Skutky lásky - søren aabye kierkegaard - e-kniha

eBook:,„Všichni víme, co je to nejvyšší, i dítě to ví, nejprostší člověk i ten nejmoudřejší, všichni víme, co je věc nejvyšší a všichni stejně, neboť to je, smím-li to tak říci, úkol, který je nám všem uložen. Za jednu tichou hodinku odstupu od zmatku života a světa to pochopí každý člověk. Při návratu bude stále chápat, dokud to bude v životě vypadat hezky; ale až začne zmatek, chápat přestane, nebo se ukáže, že chápal jen z odstupu. Sedět v pokoji, kde je tak docela ticho, že uslyšíme padnout i zrnko písku, a pochopit, co je věc nejvyšší, dovede každý, ale – řekněme obrazně – sedět v kádi, do které tlučou kotláři a stále myslit na věc nejvyšší, vyžaduje vyvinuté chápání, jinak se ukáže, že bylo jen předběžné, protože se sem nedostavilo. Křesťanství je nezřídka představováno v téměř změkčilé podobě jakési rozmazlené lásky. Všechno tu je jenom samá láska, šetři sám sebe, své tělo a krev, měj se dobře a buď bezstarostně šťastný, vždyť Bůh je láska a samá láska, o přísnosti se vůbec nesmí slyšet, všechno musí být jen volná řeč lásky a její bytost. V takovém pojetí je boží láska jen bájná a dětinská představa, Kristova podstata příliš zmírněná a změkčilá na to, aby mohla odpovídat pravdě, aby mohla být ,Židovi pohoršením a Řekovi bláznovstvímʼ.“ V šestém svazku Knihovny SAK, Skutky lásky, nazývá Kierkegaard svůj spis „několika křesťanskými úvahami ve formě proslovů“. Snad by bylo příhodné nazvat tyto úvahy rovněž bodavými, láskyplnými epištolami. Láska je zde pojmuta křesťansky, nikoli básnicky! Jak by se proto mohla nevyhnout možnému (lidskému!) pohoršení a nepochopení! Ve své předmluvě autor upozorňuje, a nikoli neprávem: „Tyto křesťanské úvahy jsou ovocem mnohého přemítání a mají být chápány pozvolna, i lehce; jistě budou velice těžké, kdyby je někdo jen zběžně a zvědavě pročetl. Jedinec se nejdříve rozhodne, chce-li nebo nechce-li je číst, a zvolí-li čtení, musí si laskavě rozmyslet, zdali se potíž a lehkost navzájem na vážkách chovají správně, takže křesťanství nebude nesprávně zváženo proto, že se nesnadnosti nebo lehkosti přitíží – jde o ,křesťanské úvahyʼ, proto nejednají o ,lásceʼ, ale o ,skutcích láskyʼ.“ Můžeme si jen přát, kvůli Bohu, aby se tato kniha a její myšlenky střetnuly s Jedincem, s jeho láskou, stejně jako aby poměr k lásce, není-li zcela naplněn, mohl být úsilím ještě více očištěn, nebo od základu znovu vzdělán. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,V posledním roce svého života, roku 1855, píše Søren Aabye Kierkegaard dílo, které, jak říká, je psáno současníkovi. Nazývá jej „Okamžik“. Jedná se o soubor deseti takzvaných sešitů (poslední, desátý, byl vydán posmrtně), v nichž se dánský myslitel a filosof vypořádává jako „revizor křesťanství“ s „křesťanstvem“ – tedy s tím, co drží podobu křesťanství podle jména (s pokrytectvím) – co znivelovalo po dobu 1800let Kristovo učení (učení o životě), aby z něj učinilo pouhý žvást a frašku poplatnou lidské vychytralosti, kdy se stalo křesťanství světskostí „par excellence“! Autor děl: „Nácvik křesťanství“ či „Skutky lásky“ zde zaznívá ve svém posledním mohutném zápase jako polnice! Jako filosof užívá nejednou své sokratické ironie v boji s bezduchým sofismem – s bezduchým, hračkářským křesťanstvím, jejich kněžími a tzv. morálkou. Žádné učení se v dějinách nepřekroutilo do takové míry jako křesťanství (v žádném jiném učení nebylo však rovněž tolik možno – jako právě v křesťanství, skrze kategorický a kvalitativní rozpor mezi učením světa a pravými požadavky života, vzniknout tolika tzv. kacířům, jichž bylo „třeba“ odstranit pro „pokojné“ vydržování pokrytectví), neboť vstoupilo-li křesťanství v oficiálnost (křesťanství uznané státem – protimluv sám o sobě), bylo zapotřebí se vypořádat s jeho praktickým základem: s podstatou Ježíšova života, jeho učení – s jeho následníky – překroutit, či jak píše Kierkegaard, přidat ke vší lži slovíčko „křesťanský“. – Vypořádat se s učením, ustaveným nikoli v obláčcích metafyziky či náboženského snění (jak předvedla scholastika či tzv. zbožnost – a co dodnes považují lidé za křesťanství), nýbrž s učením udaném v mravním citu, v nezávislých požadavcích rozumu a svědomí každého jedince, které jdou přirozeně proti srsti a podstatě učení tohoto světa a jeho násilí (nesmyslu života). Odstranilo-li se křesťanství tím, že se stali v pokrytectví všichni křesťany (ve stejném duchu, považ! – jsme i všichni „svobodní“), pak již, pro uchování lži, postačilo jen dohlížet nad možnými výhonky pravdy – tu a tam se objevivšími, vzbuzující s dostatkem podezření, že to vše, co je profánní, je vůči pravdě sama lež, což nelze zadržet sebevětší armádou nejzaprodanějších lidí systému, kdy pravda (nechť má kdo o tomto pojmu sebepomatenější relativistickou představu) je nezávislá na přání či moci světa. Proto staví se hranice, posvěcuje se meč a dělo, vedou se tzv. svaté války, vydržují se armády kněží, vojáků, policistů, učitelů, trhají se lidé na kolech, mučí se, vykořisťují, zavádějí se inkvizice (vše zajisté v rámci daného pokroku, pořádku), platí se za loajálnost svým apologetům, špehům či katům a dalším lokajům (všichni zajisté navýsost vzdělaní); a stejně tak se podávají a prodávají lístky do nebe jako do kina (samozřejmě vše to „křesťansky“) – a pod slovem křesťanství opět křižují Krista. – Přiznávají se tím však nechtě, byť jinak to nejde, jak jsou vůči pravdě v její podstatě – při snaze ji odstranit – zcela bezmocní a bezbranní! Kierkegaardova slova jsou proto i nadále aktuální, i když si jej berou ve „vážnost“ opět i ti, kteří „do jisté míry“ učí „křesťanství“ (tedy živí se z křesťanství), kteří „do té míry“ jsou „křesťany“, neohrožují-li tím zároveň svého světského prospěchu, jde-li před, ba co více i za jménem nějaký ten titul světské důležitosti jako odznak Šelmy a její dvojakosti – že tedy ne zcela v očích jejich současníků je to z jejich strany nutné brát vážně! Vedle Chelčického a Tolstého, doplňuje Kierkegaard trojlístek myslitelů – apoštolů lidstva, kteří se nezávisle na sobě, a každý originálně, skrze dary svého ducha, ale rovněž i skrze oběť (bez níž není, obklopuje-li nás koukol, života a pravdy) zasloužili o to, že pozvedávají vědomí o životě, uchovávají nerozředěné požadavky rozumu, mravnosti, citu a víry nad onu vychytralost, hadovitost a lež. Kniha je pro přehlednost předkládána čtenáři v nejlepší možné sazbě, kterou umožňuje elektronický formát, aby se mohl na základě každého čísla Okamžiku dostat na příslušnou pasáž či odkaz v textu. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Spis Evangelium utrpení přináší v sedmi pojednáních zdůvodnění a rozbor utrpení, jimiž musí věřící v životě projít, neboť jsou křesťanům Novým zákonem (požadavky života) předurčena: nést svůj kříž, jít s ním sám a nést jej tak, aby byl lehký („rozkošný“). K tomu musí věřící, nechce-li se klamat, odumřít vlastní vůli (světu – za nějž se obyčejně člověk schovává a nejúčinněji tak niveluje svoji duši a poměr k Bohu). Věřící má Krista následovat. V základu všech Kierkegaardových spisů stojí člověk před Bohem vždy jako Jedinec a i zde, v této „radostné zvěsti utrpení“, apeluje dánský „revizor křesťanství“ na jeho význam: „Neví se možná, že se otroctví znovu zavádí, a odtrhnout se od něj působí ohromnou potíž! Toto otroctví nespočívá v tom, že jeden chce potlačovat mnohé (pak by si dal člověk pozor), ale že jedinci na Boha zapomínají a více se začínají bát množství lidí, kteří se ze strachu z lidí zase začínají bát jeden druhého. Tak se vytváří množství, jež se vzdává věčného šlechtictví každému povoleného – být jedincem!