Smrt: esej o konečnosti (9788024636795)

Elektronická kniha - autor Francoise Dasturová, 196 stran, česky Člověk ví, že musí zemřít, a toto vědomí patří mezi základní charakteristiky lidskosti, náboženství, metafyzika a kultura si však kladou za cíl smrt přemoci. Západní filosofie od Platóna po Hegela tvrdí, že sám výkon myšlení je překonáním smrti a konečnosti. Kniha F. Dasturové nejprve podává analýzu těchto pokusů vyměřit oblast, která se smrti vymyká, a následně ukazuje, že lze ke smrti zaujmout i vztah, který před ní neuhýbá a nesnaží se ji „zneškodnit“: s oporou v Heideggerově rozboru bytí k smrti se autorka snaží ukázat, že lze o smrti hovořit i jinak – a že tento druh rozpravy nutně vyžaduje svobodné přijetí konečnosti lidské existence. Konečnost, která již nestojí v kontrastu vůči nekonečnosti božského bytí mimo smrt a mimo čas, navrací lidské bytí k jeho pozemskosti, časovosti a tělesnosti. Myšlení smrtelnosti jakožto momentu konstitutivního pro naši otevřenost vůči světu je též... (alza.cz)

Poslední kniha, kterou Günter Grass dopsal a sám ještě připravil do tisku, vyšla několik měsíců po jeho smrti († 13. dubna 2015) a je vskutku důstojným „kšaftem“ — loučením se světem, s literaturou, a především se životem. Není to žádný literární testament, v němž by autor odkazoval potomstvu moudrosti a rady k následování, ani bilance, v níž by účetnicky sčítal zisky a ztráty života, o němž ostatně ví, že jej — i když mu kukačka opakovaně slibuje léta — už může počítat spíš na měsíce. Tato kniha je hlavně výpovědí o prožívané přítomnosti — o závěrečné fázi života, v níž člověk, navzdory všem deficitům staroby, stále ještě plně prožívá vše kolem sebe, ba uvědomuje si a vnímá i věci drobné a nenápadné zvlášť ostře právě proto, že se mu u nich neodbytně vnucuje přídomek „poslední“. Tyto pozdní zážitky a úvahy se odvíjejí v desítkách krátkých textů prozaických i básnických, v nichž se střídají nejrůznější, často groteskně zcizené náměty a nápady osobní, literární i politické (včetně „mámy“ Merkelové), které však při pozornějším čtení vytvářejí rafinovaně propojenou motivickou síť a celostnou kompozici. Základní polohou tohoto loučení není sentimentální nářek, nýbrž originální spojení elegičnosti s humorem — někdy dost černým — a sebeironií, ale také mužná vyrovnanost tváří v tvář neodvratné „konečnosti“. Integrální součástí knihy jsou autorovy vlastní, s texty podstatně související, ne pouze ilustrující grafiky jako další doklad toho, že projev slovesný a výtvarný představovaly u Güntera Grasse dvě rovnomocné složky jeho umělecké osobnosti. (patro.cz)

Poslední kniha, kterou Günter Grass dopsal a sám ještě připravil do tisku, vyšla několik měsíců po jeho smrti († 13. dubna 2015) a je vskutku důstojným "kšaftem" - loučením se světem, s literaturou, a především se životem. Není to žádný literární testament, v němž by autor odkazoval potomstvu moudrosti a rady k následování, ani bilance, v níž by účetnicky sčítal zisky a ztráty života, o němž ostatně ví, že jej - i když mu kukačka opakovaně slibuje léta - už může počítat spíš na měsíce. Tato kniha je hlavně výpovědí o prožívané přítomnosti - o závěrečné fázi života, v níž člověk, navzdory všem deficitům staroby, stále ještě plně prožívá vše kolem sebe, ba uvědomuje si a vnímá i věci drobné a nenápadné zvlášť ostře právě proto, že se mu u nich neodbytně vnucuje přídomek "poslední". Tyto pozdní zážitky a úvahy se odvíjejí v desítkách krátkých textů prozaických i básnických, v nichž se střídají nejrůznější, často groteskně zcizené náměty a nápady osobní, literární i politické (včetně "mámy" Merkelové), které však při pozornějším čtení vytvářejí rafinovaně propojenou motivickou síť a celostnou kompozici. Základní polohou tohoto loučení není sentimentální nářek, nýbrž originální spojení elegičnosti s humorem - někdy dost černým - a sebeironií, ale také mužná vyrovnanost tváří v tvář neodvratné "konečnosti". Integrální součástí knihy jsou autorovy vlastní, s texty podstatně související, ne pouze ilustrující grafiky jako další doklad toho, že projev slovesný a výtvarný představovaly u Güntera Grasse dvě rovnomocné složky jeho umělecké osobnosti. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Günter Grass, 178 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Poslední kniha, kterou Günter Grass dopsal a sám ještě připravil do tisku, vyšla několik měsíců po jeho smrti († 13. dubna 2015) a je vskutku důstojným „kšaftem“ — loučením se světem, s literaturou, a především se životem. Není to žádný literární testament, v němž by autor odkazoval potomstvu moudrosti a rady k následování, ani bilance, v níž by účetnicky sčítal zisky a ztráty života, o němž ostatně ví, že jej — i když mu kukačka opakovaně slibuje léta — už může počítat spíš na měsíce. Tato kniha je hlavně výpovědí o prožívané přítomnosti — o závěrečné fázi života, v níž člověk, navzdory všem deficitům staroby, stále ještě plně prožívá vše kolem sebe, ba uvědomuje si a vnímá i věci drobné a nenápadné zvlášť ostře právě proto, že se mu u nich neodbytně vnucuje přídomek „poslední“. Tyto pozdní zážitky a úvahy se odvíjejí v desítkách krátkých textů prozaických i básnických, v nichž se střídají... (alza.cz)

