Dřevěná mysl - vaculík ludvík

Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. Jejich výběr z let 1989–2001, který bezprostředně navazoval na svazky Jaro je tady a Srpnový rok (shrnující fejetony 1981–1989), vyšel pod stejnojmenným názvem v roce 2002, v této knize pokračujeme výběrem fejetonů z let 2002–2008. (patro.cz)

Výbor z fejetonů 2002-2007. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Komentář Ludvíka Vaculíka k původní audio kazetě 11 1863-4 "Ludvíka Vaculíka radosti radosti" vydané Supraphonem v roce 1993. Titul, ve kterém spisovatel Ludvík Vaculík čte své fejetony a zpívá valašské písničky, vychází nyní poprvé digitálně: Tímto názvem ustupuju vkusu laskavého vydavatele, jenž myslí, že takto kýčovitý je vkus laskavého posluchače. Tomu tedy pravím, že z radosti jsem si zpíval málokdy a že užitečněji se zpívá ze smutku. Však také ta pěsnička o radosti, pochybně valašská, je smutná a valašský úškleb jsem do ní poslední slokou přidal já. Ze stesku zpívala maminka, když nás kolébala. O tom píšu ve slově „Ladění“. Její písně, musím říct, moc folklorní nebyly: „Za horou, za lesem v hustém háji jest tam hrob obklopen květinami“ byl „hit“ jejího mládí. Původní písně u nás tehdy už mizely a uchylovaly se do sbírek, kde jsem je potom potkával. Teprve v cizině, ve 40 kilometrů vzdáleném zlém Zlíně, jsem ve stesku po domově nacházel ve zpěvnících jeho řeč, nálady i milé předměty bývalého života. Potom v Praze, a hlavně na vojně! A vůbec upozorňuju, že tyto pěsničky a všecky, které si zpívám, nejsou možná folklor. Já vlastně ani, co je to folklor, nevím! Pro mne jsou to praktické, po ruce jsoucí pomůcky k ovládnutí, vyjádření a využití životních situací. Když například se mi stalo něco špatného a nenapravitelného, měl jsem na to písničku o vodě, která „všecky mosty žebrala, ten poslední nechala“, a ten most byla ta písnička. Nedělám si také výčitky z toho, když k té písničce přidám pár svých slok. Dobrý folklorista to samozřejmě musí odmítnout, ale ještě lepší folklorista uzná, že je to správné, vždyť tak ty pěsničky vznikaly. Takovým ještě lepším folkloristou v mém případě byl Jan Rokyta. On a jeho muzika mi umožnili, abych také já něco měl z té „sametové“ revoluce. Protože svobody slova, té já měl, kolik jsem si dovolil! Ale zazpívat si s valašskou muzikou – to jsem prv nemohl, oni by ji zavřeli a mne nechali. (knihydobrovsky.cz)

„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) Čte Jan Kačer. Délka mp3 nahrávky je 7 hodin 7 minut. (patro.cz)

Proslulý román Ludvíka Vaculíka Sekyra obsahuje autobiografické prvky, pojednává o vztazích v rodině, o práci a krajině v české společnosti let třicátých až šedesátých. Na záložku autor napsal: „Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce.. (patro.cz)

Příběh o lidech, morčatech, bankéřích, Státní bance, Státní bandě a jak to dopadlo. Vydání Morčat ve Spisech ilustrovala jedna ze smyšlených postav příběhu. Na záložku autor napsal: „Tuto knížku jsem od jejího vydání v roce 1991 ani neotevřel a vyhnul jsem se tomu i teď: vzdal jsem se korektur. Je psaná v tísni, kterou si nechci připomínat... O tísni duševní našel jsem teď náhodou ve svých Nepamětech zápis ze 21. listopadu 1970: ‚Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný... Když jsem byl za polovinou, začal jsem si najednou přát, aby si pro mne ještě nepřišli, aby počkali ještě měsíc, pak chybělo už jen čtrnáct dní. Ale nepřišli.' - To jsem měl v ruce obžalobu za ‚Deset bodů‘ ze srpna 1969 a předvolání k soudu. Ten však byl den před zahájením zrušen.“ (patro.cz)

