Nedělňátko aneb s cimrmanem v zádech - miloň čepelka, aleš palán

*Kdo by neznal „jeho“ mamku z Aktu, prince Jasoně či hraběte Zeppellina? Záznam autogramiády (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Kniha rozhovorů Aleše Palána s jedním z protagonistů Divadla Járy Cimrmana Miloněm Čepelkou, vydaná v roce 2016 nakladatelstvím Vyšehrad, vzbudila zájem veřejnosti především proto, že dotazovaný patří k nejoblíbenějším členům slavného souboru. Kdo by neznal jeho mamku z Aktu, dvojroli princů Jasoně a Drsoně z pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký, hraběte Zeppelina z Hospody Na Mýtince, šikovatele Vogeltanze ze Záskoku či Babičku Boženy Němcové z Českého nebe. Miloň Čepelka svým jménem neklame. Je milý, a zároveň dokáže být ostrý a břitký jako čepel nože. Aleši Palánovi se podařilo navázat s ním důvěrný vztah, díky němuž se zpovídaný otevřel a odkryl tajné schránky své osobnosti v míře neslýchané. Spolu s Alešem Palánem se Miloň Čepelka zasloužil i o zvukovou verzi svých rozhovorů, které v rozsahu víc jak 7 hodin vycházejí v této audioknize. Ve 14 kapitolách se dozvíme nejen podrobnosti o vzniku Divadla Járy Cimrmana, jehož je spoluzakladatelem, o rozkolu, který v souboru nastal už v počátcích, ale i zajímavosti z dob jeho dalšího fungování, a také ze života Miloně Čepelky samého. Významná je například kapitola, v níž vzpomíná na dění kolem okupace v roce 1968, kdy se spolu se svými divadelními kolegy podílel na ilegálním vysílání Československého rozhlasu. Budeme upozorněni i na jeho literární tvorbu, na sbírky básní, povídek, na řadu televizních a rozhlasových her, písňových textů, zábavných a osvětových pořadů i na jeho osobité uvádění Knižní hitparády v Country radiu. Podrobnosti, zajímavosti a překvapivé informace nejen o Cimrmanech, ale o Miloni Čepelkovi a celém jeho životě. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Miloň Čepelka,Aleš Palán, čte Aleš Palán,Miloň Čepelka Kniha rozhovorů Aleše Palána s jedním z protagonistů Divadla Járy Cimrmana Miloněm Čepelkou, vydaná v roce 2016 nakladatelstvím Vyšehrad, vzbudila zájem veřejnosti především proto, že dotazovaný patří k nejoblíbenějším členům slavného souboru. Kdo by neznal jeho mamku z Aktu, dvojroli princů Jasoně a Drsoně z pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký, hraběte Zeppelina z Hospody Na Mýtince, šikovatele Vogeltanze ze Záskoku či Babičku Boženy Němcové z Českého nebe. Miloň Čepelka svým jménem neklame. Je milý, a zároveň dokáže být ostrý a břitký jako čepel nože. Aleši Palánovi se podařilo navázat s ním důvěrný vztah, díky němuž se zpovídaný otevřel a odkryl tajné schránky své osobnosti v míře neslýchané. Spolu s Alešem Palánem se Miloň Čepelka zasloužil i o zvukovou verzi svých rozhovorů, které v rozsahu víc jak 7 hodin vycházejí v této audioknize. Ve 14 kapitolách se dozvíme nejen podrobnosti o... (alza.cz)

Audiokniha na CD - autor Aleš Palán; Miloň Čepelka, čte Miloň Čepelka Kniha rozhovorů Aleše Palána s jedním z protagonistů Divadla Járy Cimrmana Miloněm Čepelkou, vydaná v roce 2016 nakladatelstvím Vyšehrad, vzbudila zájem veřejnosti, protože dotazovaný patří k nejoblíbenějším členům slavného souboru. Kdo by neznal jeho mamku z Aktu, dvojroli princů Jasoně a Drsoně z pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký, hraběte Zeppelina z Hospody Na Mýtince, šikovatele Vogeltanze ze Záskoku či Babičku Boženy Němcové z Českého nebe. Miloň Čepelka neklame ani svým jménem. Je milý (Miloň) a zároveň dokáže být ostrý a břitký jako čepel nože. Zaslouží si i zvukovou verzi svých rozhovorů, které v rozsahu víc jak 7 hodin vycházejí v této audioknize. Aleši Palánovi se podařilo navázat s ním tak důvěrný vztah, že se zpovídaný otevřel a odkryl tajné schránky své osobnosti v míře neslýchané. Ve 14 kapitolách se dozvíme nejen podrobnosti okolo vzniku Divadla Járy Cimrmana, jehož je... (alza.cz)

Ve 14 kapitolách se dozvíme nejen podrobnosti o vzniku Divadla Járy Cimrmana, jehož je spoluzakladatelem, o rozkolu, který v souboru nastal už v počátcích, ale i zajímavosti z dob jeho dalšího fungování, a také ze života Miloně Čepelky samého. Kniha rozhovorů Aleše Palána s jedním z protagonistů Divadla Járy Cimrmana Miloněm Čepelkou, vydaná v roce 2016 nakladatelstvím Vyšehrad, vzbudila zájem veřejnosti především proto, že dotazovaný patří k nejoblíbenějším členům slavného souboru. Kdo by neznal jeho mamku z Aktu, dvojroli princů Jasoně a Drsoně z pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký, hraběte Zeppelina z Hospody Na Mýtince, šikovatele Vogeltanze ze Záskoku či Babičku Boženy Němcové z Českého nebe. Miloň Čepelka svým jménem neklame. Je milý, a zároveň dokáže být ostrý a břitký jako čepel nože. Aleši Palánovi se podařilo navázat s ním důvěrný vztah, díky němuž se zpovídaný otevřel a odkryl tajné schránky své osobnosti v míře neslýchané. Spolu s Alešem Palánem se Miloň Čepelka zasloužil i o zvukovou verzi svých rozhovorů, které v rozsahu víc jak 7 hodin vycházejí v této audioknize. 1. Chtěli jsme bejt aneb Založení Divadla Járy Cimrmana 41:02 2. Kdo je tady režisér aneb Odchod otce zakladatele 17:11 3. Amadeus Lojza aneb Dětství s lehčím průběhem 27:24 4. Asi jsem strhával málo aneb Únorová lekce strachu 22:21 5. Blankolinový večer komikálií aneb Fakulta ve stínu 48:47 6. Z rýžového nákypu mlhy aneb Tři roky na druhém stupni 38:59 7. Propadli jsme optimismu aneb Představa o rozhlase 40:00 8. Proniknout do života jinudy aneb Rodinný úkol 14:33 9. Je půlnoc nádherná aneb Volání žesťů 21:01 10. V každém rohu lípa aneb Básník se středním b 11:21 11. Kdyby nás zakázali aneb Nepohodlní šťourači . 1:15:43 12. Na dvou cimrmanovských židlích aneb Sonet osamělého 28:07 13. Oprašovačka aneb Stýskání po divadle 26:54 14. Konzument příběhů aneb Vypřahání mezka 20:53 (dvd-premiery.cz)

Kniha rozhovorů Aleše Palána s jedním z protagonistů Divadla Járy Cimrmana Miloněm Čepelkou, vydaná v roce 2016 nakladatelstvím Vyšehrad, vzbudila zájem veřejnosti, protože dotazovaný patří k nejoblíbenějším členům slavného souboru. Kdo by neznal jeho mamku z Aktu, dvojroli princů Jasoně a Drsoně z pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký, hraběte Zeppelina z Hospody Na Mýtince, šikovatele Vogeltanze ze Záskoku či Babičku Boženy Němcové z Českého nebe. Miloň Čepelka neklame ani svým jménem. Je milý (Miloň) a zároveň dokáže být ostrý a břitký jako čepel nože. Zaslouží si i zvukovou verzi svých rozhovorů, které v rozsahu víc jak 7 hodin vycházejí v této audioknize. Aleši Palánovi se podařilo navázat s ním tak důvěrný vztah, že se zpovídaný otevřel a odkryl tajné schránky své osobnosti v míře neslýchané. Ve 14 kapitolách se dozvíme nejen podrobnosti okolo vzniku Divadla Járy Cimrmana, jehož je spoluzakladatelem, okolo rozkolu, který v souboru nastal už v počátcích, ale i zajímavosti z jeho dalšího fungování a také ze života Miloně Čepelky samého. Významná je například kapitola, v níž vzpomíná na dění kolem okupace v roce 1968, kdy se spolu se svými divadelními kolegy podílel na ilegálním vysílání Československého rozhlasu. Budeme upozorněni i na jeho literární tvorbu, na sbírky básní, povídek, na řadu televizních a rozhlasových her, písňových textů, zábavných a osvětových pořadů i na jeho osobité uvádění Knižní hitparády v Country radiu. Podrobnosti, zajímavosti a překvapivé informace nejen o Cimrmanech, ale o Miloni Čepelkovi a celém jeho životě. (patro.cz)

