autoři rozsáhlou a prakticky neznámou brněnskou odbojovou skupinu soustředěnou kolem agentů britské tajné služby. Její činnost je imponující: šest vysílaček a organizované přechody hranic. I oni jsou prozrazeni. Jeden z agentů se zachrání útěkem, další v bezvýchodné situaci zvolí sebevraždu. Podobně jako v předešlé knize této autorské dvojice (Mlynáři od Babic, Host, Brno 2008) ani zde nejsou zaznamenány pouze příběhy těch, kteří akce proti komunistickému režimu přímo organizovali; součástí vyprávění jsou i osudy lidí, kteří sice nehráli v odboji role klíčové, bez nichž by však tyto akce nebylo možno provést a kteří spolu s nejbližšími příbuznými za svou pomoc krutě zaplatili. Jmenovitě jsou zde uvedeni rovněž příslušníci druhé strany - vyšetřovatelé a tajní policisté. Autoři vyslechli řadu žijících pamětníků, ale publikují zde i dosud veřejnosti zcela neznámé archivní materiály. (knihydobrovsky.cz)

Kniha vychází k 100. letému výročí založení Československa. Najdete zde rovnou stovku příběhů. Malý vzorek osudu hrdinů, o nichž se skoro nic neví. I když mají podobný základní rámec, každý je unikátní. Jsou to osudy lidí, kteří se nesmířili s mnichovskou zradou a s německou okupací. Šli a bojovali. Chlapci, muži, dívky i ženy. Ne všichni se vrátili do své osvobozené vlasti. Mnozí nalezli smrt daleko od domova. Ale i ti, kteří se vrátili, čelili v drtivé většine další šikaně, degradacím, často vězení. A přitom jejich často jediná vina byla dobrovolná služba vlasti. (knihydobrovsky.cz)

Odboj a odpor proti komunistickému režimu patří mezi málo probádaná historická témata. Probíhající odborná diskuze je čas od času stimulována prudkými společenskými a politickými spory o jeho povahu. Tato kniha má v první řadě pomoci učitelům na základních a středních školách s výukou komplikovaného tématu. Čtenáři v ní najdou přehled konceptů rezistence a informace o stavu základního výzkumu. Teorii doplňují tři překladové studie, které přibližují soudobé uvažoání o rezistenci a výuce kontroverzních témat. Jádro knihy pak tvoří čtyři kapitoly o konkrétních případech, ilustrující rozdílnost forem a motivaci k protikomunistické rezistenci. Historický výklad je doplněn didaktickými úvahami o principech historického myšlení a dobré výuky dějepisu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha vychází k 100. výročí založení Československa. Najdete zde rovnou stovku příběhů. Malý vzorek osudu hrdinů, o nichž se skoro nic neví. I když mají podobný základní rámec, každý je unikátní. Jsou to osudy lidí, kteří se nesmířili s mnichovskou zradou a s německou okupací. Šli a bojovali. Chlapci, muži, dívky i ženy. Ne všichni se vrátili do své osvobozené vlasti. Mnozí nalezli smrt daleko od domova. Ale i ti, kteří se vrátili, čelili v drtivé většine další šikaně, degradacím, často vězení. A přitom jejich často jediná vina byla dobrovolná služba vlasti. (patro.cz)

Odboj a odpor proti komunistickému režimu patří mezi málo probádaná historická témata. Probíhající odborná diskuze je čas od času stimulovaná prudkými společenskými a politickými spory o jeho povahu. Tato kniha má v první řadě pomoci učitelům na základních a středních školách s výukou komplikovaného tématu. Čtenáři v ní najdou přehled konceptů rezistence a informace o stavu základního výzkumu. Teorii doplňují tři překladové studie, které přibližují soudobé uvažování o rezistenci a výuce kontroverzních témat. Jádro knihy pak tvoří čtyři kapitoly o konkrétních případech, ilustrující rozdílnost forem a motivací k protikomunistické rezistenci. Historický výklad je doplněn didaktickými úvahami o principech historického myšlení a dobré výuky dějepisu. (patro.cz)

