Pilotem krále anglie - jiří rajlich, karel černý

Na podzim roku 1938 bylo v tehdejším Německém Brodě dáno do provizorního provozu vojenské letiště. Po potupném mnichovském diktátu sem byla nakonec dislokována III/6 peruť Leteckého pluku 6 s 85. a 86. těžkou bombardovací letkou. Piloti a personál byli městem slavnostně přivítáni koncem října roku 1938. Bylo potřeba urychlené zapojení tohoto letiště do plné činnosti. Přípravy se však ukázaly jako zbytečné. Ráno 15. března 1939 obsadila letiště německá 4. tanková divize a do června téhož roku prostor opustily všechny zde umístěné čs. jednotky. Pro mnoho letců však boj nekončil. Mířili do Francie, později do Velké Britanie či Sovětského svazu, aby se postavili okupantům své vlasti. To byla cesta i pěti pilotů – rodáků z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kterým je věnována tato kniha Jiřího Rajlicha a Karla Černého. Osudy bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a čtyř stíhačů W/Cdr Jana Klána, S/Ldr Karla Kuttelwaschera, DFC & Bar, F/Lt Jana Lašky a F/Lt Stanislava Zimpricha v prvorepublikovém letectvu, britském Královském letectvu i na dalších bojištích druhé světové války doplňuje téměř 200 fotografií a dokumentů z archivních fondů i soukromých sbírek sběratelů a rodinných příslušníků našich letců. (knihydobrovsky.cz)

Na podzim roku 1938 bylo v tehdejším Německém Brodě dáno do provizorního provozu vojenské letiště. Po potupném mnichovském diktátu sem byla nakonec dislokována III/6 peruť Leteckého pluku 6 s 85. a 86. těžkou bombardovací letkou. Piloti a personál byli městem slavnostně přivítáni koncem října roku 1938. Bylo potřeba urychlené zapojení tohoto letiště do plné činnosti. Přípravy se však ukázaly jako zbytečné. Ráno 15. března 1939 obsadila letiště německá 4. tanková divize a do června téhož roku prostor opustily všechny zde umístěné čs. jednotky. Pro mnoho letců však boj nekončil. Mířili do Francie, později do Velké Britanie či Sovětského svazu, aby se postavili okupantům své vlasti. To byla cesta i pěti pilotů – rodáků z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kterým je věnována tato kniha Jiřího Rajlicha a Karla Černého. Osudy bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a čtyř stíhačů W/Cdr Jana Klána, S/Ldr Karla Kuttelwaschera, DFC & Bar, F/Lt Jana Lašky a F/Lt Stanislava Zimpricha v prvorepublikovém letectvu, britském Královském letectvu i na dalších bojištích druhé světové války doplňuje téměř 200 fotografií a dokumentů z archivních fondů i soukromých sbírek sběratelů a rodinných příslušníků našich letců. (patro.cz)

Kniha - autor Jiří Rajlich; Karel Černý, 184 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Na podzim roku 1938 bylo v tehdejším Německém Brodě dáno do provizorního provozu vojenské letiště. Po potupném mnichovském diktátu sem byla nakonec dislokována III/6 peruť Leteckého pluku 6 s 85. a 86. těžkou bombardovací letkou. Piloti a personál byli městem slavnostně přivítáni koncem října roku 1938. Bylo potřeba urychlené zapojení tohoto letiště do plné činnosti. Přípravy se však ukázaly jako zbytečné. Ráno 15. března 1939 obsadila letiště německá 4. tanková divize a do června téhož roku prostor opustily všechny zde umístěné čs. jednotky. Pro mnoho letců však boj nekončil. Mířili do Francie, později do Velké Britanie či Sovětského svazu, aby se postavili okupantům své vlasti. To byla cesta i pěti pilotů – rodáků z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kterým je věnována tato kniha Jiřího Rajlicha a Karla Černého. Osudy bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a... (alza.cz)

Bohatě vypravená publikace Karel Janoušek. Jediný československý maršál z pera renomovaného vojenského a leteckého historika Jiřího Rajlicha pojednává o dramatických životních osudech armádního generála in memoriam RNDr. Karla Janouška (1893-1971), jenž byl za 2. světové války nejvyšším představitelem československého letectva ve Velké Británii. Svou oslnivou vojenskou dráhu jediného Čechoslováka, který kdy získal maršálskou hodnost (Air Marshal britského královského letectva), zahájil za 1. světové války jako neznámý pěšák rakousko-uherské armády a skončil ji o třiatřicet let později jako uvězněný a degradovaný divizní generál armády československé. Zákopy italské a ruské fronty, boje legionářů na sibiřské magistrále, budování prvorepublikové československé armády a letectva, hrdinná epopej československých letců ve Francii a Velké Británii, ale i mocenské boje v osvobozené vlasti a nakonec i žaláře poúnorového Československa, to vše a mnoho dalšího tvoří kulisy, v nichž se odehrál nevšední příběh československého generála a britského leteckého maršála (knihydobrovsky.cz)

Osobnost tohoto vynikajícího stíhače, jenž se do průběhu The Battle of Britain zapsal krátkou, ale oslňující sérií sedmnácti potvrzených sestřelů, patří právem do pantheonu československého (ale i polského a britského) letectva. Originální postava našeho nejúspěšnějšího účastníka této bitvy v minulosti zlákala četné novináře, publicisty, historiky i pamětníky, aby vyprávěli o jeho pozoruhodné životní dráze, tragicky ukončené nepochopitelným a dodnes nevysvětleným pádem. Do pravdy, podložené věrohodnými podklady, zamíchali své i cizí dohady, domněnky a názory. Není tedy divu, že líčení Františkových životních osudů lemují četné mýty a legendy. Některé možná vznikly ještě za jeho života, a jestliže u jejich zrodu nestál on sám, zřejmě neměl potřebu je nějak uvádět na správnou míru. A tak se ještě čas od času můžeme dočíst, že s prvním nepřátelským letounem se utkal již za mobilizace v září 1938 přímo nad Prahou, nebo že po březnové okupaci uletěl do Polska se svým letounem. Že již v září 1939 měl nad Polskem sestřelit své první tři nepřátele a dalších jedenáct pak ve Francii v květnu či červnu 1940. S oněmi sedmnácti z následné bitvy o Británii by to tak dělalo dohromady 31 sestřelů v průběhu jednoho roku. To by z něj činilo s přehledem vůbec nejúspěšnějšího spojeneckého stíhače prvního roku války. Jistě mezi tuto elitu patřil i bez toho, ale ani zdaleka to nejsou mýty a legendy jediné. Autor se s nimi pokusil vypořádat jako odchovanec pozitivistické historiografie, a to především za pomoci veškeré dokumentace, mnohdy dosud ladem ležící v českých, polských, francouzských, britských i německých archivech. Především však vypráví úžasný příběh činorodého a nespoutaného mladého muže a vynikajícího letce. Stíhacího pilota, který sice občas své velitele dováděl k zoufalství, ale když zmáčkl spoušť, tak jen málokdy minul svůj cíl. Kniha vychází k 70. výročí bitvy o Británii, v níž se dosud vítězící německá Luftwaffe musela poprvé sklonit před spojeneckými letci z anglosaského světa i ze zemí okupované Evropy. (knihydobrovsky.cz)

Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické. Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu. Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých... Zkušený stíhací pilot z předválečných dob a rovnostářsky založený poddůstojník z pohledu těch „dole“ vydává ve svém deníku svědectví nejen o sobě, ale i o tom, čím vším si čs. letci v prvním roce exilu museli projít. Papíru tedy svěřuje nejen bezprostřední dojmy z mnoha leteckých bojů, ale také o složitém a nelehkém formování zahraniční odbojové akce, o tíze bídné sociální situace, o prostém lidském stesku po domově, ale i o značně napjatých vztazích - jednak mezi důstojníky a poddůstojníky, jednak mezi vojáky na frontě a odbojovým vedením v zázemí. Často se velmi kriticky vrací i k období bezprostředně předcházejícímu březnové okupaci. A ani tady si servítky rozhodně nebere. Deník, jakých se mnoho nedochovalo, se tak stává cenným dokumentem i proto, že postoje a názory pisatele jsou svým způsobem reprezentativní pro nemalou část příslušníků tehdejšího československého letectva. Editorského úkolu se ujal známý vojenský a letecký historik Jiří Rajlich. V první řadě je autorem Hanzlíčkova podrobného občanského, vojenského a leteckého životopisu. Původní záznamy Hanzlíčkova exilového deníku, které zasluhují bližší vysvětlení, současně rozvíjí podrobnějším výkladem a uvádí je do širších souvislostí. Dalším nositelem doplňujících a rozvíjejících informací je i rozsáhlý a namnoze unikátní obrazový materiál. (knihydobrovsky.cz)

Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání. Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže. Tato publikace se vůbec poprvé snaží postihnout jejich účast komplexně – od horečných příprav až po slavné uvítání doma. Představuje jak soutěžní letouny, tak jejich piloty s jejich pohnutými a mnohdy paradoxními životními osudy. Prostřednictvím více než 700 dobových fotografií, vesměs dosud neznámých a nepublikovaných, pak dokumentuje legendární curyšské zápolení den po dni a prakticky hodinu po hodině! (knihydobrovsky.cz)

Deníkové zápisky kovářského tovaryše Karla V. Rajlicha z jeho vandrovních cest, trvajících celé jedno desetiletí. (knihydobrovsky.cz)

V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent – po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Říkali jim prostě španěláci. Mohlo by to navozovat dojem, že i jejich osudy byly víceméně stejné, nebo alespoň podobné. Přestože většinu z nich sice na Pyrenejský poloostrov zavedly podobné motivy, realita, zvláště ta následná, byla v turbulentním 20. století ale podstatně barvitější. Naprostá většina z těch, kteří přežili Španělsko, boje na frontách 2. světové války i nacistické věznice a koncentrační tábory se v roce 1945 vrátila do vlasti, kde začal vznikat lidově-demokratický režim. Z velké části šlo o členy komunistické strany a není nijak překvapivé, že mnozí z nich již tehdy začali utvářet její pretoriánskou gardu. Ze všech „španěláckých“ osudů jsme vybrali čtyři – tři české a jeden slovenský, především však komunistické. Byly stejně neobyčejné, ale do značné míry víceméně docela charakteristické i pro osudy ostatních „španěláků“: docela určitě dramatické, ve všech případech plné vzestupů a pádů. Bohuslav Laštovička, Ladislav Holdoš, Josef Pavel a Osvald Závodský, čtyři známá jména. Ale známe je doopravdy? (knihydobrovsky.cz)

Význam starého, dnes již neexistujícího chebského letiště pro naši leteckou historii daleko přesahuje západočeský region. Vzniklo ještě za 1. světové války, jako vůbec první stálé vojenské letiště v Českých zemích. Aviatikům habsburské monarchie ale nesloužilo dlouho. A zpočátku se zdálo, že valné perspektivy jej nečekají ani v nové republice. Na vině byla jeho nevýhodná geografická poloha i s tím související fakt, že šlo o „krajinu plnou živlů republice nepřátelských“. Přesto však v meziválečném období nakonec sloužilo nejen jako základna bojových jednotek, ale především jako významné centrum leteckého výcviku československého letectva, svého času dokonce jediné. V té době na něm nacházíme téměř všechny typy letadel, které brázdily oblohu nad Československem – ty domácí i četné zahraniční. A také snad všechny významné i dnes již zapomenuté aviatiky, kteří pomáhali psát historii tehdejší „zlaté éry“ letectví. Převážně k výcvikovým a pomocným účelům pak letiště používala také německá Luftwaffe a nakonec se zde formovaly i letecké jednotky Ruské osvobozenecké armády. Přestože koncem 2. světové války bylo staré chebské letiště americkými leteckými útoky prakticky úplně zničeno, v naší letecké historii má své pevné a trvalé místo. O tom všem, a nejen o tom je tato bohatě obrazově vypravená kniha (programově se však nevěnuje historii nového chebského letiště, vybudovaného spolu s leteckou továrnou v dobách okupace, což je téma na speciální monografii). Přestože se po obsahové stránce zabývá všemi třemi dekády existence starého chebského letiště, akcentuje především první roky jeho budování a fungování, což dosud představovalo určitý dluh naší letecké historiografie. Totéž se do jisté míry týká i kapitol věnovaných jeho fungování v meziválečném období a v časech 2. světové války, jejíž dramatický závěr ve svých důsledcích učinil tečku za existencí nejstaršího stálého vojenského letiště na našem území. Ve srovnání s kapitolami o nejstarší chebské letecké historii jde totiž o problematiku již podstatně známější z řady jiných pojednání jak o meziválečném čs. letectvu, tak o historii letecké války nad českým územím. Jistou kompenzací za tuto určitou asymetrii budiž podstatně rozsáhlejší a informativnější obrazový doprovod, dokumentující aviatiky a letadla „zlaté éry“ československého letectví. Mezi více než 800 snímky byly zařazeny buď dosud nepublikované, nebo kdysi zveřejněné, ale nyní zpravidla v lepší kvalitě – většinou v charakteristických místních kulisách, jimiž dominuje nezaměnitelná řada osmi chebských hangárů. (patro.cz)

Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání. Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže. Tato publikace se vůbec poprvé snaží postihnout jejich účast komplexně – od horečných příprav až po slavné uvítání doma. Představuje jak soutěžní letouny, tak jejich piloty s jejich pohnutými a mnohdy paradoxními životními osudy. Prostřednictvím více než 700 dobových fotografií, vesměs dosud neznámých a nepublikovaných, pak dokumentuje legendární curyšské zápolení den po dni a prakticky hodinu po hodině! (patro.cz)

Kniha je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence (Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, František Schwarzenberg, Jindřich Kolowrat-Krakovský, Zdeněk Bořek-Dohalský) i na frontových liniích druhé světové války v řadách britské RAF i československých vojenských jednotek (Manfred Beckett Czernin, Bedřich Jeroným Colloredo-Mannsfeld, Franz Ferdinand Colloredo-Mannsfeld, Eduard Josef Lobkowicz, Marián Jiří Patzelt). (knihydobrovsky.cz)

Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické. Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu. Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých... (patro.cz)

Severoitalské nebe 1917-1918. Rakousko-uherské stíhací Albatrosy, Bergy a Phönixy. Proti nim britské Camely a Brisfity s italskými Spady a Hanrioty. Rytířská utkání i nemilosrdné bitvy na život a na smrt. Ostřílení veteráni i nezkušení mladíčci. Ctižádost, odvaha, strach i zbabělost vysoko nad krví a blátem zákopů. Únik před plameny hořícího stroje má jediné řešení - skok do hloubky bez padáku. Kdo někdy viděl Aces High (u nás pod názvem Stíhači, na start!), bude vědět, o čem je řeč. O tom – také o tom - je knižní biografie věnovaná jednomu českému osudu v turbulentním 20. století. Kapitán Ludvík Purm pocházel z česko-německo-židovského prostředí. První roky války strávil jako důstojník Haškova pluku v marasmu srbského, černohorského a italského bojiště. V těch zbylých se na zákopy díval shora - nejprve jako letecký pozorovatel, pak jako stíhací pilot a velitel s čím dál menšími vyhlídkami na přežití. Zkáza c. a k. armády a rozpad habsburské monarchie jej zastihly na Piavě jako velitele stíhací eskadry, jedné z pouhých pěti, které rakousko-uherské letectvo vůbec mělo. (patro.cz)

Jak napovídá název knihy "Modrá krev v protinacistickém odboji - několik příběhů z okupované vlasti i frontových linií" trojice autorů Zdeňka Hazdry, Jiřího Plachého a Jiřího Rajlicha, je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence (Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, František Schwarzenberg, Jindřich Kolowrat-Krakovský, Zdeněk Bořek-Dohalský) i na frontových liniích druhé světové války v řadách britské RAF i československých vojenských jednotek (Manfred Beckett Czernin, Bedřich Jeroným Colloredo-Mannsfeld, Franz Ferdinand Colloredo-Mannsfeld, Eduard Josef Lobkowicz, Marián Jiří Patzelt). (patro.cz)

Kniha, která vychází k životnímu jubileu sociologa Jiřího Šubrta, představuje odbornou práci tohoto autora v její mnohotvárné šíři a specifických podobách. Na stránkách publikace dostávají prostor články příležitostné povahy, vzpomínky, recenze, rozsáhlé přehledové stati i krátké texty publikované v různých dobách a souvislostech. Kniha je formálně rozčleněna do třech částí: první obsahuje příspěvky k dějinám sociologie; druhá představuje autora jako osobnost, která se během posledních desetiletí aktivně zapojovala do organizování odborných diskusí na nejrůznějších úrovních; třetí část zahrnuje texty, které reprezentují obor historické sociologie. (patro.cz)

Reprezentativní a obrazovým materiálem štědře dotovaná biografie opravdové legendy československého letectva. Generálporučík ve výslužbě František Fajtl (2012-2006), od jehož narození letos uplyne rovných sto roků a s nímž jsme se naposledy rozloučili před šesti lety, je patrně našim nejznámějším válečným letcem. Nadto nejen na západní, ale také na východní frontě. Pokud si každý jen trochu zasvěcený nevzpomene na jméno žádného z nich, pak na to jeho patrně ano. Především proto, že měl dostatek talentu, aby své zážitky dokázal přetavit do literárních děl, díky nimž jeho jméno proniklo k širší veřejnosti. A dodejme, že díky tomu se všeobecné povědomí o čs. válečných letcích u širší veřejnosti nevytratilo ani v dobách normalizace. (knihydobrovsky.cz)

(patro.cz)

(patro.cz)

Kniha, která vychází k životnímu jubileu sociologa Jiřího Šubrta, představuje odbornou práci tohoto autora v její mnohotvárné šíři a specifických podobách. Na stránkách publikace dostávají prostor články příležitostné povahy, vzpomínky, recenze, rozsáhlé přehledové stati i krátké texty publikované v různých dobách a souvislostech. Kniha je formálně rozčleněna do třech částí: první obsahuje příspěvky k dějinám sociologie; druhá představuje autora jako osobnost, která se během posledních desetiletí aktivně zapojovala do organizování odborných diskusí na nejrůznějších úrovních; třetí část zahrnuje texty, které reprezentují obor historické sociologie. (knihydobrovsky.cz)

Význam starého, dnes již neexistujícího chebského letiště pro naši leteckou historii daleko přesahuje západočeský region. Vzniklo ještě za 1. světové války, jako vůbec první stálé vojenské letiště v Českých zemích. Aviatikům habsburské monarchie ale nesloužilo dlouho. A zpočátku se zdálo, že valné perspektivy jej nečekají ani v nové republice. Na vině byla jeho nevýhodná geografická poloha i s tím související fakt, že šlo o „krajinu plnou živlů republice nepřátelských“. Přesto však v meziválečném období nakonec sloužilo nejen jako základna bojových jednotek, ale především jako významné centrum leteckého výcviku československého letectva, svého času dokonce jediné. V té době na něm nacházíme téměř všechny typy letadel, které brázdily oblohu nad Československem – ty domácí i četné zahraniční. A také snad všechny významné i dnes již zapomenuté aviatiky, kteří pomáhali psát historii tehdejší „zlaté éry“ letectví. Převážně k výcvikovým a pomocným účelům pak letiště používala také německá Luftwaffe a nakonec se zde formovaly i letecké jednotky Ruské osvobozenecké armády. Přestože koncem 2. světové války bylo staré chebské letiště americkými leteckými útoky prakticky úplně zničeno, v naší letecké historii má své pevné a trvalé místo. O tom všem, a nejen o tom je tato bohatě obrazově vypravená kniha (programově se však nevěnuje historii nového chebského letiště, vybudovaného spolu s leteckou továrnou v dobách okupace, což je téma na speciální monografii). Přestože se po obsahové stránce zabývá všemi třemi dekády existence starého chebského letiště, akcentuje především první roky jeho budování a fungování, což dosud představovalo určitý dluh naší letecké historiografie. Totéž se do jisté míry týká i kapitol věnovaných jeho fungování v meziválečném období a v časech 2. světové války, jejíž dramatický závěr ve svých důsledcích učinil tečku za existencí nejstaršího stálého vojenského letiště na našem území. Ve srovnání s kapitolami o nejstarší chebské letecké historii jde totiž o problematiku již podstatně známější z řady jiných pojednání jak o meziválečném čs. letectvu, tak o historii letecké války nad českým územím. Jistou kompenzací za tuto určitou asymetrii budiž podstatně rozsáhlejší a informativnější obrazový doprovod, dokumentující aviatiky a letadla „zlaté éry“ československého letectví. Mezi více než 800 snímky byly zařazeny buď dosud nepublikované, nebo kdysi zveřejněné, ale nyní zpravidla v lepší kvalitě – většinou v charakteristických místních kulisách, jimiž dominuje nezaměnitelná řada osmi chebských hangárů. (knihydobrovsky.cz)