Pro fanoušky knih Proč? 13× proto a Hledání Aljašky.Tim Macbeth, sedmnáctiletý albín, nedávno přestoupil na prestižní Irvingovu školu, jejíž motto zní: „Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň.“ Ale přítel je to poslední, co Tim hledá — doufá jen, že absolvuje poslední ročník, aniž by vzbudil příliš pozornosti. Ale navzdory své snaze zůstat nenápadný se zamiluje do hvězdy ročníku Vanessy, přítelkyně nejoblíbenějšího studenta na škole. K Timovu překvapení Vanessa jeho lásku opětuje, ale pokud by to někdo zjistil, mohlo by to otřást jejím společenským postavením. Tim a Vanessa navážou utajovaný vztah, ale navíc se musí vypořádat s esejem o tragédii, závěrečnou prací posledního ročníku, kterou zadává nejpřísnější učitel na škole. Kniha je psána střídavě z pohledu zamilovaného Tima a také Duncana, studenta posledního ročníku, který odhaluje celou pravdu o Timovi a Vanesse.Esej o tragédii je působivý příběh o zapovězené lásce a o tom, kam až jsou lidé schopni zajít, aby si uchovali svá tajemství. (knihydobrovsky.cz)

Eric Gill se narodil v roce 1882 v anglickém Brightonu a už v útlém dětství projevoval zájem o písmo a architekturu i nadání pro tyto obory. Na popud W. R. Leihabyho z Centrální školy umění a řemesel začal vyřezávat písmena a navštěvovat výuku Edwarda Johnstona. V roce 1903 odešel na volnou nohu a započal svou celoživotní dráhu jako řemeslník. V roce 1924 jej požádal Stanley Morison, aby napsal článek o typografii do typografického časopisu Fleuron. Odmítl s tím, že typografie "není jeho světem". Už v roce 1925 však Gill rozpracoval několik abeced (z jedné z nich se nakonec stala Perpetua) a také formuloval zásady, které později sebral do svého slavného "Eseje". Eric Gill měl nadání pro bezpočet věcí. Do své smrti v roce 1940 si osvojil mnoho řemesel: byl sochařem, kameníkem, rytcem, filozofem, ilustrátorem a typografem. V srdci však zůstával pokrokovým radikálem a sociálním reformátorem, v jehož práci se vždy odrážela jeho filozofie a jehož ruka se řídila jeho morálním přesvědčením. (knihydobrovsky.cz)

Vizuální poezie na pomezí esejistického žánru. Sbírka je tvořena textovými fragmenty a básnickými konfiguracemi, uspořádanými do gestických básní a typokaligrafií, které jsou pro Guziurovu autorskou tvorbu typické. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Michel Serres, 52 stran, česky Zkušenost mladé generace, kterou Palečka reprezentuje, se radikálně liší od zkušenosti jejích rodičů a učitelů. Žije v symbióze s novými technologiemi, které jí umožňují nevídaně snadný přístup k informacím, ale zároveň ji činí svobodnou a lhostejnou vůči stávajícím autoritám a současnému pasivnímu modelu vzdělávání. Filozof Michel Serres přirovnává dnešní technologickou revoluci ke vzniku písma a vynálezu knihtisku, které od základu změnily fungování společnosti. Kritizuje lpění dnešní vědy na abstrakci a nastiňuje svou vizi vývoje, který bude založen na algoritmech a kódech. Jeho vášnivá obhajoba mladé generace, pronesená na půdě Francouzské akademie, se ve Francii stala bestselerem. (alza.cz)

Esej Tomáš Očadlíka klade otázku, která bychom snad mohli formulovat takto: Nejsou negativní důsledky vědeckého poznání tak významné, že už převyšují všechno kladné, co nám věda poskytla? A pokud nejsou, neblížíme se takovému bodu? Očadlíkův eklekticistický text spojuje vážné myšlenky, sarkasmus i humor, logické úvahy, citáty klasiků, poznámky k aktuálnímu dění i dětsky naivní poznámky imaginární malé holčičky. Tomáš Očadlík je geolog, a Esej o limitované užitečnosti vědy je jeho prvotina. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Pojednání o původu jazyků Jeana-Jacquesa Rousseaua (1712–1778) vychází v českém překladu poprvé. Text sám byl objeven až v autorově pozůstalosti a patří mezi nejvýznamnější na dané téma v dané epoše. Především ve Francii a v Německu se toto téma těšilo pozornosti mnoha předních intelektuálů, přičemž vedle Rousseaua bývá nejčastěji zmiňována trojice J. G. Hamann, J. G. Herder a W. von Humboldt. Rousseauův esej se navíc dostal do centra zájmu díky novodobým interpretacím J. Derridy. U Rousseaua je pravidlem, že jeho díla nejsou psána v akademickém či odborném stylu, a jsou proto snadno přístupná širokému okruhu zájemců. Rousseau se ve svém eseji zamýšlí nad škálou otázek spojených se základním lidským dorozumívacím prostředkem – jazykem. Zároveň polemizuje s názory svých současníků: o vzniku jazyka, vztahu jazyka a podnebí, o rozdílech mezi jazyky, o písmu, o zvukové stránce jazyka a jeho vztahu k hudbě. Rousseauův text jsme doplnili poznámkami, které jej zasazují do dobového kontextu. Knihu uzavírá doslov z pera profesora Miroslava Petříčka. (knihydobrovsky.cz)

