Od lékaře ke spisovateli - bohumil ždichynec

"Bohumil Ždichynec patří k oněm osvíceným představitelům zkoušeného lidského druhu, jejichž jak lékařská, tak i spisovatelská (a jiná) aktivita je dána především tím, že jejich duchovní zření zjevně a zhusta oplývá takřečeným utopickým napětím. Čili hledáním sounáležitosti mezi dimenzí etickou a estetickou, pojetím umělecké tvorby jako ‚viditelného před objevení se‘ i vnímáním krásné literatury jako příležitosti k spřízněnému směřování. Život je dar, ale není lhostejné, jak ho prožijeme, poznamenává v jednom svém textu lékař a spisovatel. Tudíž by nemělo být lhostejné, že filosofující a píšící jubilant má již za sebou goethovsky povznášející léta učňovská a tovaryšská, delší čas též mistrovská a že už vstoupil do údobí nadmistrovského. Iluminován celoživotní péčí o duševní i tělesné schránky, vážící každý krok a čin na vahách vědy a umění a zpytavě pohlížející na plejádu sepsaných knih coby vábivě magických krystalů, které útěšně lemují jeho životní pouť," píše v hodnocení knihy její hlavní autor literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

Čas mezi narozením a smrtí je součástí bytostné eupnoe, zdravého okysličení těla. Naplňuje živáčky lidičky magickou realitou prožívaného snu. Inspiruje k tvořivému životu "tady a teď". Neurčitost budoucnosti umožňuje stávat se jejím počátkem. Rodíme se s žízní po životě. "K základním motivům a určujícím fenoménům této prózy patří například: Probuzení z klinické smrti. Prožitek změněného vědomí. Nevyléčitelné onemocnění a cesta k společnému harakiri. Víra jako vzduch, bez něhož člověk nemůže žít. Cesta časem v tajemném vesmíru. Zásahy do lidského genomu. Mementum mori lidstva. Svět ptačích migrantů. Setkávání času s prostorem. Možná existence sil, které naplňují smysl žití. Člověk může být realistou a vnímat svět reálně a žít reálně, znamená to ovšem, že je schopen věřit a uvěřit v zázrak harmonie, která je sama o sobě jedinečným a tudíž i nadějeplným a smysluplným živoucím organismem," připomíná v doslovu literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Čtivá kniha k zamyšlení, která potěší vnímavého čtenáře. (knihydobrovsky.cz)

Nejpodstatnější v životě tušíme, nevidíme dál než zase stopy. Jak nalézat ve světě krásu? Jsme uživatelé předmětů civilizace a žijeme v prostředí, jehož principu fungování přestáváme rozumět. Pomůže digitální komunikace, kdy máme vše jako na dlani? Možná svět bude jedinou vesnicí a začnou se zaoblovat jeho hrany. Zdaleka to není jisté. Život je prolínáním témat, střídáním obrazů i chronologie děje. Jak ho zaznamenat? „Člověče, říkám srdci, buď ve mně blíž“, nabádá autor. Poznání je poezií myšlení, ima¬ginativní kubismus je trvalá výzva. K čemu by byli básníci, kdyby k současnosti mlčeli? „Ždichyncova novější umělec¬ká výpověď vyklenula ve dvě roz¬sáhlé, do určité míry a v jistém smyslu až monumentální knižní syntézy, vznikající z valné části v několika nedávno uplynulých letech. Nejprve v básnický opus příznačně nazvaný Hamlet v te¬kuté době (2017) a nedlouho poté předkládaný svazek poetických i nepoetických meditací a maxim se souměři¬telně emblematickým názvem Hranatej svět, lyric¬ký opus oplývající vůlí k filosofování a k poznávání (či k poznání) nepochybně ze všeho nejvíce ztělesňuje tvůrčí svár sebereflektu¬jící lidské bytosti s marasmaticky se přikulujícím světem reflexe¬prostým a reflexe samozbavovaným, jehož hodnotová nestmelenost je ještě obludnější než všelijaké kulaté čtverce současné pseudokracie...“, píše v doslovu literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. A krédo autora? Aby člověk žil ve víře a nejenom přežíval, potřebuje k tomu pravdu: chtít lepší svět. (knihydobrovsky.cz)

Každý má oči, aby viděl, a srdce, aby žil, ale měl by srdcem i vidět a nežít jen z toho, co oči vidí, jelikož často vidí jen to, co si člověk vidět přeje. Lidská existence se prolíná s dantovskou vizí pekla, očistce i ráje. Digicivilizace zavádí druh Homo sapiens do metavesmíru rozšířené virtuální reality, jejíž se máme stát součástí. Kam až to bude v nové civilizaci ještě člověk a odkud už to bude někdo jiný? V tmavomodré noci s růžovými brýlemi v partituře snu Archimedes ze Syrakus, filosof, fyzik a matematik co objevil páku, věřil v počátečním nadšení, že by mohl na jejím principu vyzdvihnout svět, jenže nemohl nalézt bod, o který by mohl páku opřít. Šel zamyšlen za vnitřním hlasem, ale chybělo mu něco, co by bylo schopno nést samo sebe a nebylo neseno ničím. Množinou hledaného bodu bylo myšlení, protože chceš-li pochopit vědomí, potřebuješ ideu, působící uvnitř ega. Nalézt svůj klid v neklidném světě. "Podnětná esejistická a poetická knížka," charakterizuje dílo literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Grafickou podobu knihy vytvořil doc. ak. mal. Michal Slejška a ilustrační kresby jsou dílem ak. mal. Dimitrije Kadrnožky. (knihydobrovsky.cz)

Země je poetickou laboratoří slov. Plnost rtů Eurydik se mísí s bušením srdcí Orfeů, stačí fyziologie okamžiku a svět se změní v každém. Co víme o životě? Čas teče, slova žhnou v odstínech všech barev, v odlescích tóniny řeky umírá letní motýl, pomíjivost neodpouští.. Živí mluví o epidemii jazykem mrtvých. Byli tu skvělí lidé a nezapomenutelná atmosféra. List letí prázdnem a padá do zrcadla snu. Na zahradě rozvěšené lampiony upomínají na zahradní slavnost. Kam zmizeli hosté? "Sedni si do trávy u lesa a zasni se jaký by to bylo fajn, kdybys byl na místě, kde se zázraky dějí, a nikdy bys neřekl, že se odehrají," radí podvědomí. Vkusně vypravená publikace s ilustracemi ak. mal. Michala Slejšky. "Do určité míry je nová sbírka Bohumila Ždichynce Bezejmenný Sokrates, adresovaná lidstvu a civilizaci stojící na mnoha křižovatkách, z nichž vedou nekonečně slepé uličky, i inspirujícím hledáním a posléze objevováním hodnot našeho života. Pokud totiž kdysi Cicero usoudil, že Sokrates snesl filosofii z nebe na zemi, Bohumil Ždichynec ji ze země básnicky pozdvihuje a poněkud i pozemšťuje," píše v doslovu literární kritik doc. PhDr.Vl adimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