Audiokniha:,Břitká novela s prvky černého humoru je určena k poslechu i zamyšlení lidem několika generací, neboť zachycuje životní osudy tří generací rodiny Dojáčkových. Seznámíme se s panovačným dědou Fánou, který se nesmíří s tím, že se jeho dcera v padesáti letech rozhodla žít po svém, a rozhodne se k osudovému činu… Budeme sledovat příběh Fánova ambiciózního syna Viléma, jehož snad jediným životním posláním je řídit životy svých blízkých. A do třetice je tu Vilémův syn Kamil, úspěšný, ale veskrze konformní muž, pro něhož je nejvyšší hodnotou dobře fungující rodina. Z poklidu ho vytrhne až neuvěřitelná zpráva, která vrhá na rodinnou historii zcela nové světlo... Ještě dodejme názvy kapitol, které svědčí mimo jiné o křehké, hravé a poetické autorově duši: Srdcovka nádherná, Lilie bílá, Kaktus, Kala, Pivoňka, Růže, Sakura, Karafiát, Hyacint „ Vážení, kteří jste se rozhodli poslouchat, vím, že název Příliš mnoho pohřbů aneb Když květiny promluví může se zdát v koronavirové době nepatřičný. Ale prosím – nedejte se odradit. Když jsem následující povídky před časem psal, chtěl jsem ukázat, kam nás zavádějí strach, předsudky a obelhávání sama sebe. A to platí včera jako dnes nebo pozítří. Děkuji vám. Miloň Čepelka “ (knihydobrovsky.cz)

Hudební CD - Miloň Čepelka slaví 80 s Veselkou na 2CD Miloň Čepelka slaví 80 s Veselkou na 2CD Zpívají: Ivana Jelínková, Barbora Lišková, Ivana Ročková, Blanka Tůmová, Ivana Zbořilová, Milan Černohouz, Radek Klusoň, Bambini di Praga Seznam stop CD1 Hrajte tu mou, Polka, (Poupě František / Čepelka Miloň), Ivana Jelínková, Blanka Tůmová, Iva Zbořilová, Milan Černohouz / Česká muzika (Pěkná hodinka), Polka, (Kubeš Ladislav / Čepelka Miloň), Ivana Ročková, Milan Černohouz / Nastokrát, Valčík, (Jerez Pirro / Čepelka Miloň), Milan Černohouz,Ivana Zbořilová / Když ji vidím, Polka, (Lipold Jan / Čepelka Miloň), Ivana Jelínková, Milan Černohouz / Maminko, maminko, Valčík, (Lipold Jan / Čepelka Miloň), Milan Černohouz, Blanka Tůmová / Kdepak jsi maminko, Valčík, (Grund Jan / Čepelka Miloň), Milan Černohouz,Ivana Jelínková / Děvčata, poupata, Polka, (Grund Jan / Čepelka Miloň), Milan Černohouz,Ivana Jelínková,Ivana Zbořilová / Víc už mě nečekej, Tango, (Novák Aleš /... (alza.cz)

eBook:,V novele Pokrývač, kterou vydává Nakladatelství ČAS k jeho pětaosmdesátým narozeninám, se Miloň Čepelka ohlíží do dob husákovské normalizace, kdy si lidé s uměleckými ambicemi v tzv. šedé zóně namlouvali, že přes všechny strachy a úhybné manévry mají své životy pod kontrolou. Příběh s podtitulem Obrazy ze života ing. Řezníčka, vyprávěný s ironickým nadhledem, je autorovým holdem češtině, slovně i stylisticky tak rozmanité. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Nové vydání Mandelu sonetů, jež právě držíte v rukou, je malým, ale výmluvným otiskem šíře uměleckého záběru, jíž nás těší Miloň Čepelka. Aniž bychom jej chtěli srovnávat s velikánem, kterého pomohl objevit, tedy se „sopkou, která zasypala sama sebe“, musíme smeknout před rozmanitostí forem, jimiž vyjadřuje své nekončící okouzlení světem kolem sebe. Herec, dramatik, scénárista, textař, zpěvák, prozaik i básník zde zvolil formu, která je mu (spolu s haiku) dnes asi nejbližší. Jeho sonety uchvátí zdařilými zásnubami poetičnosti a civilnosti, pozapomenutými slovy, kterými v duchu hesla cum grano salis rafinovaně dochucuje moderní jazyk svých básní, i niterným prožitkem, zakletým v dokonalé formě, čímž dává vzpomenout básníka z největších, Ivana Blatného. Na rozdíl od něj se ovšem raduje, že našel ženu, která s ním lásku a úctu k minulosti sdílí, a tak zní jeho verše především milostnou notou. Je to vyznání, je to hold kráse v různých podobách, poezie srozumitelná každému, neboť básník je přesvědčen, že "staré formy v čase zmatků udržují řád". Dárek vhodný do dámské kabelky mezi rtěnky a pudřenky a hřebínky a rozsypané drobné mince. A v knihovně kamkoli, třeba před hřbety velkých knih, které svým malým něžným rozměrem nemůže překrýt, a proto na něj nebudou žárlit. (knihydobrovsky.cz)

