Blues pro lidská srdce - bohumil ždichynec

Bilanční sbírka moderní narativní poezie, přicházející v originálně nové, svěží a čtenářsky srozumitelné formě. V našich životech jsou obsaženy city i myšlenky, otiskující se jako memy, kulturní vjemy, do plynoucí vody na jezu nekonečného snu evoluce. Žijeme své životy tady a teď, jsme spolutvůrci dějin nelehké, globální, převratné technoinformační doby. I Evropa a místo, kde žijeme, se rychle mění. Má- li naše civilizace přežít, nebuďme lhostejní k ohrožení svých generačních kořenů, konejme v pravdě a se ctí dokud ještě zbývá trocha času. Záleží na každém jednotlivci, kam bude se doba, v níž žijeme, ubírat. Chceme- li změnit negativa stávající společnosti v pozitiva, potřebujeme více mezilidské lásky, nový styl života. Je to inspirativní kniha na hranici mezi poezií a prózou, s naléhavým apelem k čtenáři v prožívané době. - V doslovu knihy píše recenzent knihy PhDr. Miroslav Kovářík : " I tento Ždichyncův literární počin je mnohostranně definovanou diagnózou času, jenž patrně čemusi závažnému předchází. Je dobré si to připomínat a mít ´své básníky´ nablízku. Lékař a básník, v knize diagnostikuje stav doby a nabízí prostředníky k její obrodě - díky za tuto medicínu hudby slov pro srdce, do níž můžeme jako spoluhráči kdykoli přistoupit". (knihydobrovsky.cz)

Není život pouhou hrou pokusu a omylu? Přetrvá v nás - a v srdcích těch, co přijdou po nás - obraz původní krajiny? V beletristicky psané, čtivé faktografické knize provází autor čtenáře historií krásného koutu jižních Čech. Itinerář cesty přizpůsobil poznávání osudů z dochovaných útržkovitých záznamů pamětníků, nesoustavných deníkových poznámek a ze studia kronik kraje jižních Čech, kde žili jeho předci po několik staletí. Autorovým průvodcem dějinami této magické krajiny ve střídání generací předků je symbolicky anděl. "Až si tudíž čtenáři budou moci s chutí přibližovat tolikeré stopy v srdci, zasuté i oživlé minulosti vyprávění, nechť ocení též autorův cit a smysl pro namnoze sedmibolestnou rozmanitost krajiny. Nic z toho neskončilo, nic nepropadlo v paměti, to vše naopak zanechalo i prostřednictvím autorových vstupů do života předků i do životů našich nevysychající a nesmazatelné stopy v srdci. Čtěme tedy o nich, čtěme i v nich," píše v úvodu ke knize doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Je to víra v lepší svět, která provází autora na poutní cestě ke kořenům života. "K lidské zralosti patří znát své hranice a orientovat se dostatečným způsobem v současnosti. Autor se dokáže na podstatu věcí podívat novým a nečekaným pohledem, což je přínosem publikace. K tomu patří i hodnotící pohled na české dějiny," uvádí v doslovu PhDr. Olga Nytrová. Kniha je ilustrována zajímavými fotografiemi z archivů. (knihydobrovsky.cz)

"Jak se svět proměňuje? Má anděl duši, může ji vůbec mít? Je pro nás ráj již uzavřený, či nikoli? Co ale bylo dřív? Je už za dveřmi budoucnost? Komu zvoní hrana? Jak to všechno bylo doopravdy? Znáš sám sebe? A znáš-li, přežiješ sám sebe? Kam se ukryla pravda? Je poznání poznatelné? Budou z nás všehovšudy ztracenci přimhouřených očí? Co lidstvu přináší postcivilizace? Nevyznáváme prostřednictvím médií jakýsi rituální kanibalismus? Kam dojdeme, jdeme-li stále víc odnikud nikam? V čem spočívá umění žít?... To všechno jsou otázky určené ponejvíce nám ještě přeživším nebo pořád přežívajícím, z nichž nejzávažnější je zejména a především ono tázání, s jehož přičiněním se tváří v tvář tekuté době a hranatému světu neústupně ptáme nejenom: Co dělat?, ale především: Jak žít? Po rozsáhlé kulturněhistorické publikaci Stopy v srdci, pojednávající o proměně člověka a krajiny ve světle genealogie jihočeského rodu, se básník a lékař Bohumil Ždichynec ve své nové knize opět obrátil k "srdci"; tentokrát ovšem nejen jako k symbolu současného života a soudobé civilizace, ale i jako k pozitivnímu symbolu naší kéž by rovněž pozitivní budoucnosti," píše o této knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

Životem jít a v duši cítit magické chvění, čistou, absolutní krásu. Moderní poezie, která přichází v neotřelé, svěží a čtenáři srozumitelné formě k současnému člověku, jemuž doba v informačně roztříštěném, nebezpečně chaotickém a stresujícím světě vyprazdňuje duši a podprahově nutí žít uspěchaný, prázdný, reklamou manipulovaný život. Žít s láskou, která musí existovat, být konkrétní, aby držela lidskou evoluci pohromadě, dotknout se podstaty poezie, zatímco ona uniká, vychutnat ji, proniknout až za ní. Změnit úhel pohledu, přestat ukrajovat to elementární ze své bytosti, poznat sama sebe. To je naléhavé, důvěrné poselství od renomovaného autora; spisovatele, esejisty, básníka, v civilní profesi lékaře a vědce. Napsal na 30 knih. Jeho poezie byla opakovaně představena i v mluvené formě ve známé pražské poetické vinárně Viola (v podání R. Lukavského aj.). Analyzovat svůj vnitřní svět a žít pravdivě autentický život- o tom je především zajímavá kniha poezie Bohumila Ždichynce. (knihydobrovsky.cz)

„Jak se svět proměňuje? Má anděl duši, může ji vůbec mít? Je pro nás ráj již uzavřený, či nikoli? Co ale bylo dřív? Je už za dveřmi budoucnost? Komu zvoní hrana? Jak to všechno bylo doopravdy? Znáš sám sebe? A znáš-li, přežiješ sám sebe? Kam se ukryla pravda? Je poznání poznatelné? Budou z nás všehovšudy ztracenci přimhouřených očí? Co lidstvu přináší postcivilizace? Nevyznáváme prostřednictvím médií jakýsi rituální kanibalismus? Kam dojdeme, jdeme-li stále víc odnikud nikam? V čem spočívá umění žít?... To všechno jsou otázky určené ponejvíce nám ještě přeživším nebo pořád přežívajícím, z nichž nejzávažnější je zejména a především ono tázání, s jehož přičiněním se tváří v tvář tekuté době a hranatému světu neústupně ptáme nejenom: Co dělat?, ale především: Jak žít? Po rozsáhlé kulturněhistorické publikaci Stopy v srdci, pojednávající o proměně člověka a krajiny ve světle genealogie jihočeského rodu, se básník a lékař Bohumil Ždichynec ve své nové knize opět obrátil k „srdci“; tentokrát ovšem nejen jako k symbolu současného života a soudobé civilizace, ale i jako k pozitivnímu symbolu naší kéž by rovněž pozitivní budoucnosti,“ píše o této knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (patro.cz)

