Kierkegaard v kočáře - radoslav vojvodic

Text o slavném dánském filozofovi. (knihydobrovsky.cz)

Prvá láska autorov pretavená do spoločnej básnickej zbierky je ako prvá láska. Nemali by sme zabúdať, že láska znamená dávať. Nič nemôže byť krajšie, ako stretnúť človeka a darovať mu seba: „v momentoch zubatého času sledujem to, čo na tebe milujem..." alebo „už nikdy rovnaký a predsa mi stále blízky a dôverný." Tvorivá myseľ a umenie v živote môže byť motivačným nábojom tak, ako je to v tejto spoločnej zbierke. Ich šťastím je rodina, predstavujúca pocit bezpečia. Pevné rodinné zväzky a zázemie: „ja smejem sa do očí, nestrácam čas hrami, počítam hviezdy v očiach mojej ženy s prižmúrenými očami." Život len vtedy dáva svoj zmysel. Nemožno to krajšie vysloviť ako slovami Antoine de Saint-Exupéryho: „Láska neznamená hľadieť nežne jeden na druhého, ale pozerať sa spolu jedným smerom." (patro.cz)

Magnetka na dort - Holčička v kočáře Připravte roztomilou oslavu při příchodu miminka do rodiny a nezapomeňte na dort! Magnetka v designu malé holčičky bude pěkným doplňkem na každém dětském dortu, stačí když na její zadní stranu přilepíte dřevěnou špejli. Magnetka není určena ke konzumaci, ale její uchování z ní vytvoří památku na krásné narozeniny a oslavu. Rozměr: 9 x 10 x 0,04 cm Materiál: dřevo (heliumking.cz)

Magnetka na dort - Chlapeček v kočáře Připravte roztomilou oslavu při příchodu miminka do rodiny a nezapomeňte na dort! Magnetka v designu malého chlapečka bude pěkným doplňkem na každém dětském dortu, stačí pokud na její zadní stranu přilepíte dřevěnou špejli. Magnetka není určena ke konzumaci, ale její uchování z ní vytvoří památku na krásnou oslavu. Rozměr: 9 x 0,4 x D 10 cm Materiál: dřevo (heliumking.cz)

Všechno, co zajímá pěstitele zeleniny je shrnuto v této knize Ing. Radoslava Šrota. Jeho text je nadčasový a stále platný, přesto byl aktualizován Ing. Ivanem Dvořákem. V odpovědích na otázky se čtenář dozví, jak pěstovat různé, i méně známé druhy zeleniny. (knihydobrovsky.cz)

Puzzle - patří mezi náročnější, 1000 dílků v balení, téma vánoční, vhodné od 14 let Skládání puzzle zkrátí dlouhé zimní večery a zároveň přispívá k rozvoji logického myšlení. Jde o nestárnoucí klasiku, která baví jak děti, tak dospělé. Kvalitní puzzle COBBLE HILL je určeno od 14 let. Balení obsahuje celkem 1000 dílků, jejichž skládání bude výzvou pro trpělivější hráče. Nabízené puzzle vás bude svým pěkným obrázkem motivovat k dokončení práce. Pro jeho výrobu byl zvolen materiál, kterým je papír. Klíčové přednosti puzzle Cobble Hill Puzzle Projížďka v kočáře 1000 dílků Puzzle se skvěle hodí pro rozvíjení jemné motoriky, představivosti a koncentrace Jeho skládání uklidňuje a je dobrým prostředkem k relaxaci Zajímavé puzzle COBBLE HILL je vhodné pro děti od 14 let Téma: vánoční Balení celkem obsahuje 1000 dílků Spadá mezi klasické puzzle, které zná zajisté každý K jeho výrobě slouží papír (alza.cz)

Studie Jiřího Olšovského nabízí srovnání filosofických koncepcí dvou předních myslitelů - Martina Heideggera (1889-1976) a Sorena Kierkegaarda (1813-1855), a to s důrazem na propracovanější Heideggerův pokus. Oba tito filosofové se snaží myslet postmetafyzicky, alespoň v náznaku překračovat ontotheologická omezení a subjektivistický voluntarismus moderní doby. Autor se pokouší nalézt společné rysy v jejich jinak odlišném myšlení, blíže vystopovat a určit možný Kierkegaardův vliv na předního fenomenologického ontologa dvacátého století a nastínit, za co ve svém myšlení Heidegger vděčí Kierkegaardovi, k němuž se zejména ve svém raném rozvrhu vztahoval a učil se od něho myslet proti metafyzice. Vlastní Heideggerův rozvrh myšlení je zde ovšem vždy představen v nasvícení Kierkegaardem, nepochybným otcem existenciální filosofie. Vedle podobnosti obou myslitelů studie vyjeví i rozdílnost v jejich pojetí lidské existence a života. Pečlivým zkoumáním obou filosofických rozvrhů se tak nabízí komplexnější pohled na vztah těchto dvou významných myslitelů. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,V posledním roce svého života, roku 1855, píše Søren Aabye Kierkegaard dílo, které, jak říká, je psáno současníkovi. Nazývá jej „Okamžik“. Jedná se o soubor deseti takzvaných sešitů (poslední, desátý, byl vydán posmrtně), v nichž se dánský myslitel a filosof vypořádává jako „revizor křesťanství“ s „křesťanstvem“ – tedy s tím, co drží podobu křesťanství podle jména (s pokrytectvím) – co znivelovalo po dobu 1800let Kristovo učení (učení o životě), aby z něj učinilo pouhý žvást a frašku poplatnou lidské vychytralosti, kdy se stalo křesťanství světskostí „par excellence“! Autor děl: „Nácvik křesťanství“ či „Skutky lásky“ zde zaznívá ve svém posledním mohutném zápase jako polnice! Jako filosof užívá nejednou své sokratické ironie v boji s bezduchým sofismem – s bezduchým, hračkářským křesťanstvím, jejich kněžími a tzv. morálkou. Žádné učení se v dějinách nepřekroutilo do takové míry jako křesťanství (v žádném jiném učení nebylo však rovněž tolik možno – jako právě v křesťanství, skrze kategorický a kvalitativní rozpor mezi učením světa a pravými požadavky života, vzniknout tolika tzv. kacířům, jichž bylo „třeba“ odstranit pro „pokojné“ vydržování pokrytectví), neboť vstoupilo-li křesťanství v oficiálnost (křesťanství uznané státem – protimluv sám o sobě), bylo zapotřebí se vypořádat s jeho praktickým základem: s podstatou Ježíšova života, jeho učení – s jeho následníky – překroutit, či jak píše Kierkegaard, přidat ke vší lži slovíčko „křesťanský“. – Vypořádat se s učením, ustaveným nikoli v obláčcích metafyziky či náboženského snění (jak předvedla scholastika či tzv. zbožnost – a co dodnes považují lidé za křesťanství), nýbrž s učením udaném v mravním citu, v nezávislých požadavcích rozumu a svědomí každého jedince, které jdou přirozeně proti srsti a podstatě učení tohoto světa a jeho násilí (nesmyslu života). Odstranilo-li se křesťanství tím, že se stali v pokrytectví všichni křesťany (ve stejném duchu, považ! – jsme i všichni „svobodní“), pak již, pro uchování lži, postačilo jen dohlížet nad možnými výhonky pravdy – tu a tam se objevivšími, vzbuzující s dostatkem podezření, že to vše, co je profánní, je vůči pravdě sama lež, což nelze zadržet sebevětší armádou nejzaprodanějších lidí systému, kdy pravda (nechť má kdo o tomto pojmu sebepomatenější relativistickou představu) je nezávislá na přání či moci světa. Proto staví se hranice, posvěcuje se meč a dělo, vedou se tzv. svaté války, vydržují se armády kněží, vojáků, policistů, učitelů, trhají se lidé na kolech, mučí se, vykořisťují, zavádějí se inkvizice (vše zajisté v rámci daného pokroku, pořádku), platí se za loajálnost svým apologetům, špehům či katům a dalším lokajům (všichni zajisté navýsost vzdělaní); a stejně tak se podávají a prodávají lístky do nebe jako do kina (samozřejmě vše to „křesťansky“) – a pod slovem křesťanství opět křižují Krista. – Přiznávají se tím však nechtě, byť jinak to nejde, jak jsou vůči pravdě v její podstatě – při snaze ji odstranit – zcela bezmocní a bezbranní! Kierkegaardova slova jsou proto i nadále aktuální, i když si jej berou ve „vážnost“ opět i ti, kteří „do jisté míry“ učí „křesťanství“ (tedy živí se z křesťanství), kteří „do té míry“ jsou „křesťany“, neohrožují-li tím zároveň svého světského prospěchu, jde-li před, ba co více i za jménem nějaký ten titul světské důležitosti jako odznak Šelmy a její dvojakosti – že tedy ne zcela v očích jejich současníků je to z jejich strany nutné brát vážně! Vedle Chelčického a Tolstého, doplňuje Kierkegaard trojlístek myslitelů – apoštolů lidstva, kteří se nezávisle na sobě, a každý originálně, skrze dary svého ducha, ale rovněž i skrze oběť (bez níž není, obklopuje-li nás koukol, života a pravdy) zasloužili o to, že pozvedávají vědomí o životě, uchovávají nerozředěné požadavky rozumu, mravnosti, citu a víry nad onu vychytralost, hadovitost a lež. Kniha je pro přehlednost předkládána čtenáři v nejlepší možné sazbě, kterou umožňuje elektronický formát, aby se mohl na základě každého čísla Okamžiku dostat na příslušnou pasáž či odkaz v textu. (knihydobrovsky.cz)

