Čechov: výročí, gogol: úředníkovo ráno. výběr scén - anton pavlovič čechov - audiokniha

Audiokniha:,V roce 1989 původně plánované nevydané LP 11 0488-1 801 "A.P.Čechov Výročí / N.V.Gogol Úředníkovo ráno" má nyní premiéru na digitálním titulu VT 7970-2. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Anton Pavlovič Čechov, čte Miloš Nedbal,Josef Kemr,Dana Medřická, Josef Somr,Jorga Kotrbová,Vladimírr Kudla - autor Anton Pavlovič Čechov, čte Jorga Kotrbová, Vladimír Kudla, Miloš Nedbal, Josef Kemr, Dana Medřická, Jan Přeučil a Josef Somr V roce 1989 původně plánované nevydané LP "A.P.Čechov Výročí / N.V.Gogol Úředníkovo ráno" má nyní premiéru na digitálním titulu. (alza.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Anton Pavlovič Čechov (*29.1.1860 - †15.7.1904) Čechovovy hry byly často označovány za dramatizovanou beletrii, která je nejevištní, nedějová, bezkonfliktní, která není dramaticky komponovaná a je psaná potrhaným, neuspořádaným dialogem. Měřeno zákony dějového dramatu, odpovídají tyto soudy více méně skutečnosti. Ale Čechov nechtěl být měřen těmito zákony a také citlivého diváka 20. století tyto zákony přestávají uspokojovat. Vzrušuje ho Čechovova výpověď o světě a shledává tuto výpověď obsažnou, svobodnou a pravdivou. Shledává ji bohatší než výpověď, kterou o světě může poskytnout dramatická struktura, založená na jediném a sjednocujícím ústředním konfliktu, v němž se v aktivním zápase sváří jednotlivci nebo skupiny lidí protichůdných zájmů. Koryto dramatického děje v těchto hrách směřuje úporně k "neznámému cíli," pravidla nedovolí ději "uhnout na žádnou stranu", hra vybírá životní materiál jen v tom množství a v té podobě, kterou uzákoněná struktura dovolí, která se jednotnému, souvislému a k vytčenému cíli (k rozuzlení) směřujícímu ději hodí. Jinými slovy: už sama struktura si životní materiii vybírá, upravuje, redukuje, sama struktura se chová diktátorsky a svými formálními zákony ovlivňuje obsah díla, apriorně formuje obraz skutečnosti. Nová struktura, jejíž základy klade svými dramatickými díly Čechov, se proti této redukující síle ustálené dramatické formy bouří ve jménu svobodnější práce s životním materiálem a tedy ve jménu pravdivějšího, neredukovaného a nijak apriorně neupravovaného obrazu života. "Umělecká literatura se právě proto jmenuje umělecká, protože líčí život takový, jaký ve skutečnosti je. Jejím posláním je bezpodmínečná a čestná pravda," napsal Čechov. Dramatické obrazy všedního života byly před Čechovem opravdu budovány na společném základu a jejich strukturu lze poměrně snadno v každém konkrétním případě odhalit. Konfliktem takových her je zpravidla srážka různých lidských zájmů a vášní. V tomto sporu a boji se prověřují jisté obecně přijaté mravní hodnoty; podle těchto kritérií se v díle jednající postavy dělí na představitele zla a na jejich oběti, na pomahače zla a na bojovníky proti zlu, ochránce obětí. V takových dějových bitkách jsou nutně vítězové a poražení, jsou viníci a nevinní, jsou svatí a ničemové. V takových hrách jsou neřesti a ctnosti zřetelně odděleny. "Měnily se sociální vztahy, měnily se mravy, vznikala nová zla, vyvstávaly jiné problémy, jinak se řešily nejrůznější ideové otázky, pronásledovaly se jiné zločiny, bránily se jiné hodnoty, nicméně v základním schématu zůstával typ dramatiky obrazů všedního života tentýž, protože se stále zachovával její mravoličný, didaktický, usvědčující a odhalující ráz," napsal sovětský literární vědec Alexandr Skaftymov. V Čechovových hrách je metoda kritiky společenského života zásadně jiná. Především Čechov nemoralizuje a nepoučuje, je objektivní co nejdůslednějším způsobem. Autorská morální předznamenání jednotlivým postavám Racka, Strýčka Váni, Tří sester, Višňového sadu prakticky chybí. Čechov sám to formuloval v dopise svému bratrovi takto: "Nevytvořil jsem ani jednoho zločince, ani jednoho anděla (třebaže jsem se nemohl obejít bez šašků), nikoho jsem neomlouval, nikoho neobvinil." Ano, tento autor je ze všeho nejmíň obhájcem či prokurátorem svých postav. V jeho hrách také není viníků. Nebo přesněji: jsou to všechno viníci bez viny. U Čechova není vítězů ani poražených. V tom je nový smysl a nejobecnější podstata konfliktu, který Čechov objevil pro dramatickou literaturu novější doby; zásadní a všeobsáhlý je tento rozpor: všední běh života nás - postavy Čechovových her - nyní a zde neuspokojuje. Toužíme po životě jiném (a věříme, že se ho dočkajjí lidé, kteří přijdou po nás); někdy podléháme iluzi, že ten vytoužený život už existuje - někde jinde (Tři sestry). Ale víme spolu s naším autorem, že porážka Serebrjakova, Nataši, Raněvské, či vítězství Vojnického, tří sester nebo Lopachina by bylo jen problematické a nikterak by nezaručilo nápravu, zásadní nápravu všedních lidských věcí našeho života. Tak svět své doby pochopil a vyložil Anton Pavlovič Čechov. Bylo na jeho potomcích tento svět změnit. Leoš Suchařípa (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Nejrozsáhlejší část díla ANTONA PAVLOVIČE ČECHOVA (1860–1904) tvoří povídky. Napsal jich na pět set. Ne všechny jsou stejně slavné jako jeho šest dramat, velká část z nich je však dodnes po celém světě znovu a znovu překládána a v nejrůznějších souborech vydávána a čtena. Patří k nim i Černý mnich. Autor jej napsal roku 1893, tedy nedlouho poté, kdy pro sebe a svou rodinu koupil v Melichově venkovský statek s polnostmi, rybníky, sadem a lesy. Podle vzpomínek jeho bratra Michaila zde spolu jednou pozorovali západ slunce, přemýšleli, jak vzniká fata morgana, a fantazírovali, zda by se některá nemohla zrcadlit věčně a bloudit vesmírem… Prvotní nápad povídky byl na světě. A prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin, kam přijíždí její hrdina Kovrin dát odpočinout svým předrážděným nervům, v lecčems odráží prostředí Melichova, kde Čechov doufal najít klid ke své literární práci. Na idylu ovšem brzy dopadá stín. Příznaky tuberkulózy dokáže doktor Čechov na sobě rozpoznat stejně jako jeho magistr Kovrin své šílenství ve fatě morganě černého mnicha. V Kovrinově závěrečném chrlení krve pak Čechov bezděčně předjal podobu své smrti. Čte: Viktor Preiss (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře k původnímu LP 1 18 1479 vydaného Supraphonem v roce 1974: Čechov znamená Čechův. Jeden Čechův dědeček byl Čech. Ač tyto věty zní jako citáty z čítanky pro druhou třídu základní školy nebo jako diktát z těsnopisu, jsou pravdivé. Nemají samozřejmě nejmenší zásluhu na tom, že Anton Pavlovič Čechov je u nás už pětaosmdesát let tištěn a čten a přes sedmdesát let hrán předními i méně předními divadly. Pro obě strany se všechno začalo šťastně: první Čechovova povídka, uveřejněná u nás v příloze Národních listů 9. prosince 1888, nese titul Štěstí. Ač v ní autor nesliboval lidem nic příliš příjemného ani jistého v oboru lidského štěstí, ba jeho poselství bylo takřka zdrcující - zemřeš, člověče, a nikdy se vlastně ani nedovíš, co je štěstí - ač se tedy mladý autor představil jako bořitel iluzí a kazisvět, zabydlel se v čtenářské a divadelní obci natrvalo. Nemluvě už o tom, jak se jeho tvůrčí metody chopili i v dalekém světě velcí moderní autoři. "Tak mi připadá, jako by byl autor psal Strýčka Váňu krví vlastního srdce," napsal kritik v roce 1901 v Divadelních listech. Snad i proto je Čechov tak blízký čtenáři tehdejšímu i dnešnímu: krev vlastního srdce zůstane krví, ať se uvnitř člověka nebo kolem něho změní cokoliv. Pravda, zmýlil se o dvě století v odhadu, kdy dojde k zásadní změně ruského života. Ani s tou mýlkou není pronikavost jeho pohledu o nic menší ani nepravdivější a krev jeho srdce o nic méně krvavá. Čechov byl lékař a umělec. Snad to bylo to nejšťastnější spojení profesí právě pro zasvěcené vnikání do lidského nitra. Až na dno lidského nitra. Čechov sám spojení svých profesí charakterizoval typicky po čechovsku - medicína je prý jeho zákonná manželka, literatura jeho milenka. Byla to milenka poněkud nepokojná a náročná. Úkolem umění totiž je - podle Čechovových slov - hájit člověka. Kdo chce být hájen, nesmí ovšem být jen povrchním čtenářem. Povrchnímu čtenáři uklouzne otázka, jak že to pan spisovatel hájí člověka, když obnažuje jeho rozervané nitro, když ukazuje jeho bídu tělesnou i duševní, jeho ubohost, směšnost, trapnost, jeho nicotnost a jeho prohry. Čechov však trpělivě odpovídá. Odpovídá přímo v díle, a to i v těch nejmenších povídkách. Tak v Aňutě musí student Stěpan Kločkov prohlédnout, v jaké špíně a ubohosti žije, naopak v Talentu tři malíři nikdy nepochopí, že se jim nedostává to nejdůležitější, aby se stali skutečnými umělci. Pochopí to však čtenář. Čechovovo umění hájí člověka právě tím, že mu ukazuje přesně na napadená místa v jeho nitru. Ukazuje mu je tak sugestivně, že se zdá takřka nemožné, aby si jich postižený nevšiml a nezačal se sám proti nim bránit. Bránit se sám proti sobě, proti všemu zlému a ubohému uvnitř i vně... .....Čechov byl, je a zůstane zamyšleným hlasatelem pravdy, zejména pravdy umělecké. Sám o tom kdysi napsal: "Umění je tím zvláštní a dobré, že v něm nelze lhát. Je možné lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možné oklamat lidi i samého pánaboha - byly i takové případy - avšak v umění klamat nelze." Lubomír Vaculík (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Nejrozsáhlejší část díla ANTONA PAVLOVIČE ČECHOVA (1860–1904) tvoří povídky. Napsal jich na pět set. Ne všechny jsou stejně slavné jako jeho šest dramat, velká část z nich je však dodnes po celém světě znovu a znovu překládána a v nejrůznějších souborech vydávána a čtena. Patří k nim i Černý mnich. Autor jej napsal roku 1893, tedy nedlouho poté, kdy pro sebe a svou rodinu koupil v Melichově venkovský statek s polnostmi, rybníky, sadem a lesy. Podle vzpomínek jeho bratra Michaila zde spolu jednou pozorovali západ slunce, přemýšleli, jak vzniká fata morgana, a fantazírovali, zda by se některá nemohla zrcadlit věčně a bloudit vesmírem… Prvotní nápad povídky byl na světě. A prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin, kam přijíždí její hrdina Kovrin dát odpočinout svým předrážděným nervům, v lecčems odráží prostředí Melichova, kde Čechov doufal najít klid ke své literární práci. Na idylu ovšem brzy dopadá stín. Příznaky tuberkulózy dokáže doktor Čechov na sobě rozpoznat stejně jako jeho magistr Kovrin své šílenství ve fatě morganě černého mnicha. V Kovrinově závěrečném chrlení krve pak Čechov bezděčně předjal podobu své smrti. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Anton Pavlovič Čechov (*29. ledna 1860 – 15. července 1904) byl ruský dramatik a prozaik. Na námluvy ke statkáři se dostaví jeho soused. Rád by za ženu jeho dceru. Než ale nápadník osloví dceru s nabídkou, rozhovoří se o svém majetku, do něhož patří i Volí loučky. Dcera však opáčí, že každý ví, že Volí loučky patří jim. Hádka vyvrcholí urážkami a odchodem nápadníka. Když se však dcera dozví, že právě přišla o ženicha, nutí otce, aby se muž vrátil. Sotva se však nápadník vrátí, dojde k další rozepři, tentokrát o kvalitu psa. A tak nakonec otec námluvy urychlí, s poznámkou, že tu začíná to pravé rodinné štěstí. O tom, že námluvy mohou pr(oběhnout zcela netradičně a dokonce, že se mohou proměnit až v gejzír groteskních situací, přesvědčí všechny diváky, milující humor a jemnou situační komiku, ve skvělých hereckých výkonech Inrid Timkové, Milana Lasici a Julia Satinského v žertovné jednoaktovce Antona Pavloviče Čechova Námluvy, kterou přeložil Leoš Suchařípa a režijně v brněnském studiu České televize ztvárnil Vladimír Strnisko. Dodejme jen, že skvělí slovenští herci si vybrali skvělého autora – A. P. Čechov uměl nejen zdůraznit roli atmosféry, ale navíc dokázal vnější dramatický konflikt nahradit vnitřními střety lidské psychiky a jednoduchý děj zvýraznit komickými prvky. Přijměte pozvání na představení Divadla na dlani. Námluvy jsou ruskou veselohrou o námluvách dvou nesnesitelně majetnických, lakomých a tvrdohlavých lidí za doprovodu otce nevěsty, který má podobné vlastnosti jako oba snoubenci. Tato jednoaktová hra pochází z dílny Antona Pavloviče Čechova, světoznámého ruského prozaika a dramatika. Skrze svá díla autor kritizuje společenské neduhy, což je na díle Námluvy dobře vidět. Zde jsou hlavními tématy hamižnost, lakomost, hádavost a tvrdohlavost. Původní LP album 1018 4034 vyšlo v Supraphonu v roce 1986 (knihydobrovsky.cz)