Není život pouhou hrou pokusu a omylu? Přetrvá v nás – a v srdcích těch, co přijdou po nás – obraz původní krajiny? V beletristicky psané, čtivé faktografické knize provází autor čtenáře historií krásného koutu jižních Čech. Itinerář cesty přizpůsobil poznávání osudů z dochovaných útržkovitých záznamů pamětníků, nesoustavných deníkových poznámek a ze studia kronik kraje jižních Čech, kde žili jeho předci po několik staletí. Autorovým průvodcem dějinami této magické krajiny ve střídání generací předků je symbolicky anděl. „Až si tudíž čtenáři budou moci s chutí přibližovat tolikeré stopy v srdci, zasuté i oživlé minulosti vyprávění, nechť ocení též autorův cit a smysl pro namnoze sedmibolestnou rozmanitost krajiny. Nic z toho neskončilo, nic nepropadlo v paměti, to vše naopak zanechalo i prostřednictvím autorových vstupů do života předků i do životů našich nevysychající a nesmazatelné stopy v srdci. Čtěme tedy o nich, čtěme i v nich,“ píše v úvodu ke knize doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Je to víra v lepší svět, která provází autora na poutní cestě ke kořenům života. „K lidské zralosti patří znát své hranice a orientovat se dostatečným způsobem v současnosti. Autor se dokáže na podstatu věcí podívat novým a nečekaným pohledem, což je přínosem publikace. K tomu patří i hodnotící pohled na české dějiny,“ uvádí v doslovu PhDr. Olga Nytrová. Kniha je ilustrována zajímavými fotografiemi z archivů. (patro.cz)

Čas mezi narozením a smrtí je součástí bytostné eupnoe, zdravého okysličení těla. Naplňuje živáčky lidičky magickou realitou prožívaného snu. Inspiruje k tvořivému životu "tady a teď". Neurčitost budoucnosti umožňuje stávat se jejím počátkem. Rodíme se s žízní po životě. "K základním motivům a určujícím fenoménům této prózy patří například: Probuzení z klinické smrti. Prožitek změněného vědomí. Nevyléčitelné onemocnění a cesta k společnému harakiri. Víra jako vzduch, bez něhož člověk nemůže žít. Cesta časem v tajemném vesmíru. Zásahy do lidského genomu. Mementum mori lidstva. Svět ptačích migrantů. Setkávání času s prostorem. Možná existence sil, které naplňují smysl žití. Člověk může být realistou a vnímat svět reálně a žít reálně, znamená to ovšem, že je schopen věřit a uvěřit v zázrak harmonie, která je sama o sobě jedinečným a tudíž i nadějeplným a smysluplným živoucím organismem," připomíná v doslovu literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Čtivá kniha k zamyšlení, která potěší vnímavého čtenáře. (knihydobrovsky.cz)

Nejpodstatnější v životě tušíme, nevidíme dál než zase stopy. Jak nalézat ve světě krásu? Jsme uživatelé předmětů civilizace a žijeme v prostředí, jehož principu fungování přestáváme rozumět. Pomůže digitální komunikace, kdy máme vše jako na dlani? Možná svět bude jedinou vesnicí a začnou se zaoblovat jeho hrany. Zdaleka to není jisté. Život je prolínáním témat, střídáním obrazů i chronologie děje. Jak ho zaznamenat? „Člověče, říkám srdci, buď ve mně blíž“, nabádá autor. Poznání je poezií myšlení, ima¬ginativní kubismus je trvalá výzva. K čemu by byli básníci, kdyby k současnosti mlčeli? „Ždichyncova novější umělec¬ká výpověď vyklenula ve dvě roz¬sáhlé, do určité míry a v jistém smyslu až monumentální knižní syntézy, vznikající z valné části v několika nedávno uplynulých letech. Nejprve v básnický opus příznačně nazvaný Hamlet v te¬kuté době (2017) a nedlouho poté předkládaný svazek poetických i nepoetických meditací a maxim se souměři¬telně emblematickým názvem Hranatej svět, lyric¬ký opus oplývající vůlí k filosofování a k poznávání (či k poznání) nepochybně ze všeho nejvíce ztělesňuje tvůrčí svár sebereflektu¬jící lidské bytosti s marasmaticky se přikulujícím světem reflexe¬prostým a reflexe samozbavovaným, jehož hodnotová nestmelenost je ještě obludnější než všelijaké kulaté čtverce současné pseudokracie...“, píše v doslovu literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. A krédo autora? Aby člověk žil ve víře a nejenom přežíval, potřebuje k tomu pravdu: chtít lepší svět. (knihydobrovsky.cz)

Každý má oči, aby viděl, a srdce, aby žil, ale měl by srdcem i vidět a nežít jen z toho, co oči vidí, jelikož často vidí jen to, co si člověk vidět přeje. Lidská existence se prolíná s dantovskou vizí pekla, očistce i ráje. Digicivilizace zavádí druh Homo sapiens do metavesmíru rozšířené virtuální reality, jejíž se máme stát součástí. Kam až to bude v nové civilizaci ještě člověk a odkud už to bude někdo jiný? V tmavomodré noci s růžovými brýlemi v partituře snu Archimedes ze Syrakus, filosof, fyzik a matematik co objevil páku, věřil v počátečním nadšení, že by mohl na jejím principu vyzdvihnout svět, jenže nemohl nalézt bod, o který by mohl páku opřít. Šel zamyšlen za vnitřním hlasem, ale chybělo mu něco, co by bylo schopno nést samo sebe a nebylo neseno ničím. Množinou hledaného bodu bylo myšlení, protože chceš-li pochopit vědomí, potřebuješ ideu, působící uvnitř ega. Nalézt svůj klid v neklidném světě. "Podnětná esejistická a poetická knížka," charakterizuje dílo literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Grafickou podobu knihy vytvořil doc. ak. mal. Michal Slejška a ilustrační kresby jsou dílem ak. mal. Dimitrije Kadrnožky. (knihydobrovsky.cz)