Kniha mapuje životní osudy dalších šestnácti bývalých legionářských velitelů (div. gen. Karel VOŽENÍLEK, brig. gen. Antonín Mikuláš ČÍLA, brig. gen. Ing. Jaroslav MATIČKA, div. gen. Bohuslav VŠETIČKA, div. gen. Oleg SVÁTEK, gen. Rudolf MEDEK, gen. JUDr. Robert VOBRÁTILEK, brig. gen. František KRYŠTOF, brig. gen. Karel HAŠEK, div. gen. František HORÁČEK, sbor. gen. Jan KRATOCHVÍL, arm. gen. Karel KLAPÁLEK, div. gen. Oldřich ŠPANIEL, brig. gen. Jaroslav LISÝ, brig. gen. Josef SVATOŇ, brig. gen. Rudolf SMETÁNKA). Najdete mezi nimi velitele bojových jednotek, techniky i vojenské pedagogy. Bojovali v srbských jednotkách, v československých legiích v Rusku, ve Francii i v Itálii a později dosáhli hodnosti československého generála. Dva z nich in memoriam. Většina z nich se významným způsobem zapojila i do protinacistického odboje, a to jak na domácí frontě, tak i v zahraničí. Vedle popisu jejich osudů v knize naleznete téměř 200 fotografií a seznámíte se i s klíčovými okamžiky vzniku našich legií v Rusku, Francii a Itálii, stejně jako s významnými boji, jimiž českoslovenští legionáři prošli. (knihydobrovsky.cz)

Vzpomínky významného brněnského výtvarníka Jana Rajlicha st. (laureáta Ceny města Brna a zakladatele mezinárodního Bienále Brno), který se 10. 4. 2015 dožil 95 let. Autor v 75 krátkých kapitolách připomíná 40 let kulturního dění spojeného s městem Brnem, a to od autorova příchodu do Brna koncem 40. let až do 90. let 20. století. V knize je dále zařazeno na 20 textů autora z knih, časopisů, katalogů, vernisáží, besed apod. Autor osobitým pohledem připomíná některé osobnosti uměleckého světa, zejména výtvarného a literárního, ve městě Brně, se kterými se přátelil nebo setkával pracovně. Všímá si ale i různých událostí a překážek, které ovlivňovaly život v poválečné době a v době tzv. budování socialismu, a to jak z negativní, tak i pozitivní stránky. Zaznamenané příběhy, osobní zážitky a dojmy dokreslují atmosféru doby. Bohužel choroba očí autorovi od roku 2009 už znemožnila vzpomínky v plánovaném rozsahu dokončit a to je důvodem připojení některých autorových dříve publikovaných článků a pronesených textů, které napsané vzpomínky prohlubují a rozšiřují. Kniha "Brno - černá bílá" je bohatě ilustrována řadou často unikátních dokumentárních fotografií, dokumentů a reprodukcí výtvarných děl vesměs z archivu autora. Kniha "Brno - černá bílá" volně navazuje na vzpomínkovou knihu Jana Rajlicha st. o studentských letech na Škole umění ve Zlíně "Přistřižená křídla" (1939-1945), která vyšla v roce 2005 a vydalo ji rovněž Akademické nakladatelství CERM. (knihydobrovsky.cz)

Bolest je subjektivní nepříjemný fyzický pocity tíhy, tlaku, těžkosti, plnosti, pálení, řezání, kroucení, bodání, trhání, pulzací, křečí nebo až intenzivního utrpení, vyplývající ze stimulace nervových zakončení při nemoci nebo traumatu. Tato definice je základem pro knihu Bolest břicha. Bolest břicha může být projevem okolností jak zcela nezávažných, tak i stavů bezprostředně ohrožujících život. Kniha je strukturována do několika částí, v obecném úseku je zařazena anatomie, patofyziologie a propedeutické vyšetření. Ve speciální části se k diferenciální diagnostice bolesti břicha vyjadřují internistégastroenterologové, pediatr, infektolog, gynekolog, urolog, kardiolog, angiolog, neurolog, gerontolog, onkolog, intenzivista a kniha graduje kapitolou chirurgickou, na které se podílí i dětský chirurg. (knihydobrovsky.cz)

Důsledná konceptuální čistota je jedním z klíčových idiomů díla česko-holandského umělce Tomase Rajlicha, jedné z podstatných osobností evropské avantgardy konce šedesátých a sedmdesátých let, kdy se jeho tvorba rozvinula v kontextu minimalistických, geometrických či hraničně abstraktních tendencí. Vychází u příležitosti výstavy v Museu Kampa. (knihydobrovsky.cz)

Obrazová monografie Karla Pokorného.Narodil se v Říčanech u Prahy 23. června 1944. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou absolvoval roku 1970 v ateliéru pro figurální malbu a grafiku u profesora Vojtěcha Tittelbacha. Od té doby se věnuje plně malířství a grafice. Doma a v zahraničí uskutečnil více než sedmdesát samostatných výstav, na téměř stovce dalších se účastnil. Mimo České republiky vystavoval na mnoha místech v Evropě, jako například v Paříži (Československé malířství a sochařství, 1988), v německém Osnabrücku (grafika, samostatná výstava již v roce 1969, tudíž ještě za jeho studia na AVU), Soestu (1988 a 1989), Bonnu (1989), Bad Sassendorf (1992), švýcarském Fribourgu (Současné české umění, 1973) nebo Montreux (1994), také ale třeba v Bulharsku (Smoljan 1984, Sofie 1986, Balčik 1988), Moskvě (1985), Berlíně, Postupimi, Československém velvyslanectví v Londýně (1992), vestfálském Arnsbergu (1996), japonském městě Kobe (1994), nebo Chorvatsku (Daruvar, Bjelovar, Zagreb 2000). Doma v Čechách se účastnil prakticky všech důležitých výstav, jako přehlídek československého výtvarného umění a organizoval několik malířských plenérů v Srbsku na Berounce a také jeden na Sázavě, přímo v Ladově kraji. Jeho dílo se nachází v mnoha různých sbírkách v Čechách a také hlavně v Německu, Švýcarsku, Kanadě, Francii, Bulharsku (například stálá expozice českého umění v Balčiku, a v Galerii Smoljan), Anglii, Itálii, Holandsku, Rakousku, Slovensku, Dánsku, USA a od roku 2000 také v Chorvatsku. Jeho archiv doposud čítá přes dva tisíce dvě stě vytvořených děl, z nichž necelých šest set je děl figurálních, přes dvě stě zátiší a kolem tisíce čtyři sta padesáti krajin, což představuje téměř dvě stě grafických listů, kolem pěti set definitivních kreseb, přes sedm set akvarelů a osm set olejů převážně s krajinnou tematikou. (knihydobrovsky.cz)

