Modrá krev v protinacistickém odboji - jiří rajlich, jiří plachý, zdeněk hazdra

Kniha je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence (Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, František Schwarzenberg, Jindřich Kolowrat-Krakovský, Zdeněk Bořek-Dohalský) i na frontových liniích druhé světové války v řadách britské RAF i československých vojenských jednotek (Manfred Beckett Czernin, Bedřich Jeroným Colloredo-Mannsfeld, Franz Ferdinand Colloredo-Mannsfeld, Eduard Josef Lobkowicz, Marián Jiří Patzelt). (knihydobrovsky.cz)

Jak napovídá název knihy "Modrá krev v protinacistickém odboji - několik příběhů z okupované vlasti i frontových linií" trojice autorů Zdeňka Hazdry, Jiřího Plachého a Jiřího Rajlicha, je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence (Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, František Schwarzenberg, Jindřich Kolowrat-Krakovský, Zdeněk Bořek-Dohalský) i na frontových liniích druhé světové války v řadách britské RAF i československých vojenských jednotek (Manfred Beckett Czernin, Bedřich Jeroným Colloredo-Mannsfeld, Franz Ferdinand Colloredo-Mannsfeld, Eduard Josef Lobkowicz, Marián Jiří Patzelt). (patro.cz)

Kniha - autor Zdeněk Hazdra; Jiří Plachý; Jiří Rajlich, 144 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Jak napovídá název knihy "Modrá krev v protinacistickém odboji - několik příběhů z okupované vlasti i frontových linií" trojice autorů Zdeňka Hazdry, Jiřího Plachého a Jiřího Rajlicha, je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence... (alza.cz)

Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání. Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže. Tato publikace se vůbec poprvé snaží postihnout jejich účast komplexně – od horečných příprav až po slavné uvítání doma. Představuje jak soutěžní letouny, tak jejich piloty s jejich pohnutými a mnohdy paradoxními životními osudy. Prostřednictvím více než 700 dobových fotografií, vesměs dosud neznámých a nepublikovaných, pak dokumentuje legendární curyšské zápolení den po dni a prakticky hodinu po hodině! (patro.cz)

Na podzim roku 1938 bylo v tehdejším Německém Brodě dáno do provizorního provozu vojenské letiště. Po potupném mnichovském diktátu sem byla nakonec dislokována III/6 peruť Leteckého pluku 6 s 85. a 86. těžkou bombardovací letkou. Piloti a personál byli městem slavnostně přivítáni koncem října roku 1938. Bylo potřeba urychlené zapojení tohoto letiště do plné činnosti. Přípravy se však ukázaly jako zbytečné. Ráno 15. března 1939 obsadila letiště německá 4. tanková divize a do června téhož roku prostor opustily všechny zde umístěné čs. jednotky. Pro mnoho letců však boj nekončil. Mířili do Francie, později do Velké Britanie či Sovětského svazu, aby se postavili okupantům své vlasti. To byla cesta i pěti pilotů – rodáků z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kterým je věnována tato kniha Jiřího Rajlicha a Karla Černého. Osudy bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a čtyř stíhačů W/Cdr Jana Klána, S/Ldr Karla Kuttelwaschera, DFC & Bar, F/Lt Jana Lašky a F/Lt Stanislava Zimpricha v prvorepublikovém letectvu, britském Královském letectvu i na dalších bojištích druhé světové války doplňuje téměř 200 fotografií a dokumentů z archivních fondů i soukromých sbírek sběratelů a rodinných příslušníků našich letců. (patro.cz)

Význam starého, dnes již neexistujícího chebského letiště pro naši leteckou historii daleko přesahuje západočeský region. Vzniklo ještě za 1. světové války, jako vůbec první stálé vojenské letiště v Českých zemích. Aviatikům habsburské monarchie ale nesloužilo dlouho. A zpočátku se zdálo, že valné perspektivy jej nečekají ani v nové republice. Na vině byla jeho nevýhodná geografická poloha i s tím související fakt, že šlo o „krajinu plnou živlů republice nepřátelských“. Přesto však v meziválečném období nakonec sloužilo nejen jako základna bojových jednotek, ale především jako významné centrum leteckého výcviku československého letectva, svého času dokonce jediné. V té době na něm nacházíme téměř všechny typy letadel, které brázdily oblohu nad Československem – ty domácí i četné zahraniční. A také snad všechny významné i dnes již zapomenuté aviatiky, kteří pomáhali psát historii tehdejší „zlaté éry“ letectví. Převážně k výcvikovým a pomocným účelům pak letiště používala také německá Luftwaffe a nakonec se zde formovaly i letecké jednotky Ruské osvobozenecké armády. Přestože koncem 2. světové války bylo staré chebské letiště americkými leteckými útoky prakticky úplně zničeno, v naší letecké historii má své pevné a trvalé místo. O tom všem, a nejen o tom je tato bohatě obrazově vypravená kniha (programově se však nevěnuje historii nového chebského letiště, vybudovaného spolu s leteckou továrnou v dobách okupace, což je téma na speciální monografii). Přestože se po obsahové stránce zabývá všemi třemi dekády existence starého chebského letiště, akcentuje především první roky jeho budování a fungování, což dosud představovalo určitý dluh naší letecké historiografie. Totéž se do jisté míry týká i kapitol věnovaných jeho fungování v meziválečném období a v časech 2. světové války, jejíž dramatický závěr ve svých důsledcích učinil tečku za existencí nejstaršího stálého vojenského letiště na našem území. Ve srovnání s kapitolami o nejstarší chebské letecké historii jde totiž o problematiku již podstatně známější z řady jiných pojednání jak o meziválečném čs. letectvu, tak o historii letecké války nad českým územím. Jistou kompenzací za tuto určitou asymetrii budiž podstatně rozsáhlejší a informativnější obrazový doprovod, dokumentující aviatiky a letadla „zlaté éry“ československého letectví. Mezi více než 800 snímky byly zařazeny buď dosud nepublikované, nebo kdysi zveřejněné, ale nyní zpravidla v lepší kvalitě – většinou v charakteristických místních kulisách, jimiž dominuje nezaměnitelná řada osmi chebských hangárů. (patro.cz)