Země je poetickou laboratoří slov. Plnost rtů Eurydik se mísí s bušením srdcí Orfeů, stačí fyziologie okamžiku a svět se změní v každém. Co víme o životě? Čas teče, slova žhnou v odstínech všech barev, v odlescích tóniny řeky umírá letní motýl, pomíjivost neodpouští.. Živí mluví o epidemii jazykem mrtvých. Byli tu skvělí lidé a nezapomenutelná atmosféra. List letí prázdnem a padá do zrcadla snu. Na zahradě rozvěšené lampiony upomínají na zahradní slavnost. Kam zmizeli hosté? "Sedni si do trávy u lesa a zasni se jaký by to bylo fajn, kdybys byl na místě, kde se zázraky dějí, a nikdy bys neřekl, že se odehrají," radí podvědomí. Vkusně vypravená publikace s ilustracemi ak. mal. Michala Slejšky. "Do určité míry je nová sbírka Bohumila Ždichynce Bezejmenný Sokrates, adresovaná lidstvu a civilizaci stojící na mnoha křižovatkách, z nichž vedou nekonečně slepé uličky, i inspirujícím hledáním a posléze objevováním hodnot našeho života. Pokud totiž kdysi Cicero usoudil, že Sokrates snesl filosofii z nebe na zemi, Bohumil Ždichynec ji ze země básnicky pozdvihuje a poněkud i pozemšťuje," píše v doslovu literární kritik doc. PhDr.Vl adimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

Nedávný civilizační šok, který formou pandemie postihl svět, ukázal znovu, jak je člověk zranitelný. Bylo to varování shůry? Rytmus civilizace zastavil svá soukolí, aby si lidstvo uvědomilo, že není pánem světa. Nynější vratká nejistota je patrná vzhledem k rozevírajícím se nůžkám mezi technickou a sociální inteligencí. Jsme účastníky hektičnosti žití, myšlenkového chaosu, sílící povrchnosti, klesající odolnosti vůči životním zátěžím. Proč ale odpovědnost a kritická situace jedny mobilizují, nutí je vydat ze sebe to nejlepší, a druhé naopak demoralizují, drtí, deformují nebo je činí apatickými? Autor rozebírá současnou krizi vnitřního světa člověka z pohledu nepolitika, spisovatele, lékaře a přírodovědce. Psáno srozumitelným jazykem a určeno pro všechny vnímavé čtenáře. (knihydobrovsky.cz)

Život tryská za životem počátkem i koncem, každý kolaps je o naději. Loterie genů v pozemském osudí přebývá v symbióze vědy a umění, na vlásku víry v pravdu visí dějiny. Rukou houslisty mraky se rozpouští, noty objaly svět líbeznou melodií. Smyčce hrají samy, tóny živými těly. Změní sen lásky v akord věčnosti? Po přečtení celé knihy čtenář může sám v sobě nalézt odpověď. Literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. o knize napsal: "Ve Stradivárkách z vinylu zkušený literát umně rozvíjí a především rozmyslně zvažuje celou řadu motivů a situací, s nimiž se soustavně, nejméně posledních sedmero let, setkáváme v jeho tvůrčím úsilí a jež můžeme pokládat za bytostný duchovní znak jeho filosofie básnického slova a uměleckého poselství. Zjevně zde ústy básníkovými k tápající civilizaci monologicky i dialogicky promlouvá novodobý vědec, lékař, znalec lidských duší. V souzvuku a v souladu s tím je koneckonců vskutku přesvědčivě k uvěření, že dokonce i titulní stradivárky z vinylu byly, jsou a budou napořád a nadále čarovnými stradivárkami." (knihydobrovsky.cz)

"Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu. Díkybohu či naštěstí nenalézáme v prózách ze Zvláštních způsobů štěstí žádná, v kdekterém současném výtvoru bující, neodpustitelně omílaná dějová nebo rádobypsychologická banální pseudostigmata. Právě s pohledem na záhadné (jakož i zákeřné a záludné) kontury přibližující se post-novodobé skutečnosti se v nich v mnoha obměnách píše o nejroztodivnějších, vskutku co nejprazvláštnějších způsobech člověčího štěstí, které se tu znázorňují v patřičném beletristickém hávu. Ten nejzvědavější i nejzvídavější zájemce o krásnou literaturu se bude především chtít unášet vlastním vyprávěním a souběžně s jeho prociťováním se poté pospolu s autorem nebo v dialogu s ním hroužit až pohroužit do odvěkých traumat a dilemat lidské existence a společenského jsoucna," uvádí v hodnocení knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

Lidská existence je plná záhad a otazníků, v jistém smyslu i dobrodružstvím poznání. V uzlových bodech na prahu krizových prožitků si často klademe otázky: Žijeme? Nežijeme? Rozumíme příslovečnému „tady a teď“? Naše cesta je tajenkou i křížovkou, plyne jako tok řeky v touze po naplnění dokonalosti a vlévá se do moře krásy žití. Nahlédněme očima lékaře do reflexe lidské psychiky. Jedinečnost pozemského života každého člověka je neopakovatelná. Lidskost spočívá v přesahování toho, co je dáno přírodou a dějinami. Pokračováním, obnovováním sebe sama, příroda a lidstvo svědčí proti smrti. Autor podává přístupnou formou souhrn informací o tom, jak zdravě a smysluplně žít a širokému okruhu zvídavých čtenářů nabízí cestu, jak rozluštit vlastní problémy, před které konkrétního člověka staví globalizující se svět. „Jde o svého druhu do mozaiky rozčleněný manifest praktické moudrosti v přítomném světě a o sumář moudrostí o onom přítomném světě“, píše v doslovu ke knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

"Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet… jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet. Civilizace nás informačně pohlcuje, hodnoty se relativizují, ztrácíme vládu nad časem, ve kterém můžeme být skutečně sami sebou. Autor vychází z představy, že kdysi existovala archa Noemova, ztracený prostor, ve kterém člověk prožíval svůj osud a mohl zastavit zběsile ubíhající čas. Život se s člověkem nemazlí, taková je realita bytí. Jaký je vlastně smysl života? Tušíme svět před životem a svět po životě. Možná magické myšlení na eruptivních vlnách poezie přispěje k objasnění této záhady. Co když Noemova archa představuje svět, který se udál nespojitě současně už dříve a bude se vyvíjet jen v poněkud jiné podobě, než jak ho vidíme se svým vědeckým poznáním v současnosti? Chcete-li poznat lépe sami sebe, přijměte spoluúčast při četbě nové knihy, která je psána srozumitelným jazykem. "Připusťme, že i reflexivní lyrika Ždichyncova je "vědeckou poezií", není však nikterak poezií vědecky holubovskou, ba dokonce ani post-holubovskou, zato nesrovnatelně více a zejména hlubinněji reflektuje traumata a dilemata, jež spatřuje ve světě vezdejším i v "tekutém" prostranství snad stále ještě mezi námi přítomné Noemovy archy," píše v doslovu knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. A krédo autora: Važme si života, nebo si nebude vážit nás. (knihydobrovsky.cz)