Není život pouhou hrou pokusu a omylu? Přetrvá v nás - a v srdcích těch, co přijdou po nás - obraz původní krajiny? V beletristicky psané, čtivé faktografické knize provází autor čtenáře historií krásného koutu jižních Čech. Itinerář cesty přizpůsobil poznávání osudů z dochovaných útržkovitých záznamů pamětníků, nesoustavných deníkových poznámek a ze studia kronik kraje jižních Čech, kde žili jeho předci po několik staletí. Autorovým průvodcem dějinami této magické krajiny ve střídání generací předků je symbolicky anděl. "Až si tudíž čtenáři budou moci s chutí přibližovat tolikeré stopy v srdci, zasuté i oživlé minulosti vyprávění, nechť ocení též autorův cit a smysl pro namnoze sedmibolestnou rozmanitost krajiny. Nic z toho neskončilo, nic nepropadlo v paměti, to vše naopak zanechalo i prostřednictvím autorových vstupů do života předků i do životů našich nevysychající a nesmazatelné stopy v srdci. Čtěme tedy o nich, čtěme i v nich," píše v úvodu ke knize doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Je to víra v lepší svět, která provází autora na poutní cestě ke kořenům života. "K lidské zralosti patří znát své hranice a orientovat se dostatečným způsobem v současnosti. Autor se dokáže na podstatu věcí podívat novým a nečekaným pohledem, což je přínosem publikace. K tomu patří i hodnotící pohled na české dějiny," uvádí v doslovu PhDr. Olga Nytrová. Kniha je ilustrována zajímavými fotografiemi z archivů. (knihydobrovsky.cz)

Nedávný civilizační šok, který formou pandemie postihl svět, ukázal znovu, jak je člověk zranitelný. Bylo to varování shůry? Rytmus civilizace zastavil svá soukolí, aby si lidstvo uvědomilo, že není pánem světa. Nynější vratká nejistota je patrná vzhledem k rozevírajícím se nůžkám mezi technickou a sociální inteligencí. Jsme účastníky hektičnosti žití, myšlenkového chaosu, sílící povrchnosti, klesající odolnosti vůči životním zátěžím. Proč ale odpovědnost a kritická situace jedny mobilizují, nutí je vydat ze sebe to nejlepší, a druhé naopak demoralizují, drtí, deformují nebo je činí apatickými? Autor rozebírá současnou krizi vnitřního světa člověka z pohledu nepolitika, spisovatele, lékaře a přírodovědce. Psáno srozumitelným jazykem a určeno pro všechny vnímavé čtenáře. (knihydobrovsky.cz)

Život tryská za životem počátkem i koncem, každý kolaps je o naději. Loterie genů v pozemském osudí přebývá v symbióze vědy a umění, na vlásku víry v pravdu visí dějiny. Rukou houslisty mraky se rozpouští, noty objaly svět líbeznou melodií. Smyčce hrají samy, tóny živými těly. Změní sen lásky v akord věčnosti? Po přečtení celé knihy čtenář může sám v sobě nalézt odpověď. Literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. o knize napsal: "Ve Stradivárkách z vinylu zkušený literát umně rozvíjí a především rozmyslně zvažuje celou řadu motivů a situací, s nimiž se soustavně, nejméně posledních sedmero let, setkáváme v jeho tvůrčím úsilí a jež můžeme pokládat za bytostný duchovní znak jeho filosofie básnického slova a uměleckého poselství. Zjevně zde ústy básníkovými k tápající civilizaci monologicky i dialogicky promlouvá novodobý vědec, lékař, znalec lidských duší. V souzvuku a v souladu s tím je koneckonců vskutku přesvědčivě k uvěření, že dokonce i titulní stradivárky z vinylu byly, jsou a budou napořád a nadále čarovnými stradivárkami." (knihydobrovsky.cz)

"Jak se svět proměňuje? Má anděl duši, může ji vůbec mít? Je pro nás ráj již uzavřený, či nikoli? Co ale bylo dřív? Je už za dveřmi budoucnost? Komu zvoní hrana? Jak to všechno bylo doopravdy? Znáš sám sebe? A znáš-li, přežiješ sám sebe? Kam se ukryla pravda? Je poznání poznatelné? Budou z nás všehovšudy ztracenci přimhouřených očí? Co lidstvu přináší postcivilizace? Nevyznáváme prostřednictvím médií jakýsi rituální kanibalismus? Kam dojdeme, jdeme-li stále víc odnikud nikam? V čem spočívá umění žít?... To všechno jsou otázky určené ponejvíce nám ještě přeživším nebo pořád přežívajícím, z nichž nejzávažnější je zejména a především ono tázání, s jehož přičiněním se tváří v tvář tekuté době a hranatému světu neústupně ptáme nejenom: Co dělat?, ale především: Jak žít? Po rozsáhlé kulturněhistorické publikaci Stopy v srdci, pojednávající o proměně člověka a krajiny ve světle genealogie jihočeského rodu, se básník a lékař Bohumil Ždichynec ve své nové knize opět obrátil k "srdci"; tentokrát ovšem nejen jako k symbolu současného života a soudobé civilizace, ale i jako k pozitivnímu symbolu naší kéž by rovněž pozitivní budoucnosti," píše o této knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

"Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu. Díkybohu či naštěstí nenalézáme v prózách ze Zvláštních způsobů štěstí žádná, v kdekterém současném výtvoru bující, neodpustitelně omílaná dějová nebo rádobypsychologická banální pseudostigmata. Právě s pohledem na záhadné (jakož i zákeřné a záludné) kontury přibližující se post-novodobé skutečnosti se v nich v mnoha obměnách píše o nejroztodivnějších, vskutku co nejprazvláštnějších způsobech člověčího štěstí, které se tu znázorňují v patřičném beletristickém hávu. Ten nejzvědavější i nejzvídavější zájemce o krásnou literaturu se bude především chtít unášet vlastním vyprávěním a souběžně s jeho prociťováním se poté pospolu s autorem nebo v dialogu s ním hroužit až pohroužit do odvěkých traumat a dilemat lidské existence a společenského jsoucna," uvádí v hodnocení knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

