Satyr a nymfičky - ludvík hesse

Nesčetněkrát mi ženy, o něž jsem se ucházel, položily otázku: Kolikrát jsi byl ženatý? Odpovídal jsem popravdě: Nevím...kdo by se s tím počítal...Počet sňatků nezjistíte v žádné centrální evidenci, neproklikáte se k němu na internetu. A tak jsem jej zveřejnil v této knížce. Nemyslete si ovšem, milí čtenáři, že jsem své ženy čísloval a že jejich sumu snadno zjistíte nahlédnutím do poslední kaptiloly. Ne, ne, knížku je potřeba přečíst nebo minimálně pečlivě prolistovat s tužkou v ruce a dělat si čárky. Zeptáte-li se mě, autora knížky, kolik jsem měl žen, nedokážu odpovědět, musel bych si vzít tužku, listovat a dělat si čárky... Seznam žen by nevydal ani při njlepší vůli na knížku, a tak jsem jej proložil příběhy mnohdy až příliš důvěrnými. Kdo by se dnes veřejně pochlubil známostí se synem a vnučkami generálního tajemníka ÚV KSČ... ? Kdo by popsal, jakou cennou službu mu generální tajemník poskytl doslova v posledních dnech svého vládnutí... ? (knihydobrovsky.cz)

Kempingový vařič plynový, spojení závitem, hmotnost 180 g Kempingový vařič Campgo Satyr Jste-li milovníky přírody a často venku i přespáváte, zajisté na vás přijde i hlad. Neodbývejte se pečivem a proteinovými tyčinkami - uvařte si! Kempingový vařič Campgo Satyr disponuje sklápěcími lopatkami, které si nastavíte podle velikosti používaného nádobí. Vařič je vyroben z vysoce odolné slitiny hliníku a nerezové oceli. Další výhodou kempingového vařiče Campgo Satyr je piezoelektrické zapalování a regulace průtoku plynu. Díky kompaktním rozměrům nezabere téměř žádné místo ve vašem zavazadle. Připojte k hořáku plynovou kartuši a užívejte si vaše momenty v přírodě s plným žaludkem.... (alza.cz)

Ivan Čičmanec (1942) patrí vďaka štyrom knihám, ktoré v poslednom desaťročí vydal vo vydavateľstvách Milanium a Kalligram, k popredným slovenským prozaikom a básnikom, hoci žije už takmer polstoročie v nórskom Osle. V novele Bratislavský satyr podáva ironický pohľad na súčasné Slovensko, kde prebieha súboj medzi tradičnými patriarchálnymi stereotypmi a čoraz naliehavejšie prenikajúcimi modernými civilizačnými trendmi. Sám autor sa nad svojou knihou zamýšľa takto: "Naša sloboda je dnes ohrozovaná z mnohých strán. V mene ideológií, prírodných zákonov a tzv. tradičných hodnôt sa útočí na duchovnú autonómiu jednotlivca a na jeho právo voliť si vlastnú životnú cestu. V tejto knižke som sa pokúsil ponoriť do psychiky človeka, ktorý by sa za určitých okolností mohol stať prisluhovačom niektorého z takýchto totalitných hnutí. Stano, ústredná postava príbehu, je nespokojný so svojím životom, problém však nevidí v sebe, ale v okolitom svete. Utieka sa k zdanlivo nerealistickým, antihumánnym snom o spoločnosti založenej na biologizujúcom poňatí človeka a na práve silnejšieho. Nebol by tam priestor pre myšlienkovú a mentálnu rôznorodosť, ani pre kultivovanú a otvorenú diskusiu, ktorá je predpokladom každej slobody a pokroku. Chcem varovať pred takouto antiduchovnou mentalitou, ktorej výhonky možno pozorovať aj u nás a ktorej vplyvy by v prípade vážnejšej spoločenskej krízy mohli mať fatálne následky." (patro.cz)

