Bezejmenný sokrates - bohumil ždichynec

Země je poetickou laboratoří slov. Plnost rtů Eurydik se mísí s bušením srdcí Orfeů, stačí fyziologie okamžiku a svět se změní v každém. Co víme o životě? Čas teče, slova žhnou v odstínech všech barev, v odlescích tóniny řeky umírá letní motýl, pomíjivost neodpouští.. Živí mluví o epidemii jazykem mrtvých. Byli tu skvělí lidé a nezapomenutelná atmosféra. List letí prázdnem a padá do zrcadla snu. Na zahradě rozvěšené lampiony upomínají na zahradní slavnost. Kam zmizeli hosté? "Sedni si do trávy u lesa a zasni se jaký by to bylo fajn, kdybys byl na místě, kde se zázraky dějí, a nikdy bys neřekl, že se odehrají," radí podvědomí. Vkusně vypravená publikace s ilustracemi ak. mal. Michala Slejšky. "Do určité míry je nová sbírka Bohumila Ždichynce Bezejmenný Sokrates, adresovaná lidstvu a civilizaci stojící na mnoha křižovatkách, z nichž vedou nekonečně slepé uličky, i inspirujícím hledáním a posléze objevováním hodnot našeho života. Pokud totiž kdysi Cicero usoudil, že Sokrates snesl filosofii z nebe na zemi, Bohumil Ždichynec ji ze země básnicky pozdvihuje a poněkud i pozemšťuje," píše v doslovu literární kritik doc. PhDr.Vl adimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

Čas mezi narozením a smrtí je součástí bytostné eupnoe, zdravého okysličení těla. Naplňuje živáčky lidičky magickou realitou prožívaného snu. Inspiruje k tvořivému životu "tady a teď". Neurčitost budoucnosti umožňuje stávat se jejím počátkem. Rodíme se s žízní po životě. "K základním motivům a určujícím fenoménům této prózy patří například: Probuzení z klinické smrti. Prožitek změněného vědomí. Nevyléčitelné onemocnění a cesta k společnému harakiri. Víra jako vzduch, bez něhož člověk nemůže žít. Cesta časem v tajemném vesmíru. Zásahy do lidského genomu. Mementum mori lidstva. Svět ptačích migrantů. Setkávání času s prostorem. Možná existence sil, které naplňují smysl žití. Člověk může být realistou a vnímat svět reálně a žít reálně, znamená to ovšem, že je schopen věřit a uvěřit v zázrak harmonie, která je sama o sobě jedinečným a tudíž i nadějeplným a smysluplným živoucím organismem," připomíná v doslovu literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Čtivá kniha k zamyšlení, která potěší vnímavého čtenáře. (knihydobrovsky.cz)

Nejpodstatnější v životě tušíme, nevidíme dál než zase stopy. Jak nalézat ve světě krásu? Jsme uživatelé předmětů civilizace a žijeme v prostředí, jehož principu fungování přestáváme rozumět. Pomůže digitální komunikace, kdy máme vše jako na dlani? Možná svět bude jedinou vesnicí a začnou se zaoblovat jeho hrany. Zdaleka to není jisté. Život je prolínáním témat, střídáním obrazů i chronologie děje. Jak ho zaznamenat? „Člověče, říkám srdci, buď ve mně blíž“, nabádá autor. Poznání je poezií myšlení, ima¬ginativní kubismus je trvalá výzva. K čemu by byli básníci, kdyby k současnosti mlčeli? „Ždichyncova novější umělec¬ká výpověď vyklenula ve dvě roz¬sáhlé, do určité míry a v jistém smyslu až monumentální knižní syntézy, vznikající z valné části v několika nedávno uplynulých letech. Nejprve v básnický opus příznačně nazvaný Hamlet v te¬kuté době (2017) a nedlouho poté předkládaný svazek poetických i nepoetických meditací a maxim se souměři¬telně emblematickým názvem Hranatej svět, lyric¬ký opus oplývající vůlí k filosofování a k poznávání (či k poznání) nepochybně ze všeho nejvíce ztělesňuje tvůrčí svár sebereflektu¬jící lidské bytosti s marasmaticky se přikulujícím světem reflexe¬prostým a reflexe samozbavovaným, jehož hodnotová nestmelenost je ještě obludnější než všelijaké kulaté čtverce současné pseudokracie...“, píše v doslovu literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. A krédo autora? Aby člověk žil ve víře a nejenom přežíval, potřebuje k tomu pravdu: chtít lepší svět. (knihydobrovsky.cz)

Každý má oči, aby viděl, a srdce, aby žil, ale měl by srdcem i vidět a nežít jen z toho, co oči vidí, jelikož často vidí jen to, co si člověk vidět přeje. Lidská existence se prolíná s dantovskou vizí pekla, očistce i ráje. Digicivilizace zavádí druh Homo sapiens do metavesmíru rozšířené virtuální reality, jejíž se máme stát součástí. Kam až to bude v nové civilizaci ještě člověk a odkud už to bude někdo jiný? V tmavomodré noci s růžovými brýlemi v partituře snu Archimedes ze Syrakus, filosof, fyzik a matematik co objevil páku, věřil v počátečním nadšení, že by mohl na jejím principu vyzdvihnout svět, jenže nemohl nalézt bod, o který by mohl páku opřít. Šel zamyšlen za vnitřním hlasem, ale chybělo mu něco, co by bylo schopno nést samo sebe a nebylo neseno ničím. Množinou hledaného bodu bylo myšlení, protože chceš-li pochopit vědomí, potřebuješ ideu, působící uvnitř ega. Nalézt svůj klid v neklidném světě. "Podnětná esejistická a poetická knížka," charakterizuje dílo literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Grafickou podobu knihy vytvořil doc. ak. mal. Michal Slejška a ilustrační kresby jsou dílem ak. mal. Dimitrije Kadrnožky. (knihydobrovsky.cz)

