Divadlo, divadlo, divadlo čechov - anton pavlovič čechov - audiokniha

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Anton Pavlovič Čechov (*29.1.1860 - †15.7.1904) Čechovovy hry byly často označovány za dramatizovanou beletrii, která je nejevištní, nedějová, bezkonfliktní, která není dramaticky komponovaná a je psaná potrhaným, neuspořádaným dialogem. Měřeno zákony dějového dramatu, odpovídají tyto soudy více méně skutečnosti. Ale Čechov nechtěl být měřen těmito zákony a také citlivého diváka 20. století tyto zákony přestávají uspokojovat. Vzrušuje ho Čechovova výpověď o světě a shledává tuto výpověď obsažnou, svobodnou a pravdivou. Shledává ji bohatší než výpověď, kterou o světě může poskytnout dramatická struktura, založená na jediném a sjednocujícím ústředním konfliktu, v němž se v aktivním zápase sváří jednotlivci nebo skupiny lidí protichůdných zájmů. Koryto dramatického děje v těchto hrách směřuje úporně k "neznámému cíli," pravidla nedovolí ději "uhnout na žádnou stranu", hra vybírá životní materiál jen v tom množství a v té podobě, kterou uzákoněná struktura dovolí, která se jednotnému, souvislému a k vytčenému cíli (k rozuzlení) směřujícímu ději hodí. Jinými slovy: už sama struktura si životní materiii vybírá, upravuje, redukuje, sama struktura se chová diktátorsky a svými formálními zákony ovlivňuje obsah díla, apriorně formuje obraz skutečnosti. Nová struktura, jejíž základy klade svými dramatickými díly Čechov, se proti této redukující síle ustálené dramatické formy bouří ve jménu svobodnější práce s životním materiálem a tedy ve jménu pravdivějšího, neredukovaného a nijak apriorně neupravovaného obrazu života. "Umělecká literatura se právě proto jmenuje umělecká, protože líčí život takový, jaký ve skutečnosti je. Jejím posláním je bezpodmínečná a čestná pravda," napsal Čechov. Dramatické obrazy všedního života byly před Čechovem opravdu budovány na společném základu a jejich strukturu lze poměrně snadno v každém konkrétním případě odhalit. Konfliktem takových her je zpravidla srážka různých lidských zájmů a vášní. V tomto sporu a boji se prověřují jisté obecně přijaté mravní hodnoty; podle těchto kritérií se v díle jednající postavy dělí na představitele zla a na jejich oběti, na pomahače zla a na bojovníky proti zlu, ochránce obětí. V takových dějových bitkách jsou nutně vítězové a poražení, jsou viníci a nevinní, jsou svatí a ničemové. V takových hrách jsou neřesti a ctnosti zřetelně odděleny. "Měnily se sociální vztahy, měnily se mravy, vznikala nová zla, vyvstávaly jiné problémy, jinak se řešily nejrůznější ideové otázky, pronásledovaly se jiné zločiny, bránily se jiné hodnoty, nicméně v základním schématu zůstával typ dramatiky obrazů všedního života tentýž, protože se stále zachovával její mravoličný, didaktický, usvědčující a odhalující ráz," napsal sovětský literární vědec Alexandr Skaftymov. V Čechovových hrách je metoda kritiky společenského života zásadně jiná. Především Čechov nemoralizuje a nepoučuje, je objektivní co nejdůslednějším způsobem. Autorská morální předznamenání jednotlivým postavám Racka, Strýčka Váni, Tří sester, Višňového sadu prakticky chybí. Čechov sám to formuloval v dopise svému bratrovi takto: "Nevytvořil jsem ani jednoho zločince, ani jednoho anděla (třebaže jsem se nemohl obejít bez šašků), nikoho jsem neomlouval, nikoho neobvinil." Ano, tento autor je ze všeho nejmíň obhájcem či prokurátorem svých postav. V jeho hrách také není viníků. Nebo přesněji: jsou to všechno viníci bez viny. U Čechova není vítězů ani poražených. V tom je nový smysl a nejobecnější podstata konfliktu, který Čechov objevil pro dramatickou literaturu novější doby; zásadní a všeobsáhlý je tento rozpor: všední běh života nás - postavy Čechovových her - nyní a zde neuspokojuje. Toužíme po životě jiném (a věříme, že se ho dočkajjí lidé, kteří přijdou po nás); někdy podléháme iluzi, že ten vytoužený život už existuje - někde jinde (Tři sestry). Ale víme spolu s naším autorem, že porážka Serebrjakova, Nataši, Raněvské, či vítězství Vojnického, tří sester nebo Lopachina by bylo jen problematické a nikterak by nezaručilo nápravu, zásadní nápravu všedních lidských věcí našeho života. Tak svět své doby pochopil a vyložil Anton Pavlovič Čechov. Bylo na jeho potomcích tento svět změnit. Leoš Suchařípa (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Anton Pavlovič Čechov, čte Stanislav Neumann,Jaroslav Průcha Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. *** Anton Pavlovič Čechov (*29.1.1860 - †15.7.1904) Čechovovy hry byly často označovány za dramatizovanou beletrii, která je nejevištní, nedějová, bezkonfliktní, která není dramaticky komponovaná a je psaná potrhaným, neuspořádaným dialogem. Měřeno zákony dějového dramatu, odpovídají tyto soudy více méně skutečnosti. Ale Čechov nechtěl být měřen těmito zákony a také citlivého diváka 20. století tyto zákony přestávají uspokojovat. Vzrušuje ho Čechovova výpověď o světě a shledává tuto výpověď obsažnou, svobodnou a pravdivou. Shledává ji bohatší než výpověď, kterou o světě může poskytnout dramatická struktura, založená na jediném a sjednocujícím ústředním konfliktu, v němž se v aktivním zápase sváří jednotlivci nebo skupiny lidí protichůdných zájmů. Koryto... (alza.cz)