Lidská existence je plná záhad a otazníků, v jistém smyslu i dobrodružstvím poznání. V uzlových bodech na prahu krizových prožitků si často klademe otázky: Žijeme? Nežijeme? Rozumíme příslovečnému „tady a teď“? Naše cesta je tajenkou i křížovkou, plyne jako tok řeky v touze po naplnění dokonalosti a vlévá se do moře krásy žití. Nahlédněme očima lékaře do reflexe lidské psychiky. Jedinečnost pozemského života každého člověka je neopakovatelná. Lidskost spočívá v přesahování toho, co je dáno přírodou a dějinami. Pokračováním, obnovováním sebe sama, příroda a lidstvo svědčí proti smrti. Autor podává přístupnou formou souhrn informací o tom, jak zdravě a smysluplně žít a širokému okruhu zvídavých čtenářů nabízí cestu, jak rozluštit vlastní problémy, před které konkrétního člověka staví globalizující se svět. „Jde o svého druhu do mozaiky rozčleněný manifest praktické moudrosti v přítomném světě a o sumář moudrostí o onom přítomném světě“, píše v doslovu ke knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

"Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet… jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet. Civilizace nás informačně pohlcuje, hodnoty se relativizují, ztrácíme vládu nad časem, ve kterém můžeme být skutečně sami sebou. Autor vychází z představy, že kdysi existovala archa Noemova, ztracený prostor, ve kterém člověk prožíval svůj osud a mohl zastavit zběsile ubíhající čas. Život se s člověkem nemazlí, taková je realita bytí. Jaký je vlastně smysl života? Tušíme svět před životem a svět po životě. Možná magické myšlení na eruptivních vlnách poezie přispěje k objasnění této záhady. Co když Noemova archa představuje svět, který se udál nespojitě současně už dříve a bude se vyvíjet jen v poněkud jiné podobě, než jak ho vidíme se svým vědeckým poznáním v současnosti? Chcete-li poznat lépe sami sebe, přijměte spoluúčast při četbě nové knihy, která je psána srozumitelným jazykem. "Připusťme, že i reflexivní lyrika Ždichyncova je "vědeckou poezií", není však nikterak poezií vědecky holubovskou, ba dokonce ani post-holubovskou, zato nesrovnatelně více a zejména hlubinněji reflektuje traumata a dilemata, jež spatřuje ve světě vezdejším i v "tekutém" prostranství snad stále ještě mezi námi přítomné Noemovy archy," píše v doslovu knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. A krédo autora: Važme si života, nebo si nebude vážit nás. (knihydobrovsky.cz)

Bilanční sbírka moderní narativní poezie, přicházející v originálně nové, svěží a čtenářsky srozumitelné formě. V našich životech jsou obsaženy city i myšlenky, otiskující se jako memy, kulturní vjemy, do plynoucí vody na jezu nekonečného snu evoluce. Žijeme své životy tady a teď, jsme spolutvůrci dějin nelehké, globální, převratné technoinformační doby. I Evropa a místo, kde žijeme, se rychle mění. Má- li naše civilizace přežít, nebuďme lhostejní k ohrožení svých generačních kořenů, konejme v pravdě a se ctí dokud ještě zbývá trocha času. Záleží na každém jednotlivci, kam bude se doba, v níž žijeme, ubírat. Chceme- li změnit negativa stávající společnosti v pozitiva, potřebujeme více mezilidské lásky, nový styl života. Je to inspirativní kniha na hranici mezi poezií a prózou, s naléhavým apelem k čtenáři v prožívané době. - V doslovu knihy píše recenzent knihy PhDr. Miroslav Kovářík : " I tento Ždichyncův literární počin je mnohostranně definovanou diagnózou času, jenž patrně čemusi závažnému předchází. Je dobré si to připomínat a mít ´své básníky´ nablízku. Lékař a básník, v knize diagnostikuje stav doby a nabízí prostředníky k její obrodě - díky za tuto medicínu hudby slov pro srdce, do níž můžeme jako spoluhráči kdykoli přistoupit". (knihydobrovsky.cz)

Životem jít a v duši cítit magické chvění, čistou, absolutní krásu. Moderní poezie, která přichází v neotřelé, svěží a čtenáři srozumitelné formě k současnému člověku, jemuž doba v informačně roztříštěném, nebezpečně chaotickém a stresujícím světě vyprazdňuje duši a podprahově nutí žít uspěchaný, prázdný, reklamou manipulovaný život. Žít s láskou, která musí existovat, být konkrétní, aby držela lidskou evoluci pohromadě, dotknout se podstaty poezie, zatímco ona uniká, vychutnat ji, proniknout až za ní. Změnit úhel pohledu, přestat ukrajovat to elementární ze své bytosti, poznat sama sebe. To je naléhavé, důvěrné poselství od renomovaného autora; spisovatele, esejisty, básníka, v civilní profesi lékaře a vědce. Napsal na 30 knih. Jeho poezie byla opakovaně představena i v mluvené formě ve známé pražské poetické vinárně Viola (v podání R. Lukavského aj.). Analyzovat svůj vnitřní svět a žít pravdivě autentický život- o tom je především zajímavá kniha poezie Bohumila Ždichynce. (knihydobrovsky.cz)

Životní funkce člověka mají příliš mnoho proměnných, než aby bylo možno předpovědět jeho budoucí chování. Toho se týká třináctero nevšedních a někdy až bizarních životních příběhů. Známe celek, vnímáme ale stín detailu, jsme správně přítomni ve svém těle každou vteřinou, co jich v našem životě je? Co všechno nevíme o lásce v člověku a člověka k člověku? Život má v sobě nepokoj, touhu a rytmus, jenž nepřestává naléhat v zázračném médiu času zvláštní radostí i smutkem zvonící hrany. Čtivá kniha k zamyšlení, která potěší vnímavé čtenáře. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Pohled lékaře na složitý život moderního člověka, návod, jak se orientovat ve světě, do kterého jsme se narodili a který vědomě či nevědomě měníme. Právě dnes, v přetechnizované době plné stresu, spěchu a nárůstu civilizačních chorob, je ta pravá chvíle si položit otázku: jak lépe žít? Známý lékař a vědec ve své knize, psané přístupným jazykem a s uvedením příkladů z praxe, nabízí celostní pohled na současné problémy spojené s hektickým stylem života. (knihydobrovsky.cz)

