Svatý ludvík - goff jacques le

Jacques Le Goff patří k nejvýznamnějším současným historikům středověku. Jeho rozsáhlá práce, lakonicky nazvaná Svatý Ludvík, je považována za jednu z nejlepších biografií středověkých panovníků. Francouzský král je v ní nazírán jako osobnost, jež výrazným způsobem ovlivnila evropské dějiny druhé poloviny 13. století, ale také jako člověk, jenž měl zásadní vliv na formování nové podoby středověké křesťanské zbožnosti. Le Goff mistrovským způsobem paralelně zkoumá Ludvíkův život a jeho vliv na proměny francouzské monarchie. Stejnou měrou si však všímá i obrazů svatého Ludvíka, jež v hagiografické literatuře črtali jeho středověcí životopisci, a na podkladě literárních textů pozdního středověku analyzuje i druhý život svatého Ludvíka ve francouzské historické paměti. (patro.cz)

Obsáhlá publikace představuje jakousi plastickou mapu či průvodce dějinami středověké Evropy. Udivuje svou šíří záběru, sahající od politických událostí přes vývoj hospodářství a obchodu k dějinám mentality, myšlení a kultury. Jak a kde středověký člověk žil, čeho se bál, proti komu a proti čemu bojoval, o čem snil a v co doufal, kterými směry upíral své touhy i svou intelektuální potenci – tyto a mnohé další otázky jsou ve středu Le Goffovy pozornosti. (patro.cz)

Tento výkladový slovník z pera předních světových medievistů je rozsahem i pojetím ojedinělým pokusem představit epochu středověku v celé její šíři a plasticitě. Každé z více než osmi desítek hesel je samostatným esejem. (knihydobrovsky.cz)

Obsáhlá publikace představuje jakousi plastickou mapu či průvodce dějinami středověké Evropy. Udivuje svou šíří záběru, sahající od politických událostí přes vývoj hospodářství a obchodu k dějinám mentality, myšlení a kultury. Jak a kde středověký člověk žil, čeho se bál, proti komu a proti čemu bojoval, o čem snil a v co doufal, kterými směry upíral své touhy i svou intelektuální potenci – tyto a mnohé další otázky jsou ve středu Le Goffovy pozornosti. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jacques Le Goff, 724 stran, česky, pevná s přebalem matná Jacques Le Goff patří k nejvýznamnějším současným historikům středověku. Jeho rozsáhlá práce, lakonicky nazvaná Svatý Ludvík, je považována za jednu z nejlepších biografií středověkých panovníků. Francouzský král je v ní nazírán jako osobnost, jež výrazným způsobem ovlivnila evropské dějiny druhé poloviny 13. století, ale také jako člověk, jenž měl zásadní vliv na formování nové podoby středověké křesťanské zbožnosti. Le Goff mistrovským způsobem paralelně zkoumá Ludvíkův život a jeho vliv na proměny francouzské monarchie. Stejnou měrou si však všímá i obrazů svatého Ludvíka, jež v hagiografické literatuře črtali jeho středověcí životopisci, a na podkladě literárních textů pozdního středověku analyzuje i druhý život svatého Ludvíka ve francouzské historické paměti. (alza.cz)

Tento výkladový slovník je rozsahem i pojetím ojedinělým pokusem představit epochu středověku v celé její šíři a plasticitě. Každé z více než osmi desítek hesel je samostaným esejem. Škála témat je rozpjata od dějin všedního dne (Stravování, Sexualita, Příbuzenství) přes „klasickou“ oblast politických a ekonomických vztahů (Král, Město, Obchodníci) až k problematice dějin kultury a mentality (Obrazy, Andělé, Čarodějnictví). Editorům se podařilo získat ke spolupráci vedle předních francouzských medievalistů i odborníky německé, anglické, americké, italské, ruské i polské a vtisknout tak Encyklopedii středověku skutečně evropský rozměr. (patro.cz)

Jan ze Joinvillu, francouzský aristokrat, senešal v Champagni a blízký přítel Ludvíka IX., ve svém vzpomínkovém díle Kniha posvátných slov a dobrých skutků našeho krále Ludvíka Svatého vykreslil panovníka jako ideálního rytíře i vladaře a světce na trůně, přičemž krále, k němuž choval hluboký a vřelý cit, zachytil především prostřednictvím jejich vzájemného vztahu. Zároveň do diktovaných pamětí otiskl velice barvitý a detailní obraz dvora, zmiňuje královy reformy, rodinné poměry a také události neúspěšné křížové výpravy do Egypta: královo zajetí a shánění výkupného i krátký pobyt v Akkonu (1248–1250). Nový český překlad, který poprvé obsahuje kompletní text Joinvillových pamětí, doplňuje také první vydání Joinvillova Vyznání víry, které napsal během pobytu ve Svaté zemi, a krátký dopis Ludvíkovi X. (patro.cz)