Audiokniha: Vydali Audiopohádkáři CZ a Filip Mareš ve spolupráci s Nakladatelským domem Grada pod značkou Cosmopolis. Účinkovali: •Smirnov – Milan Enčev •Popovová – Vanda Hybnerová •Luka – Otto Rošetzký režie – Lukáš Burian producent – Filip Mareš hudba a efekty – Zdeněk Urbanovský střih a zvuková postprodukce – Zdeněk Berry Beran mix a mastering – Pierre Savage Ve spolupráci s Divadlem Radka Brzobohatého a Berrymusic Production ve First Floor Studios Barrandov natočili Audiopohádkáři CZ. P+C 2022 (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Nejrozsáhlejší část díla ANTONA PAVLOVIČE ČECHOVA (1860–1904) tvoří povídky. Napsal jich na pět set. Ne všechny jsou stejně slavné jako jeho šest dramat, velká část z nich je však dodnes po celém světě znovu a znovu překládána a v nejrůznějších souborech vydávána a čtena. Patří k nim i Černý mnich. Autor jej napsal roku 1893, tedy nedlouho poté, kdy pro sebe a svou rodinu koupil v Melichově venkovský statek s polnostmi, rybníky, sadem a lesy. Podle vzpomínek jeho bratra Michaila zde spolu jednou pozorovali západ slunce, přemýšleli, jak vzniká fata morgana, a fantazírovali, zda by se některá nemohla zrcadlit věčně a bloudit vesmírem… Prvotní nápad povídky byl na světě. A prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin, kam přijíždí její hrdina Kovrin dát odpočinout svým předrážděným nervům, v lecčems odráží prostředí Melichova, kde Čechov doufal najít klid ke své literární práci. Na idylu ovšem brzy dopadá stín. Příznaky tuberkulózy dokáže doktor Čechov na sobě rozpoznat stejně jako jeho magistr Kovrin své šílenství ve fatě morganě černého mnicha. V Kovrinově závěrečném chrlení krve pak Čechov bezděčně předjal podobu své smrti. Čte: Viktor Preiss (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře k původnímu LP 1 18 1479 vydaného Supraphonem v roce 1974: Čechov znamená Čechův. Jeden Čechův dědeček byl Čech. Ač tyto věty zní jako citáty z čítanky pro druhou třídu základní školy nebo jako diktát z těsnopisu, jsou pravdivé. Nemají samozřejmě nejmenší zásluhu na tom, že Anton Pavlovič Čechov je u nás už pětaosmdesát let tištěn a čten a přes sedmdesát let hrán předními i méně předními divadly. Pro obě strany se všechno začalo šťastně: první Čechovova povídka, uveřejněná u nás v příloze Národních listů 9. prosince 1888, nese titul Štěstí. Ač v ní autor nesliboval lidem nic příliš příjemného ani jistého v oboru lidského štěstí, ba jeho poselství bylo takřka zdrcující - zemřeš, člověče, a nikdy se vlastně ani nedovíš, co je štěstí - ač se tedy mladý autor představil jako bořitel iluzí a kazisvět, zabydlel se v čtenářské a divadelní obci natrvalo. Nemluvě už o tom, jak se jeho tvůrčí metody chopili i v dalekém světě velcí moderní autoři. "Tak mi připadá, jako by byl autor psal Strýčka Váňu krví vlastního srdce," napsal kritik v roce 1901 v Divadelních listech. Snad i proto je Čechov tak blízký čtenáři tehdejšímu i dnešnímu: krev vlastního srdce zůstane krví, ať se uvnitř člověka nebo kolem něho změní cokoliv. Pravda, zmýlil se o dvě století v odhadu, kdy dojde k zásadní změně ruského života. Ani s tou mýlkou není pronikavost jeho pohledu o nic menší ani nepravdivější a krev jeho srdce o nic méně krvavá. Čechov byl lékař a umělec. Snad to bylo to nejšťastnější spojení profesí právě pro zasvěcené vnikání do lidského nitra. Až na dno lidského nitra. Čechov sám spojení svých profesí charakterizoval typicky po čechovsku - medicína je prý jeho zákonná manželka, literatura jeho milenka. Byla to milenka poněkud nepokojná a náročná. Úkolem umění totiž je - podle Čechovových slov - hájit člověka. Kdo chce být hájen, nesmí ovšem být jen povrchním čtenářem. Povrchnímu čtenáři uklouzne otázka, jak že to pan spisovatel hájí člověka, když obnažuje jeho rozervané nitro, když ukazuje jeho bídu tělesnou i duševní, jeho ubohost, směšnost, trapnost, jeho nicotnost a jeho prohry. Čechov však trpělivě odpovídá. Odpovídá přímo v díle, a to i v těch nejmenších povídkách. Tak v Aňutě musí student Stěpan Kločkov prohlédnout, v jaké špíně a ubohosti žije, naopak v Talentu tři malíři nikdy nepochopí, že se jim nedostává to nejdůležitější, aby se stali skutečnými umělci. Pochopí to však čtenář. Čechovovo umění hájí člověka právě tím, že mu ukazuje přesně na napadená místa v jeho nitru. Ukazuje mu je tak sugestivně, že se zdá takřka nemožné, aby si jich postižený nevšiml a nezačal se sám proti nim bránit. Bránit se sám proti sobě, proti všemu zlému a ubohému uvnitř i vně... .....Čechov byl, je a zůstane zamyšleným hlasatelem pravdy, zejména pravdy umělecké. Sám o tom kdysi napsal: "Umění je tím zvláštní a dobré, že v něm nelze lhát. Je možné lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možné oklamat lidi i samého pánaboha - byly i takové případy - avšak v umění klamat nelze." Lubomír Vaculík (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Nejrozsáhlejší část díla ANTONA PAVLOVIČE ČECHOVA (1860–1904) tvoří povídky. Napsal jich na pět set. Ne všechny jsou stejně slavné jako jeho šest dramat, velká část z nich je však dodnes po celém světě znovu a znovu překládána a v nejrůznějších souborech vydávána a čtena. Patří k nim i Černý mnich. Autor jej napsal roku 1893, tedy nedlouho poté, kdy pro sebe a svou rodinu koupil v Melichově venkovský statek s polnostmi, rybníky, sadem a lesy. Podle vzpomínek jeho bratra Michaila zde spolu jednou pozorovali západ slunce, přemýšleli, jak vzniká fata morgana, a fantazírovali, zda by se některá nemohla zrcadlit věčně a bloudit vesmírem… Prvotní nápad povídky byl na světě. A prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin, kam přijíždí její hrdina Kovrin dát odpočinout svým předrážděným nervům, v lecčems odráží prostředí Melichova, kde Čechov doufal najít klid ke své literární práci. Na idylu ovšem brzy dopadá stín. Příznaky tuberkulózy dokáže doktor Čechov na sobě rozpoznat stejně jako jeho magistr Kovrin své šílenství ve fatě morganě černého mnicha. V Kovrinově závěrečném chrlení krve pak Čechov bezděčně předjal podobu své smrti. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,V roce 1989 původně plánované nevydané LP 11 0488-1 801 "A.P.Čechov Výročí / N.V.Gogol Úředníkovo ráno" má nyní premiéru na digitálním titulu VT 7970-2. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Anton Pavlovič Čechov (*29. ledna 1860 – 15. července 1904) byl ruský dramatik a prozaik. Na námluvy ke statkáři se dostaví jeho soused. Rád by za ženu jeho dceru. Než ale nápadník osloví dceru s nabídkou, rozhovoří se o svém majetku, do něhož patří i Volí loučky. Dcera však opáčí, že každý ví, že Volí loučky patří jim. Hádka vyvrcholí urážkami a odchodem nápadníka. Když se však dcera dozví, že právě přišla o ženicha, nutí otce, aby se muž vrátil. Sotva se však nápadník vrátí, dojde k další rozepři, tentokrát o kvalitu psa. A tak nakonec otec námluvy urychlí, s poznámkou, že tu začíná to pravé rodinné štěstí. O tom, že námluvy mohou pr(oběhnout zcela netradičně a dokonce, že se mohou proměnit až v gejzír groteskních situací, přesvědčí všechny diváky, milující humor a jemnou situační komiku, ve skvělých hereckých výkonech Inrid Timkové, Milana Lasici a Julia Satinského v žertovné jednoaktovce Antona Pavloviče Čechova Námluvy, kterou přeložil Leoš Suchařípa a režijně v brněnském studiu České televize ztvárnil Vladimír Strnisko. Dodejme jen, že skvělí slovenští herci si vybrali skvělého autora – A. P. Čechov uměl nejen zdůraznit roli atmosféry, ale navíc dokázal vnější dramatický konflikt nahradit vnitřními střety lidské psychiky a jednoduchý děj zvýraznit komickými prvky. Přijměte pozvání na představení Divadla na dlani. Námluvy jsou ruskou veselohrou o námluvách dvou nesnesitelně majetnických, lakomých a tvrdohlavých lidí za doprovodu otce nevěsty, který má podobné vlastnosti jako oba snoubenci. Tato jednoaktová hra pochází z dílny Antona Pavloviče Čechova, světoznámého ruského prozaika a dramatika. Skrze svá díla autor kritizuje společenské neduhy, což je na díle Námluvy dobře vidět. Zde jsou hlavními tématy hamižnost, lakomost, hádavost a tvrdohlavost. Původní LP album 1018 4034 vyšlo v Supraphonu v roce 1986 (knihydobrovsky.cz)

