Žena v závorce - němec ludvík

Příběh ženy, která věří, že se celý svět odehrává jen v její hlavě, a příběh muže, který se snaží z tohoto labyrintu uniknout. Pro něj je Ariadninou nití jeho vlastní milostný příběh, možná se však nevyhne ani brutálnějším metodám. Lze ale přijmout podobu lásky, díky níž jeden život vzniká, zatímco jiný má být ukončen? Němcův román je utkán z desítek příběhů: některé si vymýšlí pomatená spisovatelka, jiné vkládá do počítačových her její obdivovatel. Tím hlavním je ale příběh mladé ženy a jejího milence, kteří ještě doufají v ten nejdůležitější příběh našich životů. Próza však není postmoderní hrou, v níž hrají roli alternativní linie a falešné identity. Na to se dotýká příliš citlivých míst v bytí většiny z nás. „Mezi zapraseným rohem nosorožcovým a zlatým rohem jednorožcovým je napjata struna, na níž si brnkám své milostné romance… to provazolezecké lano nad Macochou, po němž balancuji k vám,“ píše spisovatelka Barbora ve svých pamětech. A zatímco vysoko na tom laně se chvěje její syn se svou milenkou, hloubka pod nimi temní a záchranná síť nikde. Nepokládáme-li ovšem (spolu s autorem) za takovou síť samotnou literaturu. (patro.cz)

Příběh ženy, která věří, že se celý svět odehrává jen v její hlavě, a příběh muže, který se snaží z tohoto labyrintu uniknout. Pro něj je Ariadninou nití jeho vlastní milostný příběh, možná se však nevyhne ani brutálnějším metodám. Lze ale přijmout podobu lásky, díky níž jeden život vzniká, zatímco jiný má být ukončen? Němcův román je utkán z desítek příběhů: některé si vymýšlí pomatená spisovatelka, jiné vkládá do počítačových her její obdivovatel. Tím hlavním je ale příběh mladé ženy a jejího milence, kteří ještě doufají v ten nejdůležitější příběh našich životů. Próza však není postmoderní hrou, v níž hrají roli alternativní linie a falešné identity. Na to se dotýká příliš citlivých míst v bytí většiny z nás. "Mezi zapraseným rohem nosorožcovým a zlatým rohem jednorožcovým je napjata struna, na níž si brnkám své milostné romance… to provazolezecké lano nad Macochou, po němž balancuji k vám," píše spisovatelka Barbora ve svých pamětech. A zatímco vysoko na tom laně se chvěje její syn se svou milenkou, hloubka pod nimi temní a záchranná síť nikde. Nepokládáme-li ovšem (spolu s autorem) za takovou síť samotnou literaturu. (knihydobrovsky.cz)

Když se potkají žena a muž, kolik lidí se vlastně potká? Kolik bytostí je s námi ve chvílích nejintimnějších — a nemusejí to být jen bytosti živé a lidské? V okamžicích milosti jsou stěny mezi námi tenké a propustné jako buněčná membrána — a nejen stěny mezi milenci, ale i mezi světy. Hrdinové Němcových příběhů hledají právě v tomto pohraničním pásu mezi světy skutečnými a jen tušenými nějakou formu milosti, ať už je kýženými odpustky nová láska, nový život, nebo alespoň pochopení toho dosavadního. Nové povídky Ludvíka Němce jsou vážnější a niternější nežli v předchozí Lásce na cizím hrobě, jsou však stejně pečlivě vybroušené. Asi jako magická zrcadla, v nichž vidíme nejen milenecké páry, nejen autorovu skrytou tvář, ale především sami sebe… (patro.cz)

To nejstručnější, co se dá říct o této knize je, že navazuje přesně tam, kde Němec před dvaceti lety skončil. Jde znovu o povídky, tentokrát je jich ovšem jenom pět a jsou dlouhé (románky). Všechny volně spojuje jeden motiv a jedna hrdinka, takže podobně jako byla Tma, jsou i Láska na cizím hrobě jakýmsi moderním, přetržitým románem. (knihydobrovsky.cz)

Ludvík Němec (1957) patří k nejtalentovanějším autorům „ztracené generace“, která dozrávala na konci sedmdesátých a pak zejména v osmdesátých letech. Alexandra Berková, Miroslav Huptych, Jiřina Salaquardová, Lubor Kasal a další ovšem vydávali sporadicky... a po Listopadu byli většinou převálcováni dvacet let mlčícími „navrátilci“ z šedesátých let a také už novou generací autorů, kteří se „nezkompromitovali“ publikováním za normalizace.V takových podmínkách vydává Ludvík Němec, autor již čtyř úspěšných a většinou vysoce hodnocených prozaických knih, poslední útlý svazek povídek Já jsem ta tma – a pak se nadobro odmlčí. Jelikož dnes Němce téměř nikdo nezná (případně si jej pletou se synem Janem, jehož prozaická prvotina byla v roce 2010 nominovaná na Ortenovu cenu), dovolím si citovat, co o jeho poslední knize řekl Jiří Kratochvil: „V souboru příhod Já jsem ta tma, mě Němcův krásný talent chytil tak, že jsem se mu poklonil až k zemi a pocítil jsem tu přízračnou spisovatelskou závist, kterou kdybych neukočíroval, tak mě celičkého sežrala. A taky proto jsem nepochopil, proč po téhle jedinečné knížce už Ludvík Němec nenapsal žádnou další...“S velkou radostí nyní oznamujeme, že Ludvík Němec po téměř dvacetileté pauze (Já jsem ta tma vyšla poprvé v edici Tvar už v roce 1994) napsal a chystá k vydání novou knihu.Jmenuje se Láska na cizím hrobě a to nejstručnější, co se o ní dá říct je, že navazuje přesně tam, kde Němec před dvaceti lety skončil. Jde znovu o povídky, tentokrát je jich ovšem jenom pět a jsou dlouhé (románky). Všechny volně spojuje jeden motiv a jedna hrdinka, takže podobně jako byla Tma, jsou i Láska na cizím hrobě jakýmsi moderním, přetržitým románem.V jazyce či v asociativním rozvíjení motivů je Němec tak skvělý, že stěží hledá v současné české próze konkurenci. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Ludvík Němec, 224 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Příběh ženy, která věří, že se celý svět odehrává jen v její hlavě, a příběh muže, který se snaží z tohoto labyrintu uniknout. Pro něj je Ariadninou nití jeho vlastní milostný příběh, možná se však nevyhne ani brutálnějším metodám. Lze ale přijmout podobu lásky, díky níž jeden život vzniká, zatímco jiný má být ukončen? Němcův román je utkán z desítek příběhů: některé si vymýšlí pomatená spisovatelka, jiné vkládá do počítačových her její obdivovatel. Tím hlavním je ale příběh mladé ženy a jejího milence, kteří ještě doufají v ten nejdůležitější příběh našich životů. Próza však není postmoderní hrou, v níž hrají roli alternativní linie a falešné identity. Na to se dotýká příliš citlivých míst v bytí většiny z nás. „Mezi zapraseným rohem nosorožcovým a zlatým rohem jednorožcovým je napjata struna, na níž si brnkám své milostné romance… to provazolezecké lano nad Macochou, po němž balancuji k... (alza.cz)