Presents Abraham as a great man, who chose to sacrifice his son, Isaac, in the face of conflicting expectations and in defiance of any conceivable ethical standard. (knihydobrovsky.cz)

Kierkegaard nesmí být redukován na úzce zaměřeného myslitele křesťanství. Aby mohl k problému křesťanství přistoupit, stal se myslitelem plnosti možností lidské existence. V předkládané široce pojaté a důsledně provedené interpretaci se tak dostává pozornosti právě pozoruhodné cestě, jíž ke křesťanství jako takovému dospívá Kierkegaard coby autor spolu se svým čtenářem. Tato studie je svébytnou interpretací rozhodujícího úseku Kierkegaardovy filosofie, současně však přispívá k obecnějšímu tématu působnosti filosofického textu, figury čtenáře filosofie, jako i strategie filosofického autorství. (knihydobrovsky.cz)

Nová kniha Radoslava Nenadála obsahuje trojici povídek, motivicky čerpaných z prostředí, v němž je autor bytostně i literárně doma, z prostředí morálních konvencí, předsudků a přetvářky. Komínek vypráví nostalgicky laděný příběh ze staré Prahy na sklonku třicátých let. Tutka jitřivě rozvíjí zkušenost postupného sebeuvědomování vypravěčovy sexuální orientace během dětství a dospívání. Hrobník je naze upřímná zpověď o zmatení citů a hořkém prozření z iluze. Autor Radoslav Nenadál (nar. 1929) je čtenářské veřejnosti znám jako excelentní znalec a překladatel angloamerické literatury (např. T. Capote, E. M. Forster, E. Hemingway, H. James, S. Lewis, H. Melville, W. Styron, J. Thurber, T. Williams), ale i druhou oblastí své tvůrčí aktivity - vlastní prozaickou tvorbou. V té se prosadil již prvotinou Rakvářova dcera a jiné prózy (1985), po ní následovala řada dalších knih - povídek i románů (Dušinky, 1989, My, tě zazdíme Aido, 1991, Gaudeamus, 1994, Ovčáci, čtveráci, 1995, Berany, berany, 1997, Ó, jak jsme jiné, 2001, Hynku, Viléme, Kubelková, 2003, Nebaví, 2003, Vzhůru ke dnu, 2004, O lidech a slepicích, 2013). Je mistrem komorně laděných žánrových obrázků, do nichž umí vdechnout jímavou atmosféru vlastních vzpomínek a citlivé psychologické sebereflexe. Zalidňuje je rázovitými "hrdiny", kteří se pro svůj existenční svéráz ocitli na pomyslné společenské periferii, anebo citově stojí mimo konvence či takzvané dobré mravy. Se svými postavami soucítí, přestože je nechá zakoušet hořkou bezohlednost jejich okolí, nedopřeje jim vítězství, ale jejich prohru podává jako morální memento: vše mohlo být jinak, nebýt lidské zášti, sobectví a nesnášenlivosti. Neboť neschopnost či neochota pochopit druhé a tolerovat je, to je téma, na něž Nenadál setrvale upozorňuje. (knihydobrovsky.cz)

Pěknou okrasnou zahradu vytvářejí především hezké květiny a jejich vhodné estetické uspořádání. V publikaci známého odborníka Radoslava šrota najdeme nejvhodnější druhy květin zdobící zahrady v jednotlivých ročních obdobích. Autor dává odpovědi na otázky, jaké mají květiny nároky na prostředí a uvádí hlavní zásady pro jejich úspěšné pěstování. (knihydobrovsky.cz)

Ve třech povídkách a jedné novele zažívají hrdinové události, které je vrhají do situací, v nichž nenacházejí řešení. V napjaté atmosféře souběhu okolností sledujeme jejich boj o nalezení aspoň nějakého východiska. (knihydobrovsky.cz)

