Aleš palán náčelník - rozhovor aleše palána s miloslavem nevrlým provedení: e-kniha

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Pro skauty, trampy a toulavý lid s batohem na zádech všeobecně je Miloslav Nevrlý (1933) určující osobností. Jeho osamělé toulky po Jizerských horách a Karpatech, které podnikal od padesátých let, inspirovaly zástupy následovníků - někteří z nich jsou populární cestovatelé, jiní skromní tuláci, kteří o svých prožitcích mlčí, ale svůj život jimi naplňují neméně intenzivně. Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. (knihydobrovsky.cz)

V rozsáhlém rozhovoru Aleše Palána vzpomínají synové básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové na své rodiče, desítky jejich přátel, významných osobností české kultury, na dětství prožité ve Francii i v Petrkově u Havlíčkova Brodu, který se v jejich vyprávění stává ústředním místem, v němž se protínají životy a osudy mnoha klíčových postav české kultury 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Aleš Palán; Daniel Reynek; Jiří Reynek, 344 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Rozhovor Aleše Palána s Danielem a Jiřím Reynkovými. V rozsáhlém rozhovoru Aleše Palána vzpomínají synové básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové na své rodiče, desítky jejich přátel, významných osobností české kultury, na dětství prožité ve Francii i v Petrkově u Havlíčkova Brodu, který se v jejich vyprávění stává ústředním místem, v němž se protínají životy a osudy mnoha klíčových postav české kultury 20. století. Vyprávění bratrů Reynkových je plné osobitých postřehů a humoru, vedle kultury se důležitou součástí jejich vyprávění stává i český venkov a jeho osudy, zejména za 2. světové války a v době po únoru 1948. Bratři se představují též jako výrazné tvůrčí osobnosti: Daniel jako fotograf, Jiří jako překladatel z francouzštiny. Kniha je uvozena předmluvou Jaroslava Meda a doplněna kalendáriem, jmenným rejstříkem a desítkami... (alza.cz)

eBook: Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Za vším hledej číslo 19. Nemoc, kterou se během pár měsíců nakazily miliony lidí a která ochromila ekonomiku světa, se jmenuje covid-19. V reakci na ni se 19 spisovatelů rozhodlo pomoci v boji proti jejím dopadům. Každý z nich napsal pro tuto knihu povídku či esej o životě s epidemií za zády. Sbírka je výjimečná nejen velkými jmény autorů, ale i tím, že 19 % z výtěžku prodeje bude věnováno na charitativní účely. Název knihy je vypůjčen z povídky Lidmily Kábrtové Za oknem, v níž se stará žena paralyzovaná strachem z nákazy uzavírá do absolutní izolace. Autoři ve svých textech vykreslují svět za časů pandemie z nejrůznějších úhlů, někteří se vrací do historie. Zajímavá je také žánrová pestrost – realistický obraz se prolíná s hororem, kriminální povídkou i s poetickou fantasy. Do knihy bez nároku na honorář přispěli Paul Auster, Bianca Bellová, Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Pavel Kosatík, Antonín Kratochvil, Alena Mornštajnová, Jan Němec, Jiří Padevět, Iva Pekárková, Markéta Pilátová, Martin Sichinger, Mark Slouka, Petr Stančík, Olga Stehlíková, Jan Štifter, Miloš Urban a Michal Vrba. Editorem knihy je Aleš Palán. „Co může dělat spisovatel v čase pandemie, kdy jsou knihkupectví zavřená a na besedy se čtenáři se nejezdí? Být doma, držet zdravotníkům, pečovatelkám a prodavačkám palce, šít roušky a chodit starším sousedům na nákup. Stačí to ale?“ přemítá v úvodu povídkové sbírky Za oknem její editor, spisovatel Aleš Palán. Přišel s nápadem oslovit 19 autorů, kteří napíšou 19 povídek, vznikne kniha, přičemž 19 % z její prodejní ceny bude směřovat na boj proti nemoci covid-19. Reakce spisovatelů byla ohromující, okamžitě se ponořili do práce. Její výsledek leží před vámi. Všichni autoři se vzdali odměny a nakladatelství PROSTOR a distribuční síť Kosmas snížily svůj obvyklý rabat. Milí čtenáři, věříme, že vás projekt zaujme. Děkujeme vám za podporu, přejeme vám radost z četby a pevné zdraví. Vaše redakce PROSTORU Za oknem 19 spisovatelů proti covid-19 Autor projektu a editor Aleš Palán (1965) Paul Auster (1947) Bianca Bellová (1970) Zuzana Dostálová (1976) Pavla Horáková (1974) Lidmila Kábrtová (1971) Pavel Kosatík (1962) Jiří Kratochvil (1940) Alena Mornštajnová (1963) Jan Němec (1981) Jiří Padevět (1966) Iva Pekárková (1963) Markéta Pilátová (1973) Martin Sichinger (1967) Mark Slouka (1958) Petr Stančík (1968) Olga Stehlíková (1977) Jan Štifter (1984) Miloš Urban (1967) Michal Vrba (1976) (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i ti, kteří byli v padesátých letech jejich aktéry. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě.Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena komunistická funkcionářka Anna Felbabová s prostřelenou hlavou. Rudá justice odpověděla na její smrt nekompromisně a propaganda jí propůjčila vlastní interpretaci. Znovu tekla krev, vinných i nevinných, na starou křivdu se navršily křivdy nové… Prošlo víc než půl století a spravedlnost se nedostala ke slovu. Na její místo tak nastupuje msta a kolo násilí se znovu roztáčí. Ratajský les čeká na svou poslední oběť.Román vychází ze skutečných událostí, dotváří je a fabuluje. Dvě linie příběhu z let 1952 a 1958 prolíná třetí dějová osa – ta současná. Brzy se ukáže, jak osudově spolu všechny tři souvisejí. Neboť minulost stále ještě není pohřbena. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Miss exitus? Něco jako Slečna smrt? Ne, jako Soutěž krásy mrtvých. Je Štědrý den a hospicové pracovnici Emě umírá klientka a zároveň dávná rodinná přítelkyně. Bylo by to těžké, i kdyby se neotevřely brány starých křivd, ale jak se během jediného dne odkrývá, mnoho věcí je ve skutečnosti úplně jinak. I očekávaná smrt staré ženy je taková. Ale dostaví se dřív ta přirozená, nebo násilná? A která přinese víc bolesti? Ostatně ani 24. prosince ve skutečnosti není. V tomto dni se už může stát naprosto všechno. V novele Aleše Palána Miss exitus se nestřílí, napětí zde ale rozhodně nechybí. I na tu soutěž krásy mrtvých dojde... Neschází zde ani naděje, je ovšem zatraceně těžké ji najít. A obhájit si ji – zejména sám před sebou. Lhát se totiž nemá, budiž, ale platí to i tehdy, když lež nikomu neublíží a jinému naopak pomůže? Ema, pracovnice domácího hospicu, který poskytuje péči umírajícím klientům v jejich domovech, zažívá během jediného dne několik zásadních životních zvratů. Po rozchodu se svým přítelem míří neplánovaně k umírající klientce paní Neomytkové a jejímu psychicky labilnímu synu Borisovi. Stará paní není jen pacientka, ale zná také tajemství propojující obě rodiny, které Emě až doposud zůstávalo skryté. Mladou ženu zaměstnává nejen starost o umírající, v patách je jí neustále studentka Zuzana, která si jako místo svého studijního projektu vybrala právě domácí hospic a jeho klienty. Ani Boris není Emě v péči o matku nápomocný, zvlášť když odejde z domu, a místo něj se přede dveřmi objeví policie… Aleš Palán citlivě zachycuje situace kolem odchodu nevyléčitelně nemocného člověka, poutavě a do hloubky odkrývá psychiku ženy procházející náročným životním obdobím a zároveň vedle existenciálních problémů odkrývá i ty celospolečenské, jako je dědictví komunismu či privatizace a „podnikání“ v devadesátých letech. Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Miss exitus je jeho čtvrtou beletristickou prací, jeho předchozí román Ratajský les byl nominován na cenu Magnesia Litera. Za sborník Brnox Palán toto ocenění (spolu s Kateřinou Šedou) získal. Na Magnesii Literu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši. Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se stal bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát se Palánova kniha stala vítězem ankety Katolického týdeníku Dobrá kniha roku, dva tituly byly mezi finalisty soutěže Nejkrásnější česká kniha roku. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Palán řadu let spolupracuje s Asociací hospicové a paliativní péče, své zkušenosti s touto problematikou zachytil v knižním rozhovoru se zakladatelkou hospicové péče v ČR Marií Svatošovou Neboj se vrátit domů a nyní právě v novele Miss exitus. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Málokdo projde životem bez šrámů. Na někoho je toho ale naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? S šesti ženami, které si v životě vytáhly černého Petra, hovořil známý publicista Aleš Palán. Jsou to rozhovory o těch nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, přitom nejsou o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se rodí až v průběhu boje, a o naději, která je pevná tehdy, pokud je zkoušená. A zkoušek ty ženy zažívají celou řadu… Jedna je čerstvě plnoletá, druhé táhne na osmdesát, jedna žije ve městě, druhá na venkově, oporu hledají ve víře, v humoru, ve vzdoru… Jsou rozdílné. Spojuje je to, jak jsou nezdolné a otevřené. Šest niterných příběhů, které mohou sloužit jako inspirace čtenářkám i čtenářům. Málokdo přece projde životem bez šrámů… (knihydobrovsky.cz)

