Vizuální esej / visuální esej - jakub guziur

Vizuální poezie na pomezí esejistického žánru. Sbírka je tvořena textovými fragmenty a básnickými konfiguracemi, uspořádanými do gestických básní a typokaligrafií, které jsou pro Guziurovu autorskou tvorbu typické. (knihydobrovsky.cz)

Anglista a amerikanista Jakub Guziur (1978) je znám jako autor esejistických studií věnovaných dílu Ezry Pounda a Thomase S. Eliota. S Josefem Jařabem uspořádal monografii George Steiner a myšlenka Evropy (2006). Kompozice drobných lyrických útvarů Pavěk je jeho první básnickou sbírkou. Nese podtitul Eseje, dedikace a výpisky z četby. Již z tohoto faktu vyplývá, že se nejedná o klasickou básnickou kompozici, ani o samoúčelný literární experiment, jakkoli jsou Guziurovy sentence a graficky pojednané texty ovlivněny mimo jiné americkou experimentální poezií epochy post-poundovské. Autor se ve svých textech snaží dostat k samotnému jádru slova a základu jazyka. Posouvá nebo uvádí do pohybu strnulé významy slov, přičemž je v jeho textech dán náležitý prostor tichu, mlčenlivosti, trhlině či průrvě v gejzíru metaforické obraznosti. Básník zbavuje slova jejich dějinných nánosů v zaujetí dopracovat se prvotního smyslu. Akcent jeho výpovědi je položen na mytičnost, na schopnost dorozumět se i na základě náznakovitých fragmentů, k nimž se zpětně prosekáváme skrze někdy neprostupné civilizační a jazykově konvenční vrstvy. (knihydobrovsky.cz)

Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností. Sám se považuje za konkretistu, což znamená, že v zárodku jeho tvorby nalezneme vztah k Mallarméovi a jeho Vrhu kostek. Básník rozmisťuje osamělá slova na bílé ploše a vytváří tak mnohočetnou spleť možných, zřejmých i zaujatých významů. To není spekulace, ale originálně promyšlená a invenční básnická tvorba. Tedy - poezie par excelence. (knihydobrovsky.cz)

Výpravná monogra?e Jiřího Šiguta poprvé přináší komplexní pohled na třicet let jeho tvůrčí činnosti. Po celou dobu se tento „enfant terrible“ české fotografie věnuje průzkumu média fotografie, překračuje její hranice, rede?nuje ji a originálním způsobem uvádí do širších souvislostí vizuálního umění. Patří tak k nemnoha českým tvůrcům (J. Sudek, F. Drtikol, J. Funke, J. Štyrský, E. Medková, J. Svoboda, J. Koudelka aj.), kteří prosadili posuny vnímání uměleckých možností fotogra?e. Na počátku své tvorby Šigut programově nevstupoval do procesu dlouhotrvající expozice a zaznamenával tak obvyklé činnosti (cesty autobusem, vlakem, výtahem, procházky, nákupy…), aby v devadesátých letech již zcela rezignoval na tradiční vztah negativ—pozitiv a záznam pořizoval přímo na citlivou vrstvu fotogra?ckého papíru, kdy zdrojem světla a energií je příroda (denní světlo, hvězdy, měsíc, oheň, světlušky…) či přímo na oblečení s fotocitlivou vrstvou, kdy se sám stal kamerou. Necouvl ani před výzvou, kterou přinesl nástup digitální fotografie, a v současnosti se pokouší nalézt pevnou základnu při rozkladu obrazu na elementární jednotky. Vedle autorských textů Jiřího Šiguta, které tvoří jakýsi pandán k jeho dílům, knihu doprovází texty teoretiků umění Petra Vaňouse, Martina Klimeše, Jakuba Guziura a Jiřího Valocha. Kniha vychází v česko-anglickém vydání. (patro.cz)

Na rozdíl od vůdčích duchů evropských avantgard nereagovali na tuto skutečnost angloameričtí radikální modernisté destruktivně. Modernistická poetika představuje ambiciózní pokus vyrovnat se s moderností světa - s modernitou. T. S. Eliot a Ezra Pound, jejichž dílo modernistickou poetiku utvořilo, si přáli dokázat, že i v moderním světě může jazyk být svébytným lidským smyslem, jímž do ne-lidského světa vnášíme význam, a tím mu dáváme lidský rozměr. Snažili se překlenout rozšiřující se propast mezi etickým a estetickým, a vrátit tak poesii ztracenou kulturní prestiž a básníkům významné místo, které jim dříve ve společnosti náleželo. (knihydobrovsky.cz)

Poněkud netradiční sbírka básní básníka, esejisty, překladatele a literárního vědce Jakuba Guziura. (knihydobrovsky.cz)

Esej sleduje proměny tradičního chápání kultury v moderní době. Popis jednotlivých projektů "moderní" kultury - od Matthewa Arnolda k F. R. Leavisovi, Marshallu McLuhanovi, Jeanu Baudrillardovi, Georgi Steinerovi a Zygmuntu Baumanovi - představuje různé způsoby, jakými se "tradiční" kultura vymezovala vůči modernosti. Úvahy nad smyslem, povahou a stavem "moderní" kultury se nevzdalují eliotovské otázce, zda kultura dnes může kromě způsobu lidského života být zároveň i tím, co ho činí hodnotným. Esej doplňuje rozsáhlá textová koláž, která argumentaci dokládá a dále rozvíjí. (knihydobrovsky.cz)