“ Cesta věřícího, jak je zmíněno několikrát ve spise, není těsná, naopak je cestou sama tíseň, a tíseň je: jak se jde! Víra by se neměla obrátit ani v lehkomyslnou „záruku“ boží milosti (kritika církve) ani v těžkomyslnost, musí být smělá: směle se odvažovat a směle důvěřovat…, neboť „přese všechny omyly a návody, je totiž pravda jen jedna, jen jedna jediná, jež je Cesta a Život, jen jeden návod, jenž člověka vede opravdově k životu skrze život…“ (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Které pokušení v sobě uzavírá všechna ostatní pokušení? Je to odstranění Boha, přestat být člověkem. Otročíme nejbídnějšímu poddanství šílenství, v nadbytku otročíme za jídlo a pití, v bohatství otročíme za peníze a sami sobě jsme prokletím, přirozenosti hnusem a pro pokolení jsme nákazou. Starost nakonec svou kořist pozře. Jako uschlé dřevo ve tmě svítí, jako světélka výparu čarují v mlhách, tak vypadá pro druhé ve třpytu své pozemské povýšenosti člověk bez Boha. Jeho já však nežije, jeho nejniternější bytost je strávena a vysáta ve službě nicotnosti. Je otrokem vychloubání v zajetí závratné světskosti a opuštěn Bohem přestává být člověkem. V nitru je jako mrtvý, ale jeho povýšenost nás obchází jako strašidlo – stále žije. Není to člověk, s kým mluvíš, když mluvíš s ním; v touze po povýšenosti se stal tím, k němuž lidé vzhlížejí a jako člověk znamená jen vlastní titul. Niterně je jenom prázdnota a nic, nicotnost, ale zůstává mu zdání, pomíjející zdání, jež nosí vyznamenání světské povýšenosti. Ó, může být hrozné vidět člověka v nízkosti a bídě, jak se k nepoznání změnil, a dívat se na ubohost, v níž skoro nepoznáváme člověka – ale hledět na světskou povýšenost a přitom poznat, že tu chybí člověk, je strašné. Může být hrozné vidět člověka, jak chodí jako stín své dřívější velikosti, ale vidět světskou povýšenost a v ní sotva stín člověka je hrozné. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha Suďte sami!, s podtitulem „Ke zkušení sebe samého, doporučeno současnosti“, vyšla až zásluhou P. Chr. Kierkegaarda (bratra SAK) více jak dvacet let po autorově smrti. Oproti jiným spisům dánského revizora křesťanství je Suďte sami! vedeno ve smířlivém duchu. Touto smířlivostí, ústupkem, není zajisté myšleno (jaké případné nedorozumění), znivelování křesťanských požadavků. Kierkegaard vybízí k „pouhému“ DOZNÁNÍ (včetně sebe sama), zda jsme či máme právo, každý sám za sebe, nehledáme-li NEJPRVE Království boží, nazývat se křesťany! – Vybízí k vystřízlivění a pochopení pravého následování Krista a milosti ve vztahu k službě jednomu pánu. – Jak nekonečně náročný ústupek, jak nekonečně náročné „pouhé“ doznání! – Kniha vychází opět ve vynikajícím překladu česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl, paní Marie Mikulové Thulstrupové. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kierkegaardův hlavní spis: „Nácvik křesťanství“, psaný pod pseudonymem Johannes Anti-Climacus, mající zdůraznit nejvyšší idealitu křesťanství, počíná citací z Mat. 11, 28: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinutí.“ Avšak jaké nepochopení a nedorozumění, že ten, kdo zve, k nám nemluví z výsosti, nepodvádí nás jako světsky urozený, zajištěný člověk s přeplněnými sýpkami (nashromážděné v tomto světě nadto vždy jen z práce druhých – právě proto!), nýbrž jako ubohý, ponížený člověk – Ježíš, bůh, který nemá, kde by hlavu složil. Jaké nedorozumění, že ten, jehož se chce dovolávat „křesťanstvo“ (přirozeně jen ve formě zajištěného vítězství) nebo jehož chce chápat světské mudrlanství jako pouhý náboženský fenomén na „ose času“, je nikoli jen před dvaceti staletími, ale stejně tak i dnes ve svém důsledku považován, přijde-li se na věc, za společenského zločince, syna pouhého tesaře (tedy drzouna!, neurozeného člověka) rušícího zbožštěný „oficiální řád“. Věřit v takovouto pomoc, odmyslíme-li si prozatím světsky absurdnost této pomoci (chudý, pohrdaný volá k sobě všechny, aby jim pomohl, – natož se má k tomu ještě za boha, Syna božího), je z lidského hlediska samo o sobě prvotně k smíchu; a je-li to myšleno vážně: k pohoršení. A právě možnost pohoršení je ústředním předpokladem víry, paradoxem, možným skokem ze světa klamu („oficiálnosti“) v křesťanství (Království boží). Buď uvěříš, nebo se pohoršíš. Křesťanství separované od možnosti bytostného pohoršení (tzv. vítězící církev), a tedy abstrahované od následování (zápasící církve), není křesťanství – leda tak jeho čajová verze. V knize, která patří k tomu nejlepšímu z křesťanské literatury, upomíná Kierkegaard, že právě schopnost překonat možnost pohoršení vírou, nese s sebou ve všech staletích nutnost stát se bytostně současníkem Krista v jeho cestě, kterou je ponížení (ponížení jako bytostný kontrapunkt!). Lidé, příchylní družit se k vítězům, domýšlejí se však, že lze v křesťanství vynechat svoji časnost (a současnost s Ježíšem), v níž se zápasí pro pravdu. Pravda hledá se dnes v poznání (nejlépe bezbolestném, spekulativním, meditativním; v poznání, které nás nic nestojí, kde nic neriskujeme ze světskosti, kdy vyznáváme hrdě „pravdu“ jen z gauče, do jisté míry, která po nás vzhledem k Bohu a k bližním nic nevyžaduje a nestojí – maximálně tak chvilkovou „úvahu“), zatímco ona, pravda, spočívá v bytí, v každodenním „zápase“ o božství – v každodenním zápase, pohorší-li se člověk na ni, zradí-li člověk jako Jidáš Krista nebo se od něj rozuteče jako ona hrstka učedníků – či jej zapře jako Petr. Není to zápas myšlenkou vynucovaný, nýbrž s božím dopuštěním bezprostřední, protože stát se co jen člověkem, bude vždy vzbuzovat v hlavách lůzy nepřekonatelné pohoršení. Zbožštěný řád se naučil vidět v lidech kolečka svého soukolí, neboť „bohem“ se stalo samo soukolí. Cožpak se může stát, aby se nějaké kolečko odvažovalo být co jen člověkem, nemluvě Bohočlověkem? Jaké to rouhání vůči Šelmě! Zápas v křesťanství není cílem, nýbrž bezprostředností cesty. Odstraní-li se tato cesta, odstraní se i evangelium, Kristus, pohoršení, tedy křesťanství, že pravda se projevuje ve světě v nízkosti. Když Kierkegaard chtěl podruhé vydat spis již pod vlastním jménem, píše: „Nyní jsem sám v sobě zajedno ve dvojí věci: v tom, že oficiální řád je z křesťanského hlediska neudržitelný, takže každý den, kdy převládá, je křesťansky vzato zločinem, a že dovolávání se milosti tím způsobem není dovoleno“. Překladatelka spisu, Marie Mikulová-Thulstrupová, ve svém Doslovu správně podotýká: „Odstraňme tedy pseudonymitu, pak se po menších úpravách v textu „Nácvik křesťanství“ stane útokem na oficiální řád!“ Kierkegaard je si však vědom, že útok na oficiální řád je zbytečný, neboť snažit se tím napravovat řád („ladit“ Boha do světskosti) je samo o sobě absurdní. Člověk může upravit jen svůj vlastní poměr k životu, tedy k Bohu. A jaké překvapení, vyvolávající právě „možnost pohoršení“, že takový člověk, žijící po božím, se vidí lidem jako by se vyvyšoval nade vše – ano, nejúčinněji totiž ruší klam, neboť nalézá sebe sama nikoli ve spojitosti k lidským výmyslům, nýbrž k Bohu. A priori chtít rušit či napravovat oficiální řád, znamená v něj v prvé řadě věřit – v jeho samozvanou, božskou legitimitu, a přitom nevíra v něj, respektive (což je to samé) pravá víra v Boha, je jeho nejpodstatnějším zrušením! Toto zrušení je podobné, jako když proráží Slunce své bytí z nočního nevědomí či jako dítě, klubající se z dělohy (vždy skrze zápas) své matky. Ono samo se uskutečňuje – a zpod něj pozůstávají jen červánky nočního nevědomí. Jak malicherné by bylo Slunce, kdyby namísto svého ranního úsvitu hledalo uskutečnění a nápravu ve tmě? – Ano, bylo by podobné housence, rezignující na stav motýla, nalézající příčinně ve své kukle i svoji smrt! Vyústění Kierkegaardova spisu je zároveň pochopením rozdílu a významu samotného křesťanství oproti filosofiím, učením, spekulacím či meta (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Rozmlouvat o víře, aniž bychom se kdy dotkli sebereflexe, pochybností a bytostné úzkosti, aniž bychom se co jen přiblížili pochopení paradoxu života a stali se Jedinci, je jako rozmlouvat o kružnici bez znalosti jejího středu. Člověk ovšem rád tlachá; více než vědět, záleží mu na tom, aby měl nějaký názor, s nímž by mohl vést diskuze a šermovat ve vzduchu se stejně „plodnými“ hlavami. Jedni se domýšlí, vyzbrojeni pokrytectvím, že si s vírou, protože jsou v kostelních lavicích, něco skutečně začali (společně s