Smrt: esej o konečnosti (9788024636795)

Elektronická kniha - autor Francoise Dasturová, 196 stran, česky Člověk ví, že musí zemřít, a toto vědomí patří mezi základní charakteristiky lidskosti, náboženství, metafyzika a kultura si však kladou za cíl smrt přemoci. Západní filosofie od Platóna po Hegela tvrdí, že sám výkon myšlení je překonáním smrti a konečnosti. Kniha F. Dasturové nejprve podává analýzu těchto pokusů vyměřit oblast, která se smrti vymyká, a následně ukazuje, že lze ke smrti zaujmout i vztah, který před ní neuhýbá a nesnaží se ji „zneškodnit“: s oporou v Heideggerově rozboru bytí k smrti se autorka snaží ukázat, že lze o smrti hovořit i jinak – a že tento druh rozpravy nutně vyžaduje svobodné přijetí konečnosti lidské existence. Konečnost, která již nestojí v kontrastu vůči nekonečnosti božského bytí mimo smrt a mimo čas, navrací lidské bytí k jeho pozemskosti, časovosti a tělesnosti. Myšlení smrtelnosti jakožto momentu konstitutivního pro naši otevřenost vůči světu je též... (alza.cz)

Poslední kniha, kterou Günter Grass dopsal a sám ještě připravil do tisku, vyšla několik měsíců po jeho smrti († 13. dubna 2015) a je vskutku důstojným "kšaftem" - loučením se světem, s literaturou, a především se životem. Není to žádný literární testament, v němž by autor odkazoval potomstvu moudrosti a rady k následování, ani bilance, v níž by účetnicky sčítal zisky a ztráty života, o němž ostatně ví, že jej - i když mu kukačka opakovaně slibuje léta - už může počítat spíš na měsíce. Tato kniha je hlavně výpovědí o prožívané přítomnosti - o závěrečné fázi života, v níž člověk, navzdory všem deficitům staroby, stále ještě plně prožívá vše kolem sebe, ba uvědomuje si a vnímá i věci drobné a nenápadné zvlášť ostře právě proto, že se mu u nich neodbytně vnucuje přídomek "poslední". Tyto pozdní zážitky a úvahy se odvíjejí v desítkách krátkých textů prozaických i básnických, v nichž se střídají nejrůznější, často groteskně zcizené náměty a nápady osobní, literární i politické (včetně "mámy" Merkelové), které však při pozornějším čtení vytvářejí rafinovaně propojenou motivickou síť a celostnou kompozici. Základní polohou tohoto loučení není sentimentální nářek, nýbrž originální spojení elegičnosti s humorem - někdy dost černým - a sebeironií, ale také mužná vyrovnanost tváří v tvář neodvratné "konečnosti". Integrální součástí knihy jsou autorovy vlastní, s texty podstatně související, ne pouze ilustrující grafiky jako další doklad toho, že projev slovesný a výtvarný představovaly u Güntera Grasse dvě rovnomocné složky jeho umělecké osobnosti. (knihydobrovsky.cz)

Poslední kniha, kterou Günter Grass dopsal a sám ještě připravil do tisku, vyšla několik měsíců po jeho smrti († 13. dubna 2015) a je vskutku důstojným „kšaftem“ — loučením se světem, s literaturou, a především se životem. Není to žádný literární testament, v němž by autor odkazoval potomstvu moudrosti a rady k následování, ani bilance, v níž by účetnicky sčítal zisky a ztráty života, o němž ostatně ví, že jej — i když mu kukačka opakovaně slibuje léta — už může počítat spíš na měsíce. Tato kniha je hlavně výpovědí o prožívané přítomnosti — o závěrečné fázi života, v níž člověk, navzdory všem deficitům staroby, stále ještě plně prožívá vše kolem sebe, ba uvědomuje si a vnímá i věci drobné a nenápadné zvlášť ostře právě proto, že se mu u nich neodbytně vnucuje přídomek „poslední“. Tyto pozdní zážitky a úvahy se odvíjejí v desítkách krátkých textů prozaických i básnických, v nichž se střídají nejrůznější, často groteskně zcizené náměty a nápady osobní, literární i politické (včetně „mámy“ Merkelové), které však při pozornějším čtení vytvářejí rafinovaně propojenou motivickou síť a celostnou kompozici. Základní polohou tohoto loučení není sentimentální nářek, nýbrž originální spojení elegičnosti s humorem — někdy dost černým — a sebeironií, ale také mužná vyrovnanost tváří v tvář neodvratné „konečnosti“. Integrální součástí knihy jsou autorovy vlastní, s texty podstatně související, ne pouze ilustrující grafiky jako další doklad toho, že projev slovesný a výtvarný představovaly u Güntera Grasse dvě rovnomocné složky jeho umělecké osobnosti. (patro.cz)