Poutavý, objevný a dosud nepublikovaný životopis prof. Františka Dvorníka je v době oslav 1150. jubilea příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu připomínkou osobnosti největšího českého byzantologa. Jeho výzkum je pro cyrilometodějskou tradici zásadní. Dramatické životní osudy a průlomové historické objevy rodáka od Svatého Hostýna na Moravě nás uvádějí jak do pohnutých dějin byzantských, tak do souvislostí s událostmi 20. století. Zapomenutý rukopis, po desetiletí uchovávaný v rodinném archivu a skrývající mnohá překvapení sestavil dlouholetý Dvorníkův americký přítel a český historik Ludvík Němec. Součástí knihy je také bibliografie celoživotního Dvorníkova odborného díla. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,„Idiote! Každý touží po lásce, ne? Jenže někdo si to přizná jen ve snech…“ Tak shrnuje jedna postava této knihy pětici příběhů o láskách sněných i nesněných, a především o snílcích, kteří ten rozdíl nesnadno rozeznávají. Tragikomický hrdina povídky Nějaké nebe naplňuje svůj osud vztahem ve snu, zatímco jeho reálný život je sexuální laboratoří jiné ženy. Vypravěč Dírky splétá magický příběh v temné komoře svých představ. V dalším temném tunelu, tentokrát magnetické Rezonance, nahlédneme do útrob těla i duše bilancujícího hudebníka. Zbožný stařec v klíčovém příběhu Lůno je na sklonku života pokoušen smyslnou touhou, jež ho přivede až na práh zatracení. A v závěrečném Vybřežení se konečně vylije z břehů ta kalná řeka erotických tužeb, jež nás vtahuje do temných vírů pod splavem a napájí všechny příběhy této knihy. Svorníkem je ironický vypravěč i potulná profesionálka lásky Darja. Sám autor ovšem nabízí rozkoše nejen milostné, ale především literární, jež činí z četby románků sugestivní zážitek. (knihydobrovsky.cz)

Když se potkají žena a muž, kolik lidí se vlastně potká? Kolik bytostí je s námi ve chvílích nejintimnějších - a nemusejí to být jen bytosti živé a lidské? V okamžicích milosti jsou stěny mezi námi tenké a propustné jako buněčná membrána - a nejen stěny mezi milenci, ale i mezi světy. Hrdinové Němcových příběhů hledají právě v tomto pohraničním pásu mezi světy skutečnými a jen tušenými nějakou formu milosti, ať už je kýženými odpustky nová láska, nový život, nebo alespoň pochopení toho dosavadního. Nové povídky Ludvíka Němce jsou vážnější a niternější nežli v předchozí Lásce na cizím hrobě, jsou však stejně pečlivě vybroušené. Asi jako magická zrcadla, v nichž vidíme nejen milenecké páry, nejen autorovu skrytou tvář, ale především sami sebe… (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: 16 povídek na motivy „černé kroniky“ brněnského Cejlu, zvaného Bronx. Myšlenka udělat knihu příběhů vytvořených na základě novinových článků z druhé poloviny devatenáctého století není moje. Svěřil mi ji v pivním baru Na Stojáka historik Michal Konečný. Já mám akorát v Bronxu už víc než deset let své pracovní studio a vydávám knížky. Nakladatelství Host sídlí v této divoké a zajímavé městské části dokonce už od roku 2005, takže se rychle ukázalo být ideálním třetím hráčem do mariáše. S pomocí Tomáše Setničky jsme vybrali přes padesát článků a zpráviček vztahujících se k Cejlu (jak se tehdy říkalo celé oblasti) a nabídli je šestnácti autorům a autorkám, aby se o ně podělili. Miroslav Balaštík i já jsme oslovili největší autorské hvězdy svých týmů, hezky půl na půl, a ty téměř bez výjimky nabídku přijaly. K mému velkému údivu pak také všichni odevzdali své práce v dohodnutém termínu; možná i proto, že se ty zprávy týkaly různých mordů, krádeží, tragikomických omylů a dalších štrapácí zvíci novodobé černé kroniky. Byly zkrátka inspirativní. Cejl tehdy představoval v každém ohledu odvrácenou tvář rodícího se moderního města a také dnešní Bronx (jak se oblasti lidově říká), ač fakticky na dosah městského centra, trpí celou řadou neduhů, které je třeba léčit. Lidí, kteří chápou, že ze zdravého a vitálního Bronxu bude profitovat celé město, naštěstí stále přibývá…a já navíc věřím, že místo, které pozná svou vlastní minulost, má větší šanci na pozoruhodnou budoucnost. (knihydobrovsky.cz)