Praktický rádce z pohledu lékaře i chovatele. (knihydobrovsky.cz)

V knize povídek navazuje autor na předchozí prózu Zvláštní způsoby štěstí. I tentokrát jde o čtivé nevšední příběhy, z nichž některé čerpají z lékařského prostředí. "Nikoli náhodou i v této knize Bohumila Ždichynce nejednou dospíváme k příslovečnému poznání, že vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu a náhody se pak stávají těžištěm celé řady povídkových námětů. Naše existence se odvíjí a ubírá ve stínech i světlech permanentních tajemství a cokoli se tváří v tvář všudypřítomným náhodám odhodláváme učinit, jako kdybychom bezcílně i cíleně vrhali Rubikovou kostkou. Života." (doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , literární kritik) Každou z dvaceti povídek provází ilustrace Martina Doška. Dokáže vystihnout cosi fenomenálního, spojeného s tajnými sny, věčnými archetypy, ztraceným věděním, ví, kudy se ubírá lidská obraznost. (knihydobrovsky.cz)

K životní moudrosti lze dojít cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší, někdy cestou napodobování, cestou nejlehčí, a posléze cestou zkušenosti, tedy cestou nejtěžší. Noe odpočítává dny je sice navenek nevtíravou a nená¬silnou, možná ale o to závažnější a nezbytnější filosoficky laděnou "zprávou o stavu země". Jak má prožívanou situaci reflektovat nejenom vědoucí, ale i vidoucí náš souputník a náš současník? "Bohumil Ždichynec, myslitel postrenesančního stoicis¬mu, žijící a tvořící v období postmoderního skepticismu," analyzuje ve svých textech smysl života, který nám v čase namnoze uniká. "Nejnovější průřez autorovou přítomnou poezií představuje svébytné, jakož i přímé pokračování v poetice estetického reflektování stavu věcí vezdejších, které známe již z umělcových nedávných opusů Hamlet v tekuté době (2017), Hranatej svět (2018) a Srdce v mra¬kodrapu (2019)," uvádí v hodnocení díla literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Výtvarným spoluautorem publikace je akad. mal. Michal Slejška,který knihu graficky upravil a ilustroval. (knihydobrovsky.cz)

Jak praví dávná pověst, až prý bude české zemi nejhůře, vyjedou stateční blaničtí rytíři v čele se svatým Václavem z nitra hory a spasí ji. Pravděpodobně ještě tak zle nebylo, neboť rytíři se dosud neobjevili. Nebo je to všechno jinak? Dopřejte si spolu s námi malý výlet nad dojímavě půvabnou krajinou Podblanicka a možná že Velký Blaník vydá svá tajemství a vy zjistíte, jak to vlastně s těmi rytíři je. Zároveň poznáte tento malebný kout České republiky ze zcela jiné perspektivy – pohledem ptáků a pilotů. (knihydobrovsky.cz)

„Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu. Díkybohu či naštěstí nenalézáme v prózách ze Zvláštních způsobů štěstí žádná, v kdekterém současném výtvoru bující, neodpustitelně omílaná dějová nebo rádobypsychologická banální pseudostigmata. Právě s pohledem na záhadné (jakož i zákeřné a záludné) kontury přibližující se post-novodobé skutečnosti se v nich v mnoha obměnách píše o nejroztodivnějších, vskutku co nejprazvláštnějších způsobech člověčího štěstí, které se tu znázorňují v patřičném beletristickém hávu. Ten nejzvědavější i nejzvídavější zájemce o krásnou literaturu se bude především chtít unášet vlastním vyprávěním a souběžně s jeho prociťováním se poté pospolu s autorem nebo v dialogu s ním hroužit až pohroužit do odvěkých traumat a dilemat lidské existence a společenského jsoucna,“ uvádí v hodnocení knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (patro.cz)

V knize povídek navazuje autor na předchozí prózu Zvláštní způsoby štěstí. I tentokrát jde o čtivé nevšední příběhy, z nichž některé čerpají z lékařského prostředí. „Nikoli náhodou i v této knize Bohumila Ždichynce nejednou dospíváme k příslovečnému poznání, že vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu a náhody se pak stávají těžištěm celé řady povídkových námětů. Naše existence se odvíjí a ubírá ve stínech i světlech permanentních tajemství a cokoli se tváří v tvář všudypřítomným náhodám odhodláváme učinit, jako kdybychom bezcílně i cíleně vrhali Rubikovou kostkou. Života.“ (doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , literární kritik) Každou z dvaceti povídek provází ilustrace Martina Doška. Dokáže vystihnout cosi fenomenálního, spojeného s tajnými sny, věčnými archetypy, ztraceným věděním, ví, kudy se ubírá lidská obraznost. (patro.cz)

„Jak se svět proměňuje? Má anděl duši, může ji vůbec mít? Je pro nás ráj již uzavřený, či nikoli? Co ale bylo dřív? Je už za dveřmi budoucnost? Komu zvoní hrana? Jak to všechno bylo doopravdy? Znáš sám sebe? A znáš-li, přežiješ sám sebe? Kam se ukryla pravda? Je poznání poznatelné? Budou z nás všehovšudy ztracenci přimhouřených očí? Co lidstvu přináší postcivilizace? Nevyznáváme prostřednictvím médií jakýsi rituální kanibalismus? Kam dojdeme, jdeme-li stále víc odnikud nikam? V čem spočívá umění žít?... To všechno jsou otázky určené ponejvíce nám ještě přeživším nebo pořád přežívajícím, z nichž nejzávažnější je zejména a především ono tázání, s jehož přičiněním se tváří v tvář tekuté době a hranatému světu neústupně ptáme nejenom: Co dělat?, ale především: Jak žít? Po rozsáhlé kulturněhistorické publikaci Stopy v srdci, pojednávající o proměně člověka a krajiny ve světle genealogie jihočeského rodu, se básník a lékař Bohumil Ždichynec ve své nové knize opět obrátil k „srdci“; tentokrát ovšem nejen jako k symbolu současného života a soudobé civilizace, ale i jako k pozitivnímu symbolu naší kéž by rovněž pozitivní budoucnosti,“ píše o této knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (patro.cz)

