Eseje a kritiky - milan nápravník

Svazek Eseje a kritiky přináší výbor z autorových textů vytvořených v období let 1971-2016. Milan Nápravník (1931-2017) byl český surrealistický básník, esejista, dramaturg, autor rozhlasových her, malíř, fotograf a sochař. V roce 1968 odchází do emigrace, kde po přechodném pobytu v Západním Berlíně a Paříži působí jako rozhlasový redaktor v německém Kolíně nad Rýnem. Autor několika knižních titulů - básnických sbírek, próz a souborů esejistických textů. Se svými asamblážemi, malbami, skulpturami a fotografiemi se zúčastňuje řady výstav ve Francii, Velké Británii a Spolkové republice Německo. V roce 1996 vystavuje také v Praze ve výstavní síni Mladé Fronty a po jeho smrti uspořádá retrospektivní výstavu Nápravníkova výtvarného díla pražská Galerie Maldoror (2018). Jako člen Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) se hlavně v sedmdesátých a osmdesátých létech podílí aktivním způsobem na tamním politickém dění. Svazek Eseje a kritiky přináší výbor z autorových textů vytvořených v období let 1971-2016. (knihydobrovsky.cz)

Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921-1930, respektive 1931-1939. Těmito svazky ukončujeme nejen vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora, ale uzavírají se jimi i celé Spisy, jejichž vydávání zahájil v roce 2007 svazek s Čapkovou literární publicistikou. Texty zařazené do posledních dvou svazků byly vesměs původně otištěny v periodickém tisku a pocházejí z období Čapkova působení v Lidových novinách, v nichž měl na starosti rubriku pojednávající o pražských výstavách. Do tohoto deníku pravidelně přispíval od dubna 1921 až do svého zatčení 1. září 1939. Publikoval v něm stovky referátů, v nichž sledoval výtvarné aktivity v hlavním městě. Přestože deník nepovažoval za prostor pro výtvarně kritickou činnost, nelze jeho práce pro noviny číst jen jako pouhé informativní články o výstavách v Praze. Téměř nikdy se nezřekl vlastního hodnocení, v němž vyjadřoval svůj vyhraněný nárok na výtvarnou tvorbu, který sám uplatňoval ve svém malířském díle. Sledoval výstavy důležitých uměleckých osobností i méně známých autorů a se zaujetím psal o jejich výtvarných počinech. Neopomíjel ani ženské umění ani výstavy členů různých uměleckých spolků, například německých, a byl jedním z mála, kdo o nich tehdy referoval. Informoval o výstavách zahraničních výtvarníků i expozicích autorů užitého umění. V umělecké tvorbě zdůrazňoval vlastní způsob vidění a vyjádření, odmítal epigonství, rutinérství, konvenčnost, lacinou efektnost, manýru. Proti akademismu vyzdvihoval tvorbu založenou na vlastním názoru a vnitřní svobodě. Nad virtuozitu stavěl poctivě dosažené, byť skromnější umělecké výsledky. Jeho články tak v kritickém pohledu podávají sice ne vyčerpávající, nicméně zřetelný obraz dění na pražské umělecké scéně v době mezi válkami. Vedle Lidových novin přispíval Čapek i do umělecky zaměřených časopisů texty, jimiž se místo na běžného čtenáře deníku obracel v rozsáhlejších polemikách spíš na odbornou veřejnost. Střízlivě reagoval na projevy výtvarných tendencí meziválečné avantgardy, analyzoval její výtvarné počiny a odmítal ideologii, s níž byly spojeny. Nadřazoval lidské uměleckému, výtvarné hodnoty spojoval s hodnotami mravními. Zatímco z Čapkových textů o výtvarném umění z let 1921-1939 napočítáme v dosud vydaných knižních výborech jen několik desítek, bibliografie jich v tomto období eviduje více než tisíc. Známe je z výborů vydaných autorem (ve Spisech byly zahrnuty do svazku Knihy o umění) i posmrtně: Co má člověk z umění a jiné úvahy o umění z let 1911-1937 (1946), Moderní výtvarný výraz (1958), Méně výstav a více umění! (1999). Většina však zůstala zveřejněna jen ve svém prvním otisku v dobovém periodickém tisku. Naše edice chtějí v kritickém vydání zpřístupnit Čapkovu publicistickou tvorbu v co největší šíři a doplnit tím jeho obraz o sice méně výrazný, nicméně nepostradatelný rys. Josef Čapek sice psal své příspěvky jen pro danou příležitost, avšak pro svou literární hodnotu tu tato drobná díla zůstávají trvalým a pevným dokumentem, neodmyslitelným od českého kulturního dědictví. Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře s vysvětlivkami, jmenný rejstřík a rejstřík výstav. Josef ČAPEK (23. března 1887 Hronov - mezi 5. a 24. dubnem 1945 koncentrační tábor Bergen-Belsen). Malíř, grafik, knižní grafik a ilustrátor, kreslíř, scénograf, prozaik, dramatik, básník, autor pro děti, žurnalista, esejista, výtvarný kritik a teoretik. Bratr spisovatele Karla Čapka (1890-1938), s nímž v mladých letech společně napsal řadu povídek (Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy) a tři divadelní hry (Lásky hra osudná, Ze života hmyzu, Adam Stvořitel), a spisovatelky Heleny Čapkové (1886-1961), švagr básníka a překladatele Josefa Palivce. Po secesních začátcích příslušník kubistické avantgardy, jejíž principy posléze modifikoval do projevu osobitě oproštěné výtvarné zkratky. Postupně člen Skupiny výtvarných umělců, Mánesa, Tvrdošíjných a nakonec Umělecké besedy. Živobytí mu však zajišťovalo především redaktorské místo v Národních listech (1918-1920) a Lidových novinách (1921-1939). Jeho literární dílo opsalo svérázný vývojový oblouk od básnivých expresionistických povídek (Lelio, Pro delfína) přes baladickou novelistiku (Stín kapradiny) po novátorské bezdějové prózy (montaignovský filozofující esej Kulhavý poutník, pascalovský soubor "myšlenek" Psáno do mraků). Jako aktivní masarykovec a antifašista byl německými okupanty zatčen hned v první válečný den 1. 9. 1939 a připraven o život na samém prahu míru. (knihydobrovsky.cz)

Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921-1930, respektive 1931-1939. Těmito svazky ukončujeme nejen vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora, ale uzavírají se jimi i celé Spisy, jejichž vydávání zahájil v roce 2007 svazek s Čapkovou literární publicistikou. Texty zařazené do posledních dvou svazků byly vesměs původně otištěny v periodickém tisku a pocházejí z období Čapkova působení v Lidových novinách, v nichž měl na starosti rubriku pojednávající o pražských výstavách. Do tohoto deníku pravidelně přispíval od dubna 1921 až do svého zatčení 1. září 1939. Publikoval v něm stovky referátů, v nichž sledoval výtvarné aktivity v hlavním městě. Přestože deník nepovažoval za prostor pro výtvarně kritickou činnost, nelze jeho práce pro noviny číst jen jako pouhé informativní články o výstavách v Praze. Téměř nikdy se nezřekl vlastního hodnocení, v němž vyjadřoval svůj vyhraněný nárok na výtvarnou tvorbu, který sám uplatňoval ve svém malířském díle. Sledoval výstavy důležitých uměleckých osobností i méně známých autorů a se zaujetím psal o jejich výtvarných počinech. Neopomíjel ani ženské umění ani výstavy členů různých uměleckých spolků, například německých, a byl jedním z mála, kdo o nich tehdy referoval. Informoval o výstavách zahraničních výtvarníků i expozicích autorů užitého umění. V umělecké tvorbě zdůrazňoval vlastní způsob vidění a vyjádření, odmítal epigonství, rutinérství, konvenčnost, lacinou efektnost, manýru. Proti akademismu vyzdvihoval tvorbu založenou na vlastním názoru a vnitřní svobodě. Nad virtuozitu stavěl poctivě dosažené, byť skromnější umělecké výsledky. Jeho články tak v kritickém pohledu podávají sice ne vyčerpávající, nicméně zřetelný obraz dění na pražské umělecké scéně v době mezi válkami. Vedle Lidových novin přispíval Čapek i do umělecky zaměřených časopisů texty, jimiž se místo na běžného čtenáře deníku obracel v rozsáhlejších polemikách spíš na odbornou veřejnost. Střízlivě reagoval na projevy výtvarných tendencí meziválečné avantgardy, analyzoval její výtvarné počiny a odmítal ideologii, s níž byly spojeny. Nadřazoval lidské uměleckému, výtvarné hodnoty spojoval s hodnotami mravními. Zatímco z Čapkových textů o výtvarném umění z let 1921-1939 napočítáme v dosud vydaných knižních výborech jen několik desítek, bibliografie jich v tomto období eviduje více než tisíc. Známe je z výborů vydaných autorem (ve Spisech byly zahrnuty do svazku Knihy o umění) i posmrtně: Co má člověk z umění a jiné úvahy o umění z let 1911-1937 (1946), Moderní výtvarný výraz (1958), Méně výstav a více umění! (1999). Většina však zůstala zveřejněna jen ve svém prvním otisku v dobovém periodickém tisku. Naše edice chtějí v kritickém vydání zpřístupnit Čapkovu publicistickou tvorbu v co největší šíři a doplnit tím jeho obraz o sice méně výrazný, nicméně nepostradatelný rys. Josef Čapek sice psal své příspěvky jen pro danou příležitost, avšak pro svou literární hodnotu tu tato drobná díla zůstávají trvalým a pevným dokumentem, neodmyslitelným od českého kulturního dědictví. Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře s vysvětlivkami, jmenný rejstřík a rejstřík výstav. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Josef Čapek, česky (alza.cz)

Monografie zpřístupňuje výbor deseti textů Milana Nápravníka z let 1978 až 2016. Čtenář si tak udělá představu o zaměření esejisticko-kritického díla surrealistického autora, které je českému publiku v úplnosti dosud neznámé. Název knihy postihuje jednu z otázek, které Nápravník učinil předmětem svého zkoumání: Nebyl pud k moci původně pudem ke slasti? Nedošlo k metamorfóze erotické touhy v touhu po ovládání, jež se v rámci soudobé civilizace uskutečňuje prostřednictvím vztahu podřízenosti a nadřízenosti? Autor se ve svých pracích opakovaně vrací k pojmu ideologie a vlivu náboženských nebo politických ideologií na životy velkých lidských kolektivů. Na rozdíl od soudobých tendencí, jež význam faktoru ideologie spíše přehlížejí, chce identifikovat její historické, ale i mytologické podloží. Součástí výboru je rovněž kalendárium autorova života a fotografická příloha. K vydání editorsky připravil Ladislav Fanta. (knihydobrovsky.cz)

Monografie zpřístupňuje výbor deseti textů Milana Nápravníka z let 1978 až 2016. Čtenář si tak udělá představu o zaměření esejisticko-kritického díla surrealistického autora, které je českému publiku v úplnosti dosud neznámé. Název knihy postihuje jednu z otázek, které Nápravník učinil předmětem svého zkoumání: Nebyl pud k moci původně pudem ke slasti? Nedošlo k metamorfóze erotické touhy v touhu po ovládání, jež se v rámci soudobé civilizace uskutečňuje prostřednictvím vztahu podřízenosti a nadřízenosti? Autor se ve svých pracích opakovaně vrací k pojmu ideologie a vlivu náboženských nebo politických ideologií na životy velkých lidských kolektivů. Na rozdíl od soudobých tendencí, jež význam faktoru ideologie spíše přehlížejí, chce identifikovat její historické, ale i mytologické podloží. Součástí výboru je rovněž kalendárium autorova života a fotografická příloha. K vydání editorsky připravil Ladislav Fanta. (patro.cz)

Surrealistické protokoly vznikly v mezní situaci básníka nuceného opustit domov a postiženého hlubokým osaměním. V atmosféře pětitýdenního intenzivního soustředění autor dokázal přivolat úchvatné bdělé sny plné minulých zážitků, příhod, úzkosti i úvah a vydat autentické svědectví o člověku. (knihydobrovsky.cz)

Rozsáhlá básnická próza českého surrealisty, situovaná do Paříže sklonku 80. let, je strhující a zároveň děsivou bilancí jednoho lidského života na pozadí stále více a více se rozpínající pouště moderní civilizace. Nelítostná výpověď krutá ke všemu a ke všem je v české literatuře textem zcela ojedinělým. Vybroušený básnický jazyk spojuje do jednoho proudu popisy Paříže, úvahy, osobní peripetie a dramata, imaginativní básnické obrazy i kritické reflexe moderní kultury, politiky a společnosti. (knihydobrovsky.cz)

Dům dýmu je soubor básní v próze, na němž autor pracoval v závěrečných letech svého života a která patří nepochybně k vrcholům jeho lyriky. Skládá mozaiku znepokojivé obraznosti, prolamující se jednou do rozsáhlých reminiscenčních partií, jindy do krajiny úzkostných, existenciálně laděných vizí. Je posledním svědectvím o proměně, jíž prošel básníkův citový a myšlenkový svět. (knihydobrovsky.cz)

Dílo kritika a překladatele Jana Franze (17. dubna 1910-6. dubna 1946) vyniká uceleností a pronikavostí myšlení, ačkoliv není rozsáhlé. Franz publikoval v krátkém časovém období mezi lety 1931 až 1935, kdy přispíval do časopisů Tvar, Akord, Listy pro umění a kritiku, Archy. V roce 1932 se podílel na vzniku revue Řád a polovinu prvního ročníku též spoluredigoval. Svá kritéria si tříbil především na francouzské literatuře, například Paulu Claudelovi nebo Georgesi Bernanosovi, jejichž texty též překládal. Josef Florian, který si pozorně všímal Franzova daru rozlišovat i obhájit vlastní soudy, o něm napsal: "Pan Franz má svůj stylový ideál."Kniha soustřeďuje veškerou původní Franzovu tvorbu - eseje, kritiky, glosy a polemiky. Mezi nimi patří k nejvýznamnějším precizně argumentované texty o dílech Konstantina Biebla, Františka Gellnera, Vítězslava Nezvala, Jana Čepa a Jaroslava Durycha. Odeslaná korespondence zahrnuje dopisy z třicátých let, adresované přátelům Vlastimilu Vokolkovi, Janu Čepovi, Bohuslavu Reynkovi, Janu Zahradníčkovi, Františku Halasovi, Janu Hertlovi, i pozdější dopisy, které psal Franz z totálního nasazení v Lipsku Cyrilu Merhoutovi a rodině. Knihu doprovází doslov Miloše Doležala, bibliografe, komentáře a fotografická příloha. (knihydobrovsky.cz)