Katalog fotografií k výstavě v Galerii a Literární kavárně Měsíc ve dne. (knihydobrovsky.cz)

Patří mezi naše nejuznávanější portrétní fotografy a jeho snímky se v průběhu let objevily v řadě domácích i zahraničních časopisů, na obalech mnoha hudebních nosičů i na titulních stranách knih. Měl možnost nafotit snad všechny známé české a některé i zahraniční osobnosti, o čemž mimo jiné vypráví i ve své první biografii. Mezi lidmi v showbyznysu proslul jak svým talentem – jeho fotografie mají atmosféru a nápad, podle některých dokáže dokonce zpodobnit lidskou duši – tak i rozporuplnou povahou a svéráznými názory. Jak se mu podařilo vypracovat mezi elitu české portrétní fotografie? A kdo je ten, jenž vstoupil do života mnoha slavných českých umělců, sportovců a politiků a zanechal v něm nesmazatelnou stopu? (patro.cz)

Výpravná a reprezentativní kniha Poklady lidového umění je výjimečným počinem, neboť podává ucelený obraz lidového umění českých, moravských a slezských oblastí. Cílem autorské dvojice - manželů Jitky Staňkové a Ludvíka Barana - je zachytit lidovou tvořivost jako projev spontánní radosti ze života a zdobivého pudu, jako výsledek praktických každodenních potřeb i jako součást pravidelných rituálů. Lidové umění je pojato jako symbióza tradičního a předepsaného s osobitostí lidových tvůrců, z nichž mnozí získali proslulost a požívali respektu a úcty coby uznávaní mistři. Je pojednáno jako fenomén daný strukturou rodiny, důležitých rodinných událostí a společenských vazeb, po léta formovaný způsobem života, společným jazykem, zvykovou tradicí, vírou, ale též, mýty, magií, fantazií a intuicí. Kniha představuje artefakty ze všech životních oblastí lidového etnika: Zabývá se předměty dočasného trvání (jako jsou svatební koláče a ozdobné pečivo, kytice či odznaky hodností, zdobení oken a zápraží), prezentuje odívání (ať už jde o kroje a všechny jejich složky či doplňky včetně obuvi, nebo o šatstvo lišící se podle stavu a řemesla), věnuje se technikám tkaní, pletení a vyšívání i tvorbě krajek a šperků. Seznamuje s lidovou architekturou, s dekorovaným nábytkem v interiéru, s lidovou polychromovanou plastikou, s řezbářstvím, malířstvím či výrobou a zdobením předmětů ze skla, hrnčiny a keramiky, ale i modlitebních knížek, zpěvníků a špalíčků s veršováním. Pojednává i o věcech, jež vznikaly pro ukrácení dlouhé chvíle (o hračkách, hudebních nástrojích, úlech). Věnuje pozornost také technikám, jimiž se zhotovují kraslice i různé typy betlémů. Vtáhne čtenáře do fantaskního divadla s maskami a převleky, v nichž lidé odehrávali (a stále ještě odehrávají) dočasné role v komediálních, kritických, ale i tradičních vystoupeních během výročních a rodinných slavností. Osobnosti obou autorů jsou zárukou vysoké odbornosti textu - ten je však zároveň čtivý a nepochybně zaujme širokou čtenářskou veřejnost. Je provázen nádhernými fotografiemi, jež české lidové umění detailně zpodobují. (patro.cz)

Audiokniha:,Komentář Ludvíka Vaculíka k původní audio kazetě 11 1863-4 "Ludvíka Vaculíka radosti radosti" vydané Supraphonem v roce 1993. Titul, ve kterém spisovatel Ludvík Vaculík čte své fejetony a zpívá valašské písničky, vychází nyní poprvé digitálně: Tímto názvem ustupuju vkusu laskavého vydavatele, jenž myslí, že takto kýčovitý je vkus laskavého posluchače. Tomu tedy pravím, že z radosti jsem si zpíval málokdy a že užitečněji se zpívá ze smutku. Však také ta pěsnička o radosti, pochybně valašská, je smutná a valašský úškleb jsem do ní poslední slokou přidal já. Ze stesku zpívala maminka, když nás kolébala. O tom píšu ve slově „Ladění“. Její písně, musím říct, moc folklorní nebyly: „Za horou, za lesem v hustém háji jest tam hrob obklopen květinami“ byl „hit“ jejího mládí. Původní písně u nás tehdy už mizely a uchylovaly se do sbírek, kde jsem je potom potkával. Teprve v cizině, ve 40 kilometrů vzdáleném zlém Zlíně, jsem ve stesku po domově nacházel ve zpěvnících jeho řeč, nálady i milé předměty bývalého života. Potom v Praze, a hlavně na vojně! A vůbec upozorňuju, že tyto pěsničky a všecky, které si zpívám, nejsou možná folklor. Já vlastně ani, co je to folklor, nevím! Pro mne jsou to praktické, po ruce jsoucí pomůcky k ovládnutí, vyjádření a využití životních situací. Když například se mi stalo něco špatného a nenapravitelného, měl jsem na to písničku o vodě, která „všecky mosty žebrala, ten poslední nechala“, a ten most byla ta písnička. Nedělám si také výčitky z toho, když k té písničce přidám pár svých slok. Dobrý folklorista to samozřejmě musí odmítnout, ale ještě lepší folklorista uzná, že je to správné, vždyť tak ty pěsničky vznikaly. Takovým ještě lepším folkloristou v mém případě byl Jan Rokyta. On a jeho muzika mi umožnili, abych také já něco měl z té „sametové“ revoluce. Protože svobody slova, té já měl, kolik jsem si dovolil! Ale zazpívat si s valašskou muzikou – to jsem prv nemohl, oni by ji zavřeli a mne nechali. (knihydobrovsky.cz)