Racek je považován za hru, která znamená přelom v dějinách světového dramatu. Tato "komedie", jak Racka Čechov označuje, přestože nesází na samotný děj, vykreslením postav, jejich tužeb, snů a osudů dosahuje silného účinku při zobrazení groteskního až absurdního obrazu nenaplněného života. Svět umění a svět lásky jsou ústředními tématy hry. V překladu Leoše Suchařípy vyšlo jako 2. svazek edice D. (patro.cz)

První velké Čechovovo drama, které se objevilo na scéně, upoutá každého, kdo má rád jeho vrcholná díla. Ivanov má svá nejlepší léta za sebou. Kam směřuje jeho upadající život, jeho nešťastné manželství, jeho dluhy či jeho další sňatek pro peníze, se dozvíte v novém vydání 7. svazku edice D v překladu L. Suchařípy. (patro.cz)

Racek je považován za hru, která znamená přelom v dějinách světového dramatu. Tato "komedie", jak Racka Čechov označuje, přestože nesází na samotný děj, vykreslením postav, jejich tužeb, snů a osudů dosahuje silného účinku při zobrazení groteskního až absurdního obrazu nenaplněného života. Svět umění a svět lásky jsou ústředními tématy hry. V překladu Leoše Suchařípy vyšlo jako 2. svazek edice D. (knihydobrovsky.cz)

První velké Čechovovo drama, které se objevilo na scéně, upoutá každého, kdo má rád jeho vrcholná díla. Ivanov má svá nejlepší léta za sebou. Kam směřuje jeho upadající život, jeho nešťastné manželství, jeho dluhy či jeho další sňatek pro peníze, se dozvíte v novém vydání 7. svazku edice D v překladu L. Suchařípy. (knihydobrovsky.cz)

Rozsáhlé ranné dramatické dílo velkého klasika, zaujme milovníky jeho tvorby. Mladý autor kriticky nahlíží na společnost, která se schází na statku vdovy po generálovi Anny Vojnické. Hlavní postava hry vesnický učitel Michail Platonov je kritikem i hybatelem postojů postav, jejichž činy a konflikty jsou motivovány především penězi a milostnými vztahy. Nakonec sám sebe usvědčí z "darebáctví". Čtenář dostává do rukou kompletní text hry, která na jevištích žije jen ve velmi zkrácené podobě, v překladu Ivana Wernische jako 164. svazek edice D. (knihydobrovsky.cz)