Osobnost tohoto vynikajícího stíhače, jenž se do průběhu The Battle of Britain zapsal krátkou, ale oslňující sérií sedmnácti potvrzených sestřelů, patří právem do pantheonu československého (ale i polského a britského) letectva. Originální postava našeho nejúspěšnějšího účastníka této bitvy v minulosti zlákala četné novináře, publicisty, historiky i pamětníky, aby vyprávěli o jeho pozoruhodné životní dráze, tragicky ukončené nepochopitelným a dodnes nevysvětleným pádem. Do pravdy, podložené věrohodnými podklady, zamíchali své i cizí dohady, domněnky a názory. Není tedy divu, že líčení Františkových životních osudů lemují četné mýty a legendy. Některé možná vznikly ještě za jeho života, a jestliže u jejich zrodu nestál on sám, zřejmě neměl potřebu je nějak uvádět na správnou míru. A tak se ještě čas od času můžeme dočíst, že s prvním nepřátelským letounem se utkal již za mobilizace v září 1938 přímo nad Prahou, nebo že po březnové okupaci uletěl do Polska se svým letounem. Že již v září 1939 měl nad Polskem sestřelit své první tři nepřátele a dalších jedenáct pak ve Francii v květnu či červnu 1940. S oněmi sedmnácti z následné bitvy o Británii by to tak dělalo dohromady 31 sestřelů v průběhu jednoho roku. To by z něj činilo s přehledem vůbec nejúspěšnějšího spojeneckého stíhače prvního roku války. Jistě mezi tuto elitu patřil i bez toho, ale ani zdaleka to nejsou mýty a legendy jediné. Autor se s nimi pokusil vypořádat jako odchovanec pozitivistické historiografie, a to především za pomoci veškeré dokumentace, mnohdy dosud ladem ležící v českých, polských, francouzských, britských i německých archivech. Především však vypráví úžasný příběh činorodého a nespoutaného mladého muže a vynikajícího letce. Stíhacího pilota, který sice občas své velitele dováděl k zoufalství, ale když zmáčkl spoušť, tak jen málokdy minul svůj cíl. Kniha vychází k 70. výročí bitvy o Británii, v níž se dosud vítězící německá Luftwaffe musela poprvé sklonit před spojeneckými letci z anglosaského světa i ze zemí okupované Evropy. (knihydobrovsky.cz)

Severoitalské nebe 1917-1918. Rakousko-uherské stíhací Albatrosy, Bergy a Phönixy. Proti nim britské Camely a Brisfity s italskými Spady a Hanrioty. Rytířská utkání i nemilosrdné bitvy na život a na smrt. Ostřílení veteráni i nezkušení mladíčci. Ctižádost, odvaha, strach i zbabělost vysoko nad krví a blátem zákopů. Únik před plameny hořícího stroje má jediné řešení - skok do hloubky bez padáku. Kdo někdy viděl Aces High (u nás pod názvem Stíhači, na start!), bude vědět, o čem je řeč. O tom – také o tom - je knižní biografie věnovaná jednomu českému osudu v turbulentním 20. století. Kapitán Ludvík Purm pocházel z česko-německo-židovského prostředí. První roky války strávil jako důstojník Haškova pluku v marasmu srbského, černohorského a italského bojiště. V těch zbylých se na zákopy díval shora - nejprve jako letecký pozorovatel, pak jako stíhací pilot a velitel s čím dál menšími vyhlídkami na přežití. Zkáza c. a k. armády a rozpad habsburské monarchie jej zastihly na Piavě jako velitele stíhací eskadry, jedné z pouhých pěti, které rakousko-uherské letectvo vůbec mělo. (patro.cz)

Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické. Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu. Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých... (patro.cz)

Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické. Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu. Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých... Zkušený stíhací pilot z předválečných dob a rovnostářsky založený poddůstojník z pohledu těch „dole“ vydává ve svém deníku svědectví nejen o sobě, ale i o tom, čím vším si čs. letci v prvním roce exilu museli projít. Papíru tedy svěřuje nejen bezprostřední dojmy z mnoha leteckých bojů, ale také o složitém a nelehkém formování zahraniční odbojové akce, o tíze bídné sociální situace, o prostém lidském stesku po domově, ale i o značně napjatých vztazích - jednak mezi důstojníky a poddůstojníky, jednak mezi vojáky na frontě a odbojovým vedením v zázemí. Často se velmi kriticky vrací i k období bezprostředně předcházejícímu březnové okupaci. A ani tady si servítky rozhodně nebere. Deník, jakých se mnoho nedochovalo, se tak stává cenným dokumentem i proto, že postoje a názory pisatele jsou svým způsobem reprezentativní pro nemalou část příslušníků tehdejšího československého letectva. Editorského úkolu se ujal známý vojenský a letecký historik Jiří Rajlich. V první řadě je autorem Hanzlíčkova podrobného občanského, vojenského a leteckého životopisu. Původní záznamy Hanzlíčkova exilového deníku, které zasluhují bližší vysvětlení, současně rozvíjí podrobnějším výkladem a uvádí je do širších souvislostí. Dalším nositelem doplňujících a rozvíjejících informací je i rozsáhlý a namnoze unikátní obrazový materiál. (knihydobrovsky.cz)

Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání. Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev. Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže. Tato publikace se vůbec poprvé snaží postihnout jejich účast komplexně – od horečných příprav až po slavné uvítání doma. Představuje jak soutěžní letouny, tak jejich piloty s jejich pohnutými a mnohdy paradoxními životními osudy. Prostřednictvím více než 700 dobových fotografií, vesměs dosud neznámých a nepublikovaných, pak dokumentuje legendární curyšské zápolení den po dni a prakticky hodinu po hodině! (knihydobrovsky.cz)

Publikace je věnována osudům příslušníků československé zahraniční armády na Západě, kteří byli zároveň absolventy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Válečné i poválečné osudy těchto mužů nelze žádným způsobem zobecnit - každý je jiný Lišily se v podstatě vším - od politických postojů, přes průběh služby v armádě (je však zajímavé, že řada těchto intelektuálů prošla celou válku v hodnostech vojínů nebo poddůstojníků, přičemž však platili za vzorné vojáky), až po uplatnění v poválečném životě. Společné jim však bylo odhodlání splnit svou občanskou a morální povinnost v boji proti jedné ze dvou nejhorších diktatur našich dějin. Publikace, jež vychází zejména z materiálů Ústředního svazu československého studentstva, který za války sídlil na britských ostrovech, a povalečných zápisových protokolů FF UK, je rozdělena na historickou část a biografickou část obsahující celkem 14 medailonů těchto osobností. (knihydobrovsky.cz)