eBook:,V knize Raději zešílet v divočině přinesl spisovatel Aleš Palán rozhovory s šumavskými samotáři. Zaznamenal jedinečné příběhy lidí, kteří žijí skryti v maringotkách a na horských samotách, někteří zcela bez identity. Výpovědi solitérů z nejrozsáhlejšího českého pohoří zaznamenaly mezi čtenáři nebývalý ohlas, titul se stal bestsellerem a v anketě Lidových novin získal ocenění Kniha roku. Aleš Palán i fotograf Jan Šibík ovšem jezdí na Šumavu dál. Výsledkem jejich návštěv je kniha Návrat do divočiny. Jan Šibík v ní spolu se svou partnerkou fotografkou Danielou Matulovou přináší nové fotky, Aleš Palán pak své zamyšlení nad tím, co mu tři roky se samotáři daly, čím ho tito lidé nejvíc oslovili a proč je má tak rád. Zveřejňuje také příběhy, které se do knihy Raději zešílet v divočině nedostaly. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Příběh nejlepší českého hokejového obránce všech dob – bojovníka, který nechával na ledě srdce.S Duklou Jihlava se stal sedmkrát mistrem Československa. Jako jediný obránce v historii naší ligy vyhrál kanadské bodování soutěže. Zvítězil v prvních dvou ročnících ankety Zlatá hokejka. Čtyřikrát byl vyhlášen členem all stars sestavy mistrovství světa. O největší úspěch svojí kariéry Jan Suchý přišel. V době své největší slávy zabil v autě spolujezdce, skoro rok strávil ve vězení, a přišel tak o zlato z mistrovství světa v roce 1972. Stejně intenzivně jako hru, prožíval Suchý i mimosportovní život. Nikdy – ani před zápasem – se nevzdal piva a cigaret. Otevřeně hovoří o braní zakázaných podpůrných prostředků, prodávání zápasů, pašování zboží za hranice, hazardních karetních hrách a dalších fenoménech, které se rozhodně neslučovaly s prototypem socialistického sportovce přelomu šedesátých a sedmdesátých let.Hráč s číslem 17 šel z průšvihu do průšvihu, ale na ledě zářil a fanoušci ho milovali. Čtenář spolu s ním nahlédne i za skrytou tvář vrcholového sportu, kterou Jan Suchý naprosto otevřeně popisuje.2., rozšířené vydání (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy.V knize Jako v nebi, jenže jinak najdeme rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla.Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině pak navíc i nečekanou porci humoru.O fotografický doprovod knihy Jako v nebi, jenže jinak se postarala Johana Pošová. Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Za sborník Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Na tutéž cenu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát se Palánova kniha stala vítězem ankety Katolického týdeníku Dobrá kniha roku. Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se stal bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Johana Pošová (1985) pochází z Prahy, kde v roce 2012 vystudovala ateliér fotografie na VŠUP. Absolvovala stáž ve španělské Valencii na škole Bellas Artes, dále pak na Islandu v Creative Centre HERE a také v lisabonské galerii Syntax. Fotografuje a současně pracuje s videem, objekty a instalací. Pravidelně vystavuje v galeriích v Česku a v zahraničí, například v Portugalsku, Belgii a ve Slovinsku. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Neopakovatelné osobnosti nežijí jen v šumavské divočině. Jsou nám mnohem blíž, potkáváme je na ulicích, v autobusech, kdekoliv. Třeba někdo takový žije hned ve vedlejší bytovce. Jistě, každý člověk je jedinečný, ale – málo platné – někteří lidé jsou zkrátka jedinečnější. Co spojuje sedm lidí, jejichž příběhy byly shromážděny v této knize? Není to přímo samota jako u samotářů, kteří se stáhli z civilizace do lesů, močálů a hor. Jisté poodstoupení tu ale přesto nacházíme. „Neměl bych sílu jít s proudem, a už vůbec ne proti proudu,“ říká jeden z nich. Všichni si vytvořili malý osobní svět, fascinující vesmír, kde platí jejich vlastní pravidla. Jsou na dosah ostatním, a přesto tak daleko. Nebo snad vysoko? Některé jejich historky jsou neuvěřitelné, ale autor knihy jim věří. Proč by si člověk nemohl koupit šest tygrů ve slevě, kreslit ve spolupráci s plísní nebo najít skutečný smysl života? Víte snad o něčem, co by bylo důležitější? Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je dvojnásobným držitelem ocenění Magnesia Litera (knižní rozhovory se samotáři Jako v nebi, jenže jinak a sborník Brnox, který připravil s Kateřinou Šedou), další dvě jeho práce byly na tuto cenu nominovány. V nakladatelství PROSTOR vyšla jeho kniha rozhovorů se šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině (2018), která zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin a stala se bestsellerem stejně jako navazující Návrat do divočiny (2019) a podobně laděný titul Jako v nebi, jenže jinak (2019). Nakladatelství PROSTOR vydalo též Palánovy práce reagující na koronavirovou krizi – charitativní sborník Za oknem (2020) a knižní rozhovor s profesorem Janem Konvalinkou Spánek rozumu plodí příšery (2020). Následovaly drobné črty a eseje Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět (2020) a Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět ještě líp (2021) a titul Nevidím ani tmu (2021), knižní rozhovory se ženami, které si v životě vytáhly černého Petra. Karel Cudlín (1960) je renomovaný český fotograf, věnuje se převážně dokumentární fotografii. Spolupracuje s vydavatelstvími, televizemi a filmovými produkcemi v České republice i v zahraničí a působí jako pedagog. Je členem spolku dokumentárních fotografů 400 ASA. V letech 1997–2003 byl jedním z oficiálních fotografů prezidenta Václava Havla. Je držitelem celkem šestnácti cen ze soutěže Czech Press Photo, obdržel též Cenu Revolver Revue (2008). V roce 2016 se habilitoval na FAMU jako docent. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Umění se dá najít na nečekaných místech. František má pomalovaný celý dům včetně branky a plotu. Vlasta žije ve starém domě a z jeho oken kreslí fáze měsíce, na vylisované listy maluje znaky měst a starými papíry, kam před půlstoletím zaznamenala příběhy vymyšlené rodiny, zatápí v kamnech. Pavel má vymyšlenou celou soustavu zemí, kreslí pro ně budovy i krajinu, dlouhá desetiletí zaznamenává počasí a ve volné krajině sází borovice. Lorenzo maluje výhradně vlaky, trolejbusy a tramvaje, má je na teniskách a prý i na trenýrkách. Všichni malují, protože musí. Tvoří art brut nebo konceptuální projekty, přestože mnozí ani netuší, že něco takového vůbec existuje. Jsou v tom sami, a proto je jejich dílo jedinečné a nezaměnitelné. A jejich příběhy? Ty jsou ještě silnější. Spisovatel a publicista Aleš Palán navazuje na své úspěšné knihy o samotářích či městských robinsonech — tentokrát se vydal do ateliérů, dílen a kutlochů a vyzpovídal sedm lidí, pro něž mezi životem a tvorbou není příliš velký rozdíl. ––– Vítěz ceny Magnesia Litera za publicistiku 2017 a 2020 Člověk se cítí tak strašně sám, že chce slyšet nějaká slova, tak jsem si povídal sám se sebou nebo s ďáblem. Napůl jsem ho slyšel, napůl vnímal myšlenkově, takový průnik, jako bych si povídal a hlasy mi odpovídaly, prostě mešuge. Neměl jsem sociální vazby, žádná rodina, žádní kamarádi, nic. Měl jsem pocit, že i ten satan mě litoval… Zároveň mě to postavilo na vlastní nohy, začal jsem si věřit, hodně jsem maloval. Dřív mi malování dodávalo adrenalin, nabuzovalo mě, teď to mám otočené, spíš mě zklidňuje. Obraz maluju hodinu dvě, mám rád, když je to hotové ještě ten den. Myslím, že do druhého dne jsem nikdy nic rozdělaného nenechal. Nevím, jestli je to dobře, ale já to tak mám. — ukázka z knihy (knihydobrovsky.cz)