"Souboj je povídka napsaná z plného rozmachu tesknoty. Soud o její umělecké hodnotě v celku Čechovova díla není důležitý. Je to povídka důležitá především pro porozumění Čechovovi samému, je to klíč k rozpoznání jeho lidských a autorských pohnutek, jež jsou tu obnaženy jako málokde jinde. Zapomeňme na mýlící podobiznu "klasika" Čechova a ctěme to, co psal jednatřicetiletý muž vědoucí o nutnosti hledat rozumnou možnost života. Čtěme v Souboji jeho tesknotu, bolest a úzkost nad zmarňováním člověka. Chci říci toto: Po povídkách, jako jsou Mužici a Pavilon čís. 6, zkusme ještě ze Souboje, z jeho syrové tesknoty, vyrozumět podstatu oné zvláštnosti, jíž se slovesný umělec Čechov nezaměnitelně vyznačuje mezi nejlepšími. Je střízlivý a střídmý, varuje se efektů, je samozřejmý a věcný v každém slově, jeho umění je na první pohled průhledné jako sklenice vody. Zdánlivě vlastně jako by nic neobjevuje, čtenáři připadá, ze neříká nic jiného než to, co by on sám na jeho místě také viděl. Všechno se rozvíjí a pokračuje docela podobně, jak to sami známe. A přece - jaká úzkost, jaký stesk!" napsal Emanuel Frynta v doslovu k vydání z roku 1972. Anton Pavlovič Čechov (1860-1904) napsal novelu Souboj ve svých jedenatřiceti letech. V českém překladu vyšla próza samostatně čtyřikrát; poprvé ještě za autorova života (1897; překlad Jiří Ščerbinský), naposledy v roce 1972 (překlad Karolína Dušková a E. Frynta). Nynější páté vydání je dílem Libora Dvořáka (1948), renomovaného překladatele, který převedl do češtiny mj. díla Bulgakova, Bunina, Gogola, Jesenina, Kononova, Limonova, Pelevina, Sorokina, bratrů Strugackých, A. Tolstého nebo L. N. Tolstého; v nakladatelství Pulchra vyšly jeho překlady próz Svetlany Vasilenkové (Blběnka, 2010; Šamara, 2011) a Leonida Gabyševa (Odljan, 2011). (knihydobrovsky.cz)

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (patro.cz)

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (patro.cz)

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (patro.cz)

Čechovovy Tři sestry (1901) byly do češtiny přeloženy devětkrát: poprvé B. Prusíkem v roce 1907, naposledy J. Klusákovou v roce 1987. Náš překlad je tedy překladem desátým a na rozdíl od předešlých překladů byl pořízen z kritického vydání Čechovských Spisů. Součástí tohoto kritického vydání je nejen pečlivě připravený text hry, ale také různočtení a podrobný komentář, který popisuje okolnosti vzniku dramatu, rukopis a různé edice, divadelní zkoušky i premiéru v Moskevském uměleckém divadle (MCHT), najdeme v něm rovněž informace o ohlasech díla a jeho překladech a také věcné vysvětlivky (např. identifikaci citátů). Zařazením tohoto komentáře do našeho vydání získává překlad nový rozměr a stává se pro českého čtenáře (režiséra, dramaturga, herce...) užitečnou pomůckou. Komentář přeložila Alena Machoninová, rusistka, komparatistka a překladatelka (její překlad románu Ljudmily Ulické byl nominován na literární cenu Magnesia Litera 2013). Kromě podrobného komentáře je text doplněn také doslovem Vojtěcha Bárty, dramaturga Činoherního studia v Ústí nad Labem, a poznámkami překladatele Roberta Ibrahima, bohemisty a literárního teoretika (s Alenou Machoninovou z ruštiny přeložil Nástin dějin evropského verše Michaila Gasparova). Nový překlad Tří sester se snaží být zároveň konzervativní (filologický) a zároveň modernistický, experimentální. Nezastírá, že je interpretací, ale snaží se být interpretací poučenou sekundární literaturou i předchozími překlady. Především je to ale překlad, který vznikal s ohledem na to, že základním bytím divadelní hry je její inscenace v českém kulturním prostoru jednadvacátého století. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR (patro.cz)

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (patro.cz)

Celosvetovo známy dramatik a prozaik Anton Pavlovič Čechov (1860 - 1904) podnikol v roku 1890 na svoju dobu bezprecedentnú cestu naprieč celým Ruskom na ostrov nútených prác - ostrov Sachalin. Zámerom spisovateľa bolo poukázať na rozpor medzi oficiálnym pohľadom na sachalinskú skutočnosť a objektívnymi výsledkami jeho výskumu; vytvoriť pravdivý obraz založený na presných faktoch, obraz ruských nútených prác a vzbudiť v spoločnosti záujem o "miesta neznesiteľných útrap". Čechov trpiaci tuberkulózou, ktorou sa nakazil od jedného zo svojich pacientov, postupne zhromaždil usvedčujúce fakty o živote v trestaneckej kolónii a opísal otrasný život vyhnancov v cárskej ríši. Samotný Sachalin označil za "stelesnenie pekla" a "miesto všadeprítomného zla". Výsledkom jeho cesty bola kniha Ostrov Sachalin, ktorá doslova otriasla ruskou verejnosťou. "Ak by pán Čechov okrem tejto knihy už nič iné nenapísal, jeho meno by aj tak bolo navždy zapísané do histórie ruskej literatúry." Takto hodnotili Ostrov Sachalin novinové články. A čoskoro došlo k niečomu pre Rusko nevídanému: po vydaní knihy a obrovskom spoločenskom ohlase bola vláda nútená reformovať legislatívu týkajúcu sa nútených prác a vyhnancov. (patro.cz)