Není život pouhou hrou pokusu a omylu? Přetrvá v nás – a v srdcích těch, co přijdou po nás – obraz původní krajiny? V beletristicky psané, čtivé faktografické knize provází autor čtenáře historií krásného koutu jižních Čech. Itinerář cesty přizpůsobil poznávání osudů z dochovaných útržkovitých záznamů pamětníků, nesoustavných deníkových poznámek a ze studia kronik kraje jižních Čech, kde žili jeho předci po několik staletí. Autorovým průvodcem dějinami této magické krajiny ve střídání generací předků je symbolicky anděl. „Až si tudíž čtenáři budou moci s chutí přibližovat tolikeré stopy v srdci, zasuté i oživlé minulosti vyprávění, nechť ocení též autorův cit a smysl pro namnoze sedmibolestnou rozmanitost krajiny. Nic z toho neskončilo, nic nepropadlo v paměti, to vše naopak zanechalo i prostřednictvím autorových vstupů do života předků i do životů našich nevysychající a nesmazatelné stopy v srdci. Čtěme tedy o nich, čtěme i v nich,“ píše v úvodu ke knize doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Je to víra v lepší svět, která provází autora na poutní cestě ke kořenům života. „K lidské zralosti patří znát své hranice a orientovat se dostatečným způsobem v současnosti. Autor se dokáže na podstatu věcí podívat novým a nečekaným pohledem, což je přínosem publikace. K tomu patří i hodnotící pohled na české dějiny,“ uvádí v doslovu PhDr. Olga Nytrová. Kniha je ilustrována zajímavými fotografiemi z archivů. (patro.cz)

Spisovatelka, básnířka a novinářka Olga Nytrová spojila své síly s lékařem, filosofem, spisovatelem a básníkem Bohumilem Ždichyncem, aby dali dohromady pozoruhodnou knížku, která se pokouší pro moderního člověka rozklíčovat řadu problémů, jež přináší současná doba překotného technologického a společenského rozvoje a zároveň naznačit, jak je možno tato ryze moderní a postmoderní témata vnímat v kontextu s pojmy tradičními, například s historií, mytologií a vírou. "Jsme bytosti tázající se, to je naší podstatou," připomíná na přebalu za celé lidské pokolení O. Nytrová. Dodejme, že jak otázky, tak i odpovědi na ně jsou zásluhou obou autorů v této knize velmi, velmi poctivé. Jdou až na dřeň - a právě proto jsou inspirativní. Dobrý dojem z přemýšlivé a přitom vtipně napsané publikace, proložené trefnými citáty autorit, dovršují osobité ilustrace mladé výtvarnice Terezy Haspeklové. (knihydobrovsky.cz)

„Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet… jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil,“ uvažuje Hamlet. Civilizace nás informačně pohlcuje, hodnoty se relativizují, ztrácíme vládu nad časem, ve kterém můžeme být skutečně sami sebou. Autor vychází z představy, že kdysi existovala archa Noemova, ztracený prostor, ve kterém člověk prožíval svůj osud a mohl zastavit zběsile ubíhající čas. Život se s člověkem nemazlí, taková je realita bytí. Jaký je vlastně smysl života? Tušíme svět před životem a svět po životě. Možná magické myšlení na eruptivních vlnách poezie přispěje k objasnění této záhady. Co když Noemova archa představuje svět, který se udál nespojitě současně už dříve a bude se vyvíjet jen v poněkud jiné podobě, než jak ho vidíme se svým vědeckým poznáním v současnosti? Chcete-li poznat lépe sami sebe, přijměte spoluúčast při četbě nové knihy, která je psána srozumitelným jazykem. „Připusťme, že i reflexivní lyrika Ždichyncova je „vědeckou poezií“, není však nikterak poezií vědecky holubovskou, ba dokonce ani post-holubovskou, zato nesrovnatelně více a zejména hlubinněji reflektuje traumata a dilemata, jež spatřuje ve světě vezdejším i v „tekutém“ prostranství snad stále ještě mezi námi přítomné Noemovy archy,“ píše v doslovu knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. A krédo autora: Važme si života, nebo si nebude vážit nás. (patro.cz)

Lidská existence je plná záhad a otazníků, v jistém smyslu i dobrodružstvím poznání. V uzlových bodech na prahu krizových prožitků si často klademe otázky: Žijeme? Nežijeme? Rozumíme příslovečnému „tady a teď“? Naše cesta je tajenkou i křížovkou, plyne jako tok řeky v touze po naplnění dokonalosti a vlévá se do moře krásy žití. Nahlédněme očima lékaře do reflexe lidské psychiky. Jedinečnost pozemského života každého člověka je neopakovatelná. Lidskost spočívá v přesahování toho, co je dáno přírodou a dějinami. Pokračováním, obnovováním sebe sama, příroda a lidstvo svědčí proti smrti. Autor podává přístupnou formou souhrn informací o tom, jak zdravě a smysluplně žít a širokému okruhu zvídavých čtenářů nabízí cestu, jak rozluštit vlastní problémy, před které konkrétního člověka staví globalizující se svět. „Jde o svého druhu do mozaiky rozčleněný manifest praktické moudrosti v přítomném světě a o sumář moudrostí o onom přítomném světě“, píše v doslovu ke knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (patro.cz)

Motto: Ptačí chřipka - zbytečná panika anebo oprávněný strach? Mnozí vědci se domnívají, že je otázkou času, kdy se objeví nový virus stejně smrtící jako AIDS a stejně rychle přenosný jako SARS. Bude to mutovaný virus ptačí chřipky zakomponovaný do "běžného" viru sezónní chřipky typu A? To nikdo s určitostí neví. Přesto se vědci i na tuto variantu připravují. Jak ukazují dějiny lidských nemocí, virus chřipky je výkonnější a rychlejší zabiják, než válka s konvenčními zbraněmi. Za první světové války zahynulo 15 milionů lidí. Španělská chřipka v letech 1918-1919 zkosila dvakrát tolik obětí během šesti měsíců. Během celosvětové epidemie - pandemie španělské chřipky, bylo jen v USA hlášeno 550 000 úmrtí, desetkrát víc než válečných ztrát americké armády. Neměli bychom se ptačí chřipky bát, ale ani ji podceňovat. Pokud budeme všichni spolupracovat podle doporučených pravidel prevence, které jsou také v této knize podrobně popsány, nemusí světová pandemie zabijácké chřipky vůbec přijít. (patro.cz)