Není život pouhou hrou pokusu a omylu? Přetrvá v nás - a v srdcích těch, co přijdou po nás - obraz původní krajiny? V beletristicky psané, čtivé faktografické knize provází autor čtenáře historií krásného koutu jižních Čech. Itinerář cesty přizpůsobil poznávání osudů z dochovaných útržkovitých záznamů pamětníků, nesoustavných deníkových poznámek a ze studia kronik kraje jižních Čech, kde žili jeho předci po několik staletí. Autorovým průvodcem dějinami této magické krajiny ve střídání generací předků je symbolicky anděl. "Až si tudíž čtenáři budou moci s chutí přibližovat tolikeré stopy v srdci, zasuté i oživlé minulosti vyprávění, nechť ocení též autorův cit a smysl pro namnoze sedmibolestnou rozmanitost krajiny. Nic z toho neskončilo, nic nepropadlo v paměti, to vše naopak zanechalo i prostřednictvím autorových vstupů do života předků i do životů našich nevysychající a nesmazatelné stopy v srdci. Čtěme tedy o nich, čtěme i v nich," píše v úvodu ke knize doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Je to víra v lepší svět, která provází autora na poutní cestě ke kořenům života. "K lidské zralosti patří znát své hranice a orientovat se dostatečným způsobem v současnosti. Autor se dokáže na podstatu věcí podívat novým a nečekaným pohledem, což je přínosem publikace. K tomu patří i hodnotící pohled na české dějiny," uvádí v doslovu PhDr. Olga Nytrová. Kniha je ilustrována zajímavými fotografiemi z archivů. (knihydobrovsky.cz)

Nedávný civilizační šok, který formou pandemie postihl svět, ukázal znovu, jak je člověk zranitelný. Bylo to varování shůry? Rytmus civilizace zastavil svá soukolí, aby si lidstvo uvědomilo, že není pánem světa. Nynější vratká nejistota je patrná vzhledem k rozevírajícím se nůžkám mezi technickou a sociální inteligencí. Jsme účastníky hektičnosti žití, myšlenkového chaosu, sílící povrchnosti, klesající odolnosti vůči životním zátěžím. Proč ale odpovědnost a kritická situace jedny mobilizují, nutí je vydat ze sebe to nejlepší, a druhé naopak demoralizují, drtí, deformují nebo je činí apatickými? Autor rozebírá současnou krizi vnitřního světa člověka z pohledu nepolitika, spisovatele, lékaře a přírodovědce. Psáno srozumitelným jazykem a určeno pro všechny vnímavé čtenáře. (knihydobrovsky.cz)

Život tryská za životem počátkem i koncem, každý kolaps je o naději. Loterie genů v pozemském osudí přebývá v symbióze vědy a umění, na vlásku víry v pravdu visí dějiny. Rukou houslisty mraky se rozpouští, noty objaly svět líbeznou melodií. Smyčce hrají samy, tóny živými těly. Změní sen lásky v akord věčnosti? Po přečtení celé knihy čtenář může sám v sobě nalézt odpověď. Literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. o knize napsal: "Ve Stradivárkách z vinylu zkušený literát umně rozvíjí a především rozmyslně zvažuje celou řadu motivů a situací, s nimiž se soustavně, nejméně posledních sedmero let, setkáváme v jeho tvůrčím úsilí a jež můžeme pokládat za bytostný duchovní znak jeho filosofie básnického slova a uměleckého poselství. Zjevně zde ústy básníkovými k tápající civilizaci monologicky i dialogicky promlouvá novodobý vědec, lékař, znalec lidských duší. V souzvuku a v souladu s tím je koneckonců vskutku přesvědčivě k uvěření, že dokonce i titulní stradivárky z vinylu byly, jsou a budou napořád a nadále čarovnými stradivárkami." (knihydobrovsky.cz)

"Jak se svět proměňuje? Má anděl duši, může ji vůbec mít? Je pro nás ráj již uzavřený, či nikoli? Co ale bylo dřív? Je už za dveřmi budoucnost? Komu zvoní hrana? Jak to všechno bylo doopravdy? Znáš sám sebe? A znáš-li, přežiješ sám sebe? Kam se ukryla pravda? Je poznání poznatelné? Budou z nás všehovšudy ztracenci přimhouřených očí? Co lidstvu přináší postcivilizace? Nevyznáváme prostřednictvím médií jakýsi rituální kanibalismus? Kam dojdeme, jdeme-li stále víc odnikud nikam? V čem spočívá umění žít?... To všechno jsou otázky určené ponejvíce nám ještě přeživším nebo pořád přežívajícím, z nichž nejzávažnější je zejména a především ono tázání, s jehož přičiněním se tváří v tvář tekuté době a hranatému světu neústupně ptáme nejenom: Co dělat?, ale především: Jak žít? Po rozsáhlé kulturněhistorické publikaci Stopy v srdci, pojednávající o proměně člověka a krajiny ve světle genealogie jihočeského rodu, se básník a lékař Bohumil Ždichynec ve své nové knize opět obrátil k "srdci"; tentokrát ovšem nejen jako k symbolu současného života a soudobé civilizace, ale i jako k pozitivnímu symbolu naší kéž by rovněž pozitivní budoucnosti," píše o této knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

"Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu. Díkybohu či naštěstí nenalézáme v prózách ze Zvláštních způsobů štěstí žádná, v kdekterém současném výtvoru bující, neodpustitelně omílaná dějová nebo rádobypsychologická banální pseudostigmata. Právě s pohledem na záhadné (jakož i zákeřné a záludné) kontury přibližující se post-novodobé skutečnosti se v nich v mnoha obměnách píše o nejroztodivnějších, vskutku co nejprazvláštnějších způsobech člověčího štěstí, které se tu znázorňují v patřičném beletristickém hávu. Ten nejzvědavější i nejzvídavější zájemce o krásnou literaturu se bude především chtít unášet vlastním vyprávěním a souběžně s jeho prociťováním se poté pospolu s autorem nebo v dialogu s ním hroužit až pohroužit do odvěkých traumat a dilemat lidské existence a společenského jsoucna," uvádí v hodnocení knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

Lidská existence je plná záhad a otazníků, v jistém smyslu i dobrodružstvím poznání. V uzlových bodech na prahu krizových prožitků si často klademe otázky: Žijeme? Nežijeme? Rozumíme příslovečnému „tady a teď“? Naše cesta je tajenkou i křížovkou, plyne jako tok řeky v touze po naplnění dokonalosti a vlévá se do moře krásy žití. Nahlédněme očima lékaře do reflexe lidské psychiky. Jedinečnost pozemského života každého člověka je neopakovatelná. Lidskost spočívá v přesahování toho, co je dáno přírodou a dějinami. Pokračováním, obnovováním sebe sama, příroda a lidstvo svědčí proti smrti. Autor podává přístupnou formou souhrn informací o tom, jak zdravě a smysluplně žít a širokému okruhu zvídavých čtenářů nabízí cestu, jak rozluštit vlastní problémy, před které konkrétního člověka staví globalizující se svět. „Jde o svého druhu do mozaiky rozčleněný manifest praktické moudrosti v přítomném světě a o sumář moudrostí o onom přítomném světě“, píše v doslovu ke knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

"Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet… jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet. Civilizace nás informačně pohlcuje, hodnoty se relativizují, ztrácíme vládu nad časem, ve kterém můžeme být skutečně sami sebou. Autor vychází z představy, že kdysi existovala archa Noemova, ztracený prostor, ve kterém člověk prožíval svůj osud a mohl zastavit zběsile ubíhající čas. Život se s člověkem nemazlí, taková je realita bytí. Jaký je vlastně smysl života? Tušíme svět před životem a svět po životě. Možná magické myšlení na eruptivních vlnách poezie přispěje k objasnění této záhady. Co když Noemova archa představuje svět, který se udál nespojitě současně už dříve a bude se vyvíjet jen v poněkud jiné podobě, než jak ho vidíme se svým vědeckým poznáním v současnosti? Chcete-li poznat lépe sami sebe, přijměte spoluúčast při četbě nové knihy, která je psána srozumitelným jazykem. "Připusťme, že i reflexivní lyrika Ždichyncova je "vědeckou poezií", není však nikterak poezií vědecky holubovskou, ba dokonce ani post-holubovskou, zato nesrovnatelně více a zejména hlubinněji reflektuje traumata a dilemata, jež spatřuje ve světě vezdejším i v "tekutém" prostranství snad stále ještě mezi námi přítomné Noemovy archy," píše v doslovu knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. A krédo autora: Važme si života, nebo si nebude vážit nás. (knihydobrovsky.cz)

Bilanční sbírka moderní narativní poezie, přicházející v originálně nové, svěží a čtenářsky srozumitelné formě. V našich životech jsou obsaženy city i myšlenky, otiskující se jako memy, kulturní vjemy, do plynoucí vody na jezu nekonečného snu evoluce. Žijeme své životy tady a teď, jsme spolutvůrci dějin nelehké, globální, převratné technoinformační doby. I Evropa a místo, kde žijeme, se rychle mění. Má- li naše civilizace přežít, nebuďme lhostejní k ohrožení svých generačních kořenů, konejme v pravdě a se ctí dokud ještě zbývá trocha času. Záleží na každém jednotlivci, kam bude se doba, v níž žijeme, ubírat. Chceme- li změnit negativa stávající společnosti v pozitiva, potřebujeme více mezilidské lásky, nový styl života. Je to inspirativní kniha na hranici mezi poezií a prózou, s naléhavým apelem k čtenáři v prožívané době. - V doslovu knihy píše recenzent knihy PhDr. Miroslav Kovářík : " I tento Ždichyncův literární počin je mnohostranně definovanou diagnózou času, jenž patrně čemusi závažnému předchází. Je dobré si to připomínat a mít ´své básníky´ nablízku. Lékař a básník, v knize diagnostikuje stav doby a nabízí prostředníky k její obrodě - díky za tuto medicínu hudby slov pro srdce, do níž můžeme jako spoluhráči kdykoli přistoupit". (knihydobrovsky.cz)

Životem jít a v duši cítit magické chvění, čistou, absolutní krásu. Moderní poezie, která přichází v neotřelé, svěží a čtenáři srozumitelné formě k současnému člověku, jemuž doba v informačně roztříštěném, nebezpečně chaotickém a stresujícím světě vyprazdňuje duši a podprahově nutí žít uspěchaný, prázdný, reklamou manipulovaný život. Žít s láskou, která musí existovat, být konkrétní, aby držela lidskou evoluci pohromadě, dotknout se podstaty poezie, zatímco ona uniká, vychutnat ji, proniknout až za ní. Změnit úhel pohledu, přestat ukrajovat to elementární ze své bytosti, poznat sama sebe. To je naléhavé, důvěrné poselství od renomovaného autora; spisovatele, esejisty, básníka, v civilní profesi lékaře a vědce. Napsal na 30 knih. Jeho poezie byla opakovaně představena i v mluvené formě ve známé pražské poetické vinárně Viola (v podání R. Lukavského aj.). Analyzovat svůj vnitřní svět a žít pravdivě autentický život- o tom je především zajímavá kniha poezie Bohumila Ždichynce. (knihydobrovsky.cz)

Životní funkce člověka mají příliš mnoho proměnných, než aby bylo možno předpovědět jeho budoucí chování. Toho se týká třináctero nevšedních a někdy až bizarních životních příběhů. Známe celek, vnímáme ale stín detailu, jsme správně přítomni ve svém těle každou vteřinou, co jich v našem životě je? Co všechno nevíme o lásce v člověku a člověka k člověku? Život má v sobě nepokoj, touhu a rytmus, jenž nepřestává naléhat v zázračném médiu času zvláštní radostí i smutkem zvonící hrany. Čtivá kniha k zamyšlení, která potěší vnímavé čtenáře. (knihydobrovsky.cz)

"Bohumil Ždichynec patří k oněm osvíceným představitelům zkoušeného lidského druhu, jejichž jak lékařská, tak i spisovatelská (a jiná) aktivita je dána především tím, že jejich duchovní zření zjevně a zhusta oplývá takřečeným utopickým napětím. Čili hledáním sounáležitosti mezi dimenzí etickou a estetickou, pojetím umělecké tvorby jako ‚viditelného před objevení se‘ i vnímáním krásné literatury jako příležitosti k spřízněnému směřování. Život je dar, ale není lhostejné, jak ho prožijeme, poznamenává v jednom svém textu lékař a spisovatel. Tudíž by nemělo být lhostejné, že filosofující a píšící jubilant má již za sebou goethovsky povznášející léta učňovská a tovaryšská, delší čas též mistrovská a že už vstoupil do údobí nadmistrovského. Iluminován celoživotní péčí o duševní i tělesné schránky, vážící každý krok a čin na vahách vědy a umění a zpytavě pohlížející na plejádu sepsaných knih coby vábivě magických krystalů, které útěšně lemují jeho životní pouť," píše v hodnocení knihy její hlavní autor literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Pohled lékaře na složitý život moderního člověka, návod, jak se orientovat ve světě, do kterého jsme se narodili a který vědomě či nevědomě měníme. Právě dnes, v přetechnizované době plné stresu, spěchu a nárůstu civilizačních chorob, je ta pravá chvíle si položit otázku: jak lépe žít? Známý lékař a vědec ve své knize, psané přístupným jazykem a s uvedením příkladů z praxe, nabízí celostní pohled na současné problémy spojené s hektickým stylem života. (knihydobrovsky.cz)