Autor na záložku napsal: Jednou v zimě roku 1971 jsem seděl s panem Benešem v sauně, kde on se vždycky potil se zpožděním, a já jsem pravil, že bychom spolu mohli dopředu, hodně dopředu nachystat krásnou knížku: byly by v ní jeho obrazy a já bych ke každému napsal povídku nebo úvahu. Radostně řekl: „Ano. A byla by to hodně drahá kniha. Asi za dvě stě padesát korun.“ — To nám nevyšlo: nejprve jsem já neměl čas ani myšlenky na tak přepychové psaní do knížky za dvě stě padesát korun, a potom Vlastimil Beneš umřel (1919–1981). Co se tehdy dělo, je v této knížce, kterou jsem psal přerušovaně, a po částech ji ukrýval někam. Mínil jsem psát Paměti: jako účastník událostí roku 1967–1968, dneska tak vzpomínaných. Ale to, co se právě dělo, mne od toho odvádělo a žádalo si zápisu. Myslím, že moje Nepaměti jsou teď ještě lepším příspěvkem k těm slavným událostem: totiž jak to bylo dál... A mladší pamětníci se budou možná divit. Ve shodě s původním souhlasem pana Beneše sestavil jsem tuto obrázkovou knížku s přáním, aby nebyla moc drahá: tak do těch dvou set padesáti korun. (patro.cz)

Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. V této knize pokračujeme výběrem těch nejlepších fejetonů z let 2008–2012. (patro.cz)

Román o koních a lidech. Na záložce se dočtete: „Vůz tažený párem skvělých koní dorazil do Kutné Hory, zatímco krajinou, skrz pole a louky, šli jezdci v sedlech. Byl srpen roku 1966. Vůz krytý plachtou se šinul dolů náměstím, sledován z chodníků obyvatelstvem, mezi nímž si vozataj výpravy Jan Špička všiml jedné ženy, jež si ho všimla také. Seskočil s vozu, který jel dál, a vrátil se, aby na ženu pohlédl zblízka, ta však mezi-tím zašla do knihkupectví. Jan Špička z náměstí divnou náhodou zabočil do jedné uličky a vešel na dvůr jednoho starého domu, aby tu na ženu počkal. Nebyla to však náhoda, že ta žena opravdu přišla! Oba byli svou příhodou zaujati, takže si řekli několik vět, a nic víc, protože vtom Ludvík Vaculík přestal psát. K rukopisu počatému v roce 1969 se vrátil po jedenatřiceti letech. Zkušenější autorsky i mužsky pokračoval prostě v líčení Špičkovy cesty na Praděd i jeho nočních návratů do Kutné Hory. Skutečná, tvrdě romantická cesta na Praděd byla zároveň i symbolickou výpravou do minulosti lidí a krajiny: východními Čechami přes polské Kladsko na severní Moravu a zpátky do středu Čech. Zvláštním, neplánovaným efektem je dnes i to, jak se všecko, co Ludvík Vaculík píše o tehdejších poměrech v redakci Literárních novin i v zemědělství, stalo minulostí. Jan Špička“ (patro.cz)

Na záložku autor napsal: "Pravím, že normální a zdravý člověk nepíše, ale že psaní je jediný způsob, jak může zvítězit nad něčím, nad čím ve skutečnosti nemůže. Co jsem kdy napsal, bylo vždycky vítězstvím nad něčím takovým. Dále pravím, že žádná knížka nefunguje bez ženské postavy: ona tu krizi dělá. Tyto zápisy vznikly jinak: z podnětu v redakci Literárních novin, pro něž jsem je původně mínil. Ale pak jsem to pochopil jako příležitost napsat něco, k čemu mě zvenčí nenutí nic. Ale protože žádná knížka nefunguje bez ženské postavy, přistoupil jsem sostenuto k jejímu klavíru." (knihydobrovsky.cz)