Všechno, co zajímá pěstitele ovoce, a to začátečníky i pokročilé, je shrnuto v knize Ing. Radoslava Šrota, který v odpovědích na otázky radí, jak ovoce ošetřovat, rozmnožovat a chránit před chorobami a škůdci. I zkušenější pěstitel zde najde odpovědi na některé méně běžné otázky, se kterými se dosud často nesetkal. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Spis Evangelium utrpení přináší v sedmi pojednáních zdůvodnění a rozbor utrpení, jimiž musí věřící v životě projít, neboť jsou křesťanům Novým zákonem (požadavky života) předurčena: nést svůj kříž, jít s ním sám a nést jej tak, aby byl lehký („rozkošný“). K tomu musí věřící, nechce-li se klamat, odumřít vlastní vůli (světu – za nějž se obyčejně člověk schovává a nejúčinněji tak niveluje svoji duši a poměr k Bohu). Věřící má Krista následovat. V základu všech Kierkegaardových spisů stojí člověk před Bohem vždy jako Jedinec a i zde, v této „radostné zvěsti utrpení“, apeluje dánský „revizor křesťanství“ na jeho význam: „Neví se možná, že se otroctví znovu zavádí, a odtrhnout se od něj působí ohromnou potíž! Toto otroctví nespočívá v tom, že jeden chce potlačovat mnohé (pak by si dal člověk pozor), ale že jedinci na Boha zapomínají a více se začínají bát množství lidí, kteří se ze strachu z lidí zase začínají bát jeden druhého. Tak se vytváří množství, jež se vzdává věčného šlechtictví každému povoleného – být jedincem!“ Cesta věřícího, jak je zmíněno několikrát ve spise, není těsná, naopak je cestou sama tíseň, a tíseň je: jak se jde! Víra by se neměla obrátit ani v lehkomyslnou „záruku“ boží milosti (kritika církve) ani v těžkomyslnost, musí být smělá: směle se odvažovat a směle důvěřovat…, neboť „přese všechny omyly a návody, je totiž pravda jen jedna, jen jedna jediná, jež je Cesta a Život, jen jeden návod, jenž člověka vede opravdově k životu skrze život…“ (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Které pokušení v sobě uzavírá všechna ostatní pokušení? Je to odstranění Boha, přestat být člověkem. Otročíme nejbídnějšímu poddanství šílenství, v nadbytku otročíme za jídlo a pití, v bohatství otročíme za peníze a sami sobě jsme prokletím, přirozenosti hnusem a pro pokolení jsme nákazou. Starost nakonec svou kořist pozře. Jako uschlé dřevo ve tmě svítí, jako světélka výparu čarují v mlhách, tak vypadá pro druhé ve třpytu své pozemské povýšenosti člověk bez Boha. Jeho já však nežije, jeho nejniternější bytost je strávena a vysáta ve službě nicotnosti. Je otrokem vychloubání v zajetí závratné světskosti a opuštěn Bohem přestává být člověkem. V nitru je jako mrtvý, ale jeho povýšenost nás obchází jako strašidlo – stále žije. Není to člověk, s kým mluvíš, když mluvíš s ním; v touze po povýšenosti se stal tím, k němuž lidé vzhlížejí a jako člověk znamená jen vlastní titul. Niterně je jenom prázdnota a nic, nicotnost, ale zůstává mu zdání, pomíjející zdání, jež nosí vyznamenání světské povýšenosti. Ó, může být hrozné vidět člověka v nízkosti a bídě, jak se k nepoznání změnil, a dívat se na ubohost, v níž skoro nepoznáváme člověka – ale hledět na světskou povýšenost a přitom poznat, že tu chybí člověk, je strašné. Může být hrozné vidět člověka, jak chodí jako stín své dřívější velikosti, ale vidět světskou povýšenost a v ní sotva stín člověka je hrozné. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,„Všichni víme, co je to nejvyšší, i dítě to ví, nejprostší člověk i ten nejmoudřejší, všichni víme, co je věc nejvyšší a všichni stejně, neboť to je, smím-li to tak říci, úkol, který je nám všem uložen. Za jednu tichou hodinku odstupu od zmatku života a světa to pochopí každý člověk. Při návratu bude stále chápat, dokud to bude v životě vypadat hezky; ale až začne zmatek, chápat přestane, nebo se ukáže, že chápal jen z odstupu. Sedět v pokoji, kde je tak docela ticho, že uslyšíme padnout i zrnko písku, a pochopit, co je věc nejvyšší, dovede každý, ale – řekněme obrazně – sedět v kádi, do které tlučou kotláři a stále myslit na věc nejvyšší, vyžaduje vyvinuté chápání, jinak se ukáže, že bylo jen předběžné, protože se sem nedostavilo. Křesťanství je nezřídka představováno v téměř změkčilé podobě jakési rozmazlené lásky. Všechno tu je jenom samá láska, šetři sám sebe, své tělo a krev, měj se dobře a buď bezstarostně šťastný, vždyť Bůh je láska a samá láska, o přísnosti se vůbec nesmí slyšet, všechno musí být jen volná řeč lásky a její bytost. V takovém pojetí je boží láska jen bájná a dětinská představa, Kristova podstata příliš zmírněná a změkčilá na to, aby mohla odpovídat pravdě, aby mohla být ,Židovi pohoršením a Řekovi bláznovstvímʼ.“ V šestém svazku Knihovny SAK, Skutky lásky, nazývá Kierkegaard svůj spis „několika křesťanskými úvahami ve formě proslovů“. Snad by bylo příhodné nazvat tyto úvahy rovněž bodavými, láskyplnými epištolami. Láska je zde pojmuta křesťansky, nikoli básnicky! Jak by se proto mohla nevyhnout možnému (lidskému!) pohoršení a nepochopení! Ve své předmluvě autor upozorňuje, a nikoli neprávem: „Tyto křesťanské úvahy jsou ovocem mnohého přemítání a mají být chápány pozvolna, i lehce; jistě budou velice těžké, kdyby je někdo jen zběžně a zvědavě pročetl. Jedinec se nejdříve rozhodne, chce-li nebo nechce-li je číst, a zvolí-li čtení, musí si laskavě rozmyslet, zdali se potíž a lehkost navzájem na vážkách chovají správně, takže křesťanství nebude nesprávně zváženo proto, že se nesnadnosti nebo lehkosti přitíží – jde o ,křesťanské úvahyʼ, proto nejednají o ,lásceʼ, ale o ,skutcích láskyʼ.“ Můžeme si jen přát, kvůli Bohu, aby se tato kniha a její myšlenky střetnuly s Jedincem, s jeho láskou, stejně jako aby poměr k lásce, není-li zcela naplněn, mohl být úsilím ještě více očištěn, nebo od základu znovu vzdělán. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha Suďte sami!, s podtitulem „Ke zkušení sebe samého, doporučeno současnosti“, vyšla až zásluhou P. Chr. Kierkegaarda (bratra SAK) více jak dvacet let po autorově smrti. Oproti jiným spisům dánského revizora křesťanství je Suďte sami! vedeno ve smířlivém duchu. Touto smířlivostí, ústupkem, není zajisté myšleno (jaké případné nedorozumění), znivelování křesťanských požadavků. Kierkegaard vybízí k „pouhému“ DOZNÁNÍ (včetně sebe sama), zda jsme či máme právo, každý sám za sebe, nehledáme-li NEJPRVE Království boží, nazývat se křesťany! – Vybízí k vystřízlivění a pochopení pravého následování Krista a milosti ve vztahu k službě jednomu pánu. – Jak nekonečně náročný ústupek, jak nekonečně náročné „pouhé“ doznání! – Kniha vychází opět ve vynikajícím překladu česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl, paní Marie Mikulové Thulstrupové. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kierkegaardův hlavní spis: „Nácvik křesťanství“, psaný pod pseudonymem Johannes Anti-Climacus, mající zdůraznit nejvyšší idealitu křesťanství, počíná citací z Mat. 11, 28: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinutí.“ Avšak jaké nepochopení a nedorozumění, že ten, kdo zve, k nám nemluví z výsosti, nepodvádí nás jako světsky urozený, zajištěný člověk s přeplněnými sýpkami (nashromážděné v tomto světě nadto vždy jen z práce druhých – právě proto!), nýbrž jako ubohý, ponížený člověk – Ježíš, bůh, který nemá, kde by hlavu složil. Jaké nedorozumění, že ten, jehož se chce dovolávat „křesťanstvo“ (přirozeně jen ve formě zajištěného vítězství) nebo jehož chce chápat světské mudrlanství jako pouhý náboženský fenomén na „ose času“, je nikoli jen před dvaceti staletími, ale stejně tak i dnes ve svém důsledku považován, přijde-li se na věc, za společenského zločince, syna pouhého tesaře (tedy drzouna!, neurozeného člověka) rušícího zbožštěný „oficiální řád“. Věřit v takovouto pomoc, odmyslíme-li si prozatím světsky absurdnost této pomoci (chudý, pohrdaný volá k sobě všechny, aby jim pomohl, – natož se má k tomu ještě za boha, Syna božího), je z lidského hlediska samo o sobě prvotně k smíchu; a je-li to myšleno vážně: k pohoršení. A právě možnost pohoršení je ústředním předpokladem víry, paradoxem, možným skokem ze světa klamu („oficiálnosti“) v křesťanství (Království boží). Buď uvěříš, nebo se pohoršíš. Křesťanství separované od možnosti bytostného pohoršení (tzv. vítězící církev), a tedy abstrahované od následování (zápasící církve), není křesťanství – leda tak jeho čajová verze. V knize, která patří k tomu nejlepšímu z křesťanské literatury, upomíná Kierkegaard, že právě schopnost překonat možnost pohoršení vírou, nese s sebou ve všech staletích nutnost stát se bytostně současníkem Krista v jeho cestě, kterou je ponížení (ponížení jako bytostný kontrapunkt!). Lidé, příchylní družit se k vítězům, domýšlejí se však, že lze v křesťanství vynechat svoji časnost (a současnost s Ježíšem), v níž se zápasí pro pravdu. Pravda hledá se dnes v poznání (nejlépe bezbolestném, spekulativním, meditativním; v poznání, které nás nic nestojí, kde nic neriskujeme ze světskosti, kdy vyznáváme hrdě „pravdu“ jen z gauče, do jisté míry, která po nás vzhledem k Bohu a k bližním nic nevyžaduje a nestojí – maximálně tak chvilkovou „úvahu“), zatímco ona, pravda, spočívá v bytí, v každodenním „zápase“ o božství – v každodenním zápase, pohorší-li se člověk na ni, zradí-li člověk jako Jidáš Krista nebo se od něj rozuteče jako ona hrstka učedníků – či jej zapře jako Petr. Není to zápas myšlenkou vynucovaný, nýbrž s božím dopuštěním bezprostřední, protože stát se co jen člověkem, bude vždy vzbuzovat v hlavách lůzy nepřekonatelné pohoršení. Zbožštěný řád se naučil vidět v lidech kolečka svého soukolí, neboť „bohem“ se stalo samo soukolí. Cožpak se může stát, aby se nějaké kolečko odvažovalo být co jen člověkem, nemluvě Bohočlověkem? Jaké to rouhání vůči Šelmě! Zápas v křesťanství není cílem, nýbrž bezprostředností cesty. Odstraní-li se tato cesta, odstraní se i evangelium, Kristus, pohoršení, tedy křesťanství, že pravda se projevuje ve světě v nízkosti. Když Kierkegaard chtěl podruhé vydat spis již pod vlastním jménem, píše: „Nyní jsem sám v sobě zajedno ve dvojí věci: v tom, že oficiální řád je z křesťanského hlediska neudržitelný, takže každý den, kdy převládá, je křesťansky vzato zločinem, a že dovolávání se milosti tím způsobem není dovoleno“. Překladatelka spisu, Marie Mikulová-Thulstrupová, ve svém Doslovu správně podotýká: „Odstraňme tedy pseudonymitu, pak se po menších úpravách v textu „Nácvik křesťanství“ stane útokem na oficiální řád!“ Kierkegaard je si však vědom, že útok na oficiální řád je zbytečný, neboť snažit se tím napravovat řád („ladit“ Boha do světskosti) je samo o sobě absurdní. Člověk může upravit jen svůj vlastní poměr k životu, tedy k Bohu. A jaké překvapení, vyvolávající právě „možnost pohoršení“, že takový člověk, žijící po božím, se vidí lidem jako by se vyvyšoval nade vše – ano, nejúčinněji totiž ruší klam, neboť nalézá sebe sama nikoli ve spojitosti k lidským výmyslům, nýbrž k Bohu. A priori chtít rušit či napravovat oficiální řád, znamená v něj v prvé řadě věřit – v jeho samozvanou, božskou legitimitu, a přitom nevíra v něj, respektive (což je to samé) pravá víra v Boha, je jeho nejpodstatnějším zrušením! Toto zrušení je podobné, jako když proráží Slunce své bytí z nočního nevědomí či jako dítě, klubající se z dělohy (vždy skrze zápas) své matky. Ono samo se uskutečňuje – a zpod něj pozůstávají jen červánky nočního nevědomí. Jak malicherné by bylo Slunce, kdyby namísto svého ranního úsvitu hledalo uskutečnění a nápravu ve tmě? – Ano, bylo by podobné housence, rezignující na stav motýla, nalézající příčinně ve své kukle i svoji smrt! Vyústění Kierkegaardova spisu je zároveň pochopením rozdílu a významu samotného křesťanství oproti filosofiím, učením, spekulacím či meta (knihydobrovsky.cz)