Racek je považován za hru, která znamená přelom v dějinách světového dramatu. Tato "komedie", jak Racka Čechov označuje, přestože nesází na samotný děj, vykreslením postav, jejich tužeb, snů a osudů dosahuje silného účinku při zobrazení groteskního až absurdního obrazu nenaplněného života. Svět umění a svět lásky jsou ústředními tématy hry. V překladu Leoše Suchařípy vyšlo jako 2. svazek edice D. (knihydobrovsky.cz)

První velké Čechovovo drama, které se objevilo na scéně, upoutá každého, kdo má rád jeho vrcholná díla. Ivanov má svá nejlepší léta za sebou. Kam směřuje jeho upadající život, jeho nešťastné manželství, jeho dluhy či jeho další sňatek pro peníze, se dozvíte v novém vydání 7. svazku edice D v překladu L. Suchařípy. (knihydobrovsky.cz)

Drama o čtyřech dějstvích v překladu Leoše Suchařípy. (knihydobrovsky.cz)

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (knihydobrovsky.cz)

Celosvetovo známy dramatik a prozaik Anton Pavlovič Čechov (1860 - 1904) podnikol v roku 1890 na svoju dobu bezprecedentnú cestu naprieč celým Ruskom na ostrov nútených prác - ostrov Sachalin. Zámerom spisovateľa bolo poukázať na rozpor medzi oficiálnym pohľadom na sachalinskú skutočnosť a objektívnymi výsledkami jeho výskumu; vytvoriť pravdivý obraz založený na presných faktoch, obraz ruských nútených prác a vzbudiť v spoločnosti záujem o "miesta neznesiteľných útrap". Čechov trpiaci tuberkulózou, ktorou sa nakazil od jedného zo svojich pacientov, postupne zhromaždil usvedčujúce fakty o živote v trestaneckej kolónii a opísal otrasný život vyhnancov v cárskej ríši. Samotný Sachalin označil za "stelesnenie pekla" a "miesto všadeprítomného zla". Výsledkom jeho cesty bola kniha Ostrov Sachalin, ktorá doslova otriasla ruskou verejnosťou. "Ak by pán Čechov okrem tejto knihy už nič iné nenapísal, jeho meno by aj tak bolo navždy zapísané do histórie ruskej literatúry." Takto hodnotili Ostrov Sachalin novinové články. A čoskoro došlo k niečomu pre Rusko nevídanému: po vydaní knihy a obrovskom spoločenskom ohlase bola vláda nútená reformovať legislatívu týkajúcu sa nútených prác a vyhnancov. (knihydobrovsky.cz)

Čechovovy Tři sestry (1901) byly do češtiny přeloženy devětkrát: poprvé B. Prusíkem v roce 1907, naposledy J. Klusákovou v roce 1987. Náš překlad je tedy překladem desátým a na rozdíl od předešlých překladů byl pořízen z kritického vydání Čechovových Spisů (ed. A. I. Revjakin, Moskva 1978). Součástí tohoto kritického vydání je nejen pečlivě připravený text hry, ale také různočtení a podrobný komentář, který popisuje okolnosti vzniku dramatu, rukopis a různé edice, divadelní zkoušky i premiéru v Moskevském uměleckém divadle (MCHT), najdeme v něm rovněž informace o ohlasech díla a jeho překladech a také věcné vysvětlivky (např. identifikaci citátů). Zařazením tohoto komentáře do našeho vydání získává překlad nový rozměr a stává se pro českého čtenáře (režiséra, dramaturga, herce...) užitečnou pomůckou. Komentář přeložila Alena Machoninová, rusistka, komparatistka a překladatelka (její překlad románu Ljudmily Ulické byl nominován na literární cenu Magnesia Litera 2013). Kromě podrobného komentáře je text doplněn také doslovem Vojtěcha Bárty, dramaturga Činoherního studia v Ústí nad Labem, a poznámkami překladatele Roberta Ibrahima, bohemisty a literárního teoretika (s Alenou Machoninovou z ruštiny přeložil Nástin dějin evropského verše Michaila Gasparova). Nový překlad Tří sester se snaží být zároveň konzervativní (filologický) a zároveň modernistický, experimentální. Nezastírá, že je interpretací, ale snaží se být interpretací poučenou sekundární literaturou i předchozími překlady. Především je to ale překlad, který vznikal s ohledem na to, že základním bytím divadelní hry je její inscenace v českém kulturním prostoru jednadvacátého století. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR. (knihydobrovsky.cz)

Racek je považován za hru, která znamená přelom v dějinách světového dramatu. Tato "komedie", jak Racka Čechov označuje, přestože nesází na samotný děj, vykreslením postav, jejich tužeb, snů a osudů dosahuje silného účinku při zobrazení groteskního až absurdního obrazu nenaplněného života. Svět umění a svět lásky jsou ústředními tématy hry. V překladu Leoše Suchařípy vyšlo jako 2. svazek edice D. (patro.cz)

První velké Čechovovo drama, které se objevilo na scéně, upoutá každého, kdo má rád jeho vrcholná díla. Ivanov má svá nejlepší léta za sebou. Kam směřuje jeho upadající život, jeho nešťastné manželství, jeho dluhy či jeho další sňatek pro peníze, se dozvíte v novém vydání 7. svazku edice D v překladu L. Suchařípy. (patro.cz)

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (knihydobrovsky.cz)

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (knihydobrovsky.cz)

Významné dielo svetovej dramatickej tvorby 19. storočia, Ujo Váňa, je unikátom medzi Čechovovými drámami, lebo ide o prepracovanie jeho vlastnej staršej drámy Drevený démon. Majetok profesora Serebriakova na dedine spravuje jeho dcéra Soňa a jej strýko Vojnickij. Profesor sa vracia na majetok so svojou druhou manželkou Jelenou. Vojnickij po ich príchode stratí ilúzie o človeku, pre ktorého celý život pracoval a zamiluje sa do jeho manželky... Kniha obsahuje aj poviedky Sedliaci, Mladucha, Ariadna. (knihydobrovsky.cz)

Anton Chekhov was one of the world's most accomplished short-story writers and this new collection displays the breadth and variety of his genius. Part of the Macmillan Collector's Library; a series of stunning, clothbound, pocket sized classics with gold foiled edges and ribbon markers. These beautiful books make perfect gifts or a treat for any book lover. In the Ravine & Other Stories are translated by Constance Garnett and selected and introduced by Paul Bailey. Chekhov had an incomparable ability to write about the seemingly every day with insight, humour and compassion. His characters are brilliantly drawn, from the church warden who's convinced his wife's a witch because strangers arrive on the doorstep whenever there's a storm, to the wronged wife who confronts her husband's chorus-girl lover, to the melancholy school teacher who imagines how her life might have been. (knihydobrovsky.cz)

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (patro.cz)