Karel Jíše se narodil v roce 1891, v období první republiky byl parlamentním a politickým zpravodajem Českého Slova a později také šéfredaktorem. V prosinci 1939 odešel do exilu. Působil na Středním východě a v Londýně. V Londýně se názorově rozešel s představiteli národních socialistů a demokratů a se. Benešem. Po návratu do vlasti se dostal do hledáčku komunistů se záměrem využít Jíšeho proti národním socialistům a dr. Benešovi. Návrh na jeho využití schválil generální tajemník ÚV KSČ Slánský. Po únoru 1948 začal pracovat ve vedení Československé strany socialistické a v Melantrichu. Byl sledován StB. Při přípravě procesu se Slánským byl v roce 1952 zatčen se záměrem, že Slánský podporoval Jíšeho jako anglického špióna. Špionáž se nepodařilo prokázat, proto se hledal jiný důvod k odsouzení. Po 22 měsících vazby byl odsouzen v tajném procesu na 6 let vězení za články z roku 1939 údajně propagující fašismus. Na základě amnestie prezidenta Zápotockého byl v roce 1956 propuštěn, s podlomeným zdravím, s tuberkulózou. Zemřel v roce 1959 v 68 letech. Kniha byla zpracována na základě jeho osobního archivu a dokumentů StB. Ukazuje bezpráví padesátých let, dokumentuje práci a metody StB, situaci v emigraci, vývoj jeho vztahu k dr. Benešovi, k národním socialistům, několik jeho článků porovnávajících fašismus a komunismus, články za které byl odsouzen. Pro doplnění jeho charakteristiky a doby jsou citovány zajímavé dopisy od žen. Třetinu knihy tvoří dokumenty StB, další třetinou je korespondence a články Karla Jíšeho. (knihydobrovsky.cz)

Autentický příběh z průběhu a závěru 2. světové války vznikl na základě archivních materiálů a rodinných vzpomínek. Obraz českého letce, který za druhé světové války působil u RAF, našel spisovatel Jiří Stránský ve vlastní rodině. Jeho žena byla totiž dcerou pilota Karla Balíka, který se v roce 1946 stal obětí nehody inscenované sovětskou tajnou službou. (patro.cz)

Příručka učitele je společná pro všechny části souboru. Obsahuje podrobnou metodickou část i přehledy učiva s orientačními harmonogramy, přehledy rozvíjení klíčových kompetencí, očekávaných výstupů a průřezových témat. Přípravu učitele usnadní reprodukce stran příslušných učebnic a písanek. V úvodní části je podrobně popsaná použitá metoda čtení. Je určena vyučujícím, kteří by děti chtěli učit číst a psát genetickou metodou, ale nemají s ní dosud žádnou vlastní zkušenost. (knihydobrovsky.cz)

Písanka 2 pro 1. ročník ke genetické metodě je součástí souboru tří písanek. V druhé písance se děti naučí psát písmena: i, l, t, u, a, d, o, e, c, č, s, š, m, n, r, ř, h, k, b, p, j, y, v, z, ž. (knihydobrovsky.cz)

Ze severní Moravy pocházelo mnoho zajímavých osobností, které se zapsaly do naší moderní historie. Zvláštní skupinu tvoří vojáci – účastníci prvního i druhého odboje. Patřil mezi ně i rodák z Brníčka Karel Lukas, jehož osudy zůstávají poněkud zapomenuty. Jeho vojenská kariéra mu dala přitom prožít neobyčejné události a setkat se zajímavými lidmi. Zůstával přitom vždy českým vlastencem a severomoravským patriotem. Za svobodu vlasti bojoval jako legionář a v letech 1939–1945 jako příslušník československé zahraniční armády. Významným způsobem se podílel na přípravách obrany Československa ve třicátých letech, pomáhal budovat československé vojsko ve Francii a Velké Británii a jako pozorovatel u britských vojsk zažil za druhé světové války bitvu u El Alameinu a boje v Itálii. Putování jeho životem je pro čtenáře zároveň jedinečnou příležitostí nahlédnout do dosud málo známých či dokonce neznámých kapitol našich moderních dějin a uvědomit s jakou nezištností dokázali naši předkové bojovat za svobodu a demokracii. Karel Lukas své znalosti a schopnosti dal plně do služeb Československa, v jehož budoucnost věřil. Tento milovník umění a člověk s kontakty v nejvyšších patrech anglické aristokracie jistě netušil, když se v roce 1947 vracel domů po několikaletém působení jako vojenský přidělenec v USA a Kanadě, jak smutný osud ho brzy potká. Pro komunisty, kteří Československo definitivně ovládli v únoru 1948, se stal nepohodlným člověkem. Způsob a okolnosti jeho tragické smrti v roce 1949 by přitom měly být dodnes výstražným mementem dokládajícím zrůdnost komunistického režimu. (patro.cz)

Kniha o Karlu IV. zachycuje příběh člověka, který jako malé dítě byl vyrván z matčina náručí, uvržen do sklepního vězení a posléze odvezen do daleké ciziny. Jako urozený jinoch se pouštěl do pochybných dobrodružství, „dal se na cestu hříchů mládí“, jak cudně poznamená kronikář, vedl nezřízený sexuální život, jehož sám papež musel napomínat za výstřední a příliš švihácké oblékání a přemrštěnou náklonnost dámským půvabům. Postupně se však stává vyzrálým a obratným charismatickým politikem, spoluurčujícím po třicet let osudy středověké Evropy, ale i budovatelem na svou dobu vskutku nevšedního formátu. Do tvářnosti Prahy se zapsal nejen uvedením gotického stavebního slohu, ale i výstavbou Nového Města pražského či založením univerzity (kromě pražské však zřídil i devět dalších v různých částech Evropy). Neutuchající stavební aktivitu nerozvíjel jenom v Praze, ale např. i v Hradci Králové, Chrudimi, Rakovníku, Ústí n/L., Brně, Olomouci či Znojmě, ba i v nejrůznějších částech Svaté říše římské (kupř. v Karlově oblíbeném Norimberku či v Tangermünde). Ke svým dílům dokázal přitáhnout tvůrce vskutku světové velikosti, jakými byli třeba Matyáš z Arrasu, Petr Parléř či Mistr Theodorik. Konečně i Karlova vlastní literární tvorba (zábava jeho panovnickými kolegy vskutku příliš nepěstovaná) o něm leccos vypovídá. Koláž z nejrůznějších dobových kronik, listin arukopisů, korespondence astudií historiků od Fr. Palackého, J. Šusty, J. Spěváčka, Fr. Kavky až po L. Bobkovou tak přináší poutavé čtení, vystihující život a působení tohoto neobyčejného vladaře, s důrazem na jeho lidský rozměr. Knihu doplňuje téměř sto dvacet dobových vyobrazení, starých rytin, iluminací z nejrůznějších kronik a kodexů, vedut, map, stavebních plánů, portrétů, fotografií nejrůznějších rukopisů i staveb, pečetí, soch či náhrobků. (patro.cz)

