Divadlo, divadlo, divadlo josef kajetán tyl - josef kajetán tyl - audiokniha

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře.. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů. Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly. Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Josef Kajetán Tyl, čte Miroslav Doležal,Jaroslav Vojta,Ljuba Skořepová Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s... (alza.cz)

Podstatu úsilí našeho předního - a dnes tak opomíjeného - divadelníka první poloviny 19. století (1808-1856) tvoří formování divadla a herectví pomocí psaných textů a v konfrontaci s těmito texty; to na jedné straně, a na druhé straně vliv herců či hereček a herectví na zpodobování dramatických postav slovem. Pro pochopení originality Tylova přístupu k hereckému souboru a dramaturgii užívá autorka srovnání s jeho dobovým protipólem, významným hercem a romantickým dramatikem J. J. Kolárem (1812-1896). Tylova ‘herecká dramaturgie' vytváří zásadně důležitou kapitolu ve vývoji českého divadla, a to zejména pokud jde o ženské postavy a o příležitosti pro jejich představitelky. Analýza klíčových postav, které Tyl napsal pro Magdalénu Forchheimovou-Skalnou, Magdalénu Nikolaiovou-Hynkovou, Annu Forchheimovou-Rajskou a Annu Kolárovou-Manetínskou, souvisí s charakteristikou hereckého i lidského typu hereček. Tak se ukazuje nejen to, co herečky pomohly Tylovi v jeho námětech objevit, ale i to obecnější, čím je určený složitý vztah mezi psanou rolí a hereckou postavou zejména v případě, když dramatik píše pro konkrétního herce či herečku. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,21. listopadu 1847 se ve Stavovském divadle v Praze poprvé hrála dramatická báchorka Strakonický dudák Josefa Kajetána Tyla (*4. února 1808). Podle literárních kritiků hra, která "...natrvalo ovlivnila český divadelní repertoár a většinou byla přijímána jako umělecká výpověď o nás samých, o našem národním charakteru..." Báchorka vypráví příběh o dudákovi Švandovi, synovi lesní žínky Rosavy, která pro něj vyprosila čarovnou moc jeho dud. Švanda má rád Dorotku, ale jako nápadník je odmítán Dorotčiným tatínkem pro svoji chudobu. Švanda se furiantsky vydává do světa, aby si hrou na dudy vydělal zlaťáky a mohl si vzít Dorotku za ženu - a tak jsou proti sobě postaveny takové hodnoty jako je láska a peníze. Švanda je na své cestě světem, provázen svým přítelem šumařem Kalafunou, ale také vykukem Vocilkou, nejprve okouzlen všemi možnými marnostmi světa a hlavně mocí peněz, zapomíná na domov a lásku, kvůli které se do světa vydal, ba ji v jeden čas i zapírá... Dalším vývojem příběhu však Švanda poznává, že peníze nejsou důležité, že důležitá je láska Dorotčina i oddaná mateřská láska víly Rosavy a také přátelství šumaře Kalafuny. V dramatizaci z roku 1969 uslyšíte Martina Štěpánka, Jaroslavu Tvrzníkovou, Janu Hlaváčovou, Ladislava Peška, Josefa Kemra a mnoho dalších skvělých herců. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Obrazy národního života pražského se zpěvy a tanci ve 4 dějstvích. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,JOSEF KAJETÁN TYL (*4.2.1808-†11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Z komentáře k původnímu LP albu 1118 3101: ...Ideou této báchorky, kterou kritika označila za "politickou školu lidu", je boj člověka o svobodný rozvoj. Tyl myšlenku umělecky ztvárňuje v osudech osmačtyřicátníka učitele Pěnkavy, který si musí svou lásku vybojovat jednak na tvrdohlavé mlynářce, jednak na feudálním pánovi. Za lidskou důstojnost zápasí i služka Madlenka a čeledín Kuba, sloužící, kteří za revoluce zvedli hlavu, i chudý žid Ezechiel. Rozsáhlá epizoda Ezechielova, umístěná do závěru dramatu, v níž se chudák brání proti výpadům bohatého sedláka Loukoty, shrnuje základní ideu hry. České divadlo zaujímalo touto epizodou velmi vyspělý postoj k soudobému úsilí židů o zrovnoprávnění. Premiéra, která se konala 18.března 1849 ve Stavovském divadle, ukázala, jak hluboce autor cítí svou současnost, český lid, jeho sny, touhy a zklamání. Jen hluboký zájem o člověka mohl totiž způsobit, že tato ostře politicky a aktuálně zaměřená hra, s jasnými dobovými narážkami na Metternicha, Windischgrätze, oktrojírku, přetrvá staletí. Hra totiž, ačkoliv zobrazuje bouřlivou a převratnou dobu, neulpívá na jejích konkrétních událostech, ale řídí se vlastním příběhem, který, jak se u Tyla často stává, není jen zápasem člověka o jeho nové, svobodné postavení, ale zároveň příběhem lásky. Láska tu však nehraje úlohu "nadčasového" motivu, na který je jen vnějškově navěšena aktualizující dobová dekorace. Láska je pro hrdiny Tylových her základním prubířským kamenem celého jejich poměru ke světu. Učitel Pěnkava tím, že bojuje o svou lásku, bojuje zároveň o své místo ve světě, o své zařazení v boji za národní svobodu a práva lidu. Idea svobody a celá soudobá politická situace neobráží se proto jen v celé řadě přímých dobových politických narážek, v jednotlivých myšlenkách, ale v charakteru postav a jejich vývoji, v celém syžetu hry, v němž idea svobody lidu neoddělitelně srůstá ve sféře individuálních osudů hrdinů hry s ideou věrné lásky. (úryvky z knihy Jiřího Hájka "Tylova Tvrdohlavá žena) (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Fraška Josefa Kajetána Tyla (1808–1856) Fidlovačka s hudbou Františka Škroupa (1801–1862) byla poprvé uvedena ve Stavovském divadle 21. prosince 1834. Tylův aktuální obrázek ze života dvojjazyčné Prahy však kupodivu neměl očekávaný divácký ohlas. Fidlovačka se hrála ještě 11. ledna 1835 (ve zkrácené verzi), pak z repertoáru profesionálních scén na dlouhých 82 let zmizela. Mezitím vešla do dějin díky písni slepého Mareše „Kde domov můj“, kterou v četných koncertech zpopularizoval její první interpret Karel Strakatý (1804–1868). Fidlovačku uvedlo nově teprve 9. června 1917, ve třetím roce první světové války, v úpravě Adolfa Weniga Městské divadlo Královských Vinohradů, a ještě téhož roku se objevila na dalších českých scénách. Rok na to se stala píseň, už řadu let vnímaná jako národní hymna Čechů, také součástí státní hymny nového československého státu. (knihydobrovsky.cz)

Klasická česká divadelní báchorka. Strakonický dudák patří mezi nejhranější Tylova díla na českých scénách. Inscenátoři v ní hledají neustále z nových úhlů otázky týkající se světovosti či zápecnictví českého národa. Vždy se v inscenacích ozývá silný motiv mateřské lásky. (knihydobrovsky.cz)