Životní funkce člověka mají příliš mnoho proměnných, než aby bylo možno předpovědět jeho budoucí chování. Toho se týká třináctero nevšedních a někdy až bizarních životních příběhů. Známe celek, vnímáme ale stín detailu, jsme správně přítomni ve svém těle každou vteřinou, co jich v našem životě je? Co všechno nevíme o lásce v člověku a člověka k člověku? Život má v sobě nepokoj, touhu a rytmus, jenž nepřestává naléhat v zázračném médiu času zvláštní radostí i smutkem zvonící hrany. Čtivá kniha k zamyšlení, která potěší vnímavé čtenáře. (knihydobrovsky.cz)

"Bohumil Ždichynec patří k oněm osvíceným představitelům zkoušeného lidského druhu, jejichž jak lékařská, tak i spisovatelská (a jiná) aktivita je dána především tím, že jejich duchovní zření zjevně a zhusta oplývá takřečeným utopickým napětím. Čili hledáním sounáležitosti mezi dimenzí etickou a estetickou, pojetím umělecké tvorby jako ‚viditelného před objevení se‘ i vnímáním krásné literatury jako příležitosti k spřízněnému směřování. Život je dar, ale není lhostejné, jak ho prožijeme, poznamenává v jednom svém textu lékař a spisovatel. Tudíž by nemělo být lhostejné, že filosofující a píšící jubilant má již za sebou goethovsky povznášející léta učňovská a tovaryšská, delší čas též mistrovská a že už vstoupil do údobí nadmistrovského. Iluminován celoživotní péčí o duševní i tělesné schránky, vážící každý krok a čin na vahách vědy a umění a zpytavě pohlížející na plejádu sepsaných knih coby vábivě magických krystalů, které útěšně lemují jeho životní pouť," píše v hodnocení knihy její hlavní autor literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Pohled lékaře na složitý život moderního člověka, návod, jak se orientovat ve světě, do kterého jsme se narodili a který vědomě či nevědomě měníme. Právě dnes, v přetechnizované době plné stresu, spěchu a nárůstu civilizačních chorob, je ta pravá chvíle si položit otázku: jak lépe žít? Známý lékař a vědec ve své knize, psané přístupným jazykem a s uvedením příkladů z praxe, nabízí celostní pohled na současné problémy spojené s hektickým stylem života. (knihydobrovsky.cz)

Praktický rádce z pohledu lékaře i chovatele. (knihydobrovsky.cz)

V knize povídek navazuje autor na předchozí prózu Zvláštní způsoby štěstí. I tentokrát jde o čtivé nevšední příběhy, z nichž některé čerpají z lékařského prostředí. "Nikoli náhodou i v této knize Bohumila Ždichynce nejednou dospíváme k příslovečnému poznání, že vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu a náhody se pak stávají těžištěm celé řady povídkových námětů. Naše existence se odvíjí a ubírá ve stínech i světlech permanentních tajemství a cokoli se tváří v tvář všudypřítomným náhodám odhodláváme učinit, jako kdybychom bezcílně i cíleně vrhali Rubikovou kostkou. Života." (doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , literární kritik) Každou z dvaceti povídek provází ilustrace Martina Doška. Dokáže vystihnout cosi fenomenálního, spojeného s tajnými sny, věčnými archetypy, ztraceným věděním, ví, kudy se ubírá lidská obraznost. (knihydobrovsky.cz)

K životní moudrosti lze dojít cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší, někdy cestou napodobování, cestou nejlehčí, a posléze cestou zkušenosti, tedy cestou nejtěžší. Noe odpočítává dny je sice navenek nevtíravou a nená¬silnou, možná ale o to závažnější a nezbytnější filosoficky laděnou "zprávou o stavu země". Jak má prožívanou situaci reflektovat nejenom vědoucí, ale i vidoucí náš souputník a náš současník? "Bohumil Ždichynec, myslitel postrenesančního stoicis¬mu, žijící a tvořící v období postmoderního skepticismu," analyzuje ve svých textech smysl života, který nám v čase namnoze uniká. "Nejnovější průřez autorovou přítomnou poezií představuje svébytné, jakož i přímé pokračování v poetice estetického reflektování stavu věcí vezdejších, které známe již z umělcových nedávných opusů Hamlet v tekuté době (2017), Hranatej svět (2018) a srdce v mra¬kodrapu (2019)," uvádí v hodnocení díla literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Výtvarným spoluautorem publikace je akad. mal. Michal Slejška,který knihu graficky upravil a ilustroval. (knihydobrovsky.cz)

Jak praví dávná pověst, až prý bude české zemi nejhůře, vyjedou stateční blaničtí rytíři v čele se svatým Václavem z nitra hory a spasí ji. Pravděpodobně ještě tak zle nebylo, neboť rytíři se dosud neobjevili. Nebo je to všechno jinak? Dopřejte si spolu s námi malý výlet nad dojímavě půvabnou krajinou Podblanicka a možná že Velký Blaník vydá svá tajemství a vy zjistíte, jak to vlastně s těmi rytíři je. Zároveň poznáte tento malebný kout České republiky ze zcela jiné perspektivy – pohledem ptáků a pilotů. (knihydobrovsky.cz)

„Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu. Díkybohu či naštěstí nenalézáme v prózách ze Zvláštních způsobů štěstí žádná, v kdekterém současném výtvoru bující, neodpustitelně omílaná dějová nebo rádobypsychologická banální pseudostigmata. Právě s pohledem na záhadné (jakož i zákeřné a záludné) kontury přibližující se post-novodobé skutečnosti se v nich v mnoha obměnách píše o nejroztodivnějších, vskutku co nejprazvláštnějších způsobech člověčího štěstí, které se tu znázorňují v patřičném beletristickém hávu. Ten nejzvědavější i nejzvídavější zájemce o krásnou literaturu se bude především chtít unášet vlastním vyprávěním a souběžně s jeho prociťováním se poté pospolu s autorem nebo v dialogu s ním hroužit až pohroužit do odvěkých traumat a dilemat lidské existence a společenského jsoucna,“ uvádí v hodnocení knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (patro.cz)