Esej Rogera Willemsena nabízí pronikavou úvahu k vnitřní souvislosti Musilova vydaného díla a ke spojnicím tohoto díla s náčrty, deníky a autorovým životem. Jedinečnost Musilova chápání literatury tu je promyšlena v celém svém dosahu a Musil-spisovatel je představen ve své autentické podobě: jako neteologický, zcela nitrosvětský mystik, jako osamělý průzkumník možnosti mezilidských pout, jako autor a konstruktér krajně precizních popisů nevyslovitelna. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Jean Jacques Rousseau, 160 stran Pojednání o původu jazyků Jeana-Jacquesa Rousseaua (1712–1778) vychází v českém překladu poprvé. Text sám byl objeven až v autorově pozůstalosti a patří mezi nejvýznamnější na dané téma v dané epoše. Především ve Francii a v Německu se toto téma těšilo pozornosti mnoha předních intelektuálů, přičemž vedle Rousseaua bývá nejčastěji zmiňována trojice J. G. Hamann, J. G. Herder a W. von Humboldt. Rousseauův esej se navíc dostal do centra zájmu díky novodobým interpretacím J. Derridy. U Rousseaua je pravidlem, že jeho díla nejsou psána v akademickém či odborném stylu, a jsou proto snadno přístupná širokému okruhu zájemců. Rousseau se ve... (alza.cz)

Lévi-Strauss a hudba, Nattiezova studie z roku 2008, představuje jednak souhrnný pohled na problematiku hudby v Lévi-Straussove díle, ale zároveň se na tomto muzikologickém pozadí kriticky vyrovnává s lévi-straussovskou antropologií jako takovou. Nattiez ukazuje, že hudba má v Lévi-Straussove strukturalistickém projektu význam zcela klíčový, neboť právě ona mu poskytuje model pro strukturální analýzu mýtu, tak jak bude rozvíjen zvláště v jeho čtyřsvazkovém souboru Mythologica. Nattiez si ovšem ohledně tohoto hudebního modelu klade mnoho podstatných otázek: mezi ně patří zejména problém srovnávání hudby a jazyka, jisté nesnáze spojené s Lévi-Straussovou metodologií, ale i některé nesrovnalosti týkající se Lévi-Straussovy interpretace konkrétních hudebních děl (především Wagnera). Díky tomu se tato zároveň kritická i obdivná monografie může stát také pozoruhodným a netradičním uvedením do Lévi-Straussovy strukturální antropologie jako takové. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - Francouzský filosof André Glucksmann se ve své eseji zamýšlí nad teroristickými útoky proti USA z 11. září 2001. V rozpětí jedné hodiny, kdy v srdci New Yorku padly mrakodrapy Twin Towers pod útoky letadel řízenýc islámskými teroristy, se svět otřásl v základech a nástoupila nová éra v dějinách lidstva, éra globálního nihilismu. (alza.cz)

Kniha - autor Ville Ropponen, 224 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Po rozpadu Sovětského svazu se národnostní otázka v nástupnickém Rusku omezuje na rozbor čečenských válek a etnografii sibiřských etnik. V evropské části Ruska však žije množství tradičních ugrofinských a obecněji uralských národů, o nichž se téměř nic neví. Tyto národy vládnou tichým, ale kultivovaným hlasem. Po vzoru Finů píšou svou hrdinskou epiku, po vzoru Estonců a Maďarů hledají inspiraci v kultuře a dějinách celé Evropy. Rusové je znát nechtějí, nicméně se zdá, že právě uralské národy jsou jakýmsi jejich podvědomím a že bez skutečného přiznání uralské kulturní a jazykové autonomie nebude Rusko svobodné. Finský novinář a spisovatel Ville Ropponen v eseji Uralské okno rozebírá minulost i současnost uralských národů Ruska a zamýšlí se nad jejich možnostmi přežití. (alza.cz)

Audiokniha MP3 - Výběr dvanácti esejů George Orwella je průřezem vizionářskou tvorbou kultovního britského autora. - autor George Orwell, čte Václav Müller (alza.cz)

Kniha klasika sociologie a etnologie, patřícího do tzv. Durkheimovy školy, z roku 1925 významně ovlivnila vývoj sociální antropologie a patří k povinné četbě řady oborů. Je první systematickou srovnávací prací o výměně darů a prvním dílem pojednávajícím o vztazích mezi vzorci směny a sociální strukturou. Mauss se ve svém díle zaměřil na srovnávací zkoumání forem smlouvy a směny v Polynésii, Melanésii a severozápadní části Ameriky, s dílčími odkazy na právní systémy římské, germánské a klasické indické společnosti. Autor vnímá společnost jako soubor vzájemně souvisejících systémů, v němž se dar stává reprezentací procesů, které se ve společnosti odehrávají. Empirická data z různých koutů světa tak na svou dobu objevně zobecňuje do dynamického popisu společnosti, kde dar vystupuje jako součást právního, ekonomického, náboženského i etického systému. Kniha patří k jeho nejcitovanějším dílům.Marcel Mauss (1872–1950) byl francouzský sociolog a etnolog, žák a synovec Emila Durkheima. Je pokládán za zakladatele ekonomické antropologie a jeho teorie ekonomického chování v archaických společnostech je dodnes vlivná. Je autorem řady studií z obecné sociologické metodologie, o vztazích sociologie, etnologie a psychologie aj. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Roger Willemsen, 266 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Esej Rogera Willemsena nabízí pronikavou úvahu k vnitřní souvislosti Musilova vydaného díla a ke spojnicím tohoto díla s náčrty, deníky a autorovým životem. Jedinečnost Musilova chápání literatury tu je promyšlena v celém svém dosahu a Musil-spisovatel je představen ve své autentické podobě: jako neteologický, zcela nitrosvětský mystik, jako osamělý průzkumník možnosti mezilidských pout, jako autor a konstruktér krajně precizních popisů nevyslovitelna. (alza.cz)

