Situace poezie - jacques maritain, raissa maritainová

Francouzská básnířka a spisovatelka Raissa Maritainová (1883-1960) se zabývala otázkami poezie a umění i jednotlivými tvůrčími výkony v důležité části svého esejistického díla. Její manžel filosof Jacques Maritain (1882-1973) sám nebyl básník, ale poezie a umění tvořily důležitou součást jeho života a jeho teorie umění patří k nejoriginálnějším částem jeho filosofického díla. Maritainovi se také přátelili s řadou vynikajících básníků, spisovatelů, malířů či hudebních skladatelů, o čemž podává svědectví Raissa Maritainová v knize Velká přátelství (česky Praha, Triáda 2012). Kniha Situace poezie obsahuje dvě eseje od Raissy Maritainové: v eseji Smysl a jeho absence v poezii se věnuje otázce, co je básnický smysl a jakým způsobem je do něj integrován logický smysl (J. Maritain se o tento esej bude opírat v pasážích věnovaných básnickému a logickému smyslu v knize Tvůrčí intuice v umění a poezii, 1953), esej Magie, poezie a mystika se, jak sám název napovídá, věnuje vztahu poezie a magie, ale je také příspěvkem do dobové diskuse o vztahu poezie a mystiky. Dvě eseje od Jacquesa Maritaina - Poetické poznání a Zkušenost básníka - načrtávají definici krásných umění jako vztahu umění a poezie, přičemž umění je chápáno jako jakési "tělo" uměleckého díla a poezie jako jeho "duše". Zásadním pro utváření této teorie byl přínos Jeana Cocteaua, který mezi lety 1923-1928 s Maritainem úzce spolupracoval (plodem spolupráce je Cocteauův Dopis Jacquesovi Maritainovi a Maritainova Odpověď Jeanu Cocteauovi). Poetická zkušenost či poetický smysl je základem umělecké tvorby, podle Maritaina jde o zvláštní druh poznání, jehož cílem není poznat, ale tvořit. Toto poznání není vyjádřitelné v idejích a soudech, je to spíš zkušenost než poznání - zkušenost věcí v nás a nás v nich, a to zkušenost tvůrčí, protože se chce vyjádřit a je vyjádřitelná jen v díle. Toto poznání nepředchází tvůrčí činnost ani není jejím předpokladem, ale je hluboce v ní, soupodstatné s pohybem k dílu. Maritainova definice díla na základě básnického smyslu, intuice či inspirace, která se probouzí v kontaktu subjektivity umělce s věcmi, je dostatečně volná, pružná, aby se dala aplikovat na všechny oblasti umění, jak dokládá pozdější rozpracování této teorie v Tvůrčí intuici v umění a poezii. Klára Jirsová (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha Situace poezie obsahuje dvě eseje od Raïssy Maritainové: v eseji Smysl a jeho absence v poezii se věnuje otázce, co je básnický smysl a jakým způsobem je do něj integrován smysl logický (J. Maritain se o tento text bude opírat v pasážích věnovaných básnickému a logickému smyslu v knize Tvůrčí intuice v umění a poezii, 1953), esej Magie, poezie a mystika se, jak sám název napovídá, týká vztahu poezie a magie, ale je také příspěvkem do dobové diskuse o vztahu poezie a mystiky. Dvě eseje od Jacquesa Maritaina – Poetické poznání a Zkušenost básníka – načrtávají definici krásných umění jako vztahu umění a poezie, přičemž umění je chápáno jako jakési „tělo“ uměleckého díla a poezie jako jeho „duše“. Zásadním pro utváření této teorie byl přínos Jeana Cocteaua, který mezi lety 1923–1928 s Maritainem úzce spolupracoval (plodem spolupráce je Cocteauův Dopis Jacquesovi Maritainovi a Maritainova Odpověď Jeanu Cocteauovi). Poetická zkušenost či poetický smysl je základem umělecké tvorby, podle Maritaina jde o zvláštní druh poznání, jehož cílem není poznat, ale tvořit. Toto poznání nelze vyjádřit v idejích a soudech, je to spíš zkušenost než poznání – zkušenost věcí v nás a nás v nich, a to zkušenost tvůrčí, protože se chce vyjádřit a je vyjádřitelná jen v díle. Toto poznání nepředchází tvůrčí činnost ani není jejím předpokladem, ale je hluboce v ní, soupodstatné s pohybem k dílu. Maritainova definice díla na základě básnického smyslu, intuice či inspirace, která se probouzí v kontaktu subjektivity umělce s věcmi, je dostatečně volná, pružná, aby se dala aplikovat na všechny oblasti umění, jak dokládá pozdější rozpracování této teorie v Tvůrčí intuici v umění a poezii. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Situace poezie obsahuje dvě eseje od Raissy Maritainové: v eseji Smysl a jeho absence v poezii se věnuje otázce, co je básnický smysl a jakým způsobem je do něj integrován smysl logický (J. Maritain se o tento text bude opírat v pasážích věnovaných básnickému a logickému smyslu v knize Tvůrčí intuice v umění a poezii, 1953), esej Magie, poezie a mystika se, jak sám název napovídá, týká vztahu poezie a magie, ale je také příspěvkem do dobové diskuse o vztahu poezie a mystiky. Dvě eseje od Jacquesa Maritaina – Poetické poznání a Zkušenost básníka – načrtávají definici krásných umění jako vztahu umění a poezie, přičemž umění je chápáno jako jakési „tělo“ uměleckého díla a poezie jako jeho „duše“. Zásadním pro utváření této teorie byl přínos Jeana Cocteaua, který mezi lety 1923–1928 s Maritainem úzce spolupracoval (plodem spolupráce je Cocteauův Dopis Jacquesovi Maritainovi a Maritainova Odpověď Jeanu Cocteauovi). Poetická zkušenost či poetický smysl je základem umělecké tvorby, podle Maritaina jde o zvláštní druh poznání, jehož cílem není poznat, ale tvořit. Toto poznání nelze vyjádřit v idejích a soudech, je to spíš zkušenost než poznání – zkušenost věcí v nás a nás v nich, a to zkušenost tvůrčí, protože se chce vyjádřit a je vyjádřitelná jen v díle. Toto poznání nepředchází tvůrčí činnost ani není jejím předpokladem, ale je hluboce v ní, soupodstatné s pohybem k dílu. Maritainova definice díla na základě básnického smyslu, intuice či inspirace, která se probouzí v kontaktu subjektivity umělce s věcmi, je dostatečně volná, pružná, aby se dala aplikovat na všechny oblasti umění, jak dokládá pozdější rozpracování této teorie v Tvůrčí intuici v umění a poezii. (Klára Jirsová) (patro.cz)