Tylova dramata nově představená. Z celoživotní dramatické tvorby J. K. Tyla (1808-1856) vybíráme šest her, které reprezentují proměny autorovy práce pro divadlo od rané veršované tragédie Čestmír, psané v duchu vlasteneckého romantismu, přes biedermeierovsky laděnou zábavnou hru ze současnosti Pražský flamendr až po vrcholné historické drama z přemyslovské doby Krvavé křtiny, inspirované shakespearovskou poetikou. Nechybějí ani nejznámější Tylovy kusy Kutnohorští havíři, Paličova dcera a Strakonický dudák, na jejichž novou, tendenčními simplifikacemi nezatíženou interpretaci především se soustředí Dalibor Tureček v doprovodném komentáři. (knihydobrovsky.cz)

Sborník soustřeďuje příspěvky pronesené na sympoziu "Josef Kajetán Tyl a česká (divadelní kultura)", které se konalo v září 2006 vpředvečer plzeňského mezinárodního divadelního festivalu k příležitosti stopadesátého výročí smrti velkého českého divadelníka a s perspektivou dvoustého výročí jeho narozen (knihydobrovsky.cz)

eBook: Strakonický dudák aneb Hody divých žen je divadelní hra Josefa Kajetán Tyla. Svou premiéru měla 21. listopadu 1847 v Královském stavovském divadle v Praze. Švanda a Dorotka se do sebe zamilují. Jejich lásce ale nepřeje Dorotčin otec Trnka, protože Švanda nemá rodiče a je chudý. Aby si mohl Dorotku vzít, musí vydělat nějaké peníze. Proto se rozhodne odejít do světa, rozloučí se s Dorotkou a slíbí jí, že se do měsíce vrátí. Cestou usne na palouku v lese, kde ho najdou víly. Na přímluvu jeho matky – víly Rosavy – je Švandovým dudám vdechnuto zvláštní kouzlo... (knihydobrovsky.cz)

eBook: Tylova dramata nově představená Realizaci svazku Tylových divadelních her v České knižnici předcházely roky diskusí nad jeho koncepcí. Cílem nebylo jen vybrat to nejlepší z tvorby uznávaného dramatika devatenáctého století, ale rovněž uvést do čtenářského povědomí interpretace her, nezkreslené pokřivenou vykladačskou tradicí let minulých. Tohoto nelehkého úkolu se nakonec zhostil Dalibor Tureček. Se zřetelem k žánrovým proměnám Tylovy dramatiky, od raných kusů ovlivněných vlasteneckou romantikou po výrazně biedermeierovský tón děl posledních, předkládá současnému čtenáři šest Tylových divadelních her společně s obsáhlým průvodním komentářem. Veršovanou tragédii vysokého stylu Čestmír (1835), hru o polepšení Pražský flamendr (1846), prerealistickou hru ze soudobého života Paličova dcera (1847), vrcholná historická dramata s propracovanou psychologií postav Kutnohorští havíři (1848) a Krvavé křtiny (1849) a populární dramatickou báchorku Strakonický dudák (1847) edičně ošetřil a vysvětlivkami opatřil František Martínek. (knihydobrovsky.cz)

V unikátní autorské publikaci Anety Františky Holasové se setkáte s broučkem Týlkem, který se vydá na pouť po českých krajích, aby našel to vůbec nejkrásnější místo. Zastaví se u vody, co hučí po lučinách, zaujmou ho i bory šumící po skalinách... A všude ho přesvědčují, že právě našel, co hledá. Týlek si ale nedá říct a putuje až do hlavního města. Které místo v Česku nakonec získá jeho srdce? (knihydobrovsky.cz)

Klasická česká divadelní báchorka. Strakonický dudák patří mezi nejhranější Tylova díla na českých scénách. Inscenátoři v ní hledají neustále z nových úhlů otázky týkající se světovosti či zápecnictví českého národa. Vždy se v inscenacích ozývá silný motiv mateřské lásky. (patro.cz)

Audiokniha:,JJOSEF KAJETÁN TYL (*4.2.1808-†11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři je první Tylovo sociální drama odehrávající se v Kutné hoře za vlády Ludvíka Jagelonského. V Kutné hoře se tehdy razily mince, horníci pracovali těžce a za malou mzdu, to vedlo k rebelii, která je potlačena a její vůdčí osobnosti popraveny. Žertovná báchorka Lesní panna aneb Cesta do Ameriky vypráví o touze lidí po novém ráji v Americe, které někteří podlehnou a nechají se zlákat k daleké cestě. A všichni ti, kteří této touze podlehli, se dříve či později přesvědčí, že v Americe se mají podstatně hůř než ve své vlasti...vrací se tedy všichni zpět domů. A nebyla by to báchorka, kdyby v ní svoji úlohu nesehrála právě lesní panna Jasana a láska hlavních hrdinů Terezky a venkovského učitele Isidora, jenž hledal štěstí tam, kde není.. Nahrávka inscenace dramatického oratoria Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři v podání Divadla Jiřího Wolkra v Praze (režie Karel Texel) byla realizována v roce 1975 Nahrávka divadelní inscenace činohry Národního divadla v Praze "Lesní panna aneb Cesta do Ameriky" (v režii Vítězslava Vejražky) z roku 1967 byla původně zaznamenána v monaurální verzi. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře k původnímu 2LP albu 1018 3051 vydanému v Supraphonu v roce 1982 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: První dvoudeskové album reportážních procházek předhistorickou Prahou, které vydal Supraphon v roce 1981, se setkalo s velkým ohlasem. Naplnilo totiž bohatě účel, pro který bylo připraveno a vydáno: stalo se suvenýrem pro ty návštěvníky Prahy, kteří žijí mimo hlavní město; bylo přijato jako moderní mluvená kronika, kterou si lze kdykoliv poslechnout, jako je možno kdykoliv otevřít knihu, a proto také jako výborná pomůcka při studiu historie a literatury; stalo se užitečným průvodcem pro ty, kteří se chystali do Prahy nejen na nákupy, nýbrž především poznat památná místa našich nejstarších i nejnovějších dějin. ...Naše putování Prahou staletou mělo zatím čtyři zastavení: na Vyšehradě jsme se zamyslili nad Prahou starých českých pověstí i nad Prahou křesťanských legend, na Hradčanech nad Prahou přemyslovskou a zejména nad velikou postavou českého krále Karla IV. Doba vlády jeho syna Václava IV. vede pražského poutníka z královského Hradu do ulic Staré Města, protože rozmarný král, zcela nepodobný slavnému otci, dával přednost rušnému životu kolem nově vybudovaného "králova dvora" v okolí starobylé ulice Celetné; ale právě tato skutečnost umožňuje osvětlit podrobně dobu předhusitskou plastickým vylíčením poměrů, které nezbytně vedly k husitskému revolučnímu hnutí. Tentokráte procházejí reportéři se svým mikrofonem kapli Betlémskou, vyprávějí o jejím vzniku, o kazatelském působení Mistra Jana Husa, i o tom, jak z místa, odkud mělo z vůle zakladatelů zaznívat slovo boží v jazyce českém, stávala se z vůle lidu politická tribuna...Reportážní vyprávění o Praze husitské začíná ovšem na vrchu Žižkově před dnešním Národním památníkem; neboť to je místo, odkud hnal husitský vojevůdce v roce 1420 s nevelkým houfcem svým mnohonásobnou převahu křižáckých vojsk přes Špitálské pole...Snaha ukázat, že naše dějiny nejsou jen pásmo zajímavých historek, nýbrž ustavičný, souvislý a vzrušující proces ideového zrání národa za stále patrnější účasti lidových vrstev, nositelů nejpokrokovějších tradic, vede autory k hlubšímu pohledu na jednotlivé vývojové etapy. Tak např. na dobu poděbradskou, kdy na královský trůn zasedl panovník českého původu, hlasatel míru mezi národy, který šířil a ve své politice uplatňoval myšlenky nové, smělé na svou dobu pokrokové. Reportéři si zvolili pro své sedmé zastavení druhé poschodí Prašné brány, která sice v době Jiříkově ještě nestála, ale která ve své nynější podobě umožňuje pohled na Prahu z doby Jiřího Poděbrad: na radnici, kde byl zvolen českým králem, na Týnský chrám, kam ho s jásotem doprovázely nesmírné zástupy, na královskou cestu, po které jezdíval z "králova dvora" na Pražský hrad a kudy bylo vezeno na Hrad jeho tělo, když zemřel, teprve jednapadesátiletý, k zármutku všech věrných Čechů. Osmé zastavení nemohlo být jinde než před Letohradem v Královské zahradě, kterému se dlouho říkalo Belveder, protože je nejkrásnějším dokladem renesance, která začala pronikat do gotické Prahy za Jagelonců a prvních Habsburků. Z nich zejména Rudolf II. přítel věd a umění, ale zároveň častá důvěřivá oběť podvodných alchymistů, astrologů a věštců, bývá pokládán za panovníka "pražského"; tento podivínský císař Prahu i miloval i proklínal, i budoval i zanedbával. Dějiny se řítí kupředu, i když se někdy zdá, že se čas vleče, že příliš dlouho trvá poroba, že utiskovaný lid se marně občas pozvedá k odporu osamělými akcemi, že příliš dlouho je temno nad celou vlastí, než se na konci osmnáctého století objeví první červánky obrození. Ale to už uslyšíme na dalších deskách alba Prahou století.... Dr. Vladimír Kovářík (knihydobrovsky.cz)