Nejrozsáhlejší část díla ANTONA PAVLOVIČE ČECHOVA (1860–1904) tvoří povídky. Napsal jich na pět set. Ne všechny jsou stejně slavné jako jeho šest dramat, velká část z nich je však dodnes po celém světě znovu a znovu překládána a v nejrůznějších souborech vydávána a čtena. Patří k nim i Černý mnich. Autor jej napsal roku 1893, tedy nedlouho poté, kdy pro sebe a svou rodinu koupil v Melichově venkovský statek s polnostmi, rybníky, sadem a lesy. Podle vzpomínek jeho bratra Michaila zde spolu jednou pozorovali západ slunce, přemýšleli, jak vzniká fata morgana, a fantazírovali, zda by se některá nemohla zrcadlit věčně a bloudit vesmírem… Prvotní nápad povídky byl na světě. A prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin, kam přijíždí její hrdina Kovrin dát odpočinout svým předrážděným nervům, v lecčems odráží prostředí Melichova, kde Čechov doufal najít klid ke své literární práci. Na idylu ovšem brzy dopadá stín. Příznaky tuberkulózy dokáže doktor Čechov na sobě rozpoznat stejně jako jeho magistr Kovrin své šílenství ve fatě morganě černého mnicha. V Kovrinově závěrečném chrlení krve pak Čechov bezděčně předjal podobu své smrti. (patro.cz)

Drama o čtyřech dějstvích v překladu Leoše Suchařípy. (knihydobrovsky.cz)

Čechovovy Tři sestry (1901) byly do češtiny přeloženy devětkrát: poprvé B. Prusíkem v roce 1907, naposledy J. Klusákovou v roce 1987. Náš překlad je tedy překladem desátým a na rozdíl od předešlých překladů byl pořízen z kritického vydání Čechovových Spisů (ed. A. I. Revjakin, Moskva 1978). Součástí tohoto kritického vydání je nejen pečlivě připravený text hry, ale také různočtení a podrobný komentář, který popisuje okolnosti vzniku dramatu, rukopis a různé edice, divadelní zkoušky i premiéru v Moskevském uměleckém divadle (MCHT), najdeme v něm rovněž informace o ohlasech díla a jeho překladech a také věcné vysvětlivky (např. identifikaci citátů). Zařazením tohoto komentáře do našeho vydání získává překlad nový rozměr a stává se pro českého čtenáře (režiséra, dramaturga, herce...) užitečnou pomůckou. Komentář přeložila Alena Machoninová, rusistka, komparatistka a překladatelka (její překlad románu Ljudmily Ulické byl nominován na literární cenu Magnesia Litera 2013). Kromě podrobného komentáře je text doplněn také doslovem Vojtěcha Bárty, dramaturga Činoherního studia v Ústí nad Labem, a poznámkami překladatele Roberta Ibrahima, bohemisty a literárního teoretika (s Alenou Machoninovou z ruštiny přeložil Nástin dějin evropského verše Michaila Gasparova). Nový překlad Tří sester se snaží být zároveň konzervativní (filologický) a zároveň modernistický, experimentální. Nezastírá, že je interpretací, ale snaží se být interpretací poučenou sekundární literaturou i předchozími překlady. Především je to ale překlad, který vznikal s ohledem na to, že základním bytím divadelní hry je její inscenace v českém kulturním prostoru jednadvacátého století. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR. (knihydobrovsky.cz)

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (knihydobrovsky.cz)

Celosvetovo známy dramatik a prozaik Anton Pavlovič Čechov (1860 - 1904) podnikol v roku 1890 na svoju dobu bezprecedentnú cestu naprieč celým Ruskom na ostrov nútených prác - ostrov Sachalin. Zámerom spisovateľa bolo poukázať na rozpor medzi oficiálnym pohľadom na sachalinskú skutočnosť a objektívnymi výsledkami jeho výskumu; vytvoriť pravdivý obraz založený na presných faktoch, obraz ruských nútených prác a vzbudiť v spoločnosti záujem o "miesta neznesiteľných útrap". Čechov trpiaci tuberkulózou, ktorou sa nakazil od jedného zo svojich pacientov, postupne zhromaždil usvedčujúce fakty o živote v trestaneckej kolónii a opísal otrasný život vyhnancov v cárskej ríši. Samotný Sachalin označil za "stelesnenie pekla" a "miesto všadeprítomného zla". Výsledkom jeho cesty bola kniha Ostrov Sachalin, ktorá doslova otriasla ruskou verejnosťou. "Ak by pán Čechov okrem tejto knihy už nič iné nenapísal, jeho meno by aj tak bolo navždy zapísané do histórie ruskej literatúry." Takto hodnotili Ostrov Sachalin novinové články. A čoskoro došlo k niečomu pre Rusko nevídanému: po vydaní knihy a obrovskom spoločenskom ohlase bola vláda nútená reformovať legislatívu týkajúcu sa nútených prác a vyhnancov. (knihydobrovsky.cz)

Introducing Little Clothbound Classics: irresistible, mini editions of short stories, novellas and essays from the world's greatest writers, designed by the award-winning Coralie Bickford-Smith. Celebrating the range and diversity of Penguin Classics, they take us from snowy Japan to springtime Vienna, from haunted New England to a sun-drenched Mediterranean island, and from a game of chess on the ocean to a love story on the moon. Beautifully designed and printed, these collectible editions are bound in colourful, tactile cloth and stamped with foil. Widely considered to be one of greatest ever writers of the form, Anton Chekhov's short stories offer unforgettable character, crystalline expression, and deep, powerful mystery. Collected here are five of his very best tales, 'The Lady with the Little Dog', 'The House with the Mezzanine', and the trilogy of stories, 'The Man in the Case', 'Gooseberries' and 'About Love'. (knihydobrovsky.cz)