Drsné 90. roky. Na Slovensku zúri boj rôznych politicko-ekonomických a kriminálnych skupín, vrcholí divoká privatizácia, rušenie výroby a masové prepúšťanie. Michal Greguš pracuje v Bratislave ako novinár v "mierne investigatívnom" týždenníku. Jedného dňa musí zaskočiť za kolegu, aby na slovensko-českých hraniciach urobil reportáž z pašovania nelegálnych migrantov, zhodou okolností blízko mestečka, odkiaľ sám pochádza a kde má ešte otca a dvoch bratov. Ako dopadne Gregušov nočný pochod s ľudským kontrabandom v lesnom teréne? Kto ovláda Podhorskú Bystricu a celú hladovú dolinu v jej okolí? Prevádzači? Balkánci? Alebo polícia či ministrova rodina? Politické pozadie kriminálneho biznisu reportér konfrontuje so sociálnymi pomermi v rodisku a so vzťahmi vo vlastnej rodine. Michala počas príbehu sprevádza nielen problémový fotograf alkoholik, ale aj tajomná láska Kamila. (knihydobrovsky.cz)

Drsné 90. roky. Na Slovensku zúri boj rôznych politicko-ekonomických a kriminálnych skupín, vrcholí divoká privatizácia, rušenie výroby a masové prepúšťanie. Michal Greguš pracuje v Bratislave ako novinár v "mierne investigatívnom" týždenníku. Jedného dňa musí zaskočiť za kolegu, aby na slovensko-českých hraniciach urobil reportáž z pašovania nelegálnych migrantov, zhodou okolností blízko mestečka, odkiaľ sám pochádza a kde má ešte otca a dvoch bratov. Ako dopadne Gregušov nočný pochod s ľudským kontrabandom v lesnom teréne? Kto ovláda Podhorskú Bystricu a celú hladovú dolinu v jej okolí? Prevádzači? Balkánci? Alebo polícia či ministrova rodina? Politické pozadie kriminálneho biznisu reportér konfrontuje so sociálnymi pomermi v rodisku a so vzťahmi vo vlastnej rodine. Michala počas príbehu sprevádza nielen problémový fotograf alkoholik, ale aj tajomná láska Kamila. (patro.cz)

Hľadanie odpovedí na zásadné otázky bytia je podstatou filozofie. Kto sme? Odkiaľ prichádzame? Kam smerujeme? Čo je to bytie? Stále sa pýtame, no stále nevieme. Niekedy tušíme, inokedy iba dúfame. Hľadáme a tápeme. Tak ako Caut, hrdina knihy Mythra invictus, ktorého sprevádzame cestou duchovného precitnutia a uvedomenia si zmyslu života. Chvíľu sa zdá, že to je fikcia, a chvíľu zase, že je to fakt, že niečo také tu už bolo, je... Radoslav Rochallyi je autor, ktorý dokáže na malej ploche rozvinúť veľký príbeh. Večný príbeh. (patro.cz)