Ivan Čičmanec (1942) patrí vďaka štyrom knihám, ktoré v poslednom desaťročí vydal vo vydavateľstvách Milanium a Kalligram, k popredným slovenským prozaikom a básnikom, hoci žije už takmer polstoročie v nórskom Osle. V novele Bratislavský satyr podáva ironický pohľad na súčasné Slovensko, kde prebieha súboj medzi tradičnými patriarchálnymi stereotypmi a čoraz naliehavejšie prenikajúcimi modernými civilizačnými trendmi. Sám autor sa nad svojou knihou zamýšľa takto: "Naša sloboda je dnes ohrozovaná z mnohých strán. V mene ideológií, prírodných zákonov a tzv. tradičných hodnôt sa útočí na duchovnú autonómiu jednotlivca a na jeho právo voliť si vlastnú životnú cestu. V tejto knižke som sa pokúsil ponoriť do psychiky človeka, ktorý by sa za určitých okolností mohol stať prisluhovačom niektorého z takýchto totalitných hnutí. Stano, ústredná postava príbehu, je nespokojný so svojím životom, problém však nevidí v sebe, ale v okolitom svete. Utieka sa k zdanlivo nerealistickým, antihumánnym snom o spoločnosti založenej na biologizujúcom poňatí človeka a na práve silnejšieho. Nebol by tam priestor pre myšlienkovú a mentálnu rôznorodosť, ani pre kultivovanú a otvorenú diskusiu, ktorá je predpokladom každej slobody a pokroku. Chcem varovať pred takouto antiduchovnou mentalitou, ktorej výhonky možno pozorovať aj u nás a ktorej vplyvy by v prípade vážnejšej spoločenskej krízy mohli mať fatálne následky." (knihydobrovsky.cz)

Patří mezi naše nejuznávanější portrétní fotografy a jeho snímky se v průběhu let objevily v řadě domácích i zahraničních časopisů, na obalech mnoha hudebních nosičů i na titulních stranách knih. Měl možnost nafotit snad všechny známé české a některé i zahraniční osobnosti, o čemž mimo jiné vypráví i ve své první biografii. Mezi lidmi v showbyznysu proslul jak svým talentem – jeho fotografie mají atmosféru a nápad, podle některých dokáže dokonce zpodobnit lidskou duši – tak i rozporuplnou povahou a svéráznými názory. Jak se mu podařilo vypracovat mezi elitu české portrétní fotografie? A kdo je ten, jenž vstoupil do života mnoha slavných českých umělců, sportovců a politiků a zanechal v něm nesmazatelnou stopu? (patro.cz)

Výpravná a reprezentativní kniha Poklady lidového umění je výjimečným počinem, neboť podává ucelený obraz lidového umění českých, moravských a slezských oblastí. Cílem autorské dvojice - manželů Jitky Staňkové a Ludvíka Barana - je zachytit lidovou tvořivost jako projev spontánní radosti ze života a zdobivého pudu, jako výsledek praktických každodenních potřeb i jako součást pravidelných rituálů. Lidové umění je pojato jako symbióza tradičního a předepsaného s osobitostí lidových tvůrců, z nichž mnozí získali proslulost a požívali respektu a úcty coby uznávaní mistři. Je pojednáno jako fenomén daný strukturou rodiny, důležitých rodinných událostí a společenských vazeb, po léta formovaný způsobem života, společným jazykem, zvykovou tradicí, vírou, ale též, mýty, magií, fantazií a intuicí. Kniha představuje artefakty ze všech životních oblastí lidového etnika: Zabývá se předměty dočasného trvání (jako jsou svatební koláče a ozdobné pečivo, kytice či odznaky hodností, zdobení oken a zápraží), prezentuje odívání (ať už jde o kroje a všechny jejich složky či doplňky včetně obuvi, nebo o šatstvo lišící se podle stavu a řemesla), věnuje se technikám tkaní, pletení a vyšívání i tvorbě krajek a šperků. Seznamuje s lidovou architekturou, s dekorovaným nábytkem v interiéru, s lidovou polychromovanou plastikou, s řezbářstvím, malířstvím či výrobou a zdobením předmětů ze skla, hrnčiny a keramiky, ale i modlitebních knížek, zpěvníků a špalíčků s veršováním. Pojednává i o věcech, jež vznikaly pro ukrácení dlouhé chvíle (o hračkách, hudebních nástrojích, úlech). Věnuje pozornost také technikám, jimiž se zhotovují kraslice i různé typy betlémů. Vtáhne čtenáře do fantaskního divadla s maskami a převleky, v nichž lidé odehrávali (a stále ještě odehrávají) dočasné role v komediálních, kritických, ale i tradičních vystoupeních během výročních a rodinných slavností. Osobnosti obou autorů jsou zárukou vysoké odbornosti textu - ten je však zároveň čtivý a nepochybně zaujme širokou čtenářskou veřejnost. Je provázen nádhernými fotografiemi, jež české lidové umění detailně zpodobují. (patro.cz)