Praktický rádce z pohledu lékaře i chovatele. (knihydobrovsky.cz)

V knize povídek navazuje autor na předchozí prózu Zvláštní způsoby štěstí. I tentokrát jde o čtivé nevšední příběhy, z nichž některé čerpají z lékařského prostředí. "Nikoli náhodou i v této knize Bohumila Ždichynce nejednou dospíváme k příslovečnému poznání, že vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu a náhody se pak stávají těžištěm celé řady povídkových námětů. Naše existence se odvíjí a ubírá ve stínech i světlech permanentních tajemství a cokoli se tváří v tvář všudypřítomným náhodám odhodláváme učinit, jako kdybychom bezcílně i cíleně vrhali Rubikovou kostkou. Života." (doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , literární kritik) Každou z dvaceti povídek provází ilustrace Martina Doška. Dokáže vystihnout cosi fenomenálního, spojeného s tajnými sny, věčnými archetypy, ztraceným věděním, ví, kudy se ubírá lidská obraznost. (knihydobrovsky.cz)

K životní moudrosti lze dojít cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší, někdy cestou napodobování, cestou nejlehčí, a posléze cestou zkušenosti, tedy cestou nejtěžší. Noe odpočítává dny je sice navenek nevtíravou a nená¬silnou, možná ale o to závažnější a nezbytnější filosoficky laděnou "zprávou o stavu země". Jak má prožívanou situaci reflektovat nejenom vědoucí, ale i vidoucí náš souputník a náš současník? "Bohumil Ždichynec, myslitel postrenesančního stoicis¬mu, žijící a tvořící v období postmoderního skepticismu," analyzuje ve svých textech smysl života, který nám v čase namnoze uniká. "Nejnovější průřez autorovou přítomnou poezií představuje svébytné, jakož i přímé pokračování v poetice estetického reflektování stavu věcí vezdejších, které známe již z umělcových nedávných opusů Hamlet v tekuté době (2017), Hranatej svět (2018) a Srdce v mra¬kodrapu (2019)," uvádí v hodnocení díla literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Výtvarným spoluautorem publikace je akad. mal. Michal Slejška,který knihu graficky upravil a ilustroval. (knihydobrovsky.cz)

Jak praví dávná pověst, až prý bude české zemi nejhůře, vyjedou stateční blaničtí rytíři v čele se svatým Václavem z nitra hory a spasí ji. Pravděpodobně ještě tak zle nebylo, neboť rytíři se dosud neobjevili. Nebo je to všechno jinak? Dopřejte si spolu s námi malý výlet nad dojímavě půvabnou krajinou Podblanicka a možná že Velký Blaník vydá svá tajemství a vy zjistíte, jak to vlastně s těmi rytíři je. Zároveň poznáte tento malebný kout České republiky ze zcela jiné perspektivy – pohledem ptáků a pilotů. (knihydobrovsky.cz)

„Bohumil Ždichynec demonstruje převelice nevšední spektrum žánrových postupů, které s důrazem na jejich poselství posléze uvážlivě jako by rozviřuje do učiněné mozaiky bytostného tázání po smyslu světa a po poslání světa smyslu. Díkybohu či naštěstí nenalézáme v prózách ze Zvláštních způsobů štěstí žádná, v kdekterém současném výtvoru bující, neodpustitelně omílaná dějová nebo rádobypsychologická banální pseudostigmata. Právě s pohledem na záhadné (jakož i zákeřné a záludné) kontury přibližující se post-novodobé skutečnosti se v nich v mnoha obměnách píše o nejroztodivnějších, vskutku co nejprazvláštnějších způsobech člověčího štěstí, které se tu znázorňují v patřičném beletristickém hávu. Ten nejzvědavější i nejzvídavější zájemce o krásnou literaturu se bude především chtít unášet vlastním vyprávěním a souběžně s jeho prociťováním se poté pospolu s autorem nebo v dialogu s ním hroužit až pohroužit do odvěkých traumat a dilemat lidské existence a společenského jsoucna,“ uvádí v hodnocení knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (patro.cz)

V knize povídek navazuje autor na předchozí prózu Zvláštní způsoby štěstí. I tentokrát jde o čtivé nevšední příběhy, z nichž některé čerpají z lékařského prostředí. „Nikoli náhodou i v této knize Bohumila Ždichynce nejednou dospíváme k příslovečnému poznání, že vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu a náhody se pak stávají těžištěm celé řady povídkových námětů. Naše existence se odvíjí a ubírá ve stínech i světlech permanentních tajemství a cokoli se tváří v tvář všudypřítomným náhodám odhodláváme učinit, jako kdybychom bezcílně i cíleně vrhali Rubikovou kostkou. Života.“ (doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , literární kritik) Každou z dvaceti povídek provází ilustrace Martina Doška. Dokáže vystihnout cosi fenomenálního, spojeného s tajnými sny, věčnými archetypy, ztraceným věděním, ví, kudy se ubírá lidská obraznost. (patro.cz)

„Jak se svět proměňuje? Má anděl duši, může ji vůbec mít? Je pro nás ráj již uzavřený, či nikoli? Co ale bylo dřív? Je už za dveřmi budoucnost? Komu zvoní hrana? Jak to všechno bylo doopravdy? Znáš sám sebe? A znáš-li, přežiješ sám sebe? Kam se ukryla pravda? Je poznání poznatelné? Budou z nás všehovšudy ztracenci přimhouřených očí? Co lidstvu přináší postcivilizace? Nevyznáváme prostřednictvím médií jakýsi rituální kanibalismus? Kam dojdeme, jdeme-li stále víc odnikud nikam? V čem spočívá umění žít?... To všechno jsou otázky určené ponejvíce nám ještě přeživším nebo pořád přežívajícím, z nichž nejzávažnější je zejména a především ono tázání, s jehož přičiněním se tváří v tvář tekuté době a hranatému světu neústupně ptáme nejenom: Co dělat?, ale především: Jak žít? Po rozsáhlé kulturněhistorické publikaci Stopy v srdci, pojednávající o proměně člověka a krajiny ve světle genealogie jihočeského rodu, se básník a lékař Bohumil Ždichynec ve své nové knize opět obrátil k „srdci“; tentokrát ovšem nejen jako k symbolu současného života a soudobé civilizace, ale i jako k pozitivnímu symbolu naší kéž by rovněž pozitivní budoucnosti,“ píše o této knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (patro.cz)