Další svazek z díla českého básníka, prozaika a esejisty hlásícího se věrně k dědictví surrealismu, a to osobitými záznamy fantastických pohybů lidského nitra. (knihydobrovsky.cz)

Psaním rozhlasových her se Milan Nápravník začal intenzivně zabývat po roce 1968, poté co emigroval do Západního Německa. Texty pro rozhlas představují v rámci jeho tvorby zcela zapomenutou oblast, a nutno podotknout, že zcela neprávem. Tyto textové kompozice, byť se nikdy nedočkaly žádné výraznější odezvy, rozhodně nepředstavují žádné marginálie, nýbrž hodnotná literární díla, která dobře zapadají do celkového kontextu autorovy tvorby. Je mnoho způsobů, jak Nápravníkovy rozhlasové kompozice vnímat a interpretovat: můžeme je uchopit jako díla jazykově filozofická, můžeme zkoumat jejich vazbu k surrealistickým postupům, lze se soustředit i na jejich jazykovou hudebnost a variační bohatost, v neposlední řadě můžeme tyto texty vnímat i jako intimní zprávu o osamění básníka v exilu. Ať zvolíme jakoukoli perspektivu, dojdeme k závěru, že ve své tvůrčí mimoběžnosti byl Nápravník dokonale nekompromisní a důsledný - a s odstupem řady desetiletí se jeho texty jeví jako nadčasová a zneklidňující díla. (knihydobrovsky.cz)

Svazek přináší korespondenci Milana Nápravníka s jeho bývalým spolužákem z FAMU Karlem Köcherem, která probíhala prostřednictvím mailů v letech 2007-2012. Zahrnuje široké spektrum témat a poloh - od osobně laděných pasáží přes pojednání o literatuře, výtvarném umění, filozofii, matematice až po hodnocení kulturního, společenského a politického vývoje. Jde o osobitý a svým způsobem ojedinělý dialog mezi surrealistou a někdejším ilegálem československé rozvědky. (knihydobrovsky.cz)

Soubor textů básníka a výtvarníka Milana Nápravníka (1931): sedm básnických cyklů a tři cykly prozaické. Stejně jako surrealistické protokoly Na břehu vznikaly Básně, návěstí a pohyby jako „mimovědomá výpověď o procesuálním, aleatorickém a cyklickém stavu světa“, jak autor sám svou metodu pojmenoval (patro.cz)

Kniha Kritiky a eseje z let 1892-1924 těží z celého rozsahu kritického a esejistického díla Arnošta Procházky. Chce přispět k hlubšímu poznání českého modernismu přelomu devatenáctého a dvacátého století a jeho podob a alternativ v dobových proměnách i mezinárodních souvislostech prostřednictvím vrstevnatého literárněhistorického obrazu Procházkova díla. Připomíná osobitost a význam práce jedné z klíčových osobností českého dekadentního symbolismu a individualistického estetismu. Reprezentativní výbor z původních autorských prací Arnošta Procházky zahrnuje bezmála dvě stovky textů, které představují konstanty i proměny autorovy kritiky a esejistiky, její charakter a jedinečnost, její tematickou i stylovou rozlohu - eseje programové povahy a estetické úvahy, portréty a medailony modernistických literátů a výtvarníků, literární, výtvarné a divadelní kritiky a polemiky, články a glosy příležitostné a společensko-politické povahy. Texty jsou řazeny chronologicky do čtyř oddílů odpovídajících přirozeně etapám autorovy tvorby a jeho estetického myšlení: I. 1892-1894, II. 1894-1900, III. 1901-1914, IV. 1915-1924. Možnost tematického a žánrového čtení vyznačuje Soupis tematický a žánrový. Přehled o místě vybraných prací v kontextu autorova díla dále poskytuje kompletní anotovaná Bibliografie Arnošta Procházky. Portrét Procházkovy osobnosti a celistvý přehled jeho díla v širších souvislostech podává doslov doplněný obsáhlým výběrovým soupisem sekundární literatury. Publikace tak znovu zpřístupňuje a oživuje ne příliš dostupný a nedostatečně reflektovaný literárněhistorický materiál. (knihydobrovsky.cz)

Kniha textů o umění od architekta a fotografa Milana Pitlacha, jednoho z exulantů, kteří po vpádu sovětských vojsk bloudili rozvráceným světem podobně jako před čtyřmi sty lety čeští vzdělanci po bitvě na Bílé hoře, je jeho posledním odkazem rodné zemi. Texty v knize jsou přirozeně zaměřené na úvahy o architektuře - jeho profesi a povolání, a o fotografii - jeho hobby a prostředku uměleckého vyjádření. Na závěr jsou zařazeny některé jeho reflexe o vlastní práci. Pitlachovy eseje a glosy vynikající češtinou zachycují jeho univerzální, do šíře i hloubky zaostřený rozhled světem umění. Z obsahu: Le Corbusier / Erich Mendelsohn / Alfred Neumann / Karel Prager / Nový romantismus - Jan Kaplický / Dvě architektury Petera Zumthora v Německu / Forum Nová Karolina v Ostravě / Sentimentální procházka Opavou / Alfred Stieglitz / Poezie Robinsona Jefferse a fotografie Minora Whitea / Jan Svoboda / Josef Koudelka - Chaos / Květoslav Přibyl Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. (knihydobrovsky.cz)

V trojlístku provokativních esejů představuje se Milan Blahynka v novém kabátě. Přitom, ale neodkládá svůj kunderovský baret, zpod nějž stále sleduje, jak slovesnost hodná svého jména nijak nezaostává ve skicování světa za sociologií a filozofií, ba je často předbíhá a dodává jim munici. Možná bychom jej mohli řadit k dnešním autorům tzv. libertariánského socialismu; k takovým jménům, jako je prominentní belgický filozof Philippe Van Parijs, propagátor známé ideje Základního nepodmíněného příjmu, který také definoval pojem real freedom. Neboť jak praví Blahynka: "Ani svobody, natož pocitové, není bez předešlé poroby." (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - Druhý díl kriminální série Akta Enzo. V napohled klidném francouzském vinařství vře tvrdý boj plný chamtivosti, závisti a zoufalství. - Peter May, čte David Matásek Druhý díl kriminální série Akta EnzoBěhem degustačního turné po nepříliš známém vinařském regionu Gaillac zmizí nejlepší světový kritik vín Gil Petty. O rok později je nalezen ve vinici na jihozápadě Francie, oblečený do karmínového roucha Řádu božské láhve, společnosti, která se věnuje propagaci gaillackých vín. Přivázaný ke kříži stál jako morbidní strašák mezi řádky zralé vinné révy a zjevně byl celou dobu předtím uchováván v červeném víně. Pettyho vrah nikdy nebyl dopaden.Když se po třech letech Enzo Macleod do odloženého případu znovu pustí, zjistí, že v napohled klidném francouzském vinařství vře tvrdý boj plný chamtivosti, závisti a zoufalství. Enzovi se nabízí jeden potenciální vrah za druhým: místní vinaři, členové Řádu božské láhve, a dokonce i Pettyho dcera Michelle. Co... (alza.cz)