R. Maritainová (1883-1960), rozená Umancovová, se narodila v ruském Mariupolu v židovské rodině. Rodiče po deseti letech emigrovali s dcerami do Paříže, kde Raissa vystudovala na Sorbonně a potkala se se svým budoucím manželem Jacquesem Maritainem. Duchovní a myšlenkový vývoj dvojice probíhal v těsném sepětí, společně opírali své filosofické uvažování o středověkou filosofii a myšlení H. Bergsona, u něhož studovali. Společně rovněž konvertovali ke katolictví pod vlivem L. Bloy. Ve svém domě v Meudonu kolem sebe shromáždili okruh duchovně blízkých přátel z kulturních, filosofických a církevních kruhů. V roce 1940 emigrovali do Kanady a posléze žili v New Yorku (v roce 1944 Ch. de Gaulle jmenoval J. Maritaina velvyslancem ve Vatikánu, v Římě Maritainovi strávili roky 1945-1948). Tímto obdobím svého života se zabývá Raissa Maritainová v přítomné knize (1949), považované za její nejvýznamnější dílo. Vzpomíná v něm na své dětství v Mariupolu, emigraci do Francie, studia, na své odborné působení, konverzi ke katolictví, na přátele, kteří ji v životě provázeli, a na společný život s manželem Jacquesem Maritainem (1882-1973). Kniha přináší zajímavá svědectví o postavách jako Charles Péguy, Georges Rouault nebo Ernest Psichari, na duchovní a kulturně-společenskou situaci Francie mezi dvěma světovými válkami. Autorka vysvětluje též své pojetí některých filosofů, zvláště H. Bergsona a Tomáše Akvinského. Zvláště se pak věnuje postavě L. Bloy, kterého oba manželé považovali za svého duchovního učitele (srov, též výbor ze spisů Léona Bloy Stránky z díla pořízený J. a R. Maritainovými.) (knihydobrovsky.cz)

R. Maritainová (1883–1960), rozená Umancovová, se narodila v ruském Rostovu na Donu v židovské rodině. Rodiče po deseti letech emigrovali s dcerami do Paříže, kde se Raissa v době studií na Sorbonně v roce 1901 potkala se se svým budoucím manželem Jacquesem Maritainem. Duchovní a myšlenkový vývoj dvojice probíhal v těsném sepětí, společně opírali své filosofické uvažování o středověkou filosofii a myšlení H. Bergsona, u něhož studovali. Společně rovněž konvertovali ke katolictví pod vlivem L. Bloy. Ve svém domě v Meudonu kolem sebe shromáždili okruh duchovně blízkých přátel z kulturních, filosofických a církevních kruhů. V roce 1940 emigrovali do Kanady a posléze žili v New Yorku (v roce 1944 Charles de Gaulle jmenoval J. Maritaina velvyslancem ve Vatikánu, v Římě Maritainovi strávili roky 1945–1948). Tímto obdobím svého života se zabývá Raissa Maritainová v přítomné knize (původně dva díly: New York 1941, 1944; poprvé ve Francii v jednom svazku: 1948), považované za její nejvýznamnější dílo. Vzpomíná v něm na své dětství v Mariupolu, emigraci do Francie, studia, na své odborné působení, konverzi ke katolictví, na přátele, kteří ji v životě provázeli, a na společný život s manželem Jacquesem Maritainem (1882–1973). Kniha přináší zajímavá svědectví o postavách jako Charles Péguy, Georges Rouault nebo Ernest Psichari, na duchovní a kulturně-společenskou situaci Francie mezi dvěma světovými válkami. Autorka vysvětluje též své pojetí některých filosofů, zvláště H. Bergsona a Tomáše Akvinského. Zvláště se pak věnuje postavě L. Bloy, kterého oba manželé považovali za svého duchovního učitele (srov. též výbor ze spisů Léona Bloy Stránky z díla pořízený J. a R. Maritainovými). (patro.cz)

Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina (1882–1973). Jeho žena Raissa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu. Po stránce obsahové se v knize Odpovědnost umělce stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí. (knihydobrovsky.cz)

Titul knihy "O filosofii dějin" (anglicky On the Philosophy of History, francouzsky Pour une philosophie de l'histoire) naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich "časné" problémy a úkoly. (Z doslovu Karla Šprunka.) (knihydobrovsky.cz)