Reedice a aktualizace prakticky zaměřené publikace, která je určená neurologům, psychiatrům, geriatrům, psychologům, patologům a dalším zájemcům o problematiku neurodegenerativních onemocnění. V úvodní části jsou představeny obecné etiopatogenetické principy neurodegenerativních procesů. Přehledně a prakticky jsou diskutovány etiopatologické, klinické, neuropsychologické a neuroradiologické i terapeutické aspekty spolu s neuropatologickými nálezy u nejčastějších onemocnění: mírná kognitivní porucha a Alzheimerova nemoc, demence s Lewyho tělísky, frontotemporální demence, progresivní afázie, Parkinsonova nemoc, Huntingtonova nemoc, progresivní supranukleární obrna, kortikobazální degenerace, multisystémové atrofie, onemocnění motorického neuronu, prionová onemocnění a mnoho dalších. Oproti prvnímu vydání je každému onemocnění doplněna instruktivní kazuistika. Pozornost je věnována obecným terapeutickým přístupům společným pro projevy demence a parkinsonismu (farmakologické i nefarmakologické intervence, léčba komplikací, preventivní možnosti) i specifickým přístupům u jednotlivých nemocí. Jsou diskutovány neuropsychiatrické projevy demencí a možnosti jejich ovlivnění. Součástí knihy je i problematika právní a etická, zahrnující sdělování diagnózy, otázku řidičských průkazů, informované souhlasy i právní způsobilost. (patro.cz)

Po básnickej zbierke Golden Divine (2015)autor tentoraz prichádza s Mechanikou všednosti, ktorá má svoj básnický jazyk s minimalizmom a výrazným introspektívnym pohľadom do samého seba. Rochallyiho poézia je príjemná, čitateľsky dosť náročná, s prelivom filozofického pozadia, ktoré autor má. Pozorne sleduje svoje vnútorné pocity. Má v sebe múdrosť, ktorá by skôr patrila tým, ktorí prešli svojou životnou púťou. Akosi priskoro dokáže múdro a miestami priamočiaro dať rady do života. Je autorom, ktorý svetu má čo povedať: "Ja prianie mám, nech šťastný si so sebou vnútri i navonok ty, so sebou sám..." alebo "Hladiť vlasy, nie len tieň...", "Vďačím vám za všetko, čím som...". Krásne spojenia, ktoré autor, ako sám o sebe hovorí, že je milovníkom života, dáva do svojej tvorby. Je to mimoriadne vzdelaný a rozhľadený umelec, ktoré ešte nepovedal posledné slovo. (patro.cz)

Po básnickej zbierke Golden Divine (2015)autor tentoraz prichádza s Mechanikou všednosti, ktorá má svoj básnický jazyk s minimalizmom a výrazným introspektívnym pohľadom do samého seba. Rochallyiho poézia je príjemná, čitateľsky dosť náročná, s prelivom filozofického pozadia, ktoré autor má. Pozorne sleduje svoje vnútorné pocity. Má v sebe múdrosť, ktorá by skôr patrila tým, ktorí prešli svojou životnou púťou. Akosi priskoro dokáže múdro a miestami priamočiaro dať rady do života. Je autorom, ktorý svetu má čo povedať: "Ja prianie mám, nech šťastný si so sebou vnútri i navonok ty, so sebou sám..." alebo "Hladiť vlasy, nie len tieň...", "Vďačím vám za všetko, čím som...". Krásne spojenia, ktoré autor, ako sám o sebe hovorí, že je milovníkom života, dáva do svojej tvorby. Je to mimoriadne vzdelaný a rozhľadený umelec, ktoré ešte nepovedal posledné slovo. (knihydobrovsky.cz)

Hľadanie odpovedí na zásadné otázky bytia je podstatou filozofie. Kto sme? Odkiaľ prichádzame? Kam smerujeme? Čo je to bytie? Stále sa pýtame, no stále nevieme. Niekedy tušíme, inokedy iba dúfame. Hľadáme a tápeme. Tak ako Caut, hrdina knihy Mythra invictus, ktorého sprevádzame cestou duchovného precitnutia a uvedomenia si zmyslu života. Chvíľu sa zdá, že to je fikcia, a chvíľu zase, že je to fakt, že niečo také tu už bolo, je... Radoslav Rochallyi je autor, ktorý dokáže na malej ploche rozvinúť veľký príbeh. Večný príbeh. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Rozmlouvat o víře, aniž bychom se kdy dotkli sebereflexe, pochybností a bytostné úzkosti, aniž bychom se co jen přiblížili pochopení paradoxu života a stali se Jedinci, je jako rozmlouvat o kružnici bez znalosti jejího středu. Člověk ovšem rád tlachá; více než vědět, záleží mu na tom, aby měl nějaký názor, s nímž by mohl vést diskuze a šermovat ve vzduchu se stejně „plodnými“ hlavami. Jedni se domýšlí, vyzbrojeni pokrytectvím, že si s vírou, protože jsou v kostelních lavicích, něco skutečně začali (společně s farářem, samozřejmě); druzí, vyzbrojeni nadutostí, si potrpí na tom, že se dostali svým vědeckým bystrozrakem dále – za sebereflexi, úzkost, paradox a Jedince, tedy za víru. V pátém díle knihovny S. A. Kierkegaarda, Bázeň a chvění, je možné slyšet Kierkegaarda v „dialektické lyrice“. Rozebírá ve své přísnosti otázku víry na biblickém příkladu Abraháma a Izáka: „Nekonečná rezignace je posledním stadiem před vírou; kdo tento pohyb nevykonal, nemůže uvěřit. Teprve v nekonečné rezignaci se sám sobě ukáži v nekonečné platnosti, a teprve pak se dá mluvit o pochopení života skrze víru… V každém případě zůstává víra skokem do absurdna a nadějí v nemožnost. Víra je však absurdní jen pro nezasvěcené. Staré rčení z vnějšího, viditelného světa říká: kdo nepracuje, ať nejí. Zvláštní; toto rčení totiž neplatí ve světě, který je formuloval; vždyť se znovu a znovu stává, že se nají i ten, kdo nic nedělá, a že i spáč dostane víc než pracující. Ve světě duchovním je tomu jinak. Zde panuje věčný božský pořádek, zde neprší na spravedlivé i nespravedlivé, zde nesvítí slunce jak na dobré, tak i na zlé. Zde platí, že se nají jen pracující, jen ten dojde pokoje, kdo prošel úzkostí, jen ten zachrání milovaného, kdo je s to sestoupit do podsvětí, a jen ten si Izáka ponechá, kdo dokáže tasit nůž… Znám vědu, jež chce do světa duchovního svévolně vnášet týž zákon lhostejnosti, pod nímž vzdychá vnější svět. Podle ní stačí o velkých věcech pouze vědět, jiné námahy prý není třeba. Takto však nikdo chleba nedobude a musí zahynout hlady. A co vlastně ví? Na tisíce lidí a bezpočetní v pozdějších pokoleních uměli ve starém Řecku všechna Miltiadova vítězství nazpaměť, ale jen jediný kvůli nim nemohl spát. Bezpočetná pokolení uměla vyprávění o Abrahámovi zpaměti a slovo od slova; kolik však jich kvůli němu nemohlo spát?… Absurdnost je kategorie, negativní kritérium božství či poměru k Bohu. Tím však, že věřící věří, není již absurdnost absurdní – víra ji mění… jedině vášeň víry nad absurdností vítězí… Kdyby v člověku nebylo žádné vědomí věčnosti, kdyby základem dění byla jen divoce kypící moc, jež by zmítána v temných vášních vytvořila vše, věci veliké i věci bezvýznamné, kdyby se pod vším skrývala bezedná a nikdy nedosycená prázdnota, co by byl život jiného než zoufalství? Kdyby tomu tak bylo, kdyby neexistovalo žádné svaté pouto, jež by lidstvo spojovalo, kdyby povstávalo pokolení za pokolením jako listí v lese a jedno dávalo vznik druhému jako ptačí zpěv v háji – kdyby procházelo světem tak jako loď proplouvá mořem a vánek pouští – bezmyšlenkovitá a neplodná věc – kdyby věčně hladové zapomnění vždycky číhalo na oběť a neexistovala žádná moc natolik silná, aby mu ji vyrvala – jak by byl život prázdný a bezútěšný!“ Kniha Bázeň a chvění s podtitulem dialektická lyrika, napsaná pod pseudonymem Johannes de Silentio, vychází v našem nakladatelství opět v tom nejlepším možném překladu od česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl, paní Marie Mikulové-Thulstrupové. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Nemoc k smrti, napsaná roku 1849, je mistrnou psychologickou úvahou o ztrátě člověkova já. Kierkegaard užívá pro svůj spis obměnu Kristova výroku z evangelia Jana kap. 11, v. 4., kdy v úvodu spisu píše: „Trýzní v zoufalství je, že se umřít nemůže… Nemoc k smrti je tedy totéž co nemoci umřít, ale ne tak, jako by ještě zbývala naděje na život; beznaděj spočívá v tom, že chybí i ta poslední naděje, smrt. …na člověkovo já se svět ptá ze všeho nejméně, vždyť projevíme-li, že je vůbec máme, může to být pro svět velmi nebezpečné. Největší nebezpečí – ztratit sama sebe – se může ve světě přejít tiše a jakoby nic. Není ztráty, jež by se oplakávala méně.“ Druhý díl knihy představuje toto zoufalství, nebýt sám sebou, v pojmu hříchu a vyděluje se tak zároveň od sokratovského „nepoznání“ k „nechtění poznat“ (rozdíl mezi helenismem – pohanstvím a křesťanstvím), čímž se „hřích“ člověka stává neustále aktuálním a bytostným. To, co v jistém smyslu nazývá o více jak sedmdesát let později C. G. Jung bytostným Já (střed či rovnováha mezi vědomím a nevědomím), rozebírá Kierkegaard, v křesťanském smyslu, v pojmu syntézy našeho já k Věčnosti. A přesto zůstane Pravda povětšinou v uších člověka, jak v jednom, tak v druhém případě, nečte-li kdo duchem, jen v rovině rozumových kategorií, slovíčkaření, jež je maximálně schopen vnímat – obdobně jako svou vlastní duši. Avšak tíseň nemlčí – nabývá sama svých rozměrů v duši člověka, je-li ztracen či zastřen onen poměr k tomu Nejvyššímu – k podstatě sebe sama, k Životu, k Věčnosti. K léčbě používá Kierkegaard řeč ke vzdělání a probuzení, vědom si, že léčba vyžaduje (duchovní) skok, pokání (změnu smýšlení) a dostává se jí jen nemnohým. V následujících dílech, které píše Søren Kierkegaard až do své smrti r. 1855, gradující spisem Okamžik, rozebírá dále ideu křesťanství (a zároveň její profánní neznalost), její bytostnou hloubku, a konfrontuje ji s oním čajovým, kostelním náboženstvím, jímž se stalo oficiální křesťanstvo, které si z Ježíšova učení udělalo nejen bezduchou loutku a cetku, ale zároveň i živnost. Nemocí k smrti, s podtitulem: křesťanská psychologická úvaha ke vzdělání a probuzení, se tak počíná vydávání knih dánského myslitele a revizora křesťanství Sørena Kierkegaarda, jeho křesťanských spisů, které patří k tomu nejlepšímu ze světové literatury. Kierkegaard, přeložený již do mnoha jazyků, dostává se k českému čtenáři nadto v jeho nejkvalitnější možné formě, od vynikající česko-dánské znalkyně a překladatelky Kierkegaardových děl: Marie Mikulové-Thulstrupové. (knihydobrovsky.cz)