Spisy Ludvíka Vaculíka pokračují románem Morčata, který autor dokončil v roce 1970. V Československu však knížka mohla oficiálně vyjít až v roce 1991 v Čs. spisovateli, s úvodním dopisem redakce: "(...) konečně můžeme nabídnout jednu z nejzajímavějších próz novodobé české literatury Morčata, která rovných dvacet let odpočívala v temnotách našeho archívu. (...)" V jednom rozhovoru autor řekl: "Mně se líbil můj stav, v němž jsem psal Morčata. To si hraji se sebou a s lidmi a vyvádím jim žerty a špásy." Hrdinovo vyprávění o rodinném životě a práci v bance se však proměňuje: "Začal jsem tuto knihu psát ve své osobě, protože jsem myslel, že to bude kniha o tom, jak máme morčata, jak je pozorujeme a bavíme se jimi. Nikdo o vánocích netušil, kam to dospěje..." (knihydobrovsky.cz)

Úspěšný autobiografický román o hrdinově návratu do rodné vsi a rodinné minulosti vyšel poprvé v Čs. spisovateli v roce 1966. Nové vydání vychází v rámci autorových Spisů v nakladatelství Atlantis. (knihydobrovsky.cz)

Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. V této knize pokračujeme výběrem těch nejlepších fejetonů z let 2008-2012. (knihydobrovsky.cz)

Druhé vydání knihy fejetonů, které už od dob samizdatu vycházejí každé úterý v Lidových novinách. Kniha vyšla poprvé v roce 2002 a je dávno beznadějně vyprodaná. Před nedávnem vyšlo její pokračování, fejetony z let 2002?2008 s názvem Dřevěná mysl. "S citlivostí, jíž bývá obdařena jen mimořádná osobnost, stručně, vtipně a zajímavě Vaculík ve svých fejetonech nachází a pojmenovává příčiny chorob, jež rozežírají tělo i duši naší společnosti, brilantním literárním stylem, který u nás od dob K. Čapka nemá obdoby, vede zápas o normálního člověka a jeho důstojný, smysluplný život," napsal kdysi výstižně Ivan Klíma a platí to dodnes. Čteme-li Vaculíkovy fejetony zpětně v celku, zjistíme, že jsou nejen stále živé, třebaže se týkají věcí již minulých, ale zřetelněji také pocítíme především onu pro Vaculíka příslovečnou nekonvenčnost, originalitu myšlení. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - autor Ludvík Vaculík, čte Ludvík Vaculík Spisovatel Ludvík Vaculík čte své fejetony a zpívá valašské písničkyKomentář Ludvíka Vaculíka k původní audio kazetě 11 1863-4 "Ludvíka Vaculíka radosti radosti" vydané Supraphonem v roce 1993. Titul, ve kterém spisovatel Ludvík Vaculík čte své fejetony a zpívá valašské písničky, vychází nyní poprvé digitálně:Tímto názvem ustupuju vkusu laskavého vydavatele, jenž myslí, že takto kýčovitý je vkus laskavého posluchače. Tomu tedy pravím, že z radosti jsem si zpíval málokdy a že užitečněji se zpívá ze smutku. Však také ta pěsnička o radosti, pochybně valašská, je smutná a valašský úškleb jsem do ní poslední slokou přidal já. Ze stesku zpívala maminka, když nás kolébala. O tom píšu ve slově „Ladění“. Její písně, musím říct, moc folklorní nebyly: „Za horou, za lesem v hustém háji jest tam hrob obklopen květinami“ byl „hit“ jejího mládí. Původní písně u nás tehdy už mizely a uchylovaly se do sbírek, kde jsem je... (alza.cz)

Jednou v zimě roku 1971 jsem seděl s panem Benešem v sauně, kde on se vždycky potil se zpožděním, a já jsem pravil, že bychom spolu mohli dopředu, hodně dopředu nachystat krásnou knížku: byly by v ní jeho obrazy a já bych ke každému napsal povídku nebo úvahu. Radostně řekl: "Ano. A byla by to hodně drahá kniha. Asi za dvě stě padesát korun." - To nám nevyšlo: nejprve jsem já neměl čas ani myšlenky na tak přepychové psaní do knížky za dvě stě padesát korun,a potom Vlastimil Beneš umřel (1919-1981). Co se tehdy dělo, je v této knížce, kterou jsem psal přerušovaně, a po částech ji ukrýval někam. Mínil jsem psát Paměti: jako účastník událostí roku 1967-1968, dneska tak vzpomínaných. Ale to, co se právě dělo, mne od toho odvádělo a žádalo si zápisu. Myslím, že moje Nepaměti jsou teď ještě lepším příspěvkem k těm slavným událostem: totiž jak to bylo dál... A mladší pamětníci se budou možná divit. (knihydobrovsky.cz)