Roztoky proti totalitě.Občané Roztok perzekvovaní komunistickým režimem po únoru 1948.Jiří PlachýRoztoky leží asi 10 km na sever od Prahy na levém břehu Vltavy. Již před válkou tvořily enklávu v „rudém pásu“ obcí okolo hlavního města, v nichž měla vysokou podporu komunistická strana. V poválečných volbách v roce 1946 zde KSČ sice zvítězila, ovšem jen o několik desítek hlasů před druhými národními socialisty a hluboko pod svým celorepublikovým procentuálním výsledkem.Po komunistickém převratu v únoru 1948 se proto na obyvatele tehdy třítisícového městyse, kteří se dříve angažovali v demokratických politických stranách, zaměřila pozornost StB. Tajná policie využila úspěšného útěku za hranice mjr. let. Viktora Kašlíka, bývalého velitele leteckého dopravního pluku a v letech 2. světové války příslušníka čs. letectva v rámci RAF, který po válce žil s rodinou v Roztokách. StB v březnu 1949 zahájila akci ROZTOKY, při níž byli pozatýkáni někteří bývalí poslanci roztockého MNV za Čs. stranu lidovou a Čs. stranu národně socialistickou a obvinila je z toho, že byli členy ilegální odbojové skupiny „Česká legie“, kterou krátce před svým odchodem za hranice měl založit právě mjr. Kašlík. Dne 10. srpna 1949 pak u Státního soudu s touto skupinou proběhl zinscenovaný politický proces, v němž byli obvinění uznáni vinnými z toho, že se v případě zvratu politických poměrů hodlali násilím zmocnit roztocké radnice a ovládnout město. V procesu s excentrickým spisovatelem Bohumilem Jednorovičem Kosovským byla odsouzena Kašlíkova sestra Miluška, civilním zaměstnáním sekretářka generála Bohuslava Ečera. Státní soud jí vyměřil 18 let ve vězení za pomoc bratrovi a snahu přemluvit Ečera k odchodu do exilu. Zatímco za 2. světové války strávila tři roky v internačním táboře ve Svatobořicích, komunistický režim jí nechal za mřížemi celých 10 let…Údajní členové „České legie“ nebyli jedinými roztockými občany, kteří v letech 1948–1952 stanuli před soudem z politických důvodů. Škála těchto případů je překvapivě pestrá – od dělníka, který se v září 1948 během pohřbu Edvarda Beneše dopustil v opilosti urážky Klementa Gottwalda a strávil za to rok za mřížemi, až po účastníky velkých procesů. Např. bývalá funkcionářka národně socialistické strany Marie Černá byla souzena společně s Fráňou Zemínovou v jednom z vedlejších procesů s poslankyní JUDr. Miladou Horákovou. Zřejmě nejtragičtější byl případ Ing. Karla Schwarze, který se aktivně podílel na přípravě protikomunistického puče v rámci ilegální skupiny „Zvon“. Během noci z 15. na 16. května 1949 vedl přepadový oddíl, který měl obsadit mělnickou rozhlasovou vysílačku. Následně byl za velezradu odsouzen na 25 let odnětí svobody, který si odbýval v jáchymovských uranových lágrech. Již 1. srpna 1951 však zemřel ve vězeňské nemocnici na zhoubnou nemoc, která u něj propukla během věznění.Za pomoc agentu-chodci Josefu Černouškovi (později odsouzenému komunistickým režimem k trestu smrti) byl na 14 let do vězení poslán výrobce dětských kočárků a ovdovělý otec dvou dětí Antonín Šťastný. Jeho adresu dal Černouškovi v dobré víře strýc Šťastného manželky Ing. Jan Bervida, jeden ze zakladatelů čs. civilního letectví, který v roce 1948 odešel za hranice. Za předání různých zpravodajských informací svému známému, který pracoval pro americkou CIC v Salzburku byl na 8 let odsouzen průvodčí mezinárodních vagónů Jiří Baborský. Už před válkou pracoval pro čs. vojenskou zpravodajskou službu proti nacistickému Německu. Od perzekuce ze strany nacistů jej zřejmě zachránilo jen to, že jeho složka byla mezi těmi, které s sebou vzal plk. Moravec 14. března 1939 do Londýna.Ve vězení se ocitli dokonce i členové komunistické strany – bývalý předseda městeckého výboru KSČ v Roztokách a člen ONV Praha-venkov-sever za tuto stranu Jan Steyer, civilní profesí ekonomický ředitel rožňavské továrny znárodněné americké firmy na výrobu elektroniky S. E. D., byl odsouzen v procesu proti odborníkům, kteří „poklonkovali“ před západními technologiemi. Stali se tak obětními beránky režimu, který se snažil nalézt údajné viníky hospodářského zaostávání Československa za světem.Několik dalších roztockých občanů bylo Státním soudem, nebo okresními soudy odsouzeno k nižším trestům. Také jejich osudy jsou mnohdy nečekaně spletité. Např. bývalý úspěšný podnikatel, majitel velkého kožešnictví v Praze u Prašné brány byl ještě v roce 1959 odsouzen na tři roky vězení za „zatajení“ části svého majetku, který si v roce 1950 nenechal znárodnit.Celkem bylo po únoru 1948 z politických důvodů zbaveno svobody 20 roztockých občanů, kteří byli do vězení (resp. v jednom případě do tábora nucené práce) posláni na celkem 116 let a 8 měsíců. Velká část si své tresty v plné výši odpykala. Jako poslední byla z vězení v květnu 1960 propuštěna Miluše Kašlíková. Kniha, doplněná řadou fotografií, je jednou z dosud nemnoha prací, věnovaných plošně komunistické perzekuci na základě regionálního vymezení. Na rozdíl od řady knih věnovaných např. legionářům z 1. světové vá (knihydobrovsky.cz)

(patro.cz)

(patro.cz)

Na podzim roku 1938 bylo v tehdejším Německém Brodě dáno do provizorního provozu vojenské letiště. Po potupném mnichovském diktátu sem byla nakonec dislokována III/6 peruť Leteckého pluku 6 s 85. a 86. těžkou bombardovací letkou. Piloti a personál byli městem slavnostně přivítáni koncem října roku 1938. Bylo potřeba urychlené zapojení tohoto letiště do plné činnosti. Přípravy se však ukázaly jako zbytečné. Ráno 15. března 1939 obsadila letiště německá 4. tanková divize a do června téhož roku prostor opustily všechny zde umístěné čs. jednotky. Pro mnoho letců však boj nekončil. Mířili do Francie, později do Velké Britanie či Sovětského svazu, aby se postavili okupantům své vlasti. To byla cesta i pěti pilotů – rodáků z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kterým je věnována tato kniha Jiřího Rajlicha a Karla Černého. Osudy bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a čtyř stíhačů W/Cdr Jana Klána, S/Ldr Karla Kuttelwaschera, DFC & Bar, F/Lt Jana Lašky a F/Lt Stanislava Zimpricha v prvorepublikovém letectvu, britském Královském letectvu i na dalších bojištích druhé světové války doplňuje téměř 200 fotografií a dokumentů z archivních fondů i soukromých sbírek sběratelů a rodinných příslušníků našich letců. (knihydobrovsky.cz)

Bohatě vypravená publikace Karel Janoušek. Jediný československý maršál z pera renomovaného vojenského a leteckého historika Jiřího Rajlicha pojednává o dramatických životních osudech armádního generála in memoriam RNDr. Karla Janouška (1893-1971), jenž byl za 2. světové války nejvyšším představitelem československého letectva ve Velké Británii. Svou oslnivou vojenskou dráhu jediného Čechoslováka, který kdy získal maršálskou hodnost (Air Marshal britského královského letectva), zahájil za 1. světové války jako neznámý pěšák rakousko-uherské armády a skončil ji o třiatřicet let později jako uvězněný a degradovaný divizní generál armády československé. Zákopy italské a ruské fronty, boje legionářů na sibiřské magistrále, budování prvorepublikové československé armády a letectva, hrdinná epopej československých letců ve Francii a Velké Británii, ale i mocenské boje v osvobozené vlasti a nakonec i žaláře poúnorového Československa, to vše a mnoho dalšího tvoří kulisy, v nichž se odehrál nevšední příběh československého generála a britského leteckého maršála (knihydobrovsky.cz)