V knize povídek navazuje autor na předchozí prózu Zvláštní způsoby štěstí. I tentokrát jde o čtivé nevšední příběhy, z nichž některé čerpají z lékařského prostředí. „Nikoli náhodou i v této knize Bohumila Ždichynce nejednou dospíváme k příslovečnému poznání, že vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu a náhody se pak stávají těžištěm celé řady povídkových námětů. Naše existence se odvíjí a ubírá ve stínech i světlech permanentních tajemství a cokoli se tváří v tvář všudypřítomným náhodám odhodláváme učinit, jako kdybychom bezcílně i cíleně vrhali Rubikovou kostkou. Života.“ (doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , literární kritik) Každou z dvaceti povídek provází ilustrace Martina Doška. Dokáže vystihnout cosi fenomenálního, spojeného s tajnými sny, věčnými archetypy, ztraceným věděním, ví, kudy se ubírá lidská obraznost. (patro.cz)

Spisovatelka, básnířka a novinářka Olga Nytrová spojila své síly s lékařem, filosofem, spisovatelem a básníkem Bohumilem Ždichyncem, aby dali dohromady pozoruhodnou knížku, která se pokouší pro moderního člověka rozklíčovat řadu problémů, jež přináší současná doba překotného technologického a společenského rozvoje a zároveň naznačit, jak je možno tato ryze moderní a postmoderní témata vnímat v kontextu s pojmy tradičními, například s historií, mytologií a vírou. "Jsme bytosti tázající se, to je naší podstatou," připomíná na přebalu za celé lidské pokolení O. Nytrová. Dodejme, že jak otázky, tak i odpovědi na ně jsou zásluhou obou autorů v této knize velmi, velmi poctivé. Jdou až na dřeň - a právě proto jsou inspirativní. Dobrý dojem z přemýšlivé a přitom vtipně napsané publikace, proložené trefnými citáty autorit, dovršují osobité ilustrace mladé výtvarnice Terezy Haspeklové. (knihydobrovsky.cz)

„Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet… jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil,“ uvažuje Hamlet. Civilizace nás informačně pohlcuje, hodnoty se relativizují, ztrácíme vládu nad časem, ve kterém můžeme být skutečně sami sebou. Autor vychází z představy, že kdysi existovala archa Noemova, ztracený prostor, ve kterém člověk prožíval svůj osud a mohl zastavit zběsile ubíhající čas. Život se s člověkem nemazlí, taková je realita bytí. Jaký je vlastně smysl života? Tušíme svět před životem a svět po životě. Možná magické myšlení na eruptivních vlnách poezie přispěje k objasnění této záhady. Co když Noemova archa představuje svět, který se udál nespojitě současně už dříve a bude se vyvíjet jen v poněkud jiné podobě, než jak ho vidíme se svým vědeckým poznáním v současnosti? Chcete-li poznat lépe sami sebe, přijměte spoluúčast při četbě nové knihy, která je psána srozumitelným jazykem. „Připusťme, že i reflexivní lyrika Ždichyncova je „vědeckou poezií“, není však nikterak poezií vědecky holubovskou, ba dokonce ani post-holubovskou, zato nesrovnatelně více a zejména hlubinněji reflektuje traumata a dilemata, jež spatřuje ve světě vezdejším i v „tekutém“ prostranství snad stále ještě mezi námi přítomné Noemovy archy,“ píše v doslovu knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. A krédo autora: Važme si života, nebo si nebude vážit nás. (patro.cz)

Lidská existence je plná záhad a otazníků, v jistém smyslu i dobrodružstvím poznání. V uzlových bodech na prahu krizových prožitků si často klademe otázky: Žijeme? Nežijeme? Rozumíme příslovečnému „tady a teď“? Naše cesta je tajenkou i křížovkou, plyne jako tok řeky v touze po naplnění dokonalosti a vlévá se do moře krásy žití. Nahlédněme očima lékaře do reflexe lidské psychiky. Jedinečnost pozemského života každého člověka je neopakovatelná. Lidskost spočívá v přesahování toho, co je dáno přírodou a dějinami. Pokračováním, obnovováním sebe sama, příroda a lidstvo svědčí proti smrti. Autor podává přístupnou formou souhrn informací o tom, jak zdravě a smysluplně žít a širokému okruhu zvídavých čtenářů nabízí cestu, jak rozluštit vlastní problémy, před které konkrétního člověka staví globalizující se svět. „Jde o svého druhu do mozaiky rozčleněný manifest praktické moudrosti v přítomném světě a o sumář moudrostí o onom přítomném světě“, píše v doslovu ke knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (patro.cz)

Náhrdelník - Lidská srdce Váš karnevalový či Halloweenský kostým může působit důvěryhodněji, i díky různým doplňkům jako je například tento náhrdelník. Tento doplněk se hodí k různým karnevalovým kostýmům, samozřejmě to necháváme na Vaší představivosti. počet: 1 ks rozměr: 120 cm (heliumking.cz)

Motto: Ptačí chřipka - zbytečná panika anebo oprávněný strach? Mnozí vědci se domnívají, že je otázkou času, kdy se objeví nový virus stejně smrtící jako AIDS a stejně rychle přenosný jako SARS. Bude to mutovaný virus ptačí chřipky zakomponovaný do "běžného" viru sezónní chřipky typu A? To nikdo s určitostí neví. Přesto se vědci i na tuto variantu připravují. Jak ukazují dějiny lidských nemocí, virus chřipky je výkonnější a rychlejší zabiják, než válka s konvenčními zbraněmi. Za první světové války zahynulo 15 milionů lidí. Španělská chřipka v letech 1918-1919 zkosila dvakrát tolik obětí během šesti měsíců. Během celosvětové epidemie - pandemie španělské chřipky, bylo jen v USA hlášeno 550 000 úmrtí, desetkrát víc než válečných ztrát americké armády. Neměli bychom se ptačí chřipky bát, ale ani ji podceňovat. Pokud budeme všichni spolupracovat podle doporučených pravidel prevence, které jsou také v této knize podrobně popsány, nemusí světová pandemie zabijácké chřipky vůbec přijít. (patro.cz)

Soubor studií vybraných z díla předního českého historika Eduarda Maura, jenž od roku 1962 působí na Filozofické fakultě UK a od roku 2003 zároveň na Univerzitě Pardubice, je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů. Ve svém rozsáhlém díle se Maur věnuje především hospodářským a sociálním dějinám raného novověku a historické demografii. Jeho studie však disponují řadou přesahů do středověku i novějších období. Právě překračování tematického a chronologického vymezení práce dělá ze souboru Maurových studií celek, jenž drží pohromadě díky záběru, který se nepohybuje pouze striktně ohraničeným prostorem. (patro.cz)