Volné pokračování románu Jak se dělá chlapec. Starý spisovatel František se setkává s mladou ctitelkou, studentkou-pannou Kristýnou. Vzniká mezi nimi milostný vztah, Kristýna dozrává v ženu a chystá se vstoupit do kláštera. (knihydobrovsky.cz)

Román o vztahu muže k ženě mladší o celou generaci vzbudil mezi českými čtenáři rozruch. První část vypráví o tom, jak se chlapec dělá..., druhá o tom, jak se dělá, až se narodí a roste. (knihydobrovsky.cz)

Mravoličný příběh pro děti o tom, jak měnit svět k obrazu svému, což není vůbec nic nemožného i proti mínění starší generace – důležité je si za všech okolností trvat na svém. První knížka pro děti od arciknížete české literatury Ludvíka Vaculíka, toho morousovitého svědomí národa (jak o něm říkal Václav Havel), který se týden co týden ve svých fejetonech v Lidovkách neúnavně snaží vychovávat národ a jehož díla tvoří stěžejní pilíře moderní české literatury. Součástí prvního vydání je 100 výtisků autorem a (knihydobrovsky.cz)

These witty and ironical short essays in the classic Czech genre known as feuilletons, or chronicles, show Ludvik Vaculik's philosophy, honesty and humor. His work, in George Theiner's stylish translation, will evoke a powerful response today from English-language readers wondering how to think clearly and keep their values in confusing times. Author of the radical 2000 Words manifesto for writers during the Prague Spring of 1968, Ludvik Vaculik was banned from all official publishing after the 1968 Soviet invasion of Czechoslovakia during two decades until the fall of communism with the Velvet Revolution of 1989. However, as founding editor of the "Padlock Editions" of informally circulated typescripts, he was central to maintaining independent writing and ideas in the Czech language. After the Velvet Revolution confirmed his importance as an independent thinker and cultural figure, Vaculik continued his refusal to subscribe to accepted conventions. 'Democracy has made me a poor democrat' he wrote of the new Czech age of consumer culture, media sound bites and public relations. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. Jejich výběr z let 1989–2001, který bezprostředně navazoval na svazky Jaro je tady a Srpnový rok (shrnující fejetony 1981–1989), vyšel pod stejnojmenným názvem v roce 2002, v této knize pokračujeme výběrem fejetonů z let 2002–2008. (alza.cz)

Na záložku autor napsal: „Pravívám, že normální a zdravý člověk nepíše, ale že psaní je jediný způsob, jak může zvítězit nad něčím, nad čím ve skutečnosti nemůže. Co jsem kdy napsal, bylo vždycky vítězstvím nad něčím takovým. Dále pravím, že žádná knížka nefunguje bez ženské postavy: ona tu krizi dělá. Tyto zápisy vznikly jinak: z podnětu v redakci Literárních novin, pro něž jsem je původně mínil. Ale pak jsem to pochopil jako příležitost napsat něco, k čemu mě zvenčí nenutí nic. Ale protože žádná knížka nefunguje bez ženské postavy, přistoupil jsem sostenuto k jejímu klavíru.“ (patro.cz)

Přehledná kniha instrukcí, jak cvičit zen. Je to kniha o postoji a porozumění, jež umožňují rozvíjet ducha a poznat sebe sama. Naučí vás správnému cvičení, správnému postoji, cílevědomému úsilí. Dosažením svobody dokážete změnit celý svůj dosavadní způsob života. (patro.cz)

> nosnost: 5 kg (vemzu.cz)

> nosnost: 40 kg (vemzu.cz)

Železo a dřevo, rustikální design, police a skříňka - tento regál je plný kontrastů, a přesto nakonec tvoří dokonalý celek. Nosnost police 5 kg. (vemzu.cz)

Na podrobném popisu k produktu Dřevená police VASAGLE pracujeme. (vemzu.cz)