Kniha - autor Günter Grass, 178 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Poslední kniha, kterou Günter Grass dopsal a sám ještě připravil do tisku, vyšla několik měsíců po jeho smrti († 13. dubna 2015) a je vskutku důstojným „kšaftem“ — loučením se světem, s literaturou, a především se životem. Není to žádný literární testament, v němž by autor odkazoval potomstvu moudrosti a rady k následování, ani bilance, v níž by účetnicky sčítal zisky a ztráty života, o němž ostatně ví, že jej — i když mu kukačka opakovaně slibuje léta — už může počítat spíš na měsíce. Tato kniha je hlavně výpovědí o prožívané přítomnosti — o závěrečné fázi života, v níž člověk, navzdory všem deficitům staroby, stále ještě plně prožívá vše kolem sebe, ba uvědomuje si a vnímá i věci drobné a nenápadné zvlášť ostře právě proto, že se mu u nich neodbytně vnucuje přídomek „poslední“. Tyto pozdní zážitky a úvahy se odvíjejí v desítkách krátkých textů prozaických i básnických, v nichž se střídají... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Michel Serres, 52 stran, česky Zkušenost mladé generace, kterou Palečka reprezentuje, se radikálně liší od zkušenosti jejích rodičů a učitelů. Žije v symbióze s novými technologiemi, které jí umožňují nevídaně snadný přístup k informacím, ale zároveň ji činí svobodnou a lhostejnou vůči stávajícím autoritám a současnému pasivnímu modelu vzdělávání. Filozof Michel Serres přirovnává dnešní technologickou revoluci ke vzniku písma a vynálezu knihtisku, které od základu změnily fungování společnosti. Kritizuje lpění dnešní vědy na abstrakci a nastiňuje svou vizi vývoje, který bude založen na algoritmech a kódech. Jeho vášnivá obhajoba mladé generace, pronesená na půdě Francouzské akademie, se ve Francii stala bestselerem. (alza.cz)

eBook:,Pojednání o původu jazyků Jeana-Jacquesa Rousseaua (1712–1778) vychází v českém překladu poprvé. Text sám byl objeven až v autorově pozůstalosti a patří mezi nejvýznamnější na dané téma v dané epoše. Především ve Francii a v Německu se toto téma těšilo pozornosti mnoha předních intelektuálů, přičemž vedle Rousseaua bývá nejčastěji zmiňována trojice J. G. Hamann, J. G. Herder a W. von Humboldt. Rousseauův esej se navíc dostal do centra zájmu díky novodobým interpretacím J. Derridy. U Rousseaua je pravidlem, že jeho díla nejsou psána v akademickém či odborném stylu, a jsou proto snadno přístupná širokému okruhu zájemců. Rousseau se ve svém eseji zamýšlí nad škálou otázek spojených se základním lidským dorozumívacím prostředkem – jazykem. Zároveň polemizuje s názory svých současníků: o vzniku jazyka, vztahu jazyka a podnebí, o rozdílech mezi jazyky, o písmu, o zvukové stránce jazyka a jeho vztahu k hudbě. Rousseauův text jsme doplnili poznámkami, které jej zasazují do dobového kontextu. Knihu uzavírá doslov z pera profesora Miroslava Petříčka. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Jean Jacques Rousseau, 160 stran Pojednání o původu jazyků Jeana-Jacquesa Rousseaua (1712–1778) vychází v českém překladu poprvé. Text sám byl objeven až v autorově pozůstalosti a patří mezi nejvýznamnější na dané téma v dané epoše. Především ve Francii a v Německu se toto téma těšilo pozornosti mnoha předních intelektuálů, přičemž vedle Rousseaua bývá nejčastěji zmiňována trojice J. G. Hamann, J. G. Herder a W. von Humboldt. Rousseauův esej se navíc dostal do centra zájmu díky novodobým interpretacím J. Derridy. U Rousseaua je pravidlem, že jeho díla nejsou psána v akademickém či odborném stylu, a jsou proto snadno přístupná širokému okruhu zájemců. Rousseau se ve... (alza.cz)

Audiokniha MP3 - Výběr dvanácti esejů George Orwella je průřezem vizionářskou tvorbou kultovního britského autora. - autor George Orwell, čte Václav Müller (alza.cz)

Kniha - Francouzský filosof André Glucksmann se ve své eseji zamýšlí nad teroristickými útoky proti USA z 11. září 2001. V rozpětí jedné hodiny, kdy v srdci New Yorku padly mrakodrapy Twin Towers pod útoky letadel řízenýc islámskými teroristy, se svět otřásl v základech a nástoupila nová éra v dějinách lidstva, éra globálního nihilismu. (alza.cz)

Kniha - autor Ville Ropponen, 224 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Po rozpadu Sovětského svazu se národnostní otázka v nástupnickém Rusku omezuje na rozbor čečenských válek a etnografii sibiřských etnik. V evropské části Ruska však žije množství tradičních ugrofinských a obecněji uralských národů, o nichž se téměř nic neví. Tyto národy vládnou tichým, ale kultivovaným hlasem. Po vzoru Finů píšou svou hrdinskou epiku, po vzoru Estonců a Maďarů hledají inspiraci v kultuře a dějinách celé Evropy. Rusové je znát nechtějí, nicméně se zdá, že právě uralské národy jsou jakýmsi jejich podvědomím a že bez skutečného přiznání uralské kulturní a jazykové autonomie nebude Rusko svobodné. Finský novinář a spisovatel Ville Ropponen v eseji Uralské okno rozebírá minulost i současnost uralských národů Ruska a zamýšlí se nad jejich možnostmi přežití. (alza.cz)

Kniha - autor Roger Willemsen, 266 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Esej Rogera Willemsena nabízí pronikavou úvahu k vnitřní souvislosti Musilova vydaného díla a ke spojnicím tohoto díla s náčrty, deníky a autorovým životem. Jedinečnost Musilova chápání literatury tu je promyšlena v celém svém dosahu a Musil-spisovatel je představen ve své autentické podobě: jako neteologický, zcela nitrosvětský mystik, jako osamělý průzkumník možnosti mezilidských pout, jako autor a konstruktér krajně precizních popisů nevyslovitelna. (alza.cz)