Judicializace politiky představuje jeden z nejdůležitějších fenoménů ústavního práva již několik dekád. V posledních letech však soudy zacházejí ještě dále a začínají judicializovat i samotné nastavení soudní soustavy a personální obsazení soudů. Přezkoumávají tak nejen individuální rozhodnutí o odvolávání soudců a soudních funkcionářů, ale rozhodují i o složení kárných senátů, o bytí a nebytí zvláštních soudů či generálních advokátů, o nastavení kritérií pro povyšování soudců a o tom, kdo a na základě jakých kritérií má vybírat soudce. Můžeme tedy hovořit o judicializaci justičnípolitiky. Předkládaná kniha se zabývá judicializací justiční politiky mezinárodními lidskoprávními soudy, a to na příkladu Evropského soudu pro lidská práva. Hlavním argumentem této knihy je, že Evropský soud pro lidská práva rozhoduje nejen o individuálních stížnostech, ale i o institucionálním nastavení vnitrostátních soudních systémů, čímž překračuje svůj původní mandát. Z analýzy relevantní judikatury vyplývá, že Evropský soud pro lidská práva postupně judicializoval v podstatě všechny aspekty justiční politiky, inicioval zásadní změny ve správě soudnictví a posílil vnitrostátní obecné soudy vůči jiným složkám moci. Tento vývoj však s sebou nese pro Evropský soud pro lidská práva značná rizika – ohrožuje jeho demokratickou legitimitu, umožňuje přijetí nevhodných institucionálních řešení nereflektujících lokální specifika, narušuje dělbu moci uvnitř smluvních stran Evropské úmluvy o lidských právech, eroduje hierarchické vazby ve vnitrostátních soudních soustavách a tím ohrožuje právní jistotu, a v některých zemích může vést i k zablokování řešení palčivých problémů v soudnictví. Přesto Evropský soud pro lidská práva v judicializaci justiční politiky pokračuje, neboť tím získává nové pravomoci a posiluje svou vlastní roli v evropském konstitucionalismu. Zatím mu to u smluvních stran prochází. (patro.cz)

Judicializace politiky představuje jeden z nejdůležitějších fenoménů ústavního práva již několik dekád. V posledních letech však soudy zacházejí ještě dále a začínají judicializovat i samotné nastavení soudní soustavy a personální obsazení soudů. Přezkoumávají tak nejen individuální rozhodnutí o odvolávání soudců a soudních funkcionářů, ale rozhodují i o složení kárných senátů, o bytí a nebytí zvláštních soudů či generálních advokátů, o nastavení kritérií pro povyšování soudců a o tom, kdo a na základě jakých kritérií má vybírat soudce. Můžeme tedy hovořit o judicializaci justičnípolitiky. Předkládaná kniha se zabývá judicializací justiční politiky mezinárodními lidskoprávními soudy, a to na příkladu Evropského soudu pro lidská práva. Hlavním argumentem této knihy je, že Evropský soud pro lidská práva rozhoduje nejen o individuálních stížnostech, ale i o institucionálním nastavení vnitrostátních soudních systémů, čímž překračuje svůj původní mandát. Z analýzy relevantní judikatury vyplývá, že Evropský soud pro lidská práva postupně judicializoval v podstatě všechny aspekty justiční politiky, inicioval zásadní změny ve správě soudnictví a posílil vnitrostátní obecné soudy vůči jiným složkám moci. Tento vývoj však s sebou nese pro Evropský soud pro lidská práva značná rizika – ohrožuje jeho demokratickou legitimitu, umožňuje přijetí nevhodných institucionálních řešení nereflektujících lokální specifika, narušuje dělbu moci uvnitř smluvních stran Evropské úmluvy o lidských právech, eroduje hierarchické vazby ve vnitrostátních soudních soustavách a tím ohrožuje právní jistotu, a v některých zemích může vést i k zablokování řešení palčivých problémů v soudnictví. Přesto Evropský soud pro lidská práva v judicializaci justiční politiky pokračuje, neboť tím získává nové pravomoci a posiluje svou vlastní roli v evropském konstitucionalismu. Zatím mu to u smluvních stran prochází. (knihydobrovsky.cz)

Žijeme v době zesíleného útoku na dosavadní západní společnost ze strany progresivistických kruhů snažících se rozbít její tradice a instituce a vytvořit novou společnost a nového člověka. Hypertrofovaná lidská práva se stala jedním z beranidel, jimiž se tento útok na společnost vede. Posilování moci soudů a snaha přes jejich rozhodnutí obcházet politickou demokracii a vůli občanů při prosazování politické agendy je bohužel smutnou praxí dnešní doby a mezinárodní organizace, jakou je Evropský soud pro lidská práva, stojí na vrcholu této pyramidy. Je proto důležité, aby informace a zkušenosti s fungováním této instituce byly známé širší veřejnosti a je neméně důležité, aby politická sféra i široká veřejnost věnovaly pozornost tomu, kdo Českou republiku v této vlivné instituci zastupuje. JUDr. Pejchal byl jako soudce ESLP osobností, která nebyla nakloněna extenzi a deformaci lidskoprávní agendy. Jeho kniha je ojedinělým pohledem na velmi důležitou mezinárodní instituci od člověka zevnitř, který důkladně zná její fungování, pozitiva i slabé stránky. Nešetří kritikou zkostnatělé a málo profesionální byrokracie v zázemí soudu i připomenutími důležitých kauz a událostí v jeho fungování. Publikace, která propojuje žánr memoárů a odborné literatury, je určena nejen justičním a právním specialistům, kteří s problematikou Evropského soudu pro lidská práva přicházejí profesně do styku, ale všem lidem zajímajícím se o veřejný život a instituce a mechanismy, které mají na určování jeho pravidel významný vliv. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Po Příbězích Petra Šabacha, kterými Centrum Paraple a vydavatelství Radioservis zahájily edici čtení z české prózy, jsme sáhli po povídkách Bohumila Hrabala. Mimochodem, víte, že se tento autor pomalu, ale jistě sává ve světě největším a nejznámějším českým spisovatelem? Tak teď to víte. Hrabal je jedinečný. Tím, jak psal, i tím, o čem psal. Byl fascinován tajemstvím a skrytou krásou nehezkých míst, všedních věcí a malých lidských osudů. Přes svůj psací stroj horečně hledal způsob, jak přenést své okouzlení na nás. Podroboval při tom češtinu zatěžkávacím zkouškám, zda je tohoto přenosu schopna. Jsem přesvědčen, že ji prověřil dokonale, a nezávidím překladatelům do jiných jazyků jejich těžký úkol. Povídka je dobrý literární útvar. Svou krátkostí nutí autora k hutnosti. Slovo v povídce jako by mělo větší specifickou váhu než v románu. Byl bych rád, kdybyste si na Hrabalových slovech pochutnali stejně jako herci, kteří je pronášejí. Přibalili jsme jednu lahůdku: povídku, kterou čte sám Bohumil Hrabal. Když k tomu všemu ještě dodám, že veškerý výtěžek z prodeje tohoto CD jde na pomoc vozíčkářům. Můžu vám spolu s jednou Hrabalovou postavou už jen říci: "Nekupte to..." Zdeněk Svěrák (knihydobrovsky.cz)