Patří mezi naše nejuznávanější portrétní fotografy a jeho snímky se v průběhu let objevily v řadě domácích i zahraničních časopisů, na obalech mnoha hudebních nosičů i na titulních stranách knih. Měl možnost nafotit snad všechny známé české a některé i zahraniční osobnosti, o čemž mimo jiné vypráví i ve své první biografii. Mezi lidmi v showbyznysu proslul jak svým talentem – jeho fotografie mají atmosféru a nápad, podle některých dokáže dokonce zpodobnit lidskou duši – tak i rozporuplnou povahou a svéráznými názory. Jak se mu podařilo vypracovat mezi elitu české portrétní fotografie? A kdo je ten, jenž vstoupil do života mnoha slavných českých umělců, sportovců a politiků a zanechal v něm nesmazatelnou stopu? (patro.cz)

Výpravná a reprezentativní kniha Poklady lidového umění je výjimečným počinem, neboť podává ucelený obraz lidového umění českých, moravských a slezských oblastí. Cílem autorské dvojice - manželů Jitky Staňkové a Ludvíka Barana - je zachytit lidovou tvořivost jako projev spontánní radosti ze života a zdobivého pudu, jako výsledek praktických každodenních potřeb i jako součást pravidelných rituálů. Lidové umění je pojato jako symbióza tradičního a předepsaného s osobitostí lidových tvůrců, z nichž mnozí získali proslulost a požívali respektu a úcty coby uznávaní mistři. Je pojednáno jako fenomén daný strukturou rodiny, důležitých rodinných událostí a společenských vazeb, po léta formovaný způsobem života, společným jazykem, zvykovou tradicí, vírou, ale též, mýty, magií, fantazií a intuicí. Kniha představuje artefakty ze všech životních oblastí lidového etnika: Zabývá se předměty dočasného trvání (jako jsou svatební koláče a ozdobné pečivo, kytice či odznaky hodností, zdobení oken a zápraží), prezentuje odívání (ať už jde o kroje a všechny jejich složky či doplňky včetně obuvi, nebo o šatstvo lišící se podle stavu a řemesla), věnuje se technikám tkaní, pletení a vyšívání i tvorbě krajek a šperků. Seznamuje s lidovou architekturou, s dekorovaným nábytkem v interiéru, s lidovou polychromovanou plastikou, s řezbářstvím, malířstvím či výrobou a zdobením předmětů ze skla, hrnčiny a keramiky, ale i modlitebních knížek, zpěvníků a špalíčků s veršováním. Pojednává i o věcech, jež vznikaly pro ukrácení dlouhé chvíle (o hračkách, hudebních nástrojích, úlech). Věnuje pozornost také technikám, jimiž se zhotovují kraslice i různé typy betlémů. Vtáhne čtenáře do fantaskního divadla s maskami a převleky, v nichž lidé odehrávali (a stále ještě odehrávají) dočasné role v komediálních, kritických, ale i tradičních vystoupeních během výročních a rodinných slavností. Osobnosti obou autorů jsou zárukou vysoké odbornosti textu - ten je však zároveň čtivý a nepochybně zaujme širokou čtenářskou veřejnost. Je provázen nádhernými fotografiemi, jež české lidové umění detailně zpodobují. (patro.cz)

Tyčka dřevěná k lampionu. (bambule.cz)

Drevená naberačka je určená na polievanie saunových kameňov. Spolu so saunovým vedrom tvorí neodmysliteľnú výbavu každej sauny. Navodzuje pocit skutočného fínskeho saunovania. Dĺžka: 40 cm Materiál: Kanadský jedlovec (Hemlock) (marimex.cz)

drevená kuchynka z jedľového drevabalenie obsahuje plastový drez, vodovodnú batériu s kohútikom, 4 platničky na varenie, otočné gombíky, rúru na pečenie, poličku a tabuľu na písanierozmery (ŠxVxD): 87,5 x 100 x 42 cmmateriál: jedľové drevo / spojovací materiál: kovvhodné pre deti od 3 rokov (marimex.cz)