Kniha čtenáře seznamuje v patnácti kapitolách s dějinami druhého československého zahraničního odboje. Od tragických událostí března 1939, po nichž krátce začali nejrůznějšími nebezpečnými cestami za hranice odcházet ti, kteří chtěli za znovuobnovení československé nezávislosti bojovat se zbraní v ruce, přes období, kdy se jednotky čs. zahraniční armády a letectva začaly formovat v Polsku a Francii let 1939–1940, ve Velké Británii, na Středním východě a v Sovětském svazu, až do triumfálního návratu v květnu 1945. Řadami československých zahraničních formací prošlo během války na 40 tisíc mužů a žen, kteří bojovali na všech frontách – v Polsku v září 1939, ve Francii v červnu 1940, při obraně Britských ostrovů, v Sýrii a u Tobruku v roce 1941, resp. v letech 1942–1943, a na východní frontě u Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerekve, Dukly a dalších míst. Zvláštní místo pak patří letcům, bojujícím po celých šest let na nebi Polska, Francie, Sovětského svazu, a především ve Velké Británii. Nejméně 54 z těchto vojáků pocházelo z tehdejšího politického okresu Nové Město na Moravě. Také oni byli při všech důležitých bojových operacích našich zahraničních jednotek a někteří z nich na bojištích, ležících stovky kilometrů od jejich domovů, dokonce položili své životy. Jejich životopisy provázejí kapitoly věnované „velkým dějinám", anebo jsou připojeny ve zvláštní biografické části. Kniha je založena na primárním studiu archivních pramenů a je doplněna desítkami unikátních dobových fotografií, z nichž některé jsou publikovány vůbec poprvé. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je věnována problematice trestu smrti v době první a druhé Československé republiky, tedy v letech 1918–1939. Je uvozena texty, pojednávajícími obecně o trestu smrti a jeho praktickém výkonu v našich zemích. Následuje hlavní část, která je rozdělená do třiadvaceti chronologicky řazených kapitol. První se souhrnně věnuje období let 1918–1922, kdy probíhala stabilizace československého státu. V té době byly popravy prováděny především v souvislosti s válečnými konflikty, které nová republika vedla se svými sousedy. První rozsudek vynesený řádným soudem v ČSR byl vykonán počátkem roku 1923. V následujících letech bylo v republice provedeno celkem jedenadvacet poprav: jedenáct v době, kdy byl prezidentem T. G. Masaryk, sedm během prvního funkčního období Edvarda Beneše a tři v době takzvané druhé republiky. Až na tři případy z let 1937–1938, kdy na popravišti stanuli vojáci z povolání čs. armády, usvědčení z vojenské zrady a špionáže ve prospěch Německa a Maďarska, se jednalo o ty nejsurovější, často sériové vrahy. Vedle jmen jako Martin Lecián nebo Svatoslav Štěpánek, nahánějících dodnes hrůzu, zde můžeme najít i případy zcela zapomenuté a dnes prakticky neznámé. Publikace vůbec poprvé podává ucelený přehled o všech těchto případech, zpracovaných na základě primárních archivních pramenů. (patro.cz)

Dne 20. července 2019 ve věku 57 let zemřel významný český vojenský historik PhDr. Ivo Pejčoch, Ph.D. Historii, o níž se zajímal již od dětství, vystudoval teprve po roce 1989. V prvních dvou polistopadových dekádách byl spoluvydavatelem odborného časopisu Historie a plastikové modelářství. Od roku 2007 až do své smrti působil jako vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze. Během krátké doby, kdy mu bylo dopřáno věnovat se svému oboru, se stal autorem, spoluautorem, nebo editorem 82 knižních titulů a téměř sedmi stovek studií a článků. Specializoval se především na problematiku vojenské techniky. Jeho profesní záběr byl však mimořádně rozsáhlý. Naprostá většina jeho prací z dějin 20. století byla průkopnická a výrazným způsobem přispěla k zaplnění bílých míst v naší nedávné historii. Sborník „Dějiny a osudy“ věnovaný jeho památce, obsahuje celkem 13 odborných studií, věnovaných různým problémům z českých nejnovějších dějin. Jejich autory jsou renomovaní čeští historici, přátelé a kolegové Ivo Pejčocha. Kniha nevychází v nakladatelství „Svět křídel“ náhodou – Ivo Pejčoch patřil k jeho kmenovým autorům. Od roku 2006 zde vydal více než tři desítky čtenářsky mimořádně úspěšných titulů. Dne 20. července 2019 ve věku 57 let zemřel významný český vojenský historik PhDr. Ivo Pejčoch, Ph.D. Historii, o níž se zajímal již od dětství, vystudoval teprve po roce 1989. V prvních dvou polistopadových dekádách byl spoluvydavatelem odborného časopisu Historie a plastikové modelářství. Od roku 2007 až do své smrti působil jako vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze. (patro.cz)

Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Narodil se roku 1923 v Brně, odkud odešel tajně na konci roku 1939, balkánskou cestou se dostal do Bejrútu. Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl již v Británii a přihlásil se k letectvu. Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se tak stát jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří měli za sebou operační lety během druhé světové války. Emil Boček říká, že z dosud žijících pilotů RAF on je ten úplně nejmladší. Byl přijat do RAF, nejdříve sloužil jako mechanik, poté jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě, za sebou má 26 operačních letů. Výjimečný projekt založený na rozhovorech a vzpomínkách Emila Bočka, vedený historikem Jiřím Plachým, který se specializuje na problematiku československých vojáků působících v RAF. Armádní generál Emil Boček je nositelem Řádu Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. (knihydobrovsky.cz)

Z kmenového lágru koncentračního tábora Natzweiler v Alsasku se během celé války podařil jenom jediný útěk. Dne 4. srpna 1942 se pětice vězňů převlékla do uniforem SS a v osobním automobilu projela řetězem stráží na svobodu. Nacistům se podařilo chytit jen jednoho, zbylí čtyři se dostali přes okupovanou a jižní Francii na území kontrolované Spojenci. Jedním z nich byl i český důstojník JOSEF MAUTNER-BRIXI. Ten po svém příjezdu do Londýna napsal obsáhlou zprávu o poměrech v nacistických koncentračních táborech, která se stala důležitým svědectvím při pří - pravě poválečného stíhání nacistických válečných zločinců. (knihydobrovsky.cz)