Patří mezi naše nejuznávanější portrétní fotografy a jeho snímky se v průběhu let objevily v řadě domácích i zahraničních časopisů, na obalech mnoha hudebních nosičů i na titulních stranách knih. Měl možnost nafotit snad všechny známé české a některé i zahraniční osobnosti, o čemž mimo jiné vypráví i ve své první biografii. Mezi lidmi v showbyznysu proslul jak svým talentem – jeho fotografie mají atmosféru a nápad, podle některých dokáže dokonce zpodobnit lidskou duši – tak i rozporuplnou povahou a svéráznými názory. Jak se mu podařilo vypracovat mezi elitu české portrétní fotografie? A kdo je ten, jenž vstoupil do života mnoha slavných českých umělců, sportovců a politiků a zanechal v něm nesmazatelnou stopu? (knihydobrovsky.cz)

Učebnice popisuje suroviny pro výrobu cukrářských výrobků. Pojednává o výživě, složení a vlastnostech potravin a hodnocení jejich jakosti.Uvádí nejen základní suroviny, ale i nové druhy surovin, kypřících prostředků a potravinářských barviv. Je určena žákům 1. až 3. ročníků středních škol oboru vzdělání Cukrář. (patro.cz)

Audiokniha:,Bylo jen otázkou času, kdy po titulech s archivními popovými písničkami v serii "Supraphon hraje..." navážeme s obdobnou formou zpřístupňování archivního mluveného slova našim milým zákazníkům a posluchačům. A tak je tu nová řada mluveného slova určená pouze pro digitální obchody "Supraphon vypravuje...", která bude obsahovat a nabízet povídky, fejetony, úryvky z knih, vzpomínky atd. Ve druhém dílu se můžete zaposlouchat do mluveného slova z pera autorů klasiky naší literatury - Františka Němce, Jaroslava Haška, Jana Nerudy a Karla Čapka. Jejich přednesem, četbou či vyprávěním potěší hlasy neméně slavných a zvučných jmen herců Jana Pivce, Vlasty Buriana, Václava Vydry, Dany Medřické či se můžete zaposlouchat do vlastního vyprávění a vzpomínek Vlastimila Rady či Hugo Haase. (knihydobrovsky.cz)

Jedné chladné lednové noci zmizel přímo z paláce mladý král Ludvík XIV., který do Aix přijel, aby uklidnil nepokoje otřásající touto provincií. Je snad strůjcem únosu Kašpar Glandeves-Niozelles, hlava marseilleských rebelantů? Či dokonce František de Gallaup, bývalý gardový kapitán prince de Condé odsouzeného k smrti a toho času na útěku? Nebo snad za vším stojí slečna de Montpensier, králova sestřenice, která neváhala dát na králev době frondy střílet?Ludvík Fronsac má pouhých několik hodin na to, aby zapeklitou historii rozmotal a panovníka nalezl. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Bylo jen otázkou času, kdy po titulech s archivními popovými písničkami v serii "Supraphon hraje..." navážeme s obdobnou formou zpřístupňování archivního mluveného slova našim milým zákazníkům a posluchačům. A tak je tu nová řada mluveného slova určená pouze pro digitální obchody "Supraphon vypravuje...", která bude obsahovat a nabízet povídky, fejetony, úryvky z knih, vzpomínky atd. Ve třetím dílu se můžete zaposlouchat do mluveného slova z pera autorů klasiky (nejen) naší literatury - Františka Němce, Jana Wericha, Jiřího Suchého, Karla Poláčka a Karla Čapka. Tentokrát přinášíme i četbu kapitoly O lišce z knihy francouzského autora Antoine de Saint-Exupéryho Malý princ. Jejich přednesem, četbou či vyprávěním potěší hlasy neméně slavných a zvučných jmen herců Jana Wericha, Jiřího Suchého, Františka Filipovského, Jaroslavy Adamové, Luďka Munzara, Petra Kostky, Rudolfa Hrušínského, Karla Högera a dalších. (knihydobrovsky.cz)

Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce čtyřicátých let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu. Cena Česká kniha 2013 Cena Josefa Škvoreckého 2013 Nominace na Magnesii Literu 2013 za prózu (patro.cz)

"Patnáct roků rozepsaná báseň. / Nechávám ji tak, / abych za ní mohl jezdit…“ To, co kdysi nedávalo spát autorovi, je nyní štěstím čtenáře. Máme zde příslovečný „objev“, originální a civilně laděný debut, zralé dílo někoho, kdo uměl čekat a obešel se i bez obligátního publikování v literárním tisku. Pavel Němec (nar. 1981 v Moskvě) vyrůstal v česko?ruské domácnosti v Ústí nad Labem, studoval informatiku v Brně a Plzni, ze studií dezertoval do prostředí lifestylových magazínů, nyní pracuje pro TV Prima jako akviziční dramaturg dokumentů. Je členem undergroundové kapely Umbrtka. Žije v Praze. (patro.cz)