Předmětem monografie je doktrína prostoru pro uvážení (margin of appreciation). Evropský soud pro lidská práva používá tuto doktrínu při hledání vhodné míry volné úvahy členských států při plnění závazků vyplývajících z Úmluvy a sebeomezení (či intenzity přezkumu) Soudu. Vzhledem k odlišnostem historické, společenské, kulturní, ekonomické a jiné povahy jsou totiž vnitrostátní demokraticky legitimované orgány často v lepší pozici než mezinárodní soudci k poskytnutí náležité ochrany právům a svobodám zaručeným Úmluvou. V tom by jim měl být dán určitý prostor pro volnou úvahu. Soud poté jen přezkoumává, zda zásah či opatření, napadené stížností jednotlivce, spadají do rámce této volné úvahy či nikoliv. Tato doktrína byla ovšem předmětem zdrcující kritiky, protože s ní Evropský soud pro lidská práva nepracoval přehledně a konsistentně. Hlavním cílem této monografie proto bylo zkoumat, jaké faktory dopadají na použití této doktríny, a následně po analýze vztahů mezi nimi normativně zkonstruovat algoritmus, který by Evropský soud pro lidská práva mohl vzít v potaz při aplikaci dané doktríny, aby předešel opakování zmíněné kritiky. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor David Kosař, 296 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Judicializace politiky představuje jeden z nejdůležitějších fenoménů ústavního práva již několik dekád. V posledních letech však soudy zacházejí ještě dále a začínají judicializovat i samotné nastavení soudní soustavy a personální obsazení soudů. Přezkoumávají tak nejen individuální rozhodnutí o odvolávání soudců a soudních funkcionářů, ale rozhodují i o složení kárných senátů, o bytí a nebytí zvláštních soudů či generálních advokátů, o nastavení kritérií pro povyšování soudců a o tom, kdo a na základě jakých kritérií má vybírat soudce. Můžeme tedy hovořit o judicializaci justičnípolitiky. Předkládaná kniha se zabývá judicializací justiční politiky mezinárodními lidskoprávními soudy, a to na příkladu Evropského soudu pro lidská práva. Hlavním argumentem této knihy je, že Evropský soud pro lidská práva rozhoduje nejen o individuálních stížnostech, ale i o institucionálním nastavení... (alza.cz)

Audiokniha:,Komentář Bohumila Bezoušky k původnímu LP albu 1 18 2365 vydanému v Supraphonu v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Když jsem byl asi podruhé, nebo potřetí hostem svého přítele národního umělce Eduarda Kohouta v jeho pořadu "Eduard Kohout Viole", řekl mi Edoušek svým neodolatelným tónem:"Poslechni, nemyslíš, že by ses tu už uživil sám?" Teprve po jeho odchodu z našich řad se jeho slova připomněla znova - a tak vznikl můj Violový Legrecitál, těšící se tak velkému zájmu herecké i neherecké veřejnosti. Ve snaze umožnit i těm, kteří to mají do Violy z ruky, alespoň částečnou účast na tomto večeru i pro ty, kdož si chtějí připomenout jeho atmosféru, pořídili jsme ze zvukového záznamu Legrecitálu jakýsi výběr. Snad se vám bude líbit. Pak bychom udělali další. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že mne k "povýtce k indiskrecím z divadelního zákulisí, jak zní podtitulek Legrecitálu, vedla upřímná snaha Vás pobavit a že všechny oběti svého klevetění mám ze srdce rád. Nesuďte příliš přísně občasné ostřejší slovíčko: jen zarputilý puritán by těmto neustále živým slovům mohl upírat právo na existenci v knížkách a na deskách. Váš Bohumil Bezouška (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Původní LP album 1118 2786 Večer s Bohumilem Bezouškou (2) vydal Supraphon v roce 1981 - nyní titul vychází poprvé digitálně (první díl byl vydaný v březnu pod kat. číslem VT 0413-2) Komentář Bohumila Bezoušky k původnímu LP albu 1 18 2365 vydanému v Supraphonu v roce 1978: Když jsem byl asi podruhé, nebo potřetí hostem svého přítele národního umělce Eduarda Kohouta v jeho pořadu "Eduard Kohout Viole", řekl mi Edoušek svým neodolatelným tónem:"Poslechni, nemyslíš, že by ses tu už uživil sám?" Teprve po jeho odchodu z našich řad se jeho slova připomněla znova - a tak vznikl můj Violový Legrecitál, těšící se tak velkému zájmu herecké i neherecké veřejnosti. Ve snaze umožnit i těm, kteří to mají do Violy z ruky, alespoň částečnou účast na tomto večeru i pro ty, kdož si chtějí připomenout jeho atmosféru, pořídili jsme ze zvukového záznamu Legrecitálu jakýsi výběr. Snad se vám bude líbit. Pak bychom udělali další. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že mne k "povýtce k indiskrecím z divadelního zákulisí, jak zní podtitulek Legrecitálu, vedla upřímná snaha Vás pobavit a že všechny oběti svého klevetění mám ze srdce rád. Nesuďte příliš přísně občasné ostřejší slovíčko: jen zarputilý puritán by těmto neustále živým slovům mohl upírat právo na existenci v knížkách a na deskách. Váš Bohumil Bezouška (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Humor na CD v podání Bohumila Klepla! Populární herec vypráví neuvěřitelné historky nejen z natáčení. Záznam představení z pražského Divadla Kalich, kde oblíbený bavič líčí své veselé zážitky z herecké profese i ze života. CD představuje Boba Klepla jako skvělého komika, imitátora i vypravěče. Humorné vzpomínky na divadelní zájezdy, na cesty po světě s loutkovým divadlem i na příhody s arménskou maminkou. (knihydobrovsky.cz)