Audiokniha:,Komentář Ludvíka Vaculíka k původní audio kazetě 11 1863-4 "Ludvíka Vaculíka radosti radosti" vydané Supraphonem v roce 1993. Titul, ve kterém spisovatel Ludvík Vaculík čte své fejetony a zpívá valašské písničky, vychází nyní poprvé digitálně: Tímto názvem ustupuju vkusu laskavého vydavatele, jenž myslí, že takto kýčovitý je vkus laskavého posluchače. Tomu tedy pravím, že z radosti jsem si zpíval málokdy a že užitečněji se zpívá ze smutku. Však také ta pěsnička o radosti, pochybně valašská, je smutná a valašský úškleb jsem do ní poslední slokou přidal já. Ze stesku zpívala maminka, když nás kolébala. O tom píšu ve slově „Ladění“. Její písně, musím říct, moc folklorní nebyly: „Za horou, za lesem v hustém háji jest tam hrob obklopen květinami“ byl „hit“ jejího mládí. Původní písně u nás tehdy už mizely a uchylovaly se do sbírek, kde jsem je potom potkával. Teprve v cizině, ve 40 kilometrů vzdáleném zlém Zlíně, jsem ve stesku po domově nacházel ve zpěvnících jeho řeč, nálady i milé předměty bývalého života. Potom v Praze, a hlavně na vojně! A vůbec upozorňuju, že tyto pěsničky a všecky, které si zpívám, nejsou možná folklor. Já vlastně ani, co je to folklor, nevím! Pro mne jsou to praktické, po ruce jsoucí pomůcky k ovládnutí, vyjádření a využití životních situací. Když například se mi stalo něco špatného a nenapravitelného, měl jsem na to písničku o vodě, která „všecky mosty žebrala, ten poslední nechala“, a ten most byla ta písnička. Nedělám si také výčitky z toho, když k té písničce přidám pár svých slok. Dobrý folklorista to samozřejmě musí odmítnout, ale ještě lepší folklorista uzná, že je to správné, vždyť tak ty pěsničky vznikaly. Takovým ještě lepším folkloristou v mém případě byl Jan Rokyta. On a jeho muzika mi umožnili, abych také já něco měl z té „sametové“ revoluce. Protože svobody slova, té já měl, kolik jsem si dovolil! Ale zazpívat si s valašskou muzikou – to jsem prv nemohl, oni by ji zavřeli a mne nechali. (knihydobrovsky.cz)

Patří mezi naše nejuznávanější portrétní fotografy a jeho snímky se v průběhu let objevily v řadě domácích i zahraničních časopisů, na obalech mnoha hudebních nosičů i na titulních stranách knih. Měl možnost nafotit snad všechny známé české a některé i zahraniční osobnosti, o čemž mimo jiné vypráví i ve své první biografii. Mezi lidmi v showbyznysu proslul jak svým talentem – jeho fotografie mají atmosféru a nápad, podle některých dokáže dokonce zpodobnit lidskou duši – tak i rozporuplnou povahou a svéráznými názory. Jak se mu podařilo vypracovat mezi elitu české portrétní fotografie? A kdo je ten, jenž vstoupil do života mnoha slavných českých umělců, sportovců a politiků a zanechal v něm nesmazatelnou stopu? (knihydobrovsky.cz)

Učebnice popisuje suroviny pro výrobu cukrářských výrobků. Pojednává o výživě, složení a vlastnostech potravin a hodnocení jejich jakosti.Uvádí nejen základní suroviny, ale i nové druhy surovin, kypřících prostředků a potravinářských barviv. Je určena žákům 1. až 3. ročníků středních škol oboru vzdělání Cukrář. (patro.cz)

Jedné chladné lednové noci zmizel přímo z paláce mladý král Ludvík XIV., který do Aix přijel, aby uklidnil nepokoje otřásající touto provincií. Je snad strůjcem únosu Kašpar Glandeves-Niozelles, hlava marseilleských rebelantů? Či dokonce František de Gallaup, bývalý gardový kapitán prince de Condé odsouzeného k smrti a toho času na útěku? Nebo snad za vším stojí slečna de Montpensier, králova sestřenice, která neváhala dát na králev době frondy střílet?Ludvík Fronsac má pouhých několik hodin na to, aby zapeklitou historii rozmotal a panovníka nalezl. (knihydobrovsky.cz)

Spisy Ludvíka Vaculíka pokračují románem Morčata, který autor dokončil v roce 1970. V Československu však knížka mohla oficiálně vyjít až v roce 1991 v Čs. spisovateli, s úvodním dopisem redakce: "(...) konečně můžeme nabídnout jednu z nejzajímavějších próz novodobé české literatury Morčata, která rovných dvacet let odpočívala v temnotách našeho archívu. (...)" V jednom rozhovoru autor řekl: "Mně se líbil můj stav, v němž jsem psal Morčata. To si hraji se sebou a s lidmi a vyvádím jim žerty a špásy." Hrdinovo vyprávění o rodinném životě a práci v bance se však proměňuje: "Začal jsem tuto knihu psát ve své osobě, protože jsem myslel, že to bude kniha o tom, jak máme morčata, jak je pozorujeme a bavíme se jimi. Nikdo o vánocích netušil, kam to dospěje..." (knihydobrovsky.cz)