Během více než deseti let, co jsme s Ivošem ve Vojenském historickém ústavu společně sdíleli jednu kancelář, jsem od něj slýchal snad nejvíc jednu větu: „A o tomhle bychom mohli napsat malej, roztomilej článeček...“, (případně „malou, roztomilou knížečku“, pokud téma bylo skutečně nosné). Přicházela pravidelně, když jsme se bavili o nových objevech v archivu, nebo jen tak mluvili o zajímavých událostech dějin 20. století. Nebyl jsem zdaleka sám, v ústavu, ani mezi našimi kolegy z jiných „spřátelených“ institucí nebyl snad nikdo, kdo by od Ivoše tohle „zaklínadlo“ nikdy neslyšel. Jeho touha popsat věci dosud nepopsané byla nezměrná. Všechno ho zajímalo. A od slov u něj nebylo nikdy daleko k činům. To je ostatně dost dobře zřejmé z jeho bibliografie (za jejíž pečlivé zpracování děkuji našim kolegům z knihovny VHÚ – především Radce Novobilské a také Zdeňku Munzarovi). Za těch několik málo let, které mu osud dopřál se profesionálně věnovat historii, za sebou zanechal mnohem víc než leckterý akademický koryfej. To vše bez grantů, stipendií a „tvůrčího volna“ na psaní. Zadání, jak koncipovat sborník na jeho počest, bylo tedy zřejmé – přispěvatelé si měli zvolit téma, které by se týkalo českých dějin 20. století, podle svých odborných preferencí. A záměr se zdařil – každý z textů sem zařazených by Ivoše zcela určitě zaujal. A pevně věříme, že zaujme i čtenáře. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Je jen málo dosud žijících válečných hrdinů, veteránů bojů 2. světové války, kteří můžou vydat svědectví. Generálmajor Emil Boček je jedním z nich. PhDr. Jiří Plachý, PhD. vystudoval FF UK v Praze, obor historie se specializací na dějiny východní a jihovýchodní Evropy. Mezi lety 2000 a 2007 pracoval jako historik v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu v Praze, od roku 2007 je vědeckým pracovníkem historicko-dokumentačního odboru Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 2009–2012 byl současně vedoucím Oddělení vědy na FF UK, kde nadále působí jako vědecký pracovník. Výjimečný projekt založený na rozhovorech a vzpomínkách Emila Bočka, vedený historikem Jiřím Plachým, který se specializuje na problematiku československých vojáků působících v RAF Generálmajor Emil Boček je nositelem Řádu Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. (knihydobrovsky.cz)

Důvěrný jazykový duet, intimní básnické dvojgesto. V nové Dynkově sbírce cérečky-víly tančí (některé ještě "pod zákonem") pomíjivé věčné tance se stárnoucím básníkem "JV". Jsou ty dívenky často umolousané, sociálně odstrkované, "čurající", "kakající" a bůhvíco - přesto ale, a tím víc přečisté, přesladké, růžovounké, voňavoučké, ryzí. A tak drásavě osamělým básníkem milované! Básníkem na tomto světě až do posledního výdechu plným touhy; nenaplněné, protože nenaplnitelné, bolestné, krvácející, a tedy nějak i božské. Čistému vše čisté, chtělo by se šeptnout, i "dívčí zadek / vytřený jeho milostnou básní, jí věnovanou".A celý ten tanec, celý ten arciže cudně necudný "biochémický" rej měl - totiž má - výsostně senzitivního svědka. Vyvoleného. Jiřího Dynku, který propůjčil svá ústa, srdce i slabiny tomu, jenž bývá zván "kyjovský solitér": "totálně hendikepovaný, na pokraji impotence, / psychika je plná prázdna a chladu… / piju ze zoufalství vsedě, nebo vleže - z toho / mne může dostat jen nějaká harmonie dívčí… " neboli "van ženství do prázdnoty…" Dynka a Veselský - Jiří a Jiří - pokrevní příbuzní. Veselský osudem, Dynka volbou, leč v posledku osudem jak jinak též. Kdo je kdo? Básníci se prostupují, hranice mizí, Duch vane, kudy chce, krev se bez ochrany mísí… Osudových sbírek nedozrává mnoho, tahle však zdá se mi být jednou z nich. Nejen tady, ale i v nekonečnu "na onom světě". (knihydobrovsky.cz)

Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Narodil se roku 1923 v Brně, odkud odešel tajně na konci roku 1939, balkánskou cestou se dostal do Bejrútu. Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl již v Británii a přihlásil se k letectvu. Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se tak stát jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří měli za sebou operační lety během druhé světové války. Emil Boček říká, že z dosud žijících pilotů RAF on je ten úplně nejmladší. Byl přijat do RAF, nejdříve sloužil jako mechanik, poté jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě, za sebou má 26 operačních letů. Výjimečný projekt založený na rozhovorech a vzpomínkách Emila Bočka, vedený historikem Jiřím Plachým, který se specializuje na problematiku československých vojáků působících v RAF. Armádní generál Emil Boček je nositelem Řádu Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. (patro.cz)

Armádní generál Emil Boček, žijící válečný hrdina druhé světové války, vypráví svůj životní příběh. Život Emila Bočka je fascinující. Jeho příběh se začal psát na konci roku 1939, kdy tajně uprchl z protektorátu balkánskou cestou přes Bejrút až do Francie a Británie, kde se přihlásil k letectvu a tam během války létal jako pilot RAF v československé stíhací peruti. (patro.cz)

Životní příběh a svědectví armádního generála Emila Bočka, válečného hrdiny a veterána bojů 2. světové války.Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Narodil se roku 1923 v Brně, odkud odešel tajně na konci roku 1939, balkánskou cestou se dostal do Bejrútu. Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl již v Británii a přihlásil se k letectvu. Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se tak stát jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří měli za sebou operační lety během druhé světové války. Byl přijat do RAF, nejdříve sloužil jako mechanik, poté jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě, za sebou má 26 operačních letů.Výjimečný projekt založený na rozhovorech a vzpomínkách Emila Bočka, vedený historikem Jiřím Plachým, který se specializuje na problematiku československých vojáků působících v RAF.Armádní generál Emil Boček je nositelem Řádu Bílého lva I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.Poslechněte si ukázku>>Čte Pavel Rímský. (knihydobrovsky.cz)

Další román autora Selskýho baroka, který nás zavádí tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Kniha získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku 2013. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým "zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (knihydobrovsky.cz)

Román autora Selskýho baroka, který nás zavádí tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Kniha získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku 2013. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým "zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (knihydobrovsky.cz)

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, novela Zloději zelených koní a román Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, je odhodlaná ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat v životě pořádek, konečně uzavřít staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává se svým otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, autor dál zkoumá českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné a nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (patro.cz)

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství.Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (patro.cz)