Významné dílo světové politické filozofie Člověk a stát od francouzského filozofa Jacquesa Maritaina (1882-1973) vychází z jeho amerických přednášek, shrnutých nejprve do svazku Man and the State (1951) a později vydaných francouzsky pod názvem L'Homme et l'état (1953). Řada myšlenek tohoto klasického díla nabývá právě dnes nové aktuality v konfrontaci s problémy, jimiž se politická věda a politická filozofie zvláště intenzivně zabývá. Na prvním místě je to problém svrchovanosti neboli suverenity ve vztahu ke státu, pro běžného českého občana evokující zejména tzv. Brežněvovu doktrínu o omezené suverenitě, v jejímž jménu došlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy, ale která je v kontextu globalizace v samém centru dnešního teoretického promýšlení mezinárodních vztahů, politické sociologie i politické filozofie. Maritainova kritická analýza pojmu svrchovanosti patří k nejpozoruhodnějším ve světové literatuře vůbec. Významné jsou rovněž Maritainovy úvahy o legitimním pluralismu ideových zdůvodnění demokracie, nad nimiž se nyní rovněž zamýšlíme například v reakci na Huntingtonovou koncepcí "střetu civilizací". Maritain zde měl nejen praktickou zkušenost z UNESCO, ale především dobře promyšlenou koncepci. Maritain jakožto "filozof demokracie" pozoruhodně rozebírá problém světové politické organizace, který nás zajímá kupříkladu v rámci diskusí o "evropské ústavě". Nemůžeme opomenout také vztah náboženství vůbec a katolicismu zvláště k demokracii, který francouzský filozof podnětně analyzuje. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina (1882–1973). Jeho žena Raïssa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu. Po stránce obsahové se v knize Odpovědnost umělce stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Významné dílo světové politické filosofie Člověk a stát od francouzského filosofa Jacquesa Maritaina (1882–1973) vychází z jeho amerických přednášek, shrnutých nejprve do svazku Man and the State (1951) a později vydaných francouzsky pod názvem L’Homme et l’état (1953). Řada myšlenek tohoto klasického díla nabývá právě dnes nové aktuality v konfrontaci s problémy, jimiž se politická věda a politická filosofie zvláště intenzivně zabývá. Na prvním místě je to problém svrchovanosti neboli suverenity ve vztahu ke státu, pro běžného českého občana evokující zejména tzv. Brežněvovu doktrínu o omezené suverenitě, v jejímž jménu došlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy, ale která je v kontextu globalizace v samém centru dnešního teoretického promýšlení mezinárodních vztahů, politické sociologie i politické filosofie. Maritainova kritická analýza pojmu svrchovanosti patří k nejpozoruhodnějším ve světové literatuře vůbec. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Studie O filosofii dějin (vydaná anglicky v New Yorku roku 1957 a francouzsky v Paříži roku 1959) je jediný spis, který Jacques Maritain (1882–1973) věnoval výslovně filosofii dějin. Titul knihy „O filosofii dějin“ (anglicky On the Philosophy of History, francouzsky Pour une philosophie de l’histoire) naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich „časné“ problémy a úkoly. (Z doslovu Karla Šprunka.) (knihydobrovsky.cz)

Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina. Jeho žena Raissa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu. Po stránce obsahové se v knize stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí. (patro.cz)

eBook:,Maritain ve svých Sedmi lekcích neprobírá všechna témata klasické metafyziky. Jde o noetické základy metafyziky a o to, co bezprostředně vyplývá z povahy jsoucna, totiž o první ontologické principy. Je to spíše úvod do metafyziky. Autor rovněž nepostupuje strohým způsobem tradičních metafyzických pojednání, v jeho výkladu je patrná snaha o uvolněné podání obtížných problémů, jak je to obvyklé při ústním přednesu. Maritain také záměrně překládá starou teorii do terminologie, která je bližší současnému cítění a současnému spekulativně praktickému zájmu. Jeho jazyk je leckdy obrazný a smyslově názorný, ale výklad nikdy neopouští jasné a zřetelné kontury skutečnosti. (knihydobrovsky.cz)

Devět lekcí o prvních pojmech morální filosofie má základ v přednáškovém kursu, který Jacques Maritain proslovil v srpnu 1949 v l'Eau-Vive. Titul Maritainova pojednání ukazuje, že v něm nejde o celkovou etickou teorii, ale jen o pojmy, na nichž spočívá budova morální filosofie a jejichž pojetí určuje celkový charakter této disciplíny. Morální filosofii je třeba odlišovat od morální teologie jakožto praktické části teologie. Ta zkoumá lidské skutky ve světle poznání, kterého se člověku dostává zjevením, poznává je tedy na základě lidské a stvořené účasti na poznání, jímž se poznává sám Bůh. Naproti tomu morální filosofie zkoumá lidské jednání ve světle rozumu. Zde však Jacques Maritain činí důležité rozlišení - je to jeho originální nauka - rozlišuje morální filosofií pojatou neadekvátně a pojatou adekvátně. (knihydobrovsky.cz)

Titul knihy „O filosofii dějin“ naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich „časné“ problémy a úkoly. (patro.cz)