V unikátní autorské publikaci Anety Františky Holasové se setkáte s broučkem Týlkem, který se vydá na pouť po českých krajích, aby našel to vůbec nejkrásnější místo. Zastaví se u vody, co hučí po lučinách, zaujmou ho i bory šumící po skalinách... A všude ho přesvědčují, že právě našel, co hledá. Týlek si ale nedá říct a putuje až do hlavního města. Které místo v Česku nakonec získá jeho srdce? (patro.cz)

(patro.cz)

Jak se dívat na svět, na život, na události, na situace a na lidské konání? - Jako na divadlo. A proč ne? Zvolil jsem sice přístup prostřednictvím metafory performance, ale jsem si vědom, že na řadu jevů, příznivci dramatismu nazíraných prizmatem divadla či performance, se dá hledět i jinak. Didaktik může i bez prizmatu divadla sledovat ve třídě jevy, které jsem sledoval já. Volba metodologie ale byla mou záležitostí, Volil jsem to, co je mi blízké. Metafora divadla nabízela dobré otázky k pozorování a "diagnostice" jednání. Josef Valenta Divadlo se během své předlouhé existence "naučilo" výše zmíněné vnímat, pečlivě reflektovat, prozkoumávat. Tak nemohla nevzniknout otázka, zda analytické nástroje, jimiž divadlo zkoumá člověka, mohou být použity i mimo divadlo. Tedy ne při práci na tom, "co budeme hrát a co tím chceme říci", ale při mimouměleckém zkoumání lidského chování, myšlení a prožívání. Divadlo se svými nástroji reflexe lidí a jejich životů a jednání je úspěšné. Analytická složka divadelní práce je evidentně "evoluční výhodou". Kdyby nefungovala dobře, divadlo by nesporně zaniklo nebo by jen živořilo. A dramatikovo dobírání se podstat toho, o čem píše, a divadelnické dobírání se podstat toho, jak drama transformovat do scénické podoby, nese jisté shodné rysy s "dobíráním se podstat" jak v běžném životě, tak dokonce i ve výzkumu. Divadla jako prostředku poznávání se v polovině 20. století důkladně chopily vědy o člověku a pokusily se z této metafory učinit instrument svého výzkumu. Zejm. díky jménům Burke, Goffman či Turner se tzv. dramaturgická metafora etablovala v metodologii výzkumů sociálních interakcí. Tím ovšem její historie nekončí a téma je živé i dnes. A o tom pojednává kniha, kterou právě držíte v ruce. Doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.(* 1954 v Brandýse nad Labem) Studoval latinu, dějepis a pedagogiku na FF UK v Praze, později v doplňujícím studiu výchovnou dramatiku na pražské DAMU. Dále absolvoval řadu kurzů (aplikovaná sociální psychologie; interaktivní divadlo; dramaterapie; outdoorové aktivity apod.). Přednáší na katedře pedagogiky FF UK, na katedře dramatické výchovy DAMU a na dalších vysokých školách. Odborně se zaměřuje na didaktiku osobnostního a sociálního rozvoje/výchovy, pedagogiku a psychologii dramatické hry, paradivadelní edukační činnosti, scénologii a sémiotiku mimodivadelního chování, dramaticko-performační pojetí edukace a výzkum "div-dram" uměním. V rámci soukromé pedagogické praxe se věnuje oblasti komunikačních témat pro veřejně vystupující profese, přípravě lektorů pro vzdělávání dospělých a supervizní činnosti v těchto oblastech. V nakladatelství KANT vyšla jeho Scénologie krajiny (malá řada edice Disk, 2008) a Scénologie (každodenního) chování (velká řada edice Disk, 2011). (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Anton Pavlovič Čechov (*29.1.1860 - †15.7.1904) Čechovovy hry byly často označovány za dramatizovanou beletrii, která je nejevištní, nedějová, bezkonfliktní, která není dramaticky komponovaná a je psaná potrhaným, neuspořádaným dialogem. Měřeno zákony dějového dramatu, odpovídají tyto soudy více méně skutečnosti. Ale Čechov nechtěl být měřen těmito zákony a také citlivého diváka 20. století tyto zákony přestávají uspokojovat. Vzrušuje ho Čechovova výpověď o světě a shledává tuto výpověď obsažnou, svobodnou a pravdivou. Shledává ji bohatší než výpověď, kterou o světě může poskytnout dramatická struktura, založená na jediném a sjednocujícím ústředním konfliktu, v němž se v aktivním zápase sváří jednotlivci nebo skupiny lidí protichůdných zájmů. Koryto dramatického děje v těchto hrách směřuje úporně k "neznámému cíli," pravidla nedovolí ději "uhnout na žádnou stranu", hra vybírá životní materiál jen v tom množství a v té podobě, kterou uzákoněná struktura dovolí, která se jednotnému, souvislému a k vytčenému cíli (k rozuzlení) směřujícímu ději hodí. Jinými slovy: už sama struktura si životní materiii vybírá, upravuje, redukuje, sama struktura se chová diktátorsky a svými formálními zákony ovlivňuje obsah díla, apriorně formuje obraz skutečnosti. Nová struktura, jejíž základy klade svými dramatickými díly Čechov, se proti této redukující síle ustálené dramatické formy bouří ve jménu svobodnější práce s životním materiálem a tedy ve jménu pravdivějšího, neredukovaného a nijak apriorně neupravovaného obrazu života. "Umělecká literatura se právě proto jmenuje umělecká, protože líčí život takový, jaký ve skutečnosti je. Jejím posláním je bezpodmínečná a čestná pravda," napsal Čechov. Dramatické obrazy všedního života byly před Čechovem opravdu budovány na společném základu a jejich strukturu lze poměrně snadno v každém konkrétním případě odhalit. Konfliktem takových her je zpravidla srážka různých lidských zájmů a vášní. V tomto sporu a boji se prověřují jisté obecně přijaté mravní hodnoty; podle těchto kritérií se v díle jednající postavy dělí na představitele zla a na jejich oběti, na pomahače zla a na bojovníky proti zlu, ochránce obětí. V takových dějových bitkách jsou nutně vítězové a poražení, jsou viníci a nevinní, jsou svatí a ničemové. V takových hrách jsou neřesti a ctnosti zřetelně odděleny. "Měnily se sociální vztahy, měnily se mravy, vznikala nová zla, vyvstávaly jiné problémy, jinak se řešily nejrůznější ideové otázky, pronásledovaly se jiné zločiny, bránily se jiné hodnoty, nicméně v základním schématu zůstával typ dramatiky obrazů všedního života tentýž, protože se stále zachovával její mravoličný, didaktický, usvědčující a odhalující ráz," napsal sovětský literární vědec Alexandr Skaftymov. V Čechovových hrách je metoda kritiky společenského života zásadně jiná. Především Čechov nemoralizuje a nepoučuje, je objektivní co nejdůslednějším způsobem. Autorská morální předznamenání jednotlivým postavám Racka, Strýčka Váni, Tří sester, Višňového sadu prakticky chybí. Čechov sám to formuloval v dopise svému bratrovi takto: "Nevytvořil jsem ani jednoho zločince, ani jednoho anděla (třebaže jsem se nemohl obejít bez šašků), nikoho jsem neomlouval, nikoho neobvinil." Ano, tento autor je ze všeho nejmíň obhájcem či prokurátorem svých postav. V jeho hrách také není viníků. Nebo přesněji: jsou to všechno viníci bez viny. U Čechova není vítězů ani poražených. V tom je nový smysl a nejobecnější podstata konfliktu, který Čechov objevil pro dramatickou literaturu novější