Knihu Děda jménem Nuel autor označil jako pohádku-nepohádku. Kombinuje v ní vlastní klukovské zážitky a sny se vzpomínkami na skutečné dějinné události, jejichž byl účastníkem ve svém válečném dětství. Výsledkem je napínavé vyprávění ze života kdysi a teď, okořeněné tajemnými fantaskními prvky a ilustracemi Petra Netíka a vhodné pro kluky i děvčata, jimž je okolo deseti roků. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Česká beletrie – novela ze současnosti Říká se, že člověk zmoudří a porozumí sám sobě teprve k stáru – jinými slovy, že v pozdějším věku najde sám sebe. Co si má ale hlavní hrdina počít ve chvíli, kdy sám sebe najde doslova? Ano, emeritního docenta bohemistiky Igora Juráška by ani v nejčernějším snu nenapadlo, že když se po mnoha desetiletích vydá do městečka Staré Rasošky, kde kdysi začínal své učitelské povolání, nalezne tam za živým plotem mrtvolu… sebe sama! Po prvotním šoku jde coby zákona dbalý muž ohlásit nález na místní policejní stanici. Tak zapeklitý případ ovšem rychle směřuje do nejvyšších policejních pater. Podezřelý (stejně jako „válka s Turkem“) musí být, takže se jím stává sám nešťastný nálezce – a to, že si policisté lámou hlavu, z čeho jej vlastně podezírat, jen zvyšuje jejich nerudnost a Juráškovu nejistotu. Starý pán, pronásledovaný výčitkami svědomí vůči své oddané manželce Hedvice, jíž – mírně řečeno – nebyl vždy zcela věrný, vůči celé plejádě dalších žen, jimž nedokázal odolat, a nakonec i vůči několika kolegům či přátelům, jejichž cestě na onen svět neuměl (jak sám sebe obviňuje) zabránit, se uchýlí k rekapitulaci vlastního života. Resumé je neradostné – avšak jak tomu u Čepelky-prozaika bývá, ani tentokrát nebudeme jen přemýšlet či nedejbože truchlit, ale pobavíme se nad osudy muže, kterého autor v myšlenkách provádí od dětství za protektorátu až do současného stáří. Dějinné i nicotné události, avantýry i láska, rovná záda (méně často) či „důstojný“ únik před zodpovědností (to mnohem častěji) – smějte se, milí čtenáři, ale neříkejte, že jste se leckde nepoznali… Konec pak překvapí i toho, kdo se po celou dobu domníval, že přijde nějaké buď banální, nebo naopak zcela nadpozemské vysvětlení. Ostatně i v našich životech je tomu podobně – extrémům se (naštěstí) většinou vyhýbají, byť i ta „zlatá střední cesta“ umí být zatraceně klikatá a trnitá a vést bůhvíkam. Nás ale stránkami této někdy zábavné, jindy zádumčivé, ale bezesporu čtivé a nevšední novely provází autor, kterému nic lidského není cizí a jenž dokáže své literární postavy pozorovat a vykreslit jako málokdo. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Na první pohled by se spojení „spoluobjevitel Největšího Čecha“ a „stará japonská básnická forma“ mohlo zdát poněkud fantaskním. Ovšem pro umělce Čepelkova rozpětí není nic nemožné. S haiku se seznámil poměrně pozdě a svými poetickými drobnokresbami nás tedy obdarovává až ve zralém věku. Ale oč pozdnější, tím intimnější je jeho sepětí se světem sedmnácti slabik, jak se sami přesvědčíte v už druhém Deníku haiku (ten první vyšel v roce 2009 a je dnes prakticky rozebrán). Básník se v něm pouští na srdnatý souboj s velkými tématy – jmenujme dva základní instinkty literatury, eros a thanatos, a také věčnou inspirátorku lásku – avšak nevyhýbá se ani pitvornostem všedního dne, které by jinak zapadly pod stůl či za postel. Jako zkušený artista drží v jedné ruce krásno a ve druhé ošklivost… A zachce-li se mu, nechá na hlavě balancovat i rým. Pravé haiku se arci rýmovat nemá, ale autor k němu přistupuje s takovou pokorou, že by mu tento prohřešek rádi odpustili i staří mistři Nipponu. Člověku, jenž nezpychl (nad) svým uměním, je po právu dovoleno – a odpuštěno – vše. V haiku Miloně Čepelky nalezneme bujarý optimismus i ztmavlou skepsi, výlety na hranici všehomíra i za nepříliš zvukotěsnou zeď, za níž sténá neznámá slečna v situaci, jež nepřipouští dvojznačnost. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kam nás ve svém Třetím mandelu sonetů zavedl umělec slova psaného, mluveného i zpívaného Miloň Čepelka? Pro něj zcela netypicky třeba i na středomořský ostrov Korfu – do dlouhé řady jeho okouzlených dobyvatelů se nedávno zařadil –, ale především (a to už navýsost typicky) do krajin duše, srdce… i těla. Povrchní oko by možná označilo tuto sbírku za rouhavou, rezignovanou či hořkou. Ano, takové tóny v ní též nacházíme. Ale jako na celé Zemi, kde je třeba i bezútěšná běloba severních krajů okrášlena polární září, zákoutí jeho Mandelů nám rovněž nabízejí širokou paletu chutí, vůní, odstínů, postřehů věnovaných smyslnosti žen i nesmyslnosti lidského konání… A především mistrnou práci a hru se slovy, díky čemuž autor kouzlí s náladami i vyzněním. Pomůžeme-li si přirovnáním z říše obrazů, z týchž pastelových barev může vzniknout jak líbezná krajinka, tak expresionistický výkřik (či Výkřik) Edvarda Muncha nebo Christiana Rohlfse. Miloni Čepelkovi k témuž postačí ochotné řádky a pero. A ještě jeden rys vyvstává po mém soudu do popředí. O vyšším věku se často pohrdlivě mluví jako o „druhém dětství“. Ne pokaždé je však úšklebek namístě. Vždyť co je větším dobrodružstvím, než dívat se na svět dětskýma očima? A pokud člověk, překonav rej středního věku, v sobě znovu objeví tuto schopnost a přidá k ní těžce nabyté smíření, pak může napsat Sonet o jednom dětském pohledu. Tři Mandele, to je pětačtyřicet sonetů, matematikou fotbalu tedy poločas. Přejme autorovi – a též sami sobě –, aby jich ještě vydalo přinejmenším na celý zápas i s prodloužením. Nechejme se někdy dobývat (vystřelenými slovy), jindy omývat (vlnami emocí), pak zase jen ovívat (větrem, probuzeným odvážným rýmem) a vyhraďme Mandelům Miloně Čepelky – včetně těch, které ještě přijdou – pohostinné a polostinné místo v knihovně, na nočním stolku či v kabelce plné jiných nezbytností. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Miloň Čepelka napsal už řadu dramatických pohádek pro televizi (Zlatý náhrdelník, Králíček a dračí princezna aj.) i pro rozhlas (Lesní babka, Fešák hastrman, Cesta do Afriky atd.), ale až dosud žádnou pohádku knižní. Novinku Děda jménem Nuel teď označil jako pohádku-nepohádku. Kombinuje v ní vlastní klukovské zážitky a sny se vzpomínkami na skutečné dějinné události, jejichž byl účastníkem ve svém válečném dětství. Výsledkem je napínavé vyprávění ze života kdysi a teď, okořeněné tajemnými fantaskními prvky a ilustracemi Petra Netíka a vhodné pro kluky i děvčata, jimž je okolo deseti roků. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,V něčem jako by nová povídková sbírka Miloně Čepelky navazovala na svou předchůdkyni Svědectví inspektora Toufara /a jiné povídky/, avšak je oproti své o dva roky starší „sestře“ intimnější. Ústředním tématem je opět odchod z našeho světa (čímž není nutně myšlena smrt), ale tentokrát autor upřel pozornost spíše na nás, „obyčejné“ smrtelníky. Opouštění (stačí přidat jediné písmenko, a změní se v odpouštění), smíření, ale také humor, to jsou proměnné Čepelkových rovnic o jedné neznámé, kterou je vládkyně zásvětí.Ať už je jejím poslem hučící letadlo, rozverná studentka, trio zlotřilých trpaslíků, hlasy těch, kteří už „tam“ jsou, užvaněná teta nebo dívka, která dokáže (nechat) mizet, nudit se rozhodně nebudete. V jedné povídce vás navštíví dokonce sama smrt – a i ona je v autorově podání vcelku příjemnou partnerkou pro poslední rozhovor. Nechte se překvapit! (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Druhý mandel sonetů Miloně Čepelky je o dva a kousek roku mladším bratříčkem jeho (prvního) Mandelu sonetů. A jak už to tak u (prozatímních) benjamínků bývá, je možná o něco odvážnější a rozpustilejší – jako by se spoléhal na pevnou ruku (pardon, pevný verš) prvorozeného. Alespoň tak se jeví na první pohled. Na ten druhý však objevíte i jiné tóny a nálady včetně těch temnějších, jichž přece není prost ani ten navenek nejkulatější smíšek. Ke cti autora budiž řečeno, že nesklouzává do dnes tak moderního splínu a do rozbředlé negace bez míry. Jeden moudrý muž kdysi řekl, že i disonance má svou ideu – je jí idea vykoupení v konsonanci. Zdůrazňuji: vykoupení, nikoli vykoupání! Pokud by se totiž autor v konsonanci doslova koupal a volil jen libozvuk, podobal by se hudebnímu nedoukovi, jenž nedorostl dál než k tónině C dur, prosté černých kláves. Zde se však ničeho takového obávat nemusíme. Miloň Čepelka je mužem příliš zralým, zkušeným a talentovaným, než aby nedokázal mistrně střídat bílou a černou ve skladbičkách, jež ovšem vždy končí akordem vykoupeným. Buďte labužníky tohoto mandelu poetických pochoutek a své oblíbené chutě hledejte ad libitum. A pamatujte: Každý je tak starý, jak se vznítí. To Vám sděluje básník a člověk, který dokáže prudce vznítit nejen sám sebe, ale i naši fantazii a to lepší, co je v nás. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Snad je to náhoda, že Čtvrtý mandel sonetů Miloně Čepelky vychází v době, kdy ovocné stromy ztrácejí svou okvětní krásu. Ale existují vůbec náhody? A není to tak, že když něco půvabného odchází, jiné zase vstupuje na scénu? Snad bude vhodnější příměr, který k sobě přiřadí květy na stromech a básně: mnohý „moderní“ člověk by řekl, že obé je zbytečné. Proč nepřeskočit květy a nejít přímo k plodům? A proč vůbec psát a číst básně, kterých se nikdo nenají? Ano, z praktického hlediska má takový mudrc pravdu. Jenže bez poezie a bez třešňových květů by byl svět chudší. Pod pojmem svět si však nepředstavujme mediální hemžení či výkřiky do tmy. Básník do tmy nekřičí – a proto mu voní po ovoci. Sám obdařený dlouhověkostí, nevyvyšuje se nad plošticí, která si v křoví hýčká své krátkodobé tajemství. Ač vzdělaný, pochopil stejně jako dávní rolníci, kterým se vzdělání nedostalo, že příroda a život jsou věčné; protože nejsou úsečkou, ale nekonečným cyklem. Čtěme, přemýšlejme a radujme se ze „zbytečností“, jako jsou rozkvetlé stromy a básně. I když třešně odkvetou a básně doznějí, to hezké zůstává v nás – jako předzvěst dalších půvabů, které přijdou. Ale jen k těm, kteří je ocení, umí je vnímat… nebo dokonce vetknout do posvátné formy sonetu tak, jak to dokáže Miloň Čepelka. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Miloň Čepelka, umělec mnoha forem psaného, mluveného i zpívaného slova, opět překvapil! Jako spisovatele jsme ho v posledních letech znali jako autora laskavých, hořkosladkých novel či jako básníka malebných sonetů a výstižných haiku. Tentokrát k nám přichází coby autor oktetu mistrných hororů. Polovinu z nich tvoří delší, epické povídky, jež v sobě mísí fascinaci nad nespočetnými převleky a úkryty smrti a úsměv vyvolaný groteskností těch, kteří se snaží tuto limitu našich životů pochopit či dokonce osedlat. Druhé kvarteto představují povídky kratší a lyričtější, v nichž jako by hlavní postava důvěrně a téměř přátelsky rozmlouvala s onou dámou v černém či s těmi, jež ji obklopují jako pochmurný kompars. Jediná dosud vydaná kniha Miloně Čepelky, jíž nedoporučujeme číst před spaním! Pokud tento zákaz přestoupíte, bude se Vám totiž pravděpodobně zdát o ženě se třemi tvářemi, o postarším liliputovi, o řediteli obecné školy Kabátovi, jenž navzdory sebevraždě tráví večery v podivném domě na samotě, o dávné proradné milence, která není spokojena se stísněným prostorem v rakvi, o nešťastné matce, která se mstí nechtěnému vrahovi svého syna ze záhrobí… (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Dlouholetý editor, nakladatel a spolubesedník Miloně Čepelky Josef Pepson Snětivý říká o této publikaci, která vychází k třiaosmdesátým narozeninám všestranného umělce a spoluzakladatele Divadla Járy Cimrmana: „Kniha Skok sem, skok tam je plná příběhů, glos, poznámek, polemik a úvah z let 2017-2019… což je, pěkně prosím, současně přímo autorův výstižný a úplný výčet, jímž zpochybnil svou údajnou nekoncentrovanost. Jak vidno, Miloň Čepelka se soustředit dokáže – a nejen tehdy, jde-li o škatulkování. Ostatně on příliš neškatulkuje, ba ani nesoudí (ačkoli někdy je příčinou nikoli velkorysost, ale opatrnost, snad nechtěně zděděná po otci a jeho oblíbeném výroku ,má to pánbůh všelijakou čeládkuʻ, kterým kniha začíná); spíše se (nikoli drze!) přiznává ke slabostem a pokleskům. Já zase přiznávám, že glosovat soubor glos, nadto stvořený člověkem, který je mi současně přítelem, kolegou i vzorem, mě naplňuje zvláštním studem. A aby pud nezvítězil nad studem, doporučuji vám, abyste se do knihy začetli, a to rovněž soustředěně. Odmění vás soukromý vesmír vnímavého muže, který vás už tolikrát potěšil divadelní kreací, písňovým textem, povídkou, novelou či objevným rýmem. Nyní zahýří ještě jinak, a pokud se v některém příběhu nebo mezi řádky poznáte, jen dobře (vám tak)!“ (knihydobrovsky.cz)