Kniha - Kniha Situace poezie obsahuje dvě eseje od Raissy Maritainové: v eseji Smysl a jeho absence v poezii se věnuje otázce, co je básnický smysl a jakým způsobem je do něj integrován smysl logický (J. Maritain se o tento text bude opírat v pasážích věnovaných básnickému a logickému smyslu v knize Tvůrčí intuice v umění a poezii, 1953), esej Magie, poezie a mystika se, jak sám název napovídá, týká vztahu poezie a magie, ale je také příspěvkem do dobové diskuse o vztahu poezie a mystiky. Dvě eseje od Jacquesa Maritaina – Poetické poznání a Zkušenost básníka – načrtávají definici krásných umění jako vztahu umění a poezie, přičemž umění je chápáno jako jakési „tělo“ uměleckého díla a poezie jako jeho „duše“. Zásadním pro utváření této teorie byl přínos Jeana Cocteaua, který mezi lety 1923–1928 s Maritainem úzce spolupracoval (plodem spolupráce je Cocteauův Dopis Jacquesovi Maritainovi a Maritainova Odpověď Jeanu Cocteauovi). Poetická zkušenost či poetický smysl... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Jacques Maritain, 116 stran, česky Kniha Situace poezie obsahuje dvě eseje od Raissy Maritainové: v eseji Smysl a jeho absence v poezii se věnuje otázce, co je básnický smysl a jakým způsobem je do něj integrován smysl logický (J. Maritain se o tento text bude opírat v pasážích věnovaných básnickému a logickému smyslu v knize Tvůrčí intuice v umění a poezii, 1953), esej Magie, poezie a mystika se, jak sám název napovídá, týká vztahu poezie a magie, ale je také příspěvkem do dobové diskuse o vztahu poezie a mystiky. Dvě eseje od Jacquesa Maritaina – Poetické poznání a Zkušenost básníka – načrtávají definici krásných umění jako vztahu umění a poezie, přičemž umění je chápáno jako jakési „tělo“ uměleckého díla a poezie jako jeho „duše“. Zásadním pro utváření této teorie byl přínos Jeana Cocteaua, který mezi lety 1923–1928 s Maritainem úzce spolupracoval (plodem spolupráce je Cocteauův Dopis Jacquesovi Maritainovi a Maritainova Odpověď... (alza.cz)

Devět lekcí o prvních pojmech morální filosofie má základ v přednáškovém kursu, který Jacques Maritain proslovil v srpnu 1949 v l’Eau-Vive. Titul Maritainova pojednání ukazuje, že v něm nejde o celkovou etickou teorii, ale jen o pojmy, na nichž spočívá budova morální filosofie a jejichž pojetí určuje celkový charakter této disciplíny. Morální filosofii je třeba odlišovat od morální teologie jakožto praktické části teologie. Ta zkoumá lidské skutky ve světle poznání, kterého se člověku dostává zjevením, poznává je tedy na základě lidské a stvořené účasti na poznání, jímž se poznává sám Bůh. Naproti tomu morální filosofie zkoumá lidské jednání ve světle rozumu. Zde však Jacques Maritain činí důležité rozlišení – je to jeho originální nauka – rozlišuje morální filosofií pojatou neadekvátně a pojatou adekvátně. (patro.cz)

Elektronická kniha - autor Jacques Maritain, 112 stran Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina (1882–1973). Jeho žena Raissa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu.Po stránce obsahové se v knize Odpovědnost umělce stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí. (alza.cz)

Kniha - autor Jacques Maritain, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Devět lekcí o prvních pojmech morální filosofie má základ v přednáškovém kursu, který Jacques Maritain proslovil v srpnu 1949 v l’Eau-Vive. Titul Maritainova pojednání ukazuje, že v něm nejde o celkovou etickou teorii, ale jen o pojmy, na nichž spočívá budova morální filosofie a jejichž pojetí určuje celkový charakter této disciplíny. Morální filosofii je třeba odlišovat od morální teologie jakožto praktické části teologie. Ta zkoumá lidské skutky ve světle poznání, kterého se člověku dostává zjevením, poznává je tedy na základě lidské a stvořené účasti na poznání, jímž se poznává sám Bůh. Naproti tomu morální filosofie zkoumá lidské jednání ve světle rozumu. Zde však Jacques Maritain činí důležité rozlišení – je to jeho originální nauka – rozlišuje morální filosofií pojatou neadekvátně a pojatou adekvátně. (alza.cz)

Audiokniha MP3 Luděk Sobota,Miloslav Šimek, čte Luděk Sobota,Miloslav Šimek Série humorných krátkých představení v podání předních českých komiků Miloslava Šimka a Luďka Soboty. (alza.cz)

Hlavní výhody: unikátní dortový podnos multikulturního charakteru vhodný na dorty, koláče či zákusky kombinace zcela odlišných stylů (květinové, lidové, orientální...) design, který se jen tak neokouká skvěle doplňuje ostatní produkty z kolekce Seletti HYBRID Dodatečné informace: rozměry: 11,5 x 26 cm materiál: kostní porcelán (chefshop.cz_japan)

Hlavní výhody: unikátní dortový podnos multikulturního charakteru vhodný na dorty, koláče či zákusky kombinace zcela odlišných stylů (květinové, lidové, orientální...) design, který se jen tak neokouká skvěle doplňuje ostatní produkty z kolekce Seletti HYBRID Dodatečné informace: rozměry: 11,5 x 26 cm materiál: kostní porcelán (chefshop.cz_ine)

Hlavní výhody: unikátní dortový podnos multikulturního charakteru vhodný na dorty, koláče či zákusky kombinace zcela odlišných stylů (květinové, lidové, orientální...) design, který se jen tak neokouká skvěle doplňuje ostatní produkty z kolekce Seletti HYBRID Dodatečné informace: rozměry: 11,5 x 26 cm materiál: kostní porcelán (chefshop.cz)

Sbírka básní Situace je knížka o různých situacích, o lásce a o vás. Také o andělech a o tom, po čem opravdu ženy touží. Prý je to punková poezie. To nechť posoudí laskavý čtenář, včetně toho, zda autor ženské tužby skutečně odhalil. (patro.cz)