Pod pojmem intersticiální plicní procesy se skrývá velmi početná skupina nemocí, které mají společné difuzní postižení plicní tkáně, a tudíž podobný klinický, radiologický a funkční obraz. Monografie věnovaná těmto závažným onemocněním se setkala mezi lékaři s velkým ohlasem. Po rozebrání prvního vydání proto autoři připravili druhé, rozšířené a aktualizované vydání, které si však zachovává základní rys – srozumitelnost a praktičnost. Kniha je dílem spolupráce tří autorů, kteří se problematikou intersticiálních plicních procesů léta zabývají. Pojímá intersticiální plicní procesy ze tří hlavních aspektů, a to klinického, radiologického a histopatologického. Je určena především pneumologům, revmatologům a internistům, užitečná však může být i pro další odbornosti, včetně dermatologů či zainteresovaných praktických lékařů. Chce pomoci všem, kteří se v problematice těchto nemocí potřebují lépe orientovat a hledají ucelený a komplexní přehled o nemocech plicního intersticia. (patro.cz)

Projekt Jonáš spěchá domů vznikl na základě spolupráce dvou autorů, výtvarníka Radoslava Valeše a spisovatelky Marky Míkové. Radoslav Valeš (jeho Děti duhového hada byly Nejkrásnější knihou roku 2000) nejprve vymyslel příběh o putování plyšového medvídka světem a pak formou kolážové techniky vytvořil sérii velice originálních celostránkových barevných ilustrací. Při jejich zhotovení „recykloval“ lifestylové časopisy a tuší domalovával hlavního medvědího hrdinu. Stromy tak mají perlové či diamantové kmeny, na těle vážky rozeznáme kousek pruhovaného pyžama, na jejím křídle vzor látky, trávník je vystřižen z částí geografických map apod. Radek ale není spisovatel, a tak se spojil se spisovatelkou, hudebnicí (hraje na klávesy a zpívá v kapele Zuby nehty) a divadelní režisérkou Markou Míkovou, autorkou několika dětských knih (byla za ně už třikrát nominována na cenu Magnesia Litera, naposledy letos za Škvíry). Kniha vypráví o plyšovém medvídku, vyrobeném v dalekém Sinhapůru, který putuje domů k holčičce, která ho má dostat k narozeninám. Medvídek cestuje lodí, autem, na křídlech vážky i na hřbetu vlka, zažije mnohá dobrodružství, vyvázne z močálu i ze strašlivé bouře, pomáhá těm, kteří pomoc potřebují, a dotyční zase na oplátku pomáhají jemu. Nakonec šťastně doputuje domů – je nejvyšší čas, holčička zrovna oslavuje narozeniny... (patro.cz)

Kniha čitateľa sprevádza prierezom celoživotnej tvorby umelca Andreja Barčíka. V knihe sú zobrazené jeho kresby od rokov štyridsiatich až po súčasnosť. (patro.cz)

Prvá láska autorov pretavená do spoločnej básnickej zbierky je ako prvá láska. Nemali by sme zabúdať, že láska znamená dávať. Nič nemôže byť krajšie, ako stretnúť človeka a darovať mu seba: „v momentoch zubatého času sledujem to, čo na tebe milujem...“ alebo „už nikdy rovnaký a predsa mi stále blízky a dôverný.“ Tvorivá myseľ a umenie v živote môže byť motivačným nábojom tak, ako je to v tejto spoločnej zbierke. Ich šťastím je rodina, predstavujúca pocit bezpečia. Pevné rodinné zväzky a zázemie: „ja smejem sa do očí, nestrácam čas hrami, počítam hviezdy v očiach mojej ženy s prižmúrenými očami.“ Život len vtedy dáva svoj zmysel. Nemožno to krajšie vysloviť ako slovami Antoine de Saint-Exupéryho: „Láska neznamená hľadieť nežne jeden na druhého, ale pozerať sa spolu jedným smerom.“ (knihydobrovsky.cz)