farářem, samozřejmě); druzí, vyzbrojeni nadutostí, si potrpí na tom, že se dostali svým vědeckým bystrozrakem dále – za sebereflexi, úzkost, paradox a Jedince, tedy za víru. V pátém díle knihovny S. A. Kierkegaarda, Bázeň a chvění, je možné slyšet Kierkegaarda v „dialektické lyrice“. Rozebírá ve své přísnosti otázku víry na biblickém příkladu Abraháma a Izáka: „Nekonečná rezignace je posledním stadiem před vírou; kdo tento pohyb nevykonal, nemůže uvěřit. Teprve v nekonečné rezignaci se sám sobě ukáži v nekonečné platnosti, a teprve pak se dá mluvit o pochopení života skrze víru… V každém případě zůstává víra skokem do absurdna a nadějí v nemožnost. Víra je však absurdní jen pro nezasvěcené. Staré rčení z vnějšího, viditelného světa říká: kdo nepracuje, ať nejí. Zvláštní; toto rčení totiž neplatí ve světě, který je formuloval; vždyť se znovu a znovu stává, že se nají i ten, kdo nic nedělá, a že i spáč dostane víc než pracující. Ve světě duchovním je tomu jinak. Zde panuje věčný božský pořádek, zde neprší na spravedlivé i nespravedlivé, zde nesvítí slunce jak na dobré, tak i na zlé. Zde platí, že se nají jen pracující, jen ten dojde pokoje, kdo prošel úzkostí, jen ten zachrání milovaného, kdo je s to sestoupit do podsvětí, a jen ten si Izáka ponechá, kdo dokáže tasit nůž… Znám vědu, jež chce do světa duchovního svévolně vnášet týž zákon lhostejnosti, pod nímž vzdychá vnější svět. Podle ní stačí o velkých věcech pouze vědět, jiné námahy prý není třeba. Takto však nikdo chleba nedobude a musí zahynout hlady. A co vlastně ví? Na tisíce lidí a bezpočetní v pozdějších pokoleních uměli ve starém Řecku všechna Miltiadova vítězství nazpaměť, ale jen jediný kvůli nim nemohl spát. Bezpočetná pokolení uměla vyprávění o Abrahámovi zpaměti a slovo od slova; kolik však jich kvůli němu nemohlo spát?… Absurdnost je kategorie, negativní kritérium božství či poměru k Bohu. Tím však, že věřící věří, není již absurdnost absurdní – víra ji mění… jedině vášeň víry nad absurdností vítězí… Kdyby v člověku nebylo žádné vědomí věčnosti, kdyby základem dění byla jen divoce kypící moc, jež by zmítána v temných vášních vytvořila vše, věci veliké i věci bezvýznamné, kdyby se pod vším skrývala bezedná a nikdy nedosycená prázdnota, co by byl život jiného než zoufalství? Kdyby tomu tak bylo, kdyby neexistovalo žádné svaté pouto, jež by lidstvo spojovalo, kdyby povstávalo pokolení za pokolením jako listí v lese a jedno dávalo vznik druhému jako ptačí zpěv v háji – kdyby procházelo světem tak jako loď proplouvá mořem a vánek pouští – bezmyšlenkovitá a neplodná věc – kdyby věčně hladové zapomnění vždycky číhalo na oběť a neexistovala žádná moc natolik silná, aby mu ji vyrvala – jak by byl život prázdný a bezútěšný!“ Kniha Bázeň a chvění s podtitulem dialektická lyrika, napsaná pod pseudonymem Johannes de Silentio, vychází v našem nakladatelství opět v tom nejlepším možném překladu od česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl, paní Marie Mikulové-Thulstrupové. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Nemoc k smrti, napsaná roku 1849, je mistrnou psychologickou úvahou o ztrátě člověkova já. Kierkegaard užívá pro svůj spis obměnu Kristova výroku z evangelia Jana kap. 11, v. 4., kdy v úvodu spisu píše: „Trýzní v zoufalství je, že se umřít nemůže… Nemoc k smrti je tedy totéž co nemoci umřít, ale ne tak, jako by ještě zbývala naděje na život; beznaděj spočívá v tom, že chybí i ta poslední naděje, smrt. …na člověkovo já se svět ptá ze všeho nejméně, vždyť projevíme-li, že je vůbec máme, může to být pro svět velmi nebezpečné. Největší nebezpečí – ztratit sama sebe – se může ve světě přejít tiše a jakoby nic. Není ztráty, jež by se oplakávala méně.“ Druhý díl knihy představuje toto zoufalství, nebýt sám sebou, v pojmu hříchu a vyděluje se tak zároveň od sokratovského „nepoznání“ k „nechtění poznat“ (rozdíl mezi helenismem – pohanstvím a křesťanstvím), čímž se „hřích“ člověka stává neustále aktuálním a bytostným. To, co v jistém smyslu nazývá o více jak sedmdesát let později C. G. Jung bytostným Já (střed či rovnováha mezi vědomím a nevědomím), rozebírá Kierkegaard, v křesťanském smyslu, v pojmu syntézy našeho já k Věčnosti. A přesto zůstane Pravda povětšinou v uších člověka, jak v jednom, tak v druhém případě, nečte-li kdo duchem, jen v rovině rozumových kategorií, slovíčkaření, jež je maximálně schopen vnímat – obdobně jako svou vlastní duši. Avšak tíseň nemlčí – nabývá sama svých rozměrů v duši člověka, je-li ztracen či zastřen onen poměr k tomu Nejvyššímu – k podstatě sebe sama, k Životu, k Věčnosti. K léčbě používá Kierkegaard řeč ke vzdělání a probuzení, vědom si, že léčba vyžaduje (duchovní) skok, pokání (změnu smýšlení) a dostává se jí jen nemnohým. V následujících dílech, které píše Søren Kierkegaard až do své smrti r. 1855, gradující spisem Okamžik, rozebírá dále ideu křesťanství (a zároveň její profánní neznalost), její bytostnou hloubku, a konfrontuje ji s oním čajovým, kostelním náboženstvím, jímž se stalo oficiální křesťanstvo, které si z Ježíšova učení udělalo nejen bezduchou loutku a cetku, ale zároveň i živnost. Nemocí k smrti, s podtitulem: křesťanská psychologická úvaha ke vzdělání a probuzení, se tak počíná vydávání knih dánského myslitele a revizora křesťanství Sørena Kierkegaarda, jeho křesťanských spisů, které patří k tomu nejlepšímu ze světové literatury. Kierkegaard, přeložený již do mnoha jazyků, dostává se k českému čtenáři nadto v jeho nejkvalitnější možné formě, od vynikající česko-dánské znalkyně a překladatelky Kierkegaardových děl: Marie Mikulové-Thulstrupové. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,„Uvnitř člověka je hlas věčnosti, jenž chce být slyšen, a aby došel sluchu, používá rámusu soužení. Když tedy pomocí soužení umlknou všechny vedlejší hlasy, uslyšíme tento vnitřní hlas.“ Kierkegaardův spis Ladění v zápasech utrpení se řadí k tzv. „křesťanským řečem“, přímému sdělení. V sedmi kapitolách rozebírá Kierkegaard radosti z různého druhu utrpení, které mění tíži života (viděno světsky) v lehkost (viděno křesťansky). Křesťan, který se vzdal své vůle (světského nazírání života: člověka-zvířete) se na všechno dívá obráceně, všechny pojmy chápe obráceně, protože se sám (jako křesťan) „obrátil“. O radostech z tohoto obrácení jsou tato životní ladění, nechť se týkají soužení, chudoby, neúspěchu aj. – Kniha vychází opět ve vynikajícím překladu česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl, paní Marie Mikulové Thulstrupové. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Myšlenky, jež ranní zezadu nabízí čtenářům v sedmi kapitolách Kierkegaardovu přímou řeč, tzv. „křesťanské řeči“ meditující nad poměrem člověka k Bohu a navracející od smyslového klamu víry, tzv. „křesťanstva“, ke skutečnému křesťanství. Kierkegaard ve svém úvodu zdůrazňuje jeho útočnost, neboť uvěřit, znamená být (oproti lichotivému si přivlastnění boží milosti) raněn křesťanstvím prvně zezadu: „Křesťanství nepotřebuje žádnou obhajobu, obhajoba je mu k ničemu – je samo útočné. Obhajovat je, je ze všech znetvoření nejnezodpovědnější, úplně obrácené, nejnebezpečnější vůbec – je to neuvědomělá, podivínská zrada. Křesťanství je útočné a v křesťanstvu samozřejmě napadá zezadu. Dej proto pozor na nohu, když jdeš do domu Páně. Neboť i kdybys přicházel z toho nejhroznějšího, co se člověku ve světě může stát, dostaneš se v útěku do božího domu k něčemu ještě strašnějšímu. Zde v domě božím se obvykle mluví o nebezpečí, jež nikdy nenadešlo ani předtím, ani potom, a ve srovnání s tím, co se může přihodit člověku ze všech nejnešťastnějšímu, je to jen maličkost: ta hrůza, že lidské pokolení ukřižovalo Boha. Možná, že se tam totiž dozvíš o mnoho více, než ti je po chuti, možná, že tam dostaneš dojem, kterého se později budeš nadarmo chtít zbavit. Dej si proto pozor na oheň, protože pálí.“ Jubilejní desátý svazek Knihovny SAK vychází opět ve vynikajícím překladu česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl paní Marie Mikulové-Thulstrupové. (knihydobrovsky.cz)