Dílo ruského klasika na prknech Stavovského divadla v režii uměleckého šéfa činohry Daniela Špinara a v programové brožuře, která obsahuje celý originální překlad hry od Leoše Suchařípy. Mimoto profesní portréty inscenačního týmu a řadu zajímavostí o hře i autorovi, včetně historických fotografií. Barevná příloha je opatřena fotografiemi z představení. (knihydobrovsky.cz)

Ivanov je dráma v štyroch dejstvách, v ktorej Čechov ukázal novú podobu zbytočného človeka, topiaceho sa vo všednosti provinčného života. Manželka Nikolaja Ivanova je chorá na tuberkulózu, Ivanov jej pre veľké dlhy nemôže zaplatiť cestu na Krym. Jeho známi ho považujú za prospechára a hovoria, že si ju vzal len pre veľké veno. Pravda je taká, že sa brali z lásky a ona bola vydedená. Po manželkinej smrti sa chce Ivanov znovu oženiť s dcérou bohatého priateľa a okolím sa zas začnú šíriť staré reči... Kniha obsahuje aj poviedky Archijerej, Človek vo futráli, Egreše a Vierka. (patro.cz)

eBook: In the vast expanse of the steppe, two shepherds, the old man and the young Sanka, guard their flock of sheep. The night is still, the stars shimmer above, and tales of hidden treasures are exchanged. The old shepherd tells of Yefim Zhmenya, a wicked man who used dark powers to cause illness and death, and of buried fortunes. He shares stories of cursed treasures and their charm, which only a talisman can break. Sanka is entranced by these tales, not so much by the treasures themselves, but by the enchanting and mysterious nature of human happiness. As the sun rises and blankets the steppe with its warmth, the shepherds and the sheep are united in their contemplation—pondering fortunes both material and metaphysical, and the eternal mysteries of life on the vast, unyielding landscape. (knihydobrovsky.cz)

It is the turn of the 20th century and Russia is changing rapidly - the serfs have been emancipated, a new middle class is arising and the aristocracy is struggling to come to terms with their reduced role in society. Seeking to preserve a life of leisure and luxury, Madame Ranevsky must consider selling her estate, including her family's precious cherry orchard. But when faced with these hard decisions, Ranevsky remains in denial. Charting a period of tumultuous change, Chekhov creates a cast of tangible and unforgettable characters whose destiny is both tragic and inevitable. A touching masterpiece, The Cherry Orchard was Chekhov's final play and perhaps his best. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Racek je považován za přelomovou hru v dějinách evropského moderního dramatu. Děj hry, který nemá žádnou výraznější linii, je potlačen a čelné místo získává vnitřní život postav. Hra zároveň obsahuje řadu komicky absurdních situací. Hře dominuje šest jednostranných milostných vzplanutí.Hra dostala název podle racka, o kterém se ve hře často mluví. Racek představuje ptačí volnost a možnost vzletu, ale i snadnou oběť pro náhodného lovce. (knihydobrovsky.cz)

Ivanov je dráma v štyroch dejstvách, v ktorej Čechov ukázal novú podobu zbytočného človeka, topiaceho sa vo všednosti provinčného života.Manželka Nikolaja Ivanova je chorá na tuberkulózu, Ivanov jej pre veľké dlhy nemôže zaplatiť cestu na Krym. Jeho známi ho považujú za prospechára a hovoria, že si ju vzal len pre veľké veno. Pravda je taká, že sa brali z lásky a ona bola vydedená. Po manželkinej smrti sa chce Ivanov znovu oženiť s dcérou bohatého priateľa a okolím sa zas začnú šíriť staré reči... Kniha obsahuje aj poviedky Archijerej, Človek vo futráli, Egreše a Vierka. (knihydobrovsky.cz)

Významné dielo svetovej dramatickej tvorby 19. storočia, Ujo Váňa, je unikátom medzi Čechovovými drámami, lebo ide o prepracovanie jeho vlastnej staršej drámy Drevený démon. Majetok profesora Serebriakova na dedine spravuje jeho dcéra Soňa a jej strýko Vojnickij. Profesor sa vracia na majetok so svojou druhou manželkou Jelenou. Vojnickij po ich príchode stratí ilúzie o človeku, pre ktorého celý život pracoval a zamiluje sa do jeho manželky... Kniha obsahuje aj poviedky Sedliaci, Mladucha, Ariadna. (patro.cz)

Významné dielo svetovej dramatickej tvorby 19. storočia, Ujo Váňa, je unikátom medzi Čechovovými drámami, lebo ide o prepracovanie jeho vlastnej staršej drámy Drevený démon. Majetok profesora Serebriakova na dedine spravuje jeho dcéra Soňa a jej strýko Vojnickij. Profesor sa vracia na majetok so svojou druhou manželkou Jelenou. Vojnickij po ich príchode stratí ilúzie o človeku, pre ktorého celý život pracoval a zamiluje sa do jeho manželky... Kniha obsahuje aj poviedky Sedliaci, Mladucha, Ariadna. (knihydobrovsky.cz)

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (knihydobrovsky.cz)

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (knihydobrovsky.cz)

Anton Chekhov was one of the world's most accomplished short-story writers and this new collection displays the breadth and variety of his genius. Part of the Macmillan Collector's Library; a series of stunning, clothbound, pocket sized classics with gold foiled edges and ribbon markers. These beautiful books make perfect gifts or a treat for any book lover. In the Ravine & Other Stories are translated by Constance Garnett and selected and introduced by Paul Bailey. Chekhov had an incomparable ability to write about the seemingly every day with insight, humour and compassion. His characters are brilliantly drawn, from the church warden who's convinced his wife's a witch because strangers arrive on the doorstep whenever there's a storm, to the wronged wife who confronts her husband's chorus-girl lover, to the melancholy school teacher who imagines how her life might have been. (knihydobrovsky.cz)