Ze severní Moravy pocházelo mnoho zajímavých osobností, které se zapsaly do naší moderní historie. Zvláštní skupinu tvoří vojáci - účastníci prvního i druhého odboje. Patřil mezi ně i rodák z Brníčka Karel Lukas, jehož osudy zůstávají poněkud zapomenuty. Jeho vojenská kariéra mu dala přitom prožít neobyčejné události a setkat se zajímavými lidmi. Zůstával přitom vždy českým vlastencem a severomoravským patriotem. Za svobodu vlasti bojoval jako legionář a v letech 1939-1945 jako příslušník československé zahraniční armády. Významným způsobem se podílel na přípravách obrany Československa ve třicátých letech, pomáhal budovat československé vojsko ve Francii a Velké Británii a jako pozorovatel u britských vojsk zažil za druhé světové války bitvu u El Alameinu a boje v Itálii. Putování jeho životem je pro čtenáře zároveň jedinečnou příležitostí nahlédnout do dosud málo známých či dokonce neznámých kapitol našich moderních dějin a uvědomit s jakou nezištností dokázali naši předkové bojovat za svobodu a demokracii. Karel Lukas své znalosti a schopnosti dal plně do služeb Československa, v jehož budoucnost věřil. Tento milovník umění a člověk s kontakty v nejvyšších patrech anglické aristokracie jistě netušil, když se v roce 1947 vracel domů po několikaletém působení jako vojenský přidělenec v USA a Kanadě, jak smutný osud ho brzy potká. Pro komunisty, kteří Československo definitivně ovládli v únoru 1948, se stal nepohodlným člověkem. Způsob a okolnosti jeho tragické smrti v roce 1949 by přitom měly být dodnes výstražným mementem dokládajícím zrůdnost komunistického režimu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha o Karlu IV. zachycuje příběh člověka, který jako malé dítě byl vyrván z matčina náručí, uvržen do sklepního vězení a posléze odvezen do daleké ciziny. Jako urozený jinoch se pouštěl do pochybných dobrodružství, „dal se na cestu hříchů mládí“, jak cudně poznamená kronikář, vedl nezřízený sexuální život, jehož sám papež musel napomínat za výstřední a příliš švihácké oblékání a přemrštěnou náklonnost dámským půvabům. Postupně se však stává vyzrálým a obratným charismatickým politikem, spoluurčujícím po třicet let osudy středověké Evropy, ale i budovatelem na svou dobu vskutku nevšedního formátu.Do tvářnosti Prahy se zapsal nejen uvedením gotického stavebního slohu, ale i výstavbou Nového Města pražského či založením univerzity (kromě pražské však zřídil i devět dalších v různých částech Evropy). Neutuchající stavební aktivitu nerozvíjel jenom v Praze, ale např. i v Hradci Králové, Chrudimi, Rakovníku, Ústí n/L., Brně, Olomouci či Znojmě, ba i v nejrůznějších částech Svaté říše římské (kupř. v Karlově oblíbeném Norimberku či v Tangermünde). Ke svým dílům dokázal přitáhnout tvůrce vskutku světové velikosti, jakými byli třeba Matyáš z Arrasu, Petr Parléř či Mistr Theodorik.Konečně i Karlova vlastní literární tvorba (zábava jeho panovnickými kolegy vskutku příliš nepěstovaná) o něm leccos vypovídá. Koláž z nejrůznějších dobových kronik, listin arukopisů, korespondence a studií historiků od Fr. Palackého, J. Šusty, J. Spěváčka, Fr. Kavky až po L. Bobkovou tak přináší poutavé čtení, vystihující život a působení tohoto neobyčejného vladaře, s důrazem na jeho lidský rozměr. Knihu doplňuje téměř sto dvacet dobových vyobrazení, starých rytin, iluminací z nejrůznějších kronik a kodexů, vedut, map, stavebních plánů, portrétů, fotografií nejrůznějších rukopisů i staveb, pečetí, soch či náhrobků. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Autentický příběh z průběhu a závěru 2. světové války vznikl na základě archivních materiálů a rodinných vzpomínek. Obraz českého letce, který za druhé světové války působil u RAF, našel spisovatel Jiří Stránský ve vlastní rodině. Jeho žena byla totiž dcerou pilota Karla Balíka, který se v roce 1946 stal obětí nehody inscenované sovětskou tajnou službou. Čte Luděk Munzar. Délka: 1 hod. 42 min. 12 sek. Formát: 2 CD mp3 (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Příběh špičkového pilota RAF a jeho osudné srážky s poválečnou československou realitou. Je březen 1946 a bývalý pilot RAF Karel Balík se chystá v Paříži na jeden ze svých posledních letů v barvách ČSA. Čeká ho velká kariéra u konkurenčních KLM. Praha hlásí ideální podmínky pro přistání. Nikdo ze 14 pasažérů netuší, že jde o zinscenovanou hru NKVD. V hlavním městě Československa je psí počasí a před přistáním dojde k zhasnutí osvětlení přistávacích drah. Tragédie se blíží. Jiří Stránský (*1931) Je autorem příběhů o osudech politických vězňů, básník a filmový scenárista. Jiří Stránský vyrostl v rodině advokáta. Jeho matka byla dcerou významného českého meziválečného politika J.Malypetra. Přes své mládí se Jiří Stránský aktivně zúčastnil Květnového povstání v roce 1945 v Praze a poté působil mj. jako funkcionář skautingu..V roce 1953 byl Jiří Stránský zatčen, obviněn ze špionáže a z velezrady a odsouzen na osm let. Během věznění pracoval mj. i v uranových dolech. Luděk Munzar (*1933) Je český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze, které roku 1990 spolu se svojí manželkou herečkou Janou Hlaváčovou opustil. V letech 1952 až 1956 studoval herectví na pražské DAMU. Od října 1957 byl angažován jako člen činohry Národního divadla v Praze. Úspěšně pracuje také v dabingu a v televizi. Svůj hlas propůjčil zejména americkému herci Paulovi Newmanovi. americkému herci Paulovi Newmanovi. (knihydobrovsky.cz)

Karel Sabina sám sebe považoval za dítě z konce napoleonských časů. Karel Sabina věřil, že jeho otcem byl polských šlechtic, který tajně přispíval na jeho výchovu a vzdělání rodině pražského zedníka. Vystudoval univerzitu, pronikl mezi elitu vlastenecké společnosti, stal se úspěšným novinářem a spisovatelem, ale v jeho rozervaném životě jako kdyby odjakživa chyběla aristokratická sebejistota. Bouřlivák, romantik, bojovník na barikádách a politický vězeň stále více upadal do existenčních starostí, které nemohlo vyvážit prestižní postavení mezi opatrnými a duchovně krotkými vlastenci. Nechci být jako oni, bránil se rozčarování nad sebou samým ve svých dlouhých nocích. Trápilo ho, jak ho okolnosti donutily stát se policejním konfidentem, ale vášnivě se obhajoval. Nikdo mi nepomohl a já nikomu neublížil. Sabina od mládí psal romány a literární fikci zaměňoval s vlastními skutky, nikdy se mu však nepodařilo být hrdinou své doby. Snad právě proto dal Jiří Kupka ve své knize Sabinovi prostor být románovým hrdinou, který v dlouhých nocích poznává sám sebe a prozrazuje, jaký ve skutečnosti byl. (patro.cz)