Jak se povede hrochovi, který dostal škytavku? Podaří se ho vyléčit? Objevte nové příhody plné humoru a nečekaných zvratů z vypravěčských zásob laskavé slepičí babičky. Oblíbená knižní série pro děti. (patro.cz)

Kniha - 256 stran, česky, pevná s přebalem matná Jan ze Joinvillu, francouzský aristokrat, senešal v Champagni a blízký přítel Ludvíka IX., ve svém vzpomínkovém díle Kniha posvátných slov a dobrých skutků našeho krále Ludvíka Svatého vykreslil panovníka jako ideálního rytíře i vladaře a světce na trůně, přičemž krále, k němuž choval hluboký a vřelý cit, zachytil především prostřednictvím jejich vzájemného vztahu. Zároveň do diktovaných pamětí otiskl velice barvitý a detailní obraz dvora, zmiňuje královy reformy, rodinné poměry a také události neúspěšné křížové výpravy do Egypta: královo zajetí a shánění výkupného i krátký pobyt v Akkonu (1248–1250). Nový český překlad, který poprvé obsahuje kompletní text Joinvillových pamětí, doplňuje také první vydání Joinvillova Vyznání víry, které napsal během pobytu ve Svaté zemi, a krátký dopis Ludvíkovi X. (alza.cz)

Nosorožec měl veliký problém. Oči mu šly tak šejdrem, že všechna zvířátka viděl hned několikrát. To ho pěkně namíchlo. Víte, jak to vyřeší? Dokáže si s tím poradit sám? Nebo mu někdo pomůže? Slepičí babička vám všechno poví. (knihydobrovsky.cz)

Zvířátka jednoho dne nemohla usnout a nevěděla, co si počít. Až kravičku napadlo řešení: musíme zhasnout měsíc! Jak se jim to podařilo a co všechno pro to musela udělat? To se dozvíte v Příbězích slepičí babičky. (patro.cz)

Kdysi spával netopýr jako všichni ostatní – vleže a v noci. Ale budily ho noční můry. Ostatní zvířátka z něj byla pořádně zoufalá. Víte, proč najednou začal spát hlavou dolů? A proč je v noci vzhůru? Slepičí babička vám všechno poví. (patro.cz)

Malý chameleon se prochází po lese se svou maminkou, když vtom se rozhodne, že se chce podívat na pakoně! Maminka se pakoňů bojí a navíc už se připozdívá, ale on toho nedbá - stejně odběhne. Nejdřív jde všechno dobře, ale potom si náhle vzpomene na maminku, chce ji hned teď! Myslíte, že si ji chameleonovi podaří najít? Trpělivost, slepičí babička vám všechno poví! (patro.cz)

Podívejte, žirafa! Jak ta má ráda svoje skvrny! Zbožňuje je tak moc, že když přijde čas mytí, schová se. Chcete vědět, jestli se nakonec přece jen vykoupe? Trpělivost, slepičí babička vám všechno poví. Nezapomeňte si dobře vymydlit uši, abyste všechno slyšeli! (patro.cz)

Tempo c'est : une méthode qui s'adresse aux adolescents et adultes, vrais débutants, des objectifs précis, définis par l'observation fine d'échanges authentiques, une progression rigoureuse où les acquis sont constamment repris et élargis, l'acquisition de compétences complètes dans un délai très bref (acquisitions par paliers), des techniques de classe dynamiques : apprentissage par tâches, une mise en scène active de la civilisation, de nombreux exercices, une évaluation régulière, une totale adéquation aux épreuves du DELF. Matériel : un livre de l'élève un cahier d'exercices un guide pédagogique trois cassettes audio une cassette vidéo (knihydobrovsky.cz)

Jak se povede hrochovi, který dostal škytavku? Podaří se ho vyléčit? Objevte nové příhody plné humoru a nečekaných zvratů z vypravěčských zásob laskavé slepičí babičky. Oblíbená knižní série pro děti. (knihydobrovsky.cz)