Román Vojtěcha Němce nás doslova jedním proudem vrhá na cestu bez oddychu vedoucí útrobami organického města-těla – na cestu, jež se co chvíli mění v bloudění a naopak. Sem tam se nám otevírá výhled na mýtinu – vybombardovanou krajinu obydlenou troskami. Spolu s vypravěčem se nejistě dotýkáme prapodivných novotvarů, a můžeme se ptát: Budou držet nebo se proboří a prolnou do jiné podoby? Vyrostly Němcovy všežravé bytosti z pahýlů vnějšího světa, nebo máme tu čest s endemity světa vnitřního, bezedně nevědomého? Či jsme jen zbloudili, zapletli se do hrátek s jazykem? Ztratili jsme se snad sami v sobě, šplháme po točitých stezkách svých mozkových závitů, nebo se prohledávající stal prohledávaným, analyzující analyzandem či snad převráceně? Ať je to jakkoli, vrhněme se do toho nebojácně, neboť jiná možnost není. (patro.cz)

Svazek obsahuje výběr z pamětí jednoho z předních duchů našeho národa ve 20. století, Bohumila Němce. Proslul jak ve vědecké obci svým objevem mechanismu vnímání zemské tíže rostlinami, tak svou až opovážlivou kandidaturou na prezidenta Československé republiky v roce 1935. Jeho zásluhy o českou vědu jsou neopominutelné: vysokoškolský profesor, reprezentant naší vědy (nejen biologie) v mezinárodním měřítku, pečlivý správce vědeckých institucí, vášnivý obhájce svobody výzkumu i výuky, bojovník proti iracionalismu všech podob a vyznání. I když své Vzpomínky psal převážně v padesátých letech minulého století, a jsou tedy situací v tehdejším Československu ovlivněny, jejich výpověď o Němcově životní dráze je stále živá a poskytuje velmi zajímavý pramen poznání nejen pro dějiny vědy. (patro.cz)

Zábavný průvodce německou povahou je tady! Popisuje odlehčenou čtivou formou, jací Němci skutečně jsou. Dozvíte se, proč jsou hrdí na svou výkonnost, organizaci, disciplínu a preciznost, jaký mají smysl pro humor, ale také jak funguje rodina, škola i státní správa. Tato kniha vám pomůže pochopit kořeny německé tolerance a umožní lépe navazovat kontakty. (patro.cz)

Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce čtyřicátých let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu. Cena Česká kniha 2013 Cena Josefa Škvoreckého 2013 Nominace na Magnesii Literu 2013 za prózu (patro.cz)

První samostatná kniha fotografa Ondřeje Němce (*1960) přináší sto snímků, které vznikly převážně v prostředí undergroundového společenství v sedmdesátých a osmdesátých letech a zachycují také Prahu oné doby. Opus, z něhož fotografie pocházejí, má pohnutý osud: v roce 2002 ho postihla povodeň, většina negativů byla zničena, ty, jež zůstaly, nesou trvalé stopy velké vody. Neblahá okolnost se ovšem zároveň stala i novým kompozičním prvkem, který snímky bez ohledu na fotografovu vůli „dotvořil“. „Přinejmenším svým osudem jsou práce tohoto souboru něčím, co patrně nemá v české fotografii obdobu. Dobré dílo dotvořené velkou vodou,“ napsal Viktor Karlík. Poprvé byly tyto fotografie v ukázce publikovány v Revolver Revue č. 91/2013. Téhož roku za ně autor dostal Cenu Revolver Revue. Autory konceptu knihy jsou Viktor Karlík a Terezie Pokorná, doprovázejí ji texty Viktora Karlíka a Ondřeje Přibyla, kteří také fotografie vybrali a uspořádali. Kniha vychází v českém a anglickém jazyce, v grafické úpravě Viktora Karlíka a Luďka Kubíka /3.dílna/. (knihydobrovsky.cz)

Zábavný průvodce německou povahou je tady! Popisuje odlehčenou čtivou formou, jací Němci skutečně jsou. Dozvíte se, proč jsou hrdí na svou výkonnost, organizaci, disciplínu a preciznost, jaký mají smysl pro humor, ale také jak funguje rodina, škola i státní správa. Tato kniha vám pomůže pochopit kořeny německé tolerance a umožní lépe navazovat kontakty. Zábavný průvodce povahou Němců. Národní identita, povaha, postoje a hodnoty, posedlosti, smysl pro humor, kultura, státní správa, byznys, jazyk a další. (knihydobrovsky.cz)

Hlavní hrdinka a současně vypravěčka románu žije v Londýně, kam odešla po listopadu 1989 za prací a kde nyní čeká své první dítě. Nadcházející mateřství ji v myšlenkách vrací do dětství v komunistickém Československu a vyvolává i zasutou vzpomínku na balíčky plné sladkostí, které dostávala od jakési babičky ze západního Německa... (knihydobrovsky.cz)

„Patnáct roků rozepsaná báseň. / Nechávám ji tak, / abych za ní mohl jezdit…“ To, co kdysi nedávalo spát autorovi, je nyní štěstím čtenáře. Máme zde příslovečný„objev“, originální a civilně laděný debut, zralé dílo někoho, kdo uměl čekat a obešel se i bez obligátního publikování v literárním tisku. Pavel Němec (nar. 1981 v Moskvě) vyrůstal v česko -ruské domácnosti v Ústí nad Labem, studoval informatiku v Brně a Plzni, ze studií dezertoval do prostředí lifestylových magazínů, nyní pracuje pro TV Prima jako akviziční dramaturg dokumentů. Je členem undergroundové kapely Umbrtka. Žije v Praze. (knihydobrovsky.cz)

Hlavní hrdinka a současně vypravěčka románu žije v Londýně, kam odešla po listopadu 1989 za prací a kde nyní čeká své první dítě. Nadcházející mateřstí ji v myšlenkách vrací do dětství v komunistickém Československu a vyvolává i zasutou vzpomínku na balíčky plné sladkostí, které dostávala od jakési babičky ze západního Německa... (knihydobrovsky.cz)