Úspěšný autobiografický román o hrdinově návratu do rodné vsi a rodinné minulosti vyšel poprvé v Čs. spisovateli v roce 1966. Nové vydání vychází v rámci autorových Spisů v nakladatelství Atlantis. (knihydobrovsky.cz)

Příběh o lidech, morčatech, bankéřích, Státní bance, Státní bandě a jak to dopadlo. Vydání Morčat ve Spisech ilustrovala jedna ze smyšlených postav příběhu. Na záložku autor napsal: „Tuto knížku jsem od jejího vydání v roce 1991 ani neotevřel a vyhnul jsem se tomu i teď: vzdal jsem se korektur. Je psaná v tísni, kterou si nechci připomínat... O tísni duševní našel jsem teď náhodou ve svých Nepamětech zápis ze 21. listopadu 1970: ‚Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný... Když jsem byl za polovinou, začal jsem si najednou přát, aby si pro mne ještě nepřišli, aby počkali ještě měsíc, pak chybělo už jen čtrnáct dní. Ale nepřišli.' - To jsem měl v ruce obžalobu za ‚Deset bodů‘ ze srpna 1969 a předvolání k soudu. Ten však byl den před zahájením zrušen.“ (patro.cz)

Autor na záložku napsal: Jednou v zimě roku 1971 jsem seděl s panem Benešem v sauně, kde on se vždycky potil se zpožděním, a já jsem pravil, že bychom spolu mohli dopředu, hodně dopředu nachystat krásnou knížku: byly by v ní jeho obrazy a já bych ke každému napsal povídku nebo úvahu. Radostně řekl: „Ano. A byla by to hodně drahá kniha. Asi za dvě stě padesát korun.“ — To nám nevyšlo: nejprve jsem já neměl čas ani myšlenky na tak přepychové psaní do knížky za dvě stě padesát korun, a potom Vlastimil Beneš umřel (1919–1981). Co se tehdy dělo, je v této knížce, kterou jsem psal přerušovaně, a po částech ji ukrýval někam. Mínil jsem psát Paměti: jako účastník událostí roku 1967–1968, dneska tak vzpomínaných. Ale to, co se právě dělo, mne od toho odvádělo a žádalo si zápisu. Myslím, že moje Nepaměti jsou teď ještě lepším příspěvkem k těm slavným událostem: totiž jak to bylo dál... A mladší pamětníci se budou možná divit. Ve shodě s původním souhlasem pana Beneše sestavil jsem tuto obrázkovou knížku s přáním, aby nebyla moc drahá: tak do těch dvou set padesáti korun. (patro.cz)

„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) Čte Jan Kačer. Délka mp3 nahrávky je 7 hodin 7 minut. (patro.cz)

Proslulý román Ludvíka Vaculíka Sekyra obsahuje autobiografické prvky, pojednává o vztazích v rodině, o práci a krajině v české společnosti let třicátých až šedesátých. Na záložku autor napsal: „Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce.. (patro.cz)

Poezie z let 2000 - 2008. (knihydobrovsky.cz)

II.svazek spisů Ludvíka Kundery přináší výbor z autorovy básnické tvorby od května 1945 do počátku roku 1969. Na rozdíl od prvního svazku(Bez názvu,1994) s víceméně jednotnou poetikou je pohyb této poezie "meandrovitý" a to jak v dobově podmíněném rozpoložení mysli, tak ve formálním rejstříku. Politické pozadí víceméně proskakuje: 1945, 1948, temná 50. léta, tání 60. let, srpen 1968... (knihydobrovsky.cz)

V. svazek spisů Ludvíka Kundery je výborem prozaických textů z období více než půlstoletého: 1941-1999. (knihydobrovsky.cz)

Spolu s historickým výkladem jednotlivých druhů malby - pastel, akvarel, kvaš, tempera, olejomalba, freska, sgrafito a podobně - seznamuje tato kniha s materiály, nástroji a barvami. Popisuje i modernější techniky jako malbu sintetickými emaily, podmalbu na skle, čínskou techniku nebo štukolustro. Obrazový doprovod z děl starých i nových mistrů je inspirativní pro odborníky i laiky. (knihydobrovsky.cz)