doby; zásadní a všeobsáhlý je tento rozpor: všední běh života nás - postavy Čechovových her - nyní a zde neuspokojuje. Toužíme po životě jiném (a věříme, že se ho dočkajjí lidé, kteří přijdou po nás); někdy podléháme iluzi, že ten vytoužený život už existuje - někde jinde (Tři sestry). Ale víme spolu s naším autorem, že porážka Serebrjakova, Nataši, Raněvské, či vítězství Vojnického, tří sester nebo Lopachina by bylo jen problematické a nikterak by nezaručilo nápravu, zásadní nápravu všedních lidských věcí našeho života. Tak svět své doby pochopil a vyložil Anton Pavlovič Čechov. Bylo na jeho potomcích tento svět změnit. Leoš Suchařípa (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616) (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. ALOIS JIRÁSEK (*23. srpna 1851 Hronov u Náchoda - †12. března 1930 Praha) byl vynikající český spisovatel, dramatik a autor řady historických románů, je považován za zakladatele české historické beletrie. Pocházel ze selského rodu, studoval na německém gymnáziu v Broumově (1863 - 1867), pak na českém gymnáziu v Hradci Králové. Ve studiu pokračoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa - například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Jeho prozaické dílo s historickou tématikou odrážející významné epochy naší země je velmi rozsáhlé. Jiráskovi vždy šlo v jeho dílech především o obraz společenského dění, proto jedinec je u něho volen tak, aby zároveň reprezentoval svou dobu, její tendence a myšlenky, zároveň poukazoval na to, že tvůrcem všeho historického dění je lid. Z období husitství jmenujme jeho romány Mezi proudy, Syn ohnivcův, Proti všem, Bratrstvo. Z doby pobělohorské pak román Skály, Psohlavci a Skaláci. Nejvyzrálejším Jiráskovým románem je Temno, které popisuje morální, kulturní a společenskou situaci národa ve dvacátých letech 18. století v prostředí pražského měšťanstva, tajných nekatolíků a drobné venkovské šlechty. V románu je také zachycena postava proslulého ničitele českých nekatolických knih, jezuity Antonína Koniáše. Protireformační dobu, dobu rokoka a osvícenství zobrazil např. v románu Poklad, Sousedé, povídce Pandurek a ve dvou dalších povídkách dotýkajících se panského života na dvoře vévody Zaháňského v protikladu k bídě nevolných sedláků Na dvoře vévodském a Ráj světa, zobrazujících poživačný život rokokových kavalírů v době vídeňského kongresu (1815). Dobu národního obrození popisuje v pětidílném románu F. L. Věk, jenž zahrnuje období od konce sedmdesátých let 18. stol. do dvacátých let 19. století, v čtyřdílné kronice U nás a konci obrození je věnována povídka Filosofská historie. Pro mládež napsal Jirásek dvě knihy, které dosáhly značné popularity - Povídka Z Čech až na konec světa a Staré pověsti české. Divadelními hrami Lucerna a Pan Johanes ze života šlechty a utiskovaného lidu v době rokoka se Jirásek přihlásil k Tylovské pohádkové symbolice. Historické divadelní hry Jan Žižka, Jan Hus a Jan Roháč byly analogií k husitské trilogii. Jirásek se stal nejvýznamnějším českým autorem historické beletrie a ač mu bývá leckdy vyčítána rozvláčnost a idealizování historie, je občas nekriticky obdivován i opovrhován, jeho dílům nelze upřít vlastenectví a lásku k národu. A přestože bylo jeho dílo v minulých dobách ideologicky zneužíváno, jeho význam pro náš národ přetrval. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (*1.4.1809 – † 4.3.1852) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola: Večery na samotě u Dikaňky /1832/ - dvoudílný soubor próz, humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek inspirovných ukrajinským folklorem Taras Bulba /1835/ - povídka vyprávějící o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům v 17.století. Petrohradské povídky /1835-42/ - povídky, ve kterých jsou hlavními postavami úředníci a umělci, lidé, kteří jsou ponižováni a kteří mají existenční problémy. Revizor /1836/ - satirická komedie kritizující nadčasové nešvary, jaké najdeme v každé společnosti bez ohledu na způsob mocenského řízení: byrokracii, přetvářku, korupci, mamon, hloupost. Jedná se o jednu z nejznámějších her ruského dramatu, ve kterém jsou zobrazeny rozmanité typy postav s pokřiveným charakterem Mrtvé duše /1842/ - příběh drobného podvodníčka Čičikova, který navštěvuje ruské statkáře, aby je přiměl ke geniálně prostoduché finanční spekulaci s prodejem „mrtvých duší“ zemřelých nevolníků, nelítostně zachycuje tehdejší realitu carského Ruska, kritizuje všechny složky ruské společenské i ekonomické struktury. Ženitba /1842/ - veselohra o nepodařených námluvách, kde se o jednu nevěstu uchází několik svérázných ženichů. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. Jean Baptiste Poquelin Moliére (*15.1.1622 - 17. 2. 1673) byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období přelomu baroka a klasicismu. Jako velmi vzdělaný syn dvorního čalouníka a truhláře byl předurčen ke skvělému postavení u dvora. Nicméně Moliére založil jako 21letý mladík divadelní společnost, se kterou se vydal na turné jako její principál a zároveň se pokoušel psát divadelní hry. Společnosti se příliš nedařilo, ale obrat k lepšímu přineslo pozvání králova bratra ke dvoru v roce 1658 zval králův bratr ke dvoru. Velký úspěch Moliérovy satiry na dobovou afektovanost Směšné preciózky zajistil herecké společnosti budoucnost. Moliérovy hry byly jádrem repertoáru společnosti, zahrnovaly jak charakterní komedie tak také frašky ve stylu komedie Dell’arte, kterou byl Moliére velmi ovlivněn. Do tohoto období patří hry Lékařem proti své vůli, Sganarel aneb domnělý paroháč a Skapinova šibalství. Na objednávky dvora psal Moliére v této době také tzv. komedie balety (Protivové, Princezna z Elidy, Sňatek z donucení, Pán z Prasečkova). Pokoušel se psát i dramata, ale ta publikum mnohem méně zajímala. Jeho nejúspěšnější období bylo zároveň obdobím nejproblémovějším - Moliére se v té době proslavil jako dramatik komedií charakterů a mravů (Škola pro muže, Škola pro ženy, Misantrop, Tartuffe, Učené ženy, Lakomec, Zdravý nemocný). Jeho trefné narážky na dobové mravy a zvyky jej přivedly do nemalých potíží, hra Tartuffe byla dokonce zakázána a Moliére ji musel dvakrát přepracovat. Komedie a spory okolo nich jasně naznačují, že Moliére dělal z her živý obraz soudobého života a nešvarů společnosti. Nevěřil, že by se lidé dali změnit k lepšímu, ukazoval, jak je lidská povaha pokřivena různými druhy úchylného chování. Jeho postavy zůstávají na konci hry stejné jako na začátku. Ve svých hrách se Moliére přizpůsobuje ideálu tří jednot a pěti aktů. Některé hry napsal veršem, jiné prózou. Moliére kromě psaní své hry i režíroval a často také hrával hlavní role. Moliére zemřel roku 1673, jen několik hodin po odehrání hlavní role v jedné ze svých nejslavnějších her Zdravý nemocný. (knihydobrovsky.cz)