Kniha - autor Miroslav Olšovský, 268 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Moderní literatura spočívá na decentralizovaném psaní a nehierarchickém prezentování v původní nerozlišitelnosti událostí. Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá. Psaní je anarchie a pokračuje jako evidence toho, co chce být řečí sděleno, jako jisté setrvání sdělení v čase. Moderní umělecký jazyk se snaží událostem přiblížit až na hranici jejich reprezentace a ukázat je v jejich stávání se událostmi. Takový jazyk se stává jazykem pohybu, jazykem kinematografickým a evidentním. Psaní je „permanentní evidencí“, je clonou (Gombrowicz) i průhledem (Nabokov). Kniha pojednává o projevech psaní a vidění nejen v tvorbě Gombrowicze a Nabokova, ale také Babela, Becketta, Bělého, Čechova, Kafky, Pilňaka anebo Prousta. (alza.cz)

Kniha - autor Jean-Jacques Nattiez, 296 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Lévi-Strauss a hudba, Nattiezova studie z roku 2008, představuje jednak souhrnný pohled na problematiku hudby v Lévi-Straussove díle, ale zároveň se na tomto muzikologickém pozadí kriticky vyrovnává s lévi-straussovskou antropologií jako takovou. Nattiez ukazuje, že hudba má v Lévi-Straussove strukturalistickém projektu význam zcela klíčový, neboť právě ona mu poskytuje model pro strukturální analýzu mýtu, tak jak bude rozvíjen zvláště v jeho čtyřsvazkovém souboru Mythologica. Nattiez si ovšem ohledně tohoto hudebního modelu klade mnoho podstatných otázek: mezi ně patří zejména problém srovnávání hudby a jazyka, jisté nesnáze spojené s Lévi-Straussovou metodologií, ale i některé nesrovnalosti týkající se Lévi-Straussovy interpretace konkrétních hudebních děl (především Wagnera). Díky tomu se tato zároveň kritická i obdivná monografie může stát také pozoruhodným a netradičním uvedením... (alza.cz)

Filosofické eseje jsou souhrnem příležitostných úvah, které vznikaly v průběhu deseti let. Rozličná témata těchto úvah spojuje základní filosofické východisko autora, jež lze postihnout tvrzením, že žijeme v době, jejíž zvláštnost je především v tom, že přestává rozumět sama sobě. Tento náhled je rozhodujícím kritériem nejen pro volbu témat, ale také pro výběr autorů, jimiž se jednotlivé eseje věnují (např. Spengler, Berďajev, Lévinas, Šafařík, Tolstoj). (patro.cz)

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90–99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981–1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje shrnuje všechny dosud tiskem nevydané soubory esejů, které si Jan Vladislav sám uspořádal. (patro.cz)

„Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě. (patro.cz)

Kniha esejů především o etickém poslání spisovatele. Leitmotivem všech textů, z nichž ty nejstarší pocházejí z šedesátých let a nejnovější plně zapadají do rámce proměnlivého postmoderního paradigmatu, je spisovatelova nejistota, zda se mu bude dostávat prostředků i sil k tomu, aby vypověděl vše, co ví, a nejistota možná ještě tíživější, zda slova, jenž jsou dána k dispozici, budou s to inferno prožitků a poznání popsat. Knihu doprovázejí fotografie Petry Růžičkové, na kterých zachytila Arnošta Lustiga v autentickém prostředí bývylého terezínského ghetta i v nynějším terezínském památníku. (knihydobrovsky.cz)

Kniha seznamuje českého čtenáře s Montaleho pozoruhodnou a závažnou tvorbou esejistickou a kritickou, kterou autor sám nazýval svým "vedlejším povoláním" (Il secondo mestiere). Soubor Montaleho kritických esejů je širokým výběrem z textů, jež vznikaly v průběhu půl století a v nichž je mimořádně pronikavě analyzována zejména italská, francouzská a anglická poezie a próza. Montale soudí literární díla z velmi koherentní estetické pozice a jeho eseje jsou skutečným gejzírem přesných detailních postřehů. Ač zůstává i ve svých kritických postojích jedním z velkých reprezentantů evropského modernismu, je zároveň pronikavým soudcem slepých uliček avantgardních experimentů. Překladatel a editor knihy Jiří Pelán doplnil knihu doslovem a řadou edičních poznámek a vysvětlivek. (knihydobrovsky.cz)

„Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě. (knihydobrovsky.cz)

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90-99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981-1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje shrnuje všechny dosud tiskem nevydané soubory esejů, které si Jan Vladislav sám uspořádal. (knihydobrovsky.cz)

Tento výbor z esejů Josepha Epsteina - představující ovšem jen zlomek z jeho rozsáhlé tvorby - je veden snahou ukázat šíři a pestrost autorových zájmů. Čtenář v něm nalezne tři základní tematické okruhy. První se vytvářel v závislosti na Epsteinově povolání univerzitního učitele literatury. Jeho znalosti i přehled zejména americké literární produkce staršího i novějšího data jsou famózní. Epstein nám ukazuje, do jaké hloubky lze číst a přemýšlet o přečteném. Druhý je utvořen z jeho celoživotní snahy pochopit řeckou a římskou literární a kulturní tradici včetně latiny. To dokládají nejen rozbory děl autorů jako Hérodotos a Tacitus, ale i Epsteinova touha o proniknutí do tajů latinského jazyka. Třetí okruh je založen na jeho zájmu o věci veřejné. Epstein je "ze staré školy" a nehodlá se přizpůsobovat módním trendům, například politické korektnosti a cancel kultuře. Je však zapotřebí dodat, že jeho politická nekorektnost je chytrá, kultivovaná a vtipná. Vtip ostatně netvoří v Epsteinově díle nějaký ornament, je bytostnou součástí jeho uvažování i psaní. Tento humor svou kreativitou připomene českému čtenáři jiného brilantního anglicky píšícího esejisty - G. K. Chestertona. (knihydobrovsky.cz)

„Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě. (vemzu.cz)

Kniha - autor Francois Furet, 630 stran, slovensky, brožovaná bez přebalu lesklá Monumentální esej přímo inspirovaná pádem komunismu je ideovou i skutkovou bilancí komunismu ve 20. století, je zamyšlením nad abstraktní univerzálností komunismu a jeho konkrétním ztělesněním v dějinách. Autor se zamýšlí nad imaginárním vztahem lidí 20. století ke komunistické ideji. (alza.cz)

Kniha - Ústředním tématem knihy je fenomenologie tělesnosti v díle francouzského filosofa Michela Henryho (1922–2002). V první kapitole jsou nastíněny Henryho fenomenologická metoda a to, jak se jeho „materiální fenomenologie“ vyrovnává s „klasickou fenomenologií“ reprezentovanou fenomenologií Edmunda Husserla a Martina Heideggera. V druhé kapitole – věnované Henryho pojetí „tělesnosti“ – autor nejdříve představí neprávem pozapomenutého francouzského filosofa Maina de Birana, popíše Henryho konfrontaci s filosofií tělesnosti u Condillaca, Husserla a Merleau-Pontyho, aby následně vyložil Henryho fenomenologii těla, totiž jeho pozoruhodný popis manifestace dvou tělesných systémů tvořených třemi modalitami těla (absolutní, organické, objektivní čili fyzické tělo). V závěru kapitoly nastolí otázku „unitární teorie těla“, jež je představena jako Henryho originální příspěvek k diskusi o problematice tzv. tělesného schématu. Nakonec se zabývá Henryho navýsost... (alza.cz)

Kniha - autor Marcel Mauss, 232 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Kniha klasika sociologie a etnologie, patřícího do tzv. Durkheimovy školy, z roku 1925 významně ovlivnila vývoj sociální antropologie a patří k povinné četbě řady oborů. Je první systematickou srovnávací prací o výměně darů a prvním dílem pojednávajícím o vztazích mezi vzorci směny a sociální strukturou. Mauss se ve svém díle zaměřil na srovnávací zkoumání forem smlouvy a směny v Polynésii, Melanésii a severozápadní části Ameriky, s dílčími odkazy na právní systémy římské, germánské a klasické indické společnosti. Autor vnímá společnost jako soubor vzájemně souvisejících systémů, v němž se dar stává reprezentací procesů, které se ve společnosti odehrávají. Empirická data z různých koutů světa tak na svou dobu objevně zobecňuje do dynamického popisu společnosti, kde dar vystupuje jako součást právního, ekonomického, náboženského i etického systému. Kniha patří k jeho nejcitovanějším dílům. (alza.cz)

Nizozemský kultúrny historik Johan Huizinga (1872-1945) sa preslávil najmä dvoma knihami, medievistickou prácou Jeseň stredoveku (1919) a kultúrnofilozofickou štúdiou Homo ludens (1938). Okrem toho je však aj autorom mnohých ďalších kníh a esejí z oblasti ranomoderných európskych dejín (napr. Erasmus, Kultúra Nizozemska v 17. storočí), z dejín USA (Človek a dav v Amerike, Amerika ako žije a myslí), z indickej literatúry (Vidušaka) a takisto kritických diel o úpadku modernej západnej civilizácie v 20. storočí (V tieňoch zajtrajška, Zhanobený svet). Vo všetkých týchto dielach sa prejavil nielen ako brilantný mysliteľ, ale aj ako skvelý literát. Súčasný výber jeho esejí približuje túto veľkú osobnosť európskej vzdelanosti prvej polovice minulého storočia ako vnímavého kultúrneho historika, ktorý mal nielen presné predstavy o základoch európskej civilizácie a kultúrnom jestvovaní jednotlivca i spoločnosti, ale aj o poslaní modernej historickej vedy. (patro.cz)

Menno ter Braak (1902-1940), pôvodným školením historik, je najvýznamnejším predstaviteľom medzivojnovej nizozemskej literárnej kritiky. Ako spoluzakladateľ literárneho časopisu Forum bol obávaným polemikom, no zároveň presvedčeným demokratom a "europeizátorom" provinčných pomerov v holandskej kultúre. Dôsledne presadzoval nové personalistické kritériá posudzovania domácej literárnej tvorby, otváral svojim krajanom obzory smerom k západo- i východoeurópskym literatúram a angažoval sa aj za avantgardné filmové umenie. Počas svojho krátkeho, no mimoriadne plodného života plného bojov napísal niekoľko kníh esejí (Politik bez strany, Rozlúčka s krajinou pastorov, O starých a nových kresťanoch, Karneval mešťanov, Demaskovanie krásy, Cinema militans a i.). Bol jediným nizozemským intelektuálom, ktorý sa v roku 1938 vyslovil proti mníchovskej zrade a rozbitiu ČeskoSlovenska. V deň okupácie Nizozemska hitlerovským Nemeckom odišiel dobrovoľne zo života. (patro.cz)