Audiokniha: Zvukový záznam z díla autora, proslulého nejen v českém prostředí, ale i v kontextu kultury evropské a světové Ke stodesetiletému výročí narození Bohumila Hrabala (28. 3. 1914 – 3. 2. 1997), jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů druhé poloviny dvacátého století, vychází v řadě titulů, věnovaných nejlepším českým literátům a umělcům, tento komplet, kombinující archivní záznamy s nově nahranými. V archivu jsme objevili povídky z knihy Perlička na dně, Domácí úkoly či Obsluhoval jsem anglického krále a Pábitelé. Z nejrozsáhlejších archivních záznamů jsou zde Ostře sledované vlaky v interpretaci Kryštofa Hádka. Další povídky, které většinou ještě ve zvuku nevyšly, jsou z knih Morytáty a legendy či Povídky, črty a hovory. Ve většině z nich vnímáme občanské postoje, v 50. letech velmi statečné a odvážné, propojené s fabulačním mistrovstvím, hravou fantazií autora využívajícího vše, co se mu kdy v životě přihodilo či co se kdy dozvěděl. Díky mistrovské interpretaci mladých umělců (Radúz Mácha, Ivan Lupták, Hana Kusnjerová, Radek Melša a Šimon Krupa) vnímáme krutou a přesnou protikladnost životních dějů, jak je Hrabal zachytil. (knihydobrovsky.cz)

Devět pohledů na starší vrstvy českých (a vlastně i evropských) dějin představuje knihu vskutku pozoruhodnou. Autor aplikuje v ní své poznatky lékaře a svou biologickou erudici na dějinné události, které dávno zavál písek zapomnění a vzniká tak velmi originální a pro profesionální historiky jistě nezvyklý náhled na některé dějinné události. Nežli vyřknou svůj úsudek a odsudek nad gynekologem-amatérem, který se jim necertifikovaně plete do řemesla, měli by pomyslet, že západní společnost nestojí na nějaké předem dané poznávací ortodoxii a staré úsloví audiatur et altera pars má svou nespornou platnost i dnes. Je dobře pomyslet, že slovo "amatér" pochází od lat. amare,milovati a že pohled z jiných pozic do různých oborů má právě v Markrabství moravském dlouhou a plodnou tradici - kterýsi brněnský mnich se se v 19. věku pokoušel, dodejme že dlouho neúspěšně, plést i do genetiky. (knihydobrovsky.cz)

Soubor studií vybraných z díla předního českého historika Eduarda Maura, jenž od roku 1962 působí na Filozofické fakultě UK a od roku 2003 zároveň na Univerzitě Pardubice, je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů. Ve svém rozsáhlém díle se Maur věnuje především hospodářským a sociálním dějinám raného novověku a historické demografii. Jeho studie však disponují řadou přesahů do středověku i novějších období. Právě překračování tematického a chronologického vymezení práce dělá ze souboru Maurových studií celek, jenž drží pohromadě díky záběru, který se nepohybuje pouze striktně ohraničeným prostorem. (patro.cz)

Kniha světoznámého průkopníka v medicíně, doktora lékařských věd, profesora, člena prezídia Ruského sdružení odborníků tradičního a lidového léčitelství Ivana Pavloviče Něumyvakina Žijte dlouho, žijte aktivně aneb Komplexní medicína od kosmického lékaře.Ve svém díle autor předkládá komplexní ozdravný systém, jenž pomáhá nejen zbavit se mnohých onemocnění prakticky bez užívání syntetických léků, ale také, co je neméně důležité, zabránit jejich vzniku.Doktor Něumyvakin tvrdí, že dobré zdraví je darem samotné Přírody. Člověku jen zbývá šetrně s ním zacházet a dle možnosti zvětšovat jeho sílu. Dokonce ve chvíli, kdy je vaše zdraví podlomené, stále máte vše potřebné pro to, abyste změnili situaci k lepšímu. (knihydobrovsky.cz)

Koho má literatura hájit? Má vůbec Host někoho hájit? Má ji stát podporovat? A jak? Je poezie odsouzena k životu v ghettu? Může próza konkurovat audiovizuálním médiím? K čemu tu vlastně jako autoři jsme?V červnu roku 2015 proběhl první polistopadový Sjezd spisovatelů, s podtitulem "Přepisujeme přítomnost". Přední básníci a prozaici, ale i literární kritici, sociologové a filozofové zde hovořili o stavu literatury, jejím vztahu ke společnosti a státu. Sborník, který držíte v rukou, obsahuje řečnické příspěvky, které na sjezdu zazněly. (knihydobrovsky.cz)