Celosvetovo známy dramatik a prozaik Anton Pavlovič Čechov (1860 - 1904) podnikol v roku 1890 na svoju dobu bezprecedentnú cestu naprieč celým Ruskom na ostrov nútených prác - ostrov Sachalin. Zámerom spisovateľa bolo poukázať na rozpor medzi oficiálnym pohľadom na sachalinskú skutočnosť a objektívnymi výsledkami jeho výskumu; vytvoriť pravdivý obraz založený na presných faktoch, obraz ruských nútených prác a vzbudiť v spoločnosti záujem o "miesta neznesiteľných útrap". Čechov trpiaci tuberkulózou, ktorou sa nakazil od jedného zo svojich pacientov, postupne zhromaždil usvedčujúce fakty o živote v trestaneckej kolónii a opísal otrasný život vyhnancov v cárskej ríši. Samotný Sachalin označil za "stelesnenie pekla" a "miesto všadeprítomného zla". Výsledkom jeho cesty bola kniha Ostrov Sachalin, ktorá doslova otriasla ruskou verejnosťou. "Ak by pán Čechov okrem tejto knihy už nič iné nenapísal, jeho meno by aj tak bolo navždy zapísané do histórie ruskej literatúry." Takto hodnotili Ostrov Sachalin novinové články. A čoskoro došlo k niečomu pre Rusko nevídanému: po vydaní knihy a obrovskom spoločenskom ohlase bola vláda nútená reformovať legislatívu týkajúcu sa nútených prác a vyhnancov. (patro.cz)

Nejrozsáhlejší část díla ANTONA PAVLOVIČE ČECHOVA (1860–1904) tvoří povídky. Napsal jich na pět set. Ne všechny jsou stejně slavné jako jeho šest dramat, velká část z nich je však dodnes po celém světě znovu a znovu překládána a v nejrůznějších souborech vydávána a čtena. Patří k nim i Černý mnich. Autor jej napsal roku 1893, tedy nedlouho poté, kdy pro sebe a svou rodinu koupil v Melichově venkovský statek s polnostmi, rybníky, sadem a lesy. Podle vzpomínek jeho bratra Michaila zde spolu jednou pozorovali západ slunce, přemýšleli, jak vzniká fata morgana, a fantazírovali, zda by se některá nemohla zrcadlit věčně a bloudit vesmírem… Prvotní nápad povídky byl na světě. A prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin, kam přijíždí její hrdina Kovrin dát odpočinout svým předrážděným nervům, v lecčems odráží prostředí Melichova, kde Čechov doufal najít klid ke své literární práci. Na idylu ovšem brzy dopadá stín. Příznaky tuberkulózy dokáže doktor Čechov na sobě rozpoznat stejně jako jeho magistr Kovrin své šílenství ve fatě morganě černého mnicha. V Kovrinově závěrečném chrlení krve pak Čechov bezděčně předjal podobu své smrti. (patro.cz)

Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (patro.cz)

Výjevy z vesnického života o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (patro.cz)

Komedie o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. (patro.cz)

Čechovovy Tři sestry (1901) byly do češtiny přeloženy devětkrát: poprvé B. Prusíkem v roce 1907, naposledy J. Klusákovou v roce 1987. Náš překlad je tedy překladem desátým a na rozdíl od předešlých překladů byl pořízen z kritického vydání Čechovských Spisů. Součástí tohoto kritického vydání je nejen pečlivě připravený text hry, ale také různočtení a podrobný komentář, který popisuje okolnosti vzniku dramatu, rukopis a různé edice, divadelní zkoušky i premiéru v Moskevském uměleckém divadle (MCHT), najdeme v něm rovněž informace o ohlasech díla a jeho překladech a také věcné vysvětlivky (např. identifikaci citátů). Zařazením tohoto komentáře do našeho vydání získává překlad nový rozměr a stává se pro českého čtenáře (režiséra, dramaturga, herce...) užitečnou pomůckou. Komentář přeložila Alena Machoninová, rusistka, komparatistka a překladatelka (její překlad románu Ljudmily Ulické byl nominován na literární cenu Magnesia Litera 2013). Kromě podrobného komentáře je text doplněn také doslovem Vojtěcha Bárty, dramaturga Činoherního studia v Ústí nad Labem, a poznámkami překladatele Roberta Ibrahima, bohemisty a literárního teoretika (s Alenou Machoninovou z ruštiny přeložil Nástin dějin evropského verše Michaila Gasparova). Nový překlad Tří sester se snaží být zároveň konzervativní (filologický) a zároveň modernistický, experimentální. Nezastírá, že je interpretací, ale snaží se být interpretací poučenou sekundární literaturou i předchozími překlady. Především je to ale překlad, který vznikal s ohledem na to, že základním bytím divadelní hry je její inscenace v českém kulturním prostoru jednadvacátého století. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR (patro.cz)

Ivanov je dráma v štyroch dejstvách, v ktorej Čechov ukázal novú podobu zbytočného človeka, topiaceho sa vo všednosti provinčného života. Manželka Nikolaja Ivanova je chorá na tuberkulózu, Ivanov jej pre veľké dlhy nemôže zaplatiť cestu na Krym. Jeho známi ho považujú za prospechára a hovoria, že si ju vzal len pre veľké veno. Pravda je taká, že sa brali z lásky a ona bola vydedená. Po manželkinej smrti sa chce Ivanov znovu oženiť s dcérou bohatého priateľa a okolím sa zas začnú šíriť staré reči... Kniha obsahuje aj poviedky Archijerej, Človek vo futráli, Egreše a Vierka. (patro.cz)

Významné dielo svetovej dramatickej tvorby 19. storočia, Ujo Váňa, je unikátom medzi Čechovovými drámami, lebo ide o prepracovanie jeho vlastnej staršej drámy Drevený démon. Majetok profesora Serebriakova na dedine spravuje jeho dcéra Soňa a jej strýko Vojnickij. Profesor sa vracia na majetok so svojou druhou manželkou Jelenou. Vojnickij po ich príchode stratí ilúzie o človeku, pre ktorého celý život pracoval a zamiluje sa do jeho manželky... Kniha obsahuje aj poviedky Sedliaci, Mladucha, Ariadna. (patro.cz)

Kniha - autor Alison Andersonová, 344 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Během horkého léta 1888 přijíždí rodina Čechovova strávit léto do svěží krajiny východní Ukrajiny. V sídle rodiny Lintvarjovovy se setkává mladý Anton Pavlovič s lékařkou Zinaidou. Ta vinou nemoci nedávno oslepla, přestěhovala se sem a začala si psát deník, aby uchovala vzpomínky na dřívější život. Mezi mladými lidmi začne postupně klíčit mimořádné pouto. O více než sto let později se nečekaný objev onoho deníku stane pro Káťu Kendallovou poslední šancí na záchranu jejího londýnského nakladatelství. Zinaidino líčení nadaného mladíka nabízí hluboký vhled do života literární legendy, jakou Čechov bezesporu je, ale vyvolává i vzrušující otázku: Skutečně napsal Čechov v době jejich přátelství román, který pak zmizel? Odpověď může změnit historii a nalezení rukopisu je výzvou pro Anu Hardingovou, překladatelku Kátina nakladatelství. Ana je stravována touhou najít ztracený román. A jak se... (alza.cz)