Kniha - autor Rainer Zitelmann, 352 stran, slovensky, brožovaná bez přebalu lesklá Rainer Zitelmann skúma desať najčastejších výhrad voči kapitalizmu: kapitalizmus vedie k hladu a chudobe, rastúcej nerovnosti, zbytočnej spotrebe, ničeniu životného prostredia, zmene klímy a k vojnám. Kritici tvrdia, že tento systém uprednostňuje zisk pred ľudskosťou, vytvára dominantné monopoly a podkopáva demokraciu. Zitelmann postupne skúma každý z týchto argumentov a odhaľuje kritické chyby, ktoré ich vyvracajú. Na každé obvinenie ponúka protiargumenty a využíva množstvo historických dôkazov a faktov, ktoré otvárajú oči a dokazujú, že to nie je kapitalizmus, ktorý zlyhal, ale storočie antikapitalistických experimentov. Druhá časť knihy sa zaoberá vnímaním kapitalizmu v Európe, USA, Latinskej Amerike a Ázii a vychádza z prieskumu verejnej mienky, ktorý si špeciálne objednala spoločnosť Ipsos MORI v dvadsiatichšiestich krajinách. Jeho výsledky sa v tejto knihe zverejňujú po... (alza.cz)

Kniha obsahuje překlady recenzí od nejvýznamnějších autorů německé klasické filosofie - Fichta, Schellinga a Hegela. Kromě toho obsahuje také překlad Fichtova spisu Anály filosofického tónu, v němž v rámci reakce na recenzi své knihy Základ přirozeného práva podrobuje ironické kritice dobovou recenzní praxi. Kniha je opatřena úvodní studií Jindřicha Karáska a jmenným rejstříkem. (patro.cz)

Knižně vydané blogové příspěvky Ženy filmového kritika, jejichž autorka za ně byla nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera (a přesto si přeje zůstat v anonymitě), jsou vtipným, ironickým i nekompromisně sebeironickým – a nezdráháme se říct až allenovským – nahlédnutím do rodinného soužití ženy a muže, což většina lidí nad 30 let nejspíš důvěrně zná. Co ovšem už nezná, jsou specifika soužití ženy se zvláštním druhem muže: filmovým kritikem. Texty svými ilustracemi doprovodila umělkyně vystupující pod pseudonymem Toy_Box, pozoruhodná autorka komiksů, výtvarnice a malířka. (patro.cz)

Druhý díl kriminální série Akta Enzo. Během degustačního turné po nepříliš známém vinařském regionu Gaillac zmizí nejlepší světový kritik vín Gil Petty. O rok později je nalezen ve vinici na jihozápadě Francie, oblečený do karmínového roucha Řádu božské láhve, společnosti, která se věnuje propagaci gaillackých vín. Přivázaný ke kříži stál jako morbidní strašák mezi řádky zralé vinné révy a zjevně byl celou dobu předtím uchováván v červeném víně. Pettyho vrah nikdy nebyl dopaden. Když se po třech letech Enzo Macleod do odloženého případu znovu pustí, zjistí, že v napohled klidném francouzském vinařství vře tvrdý boj plný chamtivosti, závisti a zoufalství. Enzovi se nabízí jeden potenciální vrah za druhým: místní vinaři, členové Řádu božské láhve, a dokonce i Pettyho dcera Michelle. Co když je někdo z nich připraven Enza zastavit, i kdyby měl zabíjet znovu? (patro.cz)

Nejlepší světový vinařský kritik Gil Petty zmizel během degustačního turné po ne příliš známém vinařském regionu Gaillac. Před třemi lety byl nalezen ve vinicích na jihozápadě Francie, oblečený do karmínového roucha Bratrstva Řádu božských lahví. Jeho tělo viselo jako morbidní strašák na obtěžkané vinné révě a zdá se, že předtím bylo nějakou dobu uchováváno v červeném víně. Pettyho vrah nikdy nebyl dopaden. Když se Enzo Macleod do odloženého případu znovu pustí, zjistí, že za klidnou fasádou francouzského vinařství se skrývá tvrdý byznys ovládaný chamtivostí, závistí a zoufalstvím. Potenciální vrahové Enzovi rozhodně nechybí: místní vinaři, Bratrstvo Řádu božských lahví — starobylá společnost, která se věnuje propagaci gaillackých vín —, a dokonce i Pettyho dcera Michelle. Co když je některý z nich připraven Enza zastavit, i kdyby měl zabíjet znovu? (patro.cz)

Nejlepší světový vinařský kritik Gil Petty zmizel během degustačního turné po ne příliš známém vinařském regionu Gaillac. Před třemi lety byl nalezen ve vinicích na jihozápadě Francie, oblečený do karmínového roucha Bratrstva Řádu božských lahví. Jeho tělo viselo jako morbidní strašák na obtěžkané vinné révě a zdá se, že předtím bylo nějakou dobu uchováváno v červeném víně. Pettyho vrah nikdy nebyl dopaden. Když se Enzo Macleod do odloženého případu znovu pustí, zjistí, že za klidnou fasádou francouzského vinařství se skrývá tvrdý byznys ovládaný chamtivostí, závistí a zoufalstvím. Potenciální vrahové Enzovi rozhodně nechybí: místní vinaři, Bratrstvo Řádu božských lahví - starobylá společnost, která se věnuje propagaci gaillackých vín -, a dokonce i Pettyho dcera Michelle. Co když je některý z nich připraven Enza zastavit, i kdyby měl zabíjet znovu? (knihydobrovsky.cz)

Nejlepší světový vinařský kritik Gil Petty zmizel během degustačního turné po ne příliš známém vinařském regionu Gaillac. Před třemi lety byl nalezen ve vinicích na jihozápadě Francie, oblečený do karmínového roucha Bratrstva Řádu božských lahví. Jeho tělo viselo jako morbidní strašák na obtěžkané vinné révě a zdá se, že předtím bylo nějakou dobu uchováváno v červeném víně. Pettyho vrah nikdy nebyl dopaden. Když se Enzo Macleod do odloženého případu znovu pustí, zjistí, že za klidnou fasádou francouzského vinařství se skrývá tvrdý byznys ovládaný chamtivostí, závistí a zoufalstvím. Potenciální vrahové Enzovi rozhodně nechybí: místní vinaři, Bratrstvo Řádu božských lahví - starobylá společnost, která se věnuje propagaci gaillackých vín -, a dokonce i Pettyho dcera Michelle. Co když je některý z nich připraven Enza zastavit, i kdyby měl zabíjet znovu? (knihydobrovsky.cz)