Publikace je souhrnným dílem pojednávajícím o nemocech střeva, má jasnou, přehlednou strukturu, je rozčleněna na část obecnou a část speciální.Obecná část obsahuje genetiku, embryologii, anatomii a histologii, fyziologii a patofyziologii. Další kapitoly v obecné části pojednávají o střevním mikrobiomu, velmi podrobně o symptomatologii a vyšetřovacích metodách.Speciální část je rozčleněna na nemoci duodena, tenkého střeva, slepého střeva a Bauhinovy chlopně, červovitého přívěsku, tračníku, konečníku a řiti. Zvláštní kapitoly jsou věnovány např. ileózním stavům, stomiím, infekcím střeva, včetně sexuálně přenosných a parazitárních onemocnění, AIDS, těhotenství, funkčním onemocněním, průjmu a zácpě, krvácení a břišním katastrofám. Kapitoly, u kterých je to přínosné, obsahují chirurgické a pediatrické dodatky.Kolektiv autorů byl sestaven z 49 odborníků z celé České republiky, knihu recenzovali prof. MUDr. Aleš Hep, CSc., a prof. MUDr. Jan Wechsler CSc.Bohatě obrazově dokumentovaná barevná publikace je určena zejména gastroenterologům, internistům, chirurgům, pediatrům, ale i dalším spolupracujícím odbornostem. (knihydobrovsky.cz)

Volné pokračování úspěšného knižního rozhovoru Karla Hvížďaly a Jiřího Přibáně Hledání dějin z roku 2018 se dotýká nejpalčivějších otázek současnosti. V Hledání odpovědnosti je řeč hlavně o etice a morálce, paradoxech moderní a postmoderní doby nebo diferencovanosti soudobých společností, do hloubky zasažených pandemickou situací. Definice základních filosofických a sociologických pojmů, jako jsou kultura, sociální normy, hodnoty, a úvahy nad otázkami fungování státu, ekonomického uspořádání světa, stavu univerzit nebo médií jsou natolik výstižné, že se tato rozprava může stát základní četbou pro každého, kdo sleduje stav dnešního světa se znepokojením, ale beze strachu, stejně jako její autoři. (knihydobrovsky.cz)

Karel Štědrý (1985) si od studií na pražské VŠUP v ateliéru malby Stanislava Diviše vypracoval svůj nezaměnitelný a dobře rozpoznatelný rukopis s výraznou barevností a plastičností, jeho obrazy vytvářejí dojem, že vystupují ven z plátna. Nejprve to byly stylizované figury, například tanečníci jeho oblíbeného breakdance, později přešel do polohy abstrakce a geometrie. O své tvůrčí metodě autor říká: "Proces vzniku obrazu probíhá následujícím způsobem - nejdříve si zvolím geometrický vzorec, který mi slouží jako vodítko pro následně vytvořenou skicu. Geometrický vzorec si nejprve vymodeluju z dětské modelovací hmoty, vytvořenou předlohu přenesu na papír, nafotím, foto upravím a hotovou skicu přenesu na obraz." Karel Štědrý se profiluje jako přemýšlivý a odvážný kolorista, který se odkazuje ke geometrické abstrakci i k velkoměstskému sprejerskému gestu. Texty autorů dostávají Štědrého obrazy do souvislostí, grafická úprava pak razantně naznačuje nové možnosti literatury o umění. (knihydobrovsky.cz)

První kompletní vydání včetně Svůdnosti černé barvy - čtyř "polistopadových" povídek, původně vydaných samostatně (již po smrti autora) v roce 1998. Veselé i vážné, vtipné nepovrchní příběhy, vyprávějící s humorem, nadsázkou i pochopením o pestrosti života na Malé Straně 80. a 90. let. Humoreskami prochází plejáda rozmanitých postav a postaviček, anonymních i slavných. Z té druhé skupiny zde potkáme třeba spisovatele Ludvíka Vaculíka, režiséra Miloše Formana při pražském natáčení velkofilmu Amadeus, nebo prezidenta Václava Havla v polistopadové povídce Spiknutí dobrodějů. Výtvarné stránky se ujal ilustrátor Jiří Slíva, který originálně a zároveň vkusně svým nezaměnitelným rukopisem toto jedinečné dílo obohatil. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře Ludmily Vrkočové k původnímu LP albu 1218 4056 "Vzpomínání na Jaroslava Ježka" vydanému v Supraphonu v roce 1986 a nyní vydávanému poprvé digitálně: Kdo zná sílu zvukového dokumentu, dobře ví, že je v procesu poznání člověka, jeho práce a doby, ve které žije, nenahraditelný. Svědectví o čemkoliv může být řečeno nejrůznějšími způsoby, a to, jak je řečeno, vypovídá často více než obsah sám. Vždyť právě řeč spojuje člověka s člověkem, lidi s lidmi. Proto jsou tak oblíbené besedy s umělci, proto jsou tolik oblíbené rozhlasové pořady, v nichž se lidé nejrůznějších profesí zamýšlejí sami nad sebou, vzpomínají na významné události či své přátele. Zvuková forma svědectví má svou specifiku, která je vlastní rozhlasu a neméně gramofonovému záznamu. JAROSLAV JEŽEK je jméno, které je stále stejně populární jako v době skladatelova vstupu do hudebního života 20. a 30. let. Žijí ještě mnozí jeho vrstevníci, ale miluje ho i mladší generace, a dokonce i ta nejmladší. Není divu. Ježkova hudba je plná optimismu, vtipná, radostná, taková, jakou mladí lidé vždycky mají rádi. Trochu méně známá je Ježkova hudba z oblasti tzv. hudby vážné, ale i tady se dlouhodobě prověřuje její hodnota. O Jaroslavu Ježkovi-hudebníku mluví tedy přesvědčivě jeho hudba. Můžeme ji poslouchat. O Jaroslavu Ježkovi-člověku si můžeme hodně přečíst, především v zasvěcených publikacích dr. Václava Holzknechta. ...Tak vznikl pořad A léta běží.... Původní půlhodina byla pak rozšířena na dvojnásobek a vychází na gramofonové desce. Všichni, které uslyšíte, podali svá upřímná svědectví o Jaroslavu Ježkovi-člověku i hudebníku, který se v pětatřiceti zvedl od klavíru, sbalil své lidské bolesti a hudbou rozpustil smrt v neklidné tekutině času. A tak je mu stále přes třicet přes třicet a stále je mezi námi. (knihydobrovsky.cz)

První monografie z knižnice Postgraduální gastroenterologie a hepatologie je věnována „obyčejným“ nemocem z oblasti trávicího traktu. Zařazeny jsou časté klinické jednotky, se kterými se setkávají lékařů různých oborů včetně praktických lékařů a je při nich často nutná mezioborová spolupráce. (knihydobrovsky.cz)