Bilingvní výbor z krátkých novinových povídek ruského klasika svázaných tématem "on a ona" v dárkovém provedení edice Kanapka. (patro.cz)

Audiokniha MP3 Anton Pavlovič Čechov, čte Stanislav Neumann,Jaroslav Průcha Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. *** Anton Pavlovič Čechov (*29.1.1860 - †15.7.1904) Čechovovy hry byly často označovány za dramatizovanou beletrii, která je nejevištní, nedějová, bezkonfliktní, která není dramaticky komponovaná a je psaná potrhaným, neuspořádaným dialogem. Měřeno zákony dějového dramatu, odpovídají tyto soudy více méně skutečnosti. Ale Čechov nechtěl být měřen těmito zákony a také citlivého diváka 20. století tyto zákony přestávají uspokojovat. Vzrušuje ho Čechovova výpověď o světě a shledává tuto výpověď obsažnou, svobodnou a pravdivou. Shledává ji bohatší než výpověď, kterou o světě může poskytnout dramatická struktura, založená na jediném a sjednocujícím ústředním konfliktu, v němž se v aktivním zápase sváří jednotlivci nebo skupiny lidí protichůdných zájmů. Koryto... (alza.cz)

Padaná letní jablka je kniha povídek, kde hybatelkami mužských osudů jsou ženy. Dora Čechova nachází krásu ve všedních detailech vztahů a odhaluje hloubku okamžiků, které často bez povšimnutí míjíme. V tematicky různorodých příbězích si pokládá otázky, proč někdo dokáže na lásku čekat celý život, proč jsou chvíle, kdy se cítíme šťastní, tak křehké a proč milujeme ty, kteří nás odmítají. Hrdinové povídek věří a ubezpečují se, že láska nakonec každému nechává naději. (patro.cz)

Povídkový soubor přináší Rusko v krystalické podobě, jak ho známe z velké literatury, čtivý střet klasiky a současné šedi, honosné minulosti a banální přítomnosti, tužeb a životní reality. V luxusním mrakodrapu na Karamyševském, v šachtách Metra 2 i na dače v Zagorsku, tam všude nachází Dora Čechova ty, jejichž životy probíhají jinak, než zamýšleli. Tichý smutek, humor, lehká nostalgie a neomylná schopnost přežít. Povídky se širokou duší. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Renáta Fučíková, 224 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Stejně jako předchozí svazky tohoto cyklu chce i díl věnovaný ruské divadelní tvorbě přiblížit čtenářům nejslavnější díla vybraných dramatiků. Známá ilustrátorka Renáta Fučíková je převyprávěla současným jazykem či formou komiksu, aby byla co nejbližší (nejen) dnešním dětem. (alza.cz)

Eine Erzählerin mit halb tschechischer, halb russischer Seele. Ihre Texte sind wie Studien, wie Porträts. Konzentriert und gründlich ausgearbeitet. Am häufigsten widmen sie sich dem Thema Paarbeziehungen. Čechova beleuchtet vor allem die Sichtweise der weiblichen Figuren in einer natürlich poetischen und weichen Sprache. Ihre Erzählungen wenden sich häufig der Vergangenheit zu, jedoch ohne Nostalgie, Schwermut oder Ängste - ganz im Gegenteil! Sie öffnet dadurch Türen für das Mögliche, das Zukünftige. (knihydobrovsky.cz)

Padaná letní jablka je kniha povídek, kde hybatelkami mužských osudů jsou ženy. Dora Čechova nachází krásu ve všedních detailech vztahů a odhaluje hloubku okamžiků, které často bez povšimnutí míjíme. V tematicky různorodých příbězích si pokládá otázky, proč někdo dokáže na lásku čekat celý život, proč jsou chvíle, kdy se cítíme šťastní, tak křehké a proč milujeme ty, kteří nás odmítají. Hrdinové povídek věří a ubezpečují se, že láska nakonec každému nechává naději. (knihydobrovsky.cz)

Druhá Psí vycházka v knižní podobě nás nejdřív zavede do katastru svérázného Josefova - pražské čtvrti, která vyrostla až na přelomu devatenáctého a dvacátého století v oblasti bývalého židovského ghetta. Navštívíme Pařížskou ulici, jež leží na rozhraní Josefova a Starého Města, podíváme se na nové stavby Staroměstského náměstí, Melantrichovy ulice a uličky Na Můstku a pak se přesuneme do katastru Nového Města. Podrobně si prohlédneme jeden z jeho ústředních prostorů - Václavské náměstí s řadou působivých dominant moderní architektury - od historismu a secese přes prvorepublikovou avantgardu až po současnou architekturu. (knihydobrovsky.cz)