Bilingvní výbor z krátkých novinových povídek ruského klasika svázaných tématem "on a ona" v dárkovém provedení edice Kanapka. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. ALOIS JIRÁSEK (*23. srpna 1851 Hronov u Náchoda - †12. března 1930 Praha) byl vynikající český spisovatel, dramatik a autor řady historických románů, je považován za zakladatele české historické beletrie. Pocházel ze selského rodu, studoval na německém gymnáziu v Broumově (1863 - 1867), pak na českém gymnáziu v Hradci Králové. Ve studiu pokračoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa - například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Jeho prozaické dílo s historickou tématikou odrážející významné epochy naší země je velmi rozsáhlé. Jiráskovi vždy šlo v jeho dílech především o obraz společenského dění, proto jedinec je u něho volen tak, aby zároveň reprezentoval svou dobu, její tendence a myšlenky, zároveň poukazoval na to, že tvůrcem všeho historického dění je lid. Z období husitství jmenujme jeho romány Mezi proudy, Syn ohnivcův, Proti všem, Bratrstvo. Z doby pobělohorské pak román Skály, Psohlavci a Skaláci. Nejvyzrálejším Jiráskovým románem je Temno, které popisuje morální, kulturní a společenskou situaci národa ve dvacátých letech 18. století v prostředí pražského měšťanstva, tajných nekatolíků a drobné venkovské šlechty. V románu je také zachycena postava proslulého ničitele českých nekatolických knih, jezuity Antonína Koniáše. Protireformační dobu, dobu rokoka a osvícenství zobrazil např. v románu Poklad, Sousedé, povídce Pandurek a ve dvou dalších povídkách dotýkajících se panského života na dvoře vévody Zaháňského v protikladu k bídě nevolných sedláků Na dvoře vévodském a Ráj světa, zobrazujících poživačný život rokokových kavalírů v době vídeňského kongresu (1815). Dobu národního obrození popisuje v pětidílném románu F. L. Věk, jenž zahrnuje období od konce sedmdesátých let 18. stol. do dvacátých let 19. století, v čtyřdílné kronice U nás a konci obrození je věnována povídka Filosofská historie. Pro mládež napsal Jirásek dvě knihy, které dosáhly značné popularity - Povídka Z Čech až na konec světa a Staré pověsti české. Divadelními hrami Lucerna a Pan Johanes ze života šlechty a utiskovaného lidu v době rokoka se Jirásek přihlásil k Tylovské pohádkové symbolice. Historické divadelní hry Jan Žižka, Jan Hus a Jan Roháč byly analogií k husitské trilogii. Jirásek se stal nejvýznamnějším českým autorem historické beletrie a ač mu bývá leckdy vyčítána rozvláčnost a idealizování historie, je občas nekriticky obdivován i opovrhován, jeho dílům nelze upřít vlastenectví a lásku k národu. A přestože bylo jeho dílo v minulých dobách ideologicky zneužíváno, jeho význam pro náš národ přetrval. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (*1.4.1809 – † 4.3.1852) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola: Večery na samotě u Dikaňky /1832/ - dvoudílný soubor próz, humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek inspirovných ukrajinským folklorem Taras Bulba /1835/ - povídka vyprávějící o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům v 17.století. Petrohradské povídky /1835-42/ - povídky, ve kterých jsou hlavními postavami úředníci a umělci, lidé, kteří jsou ponižováni a kteří mají existenční problémy. Revizor /1836/ - satirická komedie kritizující nadčasové nešvary, jaké najdeme v každé společnosti bez ohledu na způsob mocenského řízení: byrokracii, přetvářku, korupci, mamon, hloupost. Jedná se o jednu z nejznámějších her ruského dramatu, ve kterém jsou zobrazeny rozmanité typy postav s pokřiveným charakterem Mrtvé duše /1842/ - příběh drobného podvodníčka Čičikova, který navštěvuje ruské statkáře, aby je přiměl ke geniálně prostoduché finanční spekulaci s prodejem „mrtvých duší“ zemřelých nevolníků, nelítostně zachycuje tehdejší realitu carského Ruska, kritizuje všechny složky ruské společenské i ekonomické struktury. Ženitba /1842/ - veselohra o nepodařených námluvách, kde se o jednu nevěstu uchází několik svérázných ženichů. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře.. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů. Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly. Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj. (knihydobrovsky.cz)