Není život pouhou hrou pokusu a omylu? Přetrvá v nás – a v srdcích těch, co přijdou po nás – obraz původní krajiny? V beletristicky psané, čtivé faktografické knize provází autor čtenáře historií krásného koutu jižních Čech. Itinerář cesty přizpůsobil poznávání osudů z dochovaných útržkovitých záznamů pamětníků, nesoustavných deníkových poznámek a ze studia kronik kraje jižních Čech, kde žili jeho předci po několik staletí. Autorovým průvodcem dějinami této magické krajiny ve střídání generací předků je symbolicky anděl. „Až si tudíž čtenáři budou moci s chutí přibližovat tolikeré stopy v srdci, zasuté i oživlé minulosti vyprávění, nechť ocení též autorův cit a smysl pro namnoze sedmibolestnou rozmanitost krajiny. Nic z toho neskončilo, nic nepropadlo v paměti, to vše naopak zanechalo i prostřednictvím autorových vstupů do života předků i do životů našich nevysychající a nesmazatelné stopy v srdci. Čtěme tedy o nich, čtěme i v nich,“ píše v úvodu ke knize doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. Je to víra v lepší svět, která provází autora na poutní cestě ke kořenům života. „K lidské zralosti patří znát své hranice a orientovat se dostatečným způsobem v současnosti. Autor se dokáže na podstatu věcí podívat novým a nečekaným pohledem, což je přínosem publikace. K tomu patří i hodnotící pohled na české dějiny,“ uvádí v doslovu PhDr. Olga Nytrová. Kniha je ilustrována zajímavými fotografiemi z archivů. (patro.cz)

Spisovatelka, básnířka a novinářka Olga Nytrová spojila své síly s lékařem, filosofem, spisovatelem a básníkem Bohumilem Ždichyncem, aby dali dohromady pozoruhodnou knížku, která se pokouší pro moderního člověka rozklíčovat řadu problémů, jež přináší současná doba překotného technologického a společenského rozvoje a zároveň naznačit, jak je možno tato ryze moderní a postmoderní témata vnímat v kontextu s pojmy tradičními, například s historií, mytologií a vírou. "Jsme bytosti tázající se, to je naší podstatou," připomíná na přebalu za celé lidské pokolení O. Nytrová. Dodejme, že jak otázky, tak i odpovědi na ně jsou zásluhou obou autorů v této knize velmi, velmi poctivé. Jdou až na dřeň - a právě proto jsou inspirativní. Dobrý dojem z přemýšlivé a přitom vtipně napsané publikace, proložené trefnými citáty autorit, dovršují osobité ilustrace mladé výtvarnice Terezy Haspeklové. (knihydobrovsky.cz)

„Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet… jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil,“ uvažuje Hamlet. Civilizace nás informačně pohlcuje, hodnoty se relativizují, ztrácíme vládu nad časem, ve kterém můžeme být skutečně sami sebou. Autor vychází z představy, že kdysi existovala archa Noemova, ztracený prostor, ve kterém člověk prožíval svůj osud a mohl zastavit zběsile ubíhající čas. Život se s člověkem nemazlí, taková je realita bytí. Jaký je vlastně smysl života? Tušíme svět před životem a svět po životě. Možná magické myšlení na eruptivních vlnách poezie přispěje k objasnění této záhady. Co když Noemova archa představuje svět, který se udál nespojitě současně už dříve a bude se vyvíjet jen v poněkud jiné podobě, než jak ho vidíme se svým vědeckým poznáním v současnosti? Chcete-li poznat lépe sami sebe, přijměte spoluúčast při četbě nové knihy, která je psána srozumitelným jazykem. „Připusťme, že i reflexivní lyrika Ždichyncova je „vědeckou poezií“, není však nikterak poezií vědecky holubovskou, ba dokonce ani post-holubovskou, zato nesrovnatelně více a zejména hlubinněji reflektuje traumata a dilemata, jež spatřuje ve světě vezdejším i v „tekutém“ prostranství snad stále ještě mezi námi přítomné Noemovy archy,“ píše v doslovu knihy literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. A krédo autora: Važme si života, nebo si nebude vážit nás. (patro.cz)

Lidská existence je plná záhad a otazníků, v jistém smyslu i dobrodružstvím poznání. V uzlových bodech na prahu krizových prožitků si často klademe otázky: Žijeme? Nežijeme? Rozumíme příslovečnému „tady a teď“? Naše cesta je tajenkou i křížovkou, plyne jako tok řeky v touze po naplnění dokonalosti a vlévá se do moře krásy žití. Nahlédněme očima lékaře do reflexe lidské psychiky. Jedinečnost pozemského života každého člověka je neopakovatelná. Lidskost spočívá v přesahování toho, co je dáno přírodou a dějinami. Pokračováním, obnovováním sebe sama, příroda a lidstvo svědčí proti smrti. Autor podává přístupnou formou souhrn informací o tom, jak zdravě a smysluplně žít a širokému okruhu zvídavých čtenářů nabízí cestu, jak rozluštit vlastní problémy, před které konkrétního člověka staví globalizující se svět. „Jde o svého druhu do mozaiky rozčleněný manifest praktické moudrosti v přítomném světě a o sumář moudrostí o onom přítomném světě“, píše v doslovu ke knize literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. (patro.cz)

Motto: Ptačí chřipka - zbytečná panika anebo oprávněný strach? Mnozí vědci se domnívají, že je otázkou času, kdy se objeví nový virus stejně smrtící jako AIDS a stejně rychle přenosný jako SARS. Bude to mutovaný virus ptačí chřipky zakomponovaný do "běžného" viru sezónní chřipky typu A? To nikdo s určitostí neví. Přesto se vědci i na tuto variantu připravují. Jak ukazují dějiny lidských nemocí, virus chřipky je výkonnější a rychlejší zabiják, než válka s konvenčními zbraněmi. Za první světové války zahynulo 15 milionů lidí. Španělská chřipka v letech 1918-1919 zkosila dvakrát tolik obětí během šesti měsíců. Během celosvětové epidemie - pandemie španělské chřipky, bylo jen v USA hlášeno 550 000 úmrtí, desetkrát víc než válečných ztrát americké armády. Neměli bychom se ptačí chřipky bát, ale ani ji podceňovat. Pokud budeme všichni spolupracovat podle doporučených pravidel prevence, které jsou také v této knize podrobně popsány, nemusí světová pandemie zabijácké chřipky vůbec přijít. (patro.cz)

(patro.cz)