Pod společným označením Zmizelé Čechy a Zmizelá Morava a Slezsko vychází edice, která má připomenout zaniklou tvář měst i celých regionů se zřetelem na jejich historický či umělecký význam a na sílu genia loci, na jehož vytváření se podíleli naši předkové. Jednotlivé tituly edice přinášejí zejména unikátní archivní snímky zaniklých objektů, doplněné stručnou historií města či regionu. (knihydobrovsky.cz)

Projekt Jonáš spěchá domů vznikl na základě spolupráce dvou autorů, výtvarníka Radoslava Valeše a spisovatelky Marky Míkové. Radoslav Valeš (jeho Děti duhového hada byly Nejkrásnější knihou roku 2000) nejprve vymyslel příběh o putování plyšového medvídka světem a pak formou kolážové techniky vytvořil sérii velice originálních celostránkových barevných ilustrací. Při jejich zhotovení "recykloval" lifestylové časopisy a tuší domalovával hlavního medvědího hrdinu. Stromy tak mají perlové či diamantové kmeny, na těle vážky rozeznáme kousek pruhovaného pyžama, na jejím křídle vzor látky, trávník je vystřižen z částí geografických map apod. Radek ale není spisovatel, a tak se spojil se spisovatelkou, hudebnicí (hraje na klávesy a zpívá v kapele Zuby nehty) a divadelní režisérkou Markou Míkovou, autorkou několika dětských knih (byla za ně už třikrát nominována na cenu Magnesia Litera, naposledy letos za Škvíry). Kniha vypráví o plyšovém medvídku, vyrobeném v dalekém Sinhapůru, který putuje domů k holčičce, která ho má dostat k narozeninám. Medvídek cestuje lodí, autem, na křídlech vážky i na hřbetu vlka, zažije mnohá dobrodružství, vyvázne z močálu i ze strašlivé bouře, pomáhá těm, kteří pomoc potřebují, a dotyční zase na oplátku pomáhají jemu. Nakonec šťastně doputuje domů - je nejvyšší čas, holčička zrovna oslavuje narozeniny... (knihydobrovsky.cz)

·Vymezení pojmu "slovanská jazykověda"·Jazykovědná slavistika jako komparatistický obor·Vývoj paleoslovenistiky·Počáteční vývojové fáze slovanské filologie·Slavistika v mimočeském a mimoevropském kontextu·Novodobá slovanská etymologie a onomastika (knihydobrovsky.cz)

Kniha čitateľa sprevádza prierezom celoživotnej tvorby umelcaAndreja Barčíka. V knihe sú zobrazené jeho kresby od rokovštyridsiatich až po súčasnosť. (knihydobrovsky.cz)

Prostřednictvím starobylých vyprávění o lidech, zvířatech, stvoření, lásce a smrti nahlédneme do doby snění, v níž si byli lidé a zvířata tak blízko, a přiblížíme se alespoň trochu vzdálené Austrálii a jejímu původnímu obyvatelstvu. Ilustrováno. (knihydobrovsky.cz)

Obrazová výpověď o smyslu nesmyslnosti. (knihydobrovsky.cz)

Studie Jiřího Olšovského nabízí srovnání filosofických koncepcí dvou předních myslitelů - Martina Heideggera (1889-1976) a Sorena Kierkegaarda (1813-1855), a to s důrazem na propracovanější Heideggerův pokus. Oba tito filosofové se snaží myslet postmetafyzicky, alespoň v náznaku překračovat ontotheologická omezení a subjektivistický voluntarismus moderní doby. Autor se pokouší nalézt společné rysy v jejich jinak odlišném myšlení, blíže vystopovat a určit možný Kierkegaardův vliv na předního fenomenologického ontologa dvacátého století a nastínit, za co ve svém myšlení Heidegger vděčí Kierkegaardovi, k němuž se zejména ve svém raném rozvrhu vztahoval a učil se od něho myslet proti metafyzice. Vlastní Heideggerův rozvrh myšlení je zde ovšem vždy představen v nasvícení Kierkegaardem, nepochybným otcem existenciální filosofie. Vedle podobnosti obou myslitelů studie vyjeví i rozdílnost v jejich pojetí lidské existence a života. Pečlivým zkoumáním obou filosofických rozvrhů se tak nabízí komplexnější pohled na vztah těchto dvou významných myslitelů. (patro.cz)

eBook:,„Uvnitř člověka je hlas věčnosti, jenž chce být slyšen, a aby došel sluchu, používá rámusu soužení. Když tedy pomocí soužení umlknou všechny vedlejší hlasy, uslyšíme tento vnitřní hlas.“ Kierkegaardův spis Ladění v zápasech utrpení se řadí k tzv. „křesťanským řečem“, přímému sdělení. V sedmi kapitolách rozebírá Kierkegaard radosti z různého druhu utrpení, které mění tíži života (viděno světsky) v lehkost (viděno křesťansky). Křesťan, který se vzdal své vůle (světského nazírání života: člověka-zvířete) se na všechno dívá obráceně, všechny pojmy chápe obráceně, protože se sám (jako křesťan) „obrátil“. O radostech z tohoto obrácení jsou tato životní ladění, nechť se týkají soužení, chudoby, neúspěchu aj. – Kniha vychází opět ve vynikajícím překladu česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl, paní Marie Mikulové Thulstrupové. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Myšlenky, jež ranní zezadu nabízí čtenářům v sedmi kapitolách Kierkegaardovu přímou řeč, tzv. „křesťanské řeči“ meditující nad poměrem člověka k Bohu a navracející od smyslového klamu víry, tzv. „křesťanstva“, ke skutečnému křesťanství. Kierkegaard ve svém úvodu zdůrazňuje jeho útočnost, neboť uvěřit, znamená být (oproti lichotivému si přivlastnění boží milosti) raněn křesťanstvím prvně zezadu: „Křesťanství nepotřebuje žádnou obhajobu, obhajoba je mu k ničemu – je samo útočné. Obhajovat je, je ze všech znetvoření nejnezodpovědnější, úplně obrácené, nejnebezpečnější vůbec – je to neuvědomělá, podivínská zrada. Křesťanství je útočné a v křesťanstvu samozřejmě napadá zezadu. Dej proto pozor na nohu, když jdeš do domu Páně. Neboť i kdybys přicházel z toho nejhroznějšího, co se člověku ve světě může stát, dostaneš se v útěku do božího domu k něčemu ještě strašnějšímu. Zde v domě božím se obvykle mluví o nebezpečí, jež nikdy nenadešlo ani předtím, ani potom, a ve srovnání s tím, co se může přihodit člověku ze všech nejnešťastnějšímu, je to jen maličkost: ta hrůza, že lidské pokolení ukřižovalo Boha. Možná, že se tam totiž dozvíš o mnoho více, než ti je po chuti, možná, že tam dostaneš dojem, kterého se později budeš nadarmo chtít zbavit. Dej si proto pozor na oheň, protože pálí.“ Jubilejní desátý svazek Knihovny SAK vychází opět ve vynikajícím překladu česko-dánské znalkyně Kierkegaardových děl paní Marie Mikulové-Thulstrupové. (knihydobrovsky.cz)

Hluboko v moři, v korálovém paláci skrytém před lidskými zraky, žila princezna. Rodiče si jí vážili, zasnoubili s nejkrásnějším a nejsladším z mloků a byla prý nejšťastnější ze všech mořských panen. A přesto byla mladá princezna zoufalá... (knihydobrovsky.cz)