Salvy pod plachtami jsou příběhem soupeření mezi Francií a Velkou Británií o vládu nad moři a oceány. Nepřátelství mezi oběma zeměmi, které se zrodilo koncem vlády Ludvíka XIV., pokračovalo ve válce o dědictví rakouské, v sedmileté válce a vrcholilo, když se Francie zařadila po bok amerických kolonií, které zahájily proti Británii válku za svou nezávislost. Bojovalo se ve Středomoří, u západních břehů Francie, v Antilách, u kanadských i severoamerických břehů a v Indickém oceánu. Řadové lodě sváděly bitvy u Toulonu a Menorky, u mysu Finisterre, u ostrova Ouessant a skalisek Cardinaux, v zálivu Chesapeake, kde se Francouzi podstatnou měrou přičinili o vítězství USA u ostrovů Saintes či u Cuddalore a francouzská Marine Royale v těchto bojích byla důstojným soupeřem Royal Navy. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jiří Kovařík, 368 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Salvy pod plachtami jsou příběhem soupeření mezi Francií a Velkou Británií o vládu nad moři a oceány. Nepřátelství mezi oběma zeměmi, které se zrodilo koncem vlády Ludvíka XIV., pokračovalo ve válce o dědictví rakouské, v sedmileté válce a vrcholilo, když se Francie zařadila po bok amerických kolonií, které zahájily proti Británii válku za svou nezávislost. (alza.cz)

Detektiv Ludvík patřil k neoblíbenějším komiksovým postavám legendárního francouzského časopisu Pif. Po léta čtenářům předkládal týden co týden jednu detektivní záhadu k řešení. Jeho kreslíř Moallic vytvořil za léta více než 600 pokračování! Detektiv Ludvík též inspiroval vznik postavy českého detektiva Štiky, který kraloval po léta v časopisu Ohníček. V prvním knižním vydání případů detektiva Ludvíka najdou čtenáři 85 záhad k řešení, které svou nápaditostí potěší děti i jejich rodiče. (knihydobrovsky.cz)

Lapidární titul sbírky Sny též je výrazem Kunderova umění říci stručně přemnohé. Je to telegrafická konfese, přímo až archetyp, ale je to také osobité heslo. Je to titul zdůvěrňující i naléhavě výzvový. Ostatně poezie Ludvíka Kundery byla a je vždy ráda intimní stejně jako bezprostředně apelativní. (patro.cz)

Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. V této knize pokračujeme výběrem těch nejlepších fejetonů z let 2008–2012. (patro.cz)

Drobné povídky, v nichž autor reflektuje odlišný pohled dětí a dospělých na svět. Když v roce 1955 vyšla útlá knížka Dětské etudy, jako by do tehdejší české literární nabídky vpadlo něco nečekaného čistého, co vůbec nesplňovalo požadavky kladené na socialistickou tvorbu. Ludvík Aškenazy vystoupil do hájemství prózy tím, že se jako novopečený otec svěřil čtenářům s pocity, jaké mu přineslo soužití s malým potomkem. Bylo to psaní nepolitické, něžné, humorné, melancholické a navýsost básnické. Je s podivem, jak se mohl autor, který nabyl vzdělání na polských školách a do vlasti se vrátil až jako voják Svobodovy armády, s takovou virtuozitou zmocnit češtiny. Zastihlo mě to jako studenta Vysoké školy pedagogické. Okouzleni knížkou, pozvali jsme autora na besedu. Přišel malý kulatý pán ještě nepoznamenaný spisovatelskou slávou, poseděl s námi a vyslechl i naše literární pokusy. Že mě Český rozhlas požádal, abych Dětské etudy přečetl, bylo pro mě ctí a potěšením. Zdeněk Svěrák Poslouchám Dětské etudy a děkuju Zdeňku Svěrákovi, že svým neokázalým, civilním čtením jako by se chytil za ruku Ludvíka Aškenazyho a jeho syna – „človíčka“. Je jim spolu dobře na procházce parkem, doma nebo třeba cestou do vesmíru. Je jim spolu dobře na světě. Ať je tedy i vám. Robert Tamchyna BONUS: vzpomínka Zdeňka Svěráka na Ludvíka Aškenazyho (patro.cz)

Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. Jejich výběr z let 1989–2001, který bezprostředně navazoval na svazky Jaro je tady a Srpnový rok (shrnující fejetony 1981–1989), vyšel pod stejnojmenným názvem v roce 2002, v této knize pokračujeme výběrem fejetonů z let 2002–2008. (patro.cz)

Druhé vydání knihy fejetonů, které už od dob samizdatu vycházejí každé úterý v Lidových novinách. Kniha vyšla poprvé v roce 2002 a je dávno beznadějně vyprodaná. Před nedávnem vyšlo její pokračování, fejetony z let 2002?2008 s názvem Dřevěná mysl. "S citlivostí, jíž bývá obdařena jen mimořádná osobnost, stručně, vtipně a zajímavě Vaculík ve svých fejetonech nachází a pojmenovává příčiny chorob, jež rozežírají tělo i duši naší společnosti, brilantním literárním stylem, který u nás od dob K. Čapka nemá obdoby, vede zápas o normálního člověka a jeho důstojný, smysluplný život," napsal kdysi výstižně Ivan Klíma a platí to dodnes. Čteme-li Vaculíkovy fejetony zpětně v celku, zjistíme, že jsou nejen stále živé, třebaže se týkají věcí již minulých, ale zřetelněji také pocítíme především onu pro Vaculíka příslovečnou nekonvenčnost, originalitu myšlení. (knihydobrovsky.cz)