Hana píše a překládá texty. Ve svém volnu pracuje na vlastním rukopise, protože jako každý třetí člověk na zeměkouli i ona se chce stát spisovatelkou. A jako mnoho dalších žen na světě prahne po muži snů a po všem, o co ji první manžel, hafefobik s chorobným strachem z doteků, připravil. Ovládaná a poblázněná svou vulvou narazí na svého oblíbeného spisovatele, pro změnu ovládaného a poblázněného rozdrceným egem. Když požádá Hanu o zhodnocení svého nového rukopisu, na oplátku začne číst nejen její text, ale i ji samotnou. Seznámí ji se světem, v němž se pohybuje, a otevře jí dveře k jejímu snu. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Po Příbězích Petra Šabacha, kterými Centrum Paraple a vydavatelství Radioservis zahájily edici čtení z české prózy, jsme sáhli po povídkách Bohumila Hrabala. Mimochodem, víte, že se tento autor pomalu, ale jistě sává ve světě největším a nejznámějším českým spisovatelem? Tak teď to víte. Hrabal je jedinečný. Tím, jak psal, i tím, o čem psal. Byl fascinován tajemstvím a skrytou krásou nehezkých míst, všedních věcí a malých lidských osudů. Přes svůj psací stroj horečně hledal způsob, jak přenést své okouzlení na nás. Podroboval při tom češtinu zatěžkávacím zkouškám, zda je tohoto přenosu schopna. Jsem přesvědčen, že ji prověřil dokonale, a nezávidím překladatelům do jiných jazyků jejich těžký úkol. Povídka je dobrý literární útvar. Svou krátkostí nutí autora k hutnosti. Slovo v povídce jako by mělo větší specifickou váhu než v románu. Byl bych rád, kdybyste si na Hrabalových slovech pochutnali stejně jako herci, kteří je pronášejí. Přibalili jsme jednu lahůdku: povídku, kterou čte sám Bohumil Hrabal. Když k tomu všemu ještě dodám, že veškerý výtěžek z prodeje tohoto CD jde na pomoc vozíčkářům. Můžu vám spolu s jednou Hrabalovou postavou už jen říci: "Nekupte to..." Zdeněk Svěrák (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Komentář Bohumila Bezoušky k původnímu LP albu 1 18 2365 vydanému v Supraphonu v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Když jsem byl asi podruhé, nebo potřetí hostem svého přítele národního umělce Eduarda Kohouta v jeho pořadu "Eduard Kohout Viole", řekl mi Edoušek svým neodolatelným tónem:"Poslechni, nemyslíš, že by ses tu už uživil sám?" Teprve po jeho odchodu z našich řad se jeho slova připomněla znova - a tak vznikl můj Violový Legrecitál, těšící se tak velkému zájmu herecké i neherecké veřejnosti. Ve snaze umožnit i těm, kteří to mají do Violy z ruky, alespoň částečnou účast na tomto večeru i pro ty, kdož si chtějí připomenout jeho atmosféru, pořídili jsme ze zvukového záznamu Legrecitálu jakýsi výběr. Snad se vám bude líbit. Pak bychom udělali další. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že mne k "povýtce k indiskrecím z divadelního zákulisí, jak zní podtitulek Legrecitálu, vedla upřímná snaha Vás pobavit a že všechny oběti svého klevetění mám ze srdce rád. Nesuďte příliš přísně občasné ostřejší slovíčko: jen zarputilý puritán by těmto neustále živým slovům mohl upírat právo na existenci v knížkách a na deskách. Váš Bohumil Bezouška (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Původní LP album 1118 2786 Večer s Bohumilem Bezouškou (2) vydal Supraphon v roce 1981 - nyní titul vychází poprvé digitálně (první díl byl vydaný v březnu pod kat. číslem VT 0413-2) Komentář Bohumila Bezoušky k původnímu LP albu 1 18 2365 vydanému v Supraphonu v roce 1978: Když jsem byl asi podruhé, nebo potřetí hostem svého přítele národního umělce Eduarda Kohouta v jeho pořadu "Eduard Kohout Viole", řekl mi Edoušek svým neodolatelným tónem:"Poslechni, nemyslíš, že by ses tu už uživil sám?" Teprve po jeho odchodu z našich řad se jeho slova připomněla znova - a tak vznikl můj Violový Legrecitál, těšící se tak velkému zájmu herecké i neherecké veřejnosti. Ve snaze umožnit i těm, kteří to mají do Violy z ruky, alespoň částečnou účast na tomto večeru i pro ty, kdož si chtějí připomenout jeho atmosféru, pořídili jsme ze zvukového záznamu Legrecitálu jakýsi výběr. Snad se vám bude líbit. Pak bychom udělali další. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že mne k "povýtce k indiskrecím z divadelního zákulisí, jak zní podtitulek Legrecitálu, vedla upřímná snaha Vás pobavit a že všechny oběti svého klevetění mám ze srdce rád. Nesuďte příliš přísně občasné ostřejší slovíčko: jen zarputilý puritán by těmto neustále živým slovům mohl upírat právo na existenci v knížkách a na deskách. Váš Bohumil Bezouška (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Humor na CD v podání Bohumila Klepla! Populární herec vypráví neuvěřitelné historky nejen z natáčení. Záznam představení z pražského Divadla Kalich, kde oblíbený bavič líčí své veselé zážitky z herecké profese i ze života. CD představuje Boba Klepla jako skvělého komika, imitátora i vypravěče. Humorné vzpomínky na divadelní zájezdy, na cesty po světě s loutkovým divadlem i na příhody s arménskou maminkou. (knihydobrovsky.cz)

Unikátní propojení poetických i věcných textů Bohumila Říhy a Mileny Lukešové s nádhernými ilustracemi Jana Kudláčka byla přeložena do několika světových jazyků. Abecedně řazená encyklopedie představuje fascinující život nejrozmanitějších druhů zvířat napříč celou zeměkoulí: malá, velká, žijící na zemi i pod jejím povrchem, ve vzduchu, v hlubinách oceánů, křehká živá stvoření, která si zasluhují náš respekt a ochranu.250 zvířat z celého světa. (patro.cz)

Kdo by neznal Broučky - jedno z nejoblíbenějších děl české literatury? Kniha od roku 1876 vyšla už více než stokrát a patří k vůbec nejvydávanějším českým publikacím pro děti. A nezůstalo jen u češtiny, byla přeložena do angličtiny, němčiny, ruštiny a dalších jazyků. Broučky doprovodilo ilustracemi mnoho předních českých výtvarníků, příběh se dočkal i několika animovaných zpracování. Poněkud ve stínu tohoto díla zůstal jejich autor Jan Karafiát (1846-1929). V obecném povědomí asi zůstává, že byl evangelický farář, avšak více je o něm známo pouze v evangelickém prostředí a v místech, kde působil. Kniha je výborem z původních čtyř svazků Karafiátových pamětí, jež postupně vycházely v letech 1919, 1921, 1922 a 1923 v Praze, a zahrnuje období jeho dětství, studií a zrání až po jeho dvacetileté působení v Hrubé Lhotě. Po sto letech je tak možné se znovu těšit z autentického vzpomínání tohoto nevšedního spisovatele. V Pamětech spisovatele Broučků přibližuje Jan Karafiát svůj bohatý života - své dětství v Jimramově (tedy po staru Imramově, jak jej sám nazývá), studia v cizině i následné působení v Čechách a na Moravě. Nabízí barvitý obraz nejen svého vlastního životního putování, duchovního zrání a bojů, které v úsilí o obrození reformované evangelické církve podstoupil, ale i lidí, se kterými se v životě potkal, a krajů, ve kterých pobýval. Jeho vzpomínání je o to zajímavější, že žil v době převratných historických událostí a proměn, které jej výrazně ovlivnily - od prusko-rakouské či prusko-francouzské války a sjednocení Německa přes první světovou válku až po rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatné Československé republiky. V knize je zachováno původní rozdělení do jednotlivých dílů, které nyní představují samostatné části knihy. Až na drobné úpravy ve prospěch srozumitelnosti textu byl zachován i jazyk a gramatika původního vydání. (patro.cz)