Umíte spočítat vši? Není to tak snadné, zvlášť když začnou jako splašené poskakovat v kožíšku nebohé pandy! Hop! Hop! Hop! Ve třídě se rychle utvoří hlouček: ovečka začne vši počítat, a než se naděje, přeskočí na ni. Přijde slon a začne počítat vši, které má ovečka. A tak dále... Paní učitelka už neví, kam se dřív podívat. Přestane se panda vrtět a podaří se jí odvšivit? Trpělivost, slepičí babička vám všechno poví! (knihydobrovsky.cz)

Když se nechce ropuše vstávat, je to pěkný malér. Obzvlášť když ji chcete kouzlem proměnit ve sličného prince. Dokáže ropuchu někdo vzbudit? Pomůžou pusinky ostatních zvířátek? Slepičí babička vám všechno poví. (knihydobrovsky.cz)

Malá zebra si myslela, že je chytřejší než ostatní a nemusí ani chodit do školy. Až potkala pantera, který jí začal klást podivné otázky. Stačily jí její znalosti, aby se před šelmou zachránila? To se dozvíte v Příbězích slepičí babičky. (patro.cz)

Zvířátka jednoho dne nemohla usnout a nevěděla, co si počít. Až kravičku napadlo řešení: musíme zhasnout měsíc! Jak se jim to podařilo a co všechno pro to musela udělat? To se dozvíte v Příbězích slepičí babičky. Bú, tohle si přeci nenecháme od měsíce líbit! Musíme ho zhasnout! (knihydobrovsky.cz)

Podívejte, žirafa! Jak ta má ráda svoje skvrny! Zbožňuje je tak moc, že když přijde čas mytí, schová se. Chcete vědět, jestli se nakonec přece jen vykoupe? Trpělivost, slepičí babička vám všechno poví. Nezapomeňte si dobře vymydlit uši, abyste všechno slyšeli! (knihydobrovsky.cz)

Malý chameleon se prochází po lese se svou maminkou, když vtom se rozhodne, že se chce podívat na pakoně! Maminka se pakoňů bojí a navíc už se připozdívá, ale on toho nedbá - stejně odběhne. Nejdřív jde všechno dobře, ale potom si náhle vzpomene na maminku, chce ji hned teď! Myslíte, že si ji chameleonovi podaří najít? Trpělivost, slepičí babička vám všechno poví! (knihydobrovsky.cz)

Hroznýš měl tak velikánský hlad, že ho nedokázalo vůbec nic zasytit. A tak snědl, na co přišel. Chcete vědět, kdo skončil v jeho břiše? A jak to celé dopadne? Slepičí babička vám všechno poví. (knihydobrovsky.cz)

Malá zebra si myslela, že je chytřejší než ostatní a nemusí ani chodit do školy. Až potkala pantera, který jí začal klást podivné otázky. Stačily jí její znalosti, aby se před šelmou zachránila? To se dozvíte v Příbězích slepičí babičky. Panter zavřel svou tlamu, cvak. Uvízla mu v ní moucha, kterou vzápětí rychle vyplivl. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Libor Rösner, 228 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Románově zpracovaný životopis francouzského krále Ludvíka IX. nás zavádí do 13. století. Ožívají před námi skutečné historické postavy, především hlavní hrdina, jenž se postupem času mění z nesmělého mladíka v rozhodného muže, neohroženého rytíře a v jedinečný vzor panovníka a křesťana. Máme s ním možnost procházet celou dobou jeho panování, od korunovace přes upevňování si pozic až po vrcholné období jeho vlády, kdy k němu s úctou vzhlížely oči korunovaných hlav všech panovnických dvorů. Ocitneme se uprostřed lítých bitev, nahlédneme do Ludvíkovy kající praxe či jeho rodinného života, čímž se nám odkryje osobnost člověka, jehož bílou lněnou tuniku, uctívanou jako relikvii, nestačily pohltit plameny požáru pařížské katedrály Notre Dame v dubnu 2019… (alza.cz)