Blogové příspěvky Ženy filmového kritika, jejichž autorka za ně byla nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera (a přesto si přeje zůstat v anonymitě), jsou vtipným, ironickým i nekompromisně sebeironickým – a nezdráháme se napsat až allenovským – nahlédnutím do rodinného soužití ženy a muže. Což většina lidí nad 30 let nejspíš důvěrně zná. Co však už nezná, jsou specifika soužití ženy se zvláštním druhem muže: filmovým kritikem. Texty svými ilustracemi doprovodila umělkyně s pseudonymem Toy_Box, pozoruhodná, neuhýbající a talentovaná ilustrátorka, malířka a komiksová autorka. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Tomáš Imrich Profant, 174 stran, česky Již více než sto let rozvoj pozitivně definuje směřování naší společnosti. Je východiskem, ke kterému odkazují jak globální cíle udržitelného rozvoje, tak lokální rozvojové plány městských čtvrtí. Tato kniha zpochybňuje základní rozvojové myšlenky. Poukazuje na existenci alternativ v dávné minulosti i dnes. Ne vždy lidskému myšlení dominovala představa lineárního pohybu dějin vpřed. Cirkulární pojetí historie nám umožňuje uvědomit si, že je možný jiný způsob myšlení o rozvoji. Rozvoj se jako produkt osvícenství začíná plně projevovat na počátku 20. století během kolonialismu, jehož se stal pevnou součástí. Kniha proto začíná důsledným mapováním této vazby, aby se následně mohla kriticky věnovat jak ideologii, tak praxi rozvoje. Institucionální aparát rozvoje v podobě mezinárodních organizaci, expertů, politiků, technokratů, ale i vládních agentur a nevládních aktérů je zde vnímán jako nástroj... (alza.cz)

Kniha souborných textů 13. držitelky prestižní ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 pro rok 2011 (5.10.2011). Iva Mojžíšová je jedna z nejvýznamnějších současných slovenských výtvarných kritiček, historiček a teoretiček umění s filosofujícími přesahy. V jejích textech nejsou rozdíly mezi uměním minulosti a současnosti, ani mezi kritikou, historií umění a teorií. Její kritiky vychází vždy ze spříznění s tvůrci. Její studie jsou analyticky jasné a přesné. Iva Mojžíšová začala psát už v 60. letech a velkou předností jejího psaní je dosavadní platnost těchto textů. Nepředstavuje autorku, jejíž vkus a názory jsou poplatné době. Její dílo je hodnotné v širokém kontextu umění (literatury, divadla, výtvarníků a umělecké kritiky jako celku). Tato kniha (13. svazek edice) obsahuje nadčasové statě o počátcích umělecké kritiky, dále zejména o A. Giacomettim, M. Paštékovi a o deseti dalších umělcích; tři malé portréty a dvě krátká ohlédnutí. Tradičně je uvedena také stať o autorce včetně její bibliografie. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Knižně vydané blogové příspěvky Ženy filmového kritika, jejichž autorka za ně byla nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera (a přesto si přeje zůstat v anonymitě) jsou vtipným, ironickým i nekompromisně sebeironickým – a nezdráháme se říct až allenovským – nahlédnutím do rodinného soužití ženy a muže, což většina lidí nad 30 let nejspíš důvěrně zná. Co ovšem už nezná, jsou specifika soužití ženy se zvláštním druhem muže: filmovým kritikem.Čte: Iva PazderkováRežie: Petr GojdaHudba: Zdeněk DočekalDélka nahrávky: 2h 38 min1mp3 CD (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Ve víně může být nejen pravda, ale i smrt. Kdo ji má na jazyku? Během degustačního turné po nepříliš známém vinařském regionu Gaillac zmizí nejlepší světový kritik vín Gil Petty. O rok později je nalezen ve vinici na jihozápadě Francie, oblečený do karmínového roucha Řádu božské láhve - společnosti, která se věnuje propagaci gaillackých vín. Jeho mrtvola, která byla celou dobu předtím zjevně uchovávána v červeném víně, stojí jako morbidní strašák přivázaná ke kříži mezi řádky zralé vinné révy. A vrah stále není dopaden... Když se Enzo Macleod po třech letech pustí do odloženého případu, zjistí, že v napohled klidném francouzském vinařství vře tvrdý boj plný chamtivosti, závisti a zoufalství. Potenciálním vrahem by mohl být kdokoli: místní vinaři, členové Řádu božské láhve, a dokonce i Pettyho dcera Michelle. Je někdo z nich připraven Enza zastavit, i kdyby měl zabíjet znovu?Účinkující: David Matásek (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Ve víně může být nejen pravda, ale i smrt. Kdo ji má na jazyku? Během degustačního turné po nepříliš známém vinařském regionu Gaillac zmizí nejlepší světový kritik vín Gil Petty. O rok později je nalezen ve vinici na jihozápadě Francie, oblečený do karmínového roucha Řádu božské láhve - společnosti, která se věnuje propagaci gaillackých vín. Jeho mrtvola, která byla celou dobu předtím zjevně uchovávána v červeném víně, stojí jako morbidní strašák přivázaná ke kříži mezi řádky zralé vinné révy. A vrah stále není dopaden... Když se Enzo Macleod po třech letech pustí do odloženého případu, zjistí, že v napohled klidném francouzském vinařství vře tvrdý boj plný chamtivosti, závisti a zoufalství. Potenciálním vrahem by mohl být kdokoli: místní vinaři, členové Řádu božské láhve, a dokonce i Pettyho dcera Michelle. Je někdo z nich připraven Enza zastavit, i kdyby měl zabíjet znovu? Peter May (*1951) Pochází z Glasgow, ale nyní žije ve Francii. Původně se živil jako novinář a byl úspěšným televizním scenáristou, v současné době se věnuje psaní. Celosvětové renomé získal šestidílnou sérií čínských thrillerů, která u nás začala vycházet roku 2015 a její první díl Pán ohně je již k dostání jako audiokniha. Ve zvukové i tištěné verzi je dostupná také trilogie Lewis zahrnující tituly Skála, Muž z ostrova Lewis a Šachové figurky. Mezi další populární autorovy série patří rovněž řada Akta Enzo, z níž byla česky vydána úvodní kniha i audiokniha Výjimeční lidé. Oblibu si v zahraničí získaly též spisovatelovy nejnovější samostatné romány jako Ostrov Entry nebo Runaway. David Matásek (* 1963) Vystudoval pražskou konzervatoř a jeho zkušeností před kamerou byl film Jak svět přichází o básníky (1981), kde si zahrál nejlepšího kamaráda hlavní postavy. V letech 1991 až 1995 působil v Národním divadle, v letech 1995 až 2002 v Divadle Komedie a od roku 2002 je opět členem činohry Národního divadla. Často se objevuje v televizních inscenacích i ve filmech, kromě "básnické" série Dušana Kleina např. také ve snímcích Člověk proti zkáze (1989), Samotáři (2000), Počkej, až zhasnu (2002), Probudím se včera (2012), Tři bratři (2014), Krásno (2014), Hodinový manžel (2014), Jak se zbavit nevěsty (2016) či v seriálech Dobrodružství kriminalistiky (1989), Zdivočelá země (1997), Četnické humoresky (1997), Redakce (2004), Letiště (2006), Přešlapy (2009) nebo České století (2013). (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Knižně vydané blogové příspěvky Ženy filmového kritika, jejichž autorka za ně byla nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera (a přesto si přeje zůstat v anonymitě) jsou vtipným, ironickým i nekompromisně sebeironickým – a nezdráháme se říct až allenovským – nahlédnutím do rodinného soužití ženy a muže, což většina lidí nad 30 let nejspíš důvěrně zná. Co ovšem už nezná, jsou specifika soužití ženy se zvláštním druhem muže: filmovým kritikem. (knihydobrovsky.cz)