Román Vojtěcha Němce nás doslova jedním proudem vrhá na cestu bez oddychu vedoucí útrobami organického města-těla - na cestu, jež se co chvíli mění v bloudění a naopak. Sem tam se nám otevírá výhled na mýtinu - vybombardovanou krajinu obydlenou troskami. Spolu s vypravěčem se nejistě dotýkáme prapodivných novotvarů, a můžeme se ptát: Budou držet nebo se proboří a prolnou do jiné podoby? Vyrostly Němcovy všežravé bytosti z pahýlů vnějšího světa, nebo máme tu čest s endemity světa vnitřního, bezedně nevědomého? Či jsme jen zbloudili, zapletli se do hrátek s jazykem? Ztratili jsme se snad sami v sobě, šplháme po točitých stezkách svých mozkových závitů, nebo se prohledávající stal prohledávaným, analyzující analyzandem či snad převráceně? Ať je to jakkoli, vrhněme se do toho nebojácně, neboť jiná možnost není. (knihydobrovsky.cz)

Někde v lidském srdci se rozkládá Rudé náměstí.Čech, který jede na Ukrajinu najít své jiné já. Banda dětí bez domova, jež válka vyžene ze sklepa, protože ten teď využívají nájemníci jako kryt. Německý pár, který si na Ukrajině „pronajal dělohu“, ale jejich dítě po porodu uvízlo v Kyjevě. Výrostek, který v obléhaném Mariupolu společně s přidělenou valkýrou rozváží lavaš a váhá, kdy zmizet, až už je pozdě. Ruská akademička, která se uprostřed Moskvy rozhodne protestovat v kostýmu z Labutího jezera… Ne, postavami této povídkové knihy nejsou vojáci na frontě; ani tito lidé však už nikdy nebudou stejní jako před válkou.Po Možnostech milostného románu napsal Jan Němec prózu, která je zase úplně jiná, až na to, co se nemění: nepíše o „tématech“, píše jen o tom, na čem v životě opravdu záleží. (knihydobrovsky.cz)

Román Nekropotence aneb death in progress Vojtěcha Němce je vyprávěn ve dvou rovinách: protagonista prožívá skutečné dobrodružství v postmortalii a zároveň vzpomíná na svůj smrtelný život, ačkoliv je to proti zdejším zákonům - čerstvý umrlec se totiž má dostavit na úřad, kde mu odeberou byvší identitu, dle předpisů má zapomenout na svůj předešlý život. Tak se prolíná lineární děj eposu-grotesky s dějem magicky rozkouskovaným, maně vypravěčem rozpomínaným. Život po životě není žádný med, k tomu dopomáhá trenér, úřední průvodce a tajný kverulant kocour bombič, jeho mutantský bratr pumič a další bizarní postavy vypůjčené z (pop)kulturních zbytků. Celému záhrobnímu zmatku vévodí záhadný byrokratický aparát, logopedické vady, genorovo mauzomuzeum a zrůdný "systém", proti němuž se hrdinové vzbouří, uchýlíce se ke starému dobrému ultranásilí. Díky dvěma časovým rovinám, které se navzájem prolínají a komentují, je sdělení neustále komplikováno, znovu a znovu "adaptováno" na řeč postmortalů. Nekropotence je tedy sarkastickou metaforou rozdrobeného vědomí, jemuž podléhá současný (trans)člověk, zkrátka kolovratným "šášem". (knihydobrovsky.cz)

Spisy Ludvíka Vaculíka pokračují románem Morčata, který autor dokončil v roce 1970. V Československu však knížka mohla oficiálně vyjít až v roce 1991 v Čs. spisovateli, s úvodním dopisem redakce: "(...) konečně můžeme nabídnout jednu z nejzajímavějších próz novodobé české literatury Morčata, která rovných dvacet let odpočívala v temnotách našeho archívu. (...)" V jednom rozhovoru autor řekl: "Mně se líbil můj stav, v němž jsem psal Morčata. To si hraji se sebou a s lidmi a vyvádím jim žerty a špásy." Hrdinovo vyprávění o rodinném životě a práci v bance se však proměňuje: "Začal jsem tuto knihu psát ve své osobě, protože jsem myslel, že to bude kniha o tom, jak máme morčata, jak je pozorujeme a bavíme se jimi. Nikdo o vánocích netušil, kam to dospěje..." (knihydobrovsky.cz)

Úspěšný autobiografický román o hrdinově návratu do rodné vsi a rodinné minulosti vyšel poprvé v Čs. spisovateli v roce 1966. Nové vydání vychází v rámci autorových Spisů v nakladatelství Atlantis. (knihydobrovsky.cz)

Příběh o lidech, morčatech, bankéřích, Státní bance, Státní bandě a jak to dopadlo. Vydání Morčat ve Spisech ilustrovala jedna ze smyšlených postav příběhu. Na záložku autor napsal: „Tuto knížku jsem od jejího vydání v roce 1991 ani neotevřel a vyhnul jsem se tomu i teď: vzdal jsem se korektur. Je psaná v tísni, kterou si nechci připomínat... O tísni duševní našel jsem teď náhodou ve svých Nepamětech zápis ze 21. listopadu 1970: ‚Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný... Když jsem byl za polovinou, začal jsem si najednou přát, aby si pro mne ještě nepřišli, aby počkali ještě měsíc, pak chybělo už jen čtrnáct dní. Ale nepřišli.' - To jsem měl v ruce obžalobu za ‚Deset bodů‘ ze srpna 1969 a předvolání k soudu. Ten však byl den před zahájením zrušen.“ (patro.cz)