Audiokniha MP3 - Je těžký bejt čtrnáctiletým intelektuálem v zaprděným maloměstě. Deník Nicka Twispa, předčasně vyspělého „puberťáka“, od ďábelsky inteligentního C. D. Payna. - autor C. D. Payne, čte Borek Kapitančik Je těžký bejt čtrnáctiletým intelektuálem v zaprděným maloměstě.Deník Nicka Twispa, předčasně vyspělého „puberťáka“, od ďábelsky inteligentního C. D. Payna. Nemilosrdně otevřený humor je rafinovaně založen na kontrastu dětské naivity a stereotypního světa dospělých. Nick je kluk s úžasnou schopností zaplétat se do nesnází. Všechny jeho vynalézavé a dobrodružné eskapády a intriky směřují zdánlivě pouze k jedinému cíli: Zbavit se potupného panictví a získat ženu svého srdce. Paradoxně na své spletité cestě dospíváním nachází především obecnou radost ze života a soucit – obojí velmi nakažlivé! Až budete poslouchat tento velký komický epos náctileté úzkosti, buďte připraveni smát se nahlas. Doporučujeme všem, kteří přežili dospívání.Nedoporučujeme... (alza.cz)

Akční kriminální příběh Krev za krev byl nominován na Debut Dagger Award a dobyl první místo žebříčku bestsellerů Kindle. Ziba MacKenzieová sestavuje profily vrahů. Teď jeden z nich sestavil ten její… Výbuch nálože rozerve londýnský vlak uprostřed dopravní špičky. Jednou z cestujících je Ziba, jíž neznámá žena těsně před smrtí prozradí: „On to udělal. Musíte to někomu říct.“ Nedlouho poté vyděsí Londýn nález mrtvoly vykazující známky útoku sériového vraha, který se odmlčel na pětadvacet let. Ziba pomáhá policii coby expertka na profily těchto pachatelů. Obětí začíná přibývat a je jasné, že takzvaný Londýnský řezník své řádění hned tak neskončí. Ziba se pokouší odhadnout, jak a kde vrah znovu udeří. Čas však pracuje proti ní. A čím blíž se Ziba dostává k Řezníkově identitě, tím víc se on přibližuje k tomu, aby tu její zničil. (knihydobrovsky.cz)

Krev v jezeře je nejlepší kriminální román oblíbené finské autorky. V chladném listopadovém odpoledni je v jezeře nedaleko Helsinek zastřelena mladá žena, novinářka Annukka Hackmanová. Hackmanová chystala k vydání neuatorizovaný životopis slavného automobilového závodníka Saši Smedse a motiv k vraždě je nasnadě - Annukka zjistila něco, co by ohrozilo až příliš mnoho lidí, a vrchní komisařku Kalliovou čeká zdánlivě snadný úkol - vybrat z několika podezřelých toho, kdo má nejsilnější motiv a nejslabší alibi. Možná je ale všechno úplně jinak. Co když v pozadí vraždy nebyla nenávist, ale láska? Nejednoznačné a spletité lidské vztahy dodávají románu mimořádnou hloubku a přesvědčivost. (knihydobrovsky.cz)

Krev v jezeře je nejlepší kriminální román oblíbené finské autorky. V chladném listopadovém odpoledni je v jezeře nedaleko Helsinek zastřelena mladá žena, novinářka Annukka Hackmanová. Hackmanová chystala k vydání neuatorizovaný životopis slavného automobilového závodníka Saši Smedse a motiv k vraždě je nasnadě – Annukka zjistila něco, co by ohrozilo až příliš mnoho lidí, a vrchní komisařku Kalliovou čeká zdánlivě snadný úkol – vybrat z několika podezřelých toho, kdo má nejsilnější motiv a nejslabší alibi. Možná je ale všechno úplně jinak. Co když v pozadí vraždy nebyla nenávist, ale láska? Nejednoznačné a spletité lidské vztahy dodávají románu mimořádnou hloubku a přesvědčivost. (patro.cz)