Málokdo projde životem bez šrámů. Na někoho je toho ale naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? S šesti ženami, které si v životě vytáhly černého Petra, hovořil známý publicista Aleš Palán. Jsou to rozhovory o těch nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, přitom nejsou o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se rodí až v průběhu boje, a o naději, která je pevná tehdy, pokud je zkoušená. A zkoušek ty ženy zažívají celou řadu… Jedna je čerstvě plnoletá, druhé táhne na osmdesát, jedna žije ve městě, druhá na venkově, oporu hledají ve víře, v humoru, ve vzdoru... Jsou rozdílné. Spojuje je to, jak jsou nezdolné a otevřené. Šest niterných příběhů, které mohou sloužit jako inspirace čtenářkám i čtenářům. Málokdo přece projde životem bez šrámů… Rozhovory doprovázejí fotografie přední české fotografky Alžběty Jungrové. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán, snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). Aleš Palán (1965 v Jihlavě), publicista, spisovatel, autor čtyř desítek knižních titulů. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Za rozhovory s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les byl na tuto cenu nominován. Za knihu rozhovorů s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami obdržel cenu Českého literárního fondu. Některé Palánovy knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny a japonštiny. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Milý pane Bože, tenhle svět se ti povedl. Opravdu. Nevím, jak je to na jiných planetách, které jsi stvořil nebo na nich právě makáš, ale tady je to super. Jenže ve škole mi říkali: „Je to velmi dobré, máš ale na víc. Příště ať je to ještě lepší.“ Říkali mi to zhruba do poloviny druhé třídy a pak mi učitelky povídaly úplně jiné věci, ale to teď nechme stranou. I ty máš, Bože, na víc. Odpusť, že to tak říkám, pořád je to za jedna, ale když tomu dáš trochu péče, mohla by to být jednička podtržená. Ještě že mě máš. Poradím ti, jak na to. Čtyřicet zlepšováků, jak zdokonalit svět, které autor nenavrhuje politikům, ekonomům ani různým aktivistům, ale rovnou pánu Bohu, jsou vtipnou sondou do našich strachů, komplexů, slabostí, chyb, zbytečných starostí a malicherností, kterými si otravujeme životy. Stačilo by přitom tak málo, aby na světě bylo líp. Někdy stačí i jedna nečekaná událost, abychom si uvědomili, co je v životě důležité, na co vsadit a co přináší opravdovou radost. G. K. Chesterton kdysi napsal slavnou obranu ohromných maličkostí, které přehlížíme. Aleš Palán napsal svěží obranu našich každodenních slabostí, u nichž stačí už jen kousek (kdybys udělal, pane Bože, jen malý zlepšovák), aby dostaly opačné znaménko. Nejsme tak špatní, jen zkrátka máme na víc. Ilustrace Jana Hrubého jednotlivá zamyšlení nejen dokreslují, ale specifickým způsobem i dotvářejí a komentují. Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Rozhovory s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se staly bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Na podzim 2019 vyšla Aleši Palánovi další kniha rozhovorů Jako v nebi, jenže jinak. Nová setkání se samotáři z Čech a Moravy, jež obdržela nominaci na Magnesii Literu. Svá setkávání s lidmi žijícími mimi hlavní proud shrnul v reflexích Návrat do divočiny. Za sborník Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Na tutéž cenu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Jan Hrubý (1945) absolvoval obor grafiky u profesora Dalibora Chatrného na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně a teologii na Katolické teologické fakultě UK v Praze. Kreslený humor publikoval od roku 1967 v mnoha novinách a časopisech (například Mladý svět), a obdržel ceny doma i v zahraničí. Od roku 2016 kreslí pro Katolický týdeník. Zabývá se také volnou grafikou a ilustroval řadu knih. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Vztah mezi matkou a dcerou patří k těm nejdůležitějším, ale také nejsložitějším. Co dělat, pokud se mateřská láska vůbec nenastartuje a místo vřelosti přijde odmítnutí? Jak se na vztahu mezi matkou a dcerou projeví, když do něj vstoupí vnější agrese? A naopak, jaké to je bát se devastujícím způsobem o svou dceru? Nechápat ji, ztrácet ji. Je to boj, ve kterém je dovoleno úplně všechno? Rány z takového střetnutí nelze jen tak zacelit. Pětice dívek a žen, se kterými hovořili Aleš Palán a jeho dcera Anna, hledá svou cestu, jak se vypořádat s nákladem těžkostí. Jsou mladé, ale to, co mají za sebou, by vydalo na devět životů. Do těch jejich něco zasáhlo. Možná to byl osud, dispozice, jedno chybné rozhodnutí, hloupá souhra okolností. Poznamenalo to ženy samotné i vztahy, které navazují. Přesto jsou stále dcerami a některé z nich už také matkami. Navzdory všemu se pokoušejí vyslovit: „Mami, miluju.“ Navzdory všemu to samy potřebují slyšet. Fotografie v knize jsou dílem Libuše Jarcovjákové. Aleš Palán (1965) je dvojnásobný držitel ocenění Magnesia Litera (rozhovory se samotáři Jako v nebi, jenže jinak a sborník Brnox, který připravil s K. Šedou), dvakrát byl na toto ocenění nominován (rozhovor Být dlužen za duši a román Ratajský les). Rozhovory se šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině zvítězily v anketě Lidových novin Kniha roku. Anna Palánová (1994) vystudovala Arts management na VŠE v Praze. Je zakladatelkou kulturní akce Na den pod zem. Podílela se na rozhovorech s pamětníky do knihy Ten den (2019) o událostech 17. listopadu 1989. Je autorkou podcastu Probořit zeď. V současné době žije v Kanadě. Oceňovaná fotografka, dlouholetá středoškolská a vysokoškolská pedagožka Libuše Jarcovjáková (1952) vytvořila svůj první zásadnější soubor Noční směna během práce v tiskárně v letech 1972–1976. Dokumentovala romskou a vietnamskou komunitu v Československu a také pražský T-Club, zaměřený na homosexuální menšinu. Výstavu Evokativ, s níž výrazně uspěla na slavném fotografickém festivalu Les Rencontres d‘Arles, označil deník The Guardian za nejlepší výstavu roku 2019. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Nový zábavný průvodce popisuje českou povahu, tradice a životní styl. My všichni samozřejmě víme, čím žijeme, co máme rádi a čemu věříme. V knize ale zjistíte, jak nás vidí ve světě, a to není totéž. Dozvíte se, co cizince při pobytu u nás překvapuje, co se jim líbí a čemu nemohou přijít na kloub. Jací opravdu jsme? Kniha je psaná odlehčeně, s nadsázkou. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Je to známý vtip: Chcete Boha pobavit? Vyprávějte mu o svých plánech. Ale možná se stejně dobře baví, když si čte dalších čtyřicet Palánových rad, jak má vylepšit svět ještě o něco víc. A možná mu je četl už přes rameno, když je zrovna psal. Radit něco pánu Bohu sice zavání pýchou, ale Palánův nejvyšší arbitr má přímo čapkovské rysy, takže lidský svět mu není vzdálený ani cizí, má pochopení pro naše omyly, chyby a slabosti, i pro tyhle naše pošetilosti. A třeba je takový i ve skutečnosti... Volné pokračování čtenářsky úspěšných rad pánu Bohu je uzrálým vínem, které rozveseluje mysl, projasňuje chmurné dny a dýchá nadějí, že tu přece jenom nejsme sami. Autor se umí dívat kolem sebe i do sebe, a tak mu neunikají ty ohromné každodenní maličkosti i niterná hnutí, které dělají život tak jedinečným a neopakovatelným. Potom se stává i účtenka v hospodě či stará fotografie zážitkem. A možná nad tím i pán Bůh žasne, čeho si ten drzoun nevšimne. Ilustrace Evy Bartošové pak jednotlivá zamyšlení dokreslují a vtipně komentují. Publicista a spisovatel Aleš Palán (1965), dvojnásobný držitel ocenění Magnesia Litera (knižní rozhovory se samotáři Jako v nebi, jenže jinak a sborník Brnox, který připravil s K. Šedou), dvakrát byl na tuto cenu také nominován (rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les). Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se stal jedním z nejprodávanějších titulů a zvítězil v anketě Kniha roku Lidových novin, rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát Palánova kniha zvítězila v anketě Katolického týdeníku Dobrá kniha roku. Covidové problematice se věnoval v charitativním sborníku Za oknem a v rozhovoru s Janem Konvalinkou Spánek rozumu plodí příšery. Pozornost vzbudily jeho eseje Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět a kniha rozhovorů s šesti ženami o nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, Nevidím ani tmu. Ilustrátorka Eva Bartošová (1994) je absolventkou Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, kde momentálně působí jako asistentka v ateliéru ilustrace pod vedením Renáty Fučíkové. Její práce můžete najít v projektech Hrdinky, Dobrých 100, Velvet Effect, Česká zima nebo v komiksu Odvaha je volba. Ilustracemi doprovodila knihu 100 × Václav Havel od Pavla Kosatíka. V osobní tvorbě využívá prvky magického realismu či koláže a inspiruje se v každodenním pozorování okolního světa. „Je to ode mě hezké, že pokračuju. Když se už konečně našel někdo, komu je jasné, jak vylepšit svět, byla by škoda, aby si to nechával pro sebe.“ (z autorova úvodu) (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Může virus zemřít? A jak se z virů chcípáčků stávají světoví šampióni? Máme se obávat silného státu? A jaký smysl má mýlit se? Pandemie nemoci covid-19 přináší záplavu otázek, ale málo jasných odpovědí. Komu věřit, když je všude plno „odborníků“? Publicista Aleš Palán se rozhodl „uvěřit“ člověku, který s viry žije skoro celý profesní život. Rozhovor s Janem Konvalinkou, předním českým biochemikem a prorektorem Univerzity Karlovy, je výletem do světa vědy, smrtících virů i nevědeckých fám; do zákulisí koronavirové pandemie i chyb, kterých jsme se dopustili. V neposlední řadě nahlédneme do života kluka ze severu Čech, který se původně chtěl stát egyptologem, ale nakonec se ocitl ve světě neviditelných zabijáků. Jeho nadhled i humor ale dávají naději, že vědění je silnější než strach. S fotografem Janem Šibíkem se autor rozhovoru Aleš Palán sešel poprvé na Šumavě při práci na bestselleru Raději zešílet v divočině a knize esejů Návrat do divočiny. Knihu rozhovorů s Janem Konvalinkou rámují fotografie karantény z jara 2020, které Šibík pořizoval od prvního do posledního dne. Jan Konvalinka (1963) vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a získal titul kandidáta chemických věd na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Pracoval v Německém centru pro výzkum rakoviny v Heidelbergu a v ústavu Heinricha Petteho při Univerzitě v Hamburku. V současnosti je vedoucím výzkumného týmu v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a učí biochemii a molekulární biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde také působí jako prorektor pro vědeckou čnnost. Ve své vědecké práci se zabývá biochemií virů a nádorového bujení. Se svými spolupracovníky studuje enzymy důležité pro životní cyklus HIV a dalších patogenních virů a hledá způsoby, jak je zablokovat. Současně se zabývá metodami pro diagnostiku a terapii nádorů. Je autorem více než 130 publikací v mezinárodních časopisech, spolupracuje s laboratořemi na univerzitách v Heidelbergu, Londýně nebo na Stanfordově univerzitě a je často zván jako řečník na mezinárodní konference a sympozia. Je členem Učené společnosti ČR. Během koronavirové krize na jaře 2020 se stal koordinátorem akademické iniciativy zajišťující pomoc s testováním na covid v laboratořích českých univerzit a Akademie věd. S manželkou, akad. mal. rest. Dagmar Konvalinkovou, restaurátorkou ve sbírkách moderního umění Národní galerie v Praze, má dcery Dorotu a Františku. Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Za sborník Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Na tutéž cenu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát Palánova kniha zvítězila v anketě Katolického týdeníku Dobrá kniha roku. Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině. Setkání se šumavskými samotáři se stal bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Na podzim 2019 vyšla Aleši Palánovi v nakladatelství PROSTOR další kniha rozhovorů Jako v nebi, jenže jinak. Nová setkání se samotáři z Čech a Moravy a stala se vítězem Magnesia Litera v kategorii publicistika. K šumavským samotářům se autor vrátil v knize reflexí Návrat do divočiny. Jan Šibík (1963), reportážní fotograf cestující po celém světě, je autorem fotografií ke knihám Raději zešílet v divočině a Návrat do divočiny. Dvacet let byl vedoucím fotooddělení a obrazovým redaktorem časopisu Reflex a je nositelem mnoha ocenění, např. v soutěži Czech Press Photo či World Press Photo. Jan Šibík je zároveň laureátem Ceny 1. června udělované městem Plzeň za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv. Jeho aktivity, jako jsou Podejte ruce dětem ze Sierry Leone či Chci ještě žít!, překračují hranice fotografie a poukazují ke společenské odpovědnosti člověka, jenž se pohybuje v problematických oblastech světa. (knihydobrovsky.cz)

Vztah mezi matkou a dcerou patří k těm nejdůležitějším, ale také nejsložitějším. Co dělat, pokud se mateřská láska vůbec nenastartuje a místo vřelosti přijde odmítnutí? Jak se na vztahu mezi matkou a dcerou projeví, když do něj vstoupí vnější agrese? A naopak, jaké to je bát se devastujícím způsobem o svou dceru? Nechápat ji, ztrácet ji. Je to boj, ve kterém je dovoleno úplně všechno? Rány z takového střetnutí nelze jen tak zacelit. Pětice dívek a žen, se kterými hovořili Aleš Palán a jeho dcera Anna, hledá svou cestu, jak se vypořádat s nákladem těžkostí. Jsou mladé, ale to, co mají za sebou, by vydalo na devět životů. Do těch jejich něco zasáhlo. Možná to byl osud, dispozice, jedno chybné rozhodnutí, hloupá souhra okolností. Poznamenalo to ženy samotné i vztahy, které navazují. Přesto jsou stále dcerami a některé z nich už také matkami. Navzdory všemu se pokoušejí vyslovit: "Mami, miluju." Navzdory všemu to samy potřebují slyšet. Fotografie v knize jsou dílem renomované fotografky Libuše Jarcovjákové. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - Kniha rozhovorů se zakladatelkou hospicového hnutí v ČR - autor Aleš Palán; Marie Svatošová, 270 stran, česky Neboj se vrátit domů je kniha rozhovorů se zakladatelkou hospicového hnutí v ČRCo se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Nejen o těchto věcech hovoří v knize rozhovorů Neboj se vrátit domů zakladatelka hospicového hnutí v ČR Marie Svatošová.Právě ona před lety přišla s myšlenkami paliativní medicíny. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci otevřel první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím.Marie Svatošová v knize mluví také o své rodině, studiu medicíny, vlivu, jaký na ni měl P. Ladislav Kubíček či o svém trapistickém fan clubu. V mnoha... (alza.cz)

Smysluplné odpovědi na stěžejní otázky našeho bytí. Marie Svatošová je lékařka, spisovatelka, zakladatelka hospicového hnutí v České republice. Se svými přednáškami neúnavně objíždí republiku a propaguje paliativní péči. Mluví pozitivně o tématu tak zásadním, ale i vytěsňovaném, jako je smrt. Dokáže nesmírně působivě vyprávět o smyslu života a nadchnout každého posluchače, má neobyčejně působivé argumenty, opřené o mnohaletou zkušenost. Aleš Palán, spisovatel, novinář, autor mnoha knižních rozhovorů, držitel ceny Magnesia Litera a ceny Kniha roku Lidových novin, je její kamarád. V zasvěceném dialogu se i díky jeho otázkám dozvídáme mnoho o příbězích lidí, s nimiž se Marie Svatošová setkala a na nichž demonstruje svůj způsob uvažování a sílu své víry. Od poslechu tohoto rozhovoru se posluchač neodtrhne snadno, bude mít totiž možnost setkat se s odpověďmi na základní problémy života a jeho konce. Nebude ovšem chybět ani humor, protože ten je nedílnou součástí života. (dvd-premiery.cz)