Portrét významného českého dramatika, filmového scenáristy a režiséra Antonína Mášy (1935-2001), který se nesmazatelně zapsal do dějin českého filmového a divadelního umění druhé poloviny 20. století. Absolvoval scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU, působil ve Filmovém studiu Barrandov a výrazně zasáhl do tvorby tzv. nové vlny československé kinematografie 60. let. Jako dramaturg byl podepsán pod filmy jako např. "Případ pro začínajícího kata", "Adelheid" či "Údolí včel". Mezi jeho nejbližší spolupracovníky patřili, mimo jiné, scenárista Pavel Juráček a režisér Evald Schorm. V roce 1971 byl nucen FSB opustit, nadále psal pod cizími jmény. Psal zejména filmové a televizní scénáře ("Každý den odvahu", "Co je vám, doktore?" aj) a divadelní hry ("Rváč", "Podivní ptáci" aj.). Spolupracoval s Laternou magikou. Podle vlastní divadelní hry "Noční zkouška" vytvořil film "Byli jsme to my?". Publikace je doplněna o řadu fotografií a obsáhlý soupis díla. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Anton Pavlovič Čechov, čte Stanislav Neumann,Jaroslav Průcha Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. *** Anton Pavlovič Čechov (*29.1.1860 - †15.7.1904) Čechovovy hry byly často označovány za dramatizovanou beletrii, která je nejevištní, nedějová, bezkonfliktní, která není dramaticky komponovaná a je psaná potrhaným, neuspořádaným dialogem. Měřeno zákony dějového dramatu, odpovídají tyto soudy více méně skutečnosti. Ale Čechov nechtěl být měřen těmito zákony a také citlivého diváka 20. století tyto zákony přestávají uspokojovat. Vzrušuje ho Čechovova výpověď o světě a shledává tuto výpověď obsažnou, svobodnou a pravdivou. Shledává ji bohatší než výpověď, kterou o světě může poskytnout dramatická struktura, založená na jediném a sjednocujícím ústředním konfliktu, v němž se v aktivním zápase sváří jednotlivci nebo skupiny lidí protichůdných zájmů. Koryto... (alza.cz)

Audiokniha MP3 - autor Alois Jirásek, čte Jarmila Kronbauerová a Jaroslav Průcha Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatýmALOIS JIRÁSEK (*23. srpna 1851 Hronov u Náchoda - †12. března 1930 Praha) byl vynikající český spisovatel, dramatik a autor řady historických románů, je považován za zakladatele české historické beletrie. Pocházel ze selského rodu, studoval na německém gymnáziu v Broumově (1863 - 1867), pak na českém gymnáziu v Hradci Králové. Ve studiu pokračoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa - například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Jeho prozaické dílo s historickou tématikou odrážející významné epochy naší země je velmi rozsáhlé.Jiráskovi vždy šlo v jeho dílech... (alza.cz)

Audiokniha MP3 William Shakespeare, čte Jiří Dohnal,Zdeněk Štěpánek,Soběslav Sejk,Václav Švorc,Otomar Krejča,Emil Bolek - autor William Shakespeare, čte Otomar Krejča, Emil Bolek, Jiří Dohnal, Zdeněk Štěpánek, Soběslav Sejk a Václav Švorc Výběr z her Williama ShakespearaDivadlo, divadlo, divadlo - miniserie věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.William Shakespeare (pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616)Audiokniha obsahuje výběr z her, jejichž autorem je slavný dramatik William Shakespeare (alza.cz)

Audiokniha MP3 - Miniserie je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. - Nikolaj Vasiljevič Gogol, čte Jan Pivec Minisérie Divadlo, divadlo, divadlo je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (*1.4.1809 – † 4.3.1852) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován.Díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola:Večery na samotě u Dikaňky /1832/ - dvoudílný soubor próz, humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek inspirovných ukrajinským folkloremTaras Bulba /1835/ - povídka vyprávějící o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům v 17.století. Petrohradské povídky /1835-42/ - povídky, ve kterých jsou hlavními postavami úředníci a umělci, lidé, kteří jsou ponižováni a kteří mají existenční problémy. Revizor /1836/ - satirická komedie kritizující nadčasové nešvary, jaké najdeme v každé... (alza.cz)