Černobílá fotografie lidské lebky je vystavena za výkladem v Tišnově u Brna. Lebka má v čele díru. Průstřel. Není to zrovna pěkný pohled. Píše se rok 1951. Fotografie má všem ukazovat, jak krutí jsou ti, kteří se rozhodli zapojit do protikomunistického odboje. Neváhají sáhnout po zbrani a obětovat lidský život! Jaký byl ale skutečný příběh, který skončil popravou dvou nešťastných studentů z Tišnova — Vlastimila Železného a Aloise Pokorného? A jak vlastně vypadala jejich odbojová skupina JAN a vůbec odboj v okolním kraji? Kniha autorské dvojice Luděk Navara a Miroslav Kasáček se pokouší rozplést pozadí této smutné události — ukazuje se, že s tragédií je spojena celá řada dalších příběhů i konkrétních osudů těch, kteří měli odvahu postavit se na odpor se zbraní v ruce. Autoři vycházejí z původních dobových pramenů i vzpomínek pamětníků a řada dokumentů bude zveřejněna vůbec poprvé. Stejně jako v předchozí knize Příběhy třetího odboje doplňují vyprávění celou řadou autentických fotografií a archiválií. (patro.cz)

Poutavá a graficky nadstandardně výpravná publikace přehledně mapuje historii československého odboje v letech 1939 až 1945. Nevšední formou přibližuje čtenáři organizaci a činnost domácího odboje včetně dramatických okamžiků heydrichiády, popisuje boj vojáků československé zahraniční armády na západní i východní frontě a jejich účast na dalších bojištích, věnuje se nebezpečným misím parašutistů na území Protektorátu i velkým ozbrojeným vystoupením během Slovenského národního povstání v roce 1944 a květnového povstání v českých zemích o rok později. Připomíná rovněž vysokou cenu, kterou čeští a slovenští odbojáři a jejich rodiny museli zaplatit za obnovu svobody. Podobně jako předchozí úspěšný titul věnovaný čs. vojenskému odboji v letech 1914–1918 je i tato publikace učena zájemcům o moderní české a slovenské dějiny z okruhu nejširší veřejnosti. Rychlou a snadnou orientaci usnadňuje přehledná struktura knihy, v níž hlavní text doplňují poznámky, tabulky, citáty a v neposlední řadě více než 150 kvalitních fotografií. Přes svou čtivost a srozumitelnost si přitom kniha zachovává vysokou odbornou úroveň a interpretační vyváženost. (patro.cz)

Kniha - autor Petr Svoboda, 420 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Práce se zabývá vznikem a činností odbojové skupiny Za svobodu v letech 1948–1951, její infiltrací, postupnou kontrolou a likvidací ze strany bezpečnostního aparátu komunistického režimu. Činnost skupiny dokumentuje postoje a motivy účastníků protikomunistické rezistence, zároveň je však nezpochybnitelným důkazem o provokacích a nezákonných praktikách, které na přelomu čtyřicátých a padesátých let představovaly běžnou pracovní metodu StB. Dále dokládá, že na protikomunistickém odboji v poúnorovém Československu se aktivně podíleli též příslušníci ozbrojených sil v činné službě, v tomto případě příslušníci SNB. Případ „Josef Vlasatý a spol.“ lze vzhledem k celkovému počtu 42 odsouzených osob označit za jeden z největších politických procesů padesátých let. (alza.cz)

Kniha - autor Miroslav Kasáček; Luděk Navara, 300 stran, česky, pevná s přebalem matná (alza.cz)

DVD film Krev mojí krve [2009]. Český dabing. České titulky. Dolby Digital. Papírový obal. Hrají: Jean Reno, Gaspard Ulliel. Touha odejít je zradou celého klanu. Milo Malakian (Jean Reno) se chystá dát sbohem kariéře mafiánského kmotra. Jak už to chodí, před sebou má poslední kšeft, a pak už ho čeká jenom vytoužený odpočinek. Záhy mu však do plánů zasahuje nejenom policie, ale hlavně jablko padající daleko od stromu. Malakianův syn se totiž rozhodl trhnout od rodiny a živit se spořádaně. (dvd-premiery.cz)