Matěj Lukšů (1868-1931) patřil bezesporu k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868-1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka. Za tu dobu přerostly jejich kontakty ve výsostné přátelství, v němž byl Lukšů Březinovi nejen společníkem, ale též rádcem a pomocníkem a nakonec, spolu s Emanuelem Chalupným, také básníkovým dědicem a vykonavatelem závěti. Těžištěm knihy jsou knižně dosud nepublikované deníkové zápisy Matěje Lukšů. Autor si je zaznamenával po dobu několika desetiletí až do své smrti. Obsahují denní osobní poznámky, koncepty různých prací, dopisů, překlady z němčiny, francouzštiny a rozsáhlé přípravy na vyučování či výpisky z odborné, často učitelské literatury. Především se v nich však objevují nepravidelně roztroušené poznámky ze setkávání s Otokarem Březinou, jež dokonale ilustrují jejich vzácný vztah. Deníkové zápisy doprovází zasvěcený komentář editorů a rozsáhlý fotografický materiál. (patro.cz)

Radost – cesta za poznáním „Je horký letní den. Nořím se pomalu do vody. Příjemný chlad prostoupí mé tělo a já vnímám pouze vůni řas a lesního rybníka. Jen několik temp a ztrácím pojem o čase. Připadám si najednou tak lehká. Obracím se naznak a nechám se nést. Pozoruji blankytné nebe a vrcholky stromů kolébající se v lehkém vánku, který roznáší po břehu zvuky léta. Veselé dovádění dětí, rytmickou hudbu bavících se teenagerů, šplouchání vody. Lenivě zamžourám směrem ke břehu, který je posetý slunečníky a osuškami. Lidé nechali své starosti před branami přírody a nyní si užívají slastné nicnedělání.“ Čím déle jsem o radosti přemýšlela, tím více jsem toužila ji prozkoumat. Zmapovat ji jako neznámou krajinu. Co se odehrává v mozku, když se radujeme? Jak na tyto procesy reaguje naše tělo? Jak se radost proměňuje v průběhu života? Co je to za pocit, co jej vyvolává a jak jej lidé oslavují v různých kulturách? Tato kniha je výpravou do neodolatelné země. Země radosti. Skvělý dárek pro všechny, kdo touží po krásných stránkách života. Autor Angela Köckritzová, narozená v Mnichově, studovala politologii, sinologii a dějiny umění v Berlíně, Mnichově a na Tchaj-wanu. Nejprve pracovala jako novinářka pro Süddeutsche Zeitung, poté pro Zeit. Od roku 2011 byla čtyři roky korespondentkou těchto novin v Číně, později dva a půl roku africkou korespondentkou v senegalském Dakaru. Roku 2015 vyšla její první kniha Wolkenläufer. Geschichten vom Leben in China (Mrakochodci. Příběhy o životě v Číně). Za svoji novinářskou práci byla několikrát oceněna. Dnes žije se svou rodinou v Berlíně jako autorka ve svobodném povolání. (knihykazda.cz)

Bestsellery Aleše Palána Raději zešílet v divočině a Jako v nebi, jenže jinak v kompletu s audioknihami. Raději zešílet v divočině Aleš Palán foto Jan Šibík Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. Kniha zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin 2018. Audioknihu čte Igor Bareš, Norbert Lichý, Jana Stryková, David Novotný, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Vilma Cibulková a Stanislav Šárský. Jako v nebi, jenže jinak Aleš Palán foto Johana Pošová Samotáři nežijí jen na Šumavě. Autor představuje dalších osm solitérů žijících stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. Najdeme zde rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Kniha získala ocenění Magnesia Litera v kategorii publicistika za rok 2019. Audioknihu čte Igor Bareš, Hynek Chmelař, Jan Vlasák, Miloslav Maršálek, Aleš Procházka, Miroslav Táborský, Jan Kolařík a Petra Bučková. (knihydobrovsky.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Hluboko v šumavských hvozdech, na česko-německém pomezí, uprostřed lesa poblíž Bodenmais žije člověk, který dokáže komunikovat se zvířaty. Lesní muž s medvědí postavou, plnovousem, v zeleném plstěném klobouku a často i s veverkou nebo kunou na rameni – Wolfgang Schreil je působivá osobnost. Říkají mu zaříkávač zvířat nebo lesní vlk. Nikdo se k divokým zvířatům v přírodě nedostane tak blízko jako on: často stojí tváří v tvář jelenům a rysům, nebojí se jedovatých hadů, z bezprostřední blízkosti fotografuje lovícího hranostaje či jestřába a jeleni či srnky se v klidu pasou těsně vedle něj. Les pro něj znamená největší možné bezpečí a skutečnou svobodu. Čeká na vás 24 kapitol, které vás provedou světem zvířat. Těšit se můžete na hady, lišky, jeleny, dravé ptáky i sýkory, rysy, veverky, bobry či kuny. Kniha je psaná zábavnou svěží formou, která nadchne každého, nejen milovníky lesních zvířat. Dozvíte se spoustu zajímavých informací – věděli jste třeba, že zmije jsou neskutečně líné nebo proč čerstvě posekaná louka přitahuje dravou zvěř jako magnet? Kniha je protkaná osobními zkušenostmi a postřehy Wolfganga a mnoha jeho úvahami. Třeba nad tím, jak se lidé liší od zvířat a proč mezi námi dochází k nedorozuměním. Wolfgang vám také vysvětlí v čem spočívá kouzlo jednání zvířaty a jak si získat jejich důvěru. Nahlédněte do knihy Co o knize říkají čtenáři Nádherná kniha jako stvořená pro milovníky přírody a zvířat. Vřele doporučuji. Jitka Krejčová Spokojenost, inspirující kniha, zvláště pro nás šumaváky... Jana Zábranská Halbhuberová Sören Po přečtení knihy musím říct, že mnohé pasáže mě zanechaly naprosto fascinovaného. Nepřipadalo mi možné, že by si člověk mohl vytvořit tak úzké pouto a vztah k divokým zvířatům. Přestože jsem si knihu mohl užít pouze v černobílé podobě, většinu fotek považuji za skvělé. V jedné kapitole je například popsáno velmi působivé setkání s liškou včetně přiložených fotografií. Když se pak na tyto doprovodné fotky podíváte, zůstanete ohromeni. Tuto knihu mohu doporučit každému, kdo se zajímá o (místní) divokou zvěř a chce jí trochu více porozumět. B.K. Zábavná kniha s krásnými fotografiemi přírody. Měl jsem to štěstí, že jsem Wolfganga poznal osobně. Naprosto skvělý a milý chlap. Když vypráví o svých zážitcích, mohl bych ho poslouchat donekonečna. Čtení knihy je dvakrát tak zábavné, protože se můžete lépe vcítit do jeho emocí. O autorovi Wolfgang Schreil Wolfgang Schreil (1975) se narodil v bavorském Bodenmais na česko-německém pomezí, kde také v současnosti žije se svojí manželkou. Nejvíce času přitom tráví uprostřed lesů v maringotce. Už od dětství ho to táhlo do lesa a ke zvířatům, ale z této cesty v patnácti letech sešel, vyučil mechanikem a do svých pětadvaceti let se intenzivně věnoval vzpírání. Ve světě lidí a zavřený ve skladu se však necítil dobře, a proto začal utíkat do přírody. Našel si práci jako hrobař díky které byl přírodě mnohem blíž. Později se začal věnovat fotografování zvířat a léčbě poraněných zvířat. Svoji vášeň pro les a zvířata předává dál díky filmům a seriálům. Ty ho také proslavily a v médiích si vysloužil přezdívku „zaříkávač zvířat“. Při svých výpravách, na přednáškách, v knihách, pořadech i různých talk show se snaží ukázat, jak lze být nejen „v“ přírodě, ale i její součástí. K divokým zvířatům, které zachycuje na působivých fotografiích, se nikdo nedostane tak blízko jako on: Wolfgang Schreil vidí to, co ostatní nevidí. Nebo spíš vidí to, co mnoho z nás už možná přestalo vidět. V roce 2022 obdržel cenu Rotary Respect Award pro osobnosti, které naplňují poslání „dělat svět lepším“. V Bodenmais v Bavorském lese je možné projít jeho naučnou stezku. Více informací o jeho aktivitách najdete na webových stránkách: www.wolfgangschreil.de. (knihykazda.cz)