Kniha seznamuje českého čtenáře s Montaleho pozoruhodnou a závažnou tvorbou esejistickou a kritickou, kterou autor sám nazýval svým "vedlejším povoláním" (Il secondo mestiere). Soubor Montaleho kritických esejů je širokým výběrem z textů, jež vznikaly v průběhu půl století a v nichž je mimořádně pronikavě analyzována zejména italská, francouzská a anglická poezie a próza. Montale soudí literární díla z velmi koherentní estetické pozice a jeho eseje jsou skutečným gejzírem přesných detailních postřehů. Ač zůstává i ve svých kritických postojích jedním z velkých reprezentantů evropského modernismu, je zároveň pronikavým soudcem slepých uliček avantgardních experimentů. Překladatel a editor knihy Jiří Pelán doplnil knihu doslovem a řadou edičních poznámek a vysvětlivek. (knihydobrovsky.cz)

„Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě. (knihydobrovsky.cz)

Kniha esejů především o etickém poslání spisovatele. Leitmotivem všech textů, z nichž ty nejstarší pocházejí z šedesátých let a nejnovější plně zapadají do rámce proměnlivého postmoderního paradigmatu, je spisovatelova nejistota, zda se mu bude dostávat prostředků i sil k tomu, aby vypověděl vše, co ví, a nejistota možná ještě tíživější, zda slova, jenž jsou dána k dispozici, budou s to inferno prožitků a poznání popsat. Knihu doprovázejí fotografie Petry Růžičkové, na kterých zachytila Arnošta Lustiga v autentickém prostředí bývylého terezínského ghetta i v nynějším terezínském památníku. (knihydobrovsky.cz)

Filosofické eseje jsou souhrnem příležitostných úvah, které vznikaly v průběhu deseti let. Rozličná témata těchto úvah spojuje základní filosofické východisko autora, jež lze postihnout tvrzením, že žijeme v době, jejíž zvláštnost je především v tom, že přestává rozumět sama sobě. Tento náhled je rozhodujícím kritériem nejen pro volbu témat, ale také pro výběr autorů, jimiž se jednotlivé eseje věnují (např. Spengler, Berďajev, Lévinas, Šafařík, Tolstoj). (patro.cz)

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90–99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981–1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje shrnuje všechny dosud tiskem nevydané soubory esejů, které si Jan Vladislav sám uspořádal. (patro.cz)

„Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě. (patro.cz)

Kniha - autor Miroslav Olšovský, 268 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Moderní literatura spočívá na decentralizovaném psaní a nehierarchickém prezentování v původní nerozlišitelnosti událostí. Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá. Psaní je anarchie a pokračuje jako evidence toho, co chce být řečí sděleno, jako jisté setrvání sdělení v čase. Moderní umělecký jazyk se snaží událostem přiblížit až na hranici jejich reprezentace a ukázat je v jejich stávání se událostmi. Takový jazyk se stává jazykem pohybu, jazykem kinematografickým a evidentním. Psaní je „permanentní evidencí“, je clonou (Gombrowicz) i průhledem (Nabokov). Kniha pojednává o projevech psaní a vidění nejen v tvorbě Gombrowicze a Nabokova, ale také Babela, Becketta, Bělého, Čechova, Kafky, Pilňaka anebo Prousta. (alza.cz)

Kniha - autor Jean-Jacques Nattiez, 296 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Lévi-Strauss a hudba, Nattiezova studie z roku 2008, představuje jednak souhrnný pohled na problematiku hudby v Lévi-Straussove díle, ale zároveň se na tomto muzikologickém pozadí kriticky vyrovnává s lévi-straussovskou antropologií jako takovou. Nattiez ukazuje, že hudba má v Lévi-Straussove strukturalistickém projektu význam zcela klíčový, neboť právě ona mu poskytuje model pro strukturální analýzu mýtu, tak jak bude rozvíjen zvláště v jeho čtyřsvazkovém souboru Mythologica. Nattiez si ovšem ohledně tohoto hudebního modelu klade mnoho podstatných otázek: mezi ně patří zejména problém srovnávání hudby a jazyka, jisté nesnáze spojené s Lévi-Straussovou metodologií, ale i některé nesrovnalosti týkající se Lévi-Straussovy interpretace konkrétních hudebních děl (především Wagnera). Díky tomu se tato zároveň kritická i obdivná monografie může stát také pozoruhodným a netradičním uvedením... (alza.cz)

Kniha - autor Francois Furet, 630 stran, slovensky, brožovaná bez přebalu lesklá Monumentální esej přímo inspirovaná pádem komunismu je ideovou i skutkovou bilancí komunismu ve 20. století, je zamyšlením nad abstraktní univerzálností komunismu a jeho konkrétním ztělesněním v dějinách. Autor se zamýšlí nad imaginárním vztahem lidí 20. století ke komunistické ideji. (alza.cz)

Kniha - Ústředním tématem knihy je fenomenologie tělesnosti v díle francouzského filosofa Michela Henryho (1922–2002). V první kapitole jsou nastíněny Henryho fenomenologická metoda a to, jak se jeho „materiální fenomenologie“ vyrovnává s „klasickou fenomenologií“ reprezentovanou fenomenologií Edmunda Husserla a Martina Heideggera. V druhé kapitole – věnované Henryho pojetí „tělesnosti“ – autor nejdříve představí neprávem pozapomenutého francouzského filosofa Maina de Birana, popíše Henryho konfrontaci s filosofií tělesnosti u Condillaca, Husserla a Merleau-Pontyho, aby následně vyložil Henryho fenomenologii těla, totiž jeho pozoruhodný popis manifestace dvou tělesných systémů tvořených třemi modalitami těla (absolutní, organické, objektivní čili fyzické tělo). V závěru kapitoly nastolí otázku „unitární teorie těla“, jež je představena jako Henryho originální příspěvek k diskusi o problematice tzv. tělesného schématu. Nakonec se zabývá Henryho navýsost... (alza.cz)