Patří mezi naše nejuznávanější portrétní fotografy a jeho snímky se v průběhu let objevily v řadě domácích i zahraničních časopisů, na obalech mnoha hudebních nosičů i na titulních stranách knih. Měl možnost nafotit snad všechny známé české a některé i zahraniční osobnosti, o čemž mimo jiné vypráví i ve své první biografii. Mezi lidmi v showbyznysu proslul jak svým talentem – jeho fotografie mají atmosféru a nápad, podle některých dokáže dokonce zpodobnit lidskou duši – tak i rozporuplnou povahou a svéráznými názory. Jak se mu podařilo vypracovat mezi elitu české portrétní fotografie? A kdo je ten, jenž vstoupil do života mnoha slavných českých umělců, sportovců a politiků a zanechal v něm nesmazatelnou stopu? (patro.cz)

Audiokniha:,Komentář Ludvíka Vaculíka k původní audio kazetě 11 1863-4 "Ludvíka Vaculíka radosti radosti" vydané Supraphonem v roce 1993. Titul, ve kterém spisovatel Ludvík Vaculík čte své fejetony a zpívá valašské písničky, vychází nyní poprvé digitálně: Tímto názvem ustupuju vkusu laskavého vydavatele, jenž myslí, že takto kýčovitý je vkus laskavého posluchače. Tomu tedy pravím, že z radosti jsem si zpíval málokdy a že užitečněji se zpívá ze smutku. Však také ta pěsnička o radosti, pochybně valašská, je smutná a valašský úškleb jsem do ní poslední slokou přidal já. Ze stesku zpívala maminka, když nás kolébala. O tom píšu ve slově „Ladění“. Její písně, musím říct, moc folklorní nebyly: „Za horou, za lesem v hustém háji jest tam hrob obklopen květinami“ byl „hit“ jejího mládí. Původní písně u nás tehdy už mizely a uchylovaly se do sbírek, kde jsem je potom potkával. Teprve v cizině, ve 40 kilometrů vzdáleném zlém Zlíně, jsem ve stesku po domově nacházel ve zpěvnících jeho řeč, nálady i milé předměty bývalého života. Potom v Praze, a hlavně na vojně! A vůbec upozorňuju, že tyto pěsničky a všecky, které si zpívám, nejsou možná folklor. Já vlastně ani, co je to folklor, nevím! Pro mne jsou to praktické, po ruce jsoucí pomůcky k ovládnutí, vyjádření a využití životních situací. Když například se mi stalo něco špatného a nenapravitelného, měl jsem na to písničku o vodě, která „všecky mosty žebrala, ten poslední nechala“, a ten most byla ta písnička. Nedělám si také výčitky z toho, když k té písničce přidám pár svých slok. Dobrý folklorista to samozřejmě musí odmítnout, ale ještě lepší folklorista uzná, že je to správné, vždyť tak ty pěsničky vznikaly. Takovým ještě lepším folkloristou v mém případě byl Jan Rokyta. On a jeho muzika mi umožnili, abych také já něco měl z té „sametové“ revoluce. Protože svobody slova, té já měl, kolik jsem si dovolil! Ale zazpívat si s valašskou muzikou – to jsem prv nemohl, oni by ji zavřeli a mne nechali. (knihydobrovsky.cz)

Výpravná a reprezentativní kniha Poklady lidového umění je výjimečným počinem, neboť podává ucelený obraz lidového umění českých, moravských a slezských oblastí. Cílem autorské dvojice - manželů Jitky Staňkové a Ludvíka Barana - je zachytit lidovou tvořivost jako projev spontánní radosti ze života a zdobivého pudu, jako výsledek praktických každodenních potřeb i jako součást pravidelných rituálů. Lidové umění je pojato jako symbióza tradičního a předepsaného s osobitostí lidových tvůrců, z nichž mnozí získali proslulost a požívali respektu a úcty coby uznávaní mistři. Je pojednáno jako fenomén daný strukturou rodiny, důležitých rodinných událostí a společenských vazeb, po léta formovaný způsobem života, společným jazykem, zvykovou tradicí, vírou, ale též, mýty, magií, fantazií a intuicí. Kniha představuje artefakty ze všech životních oblastí lidového etnika: Zabývá se předměty dočasného trvání (jako jsou svatební koláče a ozdobné pečivo, kytice či odznaky hodností, zdobení oken a zápraží), prezentuje odívání (ať už jde o kroje a všechny jejich složky či doplňky včetně obuvi, nebo o šatstvo lišící se podle stavu a řemesla), věnuje se technikám tkaní, pletení a vyšívání i tvorbě krajek a šperků. Seznamuje s lidovou architekturou, s dekorovaným nábytkem v interiéru, s lidovou polychromovanou plastikou, s řezbářstvím, malířstvím či výrobou a zdobením předmětů ze skla, hrnčiny a keramiky, ale i modlitebních knížek, zpěvníků a špalíčků s veršováním. Pojednává i o věcech, jež vznikaly pro ukrácení dlouhé chvíle (o hračkách, hudebních nástrojích, úlech). Věnuje pozornost také technikám, jimiž se zhotovují kraslice i různé typy betlémů. Vtáhne čtenáře do fantaskního divadla s maskami a převleky, v nichž lidé odehrávali (a stále ještě odehrávají) dočasné role v komediálních, kritických, ale i tradičních vystoupeních během výročních a rodinných slavností. Osobnosti obou autorů jsou zárukou vysoké odbornosti textu - ten je však zároveň čtivý a nepochybně zaujme širokou čtenářskou veřejnost. Je provázen nádhernými fotografiemi, jež české lidové umění detailně zpodobují. (patro.cz)