Ve víně může být nejen pravda, ale i smrt. Kdo ji má na jazyku? Druhý díl série Akta Enzo. Audioknihu Kritik napsal autor: Peter May, čte: David Matásek. Během degustačního turné po nepříliš známém vinařském regionu Gaillac zmizí nejlepší světový kritik vín Gil Petty. O rok později je nalezen ve vinici na jihozápadě Francie, oblečený do karmínového roucha Řádu božské láhve - společnosti, která se věnuje propagaci gaillackých vín. Jeho mrtvola, která byla celou dobu předtím zjevně uchovávána v červeném víně, stojí jako morbidní strašák přivázaná ke kříži mezi řádky zralé vinné révy. A vrah stále není dopaden. Když se Enzo Macleod po třech letech pustí do odloženého případu, zjistí, že v napohled klidném francouzském vinařství vře tvrdý boj plný chamtivosti, závisti a zoufalství. Potenciálním vrahem by mohl být kdokoli: místní vinaři, členové Řádu božské láhve, a dokonce i Pettyho dcera Michelle. Je někdo z nich připraven Enza zastavit, i kdyby měl zabíjet znovu? (dvd-premiery.cz)

NÁPRAVNÍK ZAŽITÝCH NEPRAVD (o Václavu Klausovi) vznikl na základě rozhovorů, které měl jeho autor skvělou možnost vést přímo se stále aktivním prezidentem v rámci návštěv na Hanspaulce přibližně od počátku jara 2014 do konce zimy tohoto roku. Jak napovídá už název knihy, využil této jedinečné příležitosti k tomu, aby na jejích stránkách postupně uvedl na pravou míru celou řadu omylů a často i vědomých nepravd, rozšiřovaných o Václavu Klausovi v běhu celých posledních desetiletí. Přitom rozhodně nejde o vcelku očekávatelný sled prvoplánových tematických dialogů, nýbrž o výjimečné vylíčení skutečného života Václava Klause od dětství přes studentská a první profesní léta, až k roku 1989 a pak i dál, až k jeho prezidentskému úřadu - především z autorova pohledu. Neméně cennou součástí knihy je však nejen další pravdivé vylíčení celé řady s tím se pojících významných epizod celé Klausovy politické i osobní kariéry, ale také reálné přiblížení podobného množství prezidentových počinů a jeho charakterových vlastností tak, jak je Václav Klaus Václavu Junkovi postupně vysvětlil. Text, faktografie i forma NÁPRAVNÍKU byly Václavem Klausem autorizovány. (patro.cz)

NÁPRAVNÍK ZAŽITÝCH NEPRAVD (o Václavu Klausovi) vznikl na základě rozhovorů, které měl jeho autor skvělou možnost vést přímo se stále aktivním prezidentem v rámci návštěv na Hanspaulce přibližně od počátku jara 2014 do konce zimy tohoto roku. Jak napovídá už název knihy, využil této jedinečné příležitosti k tomu, aby na jejích stránkách postupně uvedl na pravou míru celou řadu omylů a často i vědomých nepravd, rozšiřovaných o Václavu Klausovi v běhu celých posledních desetiletí. Přitom rozhodně nejde o vcelku očekávatelný sled prvoplánových tematických dialogů, nýbrž o výjimečné vylíčení skutečného života Václava Klause od dětství přes studentská a první profesní léta, až k roku 1989 a pak i dál, až k jeho prezidentskému úřadu - především z autorova pohledu. Neméně cennou součástí knihy je však nejen další pravdivé vylíčení celé řady s tím se pojících významných epizod celé Klausovy politické i osobní kariéry, ale také reálné přiblížení podobného množství prezidentových počinů a jeho charakterových vlastností tak, jak je Václav Klaus Václavu Junkovi postupně vysvětlil. Text, faktografie i forma NÁPRAVNÍKU byly Václavem Klausem autorizovány. (knihydobrovsky.cz)

Monografie "Kritika v pohybu. Literární kritika a metakritika 90. let 20. století" vychází z autorovy stejnojmenné dizertační práce obhájené v r. 2018 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity: zabývá se českou literární kritikou 90. let 20. století, zejména v té podobě, v jaké se projevovala v literárních a kulturních časopisech dané doby. V osmi kapitolách (včetně metodologické úvodní a syntetizující závěrečné) v širokém kontextu představuje nejvýraznější tendence tehdejšího, značně dynamického myšlení o literatuře, včetně jeho soudobé reflexe (metakritiky). Konkrétně se předmětem zkoumání stávají např. retrospektivní a anticipační pohledy na českou literaturu, kritika "postmoderní", kritika katolická, křesťanská, resp. spirituální a tzv. spory o autenticitu; samostatně jsou analyzovány také ohlasy vybraných prozaických knih. Ve svém celku tak publikace předkládá ucelený, plastický obraz literárněkritických a metakritických snah sledované periody, přičemž mnohá z témat identifikovaných v dobové diskuzi, jsou - jak se ukazuje - směrodatná dodnes. (patro.cz)

Co je to odpovědnost? Na této „velké“ otázce si v posledních 60 letech vylámal zuby nejeden český právní teoretik. Dominujícím přístupem k odpovědnosti je u nás v současnosti tzv. teorie sankce, podle které je odpovědnost sekundární sankční povinností, která nastupuje jako sankce za nedodržení povinnosti primární. Zároveň bývá ale paradoxně odpovědnost koncipována jako tzv. aktivní odpovědnost, tedy odpovědnost za dodržení povinnosti. Tím vzniká specificky „český“ problém odpovědnosti: člověk odpovídá, protože je sankcionován, a zároveň je sankcionován, protože je odpovědný. Odpovědnost se takto tváří jako vnitřně rozporný a nesmyslný koncept, neboť obě koncepce mají ambici popisovat odpovědnost v témže rozsahu (jsou koextenzivní). Nejnovějším trendem české teorie práva je proto skeptický přístup, který se snaží problematickému pojmu odpovědnosti úplně vyhnout. Na druhé straně, podíváme-li se do zahraniční literatury, smysluplná debata o odpovědnosti dnes stojí v základu analytických i normativních přístupů k právu a ovlivňuje další rozvoj právního myšlení a právní regulace v Evropě. Běžně se tu přitom, na rozdíl od české literatury, rozlišuje mezi odpovědností (Verantwortung/responsibility) a zavázaností (Haftung/liability). Ale proč? Odkud se „český“ problém odpovědnosti vzal? Kde začal? Odkud se vůbec v našem právu vzala odpovědnost? Byla odpovědnost vždy takto paradoxní? Proč nerozlišujeme mezi odpovědností (Verantwortung/responsibility) a zavázaností (Haftung/liability) a jaké to má dopady na naše myšlení? Jaké jsou důvody „českého“ problému odpovědnosti? Je možné této problém vyřešit? A jakou roli v tomto řešení hraje nový občanský zákoník a jeho myšlenkové zakotvení? Může mít vůbec odpovědnost v současné právní teorii nějaký dobrý smysl? A pokud ano, jak tedy vypadá onen smysluplný teoretický koncept odpovědnosti? Cílem této publikace je postupně zodpovědět všechny nastíněné otázky. Předkládaná kniha tak analyzuje současný stav debaty o odpovědnosti a nabízí teorii, která umožní o tomto klíčovém institutu uvažovat v kontextu nového občanského zákoníku a která českou právní teorii přibližuje debatě o odpovědnosti probíhající v současné právní vědě v západní Evropě. Autor tu zejména pomocí právněfilozofických argumentů a metodou historické, jazykové a komparativní analýzy dospívá k novému teoretickému výměru soukromoprávní odpovědnosti, který řeší současnou paralýzu české teorie a který nám umožňuje smysluplně klást otázky po důvodech, funkci a legitimitě odpovědnosti v soukromém právu. Jasně se přitom ukazuje, že namísto otázky „Co je to odpovědnost?“ je namístě položit si otázku úplně jinou. (patro.cz)