Proč si knihu přečíst Kniha Dávné světy, od mladého paleobiologa Thomase Halliday, představuje strhující cestu od doby ledové až po první výskyt mikrobiálního života před 550 miliony let. Kniha má celkem 16 kapitol, které odpovídají jednotlivým nalezištím, přičemž každá nese jedno obecné téma. Kromě toho v nich ale naleznete také mapy, poukazující na změny, jimiž Země prošla a ilustrace zobrazující vyhynulé druhy. Každé prostředí i živočišný druh jsou detailně popsány a vy tak získáváte pocit, jako byste se právě ocitli na jiném místě a v jiném čase. Můžete se tak podívat do savan pliocénní Keni, kde budete svědky skupiny australopitéků prchajících před krajtou na akácii nebo budete mít možnost rozhlédnout se po solných pánvích, které se díky proudu vody z miocénního Atlantského oceánu zrovna stávají Středozemním mořem. Nezůstanete však pouze ve vzdálené minulosti, ale nahlédnete i do přítomnosti a budoucnosti. Země si totiž mnohé pamatuje, což nám právě tato kniha ukazuje. Kromě toho si také možná uvědomíte, jak se vlastně lidstvo zas až tolik neliší od měňavek či hub, jelikož všichni jsme se vyvinuli z buněk, které se přizpůsobovaly novým prostředím a všichni jsme na sobě vzájemně závislí. Kniha je skutečně významným počinem v oblasti paleobiologie. Nemusíte se ale bát přehnaně odborně psaného textu, kterým se nelze prolouskat. Přestože je kniha vysoce odborná, je psaná jednoduchým textem a velmi čtivá. Místy je až téměř lyrická s tím, jak se do příběhu zapojují autorovi myšlenky o minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Nahlédnout do knihy O kvalitě knihy vypovídají i její recenze Dávné světy jsou fascinující cestou proti proudu času. Celkem urazíme 550 milionů let. Na cestě je 16 zastávek, každá z nich nám dá nahlédnout do dávno zaniklých světu. Kniha se neomezuje na pouhé výčty dnes již vymřelých obyvatel daného prostředí, ale řeší mnohem širší souvislosti. Jak daná prostředí vznikla, jak fungovala a co vedlo k jejich zániku. Kromě toho se dotýká i základních principů paleontologického bádání. Autor se nebojí i velmi komplikovaný problémů a s grácií je dokáže přiblížit i naprostému laikovi. Knihu bych doporučil všem, kteří by rádi nahlédli více pod pokličku paleontologie. Štěpán Pícha, Paleontolog a odborný garant Dinosauria Museum Prague Jedna z těch knih, co jsou velmi informativní, ale zároveň odvážně nápadité Elizabeth Kolbert, autorka knihy Pod bílou oblohou Pohlcující, odvážně ambiciózní příběh života na Zemi od mamutí stepi poslední doby ledové až po počátek mnohobuněčných tvorů před více než 500 miliony let. The Economist Jak kniha vznikala Jedna z prvních myšlenek, která vedla k nápadu na tuto knihu byl fakt, že když lidé přemýšlí o organismech z minulosti, mají tendenci je zařazovat do určitých rodokmenů, ale zároveň zanedbávají okolnosti doby, ve které organismy žily. V knížce se proto setkáte s inovativním přístupem, který začleňuje organismy do prostředí jejich doby. Toto prostředí je navíc detailně vykresleno, jelikož byl autor při psaní inspirován cestopisnými knihami, které si na popisu míst dávají extra záležet. O autorovi Thomas Halliday Thomas Halliday se narodil v roce 1989 ve Skotské vysočině. Patří k mladé generaci britských paleontologů, která čerpá z nejmodernějších metod analýzy zkamenělin, a nové poznatky, odborné zkušenosti i vlastní fantazii přetavil do imaginativního díla mapujícího dávno zaniklé „jiné světy“, kterými zeměkoule v průběhu milionů let oplývala. Halliday studoval zoologii na Cambridgeské univerzitě s následnou specializací v paleobiologii, ve které získal doktorát na University College London. Tam také získal Zlatou medaili Linného společnosti za nejlepší doktorandskou práci v oblasti biologie. V současné době provádí výzkum pod hlavičkou University of Birmingham a je také vědeckým pracovníkem Přírodopisného muzea v Londýně. Kdo by chtěl vidět důkaz jeho nadšení do oboru, může si udělat obrázek z videí na YouTube, ve kterých rozebírá autentičnost scén známých prehistorických filmů, jako je třeba Jurský park nebo Doba ledová. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Kniha rozebírá závažná témata, jako je klimatická krize, migrace či bezdomovectví. Zároveň je ale ústředním tématem boj se smrtelnou nemocí manžela Motha, který trpí vzácným neurodegenerativním onemocněním zvaným kortikobazální degenerace. Se zhoršující se nemocí se Raynor a Moth rozhodnou vyrovnat způsobem jim nejbližším – vydají se na cestu. Připojte se proto k Raynor a Mothovi na jejich pozoruhodné 1 000 mil dlouhé procházce po stezce Cape Wrath – přes nejodlehlejší skotské hory a jezera až ke známým trasám jihozápadní pobřežní stezky od Northumberlandu k yorkshirským vřesovištím, od Walesu k jihozápadu. Raynor a Moth každým krokem mapují krajinu ostrovního národa, který stojí před nejistou cestou. Kromě krásné přírody je velkým tématem i lidská dobrotivost a popisy střetnutí s mnoha lidmi na jejich cestách, a to i v podivné době pandemie koronaviru. Je to pouť, která začíná strachem, ale může skončit nadějí. Nahlédněte do knihy Co o knize říkají čtenáři a recenzenti Další potěšující odysea, tentokrát z jedné z nejdivočejších procházek v Británii. Raynor je hlasem empatie a integrity. Guardian Raynor Winnové se to podařilo znovu. Další úžasná kniha plná soucitu, humoru, postřehů, blízkosti k přírodě a opravdové drzosti. Isabella Tree, autorka knihy Zdivočelá farma Nejinspirativnější kniha letošního roku. The Times Kris Jepsen První stránka je čistá poezie. Lekce, kterou jsem si jako stárnoucí osoba odnesla je tato: neustálá fyzická zátěž, jako je chůze po nerovném a obtížném terénu, může být tím nejlepším lékem. Následujte příklad Raynora a Motha, nevybírejte si ty nejsnadnější cesty, vypněte televizi, přečtěte si tuto knihu a projděte se. Kim Jenkins Než si přečtete tuto knihu, přečtěte si nejdříve Pobřežní cestu. Nebudete zklamáni a tuto knihu oceníte ještě více, protože díky ní budete mít pocit, že autorku a jejího milovaného manžela Motha už znáte. Kniha vás donutí plakat, smát se a doufat v budoucnost Motha, planety a lidského druhu. Autorčiny popisy pobřeží/venkova/divoké přírody, které po cestě vidí a slyší, jsou neuvěřitelné Jak kniha vznikala Cesta Raynor a Motha začala již v roce 2013 v době, kdy byla Mothovi poprvé diagnostikována jeho nemoc a zároveň manželé přišli kvůli špatné investici o milovaný statek ve Walesu. Zůstali tak jen s batohem na zádech a dvěma lacinými spacáky. Rozhodli se proto vydat na cestu ze Somersetu do Dorsetu, která jim změnila život. V roce 2018 totiž z této cesty vydala Raynor knihu s názvem Pobřežní cesta, která se stala mezinárodním bestsellerem. Kromě toho se ale na jejich cestách také značně zlepšil Mothův zdravotní stav. Když začátkem roku 2021 Moth zkolaboval, byl další postup jasný – Cape Wrath byl vždycky Mothovým snem, a proto pokud se mu někde mělo udělat lépe, pak tam. O autorce Raynor Winnová Raynor Winnová se po dokončení knihy Jihozápadní pobřežní cesty nadále pravidelně věnuje dálkovým pochodům, píše o přírodě, bezdomovectví a táboření pod širým nebem. Žije v Cornwallu se svým manželem Mothem. Její první kniha Pobřežní cesta, oslava života prodchnutá magickou atmosférou, se stala mezinárodním bestsellerem, umístila se na žebříčku nejprodávanějších knih Sunday Times, získala cenu Christophera Blanda udělovanou Královskou literární společností a byla nominována na Wainwrightovu cenu a cenu Costa Book Award. Po druhém románu Bouřlivé ticho, nadějí prozářeném příběhu o návratu domů, následuje její třetí kniha, která příběh uzavírá. (knihykazda.cz)

Právě se chystám setřít pár kapek medu, které mi ukáply na stůl, a všimnu si, jak se ty jantarově zlaté kapky nádherně třpytí v ranním slunci úplně jako perly. Takhle je to s každou nepříjemností či problémem: I v nich – podobně jako v medových perlách – najdeme dárek, který čeká, až ho rozbalíme. „Všechna neštěstí, krize, dramata a rány osudu se pro nás mohou stát velkými dary – pouze pokud se odvážíme pozorně dívat, naslouchat svému nitru, rozpoznat znamení a pak podle nich jednat.“ O autorce: Autorka této knihy, Melanie Pignitterová, více než rok trpěla nesnesitelnými migrénami, na které vůbec nic nezabíralo. Podařilo se jí nad nimi zvítězit až díky mentálnímu tréninku. Na své cestě hledání pomoci objevila medové perly, dary života, které na první pohled vypadají jako větší či menší pohroma. V této knize dala dohromady tipy a přístupy, které se jí osvědčily, i praktická cvičení a návody, jak si i z toho zlého, co nás v životě potká, vzít to dobré. Zkrátka jak kolem sebe nacházet medové perly, aby byl náš život sladší. © Martin Juryzc (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Kniha pochází z pera oblíbeného moderátora a popularizátora vědy a životního prostředí Vladimíra Kořena. Je psána formou povídek z autorova života, který plyne stejně jako řeka. Povídky začínají samotným narozením a končí prakticky v současnosti. Doprovázíte tak autora od jeho prvního nádechu a dětství stráveného s rodiči, bráškou, babičkou a dědečkem. Nebudete chybět ani u studentských let a seznámení s Vladimírovou manželkou, šachovou mistryní. Nahlédnete tak do autorových nejintimnějších okamžiků života daleko za hranice jeho veřejného působení jako televizního moderátora či starosty Říčan. Stejně jako lidský život, jsou jeho příběhy občas dojemné a občas smutné, ale i vtipné a vzrušující. Vladimíru Kořenovi se nedá upřít, že dokáže jakýkoliv příběh podat zábavnou a vtipnou formou a stejně je tomu i v případě této povídkové knihy. Jak říká jeho přítel a kolega Maroš Kramár „Vladimír svým barono-prášilským přístupem navazuje na mnohé české literární autory. A postupuje tvořivě, něžně a citlivě, aby nám všem ukázal radosti i strasti života. Z příběhů je cítit láska k bytí, přírodě i lidem.“ Nahlédnout do knihy Jak kniha vznikala Vladimír Kořen psal různé příběhy už od malička. Odvahu vydat knihu však hledal dlouho. Cítil ale, že mu televizní obrazovka nedává prostor, který by potřeboval a nenabízí celistvý pohled na věc. A proto mu nezbývalo nic jiného než vydat své myšlenky knižně. Vladimír říká, že specificky vedly k napsání této knihy tři věci. Za prvé jeho žena, která několik let přitahovala celou rodinu k nakladatelství Kazda. Za druhé pohled na současný stav přírody, která se stává spoutanější, chudší a hladovější. Tento posun přitom autor vnímal nejvíce v oblasti řek, které jsou připravovány o svůj přirozený pohyb a biotop, kde se rodí říční ryby. Třetím důvodem byl pak čas, který se mu podařilo vyšetřit v jinak přeplněném programu. O autorovi Vladimír Kořen Vladimír Kořen je český moderátor, popularizátor vědy a životního prostředí, bývalý starosta Říčan, učitel a nyní také spisovatel. Narodil se roku 1973 v Teplicích, studoval teplické gymnázium a následně žurnalistiku na Karlově univerzitě. Dlouhodobě působil jako redaktor České Televize. Znát ho můžete zejména ze zábavného pořadu Zázraky přírody, který uváděl společně s Marošem Kramárem. Kromě toho byl také autorem a moderátorem televizního pořadu Planeta věda a podílel se také na pořadu Živé srdce Evropy. Za svou popularizaci vědy a životního prostředí mu byla udělena cena Česká hlava, která je českou obdobou Nobelovy ceny. V letech 2010 až 2020 působil jako starosta města Říčan. Z funkce odstoupil poté, co odmítl podepsat nevýhodné smlouvy na prodej městských bytů. Od roku 2021 působí jako učitel druhého stupně na ZŠ u Říčanského lesa. Učí zde zeměpis, přírodovědu, fyziku, výpočetní techniku, dějepis a občanskou výchovu. Žije v Říčanech společně se svou manželkou Martinou a čtyřmi dětmi. (knihykazda.cz)