Matěj Lukšů (1868-1931) patřil bezesporu k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868-1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka. Za tu dobu přerostly jejich kontakty ve výsostné přátelství, v němž byl Lukšů Březinovi nejen společníkem, ale též rádcem a pomocníkem a nakonec, spolu s Emanuelem Chalupným, také básníkovým dědicem a vykonavatelem závěti. Těžištěm knihy jsou knižně dosud nepublikované deníkové zápisy Matěje Lukšů. Autor si je zaznamenával po dobu několika desetiletí až do své smrti. Obsahují denní osobní poznámky, koncepty různých prací, dopisů, překlady z němčiny, francouzštiny a rozsáhlé přípravy na vyučování či výpisky z odborné, často učitelské literatury. Především se v nich však objevují nepravidelně roztroušené poznámky ze setkávání s Otokarem Březinou, jež dokonale ilustrují jejich vzácný vztah. Deníkové zápisy doprovází zasvěcený komentář editorů a rozsáhlý fotografický materiál. (patro.cz)

eBook:,Názvy jednotlivých Monologů jsou ukončeny otazníkem. A ptá se muž moudrý, který si však podržel mladé srdce a dětské oči. Jeho monologisté často mluví vyčítavě, ve vzteku, ba i výsměšně – ale vždy s naléhavou touhou, aby se jejich samomluva změnila v dialog. A ten přece může vzniknout i tam, kde druhý „jen“ naslouchá – nebo čte. Tedy rovněž mezi spisovatelem a čtenářem; toho přimějí k zamyšlení či úšklebku, jenž ale vzápětí roztaje v úsměv. Ano, protože nakonec jsou jednotlivé kapitoly spíš laskavé a komické. Vždyť i krvavému dvacátému století, které autorovi, jak přiznává, „uvázlo v krku jako rybí kost“, všemu tomu střídání režimů, zbožňování a následnému zatracování, se musíme smát – abychom to všechno přežili. Avšak pozor: Miloň Čepelka se směje, ale neposmívá. Nechybí mu respekt tváří v tvář něčemu vyššímu. Sám ostatně říká: „K záhadám a tajemnostem jsem vstřícný a dívám se na ně s pokorou. Možná, že právě to byl cíl, který jsi pro mě vytýčil, a v tom případě můžeme být oba spokojeni. Já jsem. Namouduši.“ Tato kniha, kterou si musíte přečíst už proto, že je zhola nemožné shrnout její půvaby a obsahové roviny do několika řádek, vychází při příležitosti autorova životního jubilea. (knihydobrovsky.cz)

Miloň Čepelka napsal už řadu dramatických pohádek pro televizi (Zlatý náhrdelník, Králíček a dračí princezna aj.) i pro rozhlas (Lesní babka, Fešák hastrman, Cesta do Afriky atd.), ale až dosud žádnou pohádku knižní. Novinku Děda jménem Nuel teď označil jako pohádku-nepohádku. Kombinuje v ní vlastní klukovské zážitky a sny se vzpomínkami na skutečné dějinné události, jejichž byl účastníkem ve svém válečném dětství. Výsledkem je napínavé vyprávění ze života kdysi a teď, okořeněné tajemnými fantaskními prvky a ilustracemi Petra Netíka a vhodné pro kluky i děvčata, jimž je okolo deseti roků. (patro.cz)