Audiokniha:,Jiří Hájíček se s příběhy lidí, jejichž domovy musely ustoupit stavbě jaderné elektrárny Temelín, setkával už od mládí. Z Purkarce, který částečně zatopila Vltava po výstavbě přehrady dodávající vodu pro Temelín, dokonce pocházel rod jeho maminky. Atmosféru umírajících vesnic mohl vidět na vlastní oči, faktografické podklady našel při zkoumání dobových materiálů, konkrétní příběhy slyšel od pamětníků, roztroušených po zániku svých domovů po panelových sídlištích. Napsal silný příběh o ztrátě kořenů a marném boji proti jaderné elektrárně , ale také o rodinných vztazích, rozvrácených a poškozených v nevlídných časech. Hana se po letech strávených v cizině vrací domů, aby se setkala s několika důležitými lidmi svého mládí. Rodina, přátelé z dětství, staré lásky – tato setkání probouzejí vzpomínky, ale na všech jako by ležel stín, který se zvedne až na samém konci knihy. A nejde jen o stavbu elektrárny; vedle velkého dramatu zanikajících vesnic se tu odehrává i mnoho menších dramat soukromých, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti. (knihydobrovsky.cz)

Zpěváka Karla Zicha mnozí znají jako nepřehlédnutelnou osobnost české populární hudby. Avšak méně se už ví, že pocházel z rodiny s mimořádnou kulturní a intelektuální tradicí. V knize "Jak šli tím zdejším světem" ožívají příběhy jeho otce Otakara, který na Univerzitě Karlově založil první katedru logiky, i obou dědečků: významného estetika a skladatele Otakara Zicha a Karla Moravce, violisty a člena světoznámého Ševčíkova-Lhotského kvarteta. Děje se tak prostřednictvím fotografií, korespondence, strojopisných vzpomínek a též vyprávění zpěvákovy sestry Marie Bořek-Dohalské, s jejímž manželem Václavem, potomkem starobylého šlechtického rodu, pojilo Karla hluboké přátelství. Postupně tak čtenář rozmotává klubko vztahů a vazeb rodin Dohalských, Zichových, Moravcových a jejich pozoruhodných přátel ze světa kumštu, vědy i politiky, kam náleželi Jan a Rafael Kubelíkovi, Karel a Emil Burianovi, Ema Destinnová či Rudolf Firkušný. Do této mozaiky příběhů patří také František a Klotylda Vuršrovi, praprarodiče Karla Zicha, kteří na konci 19. století založili pensionát "Krásnohorská" na České Kubici. Ve své době byl vyhledávaným místem českých vlastenců a milovníků umění. Právě tady, v odlehlých místech česko-bavorského pomezí, kdysi všechno začalo. Dnes už o historii a návštěvnících "Krásnohorské" skoro nikdo neví. Ale zůstaly tu střípky paměti, které se autor publikace, historik Zdeněk Hazdra, pokusil poskládat do podoby rodinného alba. Možná se vám při listování vybaví i to, co v jedné ze svých nejkrásnějších písní zpíval Karel Zich: "Jak rostem, marná sláva, cosi dál nám našeptává, že slunce, hvězdy, měsíc i čas, to vše se točí kolem nás. A pak tu nejsme a stejně svítá". (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. Trailer ke knize: Jiří Hájíček (nar. 1967) se narodil a žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela Zloději zelených koní. Je autorem románu Dobrodruzi hlavního proudu (2002). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko (2005) získal cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely o hledačích vltavínů Zloději zelených koní, román Selský baroko vyšel v italštině, chorvatštině a maďarštině. Je kmenovým autorem Hosta. Více na http://www.hajicek.info/ (knihydobrovsky.cz)

Hudební CD - Vědeckofantastický dobrodružný román spisovatele Julese Verna v podobě rozhlasové hry. Hlavního hrdinu profesora Rocha, vynálezce mimořádně výbušné látky, zastihneme v tomto zpracování ve chvíli, kdy je unesen pomocí ponorky z nervového sanatoria, kde se léčí po celkovém zhroucení. Na podzemní základně, která se nachází na ostrově Back Cup v Bermudách, mu jeho únosce hrabě d'Artigas umožní pokračovat v práci na vynálezu. Profesor netuší, že jej chce tento muž využít k ovládnutí světa. Jeho ošetřovateli Simonu Hartovi se však podaří poslat podzemní chodbou v soudku dopis, v němž popíše místo, kde se s Rochem nacházejí, a nebezpečí, které světu hrozí. Jak vše dopadne? Seznam stop Vynález zkázy (Face au drapeau) Díl I / Díl II (alza.cz)

První sólové album Jiřího Smrže DĚDIČNÁ KREV je více než zralý debut, autor jej natočil ve svých sedmačtyřiceti letech jako zralý muž, plný životních i muzikantských zkušeností. Smržovy písně jsou náročné a nutí posluchače přemýšlet, nabízejí pozornému posluchači v několika vrstvách i řadu literárních, filozofických i duchovních odkazů. Přestože obsahují řadu křesťanských myšlenek, ze všeho nejdál mají ke klasické církevní písni. Album vzniklo za účasti řady hostů z oblasti folku, rocku, jazzu i vážné hudby a nabízí kolekcí silných výpovědí. Letošní reedice již léta nedostupné desky obsahuje navíc na druhém disku řadu písní z Dědičné krve v původním a nejprostším autorském podání. Tracklist: CD 1 1. I kdyby 05:58 2. Dnes 04:26 3. Ohlédni se, Eurydiko 04:18 4. Padám už štěstím 02:41 5. Děkuji ti, Adame 03:19 6. Mlčet 03:27 7. Píseň písní 06:36 8. Dědičná krev 03:41 9. Druhý břeh 04:15 10. Dnes já nejsem já 03:29 11. Vysoké nebe 01:51 12. Ta a ten 04:50 13. Marnosti, ustup 04:19 14. Až budeš pryč 04:19 15. …ptáci za Vyšším Brodem 00:11 16. Vysoké nebe (# 2) 01:50 CD 2 1. Tři muži 04:49 2. Padám už štěstím (# 2) 02:49 3. Dědičná krev (# 2) 03:08 4. Ta a ten (# 2) 05:27 5. Dnes já nejsem já (# 2) 03:43 6. Dnes (# 2) 04:10 7. Mlčet (# 2) 03:18 8. Ohlédni se, Eurydiko (# 2) 04:00 9. Druhý břeh (# 2) 04:16 10. I kdyby (# 2) 05:33 11. Až budeš pryč (# 2) 05:13 12. Vysoké nebe (# 3) 01:44 (dvd-premiery.cz)

Dějiny knižního trhu v českých zemích Jak vypadal český knižní trh ve středověku? Co všechno se až do současnosti na jeho poli událo?Jak se utvářel, jakými změnami prošel, jaké byly jeho vrcholy a pády? To vše zodpoví dějiny knižního trhu zasazené do kontextu kulturních, ale také obecných dějin v českých zemích. Prostor dostává i kontext německý, židovský a slovenský. Dozvíte se, jak fungovaly jednotlivé segmenty trhu. Získáte informace o jeho čelných institucích, jako jsou nakladatelství, knihkupectví, tiskárny (a místy rovněž knihovny), i o jeho významných osobnostech. Poslední titul stejného ražení u nás vyšel v roce 1927. (knihydobrovsky.cz)