Menno ter Braak (1902-1940), pôvodným školením historik, je najvýznamnejším predstaviteľom medzivojnovej nizozemskej literárnej kritiky. Ako spoluzakladateľ literárneho časopisu Forum bol obávaným polemikom, no zároveň presvedčeným demokratom a "europeizátorom" provinčných pomerov v holandskej kultúre. Dôsledne presadzoval nové personalistické kritériá posudzovania domácej literárnej tvorby, otváral svojim krajanom obzory smerom k západo- i východoeurópskym literatúram a angažoval sa aj za avantgardné filmové umenie. Počas svojho krátkeho, no mimoriadne plodného života plného bojov napísal niekoľko kníh esejí (Politik bez strany, Rozlúčka s krajinou pastorov, O starých a nových kresťanoch, Karneval mešťanov, Demaskovanie krásy, Cinema militans a i.). Bol jediným nizozemským intelektuálom, ktorý sa v roku 1938 vyslovil proti mníchovskej zrade a rozbitiu ČeskoSlovenska. V deň okupácie Nizozemska hitlerovským Nemeckom odišiel dobrovoľne zo života. (knihydobrovsky.cz)

Nizozemský kultúrny historik Johan Huizinga (1872-1945) sa preslávil najmä dvoma knihami, medievistickou prácou Jeseň stredoveku (1919) a kultúrnofilozofickou štúdiou Homo ludens (1938). Okrem toho je však aj autorom mnohých ďalších kníh a esejí z oblasti ranomoderných európskych dejín (napr. Erasmus, Kultúra Nizozemska v 17. storočí), z dejín USA (Človek a dav v Amerike, Amerika ako žije a myslí), z indickej literatúry (Vidušaka) a takisto kritických diel o úpadku modernej západnej civilizácie v 20. storočí (V tieňoch zajtrajška, Zhanobený svet). Vo všetkých týchto dielach sa prejavil nielen ako brilantný mysliteľ, ale aj ako skvelý literát. Súčasný výber jeho esejí približuje túto veľkú osobnosť európskej vzdelanosti prvej polovice minulého storočia ako vnímavého kultúrneho historika, ktorý mal nielen presné predstavy o základoch európskej civilizácie a kultúrnom jestvovaní jednotlivca i spoločnosti, ale aj o poslaní modernej historickej vedy. (knihydobrovsky.cz)

Básník, prozaik, překladatel, publicista, dramatik a scénárista Hans Magnus Ensensberger patří již po několik desetiletí mezi nejpozoruhodnější a také nejznámější osobnosti německé literatury. Kniha přináší ukázku jeho brilantních a velmi oceňovaných esejů v překladu Jiřího Stromšíka. Svazek obsahuje eseje: Aporie avantgardy; Na obranu normálnosti; Vyhlídky na občanskou válku; Muži hrůzy - Esej o radikálním desperátovi a doslov od Jiřího Stromšíka. (knihydobrovsky.cz)

Eseje a texty z česko-rakouského pomezí a Šumavy. REVERS OBÁLKY Deset tisíc kroků Vede na horu Deset tisíc je věcí Kolem nás Úzká je stezka Mezi kamením, kořeny stromů A borůvčím Poutník stoupá vzhůru Krok za krokem Jde a nespěchá Každý krok je už započten Je deset tisíc kroků Na vrchol hory J. K. Cestou na Mandelstein (knihydobrovsky.cz)

Filosofické eseje jsou souhrnem příležitostných úvah, které vznikaly v průběhu deseti let. Rozličná témata těchto úvah spojuje základní filosofické východisko autora, jež lze postihnout tvrzením, že žijeme v době, jejíž zvláštnost je především v tom, že přestává rozumět sama sobě. Tento náhled je rozhodujícím kritériem nejen pro volbu témat, ale také pro výběr autorů, jimiž se jednotlivé eseje věnují (např. Spengler, Berďajev, Lévinas, Šafařík, Tolstoj). (knihydobrovsky.cz)

Kniha nabízí tematicky uspořádané eseje, které se soustřeďují vždy na jeden aspekt výchovného úsilí. Pro vyhodnocování závažnosti těchto aspektů autor vybírá reprezentativní osobnosti, jejichž názory na výchovu vzájemně konfrontuje. Mezi zvolenými tématy se objevuje například otázka, jak souvisí výchova s lidskou přirozeností. Teprve po vyjasňování předpokladů výchovy mohou následovat otázky po úloze učitele či úloze odměn a trestů ve výchově. Autor si všímá rozličných odůvodnění výchovného působení a má očividný sklon zpochybňovat příliš snadné vrůstání do metodicky zajišťovaných předsudků. Přes počáteční hledání archetypálního zakotvení výchovy u Sókrata a Platóna se kniha převážně zaměřuje na novověké klasiky filosofie výchovy (např. Locke, Komenský, Rousseau, Pestalozzi, Herbart, Owen). Své pozorování autor protahuje až do dvacátého století, v němž mimo jiné sleduje různá ideologizující zneužívání výchovných postupů. (patro.cz)

Kniha, kterou předkládáme čtenářům, přináší výběr z textů historika politiky a kultury Doc. PhDr. Františka Červinky, CSc. (14. ledna 1923 - 4. března 1981), vědce a myslitele, znalce filozofické, literární, divadelní, výtvarné a hudební kultury s evropským rozhledem. Čtenáři dává nahlédnout do Červinkovy "historické dílny" a sledovat historikovo myšlení v jeho pohybu a vývoji. Historie pro Červinku není skladištěm pozoruhodných, leč mrtvých faktů, ale stále živým pramenem a inspirací pro řešení těch nejaktuálnějších otázek. Kniha "STUDIE ESEJE POLEMIKY" představuje výbor z historické publicistiky vydávané v prestižních periodikách (Divadlo, Literární noviny, Dějiny a současnost atd.) i samostatné studie z let 1947-69. Červinkovo dílo vyrůstá z intelektuální poctivosti, vnitřní svobody a integrity na cestě historického poznání. Překračování tematického a chronologického vymezení dělá ze souboru Červinkových textů celek, jenž je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů a talentu. ( Z obsahu: Svět Boženy Němcové, Historické svědectví Ericha Marie Remarquea, Bertha Suttnerová a pacifismus, Hilsnerova aféra a její literární dozvuk, Spor o smysl českých dějin 1912, Existencialismus a kritika, Komu patří Voskovec a Werich, Svoboda a kázeň v našich dějinách atd.). (patro.cz)