Patří mezi naše nejuznávanější portrétní fotografy a jeho snímky se v průběhu let objevily v řadě domácích i zahraničních časopisů, na obalech mnoha hudebních nosičů i na titulních stranách knih. Měl možnost nafotit snad všechny známé české a některé i zahraniční osobnosti, o čemž mimo jiné vypráví i ve své první biografii. Mezi lidmi v showbyznysu proslul jak svým talentem – jeho fotografie mají atmosféru a nápad, podle některých dokáže dokonce zpodobnit lidskou duši – tak i rozporuplnou povahou a svéráznými názory. Jak se mu podařilo vypracovat mezi elitu české portrétní fotografie? A kdo je ten, jenž vstoupil do života mnoha slavných českých umělců, sportovců a politiků a zanechal v něm nesmazatelnou stopu? (knihydobrovsky.cz)

Učebnice popisuje suroviny pro výrobu cukrářských výrobků. Pojednává o výživě, složení a vlastnostech potravin a hodnocení jejich jakosti.Uvádí nejen základní suroviny, ale i nové druhy surovin, kypřících prostředků a potravinářských barviv. Je určena žákům 1. až 3. ročníků středních škol oboru vzdělání Cukrář. (patro.cz)

Jedné chladné lednové noci zmizel přímo z paláce mladý král Ludvík XIV., který do Aix přijel, aby uklidnil nepokoje otřásající touto provincií. Je snad strůjcem únosu Kašpar Glandeves-Niozelles, hlava marseilleských rebelantů? Či dokonce František de Gallaup, bývalý gardový kapitán prince de Condé odsouzeného k smrti a toho času na útěku? Nebo snad za vším stojí slečna de Montpensier, králova sestřenice, která neváhala dát na králev době frondy střílet?Ludvík Fronsac má pouhých několik hodin na to, aby zapeklitou historii rozmotal a panovníka nalezl. (knihydobrovsky.cz)

LP vinyl - Společné mini-album Simona Goffa a Katie Melua. Společné mini-album Simona Goffa a Katie Melua. Hudebnice Katie Melua má britsko-gruzínské kořeny. Narodila se v roce 1984 v bývalém Sovětském svazu. Po pádu železné opony se s rodinou přestěhovala do Severního Irska a později do Anglie. Už v devatenácti letech debutovala deskou Call Off The Search, s níž se dostala až na vrchol britské hitparády. Prodalo se jí úctyhodných 1,8 milionu kopií! Úspěchu se dočkaly i další nahrávky a zpěvačka a skladatelka dnes patří mezi komerčně nejúspěšnější interpretky v Anglii. Simon Goff je britský houslista, multiinstrumentalista, improvizátor, skladatel a hudební producent. Rok vydání : 2022 Seznam stop LP A1 Tbilisi Airport / A2 It Happened / A3 Hotel Stamba / B1 Textures of Memories / B2 Aerial Objects / B3 Millions of Things (alza.cz)

Hudební CD - Společné mini-album Simona Goffa a Katie Melua. Společné mini-album Simona Goffa a Katie Melua. Hudebnice Katie Melua má britsko-gruzínské kořeny. Narodila se v roce 1984 v bývalém Sovětském svazu. Po pádu železné opony se s rodinou přestěhovala do Severního Irska a později do Anglie. Už v devatenácti letech debutovala deskou Call Off The Search, s níž se dostala až na vrchol britské hitparády. Prodalo se jí úctyhodných 1,8 milionu kopií! Úspěchu se dočkaly i další nahrávky a zpěvačka a skladatelka dnes patří mezi komerčně nejúspěšnější interpretky v Anglii. Simon Goff je britský houslista, multiinstrumentalista, improvizátor, skladatel a hudební producent. Rok vydání : 2022 Seznam stop CD Tbilisi Airport / It Happened / Hotel Stamba / Textures of Memories / Aerial Objects / Millions of Things (alza.cz)

Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina (1882–1973). Jeho žena Raissa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu. Po stránce obsahové se v knize Odpovědnost umělce stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí. (knihydobrovsky.cz)

Kniha představuje osudy jednoho z nejzáhadnějších mužů 20. století – Stalina – který po svém nástupu k moci zasvětil život pronásledování a vraždění komunistů v Sovětském svazu i jinde ve světě.Stalinův životopis, který nám předkládá Jean-Jacques Marie, přináší četné informace získané ze zdrojů, které se otevřely historickému bádání teprve v posledních letech. Kniha čtenáře nepochybně zaujme svojí věrohodností a systematickým přístupem. (knihydobrovsky.cz)

„Přistupuji k dílu, jaké nikdy nemělo příkladu a vůbec nenajde napodobitele. Chci ukázat lidem mně podobným jednoho člověka v jeho pravé povaze; a tím člověkem budu já. Jen já.“ Těmito slovy uvozuje francouzský filozof a spisovatel Jean-Jacques Rousseau (1712 až 1778) svá slavná Vyznání, která představují mezník v dějinách literatury, a třebaže vznikla před více než dvěma sty padesáti lety, dodnes nepřestávají fascinovat čtenáře na celém světě. V této knize, považované za počátek autobiografického žánru ve vlastním slova smyslu, autor vypráví román svého života. Evokuje vzpomínky na dětství a mládí, líčí životní zápasy, polemiky, zpytuje svůj citový život, přičemž se nevyhýbá ani intimním, ba choulostivým tématům a nelichotivým okolnostem svého života. Jeho záměrem nebylo popisovat vnější události, nýbrž napsat „dějiny své duše“ – autor si předsevzal „seznámit přesně čtenáře s tím, jak ve všech situacích mého života vypadalo moje nitro“. Rousseau byl prvním moderním evropským autorem nové doby, jenž prolomil hranici mezi literaturou a osobním životem a sám se učinil předmětem knihy. Ve své autobiografii vyjadřuje přesvědčení o významu indivi¬duální existence, která je natolik cenná, že se může stát předmětem literatury. Název knihy viditelně odkazuje k Vyznání Augustinovu – zatímco však Augustinus svůj život popisuje jen jako exemplární cestu k Bohu, pro Rousseaua je hlavním tématem knihy otevřené líčení vlastního života a nelítostné zúčtování s ním: ve středu pozornosti je tedy subjekt autora, jenž si stále klade dvě základní otázky: Kdo jsem? Co znamená říkat pravdu? Rousseauova vzpomínková rekonstrukce (nikoli nepodobná tomu, co později rozvinul Marcel Proust ve svém Hledání ztraceného času), ačkoli je rozvíjena v převážně chronologickém sledu, je tak vybudována nikoli na logice vnějších dějů, ale na vnitřní logice citů. Vyznání nejsou paměťmi ve smyslu pouhého vyprávění o tom, co autor prožil, toto líčení nemá jen dokumentární funkci, nýbrž – řečeno slovy autora doslovu k českému vydání Josefa Fulky – se nese ve znamení snahy ani ne tak o znovunalezení, ale spíše o vynalezení vlastního já. Po dlouhé, téměř čtyřicetileté odmlce se českým čtenářům dostává do rukou jedno z nejdůležitějších a zároveň nejpozoruhodnějších děl světové literatury. Nové vydání je doplněno fundovaným doslovem Josef Fulky. (knihydobrovsky.cz)

Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina. Jeho žena Raissa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu. Po stránce obsahové se v knize stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí. (patro.cz)