Patří mezi naše nejuznávanější portrétní fotografy a jeho snímky se v průběhu let objevily v řadě domácích i zahraničních časopisů, na obalech mnoha hudebních nosičů i na titulních stranách knih. Měl možnost nafotit snad všechny známé české a některé i zahraniční osobnosti, o čemž mimo jiné vypráví i ve své první biografii. Mezi lidmi v showbyznysu proslul jak svým talentem – jeho fotografie mají atmosféru a nápad, podle některých dokáže dokonce zpodobnit lidskou duši – tak i rozporuplnou povahou a svéráznými názory. Jak se mu podařilo vypracovat mezi elitu české portrétní fotografie? A kdo je ten, jenž vstoupil do života mnoha slavných českých umělců, sportovců a politiků a zanechal v něm nesmazatelnou stopu? (knihydobrovsky.cz)

> snadno přemístitelný> k dispozici s kolečky> chytrá montáž bez použití nářadí> vyrobeno v Evropě (vemzu.cz)

> snadno přemístitelný> k dispozici s kolečky> chytrá montáž bez použití nářadí> vyrobeno v Evropě (vemzu.cz)

> snadno přemístitelný> k dispozici s kolečky> chytrá montáž bez použití nářadí> vyrobeno v Evropě (vemzu.cz)

> snadno přemístitelný> k dispozici s kolečky> chytrá montáž bez použití nářadí> vyrobeno v Evropě (vemzu.cz)

> snadno přemístitelný> k dispozici s kolečky> chytrá montáž bez použití nářadí> vyrobeno v Evropě (vemzu.cz)

> snadno přemístitelný> k dispozici s kolečky> chytrá montáž bez použití nářadí> vyrobeno v Evropě (vemzu.cz)

> snadno přemístitelný> k dispozici s kolečky> chytrá montáž bez použití nářadí> vyrobeno v Evropě (vemzu.cz)

> snadno přemístitelný> k dispozici s kolečky> chytrá montáž bez použití nářadí> vyrobeno v Evropě (vemzu.cz)

> snadno přemístitelný> k dispozici s kolečky> chytrá montáž bez použití nářadí> vyrobeno v Evropě (vemzu.cz)

> snadno přemístitelný> k dispozici s kolečky> chytrá montáž bez použití nářadí> vyrobeno v Evropě (vemzu.cz)

Balenie obsahuje 200 ks bukových lameliek s rozmermi 69 x 23 x 8 mm.Kocky sú ručne spracované, zdravotne nezávadné.Vďaka mechanickému opracovanie majú lamelky hladký povrch a sú príjemné na dotyk.Pretože u nich nie je použitá žiadna ďalšia povrchová úprava (lak, farba a pod.), Možno na ne maľovať, kresliť, lepiť obrázky.Vyrobené v Českej republike.Vyrobené v chránenej dielni.Určené pre deti od 1 roka (marimex.cz)

"V mysli začátečníka existuje mnoho možností, v mysli odborníka jen několik". Touto větou začíná nejoblíbenější ze všech knih o zenu, které kdy v Americe vyšly, Zenová mysl, mysl začátečníka. Málokdy se stane, že tak útlá knížka, tak malá hrstka slov dokáže předat tak bohatou a hodnotnou nauku. Tato prostá věta přetnula jedním tahem všudypřítomnou tendenci většiny zenových adeptu, kteří se snažili dostat k zenu tak blízko, že úplně přehlédli to, co zen vlastně je. Zenová mysl se během čtyřiceti let, které uplynuly od jejího původního vydání, stala jedním z nejvýznamnějších, nejoblíbenějších a nejčtenějších moderních duchovních textu a je doporučovaná jako nejlepší kniha, kterou byste si o zenu měli přečíst předtím, než začnete s praxí. Róši Suzuki v ní vysvětluje základy - od detailního popisu pozice a dýchání v zazenu až po vnímání neduality -, a činí tak způsobem, který je nejen pozoruhodně jasný, ale od první do poslední stránky je zároveň prodchnutý radostí z hlubokého vhledu. ŠUNRJU SUZUKI (1904-1971), japonský zenový mnich tradice Sótó, byl jedním z nejvlivnějších duchovních učitelů dvacátého století a je považován za zakladatele zenu v Americe. Vyučoval ve Spojených státech od roku 1959 až do své smrti. Založil zenové centrum v San Francisku a horský zen-buddhistický klášter v Tassajare. "Když někomu nasloucháte, neměli byste se zabývat vlastními myšlenkami. Zapomeňte na to, co je uloženo ve vaší mysli, a jen poslouchejte, co ten člověk říká. Vaše mysl musí být prázdná. Jen pak můžete rozumět tomu, co říká druhý. Pokud porovnáváte své myšlenky s tím, co říká člověk naproti vám, neuslyšíte všechno; vaše porozumění bude jednostranné. Když něco děláte, měli byste se toho plně účastnit. Odevzdat se tomu celou myslí a celým tělem. Pak nic nevlastníte, nic nemáte, nic vás neomezuje." × Kniha Zenová mysl, mysl začátečníka byla jednou z životních inspirací STEVA JOBSE, který se o ní zmiňuje ve své autobiografii. Nyní vychází ve zcela novém českém překladu, obohacená doslovem Davida Chadwicka, autora Suzukiho životopisu. (knihydobrovsky.cz)