Bestsellery Aleše Palána Raději zešílet v divočině a Jako v nebi, jenže jinak v kompletu s audioknihami. Raději zešílet v divočině Aleš Palán foto Jan Šibík Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. Kniha zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin 2018. Audioknihu čte Igor Bareš, Norbert Lichý, Jana Stryková, David Novotný, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Vilma Cibulková a Stanislav Šárský. Jako v nebi, jenže jinak Aleš Palán foto Johana Pošová Samotáři nežijí jen na Šumavě. Autor představuje dalších osm solitérů žijících stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. Najdeme zde rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Kniha získala ocenění Magnesia Litera v kategorii publicistika za rok 2019. Audioknihu čte Igor Bareš, Hynek Chmelař, Jan Vlasák, Miloslav Maršálek, Aleš Procházka, Miroslav Táborský, Jan Kolařík a Petra Bučková. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Vlastně již třetí vydání sbírky Mandel sonetů je malým, ale výmluvným otiskem šíře uměleckého záběru, jíž nás těší Miloň Čepelka. Aniž bychom jej chtěli srovnávat s velikánem, kterého pomohl objevit, tedy se „sopkou, která zasypala sama sebe“, musíme smeknout před rozmanitostí forem, jimiž vyjadřuje své nekončící okouzlení světem kolem sebe. Herec, dramatik, textař, zpěvák a všestranný literát zde zvolil básnickou formu, která je mu dnes asi nejbližší. Jeho sonety uchvátí zdařilými zásnubami poetičnosti a civilnosti, pozapomenutými slovy, kterými v duchu hesla cum grano salis rafinovaně dochucuje moderní jazyk svých básní, i niterným prožitkem, zakletým v dokonalé formě, čímž dává vzpomenout básníka z největších, Ivana Blatného. Na rozdíl od něj se ovšem raduje, že našel ženu, která s ním lásku a úctu k minulosti sdílí, a tak zní jeho verše především milostnou notou. Je to vyznání, je to hold kráse v různých podobách, poezie srozumitelná každému, neboť básník je přesvědčen, že „staré formy v čase zmatků udržují řád“. Dárek vhodný do dámské kabelky mezi rtěnky a pudřenky a hřebínky a rozsypané drobné mince. A v knihovně kamkoli, třeba před hřbety velkých knih, které svým malým, něžným rozměrem nemůže překrýt, a proto na něj nebudou žárlit. Odměnou vám bude i krásný Sonet o marném snu, přidaný do tohoto nového vydání. Vydává Nakladatelství ČAS s.r.o., Slepá 246, 252 03 Řitka info@nakladatelstvicas.cz, www.nakladatelstvicas.cz (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Věci třeba i malé rozměrem, ale velké nápadem a obsahem, nepřicházejí na počkání. Trvalo dlouhých osm let, než se autor opět stal (jak sám sebe nazval) „slovosvodem“, a zrodil se následník Deníku haiku 2. Tento počin je dnes – stejně jako „jednička“ – beznadějně vyprodán. Což dosvědčuje, že Miloň Čepelka došel zaslouženého obdivu a uznání nejen jako cimrmanolog, tvůrce sonetů a jiných básní v řeči vázané i volné, jako prozaik, dramatik, textař, moderátor, příležitostný zpěvák… Kulisy se mění, ale podstata zůstává: tři řádky v rozměru pět-sedm-pět slabik, a v nich okouzlení životem pozemským i tím, co je (doufejme a věřme) za ním, světem, přírodou, ženami… Autorovy pocity – někdy sladké, někdy hořké, jindy nabité emocemi, a pak zase zklidněné až rezignované – sdílejte s ním, jak je libo: od začátku, od konce, či napřeskáčku. (knihydobrovsky.cz)

Nový román známého publicisty a spisovatele Aleše Palána zavádí čtenáře do prostředí domácího hospice. Jeho hlavní hrdinka, mladá žena pečující o umírající, řeší své „běžné“ vztahové a životní problémy, jen se často nachází tváří v tvář smrti v emočně náročných situacích. Děj, odehrávající se během jednoho dne, se vyznačuje velkou intenzitou a spádem a zachycuje vedle existenciálních i celospolečenské problémy, jako je dědictví komunismu či privatizace a „podnikání“ v devadesátých letech. (knihydobrovsky.cz)