Audiokniha MP3 Jean Baptiste Poquelin Moliére, čte Nina Jiránková,Bedřich Vrbský Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.Jean Baptiste Poquelin Moliére (*15.1.1622 - 17. 2. 1673) byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období přelomu baroka a klasicismu. Jako velmi vzdělaný syn dvorního čalouníka a truhláře byl předurčen ke skvělému postavení u dvora. Nicméně Moliére založil jako 21letý mladík divadelní společnost, se kterou se vydal na turné jako její principál a zároveň se pokoušel psát divadelní hry. Společnosti se příliš nedařilo, ale obrat k lepšímu přineslo pozvání králova bratra ke dvoru v roce 1658 zval králův bratr ke dvoru. Velký úspěch Moliérovy satiry na dobovou afektovanost Směšné preciózky zajistil herecké společnosti budoucnost. Moliérovy hry byly jádrem repertoáru společnosti, zahrnovaly jak charakterní komedie tak také frašky ve stylu komedie Dell’arte,... (alza.cz)

eBook:,Nakladatelství MU představuje jubilejní publikaci vydanou k patnáctému výročí trvání studentského PROFIDIVADLA na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity. Jde o knihu celobarevnou, bohatě vypravenou, která na 120 stranách přibližuje zájemcům jednotlivé inscenace i vzpomínky pamětníků. Je věnována památce prof. Ludvíka Kundery, který souboru s počáteční dramaturgií pomáhal. Na starších fotografiích (např. na stranách 19–22) jsou historicky působící záběry z míst, která dnes již neexistují, neboť podlehla přestavbě fakulty. Co je však nejsympatičtější: celá knížka nepostrádá nahled, humor i specificky studentskou recesi, zahalenou arciť místy nostalgií nenávratně uplynulého. A najdeme zde i kontroverzní kritické ohlasy na vyznění některých inscenací. Editorem knihy je doc. Josef Prokeš, zakladatel, vůdčí duch, dramatik a režisér divadla. Ve stejném čtvercovém formátu s obdobnou grafickou úpravou obálky současně vyšel i malonákladový apendix výše uvedeného sborníku: text dvou divadelních her posledního období (Emodrink z Elsinoru, Rychlé šípy na kolenou). Tato publikace je věnována památce Venduly Borůvkové. (knihydobrovsky.cz)