The New York Times Bestseller Jane Goodallová, světoznámá přírodovědkyně a průkopnice výzkumu chování zvířat, se už desítky let neúnavně věnuje také ochraně ohrožených živočišných druhů. Již jako třiadvacetiletá se současná ikona mladých ochránců přírody vydala do afrického Gombe, aby si splnila svůj sen a studovala tam život divokých zvířat, zejména šimpanzů. V Knize o naději čerpá z moudrosti celého svého života, který zasvětila přírodě, a pomáhá nám pochopit, jak si zachovat naději i tváří v tvář pandemiím, válkám a hrozícím ekologickým katastrofám. V důvěrném rozhovoru s Douglasem Abramsem poutavě vypráví o svých cestách po celém světě, průkopnickém výzkumu a neutuchajícím aktivismu. Její bohaté zkušenosti nám mohou pomoci lépe porozumět krizím, jimž v současnosti čelíme. Jane a Doug společně nastiňují jedinou možnou cestu vpřed - začít opět věřit v budoucnost. Protože naděje existuje, i když se někdy zdá být nedosažitelná. Můžeme ji najít například v přírodě - a v naší vlastní odolnosti. Citát z knihy: Otázka, kterou mi lidé kladou pravděpodobně nejčastěji, zní: „Opravdu upřímně věříte, že má náš svět ještě naději? Že naše děti a vnoučata mají budoucnost?“ A já na to pravdivě odpovídám, že ano. Autoři Britská antropoložka, bioložka a ekoložka Jane Goodallová (* 1934) se o zvířata zajímala už v dětství. Proslula tím, že v africkém pralese v Gombe studovala život a chování šimpanzů ve volné přírodě. Jejich výzkumu a ochraně přírody se věnuje celý život a patří mezi největší odborníky na chování primátů. V roce 1977 založila Institut Jane Goodallové (The Jane Goodall Institute), jehož cílem je výzkum, vzdělávání a ochrana divoké přírody. Časopis Time ji zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Je autorkou řady knih a studií, o jejím pozoruhodném životě vznikají filmy i dokumenty. Douglas Abrams píše pro New York Times, založil literární agenturu Idea Architects, která má vizionářům pomáhat vytvářet moudřejší, zdravější a spravedlivější svět. (knihykazda.cz)

Nový román známého publicisty a spisovatele Aleše Palána zavádí čtenáře do prostředí domácího hospice. Jeho hlavní hrdinka, mladá žena pečující o umírající, řeší své „běžné“ vztahové a životní problémy, jen se často nachází tváří v tvář smrti v emočně náročných situacích. Děj, odehrávající se během jednoho dne, se vyznačuje velkou intenzitou a spádem a zachycuje vedle existenciálních i celospolečenské problémy, jako je dědictví komunismu či privatizace a „podnikání“ v devadesátých letech. (knihydobrovsky.cz)

Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě. Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena komunistická funkcionářka Anna Felbabová s prostřelenou hlavou. Rudá justice odpověděla na její smrt nekompromisně a propaganda jí propůjčila vlastní interpretaci. Znovu tekla krev, vinných i nevinných, na starou křivdu se navršily křivdy nové… Prošlo víc než půl století, a spravedlnost se nedostala ke slovu. Na její místo tak nastupuje msta a kolo násilí se znovu roztáčí. Ratajský les čeká na svou poslední oběť. Román vychází ze skutečných událostí, dotváří je a fabuluje. Dvě linie příběhu z let 1952 a 1958 prolíná třetí dějová osa – ta současná. Brzy se ukáže, jak osudově spolu všechny tři souvisejí. Neboť minulost stále ještě není pohřbena. (knihydobrovsky.cz)

Proč si knihu přečíst Podle Světové zdravotnické organizace je stres “morem 21. století“. Zásadní přitom je, jak se s ním dokážeme vypořádat. Jacob Drachenberg, psycholog a bývalý profesionální sportovec, zná “špatný“ i “dobrý“ způsob. Sám prošel syndromem vyhoření, ze kterého se dokázal úspěšně dostat a nyní je nejznámějším německým odborníkem v oblasti stresu. Drachenbergova metoda vás naučí, jak si se stresem co nejlépe poradit. Kombinuje v sobě osvědčené strategie z výkonnostního sportu s nejnovějšími poznatky z psychologie a vše zároveň aplikuje do každodenního života. Seznamte se s devíti rozhodnutími, díky kterým se můžete vyhnout nepotřebnému stresu a ten zbývající proměnit v pozitivní životní energii. Vezměte život do vlastních rukou! ŽIJTE KLIDNĚJI DÍKY TŘEM ZÁSADÁM DRACHENBERGOVY METODY Objevte zdravou míru: Přiměřené množství zdravého napětí vnese do vašeho života svěží vítr a pomůže vám dosáhnout vytyčených cílů. Zjistěte, kolik stresu je pro vás tak akorát, aby se vám dobře žilo. Nastolte rovnováhu pomocí metody “push & pull“: Pouze střídáním tlaku a uvolnění (tahu) se dostanete do správného rytmu. Těžte z obou fází: nadšení i následného zklidnění. Vnímejte, hodnoťte a rozhodujte se vědomě: Stres se rodí v hlavě. A právě hlava vám s ním pomůže bojovat tím, že budete řídit, čemu věnujete pozornost, promýšlet a optimalizovat spontánní hodnocení. O tom, čím se budete stresovat, totiž rozhodujete více, než si myslíte. Poznejte sami sebe a vydejte se na cestu ke kvalitnějšímu životu. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Jsem za půlkou a knížka je skvělá. Velmi čtivá, se skvělými příklady ze života. Je napsaná lidsky. Není potřeba se zamýšlet, co tím textem autor myslí. Je to pochopitelné. Nikola Foltánová Tato kniha je cenným čtením pro každého, kdo se chce naučit, jak se zdravě vypořádat se stresem. Zaujme osobností autora, hlubokými znalostmi stresu a jednoduchými nástroji ke zbavení se stresu a tíhy vedoucí k lehkosti, radosti a klidu. Nejen, že je zde podrobně popsán stres a stresové faktory, ale zároveň je součástí také praktická část a rady o tom, jak se stresem zdravě bojovat. Susanne Suckert Učení Jacoba Drachenberga a Drachenbergské akademie mě provází už léta. Moderní pohled na téma stresu mě tehdy okamžitě zaujal a vnesl do mého každodenního života spoustu relaxace a klidu. I když jsem už spoustu obsahu znala, nemohla jsem knihu odložit. Líbí se mi především osobní příběh Jacoba Drachenberga a zátěžový test, který zohledňuje rychlost dnešního světa. Knihu mohu doporučit všem, kdo chtějí do svého života vnést více lehkosti, radosti ze života a vyrovnanosti. Katharina Jedná se o první knihu v této kategorii, která se mi četla snadno a obsahovala praktické tipy pro každodenní život. Je dobrým mixem informací o tom, proč stres vzniká a jak mu můžete předcházet nebo ho zvládat. Aiglstorfer Stefan Při čtení jsem měla pár aha momentů. Ty mě přiměly přehodnotit a velmi kriticky zpochybnit některé mé postoje. Jsem samoživitelka a mám 40 hodinovou pracovní dobu – nemohu tedy dělat příliš velké experimenty a nápadité restrukturalizace svého každodenního života – a ani jsem nemusela… Po 2 měsících od přečtení této knihy spím celou noc, jsem šťastnější a uvolněnější. Nicole B. Jak kniha vznikala Autor Jacob Drachenberg je tvůrcem Drachenbergerovi metody, která je založena na nejnovějších psychologických poznatcích v kombinaci s nejlepšími metodami výkonnostních sportů. To pak přizpůsobil každodennímu použití. Tuto metodu aplikoval nejdříve ve svém vlastním životě a výsledky byly jednoduše úžasné – předčily všechny jeho nejdivočejší očekávání: najednou dokázal pozitivně využít stres a vyvinout neuvěřitelnou, téměř nezastavitelnou energii. A stejně tak i produktivita a radost stoupaly paralelně do nepředstavitelných výšin. To celé se navíc odehrávalo ve zdravém a uvolňujícím rytmu. Proto se rozhodl se svojí metodou vyrazit do světa a pomoci co nejvíce lidem. Toho se snaží dosáhnout pomocí akademie, seminářů, nejúspěšnějšího německého podcastu na téma stresu a také knih, včetně této. O autorovi Jacob Drachenberg Jacob Drachenberg je psycholog a kouč v oblasti stresu. Než se jím stal, hrál patnáct let profesionálně vodní pólo, dotáhl to na kapitána bundesligového týmu a reprezentoval Německo na mistrovství Evropy do 21 let. Vzhledem ke všem jeho aktivitám a pracovnímu vytížení se už ve 23 letech musel potýkat se syndromem vyhoření a onemocněl depresí vyvolanou stresem. Po této zkušenosti se začal zabývat možnostmi, jak stres zdravě zvládat. V současnosti vede se svým bratrem centrum Drachenberg Akademie, kterým prošly stovky koučů a mentorů zabývajících se stresem. Kromě toho je to skvělý řečník, natáčí úspěšný podcast a jeho online program absolvovalo už více než 5 500 lidí. Mezi jeho klienty patří firmy Daimler, Rewe, Lufthansa, Ernst & Young, Deutsche Bahn a mnoho dalších. (knihykazda.cz)

Dvoufázový výživový program s chutnými recepty, které vám pomohou zhubnout. Nejprve vás čeká rychlý rozjezd s velkým množstvím bílkovin a poté přejdete na dlouhodobé hubnutí díky vyváženému jídelníčku se sníženým obsahem sacharidů a kalorií. Díky doporučeným účinným cvičením získáte ploché a pevné břicho a budete se ve svém těle cítit dobře. Sebemotivací k úspěchu! Všechno, co potřebujete znát, abyste dosáhli požadované váhy a trvale si ji udrželi. TUKOVÉ PASTI, KTERÝM JE DOBRÉ SE VYHNOUT VÝROBKY Z BÍLÉ MOUKY A CUKRU NÁPOJE OBSAHUJÍCÍ CUKR KAŽDODENNÍ PŘEJÍDÁNÍ DLOUHÉ A ČASTÉ SEZENÍ NEDOSTATEK POHYBU ALKOHOL CO VŠECHNO HUBNUTÍM ZÍSKÁTE? ZRYCHLÍTE SVŮJ METABOLISMUS PODPOŘÍTE ČINNOST JATER - ZÁZRAČNÉHO ORGÁNU ZBAVÍTE SE NEŽÁDOUCÍCH ŠPÍČKŮ POSÍLÍTE SVOJI MOTIVACI A VYTRVALOST BUDETE ŽÍT ZDRAVĚJI A VÍCE SI ŽIVOTA UŽÍVAT DÍKY SILOVÉMU TRÉNINKU ZLEPŠÍTE SVOJI SCHOPNOST VNÍMÁNÍ VLASTNÍHO TĚLA VŠE, CO JE DOBRÉ PRO JÁTRA SACHARIDY - PALIVO PRO SVALY A MOZEK. Měly by tvořit maximálně 40 % celkového množství potravy, z toho méně těstovin, rýže a obilovin a více zeleniny. Zeleninové nudle a květákovou rýži můžete jíst bez omezení. PROTEINY (BÍLKOVINY) ZEŠTÍHLUJÍ A PODPORUJÍ ODTUČŇOVÁNÍ JATER Zhruba 25 % z celkového množství potravy: maso, drůbež, ryby, vejce a mléčné výrobky, případně tofu, seitan a lupina (druh luštěniny). VLÁKNINA - PODPORUJE TRÁVENÍ A ZASYTÍ Proto si dopřejte co nejvíce zeleniny, ořechů, semínek a luštěnin. Vláknina je dobrá i pro optimální hladinu cukru v krvi. TUKY - ZASYTÍ A DOPRAVÍ DO TĚLA VITAMINY Čím méně sacharidů jíte, tím více tuků je povoleno. Nejezte však smažená a fastfoodová jídla. Milovníkům masa a ryb pomáhají hubnout steaky a losos s nízkosacharidovými přílohami. OMEGA-3 MASTNÉ KYSELINY PRO ZDRAVĚJŠÍ JÁTRA Najdete je v mořských rybách jako losos, makrela a sleď. Také ve lněném semínku, lněném oleji, konopných semínkách, konopné mouce, konopném oleji, oleji z vlašských ořechů, řepkovém oleji a chia semínkách. VITAMÍN E PRO LEPŠÍ IMUNITU A ODTUČŇOVÁNÍ JATER V lískových oříšcích, mandlích, olivovém a řepkovém oleji. PROBIOTIKA PRO STŘEVNÍ FLÓRU, LEPŠÍ IMUNITU A ZDRAVĚJŠÍ JÁTRA Ve fermentovaných potravinách jako je jogurt, kefír, kombucha, kimči a kysané zelí. Autorka Sarah Schockeová Je nutriční poradkyně, odborná novinářka a tvůrkyně receptů z Frankfurtu nad Mohanem. Praktickými radami a chutnými recepty chce lidi podpořit v tom, aby vzali své zdraví do vlastních rukou. Odbornice na výživu je známá z časopisu „Eltern“ a ze svých vystoupení v televizi WDR. Její knihy byly několikrát oceněny stříbrnou medailí GAD. (knihykazda.cz)