Presents Abraham as a great man, who chose to sacrifice his son, Isaac, in the face of conflicting expectations and in defiance of any conceivable ethical standard. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Bázeň a chvění si bere název z novozákonních epištol. Kierkegaard se snaží pochopit úzkost, jakou musel cítit Abraham, když ho Bůh vyzval, aby obětoval svého syna Izáka. Posledním stadiem před dosažením víry je podle autora stav nekonečné rezignace a odhodlání vzdát se všeho, co by člověk upřednostňoval před Bohem. Nemoc k smrti pojednává o zoufalství, které Kierkegaard z křesťanského pohledu označuje za hřích, i když psychologicky ho chápe. Název odkazuje na příběh vzkříšeného Lazara. Autor rozebírá různé podoby zoufalství, které se vztahují k tomu, jak člověk dokáže přijmout vlastní konečnost (fyzickou složku) či nekonečnost (duchovní složku). Oba spisy vznikly ve čtyřicátých letech 19. století a dodnes zůstávají významné jak v rámci autorova díla, tak v kontextu existencialistické filozofie a psychologie.Soren Kierkegaard (1813–1855) byl dánský filozof a předchůdce existencialismu, zabývající se etickými, teologickými a psychologickými tématy. Měl sklon k metaforickému, poetickému vyjadřování. Silně kritizoval pro jeho dobu typickou Hegelovu filozofii i formálnost tehdejší církve. Řada jeho prací se zaměřuje na konkrétní lidské prožívání a nutnost osobní volby v kontrastu k abstraktnímu myšlení. Pro víru v Boha nemá podle něj člověk žádný důkaz, a tak musí učinit „skok do absurdna“ – víra a pochybnost existují ruku v ruce. Kierkegaard je tak pokládán za zakladatele křesťanské a existenciální psychologie. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Jednoho sychravého podzimního dne najde policie na předměstí Kodaně tělo mladé ženy. Někdo ji brutálně zavraždil a uřízl jednu ruku. Nad obětí visí panáček z kaštanů. Případu se ujímá mladá a ambiciózní vyšetřovatelka Naia Thulinová. Za parťáka dostane vyhořelého kolegu Marka Hesse, kterého právě vyhodili z hlavního sídla Europolu v Haagu a poslali zpět do Kodaně. Brzy přijdou na to, že kaštanový panáček na sobě nese stopu po zmizelé dívce, o které se všichni domnívají, že byla před rokem zavražděna: jedná se o dceru Rosy Hartungové, ministryně sociálních věcí. Případ je dávno objasněný a pachatel se k vraždě přiznal. Krátce nato je ale nalezena další oběť a s ní i další kaštanová figurka se stopou po mrtvé dívce. Thulinová s Hessem pátrají po souvislostech mezi případem dcery ministryně, zavražděnými ženami a vrahem, kterému se daří šířit strach po celé zemi. Hrají o čas. Obávají se, že se pachatel vydal na vražednou misi, která pro něho ještě zdaleka neskončila. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Na predmestí Kodane nájdu zavraždenú ženu. Na mieste činu polícia objaví panáčika z gaštanov, na ktorom je odtlačok prsta patriaci zmiznutej dievčine, ktorej prípad bol dávno uzavretý. Krátko nato sa stane ďalšia vražda. Ďalšie znetvorené telo, ďalšia gaštanová figúrka. Vyšetrovatelia bojujú s časom, nepoznajú však motív a páchateľ sa s nimi neľútostne zahráva. Dokážu ho zastaviť, skôr než sa objaví ďalší panáčik? A ako s vraždami súvisí prípad zmiznutej školáčky? (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Soren Aabye Kierkegaard, 153 stran V posledním roce svého života, roku 1855, píše Soren Aabye Kierkegaard dílo, které, jak říká, je psáno současníkovi. Nazývá jej „Okamžik“. Jedná se o soubor deseti takzvaných sešitů (poslední, desátý, byl vydán posmrtně), v nichž se dánský myslitel a filosof vypořádává jako „revizor křesťanství“ s „křesťanstvem“ – tedy s tím, co drží podobu křesťanství podle jména (s pokrytectvím) – co znivelovalo po dobu 1800let Kristovo učení (učení o životě), aby z něj učinilo pouhý žvást a frašku poplatnou lidské vychytralosti, kdy se stalo křesťanství světskostí „par excellence“! Autor děl: „Nácvik křesťanství“ či „Skutky lásky“ zde zaznívá ve svém posledním mohutném zápase jako polnice! Jako filosof užívá nejednou své sokratické ironie v boji s bezduchým sofismem – s bezduchým, hračkářským křesťanstvím, jejich kněžími a tzv. morálkou. Žádné učení se v dějinách nepřekroutilo do takové míry jako křesťanství... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Soren Aabye Kierkegaard, 340 stran, česky „Všichni víme, co je to nejvyšší, i dítě to ví, nejprostší člověk i ten nejmoudřejší, všichni víme, co je věc nejvyšší a všichni stejně, neboť to je, smím-li to tak říci, úkol, který je nám všem uložen. Za jednu tichou hodinku odstupu od zmatku života a světa to pochopí každý člověk. Při návratu bude stále chápat, dokud to bude v životě vypadat hezky; ale až začne zmatek, chápat přestane, nebo se ukáže, že chápal jen z odstupu. Sedět v pokoji, kde je tak docela ticho, že uslyšíme padnout i zrnko písku, a pochopit, co je věc nejvyšší, dovede každý, ale – řekněme obrazně – sedět v kádi, do které tlučou kotláři a stále myslit na věc nejvyšší, vyžaduje vyvinuté chápání, jinak se ukáže, že bylo jen předběžné, protože se sem nedostavilo. Křesťanství je nezřídka představováno v téměř změkčilé podobě jakési rozmazlené lásky. Všechno tu je jenom samá láska, šetři sám sebe, své tělo a krev, měj se dobře... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Soren Aabye Kierkegaard, 104 stran, česky Kniha Suďte sami!, s podtitulem „Ke zkušení sebe samého, doporučeno současnosti“, vyšla až zásluhou P. Chr. Kierkegaarda (bratra SAK) více jak dvacet let po autorově smrti. Oproti jiným spisům dánského revizora křesťanství je Suďte sami! vedeno ve smířlivém duchu. Touto smířlivostí, ústupkem, není zajisté myšleno (jaké případné nedorozumění), znivelování křesťanských požadavků. Kierkegaard vybízí k „pouhému“ DOZNÁNÍ (včetně sebe sama), zda jsme či máme právo, každý sám za sebe, nehledáme-li NEJPRVE Království boží, nazývat se křesťany! – Vybízí k vystřízlivění a pochopení pravého následování Krista a milosti ve vztahu k službě jednomu pánu. – Jak nekonečně náročný ústupek, jak nekonečně náročné „pouhé“ doznání! – Kniha vychází opět ve vynikajícím překladu česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl, paní Marie Mikulové Thulstrupové. (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Soren Aabye Kierkegaard, 64 stran, česky „Uvnitř člověka je hlas věčnosti, jenž chce být slyšen, a aby došel sluchu, používá rámusu soužení. Když tedy pomocí soužení umlknou všechny vedlejší hlasy, uslyšíme tento vnitřní hlas.“ Kierkegaardův spis Ladění v zápasech utrpení se řadí k tzv. „křesťanským řečem“, přímému sdělení. V sedmi kapitolách rozebírá Kierkegaard radosti z různého druhu utrpení, které mění tíži života (viděno světsky) v lehkost (viděno křesťansky). Křesťan, který se vzdal své vůle (světského nazírání života: člověka-zvířete) se na všechno dívá obráceně, všechny pojmy chápe obráceně, protože se sám (jako křesťan) „obrátil“. O radostech z tohoto obrácení jsou tato životní ladění, nechť se týkají soužení, chudoby, neúspěchu aj. – Kniha vychází opět ve vynikajícím překladu česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl, paní Marie Mikulové Thulstrupové. (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Soren Aabye Kierkegaard, 79 stran, česky Myšlenky, jež ranní zezadu nabízí čtenářům v sedmi kapitolách Kierkegaardovu přímou řeč, tzv. „křesťanské řeči“ meditující nad poměrem člověka k Bohu a navracející od smyslového klamu víry, tzv. „křesťanstva“, ke skutečnému křesťanství. Kierkegaard ve svém úvodu zdůrazňuje jeho útočnost, neboť uvěřit, znamená být (oproti lichotivému si přivlastnění boží milosti) raněn křesťanstvím prvně zezadu: „Křesťanství nepotřebuje žádnou obhajobu, obhajoba je mu k ničemu – je samo útočné. Obhajovat je, je ze všech znetvoření nejnezodpovědnější, úplně obrácené, nejnebezpečnější vůbec – je to neuvědomělá, podivínská zrada. Křesťanství je útočné a v křesťanstvu samozřejmě napadá zezadu. Dej proto pozor na nohu, když jdeš do domu Páně. Neboť i kdybys přicházel z toho nejhroznějšího, co se člověku ve světě může stát, dostaneš se v útěku do božího domu k něčemu ještě strašnějšímu. Zde v domě božím se... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Soren Aabye Kierkegaard, 120 stran Nemoc k smrti, napsaná roku 1849, je mistrnou psychologickou úvahou o ztrátě člověkova já. Kierkegaard užívá pro svůj spis obměnu Kristova výroku z evangelia Jana kap. 11, v. 4., kdy v úvodu spisu píše: „Trýzní v zoufalství je, že se umřít nemůže… Nemoc k smrti je tedy totéž co nemoci umřít, ale ne tak, jako by ještě zbývala naděje na život; beznaděj spočívá v tom, že chybí i ta poslední naděje, smrt. …na člověkovo já se svět ptá ze všeho nejméně, vždyť projevíme-li, že je vůbec máme, může to být pro svět velmi nebezpečné. Největší nebezpečí – ztratit sama sebe – se může ve světě přejít tiše a jakoby nic. Není ztráty, jež by se oplakávala méně.“ Druhý díl knihy představuje toto zoufalství, nebýt sám sebou, v pojmu hříchu a vyděluje se tak zároveň od sokratovského „nepoznání“ k „nechtění poznat“ (rozdíl mezi helenismem – pohanstvím a křesťanstvím), čímž se „hřích“ člověka stává neustále aktuálním a... (alza.cz)