Bilingvní výbor z krátkých novinových povídek ruského klasika svázaných tématem "on a ona" v dárkovém provedení edice Kanapka. (patro.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Jean Baptiste Poquelin Moliére (*15.1.1622 - 17. 2. 1673) byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období přelomu baroka a klasicismu. Jako velmi vzdělaný syn dvorního čalouníka a truhláře byl předurčen ke skvělému postavení u dvora. Nicméně Moliére založil jako 21letý mladík divadelní společnost, se kterou se vydal na turné jako její principál a zároveň se pokoušel psát divadelní hry. Společnosti se příliš nedařilo, ale obrat k lepšímu přineslo pozvání králova bratra ke dvoru v roce 1658 zval králův bratr ke dvoru. Velký úspěch Moliérovy satiry na dobovou afektovanost Směšné preciózky zajistil herecké společnosti budoucnost. Moliérovy hry byly jádrem repertoáru společnosti, zahrnovaly jak charakterní komedie tak také frašky ve stylu komedie Dell’arte, kterou byl Moliére velmi ovlivněn. Do tohoto období patří hry Lékařem proti své vůli, Sganarel aneb domnělý paroháč a Skapinova šibalství. Na objednávky dvora psal Moliére v této době také tzv. komedie balety (Protivové, Princezna z Elidy, Sňatek z donucení, Pán z Prasečkova). Pokoušel se psát i dramata, ale ta publikum mnohem méně zajímala. Jeho nejúspěšnější období bylo zároveň obdobím nejproblémovějším - Moliére se v té době proslavil jako dramatik komedií charakterů a mravů (Škola pro muže, Škola pro ženy, Misantrop, Tartuffe, Učené ženy, Lakomec, Zdravý nemocný). Jeho trefné narážky na dobové mravy a zvyky jej přivedly do nemalých potíží, hra Tartuffe byla dokonce zakázána a Moliére ji musel dvakrát přepracovat. Komedie a spory okolo nich jasně naznačují, že Moliére dělal z her živý obraz soudobého života a nešvarů společnosti. Nevěřil, že by se lidé dali změnit k lepšímu, ukazoval, jak je lidská povaha pokřivena různými druhy úchylného chování. Jeho postavy zůstávají na konci hry stejné jako na začátku. Ve svých hrách se Moliére přizpůsobuje ideálu tří jednot a pěti aktů. Některé hry napsal veršem, jiné prózou. Moliére kromě psaní své hry i režíroval a často také hrával hlavní role. Moliére zemřel roku 1673, jen několik hodin po odehrání hlavní role v jedné ze svých nejslavnějších her Zdravý nemocný. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Půlstoletí s legendárním Vlastimilem Brodským v nahrávkách pro dospělé Soubor nahrávek z archivu Supraphonu představuje vynikajícího herce Vlastimila Brodského od jeho jinošských let až do konce života. Vše je určeno dospělým posluchačům, neboť Brodského tvorba pro děti již byla mnohokrát vydána. První nahrávky mladého Vlastimila pocházejí z let 1944 a 1946 (Sentimentální romance Františka Němce a Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka). Šedesátá léta zastupuje především Čapkova Válka s mloky (Brodský je zde jako Bondy). Sedmdesátá léta představí tohoto interpreta např. v Čapkově R.U.R. a Vančurově Rozmarném létě. Osmdesátá a devadesátá léta uvedou Vlastimila Brodského četbou knih Plná bedna šampaňského Oty Pavla a Muži v ofsajdu Karla Poláčka. Uslyšíme jej také ve hře Neila Simona Vstupte a v jednoaktových hrách Úředníkovo ráno (N. V. Gogol) a Tragédem proti své vůli (A. P. Čechov). Vlastimil Brodský si získával posluchače jasnou kombinací věcného nepatetického projevu s prvky ironického humoru a zajímavě prosakujícího komična. Zároveň byl jeho herecký projev vždy uvěřitelný, citlivý a pravdivý. Tento komplet navazuje na řadu podobných portrétů vynikajících interpretů (Jan Werich Suma sumárum, Zdeněk Svěrák Skoro všechno, Miroslav Horníček Dobře odtajněný a Miloš Kopecký Známá i neznámá tvář.) (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - autor Alois Jirásek, čte Jarmila Kronbauerová a Jaroslav Průcha Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatýmALOIS JIRÁSEK (*23. srpna 1851 Hronov u Náchoda - †12. března 1930 Praha) byl vynikající český spisovatel, dramatik a autor řady historických románů, je považován za zakladatele české historické beletrie. Pocházel ze selského rodu, studoval na německém gymnáziu v Broumově (1863 - 1867), pak na českém gymnáziu v Hradci Králové. Ve studiu pokračoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa - například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Jeho prozaické dílo s historickou tématikou odrážející významné epochy naší země je velmi rozsáhlé.Jiráskovi vždy šlo v jeho dílech... (alza.cz)

Audiokniha MP3 William Shakespeare, čte Jiří Dohnal,Zdeněk Štěpánek,Soběslav Sejk,Václav Švorc,Otomar Krejča,Emil Bolek - autor William Shakespeare, čte Otomar Krejča, Emil Bolek, Jiří Dohnal, Zdeněk Štěpánek, Soběslav Sejk a Václav Švorc Výběr z her Williama ShakespearaDivadlo, divadlo, divadlo - miniserie věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616)Audiokniha obsahuje výběr z her, jejichž autorem je slavný dramatik William Shakespeare (alza.cz)

Kniha - autor Alison Andersonová, 344 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Během horkého léta 1888 přijíždí rodina Čechovova strávit léto do svěží krajiny východní Ukrajiny. V sídle rodiny Lintvarjovovy se setkává mladý Anton Pavlovič s lékařkou Zinaidou. Ta vinou nemoci nedávno oslepla, přestěhovala se sem a začala si psát deník, aby uchovala vzpomínky na dřívější život. Mezi mladými lidmi začne postupně klíčit mimořádné pouto. O více než sto let později se nečekaný objev onoho deníku stane pro Káťu Kendallovou poslední šancí na záchranu jejího londýnského nakladatelství. Zinaidino líčení nadaného mladíka nabízí hluboký vhled do života literární legendy, jakou Čechov bezesporu je, ale vyvolává i vzrušující otázku: Skutečně napsal Čechov v době jejich přátelství román, který pak zmizel? Odpověď může změnit historii a nalezení rukopisu je výzvou pro Anu Hardingovou, překladatelku Kátina nakladatelství. Ana je stravována touhou najít ztracený román. A jak se... (alza.cz)

Audiokniha MP3 Josef Kajetán Tyl, čte Miroslav Doležal,Jaroslav Vojta,Ljuba Skořepová Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s... (alza.cz)

Audiokniha MP3 - Miniserie je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. - Nikolaj Vasiljevič Gogol, čte Jan Pivec Minisérie Divadlo, divadlo, divadlo je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (*1.4.1809 – † 4.3.1852) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován.Díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola:Večery na samotě u Dikaňky /1832/ - dvoudílný soubor próz, humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek inspirovných ukrajinským folkloremTaras Bulba /1835/ - povídka vyprávějící o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům v 17.století. Petrohradské povídky /1835-42/ - povídky, ve kterých jsou hlavními postavami úředníci a umělci, lidé, kteří jsou ponižováni a kteří mají existenční problémy. Revizor /1836/ - satirická komedie kritizující nadčasové nešvary, jaké najdeme v každé... (alza.cz)