Výbor z fejetonů 2002-2007. (knihydobrovsky.cz)

Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. V této knize pokračujeme výběrem těch nejlepších fejetonů z let 2008-2012. (knihydobrovsky.cz)

Defektologický slovník obsahuje jen věcná hesla. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) (knihydobrovsky.cz)

Uprostřed hlubokých lesů je objevena mrtvola muže s ústy plnými zlata, záhadnými předměty v brašně a srdcem probodnutým kůlem. Případu se ujímá kapitán Pros za asistence civilního pomocníka, zubaře s rozsáhlými profesními i encyklopedickými znalostmi a fortelem zapáleného fotoamatéra. Společně začnou rozplétat nitky záhady, která je postupně zavede do východoslovenské vísky i hlavního města. Případ se však nečekaně zkomplikuje, když dojde k další vraždě. Začíná se ukazovat, že jde možná o něco mnohem temnějšího… Detektivní novela z psacího stroje autora Cesty slepých ptáků a Tušení stínu a souvislosti, vychází poprvé v knižní podobě. (knihydobrovsky.cz)

Druhé, přepracované a rozšířené vydání jedinečné ucelené encyklopedie historického nábytku, v níž se renomovaný autor podrobně věnuje nejen nábytkové typologii, ale spolu se slohovým zařazením se zabývá i vývojem a popisem konstrukcí, spojů a používaných materiálů. Podrobně také popisuje většinu známých výzdobných technik, včetně technologie povrchových úprav, především laků a barev, jejich složením a aplikací na základě dobových pramenů a receptářů. Návazně informuje o způsobu ošetřování a údržby starožitného nábytku. Doplněná je i poslední kapitola, věnující se zásadám restaurování a informativnímu popisu jeho základních kroků u jednotlivých typů nábytku. (knihydobrovsky.cz)

Autor se narodil 1915, absolvoval atelier Otakara Nejedlého. V začátcích své tvorby se věnoval i figurální malbě, ale později se stává výhradně krajinářem. Jedná se o jednoho z posledních českých impresionistů. (knihydobrovsky.cz)

Svazkem Další tisíce pokračuje svazek Tisíce slov. Obsahuje autorovy fejetony a texty publikované většinou v samizdatu v letech 1977-1990, kapitoly z dosud nepublikovaného rukopisu Stará postel, záznamy Státní bezpečnosti, dobové fotografie, jmenný rejstřík. (knihydobrovsky.cz)

Král si od vás žádá ten nejextravagantnejší zámek! Ve hře Zámky šíleného krále Ludvíka budete stavět zámek tak, aby vyhověl nejrůznějším královým rozmarům. Každý hráč představuje najatého stavitele, který přidává místnosti do svého zámku a současně prodává své služby soupeřům. Body získáte za to, jak přesně váš zámek odpovídá měnícím se požadavkům krále. Ostatní hráči vám však nenechají vítězství lacino! Při obestavění každé místnosti získáte odměny. Jak budete postupně propojovat nejrůznější fascinující místnosti, vytvoříte každý svůj unikátní avantgardní zámek přesně podle vrtošivého gusta šíleného krále! HERNÍ MATERIÁL: 6 destiček schodišť, 9 destiček chodeb, 4 destičky vstupních hal, 48 mincí 1 000 M, 30 mincí 5 000 M, 24 král. odměn, 27 karet úkolů, 50 karet místností, 4 přehledové karty, 75 destiček místností, 4 ukazatele ve tvaru labutí, 1 dřevený žeton mistra stavitele, 4 speciální organizéry GameTrayz, 1 oboustranný herní plán, 1 česká pravidla hry (knihydobrovsky.cz)

Klasika české literatury zahrnuje následující divadelní texty, v tuzemsku nepříliš dostupné, už vůbec ne takto pohromadě v jednom svazku: Host (1960), Šlamastyka s Měsícem (1961), C. k. státní ženich (1962), Rasputin (1967), Pašije pro Andělku (1968) a Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (1991). (knihydobrovsky.cz)

Ve sbírce jsou verše z let 1989-1995. Po úvodní básni Sny též autor zařadil Hospodu na dvousamotě a rozsáhlejší skladby Počátek románu a Za rohem. Sbírku uzavírají texty Báseň za sněžné vichřice a Někde je Brno. (knihydobrovsky.cz)