Ručně šitý oválný polštář té nejvyšší české kvality. Polštář je ušit ze 100% bavlny a vyplněn dutým vláknem. Lze jej prát ručně (do 30°C). Aby nedošlo k nerovnoměrnému rozmístění výplně, je polštář v několika bodech prošitý. Pelíšek lze doplnit o další produkty ze stejné kolekce (polštář, deku..). Technické údaje: rozměr výrobku: 80x50 cm váha: 0,69 kg materiál: 100% bavlna, výplň: polyesterové duté vlákno barva: hnědá + bílý ornament Obsah balení: 1x pelíšek pro psa Lasky - 80 cm (dilego.cz)

Ručně šitý oválný polštář té nejvyšší české kvality. Polštář je ušit ze 100% bavlny a vyplněn dutým vláknem. Lze jej prát ručně (do 30°C). Aby nedošlo k nerovnoměrnému rozmístění výplně, je polštář v několika bodech prošitý. Pelíšek lze doplnit o další produkty ze stejné kolekce (polštář, deku..). Technické údaje: rozměr výrobku: 80x50 cm váha: 0,69 kg materiál: 100% bavlna, výplň: polyesterové duté vlákno barva: hnědá + bílý ornament Obsah balení: 1x pelíšek pro psa (kokiskashop.cz)