Elektronická kniha - autor Olivier Mongin, 296 stran, česky Francouzský filosof a esejista Olivier Mongin nabízí strukturované pojednání toho, co dnes, v době globalizace, znamená město nebo urbánní prostor. Nejde ovšem o mezioborovou tematickou encyklopedii, ale spíše o rámec konfrontace různých oborů, jimž je téma různým způsobem vlastní – literatury, historie, architektury, sociálních věd – rámec mající umožnit, aby se město opět mohlo stát obecným pojmem: polis, předmětem politiky v nejzásadnějším smyslu, tedy toho, co je občanům společné, a nebylo pouze termínem či slovem, nabývajícím vzájemně nesouvisejících významů v různých polích odborné způsobilosti. „Urbánní situace“ neoznačuje jen vztah mezi principy a skutečnostmi urbánního prostoru, ale současně také urbánní zkušenost, spočívající v jeho užívání. (alza.cz)

Audiokniha MP3 Karel Hynek Mácha, čte Ludmila Pelikánová Česká poeziePůvodní LP album DV 15094 "Česká poezie" vydal Supraphon v roce 1960 - nyní titul s úryvky z děl K.H.Máchy (Máj), K.J.Erbena (Kytice), P.Bezruče (Maryčka Magdonova) aj. vychází poprvé digitálně. (alza.cz)

Audiokniha MP3 Publius Ovidius Naso, čte Jiřina Petrovická Komentář k původnímu albu DV 15297 Supraphonu z roku 1967: V kolikatisícovém nákladu by musely vyjít Ovidiovy milostné sbírky, aby se uspokojila touha čtenářů mít vlastní výtisk líbezného Ovidia! Ovidius je básník, který nestárne, poněvadž nestárne ani láska, kterou opěvuje. Proto takový zájem o jeho dílo.Nesmrtelnost a slávu po všechny budoucí věky si předpověděl Ovidius sám v závěrečných verších svého monumentálního díla Proměny. Ba dokonce se mýlil v stanovení hranic své proslulosti: jeho dílo oslňuje svou krásou nejen básníkovu rodnou Evropu, jejíž veliká část byla kdysi pod římskou mocí - ale i všechny ostatní světadíly a jeho nevšednímu umění se podivují vědci, právě v díle Ovidiově. Po dvou tisíciletích je jeho dílo tak živé, jako by je psal pro současné čtenáře. Ovidiovo umění zrálo v Římě, který byl tehdy středem celé kulturní Evropy a pokladnicí všeho, co vytvořily ruce Mistrů. Proto se... (alza.cz)

Kniha představuje osudy jednoho z nejzáhadnějších mužů 20. století – Stalina – který po svém nástupu k moci zasvětil život pronásledování a vraždění komunistů v Sovětském svazu i jinde ve světě.Stalinův životopis, který nám předkládá Jean-Jacques Marie, přináší četné informace získané ze zdrojů, které se otevřely historickému bádání teprve v posledních letech. Kniha čtenáře nepochybně zaujme svojí věrohodností a systematickým přístupem. (knihydobrovsky.cz)

„Přistupuji k dílu, jaké nikdy nemělo příkladu a vůbec nenajde napodobitele. Chci ukázat lidem mně podobným jednoho člověka v jeho pravé povaze; a tím člověkem budu já. Jen já.“ Těmito slovy uvozuje francouzský filozof a spisovatel Jean-Jacques Rousseau (1712 až 1778) svá slavná Vyznání, která představují mezník v dějinách literatury, a třebaže vznikla před více než dvěma sty padesáti lety, dodnes nepřestávají fascinovat čtenáře na celém světě. V této knize, považované za počátek autobiografického žánru ve vlastním slova smyslu, autor vypráví román svého života. Evokuje vzpomínky na dětství a mládí, líčí životní zápasy, polemiky, zpytuje svůj citový život, přičemž se nevyhýbá ani intimním, ba choulostivým tématům a nelichotivým okolnostem svého života. Jeho záměrem nebylo popisovat vnější události, nýbrž napsat „dějiny své duše“ – autor si předsevzal „seznámit přesně čtenáře s tím, jak ve všech situacích mého života vypadalo moje nitro“. Rousseau byl prvním moderním evropským autorem nové doby, jenž prolomil hranici mezi literaturou a osobním životem a sám se učinil předmětem knihy. Ve své autobiografii vyjadřuje přesvědčení o významu indivi¬duální existence, která je natolik cenná, že se může stát předmětem literatury. Název knihy viditelně odkazuje k Vyznání Augustinovu – zatímco však Augustinus svůj život popisuje jen jako exemplární cestu k Bohu, pro Rousseaua je hlavním tématem knihy otevřené líčení vlastního života a nelítostné zúčtování s ním: ve středu pozornosti je tedy subjekt autora, jenž si stále klade dvě základní otázky: Kdo jsem? Co znamená říkat pravdu? Rousseauova vzpomínková rekonstrukce (nikoli nepodobná tomu, co později rozvinul Marcel Proust ve svém Hledání ztraceného času), ačkoli je rozvíjena v převážně chronologickém sledu, je tak vybudována nikoli na logice vnějších dějů, ale na vnitřní logice citů. Vyznání nejsou paměťmi ve smyslu pouhého vyprávění o tom, co autor prožil, toto líčení nemá jen dokumentární funkci, nýbrž – řečeno slovy autora doslovu k českému vydání Josefa Fulky – se nese ve znamení snahy ani ne tak o znovunalezení, ale spíše o vynalezení vlastního já. Po dlouhé, téměř čtyřicetileté odmlce se českým čtenářům dostává do rukou jedno z nejdůležitějších a zároveň nejpozoruhodnějších děl světové literatury. Nové vydání je doplněno fundovaným doslovem Josef Fulky. (knihydobrovsky.cz)