Šestý svazek Spisů Ludvíka Vaculíka obsahuje autorovy fejetony a publicistické texty, publikované v novinách, v samizdatu i dosud nezveřejněné, z období od konce 50. let do doby porevoluční, s dobovými fotografiemi. (knihydobrovsky.cz)

III. svazek Spisů Ludvíka Kundery obsahuje čtyři sbírky z temných let sedmdesátých. Ve sbírce s dvojznačným názvem Pády zkoumá autor na základě podrobného studia gramatik, zvláště starých, možnosti českého substantiva. Doba "totalizace a normalizace" proniká nejedním veršem, nejednou vrstvou této poezie. Sbírka Napříč Fantomázií je v tomto směru ještě čitelnější, pokouší se ve čtrnácti cyklických skladbách o malá podobenství s výpady do historie, za pomezí výtvarného umění, ale i s humorem a s ironií bezmála dadaistickou. Ve Svévolných interpretacích, soustředěných na rok 1975, jsou výtvarná, hlavně grafická, díla "odrazištěm" k dobovým sondám do nejrozličnějších prostorů i v nejrozličnější básnické formě. Sbírka Ztráty a nálezy je ve znamení rozrůzněné experimentace. Celý oddíl výtvarných "nálezů" tvoří ukázky takzvaných autentických obrazů či básní, dále koláží a dekoláží, schwittersovských i-básní, redukovaných textů atd. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - autor Ludvík Vaculík, čte Ludvík Vaculík Spisovatel Ludvík Vaculík čte své fejetony a zpívá valašské písničkyKomentář Ludvíka Vaculíka k původní audio kazetě 11 1863-4 "Ludvíka Vaculíka radosti radosti" vydané Supraphonem v roce 1993. Titul, ve kterém spisovatel Ludvík Vaculík čte své fejetony a zpívá valašské písničky, vychází nyní poprvé digitálně:Tímto názvem ustupuju vkusu laskavého vydavatele, jenž myslí, že takto kýčovitý je vkus laskavého posluchače. Tomu tedy pravím, že z radosti jsem si zpíval málokdy a že užitečněji se zpívá ze smutku. Však také ta pěsnička o radosti, pochybně valašská, je smutná a valašský úškleb jsem do ní poslední slokou přidal já. Ze stesku zpívala maminka, když nás kolébala. O tom píšu ve slově „Ladění“. Její písně, musím říct, moc folklorní nebyly: „Za horou, za lesem v hustém háji jest tam hrob obklopen květinami“ byl „hit“ jejího mládí. Původní písně u nás tehdy už mizely a uchylovaly se do sbírek, kde jsem je... (alza.cz)

Návštěvníci jižní Moravy uvítají publikaci, která umožňuje seznámení s nepřeberným množstvím zajímavých míst, měst, zákoutí, hradů i zámků, jeskyní rázovitých vesniček a s lidmi, kteří tu žijí. Básník, spisovatel, dramaturg i germanista Ludvík Kundera, který je s krajem úzce spjatý, obohatil knihu svými poetickými úvahami a verši, jak mu procházely myslí nad snímky jedenadvaceti fotografů. (knihydobrovsky.cz)

(patro.cz)

Jacques Le Goff patří k nejvýznamnějším současným historikům středověku. Jeho rozsáhlá práce, lakonicky nazvaná Svatý Ludvík, je považována za jednu z nejlepších biografií středověkých panovníků. Francouzský král je v ní nazírán jako osobnost, jež výrazným způsobem ovlivnila evropské dějiny druhé poloviny 13. století, ale také jako člověk, jenž měl zásadní vliv na formování nové podoby středověké křesťanské zbožnosti. Le Goff mistrovským způsobem paralelně zkoumá Ludvíkův život a jeho vliv na proměny francouzské monarchie. Stejnou měrou si však všímá i obrazů svatého Ludvíka, jež v hagiografické literatuře črtali jeho středověcí životopisci, a na podkladě literárních textů pozdního středověku analyzuje i druhý život svatého Ludvíka ve francouzské historické paměti. (patro.cz)

Kniha dlouholetého soudce Nejvyššího soudu ČR je zamyšlením nad mnoha aktuálními tématy ze soudní praxe i mimo ni. V úvodních esejích jsou mapovány aktuální otázky jurisprudence, například působení precedentu při sjednocování české judikatury. Autor se též vyjadřuje k některým méně probádaným problémům civilního procesu (nepřípustný důkaz) a pokouší se o prognózu působení novely občanského soudního řádu č. 404/2012 Sb. - zejména jejích pasáží o dovolání - v rozhodovací praxi. Dále se snaží čtenáři přiblížit judikáty Nejvyššího soudu z oblasti sporů uvnitř dobrovolných sdružení občanů, a to spolků, církví a politických stran; neopomíjí některé další relativně odlehlé oblasti práva, jako jsou restituce fyzickým osobám nebo dopingové případy. V dalších esejích dává autor nahlédnout do zákulisí soudních systémů některých zemí common law. Kniha se nevyhýbá kritickému přístupu k některým fenoménům judiciální sféry. Pro svou volnější a čtivou formu, jež respektuje poznatky ze specializovaných oblastí českého právního řádu, je přístupná čtenářům z řad širší právnické veřejnosti. (patro.cz)