Dalimír Stano, básnik, prozaik, knižný ilustrátor, editor, a vydavateľ, človek s hlbokým duchom, svojou tvorbou hladí čitateľa. Poézia, ktorú píše, vyviera najmä z džezovej hudby, vplýva na jeho myslenie a samotné poznanie. Myšlienky zodpovedne zapisuje. Nachádza poéziu aj na tých miestach, na ktorých ju iní nevidia. Čitateľovi ponúka svoju novú zbierku poézie pod názvom SKUTKY. Je akousi pečaťou obrazov i odrazov autorových vnemov na to, čo prežíva v každodennej prítomnosti, v spoločenských situáciách i v duši. Vytvára hodnotovú symbiózu ukotvenú do inklúzie rešpektu a uznania.Básne Dalimíra Stana inklinujú k citlivému, citovému pohľadu na spoločnosť i na človeka ako súčasť vnemových a zmyslových procesov. Domnieva sa, že čitateľ si v tejto básnickej zbierke nájde tú svoju báseň. (knihydobrovsky.cz)

Ručně šitá oboustranná cestovní deka pro vaše čtyřnohé mazlíčky té nejvyšší české kvality. Jedna strana je ze 100% bavlny a druhá strana je z příjemného polyesteru (fleece). Deku lze prát ručně (do 30°C). Tato stylová deka je ideální na cestování, kdy poslouží jako mobilní místo pro odpočinek psa. Praktický a stylový doplněk pro každého pejskaře. Technické údaje: rozměr: 70 x 50 cm materiál: 100% bavlna + polyester (fleece) barva: hnědá + bílý ornament váha: 0,22 kg Obsah balení: 1x deka pro mazlíčky Lasky - 70 cm (dilego.cz)

Ručně šitá oboustranná cestovní deka pro vaše čtyřnohé mazlíčky té nejvyšší české kvality. Jedna strana je ze 100% bavlny a druhá strana je z příjemného polyesteru (fleece). Deku lze prát ručně (do 30°C). Tato stylová deka je ideální na cestování, kdy poslouží jako mobilní místo pro odpočinek psa. Praktický a stylový doplněk pro každého pejskaře. Technické údaje: rozměr: 90 x 65 cm materiál: 100% bavlna + polyester (fleece) barva: hnědá + bílý ornament váha: 0,41 kg Obsah balení: 1x deka pro mazlíčky Lasky - 90 cm (dilego.cz)

Vysoce kvalitní, ručně šitý polštář LASKY ve vkusném hnědo-bílém designu je to pravé pohovění pro vašeho mazlíčka. Je vyroben ze 100% bavlny, výplň tvoří silná vrstva dutého vlákna. Aby nedošlo k nerovnoměrnému rozmístění výplně při používání či po vyprání, je polštář v několika místech prošitý. Potah nelze sejmout. Jedná se o český výrobek. Materiál: 100% bavlna, výplň: duté vlákno Doporučené praní: na 30 °C (decodoma.cz)

Vysoce kvalitní, ručně šitý pelíšek LASKY ve vkusném hnědo-bílém designu bude tím pravým "gaučíkem" pro vašeho mazlíčka. Je vyroben ze 100% bavlny a vybaven nepromokavým dnem, výplň tvoří silná vrstva dutého vlákna. Aby nedošlo k nerovnoměrnému rozmístění výplně při používání či po vyprání, je pelíšek v několika místech prošitý. Český výrobek. Materiál: 100% bavlna, výplň: duté vlákno Doporučené praní: 30 °C (decodoma.cz)

Deka pro psa - materiál fleece a bavlna Chcete aby se se váš pejsek i kočička komfortně vyspali? Pak vás jistě oslní Petsy Deka Lasky. Fleece excelentně udrží tělesnou teplotu vašeho mazlíčka a je příjemný na dotyk. Pelíšek pro psy a kočky je vyrobený z materiálu, kterým je fleece a bavlna. Klíčové přednosti pelíšku pro psy a kočky Petsy Deka Lasky Materiálem pelíšku Petsy je fleece a bavlna (alza.cz)

Pelíšek - pro psy a kočky, materiál duté vlákno a bavlna Chcete vašemu pejskovi zajistit komfortní a rozměrné místo na spaní? Chcete vašemu pejskovi či kočičce dopřát opravdu komfortní místo na spaní? V tom případě by vám mohl přijít vhod pelíšek Petsy. Materiálem pelíšku pro psy a kočky je duté vlákno a bavlna. Klíčové přednosti pelíšku pro psy Petsy Pelíšek Lasky Hlavní přednosti pelíšku pro psy a kočky Petsy Pelíšek Lasky Materiálem pelíšku Petsy je duté vlákno a bavlna (alza.cz)

Polštář pro psy - materiál duté vlákno a bavlna Máte v úmyslu vašemu psímu miláčkovi koupit něco, co si bezpochyby zamiluje? Potom si určitě nechte doporučit Petsy Polštář Lasky, aby měl své místečko na odpočívání. Materiálem tohoto polštáře je duté vlákno a bavlna. Zásluhou bavlny je polštář měkoučký a zároveň pevný. Významné přednosti polštáře pro psy Petsy Polštář Lasky Polštářek jistě ocení každý pejsek pro své chvíle odpočinku Barva polštáře pro psy Petsy: Materiál polštáře tvoří duté vlákno a bavlna (alza.cz)