Ostrov Skřivan halí po sedm měsíců v roce mlha a ten je tak zcela odříznutý od pevniny. Ještě než se opět na dlouho ocitne v izolaci, připlují na ostrov tři cizinci. Charismatický učitel Ben Hailey, který má nastoupit na místní školu, a šestnáctiletá Viola Kendricková se svou matkou Deborou, jež prchají z domova před děsivou tragédií.S příchodem zimy začíná pevně semknutá a silně nábožensky založená komunita ostrova sledovat nové přistěhovalce s narůstajícími obavami. Vidí, jak jejich ženy podléhají učitelově kouzlu a jejich dcery přijímají do svých řad tajemnou Violu se zlověstně zrzavými vlasy. Dívky se večer potají scházejí u prastarého kamenného kruhu a postupně se stále více vzdalují od náboženské tradice, díky které ostrované po dlouhé generace drželi při sobě.Když je ale jednoho rána u kamenného kruhu nalezeno mrtvé tělo, víra ostrovanů zakolísá a probudí se v nich strach a pochyby. Ostrov totiž tíží jeho vlastní temná tajemství a nyní nastal čas, aby konečně vyplula na povrch. (knihydobrovsky.cz)

Co všechno vás napadne, když uvidíte na parkovišti nahou ženu, která si na tělo otiskuje značky okolostojících aut natřené rtěnkou? Napadne vás, že je to nemorální chování? Že už neví, co by pro trochu pozornosti udělala? Že jí musí být zima? Publikace Nahé situace se pokusí rozšířit rejstřík vašeho přemýšlení nad významy lidské nahoty, ať již v její fyzické, nebo v její obrazové podobě. Autorka vychází ze své vlastní tvorby, kterou z velké části tvoří témata lidské tělesnosti. Pomocí pojmu "nahé situace" vytváří významovou síť, do které se snaží zachytit různé typy setkání s lidskou nahotou. V publikaci se seznámíte s více než čtyřiceti uměleckými díly autorky, ať již ve formě záznamu z performance, fotografie nebo pedagogického projektu. (knihydobrovsky.cz)

Publikace Nahé situace se pokusí rozšířit rejstřík vašeho přemýšlení nad významy lidské nahoty, ať již v její fyzické, nebo v její obrazové podobě. Autorka vychází ze své vlastní tvorby, kterou z velké části tvoří témata lidské tělesnosti. Pomocí pojmu „nahé situace“ vytváří významovou síť, do které se snaží zachytit různé typy setkání s lidskou nahotou. V publikaci se seznámíte s více než čtyřiceti uměleckými díly autorky, ať již ve formě záznamu z performance, fotografie nebo pedagogického projektu. (patro.cz)

Ostrov Skřivan halí po sedm měsíců v roce mlha a ten je tak zcela odříznutý od pevniny. Ještě než se opět na dlouho ocitne v izolaci, připlují na ostrov tři cizinci. Charismatický učitel Ben Hailey, který má nastoupit na místní školu, a šestnáctiletá Viola Kendricková se svou matkou Deborou, jež prchají z domova před děsivou tragédií. S příchodem zimy začíná pevně semknutá a silně nábožensky založená komunita ostrova sledovat nové přistěhovalce s narůstajícími obavami. Vidí, jak jejich ženy podléhají učitelově kouzlu a jejich dcery přijímají do svých řad tajemnou Violu se zlověstně zrzavými vlasy. Dívky se večer potají scházejí u prastarého kamenného kruhu a postupně se stále více vzdalují od náboženské tradice, díky které ostrované po dlouhé generace drželi při sobě. Když je ale jednoho rána u kamenného kruhu nalezeno mrtvé tělo, víra ostrovanů zakolísá a probudí se v nich strach a pochyby. Ostrov totiž tíží jeho vlastní temná tajemství a nyní nastal čas, aby konečně vyplula na povrch. (patro.cz)

Malý Marcelín Pivoňka mohl být šťastné dítě, tak jako mnoho jiných dětí. Bohužel, byl postižen podivnou nemocí: červenal se... Červenal se pro nic za nic. Naštěstí, mohli byste namítnout, v tom Marcelín nebyl sám, všechny děti se červenají. Zrudnou, když se stydí nebo když udělají nějakou hloupost. Ale Marcelínův případ byl proto tak znepokojující, že se červenal úplně bez příčiny... Po Raoulu Tabourinovi je Marcelín Pivoňka už druhá autorská knížka Jeana-Jacquesa Sempého přeložená do češtiny. Francouzský král něžného, hořkého i inteligentního kresleného humoru vypráví o dětství, o životních překážkách, které nejprve vedou k osamění a později utvářejí charakter, a především o jednom velkém přátelství. (knihydobrovsky.cz)

V poválečném východním Berlíně se odehrává románový příběh Bertolta Brechta, který se vrátil z exilu, a mladé krásné herečky Marie Eichové, agentky Stasi. Za tuto knihu, fascinující obraz dvou osobností v atmosféře studené války, byl autor vyznamenán cenou Prix Goncourt (2003). (knihydobrovsky.cz)

Churchill po sobě zanechal obraz nepřívětivého a nezkrotného vůdce, jenž na jaře 1940 v Admirality House oznámil, že nemá co nabídnout kromě krve, dřiny, slz a potu. Charismatický vůdce Anglie, který se sám postavil proti mocnostem Osy, vzbuzoval dojem, jako kdyby od samého počátku své politické kariéry vyčkával na chvíli nejvyšší výzvy. Bylo mu tehdy 65 let a více než deset let stál stranou, prost ministerských povinností. (knihydobrovsky.cz)