Pátrání je věc ošemetná a nesmírně nejistá, člověk nikdy neví, co ho potká na cestě, po níž se vydal, jaká skrytá zákoutí poodhalí, zda se mu v nich bude líbit, nebo zda nakonec nebude zatrpkle proklínat své rozhodnutí. Zvláště pokud se rozhodne hledat vlastního otce. Právě na takovou cestu po stopách svého otce, pocházejícího z Konga, nás ve své nové knize Sokrates na rovníku bere Tomáš Zmeškal. Na rozdíl od svých předchozích románů popisuje v tomto příběhu osudy svých rodičů a prozrazuje něco i o sobě. Jako zkušený vypravěč s osobitým stylem se však intuitivně vyhýbá pouhému líčení klasické rodinné historie a vypráví například i o historických přešlapech, jichž se ještě na přelomu 19. a 20. století dopouštěly některé evropské státy vůči Africe a jejím národům. Teprve z tohoto prolnutí obou příběhů, oné komorní zprávy o otci a rodině s dějinami kulturního střetu, vzniká výsledný tvar Sokrata na rovníku, soubor deníkových zápisků, vzpomínek, úvah a rodinných reportáží. Znovu se zde ukazuje, že hledání je pokaždé činností nanejvýš komplexní, že nestačí pátrat v matrikách a sestavovat rodokmeny. Kdo chce skutečně pochopit, odkud přichází, musí umět dočasně opustit sebe a odvážit se k hlubšímu ponoru, ke společnosti, k zemi a dějinám. Teprve poté vzniká celistvý obraz o nás, o naší minulosti i o těch, kteří nás přivedli na svět. (patro.cz)

Skrze rozličná témata přibližuje filozof Martin Škabraha své pojetí liberalismu jako sociálně a ekologicky orientované politiky, jež by se v době vleklé krize kapitalismu měla umět inspirovat i v marxistické tradici. Kniha je výborem z esejů, které autor publikoval v letech 2004-2015 v Salonu Práva, týdeníku (dnes čtrnáctideníku) A2, Literárních novinách, Sedmé generaci, Britských listech, na portálech Vulgo.net, Téma a Ihned.cz a v Deníku Referendum. Věnuje se v nich například vztahu filozofie a veřejného prostoru, budoucnosti levice, xenofobii, multikulturalismu, vyrovnávání s minulostí, ale také vybraným literárním a filmovým dílům. (knihydobrovsky.cz)

Příběh popisuje známou hostinu z Platonova dialogu Symposion, kde je přítomno mnoho známých athénských osobností a šibalský Sokrates, který jim položí hlubokou otázku: co je to láska? (knihydobrovsky.cz)

Pátrání je věc ošemetná a nesmírně nejistá, člověk nikdy neví, co ho potká na cestě, po níž se vydal, jaká skrytá zákoutí poodhalí, zda se mu v nich bude líbit, nebo zda nakonec nebude zatrpkle proklínat své rozhodnutí. Zvláště pokud se rozhodne hledat vlastního otce. Právě na takovou cestu po stopách svého otce, pocházejícího z Konga, nás ve své nové knize Sokrates na rovníku bere Tomáš Zmeškal. Na rozdíl od svých předchozích románů popisuje v tomto příběhu osudy svých rodičů a prozrazuje něco i o sobě. Jako zkušený vypravěč s osobitým stylem se však intuitivně vyhýbá pouhému líčení klasické rodinné historie a vypráví například i o historických přešlapech, jichž se ještě na přelomu 19. a 20. století dopouštěly některé evropské státy vůči Africe a jejím národům. Teprve z tohoto prolnutí obou příběhů, oné komorní zprávy o otci a rodině s dějinami kulturního střetu, vzniká výsledný tvar Sokrata na rovníku, soubor deníkových zápisků, vzpomínek, úvah a rodinných reportáží. Znovu se zde ukazuje, že hledání je pokaždé činností nanejvýš komplexní, že nestačí pátrat v matrikách a sestavovat rodokmeny. Kdo chce skutečně pochopit, odkud přichází, musí umět dočasně opustit sebe a odvážit se k hlubšímu ponoru, ke společnosti, k zemi a dějinám. Teprve poté vzniká celistvý obraz o nás, o naší minulosti i o těch, kteří nás přivedli na svět. Tomáš Zmeškal, autor románů: Milostný dopis klínovým písmem, nakl. Torst 2008 (Cena Evropské unie za literaturu, Cena Josefa Škvoreckého, nominace Magnezia litera - próza, 2. místo v anketě Lidových novin, kniha roku). Životopis černobílého jehněte, nakl.Torst 2009 (nominace na Cenu Josefa Škvoreckého). Tomáš Zmeškal se narodil v Praze, vystudoval anglický jazyk a literaturu. Pracoval jako tlumočník, lektor, překladatel a odborný asistent na Universitě Karlově. V současnosti vede vlastní kurzy tvůrčího psaní. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Pátrání je věc ošemetná a nesmírně nejistá, člověk nikdy neví, co ho potká na cestě, po níž se vydal, jaká skrytá zákoutí poodhalí, zda se mu v nich bude líbit, nebo zda nakonec nebude zatrpkle proklínat své rozhodnutí. Zvláště pokud se rozhodne hledat vlastního otce. Právě na takovou cestu po stopách svého otce, pocházejícího z Konga, nás ve své nové knize Sokrates na rovníku bere Tomáš Zmeškal. Na rozdíl od svých předchozích románů popisuje v tomto příběhu osudy svých rodičů a prozrazuje něco i o sobě. Jako zkušený vypravěč s osobitým stylem se však intuitivně vyhýbá pouhému líčení klasické rodinné historie a vypráví například i o historických přešlapech, jichž se ještě na přelomu 19. a 20. století dopouštěly některé evropské státy vůči Africe a jejím národům. Teprve z tohoto prolnutí obou příběhů, oné komorní zprávy o otci a rodině s dějinami kulturního střetu, vzniká výsledný tvar Sokrata na rovníku, soubor deníkových zápisků, vzpomínek, úvah a rodinných reportáží. Znovu se zde ukazuje, že hledání je pokaždé činností nanejvýš komplexní, že nestačí pátrat v matrikách a sestavovat rodokmeny. Kdo chce skutečně pochopit, odkud přichází, musí umět dočasně opustit sebe a odvážit se k hlubšímu ponoru, ke společnosti, k zemi a dějinám. Teprve poté vzniká celistvý obraz o nás, o naší minulosti i o těch, kteří nás přivedli na svět. (knihydobrovsky.cz)