Studie Jiřího Olšovského nabízí srovnání filosofických koncepcí dvou předních myslitelů - Martina Heideggera (1889-1976) a Sorena Kierkegaarda (1813-1855), a to s důrazem na propracovanější Heideggerův pokus. Oba tito filosofové se snaží myslet postmetafyzicky, alespoň v náznaku překračovat ontotheologická omezení a subjektivistický voluntarismus moderní doby. Autor se pokouší nalézt společné rysy v jejich jinak odlišném myšlení, blíže vystopovat a určit možný Kierkegaardův vliv na předního fenomenologického ontologa dvacátého století a nastínit, za co ve svém myšlení Heidegger vděčí Kierkegaardovi, k němuž se zejména ve svém raném rozvrhu vztahoval a učil se od něho myslet proti metafyzice. Vlastní Heideggerův rozvrh myšlení je zde ovšem vždy představen v nasvícení Kierkegaardem, nepochybným otcem existenciální filosofie. Vedle podobnosti obou myslitelů studie vyjeví i rozdílnost v jejich pojetí lidské existence a života. Pečlivým zkoumáním obou filosofických rozvrhů se tak nabízí komplexnější pohled na vztah těchto dvou významných myslitelů. (knihydobrovsky.cz)

Text o slavném dánském filozofovi. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Soren Aabye Kierkegaard, 219 stran Kierkegaardův hlavní spis: „Nácvik křesťanství“, psaný pod pseudonymem Johannes Anti-Climacus, mající zdůraznit nejvyšší idealitu křesťanství, počíná citací z Mat. 11, 28: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinutí.“ Avšak jaké nepochopení a nedorozumění, že ten, kdo zve, k nám nemluví z výsosti, nepodvádí nás jako světsky urozený, zajištěný člověk s přeplněnými sýpkami (nashromážděné v tomto světě nadto vždy jen z práce druhých – právě proto!), nýbrž jako ubohý, ponížený člověk – Ježíš, bůh, který nemá, kde by hlavu složil. Jaké nedorozumění, že ten, jehož se chce dovolávat „křesťanstvo“ (přirozeně jen ve formě zajištěného vítězství) nebo jehož chce chápat světské mudrlanství jako pouhý náboženský fenomén na „ose času“, je nikoli jen před dvaceti staletími, ale stejně tak i dnes ve svém důsledku považován, přijde-li se na věc, za společenského zločince,... (alza.cz)

"Nyní dává Kristova snoubenka přednost léku milosrdenství před přísností." Skutečně prorocká jsou tato slova v proslovu Gaudet Mater Ecclesia. Jak je připomínat? A jak se netázat, zda jsme z nich udělali jasně a definitivně křesťanský "styl"? (z úvodu autorky) Známá teoložka zkoumá, co vlastně jsou a kde se vzaly "skutky milosrdenství", jaké jsou jejich teologické kořeny, ale hlavně - jaké by měly být současné aplikace tradiční nauky církve, ve světle závažných výzev naší doby. Právě neotřelé aktualizace jinak tradiční nauky církve činí z její studie velmi inspirativní čtení. (patro.cz)

"Nyní dává Kristova snoubenka přednost léku milosrdenství před přísností." Skutečně prorocká jsou tato slova v proslovu Gaudet Mater Ecclesia. Jak je připomínat? A jak se netázat, zda jsme z nich udělali jasně a definitivně křesťanský "styl"? (z úvodu autorky) Známá teoložka zkoumá, co vlastně jsou a kde se vzaly "skutky milosrdenství", jaké jsou jejich teologické kořeny, ale hlavně - jaké by měly být současné aplikace tradiční nauky církve, ve světle závažných výzev naší doby. Právě neotřelé aktualizace jinak tradiční nauky církve činí z její studie velmi inspirativní čtení. (knihydobrovsky.cz)

Ručně šitý oválný polštář pro malá plemena. Jedná se o český výrobek ušitý ze 100% bavlny. (mall.cz)

Ručně šitý pelíšek vysoké kvality pro malá plemena. Jedná se o český výrobek ušitý ze 100% bavlny. (mall.cz)

Ručně šitý pelíšek vysoké kvality pro malá plemena. Jedná se o český výrobek ušitý ze 100% bavlny. (mall.cz)

Kierkegaard nesmí být redukován na úzce zaměřeného myslitele křesťanství. Aby mohl k problému křesťanství přistoupit, stal se myslitelem plnosti možností lidské existence. V předkládané široce pojaté a důsledně provedené interpretaci se tak dostává pozornosti právě pozoruhodné cestě, jíž ke křesťanství jako takovému dospívá Kierkegaard coby autor spolu se svým čtenářem. Tato studie je svébytnou interpretací rozhodujícího úseku Kierkegaardovy filosofie, současně však přispívá k obecnějšímu tématu působnosti filosofického textu, figury čtenáře filosofie, jako i strategie filosofického autorství. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Soren Aabye Kierkegaard, 113 stran, česky Spis Evangelium utrpení přináší v sedmi pojednáních zdůvodnění a rozbor utrpení, jimiž musí věřící v životě projít, neboť jsou křesťanům Novým zákonem (požadavky života) předurčena: nést svůj kříž, jít s ním sám a nést jej tak, aby byl lehký („rozkošný“). K tomu musí věřící, nechce-li se klamat, odumřít vlastní vůli (světu – za nějž se obyčejně člověk schovává a nejúčinněji tak niveluje svoji duši a poměr k Bohu). Věřící má Krista následovat. V základu všech Kierkegaardových spisů stojí člověk před Bohem vždy jako Jedinec a i zde, v této „radostné zvěsti utrpení“, apeluje dánský „revizor křesťanství“ na jeho význam: „Neví se možná, že se otroctví znovu zavádí, a odtrhnout se od něj působí ohromnou potíž! Toto otroctví nespočívá v tom, že jeden chce potlačovat mnohé (pak by si dal člověk pozor), ale že jedinci na Boha zapomínají a více se začínají bát množství lidí, kteří se ze strachu z lidí... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Soren Aabye Kierkegaard, 78 stran, česky Které pokušení v sobě uzavírá všechna ostatní pokušení? Je to odstranění Boha, přestat být člověkem. Otročíme nejbídnějšímu poddanství šílenství, v nadbytku otročíme za jídlo a pití, v bohatství otročíme za peníze a sami sobě jsme prokletím, přirozenosti hnusem a pro pokolení jsme nákazou. Starost nakonec svou kořist pozře. Jako uschlé dřevo ve tmě svítí, jako světélka výparu čarují v mlhách, tak vypadá pro druhé ve třpytu své pozemské povýšenosti člověk bez Boha. Jeho já však nežije, jeho nejniternější bytost je strávena a vysáta ve službě nicotnosti. Je otrokem vychloubání v zajetí závratné světskosti a opuštěn Bohem přestává být člověkem. V nitru je jako mrtvý, ale jeho povýšenost nás obchází jako strašidlo – stále žije. Není to člověk, s kým mluvíš, když mluvíš s ním; v touze po povýšenosti se stal tím, k němuž lidé vzhlížejí a jako člověk znamená jen vlastní titul. Niterně je jenom... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Soren Aabye Kierkegaard, 122 stran, česky Rozmlouvat o víře, aniž bychom se kdy dotkli sebereflexe, pochybností a bytostné úzkosti, aniž bychom se co jen přiblížili pochopení paradoxu života a stali se Jedinci, je jako rozmlouvat o kružnici bez znalosti jejího středu. Člověk ovšem rád tlachá; více než vědět, záleží mu na tom, aby měl nějaký názor, s nímž by mohl vést diskuze a šermovat ve vzduchu se stejně „plodnými“ hlavami. Jedni se domýšlí, vyzbrojeni pokrytectvím, že si s vírou, protože jsou v kostelních lavicích, něco skutečně začali (společně s farářem, samozřejmě); druzí, vyzbrojeni nadutostí, si potrpí na tom, že se dostali svým vědeckým bystrozrakem dále – za sebereflexi, úzkost, paradox a Jedince, tedy za víru. V pátém díle knihovny S. A. Kierkegaarda, Bázeň a chvění, je možné slyšet Kierkegaarda v „dialektické lyrice“. Rozebírá ve své přísnosti otázku víry na biblickém příkladu Abraháma a Izáka: „Nekonečná rezignace je... (alza.cz)