Tinnitus má mnoho podob. Je to něco víc než jen obyčejná porucha sluchu – může mít rozličné příčiny, které zprvu nemusíme jen tak odhalit. Tinnitus lze mnohdy chápat jako příznak vnitřního nesouladu, vnitřní nerovnováhy. V této knize jsme se věnovali mnoha aspektům, jež s tinnitem přímo nebo i nepřímo souvisejí. Mnohé z nich byste možná v knize o tinnitu ani nečekali. Například koncepce, jako je salutogeneze, se týká celého našeho života. A to platí i pro terapeutickou práci s tinnitem. V této knize jsme se zabývali různými faktory, jež ovlivňují tinnitus a jež jsme se snažili objasnit pomocí případových studií. Možná jste mohli to či ono nově objevit sami na sobě, možná jste také narazili na něco, co byste si přáli změnit – možná už jste s tím dokonce začali. A absolvovali jste několik, nebo dokonce mnoho cvičení v této knize. Takový proces může u mnoha lidí znamenat začátek dlouhé cesty, kterou je třeba zvládnout. Tinnitus přitom u vás mohl fungovat jako spouštěč k tomu, abyste se v budoucnu intenzivněji zabývali sami sebou. Možná se dokonce rozhodnete absolvovat psychoterapii, jež může vhodným způsobem doprovázet takový proces uvědomování si vnitřních procesů. Pro řadu specifických oblastí osobnosti může poskytnout podporu také koučování nebo poradenství. Uvedli jsme čtyři nejdůležitější faktory, jež jsou zodpovědné za vznik a přetrvávání tinnitu. Podporují a umocňují koloběh, jenž udržuje sám sebe a v jehož důsledku se tinnitus stává chronickým. Tento koloběh je třeba narušit. Objevte užitečné strategie a použijte je! Kruh, který je na určitém místě narušen, se již nemůže točit dál. Níže najdete ještě jednou stručný popis těchto čtyř faktorů, jež mají na tinnitus největší vliv. © Blende 11 V této knize nabízí německý odborník na tinnitus a psycholog Markus Schwabbaur možnosti, jak se pokusit ušní šelest vytěsnit. Nahlíží na něj v nejrůznějších souvislostech, aby bylo možné celý problém pochopit v jeho komplexnosti. Uvádí různé terapeutické přístupy a případové studie svých pacientů a popisuje praktická cvičení, aby člověk trpící touto poruchou sluchu mohl zase vést normální život a tinnitus ho co nejméně omezoval. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Po mezinárodních bestsellerech Genialita ptáků a Ptačí způsoby prozkoumala Jenifer Ackermanová pozoruhodné chování a biologii jedné z nejtajemnějších skupin ptáků – sov. Čtivou a srozumitelnou formou nás seznamuje s řadou překvapivých poznatků, které vědci objevili teprve nedávno. Dozvíme se, jak to sovy dělají, že jsou tak nenápadné, jak dokážou ulovit myš i pod půlmetrovou vrstvou sněhu nebo jak se orientují v černočerné tmě. Sovy poutají pozornost lidí po staletí. Naše fascinace těmito uhrančivými ptáky byla poprvé doložena před více než 30 000 lety na jeskynních malbách v Chauvet v jižní Francii. Náš obdiv k sovímu obličeji s lidským výrazem, tichému letu a nočnímu způsobu života neutuchá a dnes sovy napříč kulturami vnímáme jako symbol moudrosti a intuice. Ale co vlastně sova ví? Přestože známe více než 270 druhů, které žijí na všech kontinentech kromě Antarktidy, je jejich studium mnohem obtížnější než v případě jiných ptáků. Už jenom sovy najít je kvůli jejich maskování a noční aktivitě oříšek. Vydejme se společně s předními odborníky na toulky po vyhlášených sovích lokalitách. Nahlédněme do jejich práce, abychom se dozvěděli nejnovější poznatky o sovím mozku a chování. Díky moderním technologiím dnes například víme, že sovy komunikují celou noc, aniž by otevřely zobák. Že jejich houkání se řídí složitými pravidly, která jim umožňují detailně vyjadřovat své potřeby. Odborný výklad Ackermanová zpestřuje osobními zážitky ze svých setkání se sovami a vysvětluje, proč nás právě tito ptáci inspirují a okouzlují. Nahlédněte do knihy O autorce Jennifer Ackerman (*1959) píše již více než tři desetiletí o vědě, přírodě a biologii člověka. Po celý život se snaží zpřístupňovat poznání co nejširšímu publiku, hledat místo člověka v přírodou daných souvislostech a kreativně uvažovat nad vědeckými fakty. Její styl spojuje čtivost a poutavost s předcházející pečlivou rešerší. Právě v tom tkví její hlavní dar a díky tomu se její práci dostává opakovaných ocenění. Mimo jiné získala stipendium americké Národní nadace pro literaturu v oblasti literatury faktu, Buntingovo stipendium a grant od Nadace Alfreda P. Sloana. Má za sebou nespočet příspěvků a článků v mnoha publikacích, například National Geographic či New York Times. Především ale píše knihy. V Nakladatelství KAZDA již vyšel její světový bestseller Genialita ptáků (The Genius of Birds). (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Jula bojuje s menopauzou, se svými strachy, s nejistou budoucností a vlastně i sama se sebou. To vše ji okrádá o klidný spánek. Po jedné vyhrocené hádce s manželem nakonec vyčerpáním usne a probudí se v lese u potoka. Záhy objeví rozcestník, na kterém stojí psáno: „Tvůj nejlepší život“. Rozhodne se tedy vydat na dobrodružnou výpravu. V tajemné vesnici na ni čekají pozoruhodní lidé, kteří jsou jí průvodci na cestě vedoucí k porozumění sobě sama. Je konfrontována se svými obavami a touhami, zažívá panický strach a setkává se s nádhernými motýly. Díky tomu odchází jako sebevědomá a šťastná žena. Konečně ví, jak žít svůj nejlepší život. Nahlédnout do knihy O autorkách Michaela Wiebuschová Je herečka, psycholožka a konzultantka. Žije s rodinou v Berlíně. Její životní motto zní: „Jen ten, kdo zná své nitro, může žít život naplno!“ Rita Erzová Řadu let pracovala jako vedoucí v oblasti HR. Dnes žije v Berlíně, kde působí jako certifikovaná business koučka a konzultantka pro manažery. Nápad na tuto knihu dostala během procházky lesem. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Stromy dokážou zahnat nosorožce, bakterie mění atmosféru celé Země a pandemie vyvolaná jediným maličkým virem může mít statisíce nebo miliony obětí: přírodu ovlivňují všechny druhy, ať už rostliny, zvířata, nebo lidé. Ovšem rozsah a rychlost změn působených člověkem jsou na naši planetu příliš, což přináší fatální následky, které z dlouhodobého hlediska ohrožují naši vlastní existenci. Proč my, údajně tak rozumní lidé, při plném vědomí směřujeme ke katastrofě? Skutečně máme vlastní osud sami v rukou? Peter Wohlleben ve své knize představuje řadu ohromujících paralel se světem živočichů a rostlin, čímž dokládá, že nejsme korunou stvoření, a že podléháme evoluci jako ostatní druhy. Peter Wohlleben je přesvědčen, že abychom nalezli nové cesty a umožnili do budoucna podmínky pro život hodný žití, musíme pochopit svou lidskou přirozenost a smířit se s tím, že jsme tvorové ovládaní instinkty. Ačkoliv si své místo ve velké souhře druhů – rostlin, živočichů, bakterií, virů – už téměř neuvědomujeme, poznání těchto souvislostí představuje první krok k opuštění sebedestruktivní cesty, po níž se ubíráme. Hodně se při tom můžeme naučit od jiných druhů, v neposlední řadě od stromů. Zapojte se do pátrání po lidské přirozenosti a úvah o tom, proč my lidé, jakožto nejvyspělejší a nejinteligentnější druh na této planetě, ničíme svůj vlastní a jediný domov. Nahlédněte do knihy Jak kniha vznikala Téma ekologie zajímá Petera Wohllebena již od dětství a dlouhou dobu si kladl otázku, proč nejsme jako lidé schopni vyřešit ekologickou krizi. To se rozhodl zkoumat zejména z pohledu toho, jak se lidé stále chovají jako zvířata, a jak podléhají stále stejným instinktům a pravidlům. Důkazy přitom vidíme v každodenním životě – od lobbování v politice až po naše marné snahy o hubnutí. Co o knize říkají čtenáři Další kniha od Petera Wohllebena? Ano! A tentokrát je to jen částečně o stromech a přírodě, jde spíše o lidi, kteří s nimi a v nich žijí. Wohlleben nám znovu, jazykově na vysoké, ale přesto srozumitelné úrovni, ukazuje, jak lidé zneužívají a ničí přírodu a vše kolem sebe. My Homo Sapiens jsme sice považováni za inteligentní, ale jedna věc je jistá: ničíme svou přirozenost! Wohlleben se snaží tomu celému přijít na kloub. Stalo se to všechno instinktivně? Wohlleben svým klidným a technicky náročným tónem, který má chvílemi i velmi filozofický nádech, přinesl na trh opět velmi dobrou knihu, která má důležité poselství, jež by si měl vzít k srdci každý člověk. Rčení „Nikdy nezapomeň na svůj původ“ je zde více než na místě! 5 hvězdiček za tohle! Erzgebirge Kind 86 O autorovi Peter Wohlleben Peter Wohlleben se narodil v roce 1964 v Bonnu. Již od malička se zajímal o přírodu a původně chtěl studovat biologii. Dal ale na radu své matky a rozhodl se studovat lesnictví. Po studiích strávil přes dvacet let v zemské lesní správě, kde nejdříve pracoval jako vedoucí kanceláře a později se stal lesníkem. Zde si našel cestu k ekologickému lesnictví a organizaci túr pro turisty a kurzů pro studenty. V roce 2007 mu vyšla první kniha a během několika následujících let se stal jedním z nejprodávanějších autorů. V současnosti pracuje a vyučuje na Lesní akademii v německém Eifelu a globálně se zasazuje o obnovu pralesů. Často vystupuje v televizních programech, pořádá přednášky a semináře a píše knihy týkající se lesa a ochrany přírody. Jeho bestsellery Tajný život stromů, Citový život zvířat, Tajná síť přírody, Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou a Než stromům dojde dech nadchly čtenáře po celém světě. Za emocionálně působivé a nekonvenční zprostředkovávání vědeckých poznatků mu byla v roce 2019 udělena Bavorská státní medaile Za zásluhy o životní prostředí. Film z roku 2020 Tajný život stromů, vycházející ze stejnojmenné knihy, zhlédlo v kinech na 350 tisíc lidí. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst V prvním díle jste se poprvé seznámili s Blankou, která po rozvodu s manželem znovu nabyla sebevědomí a našla si novou lásku. Nyní se s ní máte možnost potkat znovu. Píše se rok 2021 a Blanka si už pár měsíců žije v Kalábrii svůj italský sen. Její život však není bez problémů. Musí se potýkat se zraněním svého milovaného Agostina a následným rekonvalescenčním pobytem u jeho rodičů. To vše ještě komplikuje Agostinova početná rodina a jeho kontrolující matka signora Domenica, která musí mít vždy poslední slovo. Děj se však nebude odehrávat jen v Kalábrii u Agostinových rodičů. S Blankou a Agostinem totiž zavítáme i na návštěvu do Prahy a Hradce Králové. Zde se znovu setkáme s Blančinou kamarádkou Rózou a Jiřinkou a s dcerami Mirkou a Annou. Kromě slunné Sicílie a Česka zavítáme také do zasněžených Dolomit kam se Blanka s Agostinem na čas přestěhují za prací. I tento díl je doplněn o řadu tradičních italských receptů. Můžete se tak těšit například na Purpetti i milingiani neboli kalábrijské lilkové kuličky, Chiacchiere di carnevale neboli karnevalové povídačky či tradiční kalabrijský vánoční pokrm – špagety s ančovičkami a opečenou strouhankou. Pokud jste četli knihu Láska ve špičce italské boty, pak vám nesmí ujít ani její pokračování. Potkáte v něm totiž spoustu oblíbených postav z první knihy, získáte řadu originálních receptů a hlavně se dozvíte, jak se vyvíjí Blančin a Agostinův vztah. Překonají problémy s Agostinovou rodinou? Dozví se signora Domenica, že je Blanka trojnásobnou matkou a táhne jí na šedesát? A Co Blančina nejmladší dcera Anna? Napraví se jejich komplikovaný vztah? Na tyto otázky naleznete odpověď v knize Srdce nemá vrásky. Nahlédnout do knihy Jak se čtenářům líbil první díl Blanka Malá je úžasná vypravěčka, máte pocit, že je to vaše kamarádka, s níž probíráte život u kávy a dortíku. Ve svém povídání je upřímná, nevyhýbá se ani svému soukromí. Vše líčí s otevřeností, nebojí se nakousnout citlivá témata jako je stárnutí, vztahové problémy, trápení s dětmi nebo věkový rozdíl mezi partnery. Zápisky jedné knihovnice Knihu jsem přečetla jedním dechem. Líbila se mi tak moc, že bych nejraději hned do Kalábrie odjela. Jaroslava Kalinová Pohodový příběh na dovolenou. Možná spíš na víkend, protože se čte tak dobře, že za chvíli jste na poslední stránce. Zuzana Studničková Jak kniha vznikala Kniha je autorčinou osobní zpovědí a za nápadem na její sepsání stojí Blančiny kamarádky, které zajímalo, jak se autorce v Itálii žije. K tomu přispělo také to, že na svém Facebooku sdílela s příteli různé recepty a poznatky. Těm se natolik líbily, že jí navrhovali, aby napsala knihu nebo alespoň blog. Knihu pak napsala v rekordním čase – za tři měsíce čistého času. První díl se stal bestsellerem a vlna fanoušků se dožadovala pokračování. Proto nebylo nad čím váhat, a tak vznikl druhý díl. O autorce Blanka Malá Blanka Malá (1965) je matka tří dětí a babička dvou vnuček, jedné člověčí a jedné psí. Vodnářka, která svůj profesní život zasvětila rozhlasovému mikrofonu jak v soukromých rádiích, tak v Českém rozhlase Hradec Králové. V současnosti žije střídavě v Hradci Králové a na jihu Itálie. Nemá ráda blátivou zimu, dršťkovou polévku a povrchní lidi. Má ráda slunce, moře, bonbony Mon Chéri a Itálii ve všech jejích podobách. Říká o ní „Miluji ji v celé její rozmanitosti! A samozřejmě nejvíc špičku té apeninské boty, navzdory tomu, že je to nejchudší oblast Itálie. Má ale jiná bohatství, která mám příležitost obdivovat. Divokou krásu, členité pobřeží a azurové moře a nádherné pláže, které právem patří mezi ty nejhezčí v Evropě. A také jsem osudu vděčná za to, že mám teď druhý domov na Capo Vaticano, mysu s magickou atmosférou a v místech, které bylo podle římské mytologie oblíbeným místem Bohů.“ (knihykazda.cz)