Může virus zemřít? A jak se z virů chcípáčků stávají světoví šampióni? Máme se obávat silného státu? A jaký smysl má mýlit se? Pandemie nemoci covid-19 přináší záplavu otázek, ale málo jasných odpovědí. Komu věřit, když je všude plno "odborníků"? Publicista Aleš Palán se rozhodl "uvěřit" člověku, který s viry žije skoro celý profesní život. Rozhovor s předním českým biochemikem a prorektorem Karlovy Univerzity Janem Konvalinkou je výletem do světa vědy, smrtících virů, i nevědeckých fám; do zákulisí koronavirové pandemie i chyb, kterých jsme se dopustili. V neposlední řadě nahlédneme do života kluka ze severu Čech, který se původně chtěl stát egyptologem, aby se nakonec ocitl ve světě neviditelných zabijáků. Jeho nadhled i humor ale dávají naději, že vědění je silnější než strach. S fotografem Janem Šibíkem se autor rozhovoru Aleš Palán sešel poprvé na Šumavě při práci na bestselleru Raději zešílet v divočině a knize esejů Návrat do divočiny. Knihu rozhovorů s Janem Konvalinkou rámují fotografie karantény z jara 2020, které Šibík pořizoval od prvního do posledního dne. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i ti, kteří byli v padesátých letech jejich aktéry. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě.Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena komunistická funkcionářka Anna Felbabová s prostřelenou hlavou. Rudá justice odpověděla na její smrt nekompromisně a propaganda jí propůjčila vlastní interpretaci. Znovu tekla krev, vinných i nevinných, na starou křivdu se navršily křivdy nové… Prošlo víc než půl století a spravedlnost se nedostala ke slovu. Na její místo tak nastupuje msta a kolo násilí se znovu roztáčí. Ratajský les čeká na svou poslední oběť.Román vychází ze skutečných událostí, dotváří je a fabuluje. Dvě linie příběhu z let 1952 a 1958 prolíná třetí dějová osa – ta současná. Brzy se ukáže, jak osudově spolu všechny tři souvisejí. Neboť minulost stále ještě není pohřbena. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Za vším hledej číslo 19. Nemoc, kterou se během pár měsíců nakazily miliony lidí a která ochromila ekonomiku světa, se jmenuje covid-19. V reakci na ni se 19 spisovatelů rozhodlo pomoci v boji proti jejím dopadům. Každý z nich napsal pro tuto knihu povídku či esej o životě s epidemií za zády. Sbírka je výjimečná nejen velkými jmény autorů, ale i tím, že 19 % z výtěžku prodeje bude věnováno na charitativní účely. Název knihy je vypůjčen z povídky Lidmily Kábrtové Za oknem, v níž se stará žena paralyzovaná strachem z nákazy uzavírá do absolutní izolace. Autoři ve svých textech vykreslují svět za časů pandemie z nejrůznějších úhlů, někteří se vrací do historie. Zajímavá je také žánrová pestrost – realistický obraz se prolíná s hororem, kriminální povídkou i s poetickou fantasy. Do knihy bez nároku na honorář přispěli Paul Auster, Bianca Bellová, Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Pavel Kosatík, Antonín Kratochvil, Alena Mornštajnová, Jan Němec, Jiří Padevět, Iva Pekárková, Markéta Pilátová, Martin Sichinger, Mark Slouka, Petr Stančík, Olga Stehlíková, Jan Štifter, Miloš Urban a Michal Vrba. Editorem knihy je Aleš Palán. „Co může dělat spisovatel v čase pandemie, kdy jsou knihkupectví zavřená a na besedy se čtenáři se nejezdí? Být doma, držet zdravotníkům, pečovatelkám a prodavačkám palce, šít roušky a chodit starším sousedům na nákup. Stačí to ale?“ přemítá v úvodu povídkové sbírky Za oknem její editor, spisovatel Aleš Palán. Přišel s nápadem oslovit 19 autorů, kteří napíšou 19 povídek, vznikne kniha, přičemž 19 % z její prodejní ceny bude směřovat na boj proti nemoci covid-19. Reakce spisovatelů byla ohromující, okamžitě se ponořili do práce. Její výsledek leží před vámi. Všichni autoři se vzdali odměny a nakladatelství PROSTOR a distribuční síť Kosmas snížily svůj obvyklý rabat. Milí čtenáři, věříme, že vás projekt zaujme. Děkujeme vám za podporu, přejeme vám radost z četby a pevné zdraví. Vaše redakce PROSTORU Za oknem 19 spisovatelů proti covid-19 Autor projektu a editor Aleš Palán (1965) Paul Auster (1947) Bianca Bellová (1970) Zuzana Dostálová (1976) Pavla Horáková (1974) Lidmila Kábrtová (1971) Pavel Kosatík (1962) Jiří Kratochvil (1940) Alena Mornštajnová (1963) Jan Němec (1981) Jiří Padevět (1966) Iva Pekárková (1963) Markéta Pilátová (1973) Martin Sichinger (1967) Mark Slouka (1958) Petr Stančík (1968) Olga Stehlíková (1977) Jan Štifter (1984) Miloš Urban (1967) Michal Vrba (1976) (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Šest žen a šest neskutečných příběhů o síle, kterou v sobě musely nalézt, aby překonaly svá trápení a dokázaly jít dál. Jak dítě ovlivňuje prostředí rodiny? Pomáhá lidem v životě víra? Jaké náhody mohou zasáhnout do života a zcela ho změnit? Na někoho je toho naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? Kniha Aleše Palána přibližuje osudy žen, které si v životě vytáhly černého Petra. Michaela Pazourková. Nic si neulehčuje, spíš naopak. Svou přímočarostí a tvrdostí vůči cizím lidem si vydobyla respekt mafie, ale v osobním životě už taková není a celý život na to doplácí. Čte Pavla Beretová Denisa Halašová. Sám autor říká, že očekává plody za horizontem. Přes své zdravotní obtíže se na svět dívá optimisticky a mnozí o ní mluví jako o „sluníčku“, přestože si zdravotně prošla a prochází doslova peklem. Čte Vanda Hybnerová Jana Vinklerová. S manželem musela přestát ztrátu syna. Vedle pocitů, které tuto tragickou událost doprovázejí, popisuje i snahu o zjištění pravdy. Dodnes však neví, co se synovi stalo. Čte Jitka Smutná Sieglinde Kraliková. Přesto, že je německé národnosti, zůstala v Čechách i po konci druhé světové války. Soužití s místními v pohraničí však nebylo jednoduché, ale ona nezahořkla a dodnes dělá vše pro to, aby se rány mezi Čechy a Němci zacelily. Čte Hana Kofránková Apolena. Ani ona nežije lehký život a ti, kteří jí měli být nejbližší a chránit ji, selhali. I kvůli tomu ve svých skoro šestnácti letech po pádu z půdy oslepla. Ale to nejsou jediné fyzické (a psychické) šrámy. Přesto je samostatná a její příběh může napomoci ostatním. Čte Pavla Vojáčková Aneta Tomanová. Věkově nejmladší, ale za svůj zatím krátký život toho prožila víc, než její vrstevníci. Nevhodné domácí prostředí, drogy i pasťák ji dovedly na okraj propasti. Zjistila však, že tudy cesta nevede a snaží se intenzivně znovu začlenit do společnosti. Čte Marie Štípková (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Miss exitus? Něco jako Slečna smrt? Ne, jako Soutěž krásy mrtvých. Je Štědrý den a hospicové pracovnici Emě umírá klientka a zároveň dávná rodinná přítelkyně. Bylo by to těžké, i kdyby se neotevřely brány starých křivd, ale jak se během jediného dne odkrývá, mnoho věcí je ve skutečnosti úplně jinak. I očekávaná smrt staré ženy je taková. Ale dostaví se dřív ta přirozená, nebo násilná? A která přinese víc bolesti? Ostatně ani 24. prosince ve skutečnosti není. V tomto dni se už může stát naprosto všechno. V novele Aleše Palána Miss exitus se nestřílí, napětí zde ale rozhodně nechybí. I na tu soutěž krásy mrtvých dojde... Neschází zde ani naděje, je ovšem zatraceně těžké ji najít. A obhájit si ji – zejména sám před sebou. Lhát se totiž nemá, budiž, ale platí to i tehdy, když lež nikomu neublíží a jinému naopak pomůže? Ema, pracovnice domácího hospicu, který poskytuje péči umírajícím klientům v jejich domovech, zažívá během jediného dne několik zásadních životních zvratů. Po rozchodu se svým přítelem míří neplánovaně k umírající klientce paní Neomytkové a jejímu psychicky labilnímu synu Borisovi. Stará paní není jen pacientka, ale zná také tajemství propojující obě rodiny, které Emě až doposud zůstávalo skryté. Mladou ženu zaměstnává nejen starost o umírající, v patách je jí neustále studentka Zuzana, která si jako místo svého studijního projektu vybrala právě domácí hospic a jeho klienty. Ani Boris není Emě v péči o matku nápomocný, zvlášť když odejde z domu, a místo něj se přede dveřmi objeví policie… Aleš Palán citlivě zachycuje situace kolem odchodu nevyléčitelně nemocného člověka, poutavě a do hloubky odkrývá psychiku ženy procházející náročným životním obdobím a zároveň vedle existenciálních problémů odkrývá i ty celospolečenské, jako je dědictví komunismu či privatizace a „podnikání“ v devadesátých letech. Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Miss exitus je jeho čtvrtou beletristickou prací, jeho předchozí román Ratajský les byl nominován na cenu Magnesia Litera. Za sborník Brnox Palán toto ocenění (spolu s Kateřinou Šedou) získal. Na Magnesii Literu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši. Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se stal bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát se Palánova kniha stala vítězem ankety Katolického týdeníku Dobrá kniha roku, dva tituly byly mezi finalisty soutěže Nejkrásnější česká kniha roku. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Palán řadu let spolupracuje s Asociací hospicové a paliativní péče, své zkušenosti s touto problematikou zachytil v knižním rozhovoru se zakladatelkou hospicové péče v ČR Marií Svatošovou Neboj se vrátit domů a nyní právě v novele Miss exitus. (knihydobrovsky.cz)

Matěj Lukšů (1868-1931) patřil bezesporu k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868-1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka. Za tu dobu přerostly jejich kontakty ve výsostné přátelství, v němž byl Lukšů Březinovi nejen společníkem, ale též rádcem a pomocníkem a nakonec, spolu s Emanuelem Chalupným, také básníkovým dědicem a vykonavatelem závěti. Těžištěm knihy jsou knižně dosud nepublikované deníkové zápisy Matěje Lukšů. Autor si je zaznamenával po dobu několika desetiletí až do své smrti. Obsahují denní osobní poznámky, koncepty různých prací, dopisů, překlady z němčiny, francouzštiny a rozsáhlé přípravy na vyučování či výpisky z odborné, často učitelské literatury. Především se v nich však objevují nepravidelně roztroušené poznámky ze setkávání s Otokarem Březinou, jež dokonale ilustrují jejich vzácný vztah. Deníkové zápisy doprovází zasvěcený komentář editorů a rozsáhlý fotografický materiál. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,V knize Raději zešílet v divočině přinesl spisovatel Aleš Palán rozhovory s šumavskými samotáři. Zaznamenal jedinečné příběhy lidí, kteří žijí skryti v maringotkách a na horských samotách, někteří zcela bez identity. Výpovědi solitérů z nejrozsáhlejšího českého pohoří zaznamenaly mezi čtenáři nebývalý ohlas, titul se stal bestsellerem a v anketě Lidových novin získal ocenění Kniha roku. Aleš Palán i fotograf Jan Šibík ovšem jezdí na Šumavu dál. Výsledkem jejich návštěv je kniha Návrat do divočiny. Jan Šibík v ní spolu se svou partnerkou fotografkou Danielou Matulovou přináší nové fotky, Aleš Palán pak své zamyšlení nad tím, co mu tři roky se samotáři daly, čím ho tito lidé nejvíc oslovili a proč je má tak rád. Zveřejňuje také příběhy, které se do knihy Raději zešílet v divočině nedostaly. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Málokdo projde životem bez šrámů. Na někoho je toho ale naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? S šesti ženami, které si v životě vytáhly černého Petra, hovořil známý publicista Aleš Palán. Jsou to rozhovory o těch nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, přitom nejsou o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se rodí až v průběhu boje, a o naději, která je pevná tehdy, pokud je zkoušená. A zkoušek ty ženy zažívají celou řadu… Jedna je čerstvě plnoletá, druhé táhne na osmdesát, jedna žije ve městě, druhá na venkově, oporu hledají ve víře, v humoru, ve vzdoru… Jsou rozdílné. Spojuje je to, jak jsou nezdolné a otevřené. Šest niterných příběhů, které mohou sloužit jako inspirace čtenářkám i čtenářům. Málokdo přece projde životem bez šrámů… (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Pandemie koronaviru přináší záplavu otázek, ale málo jasných odpovědí. Komu věřit, když je všude plno „odborníků“? Může virus zemřít? A jak se z virů chcípáčků stávají světoví šampióni? Jak bude probíhat očkování proti covid-19? Máme se obávat silného státu? Pandemie koronaviru přináší záplavu otázek, ale málo jasných odpovědí. Komu věřit, když je všude plno „odborníků“? Publicista Aleš Palán se rozhodl „uvěřit“ člověku, který s viry žije skoro celý profesní život. Rozhovor s předním českým biochemikem a prorektorem Karlovy Univerzity Janem Konvalinkou je výletem do světa vědy, smrtících virů, i nevědeckých fám; do zákulisí koronavirové pandemie i chyb, kterých jsme se dopustili. V neposlední řadě nahlédneme do života kluka ze severu Čech, jehož nadhled a humor dávají naději, že vědění je silnější než strach. Jedinečný audioknižní rozhovor Aleše Palána a Jana Konvalinky vychází s dodatkem, vyjadřující se k problematice očkování a situaci na sklonku roku 2020. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Názory a životy šumavských samotářů se nepodobají ničemu, co znáte. Osm předních hereckých osobností přináší příběhy poustevníků duše, kteří dali vale naší „civilizaci“. Někteří samotáři stojí nohama pevně na zemi, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. Způsob, jakým v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Audiokniha Raději zešílet v divočině je ponorem do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do tajuplného paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory se šumavskými samotáři vedl držitel ceny Magnesia Litera Aleš Palán, snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). Své hlasy samotářům propůjčili Igor Bareš, Norbert Lichý, Jana Stryková, David Novotný, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Vilma Cibulková a Stanislav Šárský. (knihydobrovsky.cz)

Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě. Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena komunistická funkcionářka Anna Felbabová s prostřelenou hlavou. Rudá justice odpověděla na její smrt nekompromisně a propaganda jí propůjčila vlastní interpretaci. Znovu tekla krev, vinných i nevinných, na starou křivdu se navršily křivdy nové… Prošlo víc než půl století, a spravedlnost se nedostala ke slovu. Na její místo tak nastupuje msta a kolo násilí se znovu roztáčí. Ratajský les čeká na svou poslední oběť. Román vychází ze skutečných událostí, dotváří je a fabuluje. Dvě linie příběhu z let 1952 a 1958 prolíná třetí dějová osa – ta současná. Brzy se ukáže, jak osudově spolu všechny tři souvisejí. Neboť minulost stále ještě není pohřbena. (patro.cz)

Audiokniha:,Koho vlastně hledáš? ptali se mě. Hledám někoho, o kom bych vůbec nepředpokládal, že může existovat. Horská samota pár kilometrů od slovenských hranic, odehlý kout Chodska, zapadlé jihočeské rybníky i maringotka v Jizerských horách. To jsou místa, kam se vydal Aleš Palán, autor audioknižního bestselleru Raději zešílet v divočině, na svých výpravách za samotáři, kteří se rozhodli pojmout život po svém. Nová setkání s lidmi, kteří svou životní filosofii žijí až do krajnosti je poselstvím o svobodě, která má mnoho podob. Od přátelství se zvířaty a blízkého vztahu s přírodou, až po skromný, utajený život jediného českého poustevníka nebo kočování ve starém vojenském náklaďáku. Devět hereckých osobností v dialogu s příběhy solitérů z Čech a Moravy, ve kterých nechybí mystika, svérázná moudrost a humor. (knihydobrovsky.cz)

Zábavný průvodce popisuje českou povahu, tradice a životní styl. My všichni samozřejmě víme, čím žijeme, co máme rádi a čemu věříme. V knize ale zjistíte, jak nás vidí ve světě, a to není totéž. Dozvíte se, co cizince při pobytu u nás překvapuje, co se jim líbí a čemu nemohou přijít na kloub. Jací opravdu jsme? Kniha je psaná odlehčeně, s nadsázkou. (patro.cz)

Šest žen a šest neskutečných příběhů o síle, kterou v sobě musely nalézt, aby překonaly svá trápení a dokázaly jít dál. Jak dítě ovlivňuje prostředí rodiny? Pomáhá lidem v životě víra? Jaké náhody mohou zasáhnout do života a zcela ho změnit? Na někoho je toho naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? Kniha Aleše Palána přibližuje osudy žen, které si v životě vytáhly černého Petra. Michaela Pazourková. Nic si neulehčuje, spíš naopak. Svou přímočarostí a tvrdostí vůči cizím lidem si vydobyla respekt mafie, ale v osobním životě už taková není a celý život na to doplácí. Čte Pavla Beretová Denisa Halašová. Sám autor říká, že očekává plody za horizontem. Přes své zdravotní obtíže se na svět dívá optimisticky a mnozí o ní mluví jako o "sluníčku", přestože si zdravotně prošla a prochází doslova peklem. Čte Vanda Hybnerová Jana Vinklerová. S manželem musela přestát ztrátu syna. Vedle pocitů, které tuto tragickou událost doprovázejí, popisuje i snahu o zjištění pravdy. Dodnes však neví, co se synovi stalo. Čte Jitka Smutná Sieglinde Kraliková. Přesto, že je německé národnosti, zůstala v Čechách i po konci druhé světové války. Soužití s místními v pohraničí však nebylo jednoduché, ale ona nezahořkla a dodnes dělá vše pro to, aby se rány mezi Čechy a Němci zacelily. Čte Hana Kofránková Apolena. Ani ona nežije lehký život a ti, kteří jí měli být nejbližší a chránit ji, selhali. I kvůli tomu ve svých skoro šestnácti letech po pádu z půdy oslepla. Ale to nejsou jediné fyzické (a psychické) šrámy. Přesto je samostatná a její příběh může napomoci ostatním. Čte Pavla Vojáčková Aneta Tomanová. Věkově nejmladší, ale za svůj zatím krátký život toho prožila víc, než její vrstevníci. Nevhodné domácí prostředí, drogy i pasťák ji dovedly na okraj propasti. Zjistila však, že tudy cesta nevede a snaží se intenzivně znovu začlenit do společnosti. Čte Marie Štípková (patro.cz)