Město na řece Loučné má mnoho tváří. Je historická, ale i moderní. Význam historické Litomyšle byl ještě umocněn 1. prosince 1999, kdy byl zdejši zámek spolu s okolím na "zámeckém návrší" zapsán do Seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO. Zámecký areál, který spolu se sousedícím piaristickým kostelem a klášterem tvoří hlavní dominantu města, si uchoval své prostředí nezměněné od počátku 19. století a je jednou z nejvýznamnějších památek renesance u nás. Budova, stojící na místě gotického biskupského hradu ze 14. století, rozvíjí do monumentální podoby typ italského paláce s arkádovým dvorem, třemi nádvořími, třípatrovými klenutými arkádami, bohatě členěnými štíty a komíny. Interiéry zámku byly upraveny v pozdním baroku a raném klasicismu a doplněny bohatou malířskou výzdobou. Unikátně se z této doby dochovalo zámecké divadlo včetně souboru malovaných kulis a dekorací. K zámeckému areálu patří kromě parku i původně renesanční pivovar, který byl v první třetině 18. století barokně přestavěn Františkem Maxmiliánem Kaňkou, dále jízdárna, konírny a kočárovna. Město Litomyšl má ovšem ještě jinou pozoruhodnou prioritu, současnou architekturu. Raně novověké uměni a kultura se v něm setkávají s vysoce kvalitní současnou architekturou a uměním a vytvářejí tak přinejmenším ve středoevropském prostředí určitě ne tak obvyklý celek. Toto sepětí raného novověku i současnosti představuje a zdůrazňuje právě tato publikace. Autoři publikace "Litomyšl (se spolutitulem) Zámecké návrší" čele s editorem Prof. PhDr. Jiřím Kroupou přibližují čtenáři na 120 stánkách knihy historii a měnící se podoby města, hradu, zámku a celého zámeckého návrší s měnícími se majiteli. Klášterní projekty, jejich tvůrce, sochaře, malíře. Zámecké divadlo a další stavby. Na závěr potom pozoruhodnou proměnu města v posledních desetiletích. Texty jsou bohatě ilustrované historickými obrázky i současnými fotografiemi Jiřího Podrazila. (knihydobrovsky.cz)

Na začátku byla stará, oprýskaná kytara. A dva kamarádi, kteří si vysnili knížku o životě slavného strýce jednoho z nich. Navazovali pomyslné struny, pokusili se ten ztichlý nástroj rozehrát. Jak přibývalo postav, rostl i počet autorů. Vznikla unikátní sbírka rozhovorů, jakýsi kubistický portrét, z jehož úhlů lze složit pestrý obraz osudů zpěváka KARLA ZICHA i lidí kolem něj. Jedna z největších hvězd české pop music zemřela předčasně, v pouhých pětapadesáti letech. Kolegové, příbuzní a známí na ni bez výjimky vzpomínají s láskou. A také s posmutnělým úsměvem, protože slušný a pohodový člověk, fajn táta a muzikant od pánaboha Karel Zich tu mohl a měl být ještě dlouho... Kniha z pera Michala Bystrova, Marty Bystrovové a Zdeňka Hazdry by nevznikla, nebýt úzké součinnosti všech žijících členů Zichovy rodiny. Jim patří velký dík a bez nich by nespatřilo světlo světa ani CD plné zvukových pokladů ze zpěvákovy pozůstalosti. Karel Zich na stránkách této knížky ožívá v cenných a jedinečných vyprávěních obou jeho žen, Nataši a Jany Zichové, dětí Adély a Karla i švagrové Dagmar a synovce Otakara. Historii rodu Zichů osvětluje Karlova sestra Marie Bořek-Dohalská. O Karlově profesním životě hovoří kritik Jiří Černý, někdejší šéf kapely Flop Michal Pavlík, zpěvačka Lenka Filipová, hudebník a pedagog Jiří Hlaváč a textař František Novotný. Zichovým začátkům ve skupině Spirituál kvintet i jeho návratu k témuž souboru po sametové revoluci jsou věnovány obsáhlé rozhovory s Jiřím Tichotou a Dušanem Vančurou. Třešinkou na dortu je více než dvacítka kratších vzpomínek Karlových přátel a souputníků včetně Jiřího Bělohlávka, Jiřího Pavlici, Petra Jandy, Marty Kubišové, Michala Prokopa či Zuzany Michnové. Hudební příloha: Dvanáct strun Karla Zicha (Sám se svou kytarou) (knihydobrovsky.cz)

S šestou knížkou pro nejmenší čtenáře se vypravíme do světa zvířat. V zoologické zahradě na nás čeká gepard, slon, žirafa i další zvířátka v nezaměnitelném podání Zdeňka Milera. Veršovanými hádankami doprovází Jiří Žáček. (knihydobrovsky.cz)

Zpěváka Karla Zicha mnozí znají jako nepřehlédnutelnou osobnost české populární hudby. Avšak méně se už ví, že pocházel z rodiny s mimořádnou kulturní a intelektuální tradicí. V knize "Jak šli tím zdejším světem" ožívají příběhy jeho otce Otakara, který na Univerzitě Karlově založil první katedru logiky, i obou dědečků: významného estetika a skladatele Otakara Zicha a Karla Moravce, violisty a člena světoznámého Ševčíkova-Lhotského kvarteta. Děje se tak prostřednictvím fotografií, korespondence, strojopisných vzpomínek a též vyprávění zpěvákovy sestry Marie Bořek-Dohalské, s jejímž manželem Václavem, potomkem starobylého šlechtického rodu, pojilo Karla hluboké přátelství. Postupně tak čtenář rozmotává klubko vztahů a vazeb rodin Dohalských, Zichových, Moravcových a jejich pozoruhodných přátel ze světa kumštu, vědy i politiky, kam náleželi Jan a Rafael Kubelíkovi, Karel a Emil Burianovi, Ema Destinnová či Rudolf Firkušný. Do této mozaiky příběhů patří také František a Klotylda Vuršrovi, praprarodiče Karla Zicha, kteří na konci 19. století založili pensionát "Krásnohorská" na České Kubici. Ve své době byl vyhledávaným místem českých vlastenců a milovníků umění. Právě tady, v odlehlých místech česko-bavorského pomezí, kdysi všechno začalo. Dnes už o historii a návštěvnících "Krásnohorské" skoro nikdo neví. Ale zůstaly tu střípky paměti, které se autor publikace, historik Zdeněk Hazdra, pokusil poskládat do podoby rodinného alba. Možná se vám při listování vybaví i to, co v jedné ze svých nejkrásnějších písní zpíval Karel Zich: "Jak rostem, marná sláva, cosi dál nám našeptává, že slunce, hvězdy, měsíc i čas, to vše se točí kolem nás. A pak tu nejsme a stejně svítá". (patro.cz)