Dvoudílná próza Bezejmenná (1986) je podobně jako Sklepní práce (1973) a Leden na vsi (1977) textovou koláží, v níž převažují pasáže deníkového záznamu, konkrétní osobní zpovědi, záznamy o životě přátel z undergroundu a disentu, polemiky, případně politické a filosofické úvahy. Na rozdíl od těchto knih je však Bezejmenná také dilogií skládající se ze dvou textů vskutku naprosto nesourodných: první, rozsáhlejší část je onou typicky bondyovskou směsicí textů nejrůznějších, byť vesměs velmi konkrétních, osobních a dobových témat, druhá je jakýmsi „postmortálním“, chmurným epilogem k antiutopii Invalidní sourozenci (1974). Svými silně kritickými poznámkami zejména na adresu Charty 77 a jejího „stínového establishmentu“ vzbudil Bondy, poté co samizdatově vyšel první díl této prózy, značnou nelibost hlavně redaktorů tehdejší Revolver Revue, na jejíchž stránkách pak byla publikována řada ostrých kritik. (patro.cz)

Dvoudílná próza Bezejmenná (1986) je podobně jako Sklepní práce (1973) a Leden na vsi (1977) textovou koláží, v níž převažují pasáže deníkového záznamu, konkrétní osobní zpovědi, záznamy o životě přátel z undergroundu a disentu, polemiky, případně politické a filosofické úvahy. Na rozdíl od těchto knih je však Bezejmenná také dilogií skládající se ze dvou textů vskutku naprosto nesourodných: první, rozsáhlejší část je onou typicky bondyovskou směsicí textů nejrůznějších, byť vesměs velmi konkrétních, osobních a dobových témat, druhá je jakýmsi "postmortálním", chmurným epilogem k antiutopii Invalidní sourozenci (1974). Svými silně kritickými poznámkami zejména na adresu Charty 77 a jejího "stínového establishmentu" vzbudil Bondy, poté co samizdatově vyšel první díl této prózy, značnou nelibost hlavně redaktorů tehdejší Revolver Revue, na jejíchž stránkách pak byla publikována řada ostrých kritik. Druhé knižní vydání, poprvé však na základě textové revize s přihlédnutím k autorskému rukopisu (knihydobrovsky.cz)

Záznamy mladé židovské dívky odhalují strastiplný útěk její rodiny před boji 1. světové války z Haliče až do Třebíče. O sedm roků později zapisuje začínající četník do svého deníku šokující zjištění, která úzce souvisejí s osudy židovské rodiny. Kdyby všechny popsané události nedoplňovalo množství dobových novinových článků, zřejmě by si čtenář pomyslel, že tento příběh vytvořil autor s opravdu bujnou fantazií. Ale naše prababičky a pradědečci tento neobvyklý případ opravdu znali, alespoň z doslechu. (knihydobrovsky.cz)

Bezejmenná rodina je jeden z méně známých dobrodružných románů Julesa Verna z cyklu Podivuhodná putování. Jde o příběh dvou synů zrádce, kteří se snaží svým hrdinstvím očistit rodinné jméno od potupy na pozadí neúspěšného kanadského povstání za nezávislost v letech 1837–1838. Zrádcem je právník Morgaz, který roku 1825 za padesát tisíc dolarů prozradil představitelům britské koloniální vlády jména vůdců povstání. Po Morgazově sebevraždě se zbytek rodiny zbavuje příjmení a stávají se Bezejmennými.A oba synové zasvěcují celý život přípravě nového povstání a stávají se legendami. (knihydobrovsky.cz)

Dvojčata Tacenda a Willia dostala ve chvíli svého narození do vínku dar a zároveň prokletí. Tacenda byla obdařena schopností chránit své okolí proti jakémukoli nebezpečí a víc než 15 let chránila své blízké a celou vesnici. Jedné noci však její posvátná píseň, která vesnici chrání, ztratí svou moc. Tacenda z toho, že ve vesnici zůstala naživu jen ona sama a přišla úplně o všechno, podezírá zámeckého pána, známého tím, že se spolčuje s ďábly. Ve snaze se pomstít vnikne Tacenda na zámeček. A tam objeví počátek ještě většího tajemství…Novela Děti Bezejmenných je zasazená do světa sběratelské karetní hry Magic: TheGathering. (knihydobrovsky.cz)

Honza Vojtíšek v nové knize vynechal horor, a tak zůstalo jen porno. Spisovateli erotických thrillerů Pavlovi se naskytne příležitost nechat projevit svou dominantní stránku. Postaršímu majiteli stavební firmy, který už hodil flintu do žita, jedno překvapivé setkání ukáže, že radostí života lze užívat v každém věku. Barmanku kdosi stalkuje. Opravdu jí nabízí něco, co jí samotné chybí? Marek je svérázný samorost, který si užívá internetového porna, jednoho dne však odhalí nečekané možností virtuálního ukájení chtíče. Matěj dělá práce všeho druhu, a když je mu nabídnut docela zvláštní kšeft, bez mrknutí oka po něm sáhne. Pět příběhových linií, pět osudů, jedno město. (knihydobrovsky.cz)

Přešel času běh a draci zmizeli. Zdálo by se, že zlo je poraženo a Jednomyslně zvolení bez překážek dostojí svému slibu. S jakou lehkostí by se tomu dalo uvěřit. Jenže pravda je jiná a odhaluje bezduché násilí, které tu po dracích zůstalo a z jehož temné hlubiny se vynoří hrůzovláda netušené síly. Ale prozatím není nic ztraceno a Poutník, Modrooká, Horal, Lovec a Johan jedou vstříc nové naději. (knihydobrovsky.cz)

V zemi zvané Aseytasia se čtyři Jednomyslně zvolení vydali hledat Poutníka, jenž vidí dál než obyčejní lidé a mohl by jim pomoci ochránit život na Zemi pustošené soubojem dvou nesmiřitelných draků. V ději plném dobrodružství spojuje družinu čistá láska a skutečné přátelství. A také láska k přírodě a tajemstvím života. Mohou být zkušenosti, prožitky a poznání těchto pěti přátel skutečné? Nebo jsou to jen krásné výplody světa fantasy? (knihydobrovsky.cz)