Druhé, opravené a doplněné vydání přináší po úvodních statích zasvěcených jednotlivým národním literaturám – estonské (Naděžda Slabihoudová), litevské (Alena Vlčková) a lotyšské (Pavel Štoll) – abecedně řazená hesla ze všech pobaltských literatur, především autorů od nejstarších dob po současnost, ale i anonymních děl (Kalevipoeg – Syn Kalevův), specifických žánrů (Litevské dainy) a nezapomíná ani na menšinovou literaturu (Litevská polská literatura aj.); součástí knihy je i přehled autorů podle národností a základní literatura. (patro.cz)

Tato publikace ve 410 slovníkových heslech většinou doplněných fotografiemi přináší přehled literátů, osobností literatury, které jsou spjaté s uvedenými regiony. Do slovníku jsou zařazeny autoři poezie, prózy a divadelních her, autoři zabývající se literárními vědami (literární historií, teorií a kritikou), mapující životy a díla jiných spisovatelů, překladatelé, písmáci, archiváři, knihaři, tiskaři, vydavatelé, nakladatelé, dále publicisté, vlastivědní pracovníci a badatelé zabývající se literární problematikou, případně i regionální historií nebo kulturou. Je zde uvedena i celá řada známých osobností, např. J. A. Komenský, A. Jirásek, B. Němcová, K. H. Borovský, J. Kainar, J. Karafiát, A. Lustig a další. Tento Slovník spisovatelů Svitavska navazuje na již dříve vydané Literární toulky po Svitavsku, které kombinují literárního průvodce a literární publicistiku, předkládají náměty na literární procházky, toulky či putování v literárně bohatém regionu. (patro.cz)

(patro.cz)

(patro.cz)

Druhé, aktualizované, opravené a rozšířené vydání slovníku, který vedle obsáhlé úvodní stati o vývoji české literatury zahrnuje na 1 000 hesel autorů (včetně anonymních) od nejstarších dob až po počátek 21. století a poprvé je připojen i rejstřík filmů a televizních inscenací, které vznikly na základě literárních děl a s odkazem na příslušné autory. (patro.cz)

Druhé, doplněné a aktualizované vydání slovníku přináší úvodní přehledové statě jednotlivých národních literatur a poté abecedně řazená hesla básníků, prozaiků, dramatiků, esejistů atd. dánské, faerské, finské, finskošvédské, fríské, islandské, nizozemské, norské a švédské literatury. Knihu uzavírají rejstříky podle národních literatur, pravidla výslovnosti a doporučená literatura. (knihydobrovsky.cz)

Tato publikace ve 410 slovníkových heslech většinou doplněných fotografiemi přináší přehled literátů, osobností literatury, které jsou spjaté s uvedenými regiony. Do slovníku jsou zařazeny autoři poezie, prózy a divadelních her, autoři zabývající se literárními vědami (literární historií, teorií a kritikou), mapující životy a díla jiných spisovatelů, překladatelé, písmáci, archiváři, knihaři, tiskaři, vydavatelé, nakladatelé, dále publicisté, vlastivědní pracovníci a badatelé zabývající se literární problematikou, případně i regionální historií nebo kulturou. Je zde uvedena i celá řada známých osobností, např. J. A. Komenský, A. Jirásek, B. Němcová, K. H. Borovský, J. Kainar, J. Karafiát, A. Lustig a další. Tento Slovník spisovatelů Svitavska navazuje na již dříve vydané Literární toulky po Svitavsku, které kombinují literárního průvodce a literární publicistiku, předkládají náměty na literární procházky, toulky či putování v literárně bohatém regionu. (knihydobrovsky.cz)

Po více než třiceti letech vychází zásadně přepracovaný slovník jedné z nejstarších a největší evropských literatur, která nejen v renesanci (Dante, Petrarca, Machiavelli) významně ovlivnila celou evropskou civilizaci. Autorský kolektiv vedl náš přední romanista Jiří Pelán. (knihydobrovsky.cz)

Kdo by neznal Broučky - jedno z nejoblíbenějších děl české literatury? Kniha od roku 1876 vyšla už více než stokrát a patří k vůbec nejvydávanějším českým publikacím pro děti. A nezůstalo jen u češtiny, byla přeložena do angličtiny, němčiny, ruštiny a dalších jazyků. Broučky doprovodilo ilustracemi mnoho předních českých výtvarníků, příběh se dočkal i několika animovaných zpracování. Poněkud ve stínu tohoto díla zůstal jejich autor Jan Karafiát (1846-1929). V obecném povědomí asi zůstává, že byl evangelický farář, avšak více je o něm známo pouze v evangelickém prostředí a v místech, kde působil. Kniha je výborem z původních čtyř svazků Karafiátových pamětí, jež postupně vycházely v letech 1919, 1921, 1922 a 1923 v Praze, a zahrnuje období jeho dětství, studií a zrání až po jeho dvacetileté působení v Hrubé Lhotě. Po sto letech je tak možné se znovu těšit z autentického vzpomínání tohoto nevšedního spisovatele. V Pamětech spisovatele Broučků přibližuje Jan Karafiát svůj bohatý života - své dětství v Jimramově (tedy po staru Imramově, jak jej sám nazývá), studia v cizině i následné působení v Čechách a na Moravě. Nabízí barvitý obraz nejen svého vlastního životního putování, duchovního zrání a bojů, které v úsilí o obrození reformované evangelické církve podstoupil, ale i lidí, se kterými se v životě potkal, a krajů, ve kterých pobýval. Jeho vzpomínání je o to zajímavější, že žil v době převratných historických událostí a proměn, které jej výrazně ovlivnily - od prusko-rakouské či prusko-francouzské války a sjednocení Německa přes první světovou válku až po rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatné Československé republiky. V knize je zachováno původní rozdělení do jednotlivých dílů, které nyní představují samostatné části knihy. Až na drobné úpravy ve prospěch srozumitelnosti textu byl zachován i jazyk a gramatika původního vydání. (knihydobrovsky.cz)

Druhé, opravené a doplněné vydání přináší po úvodních statích zasvěcených jednotlivým národním literaturám - estonské (Naděžda Slabihoudová), litevské (Alena Vlčková) a lotyšské (Pavel Štoll) - abecedně řazená hesla ze všech pobaltských literatur, především autorů od nejstarších dob po současnost, ale i anonymních děl (Kalevipoeg - Syn Kalevův), specifických žánrů (Litevské dainy) a nezapomíná ani na menšinovou literaturu (Litevská polská literatura aj.); součástí knihy je i přehled autorů podle národností a základní literatura. (knihydobrovsky.cz)