Učebnice popisuje suroviny pro výrobu cukrářských výrobků. Pojednává o výživě, složení a vlastnostech potravin a hodnocení jejich jakosti.Uvádí nejen základní suroviny, ale i nové druhy surovin, kypřících prostředků a potravinářských barviv. Je určena žákům 1. až 3. ročníků středních škol oboru vzdělání Cukrář. (patro.cz)

Audiokniha MP3 Mike Bechtle, čte Jirka Konečný Moderní člověk je často tak zaneprázdněný, unavený a připoutaný ke svým povinnostem, že nemá čas, aby se zastavil a zamyslel se nad svým životem, zdravím a duchovními hodnotami. Funguje jako jakýsi automat. Pracuje do naprostého vyčerpání a pak se to snaží zachránit užíváním tabletek, které mu mají pomoci k rychlé regeneraci. Výsledkem je neustále přítomný stres a jeho následky v podobě oslabené imunity a nemocí. Je třeba aktivně hledat způsoby, jak zajistit, aby se stres nestal naším trvalým společníkem a abychom se zbavili škodlivých emocí. Mysl a tělo tvoří dokonalý pár v boji proti nemocem a oslabené imunitě. Co se děje v naší hlavě a odkud se berou civilizační nemoci? Jak si můžeme poradit s již existující chorobou? Jak můžeme vědomě lépe prožívat životní přelomy? Přestože se civilizační nemoci stávají běžnou realitou, nikdo k nim není předurčen. Lze jim předcházet díky využívání síly mysli i... (alza.cz)

Netypický, hořce ironický sexuální román dnešního dne je příběhem o zraněné mužské ješitnosti. Ve své pozdní literární prvotině autor popsal životní krizi svého hrdiny způsobem, který někoho pobaví, jiného pobouří, ale nudit nebude nikoho. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Humorná kniha popisující krátkou kariéru Alberta Voříška na referátu sociálních věcí. Mladý hrdina plný ideálů je připraven z plných sil pomáhat všem sociálně potřebným a stát se pevnou součástí zdravého pracovního kolektivu, v němž se třeba postupně vypracuje na nejvyšší posty. Místo toho musí pod vedením olbřímí Boženky a poté zmateného Sv. Jebala v kolektivu hašteřivých čarodějnic odolávat agresivním atakům permanentně nervózních zdravotně postižených seniorů a přitakávat zástupcům menšin, jak jsou důležití. Zásadní změnu nepřinese ani změna klientely – také kriminálníci nejsou připraveni ocenit jeho snahy. Z posledních sil zorganizuje tábor pro děti sociálně potřebných, kde se dějí věci volající po vraždě či sebevraždě. Přežije a naštěstí neskončí ani ve vězení. Albert Voříšek pochopí, že kariéra sociálního úředníka není pro něho – raději umečené kozy, než tato božská klientela! Kdo prošel podobným prostředím, ví, jak málo se všechny zdánlivě neuvěřitelné popisované příběhy liší od reálné praxe. Pak ten smích přechází. (knihydobrovsky.cz)