Kniha Bázeň a chvění si bere název z novozákonních epištol. Kierkegaard se snaží pochopit úzkost, jakou musel cítit Abraham, když ho Bůh vyzval, aby obětoval svého syna Izáka. Posledním stadiem před dosažením víry je podle autora stav nekonečné rezignace a odhodlání vzdát se všeho, co by člověk upřednostňoval před Bohem. Nemoc k smrti pojednává o zoufalství, které Kierkegaard z křesťanského pohledu označuje za hřích, i když psychologicky ho chápe. Název odkazuje na příběh vzkříšeného Lazara. Autor rozebírá různé podoby zoufalství, které se vztahují k tomu, jak člověk dokáže přijmout vlastní konečnost (fyzickou složku) či nekonečnost (duchovní složku). Oba spisy vznikly ve čtyřicátých letech 19. století a dodnes zůstávají významné jak v rámci autorova díla, tak v kontextu existencialistické filozofie a psychologie.Soren Kierkegaard (1813–1855) byl dánský filozof a předchůdce existencialismu, zabývající se etickými, teologickými a psychologickými tématy. Měl sklon k metaforickému, poetickému vyjadřování. Silně kritizoval pro jeho dobu typickou Hegelovu filozofii i formálnost tehdejší církve. Řada jeho prací se zaměřuje na konkrétní lidské prožívání a nutnost osobní volby v kontrastu k abstraktnímu myšlení. Pro víru v Boha nemá podle něj člověk žádný důkaz, a tak musí učinit „skok do absurdna“ – víra a pochybnost existují ruku v ruce. Kierkegaard je tak pokládán za zakladatele křesťanské a existenciální psychologie. (knihydobrovsky.cz)

Aká je súčasná slovenská literatúra? Šestica generačne blízkych literárnych vedcov - Karol Csiba, Michal Jareš, Radoslav Passia, Veronika Rácová, Ľubica Schmarcová a Ivana Taranenková - sa podujala na hľadať odpovede na túto otázku. Sami označujú toto hľadanie za rizikové. Nehľadajú vrcholky medzi najsúčasnejšími dielami prózy a poézie, ktoré vznikli po roku 2000, pokúšajú sa čitateľom priblížiť, čím ich môžu osloviť, naznačiť základnú orientáciu v myslení autorov o súčasnosti a zachytiť pohyby v súčasnom literárnom živote. (knihydobrovsky.cz)

Třetí svazek edice Studie osobností brněnské lingvistiky přináší výbor z rozsáhlého díla nestora evropské slavistiky a paleoslovenistiky prof. PhDr. Radoslava Večerky, DrSc., Dr. h. c. (mult.). Čeští čtenáři jej znají především jako autora impozantní pentalogie o staroslověnské syntaxi Altkirchenslavische (altbulgarische) Syntax. Editoři tohoto výboru se rozhodli přiblížit čtenářům i další oblasti Večerkova badatelského zájmu, v důsledku čehož vybrali studie zaměřené na slovanskou morfosyntax, slovanskou komparatistiku, dějiny slovanské filologie a jednotlivé redakce staroslověnštiny. Svazek také obsahuje formálně netradiční Večerkův životopis. (knihydobrovsky.cz)

Pohádkového pokladu, přivezeného do kothského hlavního města Khorsemishe, se Conan nechtěl tentokrát zmocnit jen proto, aby jej mohl prohýřit. Procestoval již většinu známého světa a bojoval v mnoha bitvách, přesto byl i teď, ve věku kolem třiceti let, pořád jen zlodějem a žoldnéřem. A poklad argoského kupce mu měl zajistit splnění ambicí, které již delší dobu choval v hlavě. Neohrožený Cimmeřan ale netuší, že shemitský mistr zloděj, na kterého při pokusu poklad získat narazí, je jen zvěstovatelem dalšího dobrodružství. Dobrodružství, při němž Conanovi zkříží cestu nejen prastaří i současní mágové, nemilosrdně ambiciózní kothský šlechtic, hyrkánští žoldnéři a starý přítel, jehož věrností si nemůže vždy být jist, ale i stíny bytostí, které před tisíciletími vládly skrytě světu. Světu, který před nimi není dodnes úplně v bezpečí. (patro.cz)

Vymezení pojmu „slovanská jazykověda“. Jazykovědná slavistika jako komparatistický obor, vývoj paleoslovenistiky, počáteční vývojové fáze slovanské filologie, slavistika v mimočeském a mimoevropském kontextu, novodobá slovanská etymologie a onomastika. (patro.cz)

Jak se chová hejno vůči odlišnému jednotlivci? Vůči takovému, který se jakkoliv odchyluje od navyklého normálu? Nejčastěji se snaží ho mermomocí přivést k rozumu nebo likvidovat. Anebo aspoň nějak potrestat za to, že si dovolí být jiný, svůj. Trojici povídek této knížky spojuje motiv různorodého násilí. V Únosu se rodina nemůže vyrovnat se situací, že jeden z bratrů dvojčat je homosexuál a žije ve šťastném svazku s partnerem, zatímco jeho blízkým se hroutí konvenční heterosexuální manželství. Návštěvník koncertu vypráví o nenávistné reakci skupinky mladých vůči věkově pokročilým návštěvníkům lázeňského koncertu, jež vyvrcholí smrtelným útokem na jednoho z nich. Havířka je příběhem staré prosté, osaměle žijící ženy, která je pro svůj "selský rozum" trnem v oku soudružské garnituře a jedinou oporou jí je přátelství se slepicí jménem Haviřka. Autor trojice povídek Radoslav Nenadál (nar. 1929) je čtenářské veřejnosti znám jako excelentní znalec a překladatel angloamerické literatury (T. Capote, E. Hemingway, E. Kazan, S. Lewis, I. Shaw, W. Styron, J. Thurber, J. Waine), ale i druhou oblastí své tvůrčí aktivity - vlastní prozaickou tvorbou. Prosadil se již prvotinou Rakvářova dcera a jiné prózy (1985), po ní následovala řada dalších knih - povídek i románů (Dušinky, 1989, My, tě zazdíme Aido, 1991, Gaudeamus, 1994, Ovčáci, čtveráci, 1995, Berany, berany, 1997, Ó, jak jsme jiné, 2001, Hynku, Viléme, Kubelková, 2003, Nebaví, 2003, Vzhůru ke dnu, 2004). Jímavé vypravěčství a zájem o lidské osudy řadí R. Nenadála po bok českých klasiků J. Nerudy, K. Čapka, B. Hrabala či J. Škvoreckého. (knihydobrovsky.cz)

V úvodní části jsou představeny obecné etiopatogenetické principy neurodegenerativních procesů. Přehledně jsou diskutovány etiopatologické, klinické, neuropsychologické a neuroradiologické i terapeutické aspekty spolu s neuropatologickými nálezy u nejčastějších onemocnění: mírná kognitivní porucha a Alzheimerova nemoc, demence s Lewyho tělísky, frontotemporální demence, progresivní afázie, Parkinsonova nemoc ad. Oproti prvnímu vydání je ke každému onemocnění doplněna instruktivní kazuistika. (knihydobrovsky.cz)

Již čtrnácté, nově aktualizované vydání oblíbené zahrádkářské encyklopedie. Zájemce v ní najde osvědčené rady k mnohostranné činnosti v zahrádce ovocné i zeleninové, k pěstování vinné révy, jedlých hub i okrasných rostlin – květin i dřevin. Tato česká „Bible pro zahrádkáře“ radí, co, jak a kdy udělat pro dosažení co nejlepších výsledků, aby práce na zahrádce kromě užitku přinášela i radost a potěšení. Zakládáme zahradu – Co máme vědět o půdě, výživě rostlin a hnojení – Ochrana rostlin – Pěstujeme ovocné rostliny – Jak pěstovat révu vinnou – Zelenina na zahrádce – Některé polní plodiny a houby na zahrádce – Okrasná zahrada – Jak pozorovat a předvídat počasí – Kalendář nejdůležitějších prací na zahrádce. (knihydobrovsky.cz)