Mediokracie je pojem skloňovaný po řadu uplynulých let v různých kontextech. Zpravidla se jím míní skutečnost, že hromadné sdělovací prostředky neboli masmédia mají významný vliv na společenské dění, který občas přerůstá nejen v ambici, ale - za jistých okolností i schopnost formovat či deformovat události na politické scéně. Jako by média vskutku měla "moc". Většina těch, kdo se na margo "médiokracie" vyjadřují, se ale shoduje na tom, že se slovem "moc" musíme v této souvislosti zacházet s krajní opatrností. Nejenže média nejsou obdařena objektivním mandátem jako z demokratických procedur vzešlé moci zákonodárné, exekutivní a soudní, média jsou jen profesním působištěm. Ještě důležitější aspekt je skryt ve faktu, že média jsou často půdorysem pro realizaci partikulárních zájmů určitých sil na politické či ekonomické šachovnici. Média pak jsou mnohdy výslednicí působení těchto zájmů, a to je na hony vzdaluje jakékoli aspiraci být objektivním zrcadlem, natož měřítkem událostí. Nicméně není sporu, že média užívají ve společnosti výsadní postavení, a protože nejsou vedena exaktními pravidly a jedním z dominantních vlastností médií je jejich subjektivita, navázaná právě na zmíněné zájmy "za" médii, je třeba o to více opatrně sledovat, aby vliv médií nepřerostl ve skutečnou, byť jen symbolickou moc médií - v mediokracii, tedy stav, kdy média předurčují události a kastují hodnoty, nikoli aby je jen ve snaze o maximální nestrannost zobrazovala a zachycovala. Nad fenoménem vlivu médií a pojmem mediokracie se zamyslelo několik osobností z různých oborů - od novináře přes sociologa, politologa, filosofa, právníka po filmového režiséra. Spektrum jejich názorů je pestré jak co do úhlu pohledu, tak co do vyjadřovací formy. Skládá mozaiku, jejímž výsledkem není jednoznačná odpověď, nýbrž velmi diverzifikovaný soubor otázek. Možná i zde platí Lessingův bonmot: "Hledání pravdy je cennější než pravda sama". Posuďte sami. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Druhé vydání knihy obsahuje informace o léčebných doporučeních NCCN z roku 2003. V ojedinělých případech, kdy se doporučení NCCN liší od názorů evropských autorů, jsou citována i doporučení Německé onkologické společnosti. Zásadní novinkou je 10 kapitol o léčbě infekčních komplikací. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Jde o původní básničku, kterou před lety napsal Zdeněk Svěrák pro svého syna Jana na školní představení, které se pak opravdu uskutečnilo, a pan Svěrák se ho ve škole zúčastnil. Básnička pojednává o různých profesích, které vykonávají lidé, zatímco my spíme. Děti se tak dozvědí, že mezitím, co sní své sny a město spí – vycházejí ven kočky a dávají si schůzky. Naše zdraví hlídá doktor Pánek, který je připravený pomoci i v noci. Aby bylo bezpečno, vzácné věci hlídají hlídači, abychom ráno měli dobré housky – pečou je přes noc pekaři… atd. Zároveň se děti seznámí s různými „nočními“ profesemi. Text dosud nikdy nevyšel knižní podobě. Pouze v roce 2016 byl v rámci Hodiny zpěvu tento text zhudebněn Jaroslavem Uhlířem. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Podkovářství je samostatné řemeslo. Přesto zůstalo dodnes spjato s kovářstvím, ale stejně tak k němu neoddělitelně patří znalosti z veterinárního lékařství. Tato kniha, po dlouhých letech jediná specializovaná kniha na českém trhu, je určená pro širší okruh zájemců o tradiční rukodělný a náročný obor, pro chovatele koní a hospodářských zvířat, pro žáky škol, pro činné podkováře a veterináře i pro teoretiky tradičních řemesel.Kniha zprostředkuje ucelený obraz oboru, jeho historie, tradičních i moderních přístupů k péči o kopyta a jejich ortopedických úprav, o nemocech kopyt a může posloužit jako zájmová publikace i učebnice k dalšímu vzdělávání. (knihydobrovsky.cz)

John Francis Kovář, bývalý kapitán speciálních jednotek, člen úderného týmu Agentury EF se účastní první mise do jiného časoprostoru. Má to být rutinní výprava, jakých Agentura provádí desítky a stovky. Navzdory předpokladům se však se ocitá ve víru zběsilých událostí, které vrcholí 2. prosince roku 1805 monumentální bitvou u Slavkova. JFK a jeho noví přátelé nemají čas ani prostředky, aby svou účastí zásadně ovlivnili slavnou a krvavou řež, známou jako "Bitva tří císařů". Nic jiného jim však nezbývá - uprostřed bitevní vřavy musí svést rozhodující boj proti zbraním, které v té době neexistovaly, proti silám existujícím napříč časem i prostorem od počátku světa do jeho skonání. John F. Kovář na vlastní kůži poznává vnitřní smysl agenturního hesla: Svůj svět si musíme zasloužit! Tento příběh je připomínkou a svéráznou poctou 200. výročí bitvy u Slavkova. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,John Francis Kovář, bývalý kapitán speciálních jednotek, člen úderného týmu Agentury EF se účastní první mise do jiného časoprostoru. Má to být rutinní výprava, jakých Agentura provádí desítky a stovky. Navzdory předpokladům se však se ocitá ve víru zběsilých událostí, které vrcholí 2. prosince roku 1805 monumentální bitvou u Slavkova. JFK a jeho noví přátelé nemají čas ani prostředky, aby svou účastí zásadně ovlivnili slavnou a krvavou řež, známou jako „Bitva tří císařů“. Nic jiného jim však nezbývá – uprostřed bitevní vřavy musí svést rozhodující boj proti zbraním, které v té době neexistovaly, proti silám existujícím napříč časem i prostorem od počátku světa do jeho skonání. John F. Kovář na vlastní kůži poznává vnitřní smysl agenturního hesla: Svůj svět si musíme zasloužit! Tento příběh je připomínkou a svéráznou poctou 200. výročí bitvy u Slavkova. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimermana od Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Představení je rozděleno do dvou částí. První z nich je seminář, v kterém se dozvídáme o životě Járy Cimermana a druhá část je už samotnou hrou. Hra pojednává o setkání malíře Žíly a jeho manželky s odloženými dětmi. (knihydobrovsky.cz)

Stále aktuálnější problematika edukace a společenského uplatnění handicapovaných spoluobčanů staví speciální pedagogiku mezi pedagogickými a psychologickými vědami na významné místo. Předložená publikace je koncipována jako odborný text, jehož cílem je seznámit zájemce s vybranými důležitými aktuálními problémy tohoto vědního oboru. Kniha má neobvykle široký záběr. Přináší aktuální poznatky speciálně pedagogické teorie a praxe, přičemž se opírá o poznatky a zkušenosti jak domácí, tak zejména zahraniční. Řada z nich vychází také z vlastních výzkumných šetření a zkušeností autorů, kteří připravili jednotlivé kapitoly. Kromě speciálních pedagogů, psychologů, pracovníků dalších pomáhajících profesí a samozřejmě studentů těchto oborů nesporně zaujme také další odborníky, ale i zájemce z řad širší veřejnosti. (knihydobrovsky.cz)