Soubor studií vybraných z díla předního českého historika Eduarda Maura, jenž od roku 1962 působí na Filozofické fakultě UK a od roku 2003 zároveň na Univerzitě Pardubice, je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů. Ve svém rozsáhlém díle se Maur věnuje především hospodářským a sociálním dějinám raného novověku a historické demografii. Jeho studie však disponují řadou přesahů do středověku i novějších období. Právě překračování tematického a chronologického vymezení práce dělá ze souboru Maurových studií celek, jenž drží pohromadě díky záběru, který se nepohybuje pouze striktně ohraničeným prostorem. (patro.cz)

eBook:,Dva deníky odhalující jednu velkou tragédii z konce 1. světové války Blíží se konec 1. světové války, mír s Ruskem už je podepsán, zbývá ještě porazit Italy. Po čtyřech letech strastí a bídy všichni toužebně očekávají konečné vítězství. Mimo jiné i jedna židovská rodina, která uprchla před frontou z nejvýchodnější části Rakouska-Uherska a přes Ostravu a Brno dorazila až do moravské Třebíče. Co vše si poznamenala mladá židovská dívka do svého deníku? Rok 1925. Na četnické stanici v Třebíči oznamuje místní muž podivný případ. Vyslýchá ho mladý četnický strážmistr. Také on si vede deník – a v následujících týdnech bude jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, co vše si do něj zapíše. Kdyby všechny popsané události nedoplňovalo množství dobových novinových článků, zřejmě by si čtenář pomyslel, že tento příběh vytvořil autor s opravdu bujnou fantazií. „Taková hrůza se přece nemohla stát,“ říkali bychom si. Ale kdyby naši pradědečci a prababičky mohli vyprávět, jen by tiše přisvědčili, že tento neobvyklý případ vskutku znali, alespoň z doslechu. V celém Československu se totiž před víc než 90 lety nehovořilo o ničem jiném. Jakkoli je to neuvěřitelné, tento román je opravdu sepsán na základě skutečných událostí. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Ork Falcon, rytíř Valiant, mág Zeal. Nesourodá trojice spojenců, která se ocitá přímo v cestě povstání prastarého zla. To představuje rasa démonů, jenž se hodlá sjednotit pod svým pravým pánem a s ním v čele zadusit vše živé. Z temných koutů země se nečekaně zformuje síla, která hodlá změnit tvář světa a učinit z něj místo, kde není pro život již místa. Za pozadím zla se skrývá jako temný stín dítě, které v sobě představuje možnou naději, ale především nepopsatelnou hrozbu. Co je zač? Jak se ocitlo ve středu veškerého dění? A kdo jej mu mohl takto vystavit? Naše trojice je nucena jít na cestě za těmito odpověďmi až za samou hranici únosnosti. Zvládne jejich přátelství takovou zkoušku vůle? A obstojí lidská rasa vírou v událostech, které je čekají? Některé z odpovědí nalezne čtenář v prvním díle trilogie Bezejmenný – Povstání Zla. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Dvojčata Tacenda a Willia dostala ve chvíli svého narození do vínku dar a zároveň prokletí. Tacenda byla obdařena schopností chránit své okolí proti jakémukoli nebezpečí a víc než 15 letchránila své blízké a celou vesnici. Jedné noci však její posvátná píseň, která vesnici chrání, ztratí svou moc. Tacenda z toho, že ve vesnici zůstala naživu jen onasama a přišla úplně o všechno, podezírá zámeckého pána,známého tím, že se spolčuje s ďábly. Ve snaze se pomstít vnikne Tacenda na zámeček. A tam objeví počátek ještě většího tajemství… Novela Děti Bezejmenných je zasazená do světa sběratelské karetní hry Magic: The Gathering. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Přešel času běh a draci zmizeli. Zdálo by se, že zlo je poraženo a Jednomyslně zvolení bez překážek dostojí svému slibu. S jakou lehkostí by se tomu dalo uvěřit. Jenže pravda je jiná a odhaluje bezduché násilí, které tu po dracích zůstalo a z jehož temné hlubiny se vynoří hrůzovláda netušené síly.\\r\\nAle prozatím není nic ztraceno a Poutník, Modrooká, Horal, Lovec a Johan jedou vstříc nové naději. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Honza Vojtíšek v nové knize vynechal horor, a tak zůstalo jen porno. Spisovateli erotických thrillerů Pavlovi se naskytne příležitost nechat projevit svou dominantní stránku. Postaršímu majiteli stavební firmy, který už hodil flintu do žita, jedno překvapivé setkání ukáže, že radostí života lze užívat v každém věku. Barmanku kdosi stalkuje. Opravdu jí nabízí něco, co jí samotné chybí? Marek je svérázný samorost, který si užívá internetového porna, jednoho dne však odhalí nečekané možností virtuálního ukájení chtíče. Matěj dělá práce všeho druhu, a když je mu nabídnut docela zvláštní kšeft, bez mrknutí oka po něm sáhne. Pět příběhových linií, pět osudů, jedno město. (knihydobrovsky.cz)

eBook: V zemi zvané Aseytasia se čtyři Jednomyslně zvolení vydali hledat Poutníka, jenž vidí dál než obyčejní lidé a mohl by jim pomoci ochránit život na Zemi pustošené soubojem dvou nesmiřitelných draků. Poutník je mimo jiné i stavitelem mostů, a nejen mezi břehy, ale také mezi lidmi. V ději plném dobrodružství spojuje družinu čistá láska a skutečné přátelství. A také láska k přírodě a tajemstvím života, kterým se čtyři hrdinové, za pomoci Poutníka snaží porozumět. Nabízí se otázka: Mohou být zkušenosti, prožitky a poznání těchto pěti přátel skutečné? Nebo jsou to jen krásné výplody světa fantasy? (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Egon Bondy, 172 stran, česky, polotuhá flexo Dvoudílná próza Bezejmenná (1986) je podobně jako Sklepní práce (1973) a Leden na vsi (1977) textovou koláží, v níž převažují pasáže deníkového záznamu, konkrétní osobní zpovědi, záznamy o životě přátel z undergroundu a disentu, polemiky, případně politické a filosofické úvahy. Na rozdíl od těchto knih je však Bezejmenná také dilogií skládající se ze dvou textů vskutku naprosto nesourodných: první, rozsáhlejší část je onou typicky bondyovskou směsicí textů nejrůznějších, byť vesměs velmi konkrétních, osobních a dobových témat, druhá je jakýmsi „postmortálním“, chmurným epilogem k antiutopii Invalidní sourozenci (1974). Svými silně kritickými poznámkami zejména na adresu Charty 77 a jejího „stínového establishmentu“ vzbudil Bondy, poté co samizdatově vyšel první díl této prózy, značnou nelibost hlavně redaktorů tehdejší Revolver Revue, na jejíchž stránkách pak byla publikována řada ostrých kritik. (alza.cz)