Objevte magický svět mechu Mech je všude kolem nás. Nejčastěji ho vídáme na vlhkých a stinných místech, můžeme ho najít ale i na těch nejneočekávanějších a nejodlehlejších místech od pouští až po Antarktidu. Tato kniha je oslavou jeho tiché, neokázalé krásy. Objevte hlavní druhy mechu a místa, kde je můžeme najít. Prozkoumejte kulturní historii mechu coby zahradní rostliny a to, jak ho můžeme využít v tradičních řemeslech. Nahlédněte do nejkrásnějších mechových zahrad v Japonsku, Velké Británii a ve Spojených státech a setkejte se s lidmi, kteří se s vámi podělí o svou vášeň pro tyto mnohotvárné rostliny. Zjistěte, jak mech pěstovat, jak uvázat japonskou mechovou kouli (kokedamu) a vytvářet mechové krajinky v nádobách či teráriích. Tuto jedinečnou knihu s doprovodnými fotografiemi a názornými ilustracemi ocení všichni s nadšením pro rostliny. (knihykazda.cz)

Louka - zázrak přírody, o nějž nesmíme přijít! Lechtající trávy, zářivé květiny, bzučící hmyz: Jan Haft nás bere na objevitelskou cestu do skutečného ráje přírody, kde žijí stovky pestrobarevných rostlin a fascinujících živočichů v často překvapivých společenstvích. Nikde jinde není život rozmanitější. A zároveň je jen málokterý z biotopů tolik ohrožený: Kvetoucí louky kdysi pokrývaly mnohem rozsáhlejší území. Dnes je to žalostných několik procent, a i ta jsou v nebezpečí. Louky, přinejmenším ty ekologicky neporušené, bývají plné života. Spolu s pastvinami jsou domovem velkého množství semenných rostlin a kapraďorostů. Sídlí zde také značný počet živočišných druhů, mezi nimi pestrobarevní brouci, kobylky a saranče, cikády, motýli, včely, čmeláci a mravenci. Navíc jsou louky velmi důležité i pro celou řadu ptáků, kteří si stavějí hnízda na zemi v trávě, například pro čejky. A mnohá velká zvířata jako srnky a jeleni, která známe především z lesů, louky pravidelně navštěvují. Biolog a filmař Jan Haft ve své knize čtenářům představuje fascinující svět plný barev, hlasů a překvapivých podob života a životních strategií, založených na spolupráci, jejichž rozmanitost a krásu však ohrožuje v podstatě plošné hnojení a průmyslové využívání krajiny. Hrozí, že tak přijdeme o důležitou součást ekosystému. Haftova kniha proto zároveň volá po záchraně posledních druhově pestrých luk. Text doplňuje řada působivých fotografií. Autor: Jan Haft (*1967) - biolog a autor řady oceňovaných dokumentárních filmů o přírodě (mj. Tajemné kouzlo bažin, Království lesa). S manželkou a třemi dětmi žije na statku v údolí Isental nedaleko Mnichova. Jednu ze svých oblíbených luk má přímo v sousedství. Lučním biotopům se věnuje i jeho nejnovější film: Louka – Ráj na dosah (2019). (knihykazda.cz)

Jakmile se jednou začnete o kapradiny zajímat, uvidíte je úplně všude – v přírodě i v zahradách, v interiérech, v umění i v designu. Svým vzhledem se výrazně liší od ostatních rostlin a připomínají nám pradávné časy, proto byly dřív považovány za kouzelné. V této výpravné knize jsou popsány čeledi a rody a dále vybrané druhy a odrůdy, které se u nás vyskytují, a také ty vhodné pro různé pěstební podmínky. Najdete tu rovněž cenné rady pro pěstitele. Většina z nás rozpozná běžné kapradiny, jako je osladič obecný, hasivka orličí nebo kapraď samec. Na světě ale existuje více než 12 000 druhů – od těch nejmenších až po stromové kapradiny, které dosahují výšky přes 20 metrů. Je tedy co objevovat. A až do světa kapradin proniknete, nekonečně vás nadchnou. Dočtete se také například o posedlosti kapradinami ve viktoriánské Anglii, která se později v mírnější podobě dostala i do Evropy. Tehdy se hledaly vzácné druhy a jen pro ně se budovaly speciální zahrady a skleníky. Nádherně tvarované listy kapradin na jaře a jejich temně zelená energie na podzim vždy přitahovaly pozornost umělců a jsou inspirací dodnes. Tato kniha vás provede úžasně tajemným světem kapradin, ale poslouží i jako příručka k jejich pěstování. Autoři Anton Sundin je zahradník s velkou vášní pro kapradiny, půdu a udržitelné zahradničení. Svůj čas dělí mezi zaměstnání zahradníka ve Skellefteå a svou zahradnickou živnost, v jejímž rámci také píše o zahradách, přednáší a vede kurzy a workshopy. Elisabeth Svalin Gunnarssonová je spisovatelka a fotografka zaměřující se na zahrady a kulturní historii. Na toto téma už od roku 2010 napsala a nafotila několik knih. Anton Sundin Elisabeth Svalin Gunnarssová (knihykazda.cz)

Jde o knihu korespondence, kterou mezi sebou vedl významný český bibliofil a vydavatel, zakladatel legendární staroříšské edice Dobré dílo, a přední francouzský umělec Georges Rouault. Korespondenci doplňuje obrazová příloha představující Roaultovy grafické práce nacházející se v českých sbírkách. Kniha předkládá zajímavý obraz nejen o fungování Florianova Dobrého díla, ale i o charakterech obou protagonistů, nebo o pomalé cestě ke slávě francouzského expresionisty. (knihydobrovsky.cz)