Průvodce správným fungováním v managementu kvality. Publikace je na českém trhu unikátní: obsahuje souhrnné informace o systémech řízení, příklady ze skutečných firem i návrhy správných řešení. Na jednom místě čtenář najde nejběžněji používané, v praxi vyzkoušené metody a aktuální požadavky pro systémové normy. Dozví se, jak metody kvalitně aplikovat, jak zvýšit efektivitu a snížit nákladovost vybudovaného systému. (patro.cz)

Román o koních a lidech. Na záložce se dočtete: „Vůz tažený párem skvělých koní dorazil do Kutné Hory, zatímco krajinou, skrz pole a louky, šli jezdci v sedlech. Byl srpen roku 1966. Vůz krytý plachtou se šinul dolů náměstím, sledován z chodníků obyvatelstvem, mezi nímž si vozataj výpravy Jan Špička všiml jedné ženy, jež si ho všimla také. Seskočil s vozu, který jel dál, a vrátil se, aby na ženu pohlédl zblízka, ta však mezi-tím zašla do knihkupectví. Jan Špička z náměstí divnou náhodou zabočil do jedné uličky a vešel na dvůr jednoho starého domu, aby tu na ženu počkal. Nebyla to však náhoda, že ta žena opravdu přišla! Oba byli svou příhodou zaujati, takže si řekli několik vět, a nic víc, protože vtom Ludvík Vaculík přestal psát. K rukopisu počatému v roce 1969 se vrátil po jedenatřiceti letech. Zkušenější autorsky i mužsky pokračoval prostě v líčení Špičkovy cesty na Praděd i jeho nočních návratů do Kutné Hory. Skutečná, tvrdě romantická cesta na Praděd byla zároveň i symbolickou výpravou do minulosti lidí a krajiny: východními Čechami přes polské Kladsko na severní Moravu a zpátky do středu Čech. Zvláštním, neplánovaným efektem je dnes i to, jak se všecko, co Ludvík Vaculík píše o tehdejších poměrech v redakci Literárních novin i v zemědělství, stalo minulostí. Jan Špička“ (patro.cz)

V působivé detektivní románové fikci „Případ Jantarové komnaty“ se opět setkáváme s Martinem Andělem a dalšími hrdiny slavných Součkových detektivek z předchozí knihy „Případ ztraceného suchoplavce“. Jako vždy v Součkových detektivkách, i tentokrát našim hrdinům pomůže řada náhodných okolností, několik nečekaných přátel a hlavně(!) tentokrát i nebezpečně osobitá, vzdělaná a snad i krásná, plavovlasá doktorka Medunová. Tentokrát pátrají po fakticky ztracené Jantarové komnatě, kterou německá okupační vojska uloupila v carském paláci Puškinu poblíž Petrohradu (tehdy se mu říkalo Leningrad) – a pak tahle neocenitelná kulturní památka objektivně zmizela! (patro.cz)

Příběh ženy, která věří, že se celý svět odehrává jen v její hlavě, a příběh muže, který se snaží z tohoto labyrintu uniknout. Pro něj je Ariadninou nití jeho vlastní milostný příběh, možná se však nevyhne ani brutálnějším metodám. Lze ale přijmout podobu lásky, díky níž jeden život vzniká, zatímco jiný má být ukončen? Němcův román je utkán z desítek příběhů: některé si vymýšlí pomatená spisovatelka, jiné vkládá do počítačových her její obdivovatel. Tím hlavním je ale příběh mladé ženy a jejího milence, kteří ještě doufají v ten nejdůležitější příběh našich životů. Próza však není postmoderní hrou, v níž hrají roli alternativní linie a falešné identity. Na to se dotýká příliš citlivých míst v bytí většiny z nás. „Mezi zapraseným rohem nosorožcovým a zlatým rohem jednorožcovým je napjata struna, na níž si brnkám své milostné romance… to provazolezecké lano nad Macochou, po němž balancuji k vám,“ píše spisovatelka Barbora ve svých pamětech. A zatímco vysoko na tom laně se chvěje její syn se svou milenkou, hloubka pod nimi temní a záchranná síť nikde. Nepokládáme-li ovšem (spolu s autorem) za takovou síť samotnou literaturu. (patro.cz)