Autor na záložku napsal: Jednou v zimě roku 1971 jsem seděl s panem Benešem v sauně, kde on se vždycky potil se zpožděním, a já jsem pravil, že bychom spolu mohli dopředu, hodně dopředu nachystat krásnou knížku: byly by v ní jeho obrazy a já bych ke každému napsal povídku nebo úvahu. Radostně řekl: „Ano. A byla by to hodně drahá kniha. Asi za dvě stě padesát korun.“ — To nám nevyšlo: nejprve jsem já neměl čas ani myšlenky na tak přepychové psaní do knížky za dvě stě padesát korun, a potom Vlastimil Beneš umřel (1919–1981). Co se tehdy dělo, je v této knížce, kterou jsem psal přerušovaně, a po částech ji ukrýval někam. Mínil jsem psát Paměti: jako účastník událostí roku 1967–1968, dneska tak vzpomínaných. Ale to, co se právě dělo, mne od toho odvádělo a žádalo si zápisu. Myslím, že moje Nepaměti jsou teď ještě lepším příspěvkem k těm slavným událostem: totiž jak to bylo dál... A mladší pamětníci se budou možná divit. Ve shodě s původním souhlasem pana Beneše sestavil jsem tuto obrázkovou knížku s přáním, aby nebyla moc drahá: tak do těch dvou set padesáti korun. (patro.cz)

„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) Čte Jan Kačer. Délka mp3 nahrávky je 7 hodin 7 minut. (patro.cz)

Proslulý román Ludvíka Vaculíka Sekyra obsahuje autobiografické prvky, pojednává o vztazích v rodině, o práci a krajině v české společnosti let třicátých až šedesátých. Na záložku autor napsal: „Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce.. (patro.cz)

Poezie z let 2000 - 2008. (knihydobrovsky.cz)

II.svazek spisů Ludvíka Kundery přináší výbor z autorovy básnické tvorby od května 1945 do počátku roku 1969. Na rozdíl od prvního svazku(Bez názvu,1994) s víceméně jednotnou poetikou je pohyb této poezie "meandrovitý" a to jak v dobově podmíněném rozpoložení mysli, tak ve formálním rejstříku. Politické pozadí víceméně proskakuje: 1945, 1948, temná 50. léta, tání 60. let, srpen 1968... (knihydobrovsky.cz)

V. svazek spisů Ludvíka Kundery je výborem prozaických textů z období více než půlstoletého: 1941-1999. (knihydobrovsky.cz)

Spolu s historickým výkladem jednotlivých druhů malby - pastel, akvarel, kvaš, tempera, olejomalba, freska, sgrafito a podobně - seznamuje tato kniha s materiály, nástroji a barvami. Popisuje i modernější techniky jako malbu sintetickými emaily, podmalbu na skle, čínskou techniku nebo štukolustro. Obrazový doprovod z děl starých i nových mistrů je inspirativní pro odborníky i laiky. (knihydobrovsky.cz)

Svět v roce 2049. Svět v rukou osmice gigantických korporací, které ve zhroucených státech ovládají každý aspekt ekonomického a politického dění. Svět nelítostně podřízený zisku, v němž je solidarita jen prázdné slovo. Svět, jehož poražení jsou z Města vysídlováni do Enklávy, aby zde žili svou „dvourychlostní“ alternativu. Co přinese střet se systémem stárnoucímu softwarovému vývojáři, který po ztrátě syna zůstává se svou zranitelnou povahou proti korporaci zcela sám? Podaří se dychtivému studentovi najít v opuštěné čtvrti cestu z Města? Obstojí mladá novinářka tváří v tvář netušené příležitosti, která otřese její dosavadní životní zkušeností? Jaké nástrahy čekají v premiérově domě na podivným způsobem vybranou pokojskou? A co děsivého skrývá samotná Enkláva? Sociálně-utopické drama o cynismu, touze po moci a nesamozřejmé ceně člověka. (knihydobrovsky.cz)

Kniha nabízí 26 povídek, fejetonů a satirických básní. Autor nastavuje svým vlastním syrovým způsobem zrcadlo nešvarům soudobé společnost. Jde o čtivou ironii, ale i o mrazivě pravdivé pohledy na situace, kterým jsme každodenně vystavování. Nekorektní povídky provokují, baví, ale vedou i k zamyšlení nad současnými trendy. (patro.cz)

Román o životě fotografa Františka Drtikola. Napadlo vás někdy, jak by vypadal příběh napsaný paprskem světla? Tak za prvé, na konci by se zjistilo, že na počátku nebylo Slovo, ale Světlo beze slov, a to Světlo že nikdy nezmizelo. Za druhé, nebyl by to jen tak nějaký příběh, ale velkolepý osud, rozkročený mezi několik míst, epoch a historických událostí. Za třetí, byl by to osud fotografa, protože fotograf je řemeslníkem světla. Za čtvrté, byl by to příběh plný stínů, samozřejmě, každá věc má svůj opak. A za páté, v jednu chvíli by se v příběhu objevilo vnitřní světlo a všechno by se změnilo. Kdo to vlastně byl František Drtikol? První český světově známý fotograf, který dvakrát zkrachoval. Dandy z hornického maloměsta, kde zažil do té doby největší důlní katastrofu na světě. Mistr aktů, co nikdy neměl štěstí na ženy. Buddhista, který uvěřil v komunismus. A dál? Mladý spisovatel Jan Němec přichází s rozsáhlou a pro současnou českou prózu zcela nezvykle pojatou románovou freskou; uměleckým a duchovním Bildungsromanem, o němž se bude mluvit. HOST (patro.cz)