Rozsáhlý výbor z esejistiky a publicistiky Thomase Stearnse Eliota poskytne reprezentativní průřez jeho kritickými a interpretačními úvahami k evropské literatuře od Vergilia přes Shakespeara až po Dickense, Joyce, Ezru Pounda a Djunu Barnesovou, ale představí jej též jako náboženského myslitele a zahrne texty k politickému dění třicátých a čtyřicátých let. Eliot patřil mezi nejvýznamnější veřejné intelektuály 20. století, předmětem jeho uvažování a tématem jeho publikací zdaleka nebyla jen poezie, ale také role křesťanství ve společnosti, otázky moderní výchovy a státu, vztah filosofie a dobového mínění či triviální kultura. Náš rozsáhlý výbor jednak rozšíří představu o záběru Eliotových literárněkritických analýz, jednak v odpovídajícím rozsahu představí tyto ostatní oblasti jeho uvažování a poskytne též (ve výběru) dokumentární podklady pro ošemetné otázky typu Eliotova antisemitismu, vztahu k Maurrasově Action Française nebo k předválečným totalitním režimům. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky. (patro.cz)

V rekapitulačním rozhovoru dvou hudebních publicistů různých generací vzpomíná Jiří Černý na práci v týdeníku Mladý svět, rozhlasovou hitparádu Houpačka, své knihy, články pro Melodii, Gramorevui a další časopisy, ediční přípravu nahrávek Karla Kryla. Hovoří o době, kdy byl šéfredaktorem časopisu Rock & Pop, o svých poslechových pořadech - Antidiskotékách, o práci pro rozhlas a televizi. Knížka je zároveň obrazem proměn české populární hudby v posledních pětačtyřiceti letech - Jiří Černý totiž byl přímo účasten mnohého z toho, co hudební scénou hýbalo. (patro.cz)

Kniha shrnuje většinu nebásnických prací Zbyňka Hejdy. Obsahuje články a rozhovory o literatuře, o historii a o výtvarném umění, které vznikaly převážně v letech 1965–1969 a 1987–1998, vesměs z popudu časopiseckých redakcí, k jejichž užšímu kruhu spolupracovníků autor patřil (Tvář, Střední Evropa, Revolver Revue). Žánrově svazek sestává z monograficky koncipovaných, kriticky zaměřených studií, úvah (některé z nich byly původně přednáškami), recenzí a glos, přímých replik na projev jiného pisatele, proslovů na vernisážích výstav, rozhovorů (několik z nich Hejda vedl jako tázající se) a anketních odpovědí. Kniha obsahuje podrobné komentáře, bibliografii nebásnického díla Z. Hejdy a jmenný rejstřík. „Autorovo nečetné, tematicky a žánrově pestré nebásnické dílo je současně noeticky, stylově a názorově neobyčejně sevřené. Zbyněk Hejda nikdy nevystupoval jako kritik na ,plný úvazek´, a protože jeho texty napořád sledují témata jako problém pravdy/lži a rozměru ideologie v umění, faktor paměti, věrnosti či pokrytectví u jedince i ve společnosti, mají jeho práce stejnou naléhavost v jakémkoli žánru – ať už jde o rozsáhlejší studie např. o české historiografii nebo o Ivanu Blatném na jedné straně, či na straně druhé o recenzi učebnice dějepisu pro základní školy, glosu k jedné dvěma větám ze stati jiného autora či o biografickou vzpomínku.“ Michael Špirit (patro.cz)

Kniha shrnuje většinu nebásnických prací Zbyňka Hejdy. Obsahuje články a rozhovory o literatuře, o historii a o výtvarném umění, které vznikaly převážně v letech 1965-1969 a 1987-1998, vesměs z popudu časopiseckých redakcí, k jejichž užšímu kruhu spolupracovníků autor patřil (Tvář, Střední Evropa, Revolver Revue). Žánrově svazek sestává z monograficky koncipovaných, kriticky zaměřených studií, úvah (některé z nich byly původně přednáškami), recenzí a glos, přímých replik na projev jiného pisatele, proslovů na vernisážích výstav, rozhovorů (několik z nich Hejda vedl jako tázající se) a anketních odpovědí. (knihydobrovsky.cz)

Soubor kratších textů. Uspořádal a komentoval Michael Špirit. (knihydobrovsky.cz)

Texty zařazené do této knížky jsou kritické a polemické povahy a chtějí být chápány jako odborné recenze. Až na jednu dosud nepublikovanou, ale pro publikaci připravenou výjimku byly uveřejněny v odborných časopisech, i když třeba jen ve zkrácené podobě. Byly shromážděny ze dvou různých důvodů a s ohledem na to je možné, aby se také odlišně vnímaly: jednak jako souhrn kritických postojů a jako dějiny idejí sui generis, a vedle toho jako pokus doložit, že odborné recenze (a také kritiky a polemiky) představují v historicko-společenských a humanitních vědách specifický odborný výkon, který je třeba zohledňovat nejen obsahově, s ohledem na pojednávaný předmět sám a na jeho přijetí a hodnocení v odborné komunitě, ale také formálně, tj. v evaluacích jako započitatelný výsledek analytické, identifikační, komparační a odborně často náročné činnosti. (knihydobrovsky.cz)

V rekapitulačním rozhovoru dvou hudebních publicistů různých generací vzpomíná Jiří Černý na práci v týdeníku Mladý svět, rozhlasovou hitparádu Houpačka, své knihy, články pro Melodii, Gramorevui a další časopisy, ediční přípravu nahrávek Karla Kryla. Hovoří o době, kdy byl šéfredaktorem časopisu Rock & Pop, o svých poslechových pořadech – Antidiskotékách, o práci pro rozhlas a televizi. Knížka je zároveň obrazem proměn české populární hudby v posledních pětačtyřiceti letech – Jiří Černý totiž byl přímo účasten mnohého z toho, co hudební scénou hýbalo. (knihydobrovsky.cz)