Dílo kritika a překladatele Jana Franze (17. dubna 1910-6. dubna 1946) vyniká uceleností a pronikavostí myšlení, ačkoliv není rozsáhlé. Franz publikoval v krátkém časovém období mezi lety 1931 až 1935, kdy přispíval do časopisů Tvar, Akord, Listy pro umění a kritiku, Archy. V roce 1932 se podílel na vzniku revue Řád a polovinu prvního ročníku též spoluredigoval. Svá kritéria si tříbil především na francouzské literatuře, například Paulu Claudelovi nebo Georgesi Bernanosovi, jejichž texty též překládal. Josef Florian, který si pozorně všímal Franzova daru rozlišovat i obhájit vlastní soudy, o něm napsal: "Pan Franz má svůj stylový ideál."Kniha soustřeďuje veškerou původní Franzovu tvorbu - eseje, kritiky, glosy a polemiky. Mezi nimi patří k nejvýznamnějším precizně argumentované texty o dílech Konstantina Biebla, Františka Gellnera, Vítězslava Nezvala, Jana Čepa a Jaroslava Durycha. Odeslaná korespondence zahrnuje dopisy z třicátých let, adresované přátelům Vlastimilu Vokolkovi, Janu Čepovi, Bohuslavu Reynkovi, Janu Zahradníčkovi, Františku Halasovi, Janu Hertlovi, i pozdější dopisy, které psal Franz z totálního nasazení v Lipsku Cyrilu Merhoutovi a rodině. Knihu doprovází doslov Miloše Doležala, bibliografe, komentáře a fotografická příloha. (knihydobrovsky.cz)

Kniha, kterou předkládáme čtenářům, přináší výběr z textů historika politiky a kultury Doc. PhDr. Františka Červinky, CSc. (14. ledna 1923 - 4. března 1981), vědce a myslitele, znalce filozofické, literární, divadelní, výtvarné a hudební kultury s evropským rozhledem. Čtenáři dává nahlédnout do Červinkovy "historické dílny" a sledovat historikovo myšlení v jeho pohybu a vývoji. Historie pro Červinku není skladištěm pozoruhodných, leč mrtvých faktů, ale stále živým pramenem a inspirací pro řešení těch nejaktuálnějších otázek. Kniha "STUDIE ESEJE POLEMIKY" představuje výbor z historické publicistiky vydávané v prestižních periodikách (Divadlo, Literární noviny, Dějiny a současnost atd.) i samostatné studie z let 1947-69. Červinkovo dílo vyrůstá z intelektuální poctivosti, vnitřní svobody a integrity na cestě historického poznání. Překračování tematického a chronologického vymezení dělá ze souboru Červinkových textů celek, jenž je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů a talentu. ( Z obsahu: Svět Boženy Němcové, Historické svědectví Ericha Marie Remarquea, Bertha Suttnerová a pacifismus, Hilsnerova aféra a její literární dozvuk, Spor o smysl českých dějin 1912, Existencialismus a kritika, Komu patří Voskovec a Werich, Svoboda a kázeň v našich dějinách atd.). (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Výběr dvanácti esejů George Orwella je průřezem vizionářskou tvorbou kultovního britského autora. Eseje s širokým tematickýcm záberem vybral a interpretuje novinář a dokumentarista Václav Müller, který se dílem George Orwella dlouhodobě zabývá. Součástí jsou oceňované texty Proč píšu, Svoboda tisku či Úpadek anglické vraždy, ale i méně známé, zábavné úvahy dotýkající se specifik života ve Velké Británii Orwellovy doby, především poloviny 40. let minulého století. Texty jako Šálek dobrého čaje nebo Na obranu anglické kuchyně jsou popisem esence anglické duše, drobnokresbou radostí britské každodennosti. Závěrečný esej, Zamyšlení nad ropuchou obecnou pak oslavuje příchod jara, tedy každoročního znovuzrození přírody a obrody života navzdory všem diktátorům a byrokratům světa. (knihydobrovsky.cz)

Když na sklonku života Pierre Reverdy (1889-1960) bilancoval svou básnickou tvorbu, napsal: "Myslím, že nejsem ani básník, ani spisovatel, ani umělec. Ale člověk, který nenašel jiný způsob, jak zůstat ve styku s životem, jak se udržet nad hladinou. Psal jsem, jako se chytáme záchranného pásu." Reverdyho eseje a poznámky o umění mají dvojí kvalitu - soudu velmi vzdělaného intelektuála a citlivosti básníka. Ve dvacátých letech dochází u Reverdyho k osobní krizi, pálí rukopisy a opouští Paříž. Rozhodne se pro samotu v Solesmes v blízkosti kláštera s proslulou školou gregoriánského chorálu. Zde po celý zbytek života zaznamenává své postřehy a úvahy, shromážděné postupně do tří knih Žíněná rukavice (1926), Můj palubní deník (1948), Páté přes deváté (1956). Výběr některých zápisků vyšel ve výboru Jiřího Pelána Palubník deník (1989). Přihlédli jsme k tomu a zaměřili se hlavně na nepřeložené části, věnované zvláště výtvarnému umění a principu tvorby, stejně jako na některé eseje vydané časopisecky. (knihydobrovsky.cz)