Menno ter Braak (1902-1940), pôvodným školením historik, je najvýznamnejším predstaviteľom medzivojnovej nizozemskej literárnej kritiky. Ako spoluzakladateľ literárneho časopisu Forum bol obávaným polemikom, no zároveň presvedčeným demokratom a "europeizátorom" provinčných pomerov v holandskej kultúre. Dôsledne presadzoval nové personalistické kritériá posudzovania domácej literárnej tvorby, otváral svojim krajanom obzory smerom k západo- i východoeurópskym literatúram a angažoval sa aj za avantgardné filmové umenie. Počas svojho krátkeho, no mimoriadne plodného života plného bojov napísal niekoľko kníh esejí (Politik bez strany, Rozlúčka s krajinou pastorov, O starých a nových kresťanoch, Karneval mešťanov, Demaskovanie krásy, Cinema militans a i.). Bol jediným nizozemským intelektuálom, ktorý sa v roku 1938 vyslovil proti mníchovskej zrade a rozbitiu ČeskoSlovenska. V deň okupácie Nizozemska hitlerovským Nemeckom odišiel dobrovoľne zo života. (knihydobrovsky.cz)

Nizozemský kultúrny historik Johan Huizinga (1872-1945) sa preslávil najmä dvoma knihami, medievistickou prácou Jeseň stredoveku (1919) a kultúrnofilozofickou štúdiou Homo ludens (1938). Okrem toho je však aj autorom mnohých ďalších kníh a esejí z oblasti ranomoderných európskych dejín (napr. Erasmus, Kultúra Nizozemska v 17. storočí), z dejín USA (Človek a dav v Amerike, Amerika ako žije a myslí), z indickej literatúry (Vidušaka) a takisto kritických diel o úpadku modernej západnej civilizácie v 20. storočí (V tieňoch zajtrajška, Zhanobený svet). Vo všetkých týchto dielach sa prejavil nielen ako brilantný mysliteľ, ale aj ako skvelý literát. Súčasný výber jeho esejí približuje túto veľkú osobnosť európskej vzdelanosti prvej polovice minulého storočia ako vnímavého kultúrneho historika, ktorý mal nielen presné predstavy o základoch európskej civilizácie a kultúrnom jestvovaní jednotlivca i spoločnosti, ale aj o poslaní modernej historickej vedy. (knihydobrovsky.cz)

Básník, prozaik, překladatel, publicista, dramatik a scénárista Hans Magnus Ensensberger patří již po několik desetiletí mezi nejpozoruhodnější a také nejznámější osobnosti německé literatury. Kniha přináší ukázku jeho brilantních a velmi oceňovaných esejů v překladu Jiřího Stromšíka. Svazek obsahuje eseje: Aporie avantgardy; Na obranu normálnosti; Vyhlídky na občanskou válku; Muži hrůzy - Esej o radikálním desperátovi a doslov od Jiřího Stromšíka. (knihydobrovsky.cz)

Nizozemský kultúrny historik Johan Huizinga (1872-1945) sa preslávil najmä dvoma knihami, medievistickou prácou Jeseň stredoveku (1919) a kultúrnofilozofickou štúdiou Homo ludens (1938). Okrem toho je však aj autorom mnohých ďalších kníh a esejí z oblasti ranomoderných európskych dejín (napr. Erasmus, Kultúra Nizozemska v 17. storočí), z dejín USA (Človek a dav v Amerike, Amerika ako žije a myslí), z indickej literatúry (Vidušaka) a takisto kritických diel o úpadku modernej západnej civilizácie v 20. storočí (V tieňoch zajtrajška, Zhanobený svet). Vo všetkých týchto dielach sa prejavil nielen ako brilantný mysliteľ, ale aj ako skvelý literát. Súčasný výber jeho esejí približuje túto veľkú osobnosť európskej vzdelanosti prvej polovice minulého storočia ako vnímavého kultúrneho historika, ktorý mal nielen presné predstavy o základoch európskej civilizácie a kultúrnom jestvovaní jednotlivca i spoločnosti, ale aj o poslaní modernej historickej vedy. (patro.cz)

Menno ter Braak (1902-1940), pôvodným školením historik, je najvýznamnejším predstaviteľom medzivojnovej nizozemskej literárnej kritiky. Ako spoluzakladateľ literárneho časopisu Forum bol obávaným polemikom, no zároveň presvedčeným demokratom a "europeizátorom" provinčných pomerov v holandskej kultúre. Dôsledne presadzoval nové personalistické kritériá posudzovania domácej literárnej tvorby, otváral svojim krajanom obzory smerom k západo- i východoeurópskym literatúram a angažoval sa aj za avantgardné filmové umenie. Počas svojho krátkeho, no mimoriadne plodného života plného bojov napísal niekoľko kníh esejí (Politik bez strany, Rozlúčka s krajinou pastorov, O starých a nových kresťanoch, Karneval mešťanov, Demaskovanie krásy, Cinema militans a i.). Bol jediným nizozemským intelektuálom, ktorý sa v roku 1938 vyslovil proti mníchovskej zrade a rozbitiu ČeskoSlovenska. V deň okupácie Nizozemska hitlerovským Nemeckom odišiel dobrovoľne zo života. (patro.cz)