Co je to odpovědnost? Na této „velké“ otázce si v posledních 60 letech vylámal zuby nejeden český právní teoretik. Dominujícím přístupem k odpovědnosti je u nás v současnosti tzv. teorie sankce, podle které je odpovědnost sekundární sankční povinností, která nastupuje jako sankce za nedodržení povinnosti primární. Zároveň bývá ale paradoxně odpovědnost koncipována jako tzv. aktivní odpovědnost, tedy odpovědnost za dodržení povinnosti. Tím vzniká specificky „český“ problém odpovědnosti: člověk odpovídá, protože je sankcionován, a zároveň je sankcionován, protože je odpovědný. Odpovědnost se takto tváří jako vnitřně rozporný a nesmyslný koncept, neboť obě koncepce mají ambici popisovat odpovědnost v témže rozsahu (jsou koextenzivní). Nejnovějším trendem české teorie práva je proto skeptický přístup, který se snaží problematickému pojmu odpovědnosti úplně vyhnout. Na druhé straně, podíváme-li se do zahraniční literatury, smysluplná debata o odpovědnosti dnes stojí v základu analytických i normativních přístupů k právu a ovlivňuje další rozvoj právního myšlení a právní regulace v Evropě. Běžně se tu přitom, na rozdíl od české literatury, rozlišuje mezi odpovědností (Verantwortung/responsibility) a zavázaností (Haftung/liability). Ale proč? Odkud se „český“ problém odpovědnosti vzal? Kde začal? Odkud se vůbec v našem právu vzala odpovědnost? Byla odpovědnost vždy takto paradoxní? Proč nerozlišujeme mezi odpovědností (Verantwortung/responsibility) a zavázaností (Haftung/liability) a jaké to má dopady na naše myšlení? Jaké jsou důvody „českého“ problému odpovědnosti? Je možné této problém vyřešit? A jakou roli v tomto řešení hraje nový občanský zákoník a jeho myšlenkové zakotvení? Může mít vůbec odpovědnost v současné právní teorii nějaký dobrý smysl? A pokud ano, jak tedy vypadá onen smysluplný teoretický koncept odpovědnosti? Cílem této publikace je postupně zodpovědět všechny nastíněné otázky. Předkládaná kniha tak analyzuje současný stav debaty o odpovědnosti a nabízí teorii, která umožní o tomto klíčovém institutu uvažovat v kontextu nového občanského zákoníku a která českou právní teorii přibližuje debatě o odpovědnosti probíhající v současné právní vědě v západní Evropě. Autor tu zejména pomocí právněfilozofických argumentů a metodou historické, jazykové a komparativní analýzy dospívá k novému teoretickému výměru soukromoprávní odpovědnosti, který řeší současnou paralýzu české teorie a který nám umožňuje smysluplně klást otázky po důvodech, funkci a legitimitě odpovědnosti v soukromém právu. Jasně se přitom ukazuje, že namísto otázky „Co je to odpovědnost?“ je namístě položit si otázku úplně jinou. (knihydobrovsky.cz)

Monografie "Kritika v pohybu. Literární kritika a metakritika 90. let 20. století" vychází z autorovy stejnojmenné dizertační práce obhájené v r. 2018 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity: zabývá se českou literární kritikou 90. let 20. století, zejména v té podobě, v jaké se projevovala v literárních a kulturních časopisech dané doby. V osmi kapitolách (včetně metodologické úvodní a syntetizující závěrečné) v širokém kontextu představuje nejvýraznější tendence tehdejšího, značně dynamického myšlení o literatuře, včetně jeho soudobé reflexe (metakritiky). Konkrétně se předmětem zkoumání stávají např. retrospektivní a anticipační pohledy na českou literaturu, kritika "postmoderní", kritika katolická, křesťanská, resp. spirituální a tzv. spory o autenticitu; samostatně jsou analyzovány také ohlasy vybraných prozaických knih. Ve svém celku tak publikace předkládá ucelený, plastický obraz literárněkritických a metakritických snah sledované periody, přičemž mnohá z témat identifikovaných v dobové diskuzi, jsou - jak se ukazuje - směrodatná dodnes. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Během degustačního turné po nepříliš známém vinařském regionu Gaillac zmizí nejlepší světový kritik vín Gil Petty. O rok později je nalezen ve vinici na jihozápadě Francie, oblečený do karmínového roucha Řádu božské láhve, společnosti, která se věnuje propagaci gaillackých vín. Přivázaný ke kříži stál jako morbidní strašák mezi řádky zralé vinné révy a zjevně byl celou dobu předtím uchováván v červeném víně. Pettyho vrah nikdy nebyl dopaden. Když se po třech letech Enzo Macleod do odloženého případu znovu pustí, zjistí, že v napohled klidném francouzském vinařství vře tvrdý boj plný chamtivosti, závisti a zoufalství. Enzovi se nabízí jeden potenciální vrah za druhým: místní vinaři, členové Řádu božské láhve, a dokonce i Pettyho dcera Michelle. Co když je někdo z nich připraven Enza zastavit, i kdyby měl zabíjet znovu? ----- Enzo Macleod je jeden z nejneobvyklejších řešitelů zločinů, s jakým jsem se kdy setkal. Něco mezi Jamesem Bondem a inspektorem Clouseauem. - BookBrowse Enzův emocionálně vypjatý vztah s dcerami a fakt, že ho přitahují dvě okouzlující ženy současně, k tomu chuťovky z vinařského světa a umění degustace dělají z knihy rozmanité, uspokojující čtení. - Publishers Weekly Akta Enzo jsou mimořádná série, v níž May svého hlavního hrdinu představuje bez příkras a se vším všudy. Macleod je nádherná postava — je tvrdohlavý, bystrý, občas ztřeštěný, rozervaný ve vztazích se ženami… a je velmi příjemným přírůstkem do současné detektivní tvorby. - Crimespree Magazine (knihydobrovsky.cz)

Žena filmového kritika, nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera, znovu zasahuje! Naše bránice i naše srdce. Tentokrát jsou její (sebe)ironické a velevtipné knižně vydané blogové příspěvky řízením osudu rámovány kritikovými zraněními, a to, že vycházejí, dokazuje, že i s kritikem, kritičkem a kritičkou lze nakonec plus minus ve zdraví přežít lockdown. Texty svými ilustracemi doprovodil talentovaný Prokop Wilhelm, známý též jako CAR2N. (knihydobrovsky.cz)

Monografie o filosofii Karla Raimunda Poppera se zabývá koncepcí kritického racionalismu a jejím vlivem na diskuse o perspektivách vědecké racionality. Ústředním tématem je Popperův originální model "negativního" rozumu, který hraje pouze likvidační a destruktivní roli a nemůže poskytnout žádné pozitivní epistemologické kritérium pro přijímání teorií. V tomto konceptu nefundační racionality vidí autorka zajímavé paralely mezi Popperem a postmodernismem, a to i přes odlišnost jejich přístupů k roli rozumu v západním myšlení. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Facebookové příspěvky Ženy filmového kritika, jejichž autorka za ně byla nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera (a přesto si přeje zůstat v anonymitě), jsou vtipným, ironickým i nekompromisně sebeironickým – a nezdráháme se napsat až allenovským – nahlédnutím do rodinného soužití ženy a muže. Což většina lidí nad 30 let nejspíš důvěrně zná. Co však už nezná, jsou specifika soužití ženy se zvláštním druhem muže: filmovým kritikem. Texty svými ilustracemi doprovodila umělkyně s pseudonymem Toy_Box, pozoruhodná, neuhýbající a mimořádně talentovaná ilustrátorka, malířka a komiksová autorka. (knihydobrovsky.cz)