Svazek Eseje a kritiky přináší výbor z autorových textů vytvořených v období let 1971-2016. Milan Nápravník (1931-2017) byl český surrealistický básník, esejista, dramaturg, autor rozhlasových her, malíř, fotograf a sochař. V roce 1968 odchází do emigrace, kde po přechodném pobytu v Západním Berlíně a Paříži působí jako rozhlasový redaktor v německém Kolíně nad Rýnem. Autor několika knižních titulů - básnických sbírek, próz a souborů esejistických textů. Se svými asamblážemi, malbami, skulpturami a fotografiemi se zúčastňuje řady výstav ve Francii, Velké Británii a Spolkové republice Německo. V roce 1996 vystavuje také v Praze ve výstavní síni Mladé Fronty a po jeho smrti uspořádá retrospektivní výstavu Nápravníkova výtvarného díla pražská Galerie Maldoror (2018). Jako člen Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) se hlavně v sedmdesátých a osmdesátých létech podílí aktivním způsobem na tamním politickém dění. Svazek Eseje a kritiky přináší výbor z autorových textů vytvořených v období let 1971-2016. (knihydobrovsky.cz)

Kniha, kterou předkládáme čtenářům, přináší výběr z textů historika politiky a kultury Doc. PhDr. Františka Červinky, CSc. (14. ledna 1923 - 4. března 1981), vědce a myslitele, znalce filozofické, literární, divadelní, výtvarné a hudební kultury s evropským rozhledem. Čtenáři dává nahlédnout do Červinkovy "historické dílny" a sledovat historikovo myšlení v jeho pohybu a vývoji. Historie pro Červinku není skladištěm pozoruhodných, leč mrtvých faktů, ale stále živým pramenem a inspirací pro řešení těch nejaktuálnějších otázek. Kniha "STUDIE ESEJE POLEMIKY" představuje výbor z historické publicistiky vydávané v prestižních periodikách (Divadlo, Literární noviny, Dějiny a současnost atd.) i samostatné studie z let 1947-69. Červinkovo dílo vyrůstá z intelektuální poctivosti, vnitřní svobody a integrity na cestě historického poznání. Překračování tematického a chronologického vymezení dělá ze souboru Červinkových textů celek, jenž je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů a talentu. ( Z obsahu: Svět Boženy Němcové, Historické svědectví Ericha Marie Remarquea, Bertha Suttnerová a pacifismus, Hilsnerova aféra a její literární dozvuk, Spor o smysl českých dějin 1912, Existencialismus a kritika, Komu patří Voskovec a Werich, Svoboda a kázeň v našich dějinách atd.). (knihydobrovsky.cz)

Psychologicko-filosofická zamyšlení o existenciálních rozměrech lidského života - vnitřního i vnějšího. Smitka zkoumá hranice "normálnosti" a "bláznovství", mládí a stáří, času a nesmrtelnosti, života a smrti. Kořeny těchto otázek hledá u antických filosofů, u Erasma Rotterdamského či u Masaryka, ale také u Shakespearova Krále Leara, Cervantesova Dona Quijota či Wildova Doriana Graye. Všechny tyto motivy slouží jako zrcadlo našich každodenních životů. Jiřiny Šiklová v předmluvě říká: "Je to filosofie pro život a vyplývající ze života. Čtěte pomalu a objevíte v těchto textech krásu i hloubku." (knihydobrovsky.cz)

Sebastián Jahič (*1990) je pseudonym slovenského autora esoterických a okultních esejí a románů z oblasti transgresivní fikce. Jeho knižním debutem byl okultní román Zapálili jsme onen svět (2016). V nakladatelství Sol Noctis mu v roce 2020 vyšly teoretické práce s názvy Antagonista a Satanismus v 21. století; v roce 2021 vydává rozsáhlou studii s názvem Theléma Aleistera Crowleyho: Magie, mysticismus a etika Nového aeonu. Živí se překladatelstvím a redigováním sociopolitické, filosofické a náboženské literatury. První svazek jeho sesbíraných Magických esejí obsahuje téměř výhradně nové texty, včetně článků o metafyzicko-prehistorickém pojetí tzv. Zlatého věku, virtuálním světě coby hypotetické jedenácté sefiře (submalchutu), esoterickém výkladu již klasického díla Františka Švantnera s názvem Nevesta hô? (česky Nevěsta hor), planetárních thelémských hexagramových obřadech a obřadě Daatu, vybraných aberacích provázejících hnutí integrálního tradicionalismu, nových thelémských eucharistických obřadech, životním díle Henryho Dargera a v neposlední řadě také o vnitřním významu seriálu Twin Peaks. (knihydobrovsky.cz)

„Obecné vědomosti mají hlupáci,“ napsal kdysi William Blake. Spáchat krátký medailon na téma Martinů či Janáček dokáže každý, kdo má internet. Bydlet v hudbě dvacátého století znamená však něco docela jiného. Jaroslav Mihule napsal zakladatelské monografi e o Bohuslavovi Martinů. S jistotou, znalostí a láskou však prochází dílem i dalších skladatelů a instrumentalistů. Osobní poznání těchto velikánů, analýza jejich jednotlivých kompozic, ale i Mihuleho eseje na obecnější témata představují vynikající opozici vůči výše uvedené citaci, neboť přinášejí vědomosti partikulární, detailní. A ty oceňoval nejen William Blake, jelikož jedině ty přinesou skutečné poznání. (patro.cz)