Kniha - autor Marcel Mauss, 232 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Kniha klasika sociologie a etnologie, patřícího do tzv. Durkheimovy školy, z roku 1925 významně ovlivnila vývoj sociální antropologie a patří k povinné četbě řady oborů. Je první systematickou srovnávací prací o výměně darů a prvním dílem pojednávajícím o vztazích mezi vzorci směny a sociální strukturou. Mauss se ve svém díle zaměřil na srovnávací zkoumání forem smlouvy a směny v Polynésii, Melanésii a severozápadní části Ameriky, s dílčími odkazy na právní systémy římské, germánské a klasické indické společnosti. Autor vnímá společnost jako soubor vzájemně souvisejících systémů, v němž se dar stává reprezentací procesů, které se ve společnosti odehrávají. Empirická data z různých koutů světa tak na svou dobu objevně zobecňuje do dynamického popisu společnosti, kde dar vystupuje jako součást právního, ekonomického, náboženského i etického systému. Kniha patří k jeho nejcitovanějším dílům. (alza.cz)

Kniha, kterou předkládáme čtenářům, přináší výběr z textů historika politiky a kultury Doc. PhDr. Františka Červinky, CSc. (14. ledna 1923 - 4. března 1981), vědce a myslitele, znalce filozofické, literární, divadelní, výtvarné a hudební kultury s evropským rozhledem. Čtenáři dává nahlédnout do Červinkovy "historické dílny" a sledovat historikovo myšlení v jeho pohybu a vývoji. Historie pro Červinku není skladištěm pozoruhodných, leč mrtvých faktů, ale stále živým pramenem a inspirací pro řešení těch nejaktuálnějších otázek. Kniha "STUDIE ESEJE POLEMIKY" představuje výbor z historické publicistiky vydávané v prestižních periodikách (Divadlo, Literární noviny, Dějiny a současnost atd.) i samostatné studie z let 1947-69. Červinkovo dílo vyrůstá z intelektuální poctivosti, vnitřní svobody a integrity na cestě historického poznání. Překračování tematického a chronologického vymezení dělá ze souboru Červinkových textů celek, jenž je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů a talentu. ( Z obsahu: Svět Boženy Němcové, Historické svědectví Ericha Marie Remarquea, Bertha Suttnerová a pacifismus, Hilsnerova aféra a její literární dozvuk, Spor o smysl českých dějin 1912, Existencialismus a kritika, Komu patří Voskovec a Werich, Svoboda a kázeň v našich dějinách atd.). (knihydobrovsky.cz)

Dílo kritika a překladatele Jana Franze (17. dubna 1910-6. dubna 1946) vyniká uceleností a pronikavostí myšlení, ačkoliv není rozsáhlé. Franz publikoval v krátkém časovém období mezi lety 1931 až 1935, kdy přispíval do časopisů Tvar, Akord, Listy pro umění a kritiku, Archy. V roce 1932 se podílel na vzniku revue Řád a polovinu prvního ročníku též spoluredigoval. Svá kritéria si tříbil především na francouzské literatuře, například Paulu Claudelovi nebo Georgesi Bernanosovi, jejichž texty též překládal. Josef Florian, který si pozorně všímal Franzova daru rozlišovat i obhájit vlastní soudy, o něm napsal: "Pan Franz má svůj stylový ideál."Kniha soustřeďuje veškerou původní Franzovu tvorbu - eseje, kritiky, glosy a polemiky. Mezi nimi patří k nejvýznamnějším precizně argumentované texty o dílech Konstantina Biebla, Františka Gellnera, Vítězslava Nezvala, Jana Čepa a Jaroslava Durycha. Odeslaná korespondence zahrnuje dopisy z třicátých let, adresované přátelům Vlastimilu Vokolkovi, Janu Čepovi, Bohuslavu Reynkovi, Janu Zahradníčkovi, Františku Halasovi, Janu Hertlovi, i pozdější dopisy, které psal Franz z totálního nasazení v Lipsku Cyrilu Merhoutovi a rodině. Knihu doprovází doslov Miloše Doležala, bibliografe, komentáře a fotografická příloha. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Výběr dvanácti esejů George Orwella je průřezem vizionářskou tvorbou kultovního britského autora. Eseje s širokým tematickýcm záberem vybral a interpretuje novinář a dokumentarista Václav Müller, který se dílem George Orwella dlouhodobě zabývá. Součástí jsou oceňované texty Proč píšu, Svoboda tisku či Úpadek anglické vraždy, ale i méně známé, zábavné úvahy dotýkající se specifik života ve Velké Británii Orwellovy doby, především poloviny 40. let minulého století. Texty jako Šálek dobrého čaje nebo Na obranu anglické kuchyně jsou popisem esence anglické duše, drobnokresbou radostí britské každodennosti. Závěrečný esej, Zamyšlení nad ropuchou obecnou pak oslavuje příchod jara, tedy každoročního znovuzrození přírody a obrody života navzdory všem diktátorům a byrokratům světa. (knihydobrovsky.cz)

Kniha nabízí tematicky uspořádané eseje, které se soustřeďují vždy na jeden aspekt výchovného úsilí. Pro vyhodnocování závažnosti těchto aspektů autor vybírá reprezentativní osobnosti, jejichž názory na výchovu vzájemně konfrontuje. Mezi zvolenými tématy se objevuje například otázka, jak souvisí výchova s lidskou přirozeností. Teprve po vyjasňování předpokladů výchovy mohou následovat otázky po úloze učitele či úloze odměn a trestů ve výchově. Autor si všímá rozličných odůvodnění výchovného působení a má očividný sklon zpochybňovat příliš snadné vrůstání do metodicky zajišťovaných předsudků. Přes počáteční hledání archetypálního zakotvení výchovy u Sókrata a Platóna se kniha převážně zaměřuje na novověké klasiky filosofie výchovy (např. Locke, Komenský, Rousseau, Pestalozzi, Herbart, Owen). Své pozorování autor protahuje až do dvacátého století, v němž mimo jiné sleduje různá ideologizující zneužívání výchovných postupů. (patro.cz)