Tento výkladový slovník z pera předních světových medievistů je rozsahem i pojetím ojedinělým pokusem představit epochu středověku v celé její šíři a plasticitě. Každé z více než osmi desítek hesel je samostatným esejem. (knihydobrovsky.cz)

Po dětech si Sempé vzal na paškál venkovany a jejich styl života. Jean-Jacques Sempé (* 1932) je francouzský humoristický kreslíř. V Česku je slavný ilustracemi k sérii knih Reného Goscinnyho Mikulášovy patálie, je ale především autorem legendárních kreslených knih, příběhů a vtipů. První vtipy a karikatury nakreslil ve dvanácti letech, o dva roky později opustil školu a vystřídal několik dočasných zaměstnání: byl prodavačem kol, podomním obchodníkem se zubní pastou v prášku, praktikantem na dětských táborech a dodavatelem vína. Na začátku padesátých let se před ním otevřela kariéra humoristického kreslíře. První kresby otiskuje v novinách Sud Ouest. Belgický rozhlasový týdeník Le Moustique použil několik jeho kreseb na titulní stranu a Sempé byl záhy požádán, aby vytvořil vlastní postavičku. Nakreslil chlapečka na kole a dal mu jméno malý Mikuláš (podle reklamy na obchod s vínem Nicolas). Šéfredaktor ho propojil s Reném Goscinnym, aby společně udělali komiks. Vznikla série komiksových gagů, které byly v časopise uveřejňovány každý týden. O několik let později vyšla o Mikulášovi první kniha. Od roku 1953 Sempé pravidelně publikuje v několika zásadních francouzských novinách a časopisech, v roce 1978 se poprvé stane autorem obálky New Yorkeru. Od roku 1962 vydává téměř každoročně album kreslených humorných příběhů. (patro.cz)

Je cestování časem z vědeckého hlediska možné? Na základě výzkumů vynikajících vědců Johna Desmonda Bernala, Williama Bowena Bonnora a Kurta Gödela se zdá, že ano. Jacques Bergier v této knize dokazuje, že časovým paradoxům, jež by takové cesty mohly vyvolat, lze předcházet. K otázce cestování časem však nepřistupuje z filosofického hlediska. Připomíná příběhy několika mimořádných lidí, kteří možná přišli z budoucnosti, aby prožili život v naší době nebo v minulých stoletích. Jedni se stali legendárními, jako král Sálemu Melchisedech nebo čínský císař Fu-Si, jiní, z doby nedávnější – za všechny jmenujme Leonarda da Vinci – pořád zůstávají v živé paměti. Jacques Bergier se pokouší proniknout do jejich tajemství, nejtajemnějšího ze všech tajemství, a ukazuje nám, jak tito lidé znalí vědy budoucnosti naočkovali dobu, již se rozhodli navštívit, částí svých vyšších vědomostí. A právě na základě vědeckých drobtů, jež nápadně přesahují úroveň soudobých znalostí, autor dokazuje, že existují „utajení vládcové času“. (patro.cz)

Churchill po sobě zanechal obraz nepřívětivého a nezkrotného vůdce, jenž na jaře 1940 v Admirality House oznámil, že nemá co nabídnout kromě krve, dřiny, slz a potu. Charismatický vůdce Anglie, který se sám postavil proti mocnostem Osy, vzbuzoval dojem, jako kdyby od samého počátku své politické kariéry vyčkával na chvíli nejvyšší výzvy. Bylo mu tehdy 65 let a více než deset let stál stranou, prost ministerských povinností. (patro.cz)

Jacques Le Goff patří k nejvýznamnějším současným historikům středověku. Jeho rozsáhlá práce, lakonicky nazvaná Svatý Ludvík, je považována za jednu z nejlepších biografií středověkých panovníků. Francouzský král je v ní nazírán jako osobnost, jež výrazným způsobem ovlivnila evropské dějiny druhé poloviny 13. století, ale také jako člověk, jenž měl zásadní vliv na formování nové podoby středověké křesťanské zbožnosti. Le Goff mistrovským způsobem paralelně zkoumá Ludvíkův život a jeho vliv na proměny francouzské monarchie. Stejnou měrou si však všímá i obrazů svatého Ludvíka, jež v hagiografické literatuře črtali jeho středověcí životopisci, a na podkladě literárních textů pozdního středověku analyzuje i druhý život svatého Ludvíka ve francouzské historické paměti. (patro.cz)

Románový příběh o Bertoltu Brechtovi, který se v roce 1948 vrátil z exilu, a mladé krásné herečce Marii Eichové, agentce Stasi, začíná v roce 1948 v poválečném Východním Berlíně... Francouzský prozaik, dramatik a literární kritik Jacques-Pierre Amette (nar. 1943) byl za tuto knihu v roce 2003 vyznamenán prestižní cenou Prix Goncourt. Německý dramatik Bertolt Brecht (1898—1956) po letech v exilu přijel v roce 1948 do Východního Berlína. Rozhodl se rozbít svůj umělecký stan v Německé demokratické republice. Ostře protikapitalisticky angažované divadlo, jaké vyznával, mělo v tamním režimu naději stát se oficiální státní scénou štědře podporovanou i v poválečné bídě. Naděje se splnila. Brecht vytvořil z vlastních her inscenace, které mu založily věhlas trvající dodnes. Státní podpora umožňovala vést život loajálního prominenta, pěstovat mimomanželské vztahy, které jeho žena Helena Weigelová tolerovala, a budovat kolem sebe exteritoriální atmosféru. Narážel však na stále větší obtíže. Jeho předváleční druzi jej dali hlídat všudypřítomnou Stasi a s jeho poetikou se nesmířili. Byl nejen státně vydržován, ale zároveň trpěn jako nevypočitatelný cizorodý živel. Brecht cítil, že jeho srdce dosluhuje. Tak prožíval uměleckou sklizeň a zároveň obklíčení ideologickými dogmatiky a fízly. Román Brechtova milenka vychází ze znalosti reálií, postavu Brechtovy milenky a spolupracovnice Stasi Marie Eichové si však Amette dovedně vymyslil. Křehce ironické tóny tím zdařile kontrapunktoval smutkem nad posledními lety chytrého a úspěšného umělce. (patro.cz)