Spisy Ludvíka Vaculíka pokračují románem Morčata, který autor dokončil v roce 1970. V Československu však knížka mohla oficiálně vyjít až v roce 1991 v Čs. spisovateli, s úvodním dopisem redakce: "(...) konečně můžeme nabídnout jednu z nejzajímavějších próz novodobé české literatury Morčata, která rovných dvacet let odpočívala v temnotách našeho archívu. (...)" V jednom rozhovoru autor řekl: "Mně se líbil můj stav, v němž jsem psal Morčata. To si hraji se sebou a s lidmi a vyvádím jim žerty a špásy." Hrdinovo vyprávění o rodinném životě a práci v bance se však proměňuje: "Začal jsem tuto knihu psát ve své osobě, protože jsem myslel, že to bude kniha o tom, jak máme morčata, jak je pozorujeme a bavíme se jimi. Nikdo o vánocích netušil, kam to dospěje..." (knihydobrovsky.cz)

Poezie z let 2000 - 2008. (knihydobrovsky.cz)

Úspěšný autobiografický román o hrdinově návratu do rodné vsi a rodinné minulosti vyšel poprvé v Čs. spisovateli v roce 1966. Nové vydání vychází v rámci autorových Spisů v nakladatelství Atlantis. (knihydobrovsky.cz)

„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) Čte Jan Kačer. Délka mp3 nahrávky je 7 hodin 7 minut. (patro.cz)

Proslulý román Ludvíka Vaculíka Sekyra obsahuje autobiografické prvky, pojednává o vztazích v rodině, o práci a krajině v české společnosti let třicátých až šedesátých. Na záložku autor napsal: „Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce.. (patro.cz)

Příběh o lidech, morčatech, bankéřích, Státní bance, Státní bandě a jak to dopadlo. Vydání Morčat ve Spisech ilustrovala jedna ze smyšlených postav příběhu. Na záložku autor napsal: „Tuto knížku jsem od jejího vydání v roce 1991 ani neotevřel a vyhnul jsem se tomu i teď: vzdal jsem se korektur. Je psaná v tísni, kterou si nechci připomínat... O tísni duševní našel jsem teď náhodou ve svých Nepamětech zápis ze 21. listopadu 1970: ‚Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný... Když jsem byl za polovinou, začal jsem si najednou přát, aby si pro mne ještě nepřišli, aby počkali ještě měsíc, pak chybělo už jen čtrnáct dní. Ale nepřišli.' - To jsem měl v ruce obžalobu za ‚Deset bodů‘ ze srpna 1969 a předvolání k soudu. Ten však byl den před zahájením zrušen.“ (patro.cz)

Autor na záložku napsal: Jednou v zimě roku 1971 jsem seděl s panem Benešem v sauně, kde on se vždycky potil se zpožděním, a já jsem pravil, že bychom spolu mohli dopředu, hodně dopředu nachystat krásnou knížku: byly by v ní jeho obrazy a já bych ke každému napsal povídku nebo úvahu. Radostně řekl: „Ano. A byla by to hodně drahá kniha. Asi za dvě stě padesát korun.“ — To nám nevyšlo: nejprve jsem já neměl čas ani myšlenky na tak přepychové psaní do knížky za dvě stě padesát korun, a potom Vlastimil Beneš umřel (1919–1981). Co se tehdy dělo, je v této knížce, kterou jsem psal přerušovaně, a po částech ji ukrýval někam. Mínil jsem psát Paměti: jako účastník událostí roku 1967–1968, dneska tak vzpomínaných. Ale to, co se právě dělo, mne od toho odvádělo a žádalo si zápisu. Myslím, že moje Nepaměti jsou teď ještě lepším příspěvkem k těm slavným událostem: totiž jak to bylo dál... A mladší pamětníci se budou možná divit. Ve shodě s původním souhlasem pana Beneše sestavil jsem tuto obrázkovou knížku s přáním, aby nebyla moc drahá: tak do těch dvou set padesáti korun. (patro.cz)

Titul knihy "O filosofii dějin" (anglicky On the Philosophy of History, francouzsky Pour une philosophie de l'histoire) naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich "časné" problémy a úkoly. (Z doslovu Karla Šprunka.) (knihydobrovsky.cz)

Malý Marcelín Pivoňka mohl být šťastné dítě, tak jako mnoho jiných dětí. Bohužel, byl postižen podivnou nemocí: červenal se... Červenal se pro nic za nic. Naštěstí, mohli byste namítnout, v tom Marcelín nebyl sám, všechny děti se červenají. Zrudnou, když se stydí nebo když udělají nějakou hloupost. Ale Marcelínův případ byl proto tak znepokojující, že se červenal úplně bez příčiny... Po Raoulu Tabourinovi je Marcelín Pivoňka už druhá autorská knížka Jeana-Jacquesa Sempého přeložená do češtiny. Francouzský král něžného, hořkého i inteligentního kresleného humoru vypráví o dětství, o životních překážkách, které nejprve vedou k osamění a později utvářejí charakter, a především o jednom velkém přátelství. (knihydobrovsky.cz)