Druhá Psí vycházka v knižní podobě nás nejdřív zavede do katastru svérázného Josefova - pražské čtvrti, která vyrostla až na přelomu devatenáctého a dvacátého století v oblasti bývalého židovského ghetta. Navštívíme Pařížskou ulici, jež leží na rozhraní Josefova a Starého Města, podíváme se na nové stavby Staroměstského náměstí, Melantrichovy ulice a uličky Na Můstku a pak se přesuneme do katastru Nového Města. Podrobně si prohlédneme jeden z jeho ústředních prostorů - Václavské náměstí s řadou působivých dominant moderní architektury - od historismu a secese přes prvorepublikovou avantgardu až po současnou architekturu. "Jak vlastně vznikly Psí vycházky? Od konce devadesátých let jsem pravidelně psával do internetového periodika Neviditelný pes o architektuře. Jednou - bylo to někdy v roce 2001 - mě zakladatel Ondřej Neff požádal, zdali bych jej a několik nejbližších přátel neprovedl po areálu Pražského hradu a upozornil zvláště na méně známé části. Později jsme si řekli, že by bylo hezké připravit obdobnou vycházku pro čtenáře Neviditelného psa. Z toho následně vznikla tradice - a pro tyto akce se vžil název Psí vycházky." (patro.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (*1.4.1809 – † 4.3.1852) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola: Večery na samotě u Dikaňky /1832/ - dvoudílný soubor próz, humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek inspirovných ukrajinským folklorem Taras Bulba /1835/ - povídka vyprávějící o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům v 17.století. Petrohradské povídky /1835-42/ - povídky, ve kterých jsou hlavními postavami úředníci a umělci, lidé, kteří jsou ponižováni a kteří mají existenční problémy. Revizor /1836/ - satirická komedie kritizující nadčasové nešvary, jaké najdeme v každé společnosti bez ohledu na způsob mocenského řízení: byrokracii, přetvářku, korupci, mamon, hloupost. Jedná se o jednu z nejznámějších her ruského dramatu, ve kterém jsou zobrazeny rozmanité typy postav s pokřiveným charakterem Mrtvé duše /1842/ - příběh drobného podvodníčka Čičikova, který navštěvuje ruské statkáře, aby je přiměl ke geniálně prostoduché finanční spekulaci s prodejem „mrtvých duší“ zemřelých nevolníků, nelítostně zachycuje tehdejší realitu carského Ruska, kritizuje všechny složky ruské společenské i ekonomické struktury. Ženitba /1842/ - veselohra o nepodařených námluvách, kde se o jednu nevěstu uchází několik svérázných ženichů. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Zaposlouchejte se do mistrovské scény, kdy notně podroušený Chlestakov rozvíjí velkolepou vizi o důležitosti své osoby předstíráním, že je místo obyčejného úředníka vysoce postavenou osobou, revizorem, který může ohrozit postavení a majetkové poměry v městečku, které se nachází v jakési Gubérii v Ruském Impériu. Premiéra Revizora se uskutečnila v roce 1836 a sklidila tvrdou kritiku: autor – tehdy mu bylo sedmadvacet let – se prý dopouští cynického a zlovolného pomlouvání Ruska. Že komedie nebyla stažena, o to se přičinil sám car Mikuláši I., který podle vyjádření Gercena při ní „umíral smíchy“. Revizor je jednou z nejhranějších komedií světového dramatu. – Proč? – Jednak asi proto, že (ne)mravy papalášů, a nejen těch provinčních, jsou vždy a všude stejné. V čase a prostoru se sice lehce liší svými projevy, ale nikoli podstatou: nadutostí, omezeností, hrabivostí, šejdířstvím, lhaním … V příběhu potentátů městečka, jež se snaží vlichotit domnělému revizoru z „centra“, navíc Gogol dokázal ony „kvality“ vyjádřit s takovou naléhavou konkrétností, že se z Chlestakova a ze všech těch Bobčinských, Dobčinských a Děržimordů, z nichž ždíme peníze, staly nesmrtelné typy. Rozhlasová nahrávka z roku 1973. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře k původnímu LP albu 1 18 1305 vydaného Supraphonem v roce 1973: Nikolaj Vasiljevič Gogol, (1.4.1809–4.3.1852) "miloval pravdu a nenáviděl zvůli", jak se o něm vyjádřil N.G.Černyševskij; proto nemilosrdně tepal poměry v carském Rusku, přísně soudil bezpráví, obnažoval kořeny zla nespravedlivého společenského řádu. Čelné postavení ve světové literatuře získal především třemi vrcholnými díly: otřesným románem Mrtvé duše, jedinečnou komedií Revizor a skvělou burleskní Ženitbou. K nim přistupuje bohatství Gogolových kratších próz, jež svérázným způsobem charakterizují jak spisovatele, tak jeho vidění světa. Nejen stěžejní práce, i povídková tvorba Gogolova je neustálým zdrojem námětů pro film, divadlo, rozhlasovou i televizní dramaturgii. Vnitřní napětí jeho výpovědí, strhující dialog, pravdivé postižení skutečnosti života vytváří nejednou obrazy i čehosi neuchopitelného v lidském nitru. Snad právě proto vznikla dramatizace Bláznových zápisků jako divadelní monolog pro "jednoho herce"; jeviště jistě přispívá k ostře diferencovanému a niternému průniku do světa Gogolových hrdinů. Daumierovská kresba, naplněná ironií a sarkasmem, bolestí i hněvem, vyniká ještě více v rytmickém členění inscenace. Tísnivá kontrapunktická skladba duševního rozkladu člověka nabývá konkrétních forem před zraky diváků. Vzepření se světu končí u Popriščina v rozpadu myšlení, v nepřekonání sebe sama, v zoufalé prosbě o omilostnění těla. Tělo pohltilo duši jako sasanka oběť na dně oceánu. Gogol nepíše děj. Jako hudební skladatel rozvíjí symfonické téma. Příběh u něho zastupuje hnací síla básnické obrazotvornosti. U Gogola se psychologie rodí ze situace, obdobně jako v starých lidových hrách a jarmarečních podívaných, kam se obracel i Puškin.... Gogolova satira nastavuje zrcadlo všemu nelidskému. Vypovídá o vnitřní síle autorově, staví diváka, čtenáře i posluchače před "okamžikem pravdy". Popriščin pozbývá rozumu uprostřed kompromisu mezi egoismem touhy a omezeností moci. Jeho trýznivá kalvárie varuje člověka před vším nelidským. Gogol rozbíjí strnulé kategorie románového popisu. Činí z literatury vědomý celek v otázce angažovanosti a společenství, společenství a reality. Svým groteskně "modelovým" dramatem Bláznových zápisků akcentuje, byť na malé ploše, téma, kterým žije moderní literatura: vztah člověka a společnosti. Gramofonová nahrávka ponechává celkovou kompozici představení. Nevynechává žádný z obrazů bláznova deníku. Snaží se postihnout psychologicky složitý svět hrdiny v řadě jemných nuancí a detailů, které jsou specifické pro tento druh herecké a režijní práce. Před posluchače tak předstupuje zajímavý pokus o záznam monologického představení v celé jeho barevné a výrazové šíři. Jaroslav Gillar (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Anton Pavlovič Čechov, čte Miroslav Částek Z komentáře k původnímu LP 1 18 1479 vydaného Supraphonem v roce 1974:Čechov znamená Čechův. Jeden Čechův dědeček byl Čech. Ač tyto věty zní jako citáty z čítanky pro druhou třídu základní školy nebo jako diktát z těsnopisu, jsou pravdivé. Nemají samozřejmě nejmenší zásluhu na tom, že Anton Pavlovič Čechov je u nás už pětaosmdesát let tištěn a čten a přes sedmdesát let hrán předními i méně předními divadly. Pro obě strany se všechno začalo šťastně: první Čechovova povídka, uveřejněná u nás v příloze Národních listů 9. prosince 1888, nese titul Štěstí. Ač v ní autor nesliboval lidem nic příliš příjemného ani jistého v oboru lidského štěstí, ba jeho poselství bylo takřka zdrcující - zemřeš, člověče, a nikdy se vlastně ani nedovíš, co je štěstí - ač se tedy mladý autor představil jako bořitel iluzí a kazisvět, zabydlel se v čtenářské a divadelní obci natrvalo. Nemluvě už o tom, jak se jeho tvůrčí metody... (alza.cz)