Karel IV., římský císař a český král, od jehož narození uplyne v květnu 700 let, byl jedním z největších panovníků evropského středověku. Za svého života i po smrti získal řadu přídomků: Otčím říše, Otec vlasti či Král kupec. A nedávno i Největší Čech. Jaký ale byl ve skutečnosti? Vytoužený syn, z kterého měl jeho otec takový strach, že ho poslal do daleké Paříže, kde vyrůstal a byl vychováván bez lásky rodičů, kralevic „skvrnící lože počestných žen“ a bojující jako kondotiér v Itálii a také moravský markrabě usilující o rozkvět českého království, snažící se omezit otcův pobyt v Praze a současně naplňující jeho sen o získání římského trůnu pro lucemburský rod. Český král, milovník rytířských turnajů, manžel čtyř žen a otec několika synů a dcer, představujících v prvé řadě „sňatkový kapitál“ pro jeho politické cíle, římský císař, zakladatel pražské univerzity, Nového Města, Karlštejna, Kamenného mostu i dalších staveb, milovník umění, sběratel svatých ostatků, autor vlastního životopisu. Ale také ješitný panovník přesvědčený o své vyvolenosti a jedinečnosti, objednavatel kronik líčících ho v těch nejzářivějších barvách, který neuměl vychovat svého nástupce a bohaté České království využil především jako základnu pro své mocenské ambice, aby si na sklonku života zamiloval Braniborsko. Věřil, že vše a každého lze koupit a nejednou sáhl i k podvodu, současně byl až bigotním katolíkem s dlaní dokořán otevřenou církvi. Svému nástupci zanechával nejen jedno z nejmocnějších evropských království, ale také zemi s řadou problémů, které byly důsledkem jeho vlády. (patro.cz)

eBook:,Kniha obsahuje dva rozhovory, které Karel Hvížďala s Jiřím Suchým vedli s odstupem dvaceti let: Povídání je z roku 1990 a Divadlo stále miluju z roku 2010. Je to v Čechách a na Moravě poprvé, co se z autora písňových textů a herce v tingltanglu, jak se s odstupem času ukazuje, stal největší český básník druhé poloviny 20. století. A je to také poprvé, kdy nějaké autorské divadlo vydrželo více než padesát let a kdy jeho zakladatel ještě v osmdesáti vystupuje skoro denně na jevišti. (knihydobrovsky.cz)

Karel IV., římský císař a český král, od jehož narození uplyne v květnu 700 let, byl jedním z největších panovníkůevropského středověku. Za svého života i po smrti získal řadu přídomků: Otčím říše, Otec vlasti či Král kupec. A nedávno i Největší Čech. Jaký ale byl ve skutečnosti? Vytoužený syn, z kterého měl jeho otec takový strach, že hoposlal do daleké Paříže, kde vyrůstal a byl vychováván bez lásky rodičů, kralevic „skvrnící lože počestných žen“ a bojující jako kondotiér v Itálii a také moravský markrabě usilující o rozkvět českého království, snažící se omezit otcův pobyt v Praze a současně naplňující jeho sen o získání římského trůnu pro lucemburský rod. Český král, milovník rytířských turnajů, manžel čtyř žen a otec několika synů a dcer, představujících v prvé řadě „sňatkový kapitál“ pro jeho politické cíle, římský císař, zakladatel pražské univerzity, Nového Města, Karlštejna, Kamenného mostu i dalších staveb, milovník umění, sběratel svatých ostatků, autor vlastního životopisu. Ale také ješitný panovník přesvědčený o své vyvolenosti a jedinečnosti, objednavatel kronik líčících ho v těch nejzářivějších barvách, který neuměl vychovat svého nástupce a bohaté České království využil především jako základnu pro své mocenské ambice, aby si na sklonku života zamiloval Braniborsko. Věřil, že vše a každého lze koupit a nejednou sáhl i k podvodu, současně byl až bigotním katolíkem s dlaní dokořán otevřenou církvi. Svému nástupci zanechával nejen jedno z nejmocnějších evropských království, ale také zemi s řadou problémů, které byly důsledkem jeho vlády. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Dějiny českého soudnictví plynule navazuje na předchozí knihy Dějiny veřejné správy a Dějiny ústavního práva, čímž zaplňuje jednu z dalších částí dějin státního mechanismu v českém prostředí. Soudnictví, tzn. rozhodování sporů o právo, patřilo odedávna mezi základní funkce státu. Tvoří neodmyslitelnou součást státního života a je výsledkem historického vývoje, stejně jako celková podoba státu a práva. Odpovídá vždy podmínkám příslušného stupně vývoje lidské společnosti. Kniha proto zkoumá vývoj soudnictví na našem území od prvobytně pospolné společnosti přes období patrimoniálního státu, feudální státní mechanismus, husitskou revoluci, stavovský a absolutistický stát, rakouskou monarchii, období meziválečného Československa a období nesvobody, období poválečného Československa, socialistického státu až po organizaci soudnictví v 90. letech. (knihydobrovsky.cz)

LODNÍ DENÍK 1. DEN: Opouštím rodné Vodňany pod poznávací značkou NEC 3 a vydávám se na plavbu kolem Glóbusu. 2. DEN: Napadla mě ryba Jofka hrozná. NEC 3 se potápí. Zachránila mě Helena. (to je parník) 3. DEN: Míjím Korálové ostrovy. Nasbíral jsem korále pro naši Evu. 4. DEN: Pluji Tichým oceánem. To je ale ticho! 5. DEN: Nemohu už dále pokračovat v psaní ani v malování. Dochází mi inkoust i pastelky. Kdo získá tento deník ať si to domaluje sám. Ahoj Martin Kotvička (knihydobrovsky.cz)

Karel Sabina sám sebe považoval za dítě z konce napoleonských časů. Karel Sabina věřil, že jeho otcem byl polských šlechtic, který tajně přispíval na jeho výchovu a vzdělání rodině pražského zedníka. Vystudoval univerzitu, pronikl mezi elitu vlastenecké společnosti, stal se úspěšným novinářem a spisovatelem, ale v jeho rozervaném životě jako kdyby odjakživa chyběla aristokratická sebejistota. Bouřlivák, romantik, bojovník na barikádách a politický vězeň stále více upadal do existenčních starostí, které nemohlo vyvážit prestižní postavení mezi opatrnými a duchovně krotkými vlastenci.Nechci být jako oni, bránil se rozčarování nad sebou samým ve svých dlouhých nocích. Trápilo ho, jak ho okolnosti donutily stát se policejním konfidentem, ale vášnivě se obhajoval. Nikdo mi nepomohl a já nikomu neublížil. Sabina od mládí psal romány a literární fikci zaměňoval s vlastními skutky, nikdy se mu však nepodařilo být hrdinou své doby. Snad právě proto dal Jiří Kupka ve své knize Sabinovi prostor být románovým hrdinou, který v dlouhých nocích poznává sám sebe a prozrazuje, jaký ve skutečnosti byl. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Karel Lukas – rodák ze severomoravského Brníčka – bojoval za svobodu vlasti jako legionář a v letech 1939–1945 jako příslušník československé zahraniční armády. Významným způsobem se podílel na přípravách obrany Československa ve třicátých letech, pomáhal budovat československé vojsko ve Francii a Velké Británii a jako pozorovatel u britských vojsk zažil za druhé světové války bitvu u El Alameinu a boje v Itálii. Když se v roce 1947 vracel domů po několikaletém působení jako vojenský přidělenec v USA a Kanadě netušil, jak smutný osud ho brzy potká. Pro komunisty, kteří Československo definitivně ovládli v únoru 1948, se stal nepohodlným člověkem. Způsob a okolnosti jeho tragické smrti v roce 1949 by přitom měly být dodnes výstražným mementem dokládajícím zrůdnost komunistického režimu. (knihydobrovsky.cz)