LP vinyl - V rámci kampaně Start Your Ear Off Right se vydavatelství Rhino vrací k albům několika z nejoslavovanějších interpetů hudební historie. V rámci kampaně Start Your Ear Off Right se vydavatelství Rhino vrací k albům několika z nejoslavovanějších interpetů hudební historie. V limitovaných edicích znovu vycházejí desky Alice Coopera, Television, Ramones, Arethy Franklin, ZZ Top, Joni Mitchell, Little Village, Buffalo Springfield nebo The Monkees. Součástí série je i první vinylové vydání desky Blues Blues Blues, na které najdete Jimmyho Rogerse v doprovodu dalších velkých hudebníků jako Eric Clapton, Mick Jagger, Jimmy Page, Robert Plant, Stephen Stills nebo Keith Richards. Jimmy Rogers byl bluesový zpěvák, kytarista a hráč na harmoniku. Pocházel z Chicaga a počátkem padesátých let se proslavil coby člen doprovodné kapely Moodyho Waterse. Natočil několik sólových hitů jako That's All Right nebo Walking By Myself, koncem páté dekády se odmlčel, aby se... (alza.cz)

Pro přítomný výbor ze svých písňových textů vybral Jiří Dědeček padesát šest textů. Seřadil a promísil je po svém, nejsou řazeny chronologicky podle data vzniku. To umožňuje vidět, že, jakkoli se po dobu celého půlstoletí jeho psaní vyvíjelo a tematicky obohacovalo, jako autor byl zcela hotový a vyzrálý již na samém počátku svého psaní. Doslov Jan Šulc. (knihydobrovsky.cz)

Unikátní propojení poetických i věcných textů Bohumila Říhy a Mileny Lukešové s nádhernými ilustracemi Jana Kudláčka byla přeložena do několika světových jazyků. Abecedně řazená encyklopedie představuje fascinující život nejrozmanitějších druhů zvířat napříč celou zeměkoulí: malá, velká, žijící na zemi i pod jejím povrchem, ve vzduchu, v hlubinách oceánů, křehká živá stvoření, která si zasluhují náš respekt a ochranu.250 zvířat z celého světa. (patro.cz)

Ovdovělý penzista František Vlk se vrací na místo činu – do ospalého maloměsta, kde kdysi pracoval a kde se zdánlivě zastavil čas. Jenže když si chce vychutnat zdejší poklidnou letní atmosféru a podlehnout zaslouženému nicnedělání, stane se svědkem vraždy mladé ženy. Nedá mu to, a jak se proplétá mezi starými známými a vzpomínkami, poddává se místnímu koloritu a zapojuje se do vyšetřování. A u toho mu zpívá Louis Armstrong blues o tulákovi, který jako kdyby marně hledal a nemohl najít ztracený domov. (knihydobrovsky.cz)

Když se řekne Vysočina, představíte si kouzelnou krajinu zvlněných hřbetů Českomoravské vrchoviny, třpytivých rybníků a romantických údolí potoků a řek, krajinu, která vás spoutá svým podmanivým půvabem. Rozdělit ji můžeme na několik částí, z nichž každá je jiná, a přesto mají mnoho společného. V této knize se s námi vydáte na pomyslnou cestu místy, kde se Čechy stýkají s Moravou a jejichž srdcem je královské horní město Jihlava. (knihydobrovsky.cz)

(patro.cz)

Po přečtení této útlé knihy se podíváte na politiku jinýma očima. Vznikla na základě oblíbené rubriky, jež se každý týden pravidelně objevuje v časopisu Reflex. Přímá stručná otázka, jasná nekomplikovaná odpověď. Renomovaný žurnalista se ptá, respektovaný politolog odpovídá. Jeho odpovědi často vybočují z toho, co z médií většinou slýcháme. Jsou to úvahy založené na důkladné znalosti českého politického prostředí (včetně politiky komunální), ale především vycházejí z hodnotově ukotveného občanského postoje. Nejlépe nejspíš charakterizoval tyto texty jeden ze čtenářů Reflexu, když napsal, že díky nim nejen dobře porozumíme české politice, ale současně jsou skvělou výchovou k občanství. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Penzionovaný armádní důstojník František Vlk je nucen přenechat na léto svůj pražský byt napospas dospívající neteři a sám se vrací do míst, kde kdysi strávil mnoho let života. Se zájmem registruje změny a znovu poznává dávné kamarády. Když se jednoho rána rozhodne pro nostalgickou procházku městem, kterou zakončí na staré plovárně u řeky Otavy, stane se shodou okolností svědkem vraždy mladé dívky zdánlivě nevinně se plavící na loďce. Společně se starým kamarádem z kriminální policie rozjedou vyšetřování, které však nekončí pouze pátráním v blízkosti místa činu v malém městečku Matoušově. Po stopách vraha se v hlavním městě vydává také nadšená neteř, která bez rozmýšlení vyměňuje svůj magič za knížky Dostojevského a pouští se do vlastního studia zločinu. (knihydobrovsky.cz)

BLUES PRO TEBE – David Vrobel Trio & Jiří Suchý & Jitka Molavcová. Saxofonová tradice je v Semaforu slavná. Ferdinand Havlík a Evžen Jegorov se zapsali do historie našeho divadla velmi zlatým písmem. Měl jsem za to, že sláva saxofonu s nimi odešla. Neodešla. David Vrobel nás dnes všechny udivuje svými závratnými sóly a já mu tady za to zplna hrdla děkuju. (dvd-premiery.cz)

Elektronická kniha - autor Zdeněk Antonín Jirotka, 192 stran, česky Penzionovaný armádní důstojník František Vlk je nucen přenechat na léto svůj pražský byt napospas dospívající neteři a sám se vrací do míst, kde kdysi strávil mnoho let života. Se zájmem registruje změny a znovu poznává dávné kamarády. Když se jednoho rána rozhodne pro nostalgickou procházku městem, kterou zakončí na staré plovárně u řeky Otavy, stane se shodou okolností svědkem vraždy mladé dívky zdánlivě nevinně se plavící na loďce. Společně se starým kamarádem z kriminální policie rozjedou vyšetřování, které však nekončí pouze pátráním v blízkosti místa činu v malém městečku Matoušově. Po stopách vraha se v hlavním městě vydává také nadšená neteř, která bez rozmýšlení vyměňuje svůj magič za knížky Dostojevského a pouští se do vlastního studia zločinu. (alza.cz)

Bohumila Grögerová (1921-2014) patří k nejvýraznějším osobnostem naší literatury. Její dílo, po dlouhou dobu nerozlučně spjaté s tvorbou Josefa Hiršala, bylo mnohokrát oceněno u nás i v zahraničí. Knížka Lístky čerpá z jejích pracovních zápisků, citací a poznámek, je tedy jakýmsi nahlédnutím do myšlenkového a tvůrčího světa autorky. (knihydobrovsky.cz)