Audiokniha na CD - autor Vlastimil Vondruška; čte Jan Hyhlík Krev na kapradí ()Osm příběhů z období vlády krále Přemysla Otakara II. Hlavním vyšetřovatelem je královský prokurátor Oldřich z Chlumu, kterého provází nerozluční pomocníci panoš Ota, velitel Diviš a také inteligentní, zvědavá manželka Ludmila z Vartemberka. Druhá část knihy se skládá z deseti středověkých soudniček, v nichž vystupují znepřátelení členové městských cechů, rytíři, přesvědčeni o své vlastní všemocnosti, chamtiví statkáři i členové loupeživé tlupy. Napínavé detektivní příběhy vykreslují prostředí a hrdiny středověku, které drsné podmínky a vlastní hříšné sklony přivedly tam, kde by se chtěl octnout jen málokdo. Krev na lopuchu ()Přes dvacet příběhů s detektivní zápletkou se odehrává v různých dobách od středověku až do 18. století. V poutavém vyprávění nás autor provede prostředím hradů a dvorských slavností, temných uliček měst a špinavých předměstí, prosperujících panství i... (alza.cz)

Tato práce ve své první části podává povšechný průřez východočeským odbojem v letech 1939–1945. V něm zaujímali významné místo lesníci, lesní dělníci a další muži i ženy, kterým byl les domovem, zdrojem obživy a láskou. Pomoc u lesníků na samotách nacházejí ti, kteří museli uprchnout před zatčením nebo před totálním nasazením v Říši, uprchlí zajatci, příslušníci posádek sestřelených letadel a od poloviny roku 1944 partyzáni – sami lesníci se stávali aktivními příslušníky partyzánských oddílů. Mnozí lesníci a jejich rodinní příslušníci se stali oběťmi nacistického teroru i boje za svobodu a demokracii. Osudy těchto lidí, jejichž život byl spjat s životem a prací v lesích východních Čech, jejich účast v boji za svobodu Československa, jejich vlastenectví i oběti připomíná druhá část knihy a uvádí životní příběhy dvanácti z nich. Závěr je věnován památce lesníků, kteří za vlast položili své životy. (patro.cz)

O třetím odboji se sice mluví častěji než kdykoli dříve, ale přesných informací je stále málo. Zřejmě i proto je tato kniha tak překvapivá. Ukazuje nejen represi a útlak komunistického režimu, ale především odvážné pokusy postavit se mu na odpor. Čtenář s úžasem pozoruje, jak rozsáhlý tento boj proti nastupující totalitní moci ve skutečnosti byl. Přinášíme zde tři příběhy protikomunistického odboje. První z nich popisuje osudy členů organizace Orel, kteří se brzy po komunistickém převratu dostali do spárů tajné policie v Uherském Hradišti. V tamním vězení označovaném jako peklo na zemi, kde působil například obávaný Alois Grebeníček, zažili bití i mučení elektrickým proudem. Další příběh představuje odbojovou skupinu Sodan, jejíž mladí členové organizují záškodnické akce — zapalují stohy, stodoly, vyhrožují komunistickým funkcionářům. Bojují tak proti kolektivizaci vesnice, jsou však prozrazeni a zatčeni. Ve třetí části mapují autoři rozsáhlou a prakticky neznámou brněnskou odbojovou skupinu soustředěnou kolem agentů britské tajné služby. Její činnost je imponující: šest vysílaček a organizované přechody hranic. I oni jsou prozrazeni. Jeden z agentů se zachrání útěkem, další v bezvýchodné situaci zvolí sebevraždu. Podobně jako v předešlé knize této autorské dvojice (Mlynáři od Babic, Host, Brno 2008) ani zde nejsou zaznamenány pouze příběhy těch, kteří akce proti komunistickému režimu přímo organizovali; součástí vyprávění jsou i osudy lidí, kteří sice nehráli v odboji role klíčové, bez nichž by však tyto akce nebylo možno provést a kteří spolu s nejbližšími příbuznými za svou pomoc krutě zaplatili. Jmenovitě jsou zde uvedeni rovněž příslušníci druhé strany — vyšetřovatelé a tajní policisté. Autoři vyslechli řadu žijících pamětníků, ale publikují zde i dosud veřejnosti zcela neznámé archivní materiály. (patro.cz)