Fascinují svět masožravek. Co vlastně jsou masožravé rostliny? Jaké mají typy pastí a jak funguje trávení? Na tyto a další otázky má Jean-Jacques Labat správnou odpověď. Fascinující svět masožravek (karnivor) poznal jako zkušený sběratel a v této knížce vám poradí všechno o správném umístění, podmínkách pěstování i o správné péči. Láčkovky, láčkovice a darlingtonie - v příslušných popisech a portrétech najde začátečník, pokročilý i znalec nové vhodné rostliny pro svou sbírku v zahradě, v jezírku nebo v domě. Nejdůležitější informace o péči, umístění a chorobách. Druhy vhodné pro zahradu, jezírko nebo dům. Portréty rostlin pro začátečníky, pokročilé i znalce. (patro.cz)

Malý Marcelín Pivoňka mohl být šťastné dítě, tak jako mnoho jiných dětí. Bohužel, byl postižen podivnou nemocí: červenal se... Červenal se pro nic za nic. Naštěstí, mohli byste namítnout, v tom Marcelín nebyl sám, všechny děti se červenají. Zrudnou, když se stydí nebo když udělají nějakou hloupost. Ale Marcelínův případ byl proto tak znepokojující, že se červenal úplně bez příčiny... Po Raoulu Tabourinovi je Marcelín Pivoňka už druhá autorská knížka Jeana-Jacquesa Sempého přeložená do češtiny. Francouzský král něžného, hořkého i inteligentního kresleného humoru vypráví o dětství, o životních překážkách, které nejprve vedou k osamění a později utvářejí charakter, a především o jednom velkém přátelství. (patro.cz)

Kdo by neznal slavné ilustrace k Mikulášovým patáliím? Francouzský kreslíř Jean-Jacques Sempé není ale autorem pouze těchto ilustrací. Jeho dílo je mnohovrstevné a jeho nejrozsáhlejší část tvoří vtipy a karikatury. Kniha O dětech přináší ty, jejichž tématem jsou děti a jejich vztah ke škole, dospělým a světu. (patro.cz)

Kniha shrnuje básnickou tvorbu Gustava Erharta z let 1968-2014. V první části knihy (I) jsou zařazeny básně publikované v samostatných sbírkách, v druhé části (II) básně z rukopisů a texty publikované mimo samostatné sbírky. Řazení je chronologické. (knihydobrovsky.cz)

Kniha shrnuje básnickou tvorbu Gustava Erharta z let 1968–2014. V první části knihy (I) jsou zařazeny básně publikované v samostatných sbírkách, v druhé části (II) básně z rukopisů a texty publikované mimo samostatné sbírky. Řazení je chronologické. (patro.cz)

Předkládaná kniha se snaží odpovědět na otázku, co je to filosofie (i když to může znít překvapivě, jedná se o jeden z nejhůře uchopitelných filosofických problémů, neboť víceméně každý filosof chápe filosofii jinak než ostatní). Zároveň s tím však probíhá mnohem zásadnější zkoumání týkající se toho, kdo jsme a jaké je naše místo v dnešním vědecko-technickém světě. Nejedná se ovšem o dvě oddělená zkoumání, neboť odpovídat na otázku, co to je filosofie, neznamená vposled nic jiného než objasňovat, kdo jsem (jakožto ti, kteří filosofují). I proto je filosofie spíš praktickým postojem než teoretickou disciplínou či vědou. Jak se ukazuje, filosofie je primárně porozuměním lidské situaci, přičemž lze rozlišit tři základní typy lidské situace (jedná se vlastně o tři základní modality lidské existence): archaický, evropský a dnešní vědecko-technický typ. Zatímco archaický typ lidské situace je charakterizován nejistotou a labilitou lidského postavení, evropský typ se zakládá na imateriálnu, které vytvořil Platón a které jako něco absolutního umožnilo překonat archaickou nejistotu. Dnešní typ lidské situace je zase utvářen vědou a technikou, které jsou tak nejenom důležitou součástí našeho sebe-porozumění, ale rovněž bytí. Pochopit roli a povahu vědy a techniky se proto jeví jako klíčový úkol současné filosofie. (knihydobrovsky.cz)

Pátý svazek esejů se jmenuje Slova, pojmy, situace. Autor píše na záložce: "Umění románu, jehož dějiny započaly velkým Rabelaisovým dílem na počátku 16. století, doprovází až dodneška Evropu a její konkrétní život. Tato malá knížka nemá nic společného s nějakým vědeckým povídáním. Je složena z různých krátkých zamyšlení nad lidskými situacemi, tak jak jsem se o to snažil já sám (první část Slova), ale zejména umění románu během celých svých dějin (druhá a třetí část: Pojmy a Situace)." SLOVA jsou autorova definitivní česká verze šesté části knihy L‘art du roman (Umění románu). POJMY obsahují autorův český překlad páté části knihy Le rideau (Opona), kde vyšly pod názvem L'esthétique et l'existence (Estetika a existence). SITUACE tvoří texty druhé části knihy Une rencontre (Setkání) s názvem Romans, sondes existentielles (Romány, existenciální sondy). (knihydobrovsky.cz)