Jde o knihu celobarevnou, bohatě vypravenou. Na 120 stranách přibližuje zájemcům jednotlivé inscenace i vzpomínky pamětníků. Je věnována památce prof. Ludvíka Kundery, který souboru s počáteční dramaturgií vypomáhal. Na starších fotografiích (např. na stranách 19–22) jsou historicky působící záběry z míst, která jež neexistují, neboť podlehla přestavbě fakulty. Knížka nepostrádá nadhled, humor i specificky studentskou recesi, zahalenou místy nostalgií nenávratně uplynulého. A najdeme zde i kontroverzní kritické ohlasy na vyznění některých inscenací. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Ač Řecko nevynalezlo divadlo, je považováno za její kolébku. Jeho počátky se datují do 5.-4. století př. n. l., kdy se v Řecku začala rozvíjet próza, filozofie a tím řečnictví a dramatu. Drama se pak rozdělilo na tragedii (hlavní autoři byli Aischylos, Sofokles a Euripides) a na komedii, jejímž nejvýznamnějším reprezentantem byl Aristofanes. O jeho životě nevíme skoro nic, ale z jeho díla (napsal 44 her) se dochovalo 11: Acharňané, Jezdci, Oblaka, Vosy, Mír, Ptáci, Lysistrata, Ženy o Thesmoforiích, Žáby, Ženský sněm a Bohatství. LP Supraphonu 1 18 1655 vydané v roce 1976 přineslo svým posluchačům záznam výňatků ze třech z nich ( Žáby, Jezdci a Lýsistraté). Na jejich nahrávkách v režii Ivana Weisse a Jaromíra Pleskota se podíleli Josef Kemr, Stanislav Fišer, Čestmír Řanda, Ladislav Peček, Miloš Nedbal, Jana Hlaváčová, klára Jerneková, Sylva Turbová, Jaroslava Tvrzníková a další. Dnes jsou již tyto záznamy i dokumentárními, neboť mnoho herců z plejády účinkujících již nežije... (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Původní komplet 2LP 1218 0451 "Divadlo E. F. Buriana" vydal Supraphon v roce 1979, v roce nedožitých pětasedmdesátin a zároveň v roce dvacátého výročí úmrtí zakladatele divadla, E.F. Buriana. Titul nyní vychází poprvé digitálně. Z komentáře Zdeňka Hořínka: ...Album zachycuje v několika charakteristických ukázkách stav divadla, jeho dramaturgické tendence a inscenační výsledky, jak se v současné době projevují a utvářejí pod uměleckým vedením zasloužilého umělce Josefa Větrovce. VĚROU LUKÁŠOVOU se divadlo vrací k jednou z nejslavnějších titulů burianovské dramaturgie. Povídku Boženy Benešové Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová zdramatizoval E.F: Burian svým osobitým způsobem, plně respektujícím literu předlohy. Podobně postupoval Burian i v řadě dalších případů a dramatizace epických předloh se staly charakteristickou součástí jeho repertoáru...Důležitou součástí repertoáru Divadla vždy byly hry sovětských autorů...Zvláštní význam má v této oblasti Kačerova inscenace klasického díla sovětské dramatiky - JEGORA BULYČOVA od Maxima Gorkého. Autor, kterého můžeme označit za epilog starého, klasického realismu a zároveň prolog realismu nového..dokončil tuto hru roku 1931 a dodnes neztratila nic ze své vzrušivosti a aktuálnosti...Jegor Bulyčov je hra o porážce, jež má platnost vítězství. Gorkij zde znovu provádí uzávěrku, bilanci, zúčtování se starým životem, ale činí tak hrou otevřenou, v níž klíčí zárodek života nového...A JSME SI KVIT Viktora Rozova, známého sovětského dramatika a filmového scénáristy...tvoří součást komediálního celku Čtyři kapky...Jednotlivé díly večera jsou prokládány autorovými "lyrickými vložkami", v nichž Rozov formou přímého komentáře zobecňuje a dovršuje smysl svých kriticky, satiricky a moralisticky vyhrocených analýz vztahů mezi občany socialistické společnosti...Stejně bohatý je i rejstřík moderní tvorby světové, zahrnující významná progresívní díla tragického (Williamsův Sestup Orfeův), problémového (Dürrenmattovi Fyzikové), satirického (Kdyby všichni listonoši...F.Scotta Fitzeralda) i humorného zaměření (Wilderova Dohazovačka)...SESTUP ORFEŮV je jedním z uměleckých vrcholů a nesporně společensky nejzávažnějším dílem slavného amerického dramatika Tennesseho Williamse. Tato strhující moderní tragédie lásky a nenávisti, opírající se o starořecký orfeovský mýtus, v sobě slučuje otřesný obraz jižanské společnosti s hluboce básnivou touhou po vysvobození z nelidského prostředí, po plném, opravdovém a ničím nespoutaném lidském životě a štěstí. ...Inspirující sílu tradice vyjadřuje v současné divadelní situaci nejmarkantněji stále živé dramatické dílo Williama Shakespeara. Tento velký alžbětinec se stal pro Divadlo E.F.Buriana přímo kmenovým autorem, z něhož dramaturgie volí tituly všech žánrových větví: vedle klíčové tragédie Král Lear a oblíbených komedií Veselé windsorské paničky a Sen svatojánské noci se uplatňuje i vrcholná anglická "historie" - dvoudílný Jindřich IV., zhuštěný do jednoho večera pod názvem Falstaff a princ Jindra. Shakespearovy renesanční komedie jsou zdrojem životní radosti, vitality a drsného optimismu. Dramaturgicko-režijní koncepce SNU SVATOJÁNSKÉ NOCI vychází z předpokladu, že životního kladu se u Shakespeara (jako v dobrém dramatu vždycky) dochází cestou nesnadnou, ba trudnou...Divadlo E.F.Buriana zařazuje do repertoáru každou sezónu domácí novinku - se vším rizikem, které takové objevování provází...HRU NA OTÓNA napsala dvojice libereckých herců Miloš Bílek a Vojtěch Ron...Autoři předvádějí "hravou" (ale je to vážná a krutá hra!) formou modelový případ, založený na extrémní situaci do důsledku domyšleného vztahu spravedlivého člověka k nespravedlivé válce...ÚTĚK DO EGYPTA je dramatickým debutem ostravského prozaika a básníka Miroslava Stoniše.. jde o rodinné drama, liší se však od tradiční podoby tohoto žánru svou otevřeností… (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Cecilie Strádalová, Eduard Hrubeš, Libuše Lesmanová, Boris ČechovskýOpera-balet o 3 dějstvích, H 251, libreto skladatel na motivy pantomim Jeana Gasparda Deburaua, Molierovy hry Létající doktor a české a moravské lidové poezie ze sbírek Františka Bartoše, Karla Jaromíra Erbena a Františka Sušila Rozhlasová úprava Vlastimil Pantůček.OSOBY A OBSAZENÍ_Kolombína CECILIE STRÁDALOVÁHarlekýn BORIS ČECHOVSKÝKatuška LIBUŠE LESMANOVÁPierot EDUARD HRUBEŠPonocný VLADIMÍR BAUERStarosta VÁCLAV HALÍŘHospodský VLASTIMIL ŠÍMAStařec JINDŘICH DOUBEKZaříkávačka HELENA BURIANOVÁV dialozích účinkují HELENA KRUŽÍKOVÁ, OTAKAR DADÁK, JOSEF KARLÍK, RUDOLF KRÁTKÝAkademické pěvecké sdružení Moravan a Vachův sbor moravských učitelek, sbormistr JIŘÍ KUBICA,Orchestr opery Státního divadla v Brně, dirigent FRANTIŠEK JÍLEK.Délka: 1 hod. 49 min. 43 sek. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Historický, přesto však humorně podaný dokumentární cyklus obsahující nahrávky her Osvobozeneckého divadla v časové posloupnosti. O zábavu se postarají Jiří Voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře k původnímu kompletu DV 15249: Už mnoho divadelních kritiků a teoretiků se snažilo najít nejvhodnější označení pro divadla, která začala v Československu vznikat v roce 1958. Tehdy sepro ně dosti samovolně ujal pojem "divadla malých forem". Hned z několika důvodů. Především proto, že na počátku své činnosti produkovala vesměs drobné scénické útvary, vycházející spíše zliterárního charakteru textů jejich zakládajících autorů. Aforismy, epigramy, krátké povídky, monology, stručné dialogy, literární i pohybové parodie, písničky, pantomimické etudy - to byl v různém sledua v různé intenzitě obsah všech prvotních programů všech nově narozených scén. A druhý důvod pro označení "malé formy" se skrýval v dosti bezděčné snaze definovat i smysl vznikajího divadelního hnutí: postavit proti přebujelosti široce pojímaných, falešně monumentálních inscenací "kamenných" divadel kaleidoskop prostých, nenaondulovaných výroků o událostech ze včerejší ulice, z obyčejného denního života. Tahle průkopnická kapitola proto nese právem na štítě titul "malých forem", i když svým významem rozhodně malá nebyla. Nalezeno bylo tentokrát už jedno - směr, který byl společný najednou několika skupinám nadšenců, dychtících sdělit své pocity veřejnosti. Ale hledalo se všechno ostatní. Způsoby, jak co nejostřeji, nejpřesvědčivěji předvést obecenstvu vlastní, osobitý pohled na svět, to jest na okolí bližší i vzdálenější, na přítele, nepřítele i na sebe. Lidé, kteří by byli schopni tomuto způsobu vyhovět, a na prknech, která ještě zdaleka neznamenala ani ten okresní svět, se upřímně, nekonvenčně, otevřeně projevit. Prostředky, které by celou tuhle produkci umožnily, prostředky obvykle skromné, vybrané po malých částkách od důvěřivých diváků a rozdělené pak větším dílem na výrobní náklady a zcela nepatrným dílem na odměny tvůrcům. Sál, kde by se nadšení a nápady daly za daných podmínek uskutečnit, což většinou znamenalo dát nejdřív místnost -když už nějaká byla - vlastníma rukama zgruntu do pořádku a vlastníma rukama v ní zajistit nejnutnější provoz. Který soubor tohle všechno postupně a s rozličným úspěchem v jednotlivých bodech nabyl, měl naději na trvání delší než pět představení. Vznikalo mnoho skupin. Mnohé z nich nepřežily ani těch pět večerů. Ale ty, co uspěly, přežily už víc než pět let a chystají se zřejmě na existenci podstatně delší. Historie další činnosti vzniklých souborů je pestrá a rozmanitá a bude stručně zachycena v charakteristikách jednotlivých divadel, zastoupených na dvou našich deskách. Společné té historii bylo samozřejmé nalézání vlastní tváře a postupná specializace ve zvolených žánrech. Už ne pouze kabaretní mozaika různorodých čísel, ale soustavné pokusy o ucelený jevištní tvar, kterému sice lze říkat "hra", ale jenž si jen z daleka všímá ustálených konvencí běžné dramatiky. Byl to také odraz nutnosti přejít od počátečních poměrů zcela amatérských, při nichž existence divadla stála především na nadšení a obětavosti kolektivu a méně už na příslušných uměleckých schopnostech každého jednotlivce, k nezbytné profesionalizaci uměleckého, technického i administrativního provozu. Zvyšující se nároky autorské a samozřejmě i stoupající požadavky diváků si žádaly už nejen povolaných (a těch bylo zvláště při prvním vzedmutí vlny, která se vždycky brzy stane módou, dost), ale především vyvolených. To jest těch, kteří umějí, kteří mají kromě entuziasmu také talent, a to právě pro tuhle speciální příležitost. Tak došla ke své dnešní podobě divadla, reprezentující jedno z neobyčejně pozitivních hnutí v československé kultuře, především pro naprosto jednoznačné úzké sepětí všech těchto souborů se současností, s nevulgarizovanou diváckou potřebou intelektuálního humoru, spontánního jevištního projevu, dobré zábavy. Z "malých forem" vzešla obstojná historická kapitola dějin našeho divadla, ne nepodobná dnes už legendární historií Osvobozeného divadla nebo činnosti E. F. Buriana, což jsou ostatně - vedle řady jiných starších i novějších vlivů - právě nejplodnější otcové tohoto živého snažení. Milan Schulz ... Výběr z programů divadel, uvedených na těchto dvou deskách, není samozřejmě absolutně reprezentativní. Někdo jiný by jistě vybral jiné úryvky z her a kabaretů, jiné písničky. Snažili jsme se však zachytit podstatné části nejlepších čísel repertoárové palety zvolených divadel, aby tak alespoň zčásti vynikla jejich osobitost a různorodý přístup k vyjádření společných a jednoznačně progresívně zaměřených myšlenek. Pokud jde o písně, nechtělijsme opakovat ty notoricky známé, které si ostatně lze opatřit na jiných deskách, ale pokusili jsme se zase vybrat písničky charakteristické pro určité divadlo nebo i jen hru. Snad si tímto výběrem většina zájemců připomene své autentické zážitky z představení, která jsou kusými úryvky nepostižitelná. M.S. V kompletu z roku 1965 jsou zastoupena ukázkami z představení tato divadla: Divadlo Semafor, Praha Divadlo Na zábradlí, Praha Divadlo Rokoko, PrahaDivadlo Paravan, Praha D (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Historický, přesto však humorně podaný dokumentární cyklus obsahující nahrávky her Osvobozeneckého divadla v časové posloupnosti. O zábavu se postarají Jiří voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek. (knihydobrovsky.cz)