Svazek Zápisníky I obsahuje deníkové zápisy Jiřího Němce na samostatných listech z roku 1960 a První (6. 8. 1961 - 12. 5. 1962), Druhý (15. 5. 1962 – 2. 5. 1963) a Třetí zápisník (10. 5. 1963 – 28. 10. 1964). Jiří Němec psal intelektuální deník soustavně více než patnáct let, od srpna 1961 – vyzván tehdy Vladimírem Holanem – do roku 1978. Zaznamenával veřejné aktivity, jichž byl účastníkem, i svou četbu, nad obojím pak v zápisnících vedl vlastní reflexe. Zápisníky jsou svědectvím o vnitřním růstu jejich autora i vnějších zápasech, na kterých se podílel a jejichž středem bylo úsilí o svobodný život v podmínkách tehdejší komunisty ovládané společnosti a o „otevírání oken do Evropy“. Němcovo myšlení je zaměřené k současnému orientujícímu promýšlení a uvádění Kristovy zvěsti do osobního i společenského života. Svazek Zápisníky I naznačuje šíři i hloubku, s níž v mladých letech do svého pojetí zahrnoval podněty českého i světového umění, zejména literatury (Florian a jeho Dobré dílo, Deml, Durych, Holan, Halas, Hejda, Kafka, Miller, Greene, Camus, Saint-Exupéry, Dürrenmatt, Gertrud von Le Fort, Chesterton) a filmu (Bunuel, Fellini). Podle jednoho postřehu Jiřího Němce „v době, kdy katolická a pravoslavná teologie se staly naprosto neaktuálním spekulováním a opakováním kdysi řečeného, byla to moderní literatura, která plnila funkci teologie - časové teologie“. Přítomný svazek ukazuje nasazení Jiřího Němce, s nímž vstřebával aktuální evropské filosofické a teologické myšlení a při němž se v první polovině šedesátých let opíral především o intenzivní kontakt s Janem Patočkou a studium díla Teilharda de Chardin i jeho aktuálních teologických interpretací (Lubac, Tresmontant, Viallet, Heer, Chauchard, Kopp, Lepp, Leroy). Zároveň však ukazuje na neméně intenzivní dialog, vedený s přáteli a kolegy Ladislavem Hejdánkem, Václavem Freiem, Janem Sokolem, Petrem Pokorným, Stanislavem Sousedíkem, Milošem Černým či J. M. Lochmanem. Pokud jde o reflexi západní teologie a filosofie, vyvažovalo prvořadé soustředění Jiřího Němce k Teilhardovu zjevu studium a četba dalších myslitelů, zejména Maurice Blondela, ale také Gabriela Marcela, Mircey Eliada, Romana Guardiniho, Martina Heideggera či Jeana Lacroixe. Z prvního svazku Zápisníků vysvítá, z jakých myšlenkových základů se formulovalo dialogické uvažování Jiřího Němce a jak spoluutvářel podmínky pro mezikonfesijní sblížení mezi křesťany i pro pozdější diskuse s neortodoxními marxisty – jejichž možnosti se nakrátko otevřely ve druhé polovině šedesátých let –, aniž by při tom opustil zřetel k „nutnosti ,ortodoxie‘, zanoření do ortodoxní víry a její praxe, sžití s Církví“, neboť „takto je možno se uchránit ,diletantismu‘ a ostatně jen takto lze si představit vznik nové, přetvářející víry – ,nové‘ vzniká vždy jen na podkladě nejvyšší dosavadní komplexity, takovým ,náboženským‘ útvarem ,nejvyšší komplexity‘ je nesporně Církev“. (patro.cz)

Milostný, detektivní i erotický thriller Zajatec představ začíná tam, kde řada podobně strhujících knih končí – ve vězení. Právě tam se sugestivní antihrdina Paul Raber setkává se svou femme fatale – krásnou, tajemnou i rovněž poněkud psychicky vyšinutou básnířkou Seenou Schainovou. Paul je sociopat neschopný navazovat normální společenské vztahy; beznadějně vězí v barvotiskových představách pocházejících z dob jeho dětství, a na život přitom hledí bezcitně a vypočítavě, jako by to byla pouhá šachová partie. Z autorského čtení v rámci terapeutického působení na vězně se stane osudové setkání, jeho naplnění je Paul posléze schopen obětovat všechny své vyhlídky a na cestě za svým snem se nezastavit takřka před ničím. Vztah plný lásky a něžnosti, ale také chladného kalkulování, lží i vzájemné krutosti nakonec poměrně surově/existenciálně ohledává otázku, co vlastně znamená naplnění vztahu mezi mužem a ženou… Kombinace osudové lásky, erotiky, poezie, vězeňské tematiky a nejtemnějších lidských pudů v Nemcově podání upomene na díla světové literatury typu Haruki Murakamiho či v postavě Seeny a jejích textů prokletou básnířku Sylvii Plathovou, aniž by si s nimi jakkoliv zadala. (patro.cz)

Válka s mimozemšťany zuří již několik desetiletí. Ze Země, obehnané prstencem satelitních měst, vesmírných stanic a kosmických přístavů, se stal jeden obrovský vojensko-průmyslový komplex. Klíčovou roli zde hrají vývojářské gildy, chrlící neustále nové a nové technologie, které by v budoucnu mohly vyčerpávající konflikt zvrátit ve prospěch lidstva. Právě do tohoto světa – absolutního ráje pro hrstku mocných a nelítostného inferena pro ostatní – dorazí John Francis Kovář, aby potvrdil existenci zbraně, ohrožující samotnou podstatu paralelního metauniverza. Postaven proti molochu válečné mašinérie si JFK uvědomuje, že sáhnout až na dno vlastních sil nemusí tentokrát stačit. (patro.cz)

Kniha nabízí 26 povídek, fejetonů a satirických básní. Autor nastavuje svým vlastním syrovým způsobem zrcadlo nešvarům soudobé společnost. Jde o čtivou ironii, ale i o mrazivě pravdivé pohledy na situace, kterým jsme každodenně vystavování. Nekorektní povídky provokují, baví, ale vedou i k zamyšlení nad současnými trendy. (knihydobrovsky.cz)