Významné dílo světové politické filozofie Člověk a stát od francouzského filozofa Jacquesa Maritaina (1882-1973) vychází z jeho amerických přednášek, shrnutých nejprve do svazku Man and the State (1951) a později vydaných francouzsky pod názvem L'Homme et l'état (1953). Řada myšlenek tohoto klasického díla nabývá právě dnes nové aktuality v konfrontaci s problémy, jimiž se politická věda a politická filozofie zvláště intenzivně zabývá. Na prvním místě je to problém svrchovanosti neboli suverenity ve vztahu ke státu, pro běžného českého občana evokující zejména tzv. Brežněvovu doktrínu o omezené suverenitě, v jejímž jménu došlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy, ale která je v kontextu globalizace v samém centru dnešního teoretického promýšlení mezinárodních vztahů, politické sociologie i politické filozofie. Maritainova kritická analýza pojmu svrchovanosti patří k nejpozoruhodnějším ve světové literatuře vůbec. Významné jsou rovněž Maritainovy úvahy o legitimním pluralismu ideových zdůvodnění demokracie, nad nimiž se nyní rovněž zamýšlíme například v reakci na Huntingtonovou koncepcí "střetu civilizací". Maritain zde měl nejen praktickou zkušenost z UNESCO, ale především dobře promyšlenou koncepci. Maritain jakožto "filozof demokracie" pozoruhodně rozebírá problém světové politické organizace, který nás zajímá kupříkladu v rámci diskusí o "evropské ústavě". Nemůžeme opomenout také vztah náboženství vůbec a katolicismu zvláště k demokracii, který francouzský filozof podnětně analyzuje. (knihydobrovsky.cz)

V poválečném východním Berlíně se odehrává románový příběh Bertolta Brechta, který se vrátil z exilu, a mladé krásné herečky Marie Eichové, agentky Stasi. Za tuto knihu, fascinující obraz dvou osobností v atmosféře studené války, byl autor vyznamenán cenou Prix Goncourt (2003). (knihydobrovsky.cz)

Churchill po sobě zanechal obraz nepřívětivého a nezkrotného vůdce, jenž na jaře 1940 v Admirality House oznámil, že nemá co nabídnout kromě krve, dřiny, slz a potu. Charismatický vůdce Anglie, který se sám postavil proti mocnostem Osy, vzbuzoval dojem, jako kdyby od samého počátku své politické kariéry vyčkával na chvíli nejvyšší výzvy. Bylo mu tehdy 65 let a více než deset let stál stranou, prost ministerských povinností. (knihydobrovsky.cz)

Po dětech si Sempé vzal na paškál venkovany a jejich styl života. Jean-Jacques Sempé (* 1932) je francouzský humoristický kreslíř. V Česku je slavný ilustracemi k sérii knih Reného Goscinnyho Mikulášovy patálie, je ale především autorem legendárních kreslených knih, příběhů a vtipů. První vtipy a karikatury nakreslil ve dvanácti letech, o dva roky později opustil školu a vystřídal několik dočasných zaměstnání: byl prodavačem kol, podomním obchodníkem se zubní pastou v prášku, praktikantem na dětských táborech a dodavatelem vína. Na začátku padesátých let se před ním otevřela kariéra humoristického kreslíře. První kresby otiskuje v novinách Sud Ouest. Belgický rozhlasový týdeník Le Moustique použil několik jeho kreseb na titulní stranu a Sempé byl záhy požádán, aby vytvořil vlastní postavičku. Nakreslil chlapečka na kole a dal mu jméno malý Mikuláš (podle reklamy na obchod s vínem Nicolas). Šéfredaktor ho propojil s Reném Goscinnym, aby společně udělali komiks. Vznikla série komiksových gagů, které byly v časopise uveřejňovány každý týden. O několik let později vyšla o Mikulášovi první kniha. Od roku 1953 Sempé pravidelně publikuje v několika zásadních francouzských novinách a časopisech, v roce 1978 se poprvé stane autorem obálky New Yorkeru. Od roku 1962 vydává téměř každoročně album kreslených humorných příběhů. (patro.cz)