H. J. Tyl byl opatem řádu premonstrátů v Teplé. Za své mravní postoje byl vězněn jak nacisty za druhé světové války, tak komunisty v padesátých letech. Kniha vzpomínek nejbližších – příbuzných a přátel na vzácného člověka a výjimečnou osobnost, opata tepelského kláštera Heřmana Josefa Tyla. (knihydobrovsky.cz)

Milé děti, v tomto Povídání o pejskovi a kočičce se dozvíte, jak jsme hráli divadlo a co bylo na Mikuláše. Poznali jsme, že když je člověk nemocný, nemůže ven a musí ležet v postýlce, má dlouhou chvíli a když přijdete někoho takového navštívit, uděláte mu tím velikánskou radost. Pěkně si sedněte a přečtěte si naše povídání, jak to doopravdy s tím divadlem a Mikulášem bylo. A pamatujte si, že dělat jiným radost je krásná věc, protože i my jsme takovou radost přinesli panu Čapkovi, když nás maloval, a jeho malé dcerušce Alence, která mu při tom pomáhala. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Tři příběhy nezbedného Hurvínka: Hurvínkovi k narozeninám, Máničce k narozeninám, Hurvínkova černá hodinka. Celkový čas: 77:42 min. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Komentář k původnímu LP 0 58 0404 z roku 1972: Předkládáme veřejnosti studiové nahrávky výňatků z inscenací pražského Divadla na Vinohradech z posledních let. Jsme přesvědčeni, že i tenhle ryze akustický záznam tvorby umělců Vinohradského divadla má svůj pozitivní smysl: že poskytne estetický zážitek i obohacující poznání a že se stane i dokumentem, použitelným pro konfrontaci v několikerém ohledu. Tato konfrontace bude ovšem nejpodlnější u těch, kdo sledují živý pohyb divadelní kultury soustavněji, hlouběji, pro které je důvěrněji známou, organickou součástí osobní kultury a aktivity. Pro ty, kteří si svůj osobní životní styl teprve vytvářejí, zejména pro mladé lidi, však může být poslech našich nahrávek pobídkou a podnětem, hodným dalšího rozvíjení. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Pět příběhů Hurvínkových trampot s taťuldou: Spejbl se učí psí řeči, Spejbl lyžařem, Kravička pana Spejbla, Spejbl na rybách, Spejblův automobil. Celkový čas: 63:13 min. Není hračka. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Historický, přesto však humorně podaný dokumentární cyklus obsahující nahrávky her Osvobozeneckého divadla v časové posloupnosti. O zábavu se postarají Jiří Voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Historický, přesto však humorně podaný dokumentární cyklus obsahující nahrávky her Osvobozeneckého divadla v časové posloupnosti. O zábavu se postarají Jiří voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Historický, přesto však humorně podaný dokumentární cyklus obsahující nahrávky her Osvobozeneckého divadla v časové posloupnosti. O zábavu se postarají Jiří voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Historický, přesto však humorně podaný dokumentární cyklus obsahující nahrávky her Osvobozeneckého divadla v časové posloupnosti. O zábavu se postarají Jiří Voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Jiří voskovec, Jan Verich a Jaroslav Ježek v druhém pokračování záznamů divadelních her. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Humor na CD v podání Bohumila Klepla! Populární herec vypráví neuvěřitelné historky nejen z natáčení. Záznam představení z pražského Divadla Kalich, kde oblíbený bavič líčí své veselé zážitky z herecké profese i ze života. CD představuje Boba Klepla jako skvělého komika, imitátora i vypravěče. Humorné vzpomínky na divadelní zájezdy, na cesty po světě s loutkovým divadlem i na příhody s arménskou maminkou. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře původního LP alba 1 18 2105 "70 let Divadla na Vinohradech" vydaného v Supraphonu v roce 1977 a nyní, v listopadu 2017, poprvé vydávaného digitálně - první představení na prknech Vinohradského divadla se totiž odehrálo 24. listopadu 1907..... Předkládáme veřejnosti studiové nahrávky výňatků z představení pražského Divadla na Vinohradech za poslední období. Výběr byl zaměřen na ty z našich inscenací, které se nějakým způsobem vážou k oslavám sedmdesáti let trvání Divadla na Vinohradech, v nichž lze vystopovat organickou a niternou vazbu ke kořenům a tradicím toho nejlepšího v tomto divadle...V albu jsou zastoupena ( jak díla klasická (Shakespearův Hamlet, Gorkého Letní hosté, Ibsenova Nora, Tolstého Car Fjodor), tak nejsoučasnější novinky původní dramatické tvorby (Jílkův Silvestr). Zároveň je ve výboru zastoupen jeden velmi úspěšný pokus převedení románové látky na jeviště (Clavellův Král krysa). Je to cesta, jež má v Divadle na Vinohradech dlouholetou tradici. Slavné Borovy inscenace románů F.M.Dostojevského byly jedny z prvních. Proto také při této příležitosti připomínáme slavnou inscenaci Zločinu a trestu archivním záznamem Zakopalova Marmeladova. I ve výběru ostatních děl jsme se zaměřili na ta, jejichž uvádění patří k tradicím Vinohradského divadla. Jsou to díla ruské a sovětské klasiky, která od prvopočátku vytvářela profil a specifickou tvář této přední scény. Vzpomínáme-li těch nejranějších představení z let třicátých, jsou to Dostojevského Idiot, Sejfullinové Viriněja, Šolochovova Rozrušená země, Bulgakovova Rodina Turbinovových, Tolstého Živá mrtvola, Anna Karenina a v neposlední řadě Gribojedovo Hoře z rozumu, jež také připomínáme archívním záznamem monologu Čackého (Vladimír Šmeral). Těžko bychom spočítali, kolik inscenací her Shakespearových a Ibsenových spatřilo světlo světa na vinohradské scéně...Ctižádost vinohradských dramaturgů je o to větší a výběr o to závažnější, že v tomto divadle začínali autoři, kteří pro naši divadelní kulturu (a nejen naši) znamenali obrovský přínos (F.Langer, F.Šrámek, K.Čapek, V.Dyk, J. Mahen)... (knihydobrovsky.cz)