Pro nejmenší k prohlížení, pro začínající čtenáře a pro všechny děti, které láká býti dobroději. Jako rodiče máme povinnost svým dětem vytříbit povědomí o tom, co je dobré a co špatné. Učíme je překonat se. To člověk někdy musí, překročit svoje pocity a potřeby a udělat Dobrý skutek. Dobrým skutkům nás nejlépe učí osobní příklad, ale co kdyby na to existovala obrázková příručka? A tak vznikla Encyklopedie dobrých skutků, abecední seznam několika způsobů, jak překročit vlastní touhy a potřeby a udělat něco dobrého pro své okolí. Doufám, že bude užitečná vám i vašim dětem. (knihydobrovsky.cz)

Zajímavý nápad o oživení klasického kalendáře a zároveň příjemného čtení, které zkrášlí život vám i druhým lidem okolo vás. Na každý den v roce zde (kromě údajů o tom, kdo má zrovna svátek) naleznete dobrý skutek, kterým můžete potěšit svého partnera/partnerku, děti, rodiče, kolegy v zaměstnání, ale i docela cizí lidi, které ten den třeba jen potkáte na ulici. (knihydobrovsky.cz)

Roku 1410 se do šlechtické rodiny ve španělské Córdobě narodil Pero Tafur. O čtvrtstoletí později se jako mladý rytíř vydal na cestu, která vyplnila čtyři roky jeho života. Vzpomínky na svá putování sepsal jako zralý muž až kolem roku 1454 v díle Skutky a cesty (Andanças e viajes), které ve své době nemělo ve šlechtické literatuře svým rozsahem obdoby. Cestopis překvapí nejen barvitostí a šíří (vedle popisu orientálních krajů a poutního turismu ve středověkém Jeruzalémě stojí poznámky o německé pořádkumilovnosti nebo o českém kacířství), ale i bystrým postřehem a trefným pozorovatelským úsudkem. Toto zdání však může snadno klamat. Ačkoli jsou Skutky a cesty autentickým cestopisem, lze o díle s jistou nadsázkou říci, že se podobá spíše rytířskému románu, v němž je Pero Tafur současně hlavním hrdinou. To však není překvapením u muže, jenž nám ve svém cestopise vypráví například o tom, že pochází z rodu byzantských císařů. Skutky a cesty je možno číst jako autobiografické dílo i jako historický dokument své doby. Pero Tafur v něm zanechal obraz sebevědomého a odvážného rytíře, pevně ukotveného ve společenských souřadnicích pozdního středověku, ale prokázal také schopnosti talentovaného pisatele. (knihydobrovsky.cz)

Náhrdelník - dámský, o velikosti 50 cm, bez osazení, materiál nerezová ocel, hmotnost 2 g Chtěli byste si koupit náhrdelník, kterým ozdobíte svůj krk? Náhrdelník VUCH si oblíbí všechny ženy. Výrobní materiál tvoří nerezová ocel. Nerezová ocel zcela odolá korozi a tak vás dokonale doplní. O čarovný lesk náhrdelníku se zasloužila úprava formou leštění. Náhrdelník VUCH patří mezi oblíbené módní doplňky vhodné nejen k nošení na významné události, jako jsou plesy či společenské akce. Hlavní přednosti náhrdelníku VUCH Gold Soren Náhrdelník VUCH si zamilujete Výjimečný náhrdelník pro ženy Materiálem je nerezová ocel Hmotnost náhrdelníku VUCH je 2,00 g Úprava povrchu: lesk (alza.cz)

Audiokniha:,Na předměstí Kodaně je nalezena zavražděná žena. Na místě činu policie objeví panáčka z kaštanů, na němž je otisk prstu patřící zmizelé dívce, jejíž případ byl dávno uzavřen. Krátce nato dojde k další vraždě. Další znetvořené tělo, další kaštanová figurka. Vyšetřovatelé bojují s časem, neznají však motiv a pachatel si s nimi nelítostně zahrává. Dokáží ho zastavit dřív, než se objeví další panáček? A jak s vraždami souvisí případ zmizelé školačky? (knihydobrovsky.cz)

Na předměstí Kodaně je nalezena zavražděná žena. Na místě činu policie objeví panáčka z kaštanů, na němž je otisk prstu patřící zmizelé dívce, jejíž případ byl dávno uzavřen. Krátce nato dojde k další vraždě. Další znetvořené tělo, další kaštanová figurka. Vyšetřovatelé bojují s časem, neznají však motiv a pachatel si s nimi nelítostně zahrává. Dokáží ho zastavit dřív, než se objeví další panáček? A jak s vraždami souvisí případ zmizelé školačky? (knihydobrovsky.cz)

Náhrdelník - dámský, o velikosti 50 cm, lesklá povrchová úprava, bez osazení, materiál nerezová ocel, hmotnost 2 g Zvažujete koupi náhrdelníku, který upoutá pozornost a udělá vám radost? Náhrdelník VUCH se stane důležitou součástí šperkovnice všech žen. K jeho výrobě slouží nerezová ocel. Váš šperk před možným zčernáním ochrání nerezová ocel a vy tak očarujete vaše přátele i známé. Náhrdelník dostal výjimečný lesk s pomocí úpravy formou leštění. Náhrdelník VUCH patří mezi oblíbené módní doplňky vhodné nejen k nošení na významné události, jako jsou plesy či společenské akce. Zásadní přednosti náhrdelníku VUCH Silver Soren Náhrdelník VUCH, se kterým uděláte dojem Vkusný náhrdelník pro ženy Materiálem je nerezová ocel Celková hmotnost náhrdelníku VUCH je 2,00 g Povrchová úprava: lesk (alza.cz)

Tento kvalitní oválný polštář je ideálním místečkem k odpočinku pro všechny psy. Polštář je opravdu bytelný a vhodný tak i pro velká plemena (např. Retríver, Australský ovčák, Německý ovčák...). Lze prát ručně (maximální teplota 40 °C). Nečistit chemicky, nesušit v sušičce. Aby nedošlo k nerovnoměrnému rozmístění výplně, je polštář v několika bodech prošitý. Potah nelze sejmout. Technické údaje: rozměr výrobku: 120 x 70 cm materiál: 100% bavlna výplň: drcený molitan barva: hnědá + bílý ornament (srdíčka) hmotnost celkem: 3,8 kg Obsah balení: 1 x polštář (kokiskashop.cz)