Audiokniha:,Smysluplné odpovědi na stěžejní otázky našeho bytí. Marie Svatošová je lékařka, spisovatelka, zakladatelka hospicového hnutí v České republice. Se svými přednáškami neúnavně objíždí republiku a propaguje paliativní péči. Mluví pozitivně o tématu tak zásadním, ale i vytěsňovaném, jako je smrt. Dokáže nesmírně působivě vyprávět o smyslu života a nadchnout každého posluchače, má neobyčejně působivé argumenty, opřené o mnohaletou zkušenost. Aleš Palán, spisovatel, novinář, autor mnoha knižních rozhovorů, držitel ceny Magnesia Litera a ceny Kniha roku Lidových novin, je její kamarád. V zasvěceném dialogu se i díky jeho otázkám dozvídáme mnoho o příbězích lidí, s nimiž se Marie Svatošová setkala a na nichž demonstruje svůj způsob uvažování a sílu své víry. Od poslechu tohoto rozhovoru se posluchač neodtrhne snadno, bude mít totiž možnost setkat se s odpověďmi na základní problémy života a jeho konce. Nebude ovšem chybět ani humor, protože ten je nedílnou součástí života. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Příběh nejlepší českého hokejového obránce všech dob – bojovníka, který nechával na ledě srdce.S Duklou Jihlava se stal sedmkrát mistrem Československa. Jako jediný obránce v historii naší ligy vyhrál kanadské bodování soutěže. Zvítězil v prvních dvou ročnících ankety Zlatá hokejka. Čtyřikrát byl vyhlášen členem all stars sestavy mistrovství světa. O největší úspěch svojí kariéry Jan Suchý přišel. V době své největší slávy zabil v autě spolujezdce, skoro rok strávil ve vězení, a přišel tak o zlato z mistrovství světa v roce 1972. Stejně intenzivně jako hru, prožíval Suchý i mimosportovní život. Nikdy – ani před zápasem – se nevzdal piva a cigaret. Otevřeně hovoří o braní zakázaných podpůrných prostředků, prodávání zápasů, pašování zboží za hranice, hazardních karetních hrách a dalších fenoménech, které se rozhodně neslučovaly s prototypem socialistického sportovce přelomu šedesátých a sedmdesátých let.Hráč s číslem 17 šel z průšvihu do průšvihu, ale na ledě zářil a fanoušci ho milovali. Čtenář spolu s ním nahlédne i za skrytou tvář vrcholového sportu, kterou Jan Suchý naprosto otevřeně popisuje.2., rozšířené vydání (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy.V knize Jako v nebi, jenže jinak najdeme rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla.Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině pak navíc i nečekanou porci humoru.O fotografický doprovod knihy Jako v nebi, jenže jinak se postarala Johana Pošová. Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Za sborník Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Na tutéž cenu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát se Palánova kniha stala vítězem ankety Katolického týdeníku Dobrá kniha roku. Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se stal bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Johana Pošová (1985) pochází z Prahy, kde v roce 2012 vystudovala ateliér fotografie na VŠUP. Absolvovala stáž ve španělské Valencii na škole Bellas Artes, dále pak na Islandu v Creative Centre HERE a také v lisabonské galerii Syntax. Fotografuje a současně pracuje s videem, objekty a instalací. Pravidelně vystavuje v galeriích v Česku a v zahraničí, například v Portugalsku, Belgii a ve Slovinsku. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Vtipná sonda do našich chyb a zbytečných strachů od autora bestselleru Raději zešílet v divočině. Milý pane Bože, tenhle svět se ti povedl. Opravdu. Jenže ve škole mi říkali: „Je to velmi dobré, máš ale na víc.“ I ty máš, Bože, na víc. Odpusť, že to tak říkám, pořád je to za jedna, ale když tomu dáš trochu péče, mohla by to být jednička podtržená. Ještě že mě máš. Poradím ti, jak na to. Čtyřicet zlepšováků, jak zdokonalit svět, které autor nenavrhuje politikům, ekonomům ani jiným mocným tohoto světa, ale rovnou pánu Bohu, jsou vtipnou sondou do našich strachů, komplexů, a slabostí, kterými si komplikujeme životy. Někdy přitom stačí i jedna nečekaná událost nebo změna úhlu pohledu, aby nám na světě bylo líp. Úsměvná a přitom hluboká audiokniha v podání Miroslava Táborského je svěží obranou našich každodenních slabostí, u nichž stačí jen kousek, aby dostaly opačné znaménko. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Smysluplné odpovědi na stěžejní otázky našeho bytí Marie Svatošová je lékařka, spisovatelka, zakladatelka hospicového hnutí v České republice. Se svými přednáškami neúnavně objíždí republiku a propaguje paliativní péči. Mluví pozitivně o tématu tak zásadním, ale i vytěsňovaném, jako je smrt. Dokáže nesmírně působivě vyprávět o smyslu života a nadchnout každého posluchače, má neobyčejně působivé argumenty, opřené o mnohaletou zkušenost. Aleš Palán, spisovatel, novinář, autor mnoha knižních rozhovorů, držitel ceny Magnesia Litera a ceny Kniha roku Lidových novin, je její kamarád. V zasvěceném dialogu se i díky jeho otázkám dozvídáme mnoho o příbězích lidí, s nimiž se Marie Svatošová setkala a na nichž demonstruje svůj způsob uvažování a sílu své víry. Od poslechu tohoto rozhovoru se posluchač neodtrhne snadno, bude mít totiž možnost setkat se s odpověďmi na základní problémy života a jeho konce. Nebude ovšem chybět ani humor, protože ten je nedílnou součástí života. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Milý pane Bože, tenhle svět se ti povedl. Opravdu. Nevím, jak je to na jiných planetách, které jsi stvořil nebo na nich právě makáš, ale tady je to super. Jenže ve škole mi říkali: „Je to velmi dobré, máš ale na víc. Příště ať je to ještě lepší.“ Říkali mi to zhruba do poloviny druhé třídy a pak mi učitelky povídaly úplně jiné věci, ale to teď nechme stranou. I ty máš, Bože, na víc. Odpusť, že to tak říkám, pořád je to za jedna, ale když tomu dáš trochu péče, mohla by to být jednička podtržená. Ještě že mě máš. Poradím ti, jak na to. Čtyřicet zlepšováků, jak zdokonalit svět, které autor nenavrhuje politikům, ekonomům ani různým aktivistům, ale rovnou pánu Bohu, jsou vtipnou sondou do našich strachů, komplexů, slabostí, chyb, zbytečných starostí a malicherností, kterými si otravujeme životy. Stačilo by přitom tak málo, aby na světě bylo líp. Někdy stačí i jedna nečekaná událost, abychom si uvědomili, co je v životě důležité, na co vsadit a co přináší opravdovou radost. G. K. Chesterton kdysi napsal slavnou obranu ohromných maličkostí, které přehlížíme. Aleš Palán napsal svěží obranu našich každodenních slabostí, u nichž stačí už jen kousek (kdybys udělal, pane Bože, jen malý zlepšovák), aby dostaly opačné znaménko. Nejsme tak špatní, jen zkrátka máme na víc. Ilustrace Jana Hrubého jednotlivá zamyšlení nejen dokreslují, ale specifickým způsobem i dotvářejí a komentují. Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Rozhovory s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se staly bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Na podzim 2019 vyšla Aleši Palánovi další kniha rozhovorů Jako v nebi, jenže jinak. Nová setkání se samotáři z Čech a Moravy, jež obdržela nominaci na Magnesii Literu. Svá setkávání s lidmi žijícími mimi hlavní proud shrnul v reflexích Návrat do divočiny. Za sborník Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Na tutéž cenu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Jan Hrubý (1945) absolvoval obor grafiky u profesora Dalibora Chatrného na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně a teologii na Katolické teologické fakultě UK v Praze. Kreslený humor publikoval od roku 1967 v mnoha novinách a časopisech (například Mladý svět), a obdržel ceny doma i v zahraničí. Od roku 2016 kreslí pro Katolický týdeník. Zabývá se také volnou grafikou a ilustroval řadu knih. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán, snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). Aleš Palán (1965 v Jihlavě), publicista, spisovatel, autor čtyř desítek knižních titulů. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Za rozhovory s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les byl na tuto cenu nominován. Za knihu rozhovorů s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami obdržel cenu Českého literárního fondu. Některé Palánovy knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny a japonštiny. (knihydobrovsky.cz)

Již páté vydání úspěšného titulu vychází na luxusním italském křídovém papíře, opět s plnobarevnou obálkou. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). (patro.cz)

Může virus zemřít? A jak se z virů chcípáčků stávají světoví šampióni? Máme se obávat silného státu? A jaký smysl má mýlit se? Pandemie nemoci covid-19 přináší záplavu otázek, ale málo jasných odpovědí. Komu věřit, když je všude plno „odborníků“? Publicista Aleš Palán se rozhodl „uvěřit“ člověku, který s viry žije skoro celý profesní život. Rozhovor s předním českým biochemikem a prorektorem Karlovy Univerzity Janem Konvalinkou je výletem do světa vědy, smrtících virů, i nevědeckých fám; do zákulisí koronavirové pandemie i chyb, kterých jsme se dopustili. V neposlední řadě nahlédneme do života kluka ze severu Čech, který se původně chtěl stát egyptologem, aby se nakonec ocitl ve světě neviditelných zabijáků. Jeho nadhled i humor ale dávají naději, že vědění je silnější než strach. S fotografem Janem Šibíkem se autor rozhovoru Aleš Palán sešel poprvé na Šumavě při práci na bestselleru Raději zešílet v divočině a knize esejů Návrat do divočiny. Knihu rozhovorů s Janem Konvalinkou rámují fotografie karantény z jara 2020, které Šibík pořizoval od prvního do posledního dne. (patro.cz)