Kniha, kterou předkládáme čtenářům, přináší výběr z textů historika politiky a kultury Doc. PhDr. Františka Červinky, CSc. (14. ledna 1923 - 4. března 1981), vědce a myslitele, znalce filozofické, literární, divadelní, výtvarné a hudební kultury s evropským rozhledem. Čtenáři dává nahlédnout do Červinkovy "historické dílny" a sledovat historikovo myšlení v jeho pohybu a vývoji. Historie pro Červinku není skladištěm pozoruhodných, leč mrtvých faktů, ale stále živým pramenem a inspirací pro řešení těch nejaktuálnějších otázek. Kniha "STUDIE ESEJE POLEMIKY" představuje výbor z historické publicistiky vydávané v prestižních periodikách (Divadlo, Literární noviny, Dějiny a současnost atd.) i samostatné studie z let 1947-69. Červinkovo dílo vyrůstá z intelektuální poctivosti, vnitřní svobody a integrity na cestě historického poznání. Překračování tematického a chronologického vymezení dělá ze souboru Červinkových textů celek, jenž je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů a talentu. ( Z obsahu: Svět Boženy Němcové, Historické svědectví Ericha Marie Remarquea, Bertha Suttnerová a pacifismus, Hilsnerova aféra a její literární dozvuk, Spor o smysl českých dějin 1912, Existencialismus a kritika, Komu patří Voskovec a Werich, Svoboda a kázeň v našich dějinách atd.). (patro.cz)

Kratšie filozofické texty maďarského spisovateľa a filozofa. V humorom okorenených reflexiách sa zameriava na rôzne duchovné, spoločenské a estetické témy. Uvažuje o priateľstve, o význame klauna v umeleckých dielach, ale aj o poetike Williama Wordswortha či významných sakrálnych dielach ľudstva ako je napríklad Stonehenge. Titulný, najrozsiahlejší text možno považovať za akýsi autoportrét či prierez životnou i spirituálnou múdrosťou (a skúsenosťou) tohto na dlhé roky umlčaného autora. (knihydobrovsky.cz)

Kniha psychologických esejů z pera Virginie Satirové spatřila světlo světa dlouho po její smrti. Tohoto úkolu se společně s týmem editorů ujal její blízký spolupracovník John Banmen, který vybral a upravil některé autorčiny starší texty. Jednotlivé kapitoly jsou tvořeny jednak původními psanými eseji, jednak přepisem realizovaných přednášek. Kniha čtenářům nabízí v jedenácti kapitolách možnost seznámit se nezprostředkovaně se způsobem, jímž Satirová uvažuje o psychoterapii, jejích cílech a metodách, s autorčiným pohledem na roli a osobnost rodinného psychoterapeuta a s některými zásadními životními momenty, které měly vliv na vznik formování jejího přístupu k práci s lidmi. Jednotlivé kapitoly jsou opatřeny předmluvami odborníků z řad psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů, kteří sami přístup Virginie Satirové ve své práci více či méně využívají. Kniha není učebnicí psychoterapie či odborným textem v pravém smyslu slova, ale spíše vhledem do životní cesty a uvažování inspirativního člověka, který významně ovlivnil obor psychoterapie, a není proto určena jen odborníkům z řad pomáhajících profesí, ale i čtenářům z řad laické veřejnosti. (patro.cz)

Profesor dějin architektury Christopher Long se v knize svých esejů věnuje zásadním momentům, které měly určující vliv na vývoj tvorby světově uznávaného architekta Adolfa Loose. Longovy eseje jsou jakési sondy – malé výlety do Lossova bohatého a složitého intelektuálního světa, jehož pochopení nám může osvětlit klíčový okamžik v historii architektury a designu. Na základě detailního studia dobových pramenů přináší Long nové poznatky a uvádí na pravou míru některé dosud tradované omyly. Přestože ho Loos nesmírně zajímá jako architekt, ještě víc jej fascinuje, jaký to byl pronikavý a jedinečný myslitel, s jakou jasnozřivostí dokázal prohlédnout a pochopit realitu moderního života. Neboť, jak píše Long, „problém modernismu není otázkou stylu, ale otázkou pochopení, jak se svět mění. Pro Loose bylo tudíž klíčové přijít na to, jak na změny reagovat.“ (patro.cz)

„Obecné vědomosti mají hlupáci,“ napsal kdysi William Blake. Spáchat krátký medailon na téma Martinů či Janáček dokáže každý, kdo má internet. Bydlet v hudbě dvacátého století znamená však něco docela jiného. Jaroslav Mihule napsal zakladatelské monografi e o Bohuslavovi Martinů. S jistotou, znalostí a láskou však prochází dílem i dalších skladatelů a instrumentalistů. Osobní poznání těchto velikánů, analýza jejich jednotlivých kompozic, ale i Mihuleho eseje na obecnější témata představují vynikající opozici vůči výše uvedené citaci, neboť přinášejí vědomosti partikulární, detailní. A ty oceňoval nejen William Blake, jelikož jedině ty přinesou skutečné poznání. (patro.cz)

Kratšie filozofické texty maďarského spisovateľa a filozofa. V humorom okorenených reflexiách sa zameriava na rôzne duchovné, spoločenské a estetické témy. Uvažuje o priateľstve, o význame klauna v umeleckých dielach, ale aj o poetike Williama Wordswortha či významných sakrálnych dielach ľudstva ako je napríklad Stonehenge. Titulný, najrozsiahlejší text možno považovať za akýsi autoportrét či prierez životnou i spirituálnou múdrosťou (a skúsenosťou) tohto na dlhé roky umlčaného autora. (patro.cz)