Audiokniha:,Komentář k původnímu albu (1 18 1477) z roku 1974: Nikolaj Vasiljevič Gogol žil v letech 1809 až 1852. Dětství strávil v romantickém prostředí rodného statku na Ukrajině a své první literární pokusy začal psát už na gymnasiu. Když mu bylo šestnáct, zemřel car Alexander a děkabristé se pokusili využít historické příležitosti: omezit samoděržaví ústavou. Jejich povstání však bylo krutě potlačené a nový car Mikuláš I. nastolil mnohaleté období útisku a zpátečnictví. Životy spisovatelů Gribojedova, Puškina, Lermontova, Gogola, Dostojevského a mnoha jiných jsou dokladem, jak každá samostatná myšlenka musela narazit na zeď tupé autority. O Mikulášovi I. se vypravuje, že dostal na stůl jakousi úřední zprávu náhodou končící slovem pokrok. Připsal k ní: "Pokrok? Jaký pokrok? Vymýtit toto slovo z úředního jazyka." A přesto spisovatel a filosof A. I. Gercen o této době řekl, že "navenek se otročilo, ale uvnitř se lidé osvobozovali". S myšlenkami děkabristického povstání byla tak či onak spjata celá literární generace; vznikl literární proud, který chtěl být analyzujícím, ale velmi rychle byl nazván obviňujícím. A do něho se zařadil i Gogol. Jeho dvě hry (Ženitba a Revizor), jak poznamenal Bohumil Mathesius, vlastně nemají hrdinu - jsou to pohledy do celé společnosti a jejího způsobu života. Revizor vznikl v roce 1836 a vzbudil takové pozdvižení, že autor raději opustil Rusko a řadu příštích let prožil v cizině. Věc však měla pikantní pozadí: provozování Revizora povolil sám car a pochopil ho tak málo, že se při představení smál, až slzel... Po Revizorovi se Gogol pustil do práce na svém vrcholném díle, na románu Mrtvé duše. Uveřejnil ho v roce 1842 a - opět dle Gercena - "otřásl celým Ruskem". Ale tíha doby nakonec umělce přece jenom zlomila. V roce 1847 uveřejnil výbor ze svých dopisů, kde pod vlivem slavjanofilství a pasivního náboženství obhajoval starý řád a dokonce omlouval nelidské nevolnictví. Nakonec však i svým pádem dal podnět k události, která byla pro duchovní vývoj Ruska neobyčejně podnětná. Na výbor z korespondence odpověděl Bělinskij - žil tou dobou také v zahraničí - slavným "Listem Gogolovi". "List" se šířil v opisech po celém Rusku, vzdělaní lidé se mu učili zpaměti, Dostojevskij a Petraševskij šli za jeho předčítání na Sibiř - ale stal se živým programem pokrokového Ruska. Johann Wolfgang Goethe se narodil 1749 jako syn frankfurtského měšťana a zemřel 1832 jako výmarský dvořan a - po obrovskou část vzdělané Evropy - jako vladař tehdejšího literárního Olympu. Engels vystihl, jak se celý jeho život i myšlení pohybuje mezi těmito dvěma póly: "Neustále v něm bojuje geniální básník, jemuž se hnusí ubohost prostředí, s obezřetným synáčkem frankfurtského radního, respektive výmarským tajným radou, který se cítí nucen uzavřít s touto ubohostí příměří a zvyknout si na ni. A tak je Goethe hned obrovský, hned maličký..." Ale právě tak, jako jeho život byl věrným odrazem doby vzestupu měšťáctva až k osvobozující francouzské revoluci (Goethe ji přivítal slovy: "Z tohoto místa a od tohoto dne začíná nová epocha lidských dějin"), čerpal i jeho způsob myšlení přímo nenasytně z nových myšlenkových proudů, především z obrovského rozvoje všeobecného vzdělání a z rozkvětu přírodních věd, jímž se za jeho života otevřely nedozírné perspektivy. Závrať z vědění, z moci, která je s ním spojena, z mravní odpovědnosti, kterou s sebou přináší (jak aktuální myšlenka právě v našem atomovém věku!), přerod člověka vědoucího v člověka jednajícího - to jsou otázky, které přiměly básníka blížícího se už šedesátce, sáhnout postavě německého učence a dobrodruha z počátku šestnáctého století a postavit ji do středu svého největšího díla. Dramatické napětí "faustovské" otázky objevila literatura už dávno předtím; Fausta učinil hrdinou svého dramatu Shakespearův současník Christopher Marlowe, psali o něm Lessisng, Lenau, v nové době Thomas Mann, a svědectvím o tom, jak živelně naléhavé je Faustovo drama, jsou i nesčíslná zpracování jeho osudu v lidových knížkách a hrách. Velikost a jedinečnost Goethova dramatu spočívá však především v tom, že je filosofickou otázkou položenou společností v době, kdy opojena vítězným optimismem stanula na prahu éry, jejíž stíny ještě nedovedla předvídat. Moliere, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin (1622-1673), žil za vlády Ludvíka XIV., dokonce u jeho dvora, v době, kdy ve Francii dosáhl feudalismus vrcholu stability a země se stala nejmocnějším a nejblahobytnějším evropským státem. Alespoň na povrchu - protože ve světě ducha a myšlení už dávno existovaly proudy, které neměly se středověkým myšlením nic společného, které ukazovaly dopředu do doby, jež se teprve měla zrodit. Na Moliera měl vliv zvláště jeden z těchto myslitelů, Pierre Gassendi, matematik, fyzik a filosof, který jako jeden z prvních postavil proti středověkému podžizování se autoritám nárok zdravého lidského rozumu, nárok na to, aby člověk svým rozumem sám poznával a odpovědně rozhodoval, co je pravda. Byl to spíš duch Gassen (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Anton Pavlovič Čechov, 304 stran, slovensky, Pevná s přebalem lesklá Celosvetovo známy dramatik a prozaik Anton Pavlovič Čechov (1860 - 1904) podnikol v roku 1890 na svoju dobu bezprecedentnú cestu naprieč celým Ruskom na ostrov nútených prác - ostrov Sachalin. Zámerom spisovateľa bolo poukázať na rozpor medzi oficiálnym pohľadom na sachalinskú skutočnosť a objektívnymi výsledkami jeho výskumu; vytvoriť pravdivý obraz založený na presných faktoch, obraz ruských nútených prác a vzbudiť v spoločnosti záujem o "miesta neznesiteľných útrap". Čechov trpiaci tuberkulózou, ktorou sa nakazil od jedného zo svojich pacientov, postupne zhromaždil usvedčujúce fakty o živote v trestaneckej kolónii a opísal otrasný život vyhnancov v cárskej ríši. Samotný Sachalin označil za "stelesnenie pekla" a "miesto všadeprítomného zla". Výsledkom jeho cesty bola kniha Ostrov Sachalin, ktorá doslova otriasla ruskou verejnosťou. "Ak by pán Čechov okrem tejto knihy už nič... (alza.cz)

Audiokniha MP3 Anton Pavlovič Čechov, čte Vlastimil Brodský,Josef Somr,Dana Brochová Anton Pavlovič Čechov (*29. ledna 1860 – 15. července 1904) byl ruský dramatik a prozaik. Na námluvy ke statkáři se dostaví jeho soused. Rád by za ženu jeho dceru. Než ale nápadník osloví dceru s nabídkou, rozhovoří se o svém majetku, do něhož patří i Volí loučky. Dcera však opáčí, že každý ví, že Volí loučky patří jim. Hádka vyvrcholí urážkami a odchodem nápadníka. Když se však dcera dozví, že právě přišla o ženicha, nutí otce, aby se muž vrátil. Sotva se však nápadník vrátí, dojde k další rozepři, tentokrát o kvalitu psa. A tak nakonec otec námluvy urychlí, s poznámkou, že tu začíná to pravé rodinné štěstí. O tom, že námluvy mohou pr(oběhnout zcela netradičně a dokonce, že se mohou proměnit až v gejzír groteskních situací, přesvědčí všechny diváky, milující humor a jemnou situační komiku, ve skvělých hereckých výkonech Inrid Timkové, Milana Lasici a Julia Satinského v... (alza.cz)

Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura. Někteří autoři píší o totalitní minulosti. Petr Bobek vypráví příběh o svobodě a lásce za časů útlaku, Miloš Doležal o zlu, které kolem sebe rozséval jihlavský estébák, až se obrátilo proti němu. Jiří Padevět se vrací k osudu umučeného kněze Josefa Toufara. Jiří Kratochvil v magicky mrazivém příběhu Vrun líčí návrat duchů minulosti. Aleš Palán popisuje šedivou všednost totality dětskýma očima, a dětské vnímání nenápadných totalitních tragédií přináší i povídka Ivany Pecháčkové. Kateřina Tučková dojímavě připomíná nejzranitelnější oběť totalitních zločinů, starou romskou ženu. Řada autorek a autorů píše o spletitých, radostných i bolestivých cestách mezilidských vztahů. Dora Čechova o návratu dávné lásky, Jaroslav Čejka o smrti a tajemství otce, Petra Dvořáková o manželské lásce, která tak na první pohled moc nevypadá, Viktorie Hanišová o příliš vzorných dětech, Lidmila Kábrtová o osamělosti staré ženy, Irena Obermannová o stesku po mámě, Martin Patřičný o rozdílech mezi sexem, láskou a něhou, Martin Reiner o kráse i smutku nedovolené lásky, Eva Tvrdá o rozpadu manželství, Miloš Urban o všehoschopné touze po dítěti a Michal Vrba o návratu do života s nadějí na nový začátek. U několika povídek se zasmějete, ovšem jestli vesele nebo hořce, to je otázka. Bianca Bellová odhaluje, jakou roli může hrát jediné písmeno, Alena Mornštajnová prozrazuje, jak důležité je správně spočítat schody, a význam čísel připomíná i Markéta Hejkalová. Michal Viewegh důrazně upozorňuje, že ani smrt nemusí být překážkou šťastného života, a Ivan Kraus nabízí inspiraci, jak lépe a účinněji propagovat knihy. Vraždy, napětí a překvapivý konec čeká na čtenáře v povídkách Jiřího Lojína a Arnošta Vašíčka.Několik próz je vzpomínkových. Jiří Grygar vzpomíná na to, jak se stal knihomolem, Josef Mlejnek na neobyčejnou paní bytnou z disidentských dob, Jiří Dědeček na kouzelnou dobu mezi dětstvím a mládím, Michal Šanda na literární výlety s básníkem Vítem Kremličkou, Václav Větvička na pohádkově krásná jména českých rostlin.Knihu doplňují čtyři texty tří již nežijících autorů: dva fejetony Ludvíka Vaculíka, věnované Podzimnímu knižnímu veletrhu, méně známý úryvek ze začátku Zdivočelé země Jiřího Stránského a ukázka z románu Prostopášný modlitební mlýnek finského humoristy Arta Paasilinny (jediného zahraničního autora knihy). Paasilinna v ní píše o havlíčkobrodském veletrhu, neboť to při jeho návštěvě čtenářům slíbil a jako správný Fin slib dodržel. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Anton Pavlovič Čechov, čte Viktor Preiss Nejrozsáhlejší část díla ANTONA PAVLOVIČE ČECHOVA (1860–1904) tvoří povídky. Napsal jich na pět set. Ne všechny jsou stejně slavné jako jeho šest dramat, velká část z nich je však dodnes po celém světě znovu a znovu překládána a v nejrůznějších souborech vydávána a čtena. Patří k nim i Černý mnich. Autor jej napsal roku 1893, tedy nedlouho poté, kdy pro sebe a svou rodinu koupil v Melichově venkovský statek s polnostmi, rybníky, sadem a lesy. Podle vzpomínek jeho bratra Michaila zde spolu jednou pozorovali západ slunce, přemýšleli, jak vzniká fata morgana, a fantazírovali, zda by se některá nemohla zrcadlit věčně a bloudit vesmírem… Prvotní nápad povídky byl na světě. A prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin, kam přijíždí její hrdina Kovrin dát odpočinout svým předrážděným nervům, v lecčems odráží prostředí Melichova, kde Čechov doufal najít klid ke své... (alza.cz)

Audiokniha MP3 - autor Anton Pavlovič Čechov, čte Milan Enčev, Vanda Hybnerová a Otto Rošetzký Komedie o osudové lásce nerudného statkáře a jeho dlužnice.Vydali Audiopohádkáři CZ a Filip Mareš ve spolupráci s Nakladatelským domem Grada pod značkou Cosmopolis v roce 2022.Účinkovali:• Smirnov – Milan Enčev• Popovová – Vanda Hybnerová• Luka – Otto Rošetzký režie – Lukáš Burianproducent – Filip Marešhudba a efekty – Zdeněk Urbanovskýstřih a zvuková postprodukce – Zdeněk Berry Beranmix a mastering – Pierre SavageVe spolupráci s Divadlem Radka Brzobohatého a Berrymusic Production ve First Floor Studios Barrandov natočili Audiopohádkáři CZ. (alza.cz)

Audiokniha na CD - autor Anton Pavlovič Čechov, čte Viktor Preiss Nejrozsáhlejší část díla ANTONA PAVLOVIČE ČECHOVA (1860–1904) tvoří povídky. Napsal jich na pět set. Ne všechny jsou stejně slavné jako jeho šest dramat, velká část z nich je však dodnes po celém světě znovu a znovu překládána a v nejrůznějších souborech vydávána a čtena. Patří k nim i Černý mnich. Autor jej napsal roku 1893, tedy nedlouho poté, kdy pro sebe a svou rodinu koupil v Melichově venkovský statek s polnostmi, rybníky, sadem a lesy. Podle vzpomínek jeho bratra Michaila zde spolu jednou pozorovali západ slunce, přemýšleli, jak vzniká fata morgana, a fantazírovali, zda by se některá nemohla zrcadlit věčně a bloudit vesmírem… Prvotní nápad povídky byl na světě. A prostředí venkovské usedlosti Pesockých s rozlehlým ovocným sadem a záhony květin, kam přijíždí její hrdina Kovrin dát odpočinout svým předrážděným nervům, v lecčems odráží prostředí Melichova, kde Čechov doufal najít klid ke... (alza.cz)

Kniha - autor Zdeněk Lukeš, 160 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Druhá Psí vycházka v knižní podobě nás nejdřív zavede do katastru svérázného Josefova - pražské čtvrti, která vyrostla až na přelomu devatenáctého a dvacátého století v oblasti bývalého židovského ghetta. Navštívíme Pařížskou ulici, jež leží na rozhraní Josefova a Starého Města, podíváme se na nové stavby Staroměstského náměstí, Melantrichovy ulice a uličky Na Můstku a pak se přesuneme do katastru Nového Města. Podrobně si prohlédneme jeden z jeho ústředních prostorů - Václavské náměstí s řadou působivých dominant moderní architektury - od historismu a secese přes prvorepublikovou avantgardu až po současnou architekturu. "Jak vlastně vznikly Psí vycházky? Od konce devadesátých let jsem pravidelně psával do internetového periodika Neviditelný pes o architektuře. Jednou - bylo to někdy v roce 2001 - mě zakladatel Ondřej Neff požádal, zdali bych jej a několik nejbližších přátel neprovedl po... (alza.cz)