Kniha autor Michel Houellebecq, 208 stran, česky, Brožovaná bez přebalu lesklá - autor Michel Houellebecq, 208 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá „Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě. (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Zdeněk Matějček, 212 stran, česky Kniha úvah o lidském a profesním zrání dětského psychologa Zdeňka Matějčka. Eseje lze tematicky rozdělit na dvě části. První se zabývá odbornými otázkami dětské psychologie. Srovnává systém psychologické péče doma a v zahraničí (zejména o děti s poruchami učení). Eseje ve druhé části nesou výmluvné názvy: Dnes je taková doba, Proč nechtějí děti?, Volný svazek – a co děti?, Nepraktické učení, O závisti a komerčním imperativu, Esej o radosti. (alza.cz)

Kniha - autor Jan Vladislav, 1132 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90–99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981–1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje... (alza.cz)

Monografie zpřístupňuje výbor deseti textů Milana Nápravníka z let 1978 až 2016. Čtenář si tak udělá představu o zaměření esejisticko-kritického díla surrealistického autora, které je českému publiku v úplnosti dosud neznámé. Název knihy postihuje jednu z otázek, které Nápravník učinil předmětem svého zkoumání: Nebyl pud k moci původně pudem ke slasti? Nedošlo k metamorfóze erotické touhy v touhu po ovládání, jež se v rámci soudobé civilizace uskutečňuje prostřednictvím vztahu podřízenosti a nadřízenosti? Autor se ve svých pracích opakovaně vrací k pojmu ideologie a vlivu náboženských nebo politických ideologií na životy velkých lidských kolektivů. Na rozdíl od soudobých tendencí, jež význam faktoru ideologie spíše přehlížejí, chce identifikovat její historické, ale i mytologické podloží. Součástí výboru je rovněž kalendárium autorova života a fotografická příloha. K vydání editorsky připravil Ladislav Fanta. (knihydobrovsky.cz)

Kniha dlouholetého soudce Nejvyššího soudu ČR je zamyšlením nad mnoha aktuálními tématy ze soudní praxe i mimo ni. V úvodních esejích jsou mapovány aktuální otázky jurisprudence, například působení precedentu při sjednocování české judikatury. Autor se též vyjadřuje k některým méně probádaným problémům civilního procesu (nepřípustný důkaz) a pokouší se o prognózu působení novely občanského soudního řádu č. 404/2012 Sb. - zejména jejích pasáží o dovolání - v rozhodovací praxi. Dále se snaží čtenáři přiblížit judikáty Nejvyššího soudu z oblasti sporů uvnitř dobrovolných sdružení občanů, a to spolků, církví a politických stran; neopomíjí některé další relativně odlehlé oblasti práva, jako jsou restituce fyzickým osobám nebo dopingové případy. V dalších esejích dává autor nahlédnout do zákulisí soudních systémů některých zemí common law.Kniha se nevyhýbá kritickému přístupu k některým fenoménům judiciální sféry. Pro svou volnější a čtivou formu, jež respektuje poznatky ze specializovaných oblastí českého právního řádu, je přístupná čtenářům z řad širší právnické veřejnosti. (knihydobrovsky.cz)

Co je v duchovní zkušenosti tím podstatným prvkem. Který z mnoha stavů a zjevení, jež mystici popisují, jsou její integrální součástí, a co se z těchto stavů a stupňů stane, když je popíšeme současným slovníkem a svlečeme je z mnišských rouch, do nichž jsou obvykle oblečeny? Které prvky jsou plodem toho, co nám sugeruje tradice, vědomé nebo nevědomé symboliky, chybného výkladu citů, tužeb přicházejících z nižších center, nebo přestrojeným vyplněním nevědomého přání?Co je pravá podstata mystiky? Když odstraníme rysy, které někteří mystici přijímají a jiní odmítají - všechno, co pochází jen z tradice, temperamentu nebo nevědomky přijaté symboliky -, co zbude jako nutný a stálý rys každé pravé mystické zkušenosti? Vyplatí se tuto otázku klást. Neboť pozornost byla věnována jednou historické stránce mystiky, jindy (daleko méně) její praxi, ale chybělo jasné pochopení rozdílu mezi jejími podstatnými a náhodnými rysy - mezi tradičními formami či metodami a věčnou zkušeností, kterou zprostředkovávají. V mystické literatuře se často slova míchají s věcmi a symboly se skutečnostmi, takže velká část této literatury jako by mluvila o nějakém uzavřeném a vzdáleném snovém světě, ne o dosažení univerzální pravdy. (knihydobrovsky.cz)

Výběr vychází ze souborného vydání Kommentierte Werkausgabe, které v letech 1974 - 1981 pro frankfurtské nakladatelství Suhrkamp edičně připravil Paul Michael Lützeler. Kromě literární tematiky jsou však do tohoto výboru zařazeny i eseje politické a filozofické, které obohacují Brochovy úvahy o další rozměry širšího myšlenkového a společenského záběru. Filozofická pojednání o fungování „rozpadlého světa“ či o možnostech světa bez platonské ideje se propojují s otázkami politickými a politologickými, vycházejícími ze zkoumání historicky vypjatého období evropských dějin první poloviny 20. století. Průzkum lidské individuality ve střetu s dobovými politickými praktikami nachází konkrétní odraz v v literárních tématech (např. v odkrývání občanské, politické i tvůrčí individuality Thomase Manna) a nabývají na zvláštní aktuálnosti (pozoruhodná je Brochova teorie demokracie a zvažování kompromisu mezi aspektem konfliktnosti uvnitř demokracie a zachováním premisy „humánní politiky“). Hloubkou myšlenek i jejich brilantní literární stylistikou Broch právem patří k mistrům esejistického žánru, a proto by bylo žádoucí seznámit české čtenáře s jeho tvorbou komplexněji. (patro.cz)

Esej Nové besedy nabízí hlubší zamyšlení a originální náhled na klíčové otázky, které nese život v současné společnosti. Významní a cenění autoři nahlíží na téma z pohledu různých vědních oborů. Čemu věřit? Orientace ve společnosti a každodenním dění a vztahování se ke světu vychází také ze schopnosti a možnosti rozeznat fakta od názorů a od nepravd; vidět jasně obrysy věcí a událostí a kriticky myslet o jejich obsahu. Kromě světa reflektovat i sebe, svojí pozici v něm, a pak činit rozhodnutí. Pojmy jako pravda a pravdivost byly samozřejmě vždy víceznačné. Avšak i když jak historickou, tak aktuální mnohoznačnost takovýchto kritických pojmů budeme brát jako nutné východisko, je současný kontext, v němž se má člověk rozhodovat a konat, znejišťující v tolika oblastech a nabízející tak vrstevnaté a typově různé víceznačnosti, že se stává neustále obtížnějším najít jakési „pevné body“, o které by se jeho každodenní existence, vytváření názorů a praktické jednání mohly opřít. Co jsou ty oporné body, ostrůvky možností důvěry? Jsou v konkrétních lidech, v institucích, v umění, v systémech, inteligenci, určitých poznatcích, postupech či vědách? Nad tématem „Čemu věřit“ se zamýšlí autoři nakladatelství Nová beseda, kteří jsou odbornými autoritami a mysliteli v různých oborech a oblastech poznání. (patro.cz)

Úpadek anglické vraždy, třetí svazek esejí George Orwella z let 1945-1946, přináší jak angažované texty „Proč píšu“, „Svoboda tisku“, „Vy a atomová bomba“ či „Antisemitismus v Británii“, tak eseje na domácká témata „Na obranu anglické kuchyně“, „Přímluva za otevřený oheň“, „Zamyšlení nad žábou obecnou“ a „Šálek dobrého čaje“, ale rovněž málo známé Orwellovy recenze, například Dostojevského Zločinu a trestu a Bratrů Karamazových nebo Pruského důstojníka D.H. Lawrence. Nelze také opomenout vtipné a trefné dobové úvahy zveřejňované ve sloupcích „Jak to vidím já“. Esejistické dílo George Orwella vychází ve čtyřech svazcích a obsahuje celkem 241 esejí, analýz, recenzí a novinových sloupků. V této podobě se jedná o nejúplnější, nejširší a naprosto vyčerpávající souhrn Orwellovy publicistiky v češtině. (patro.cz)

Monografie zpřístupňuje výbor deseti textů Milana Nápravníka z let 1978 až 2016. Čtenář si tak udělá představu o zaměření esejisticko-kritického díla surrealistického autora, které je českému publiku v úplnosti dosud neznámé. Název knihy postihuje jednu z otázek, které Nápravník učinil předmětem svého zkoumání: Nebyl pud k moci původně pudem ke slasti? Nedošlo k metamorfóze erotické touhy v touhu po ovládání, jež se v rámci soudobé civilizace uskutečňuje prostřednictvím vztahu podřízenosti a nadřízenosti? Autor se ve svých pracích opakovaně vrací k pojmu ideologie a vlivu náboženských nebo politických ideologií na životy velkých lidských kolektivů. Na rozdíl od soudobých tendencí, jež význam faktoru ideologie spíše přehlížejí, chce identifikovat její historické, ale i mytologické podloží. Součástí výboru je rovněž kalendárium autorova života a fotografická příloha. K vydání editorsky připravil Ladislav Fanta. (patro.cz)

Audiokniha MP3 - Výběr z knihy Eseje od Francise Bacona, jednoho z předních představitelů kulturního dění na královském dvoře za panování královny Alžběty I. a jejího následovníka Jakuba I. - autor Francis Bacon, čte Vladimír Ráž Výběr z knihy Eseje od Francise BaconaVýběr z knihy Eseje od Francise Bacona, jednoho z předních představitelů kulturního dění na královském dvoře za panování královny Alžběty I. a jejího následovníka Jakuba I. Obsáhle navazuje a doplňuje antické i další filozofy, rozebírá lidskou existenci i život formou, která se týká všech. Bacon v Esejích radí, jak přistupovat k jednotlivým situacím v životě, váží vždy jednotlivá pozitiva i negativa, snaží se přistupovat k problémům pragmaticky. Studiová nahrávka vznikla ve studio Lucerna podle stejnojmenného představení Lyry Pragensis, které mělo premiéru v roce 1992 v Lobkovickém paláci na Pražském hradě. (alza.cz)

Kniha - Esej francouzského filozofa Alaina Finkielkrauta (1949) promlouvá do našich soudobých českých sporů o kulturu. Postihuje problematiku nacionalismu a etnicity i jevu, který se nazývá postmodernou. Proti pokusu o absolutizaci kultury autor hájí kritický rozum schopný rozlišovat hodnoty. (alza.cz)

Kniha - 230 stran, česky Filosofické eseje jsou souhrnem příležitostných úvah, které vznikaly v průběhu deseti let. Rozličná témata těchto úvah spojuje základní filosofické východisko autora, jež lze postihnout tvrzením, že žijeme v době, jejíž zvláštnost je především v tom, že přestává rozumět sama sobě. Tento náhled je rozhodujícím kritériem nejen pro volbu témat, ale také pro výběr autorů, jimiž se jednotlivé eseje věnují (např. Spengler, Berďajev, Lévinas, Šafařík, Tolstoj). (alza.cz)