První původní publikace o Bobu Dylanovi z pera českého kritika představuje dílo jednoho z vůbec nejvlivnějších umělců naší doby v širších souvislostech. Ačkoliv je Dylan neodmyslitelně spojen s americkou populární kulturou, jeho vliv sahá mnohem dále. Esej se zaměřuje na mnohovrstevnou alegorickou píseň Desolation Row z revolučního alba Highway 61 Revisited. Mýtus Boba Dylana promýšlí různé odpovědi na otázku, co nám může Dylan říci o současné kultuře a co nám současná kultura sděluje o Dylanovi. Vychází v grafické úpravě Karla Halouna a Luďka Kubíka. (knihydobrovsky.cz)

K současné (post)kultuře lze přistupovat jako k zásobárně obrazů, jež vznikly v průběhu hry s uznávanými kulturními hodnotami zosobněnými umělci a jejich díly. Tato kniha esejů se zabývá obrazy amerického modernistického básníka Ezry Pounda, které se objevily v různých, nejen uměleckých médiích od padesátých let 20. století do dnešních dnů. Text „Obchodované obrazy“ zkoumá takové, jimiž je zdobeno spotřební zboží. Esej „Pound beatový, bitý a obdivovaný“ se soustřeďuje na obrazy Pounda v poválečné americké kontrakultuře, u Allena Ginsberga, Lawrence Ferlinghettiho a Charlese Bukowského. Dalším tématem jsou obrazy Pounda v hudební tvorbě: například v písni „Desolation Row“, kterou Bob Dylan uvedl tuto personu do populární hudby, i v dalších skladbách odlišných žánrů od indie rocku, emo a post-moderního popu ke cool jazzu. Esej „Pound s komiksovou bublinou“ se zabývá básníkovými obrazy v komiksech. Text „Prozaické poundoptikum“ se týká literatury, přičemž Poundovy obrazy se nevyskytují pouze v životopisných a historických prózách, ale rovněž v kriminálních, detektivních a konspiračních příbězích, post-modernistických vyprávěních a vědecké fantastice. Esej „Netvoři a dramatikové“ je o obrazech Pounda v dramatických a scénických dílech a pojednává i o jeho antisemitismu, podpoře Mussoliniho a soudním jednání, jehož výsledkem byla básníkova dlouholetá internace v Nemocnici sv. Alžběty pro choromyslné zločince. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Esej Nové besedy 2: Co nepotřebujeme nabízí podobně jako 1. díl s podtitulem Čemu věřit pohledy českých a slovenských osobností veřejného života na klíčové otázky současné společnosti.*****Autoři: Tereza Hadravová, Stanislav Mikeš, Miroslav Marcelli, Ján Markoš, Jakub Rákosník a Zbyněk Vybíral. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Původní česká publikace mapuje dráhu jednoho z nejvýznamnějších umělců všech dob především z problematiky obrazu a jeho významovosti. Andrew Kelly v úvodu katalogu k výstavě Dylanových výtvarných prací napsal: „Dylana posuzujeme především jeho hudebním dílem; nevnímáme ho jako umělce v nejširším významu, kterým skutečně je.“ Kniha se proto neomezuje pouze na Dylanovy obrazy básnické, věnuje se rovněž obrazům filmovým a výtvarným. Zamýšlí se nejen nad uměleckým obrazem jako základním prvkem Dylanovy poetiky, ale i nad obrazy jeho persony, které představují důležitou součást umělcova díla. (knihydobrovsky.cz)

Básnířka a překladatelka Mary de Rachewiltz (*1925) je dcerou známého modernistického básníka Ezry Pounda a Olgy Rudgeové, fenomenální koncertní houslistky a objevitelky řady zapomenutých děl Antonia Vivaldiho. S nelehkým poválečným osudem svých blízkých (zejména s nařčením otce z kolaborace s italským fašismem) i s životem ve stínu slavných rodičů se Mary vyrovnávala tvorbou. Je autorkou několika básnických sbírek a také vzpomínkové knihy Diskrétnosti: Ezra Pound, otec a učitel (v roce 2009 byla vydána i u nás). Ukázky z její tvorby vyšly v časopise Revolver Revue. Žije v Itálii na hradě Brunnenburg u města Merano. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - Výběr dvanácti esejů George Orwella je průřezem vizionářskou tvorbou kultovního britského autora. - autor George Orwell, čte Václav Müller (alza.cz)

Moderní společnost poesii nepotřebuje. Na rozdíl od vůdčích duchů evropských avantgard nereagovali na tuto skutečnost angloameričtí radikální modernisté destruktivně. Modernistická poetika představuje ambiciózní pokus vyrovnat se s moderností světa - s modernitou. T. S. Eliot a Ezra Pound, jejichž dílo modernistickou poetiku utvořilo, si přáli dokázat, že i v moderním světě může jazyk být svébytným lidským smyslem, jímž do ne-lidského světa vnášíme význam, a tím mu dáváme lidský rozměr. Snažili se překlenout rozšiřující se propast mezi etickým a estetickým, a vrátit tak poesii ztracenou kulturní prestiž a básníkům významné místo, které jim dříve ve společnosti náleželo. (patro.cz)

První původní publikace o Bobu Dylanovi z pera českého kritika představuje dílo jednoho z vůbec nevlivnějších umělců naší doby v širších souvislostech. Ačkoliv je Dylan neodmyslitelně spojen s americkou populární kulturou, jeho vliv sahá mnohem dále. Esej se zaměřuje na mnohovrstevnou alegorickou píseň Desolation Row z revolučního alba Highway 61 Revisited. Mýtus Boba Dylana promýšlí různé odpovědi na otázku, co nám může Dylan říci o současné kultuře a co nám současná kultura sděluje o Dylanovi. Vychází v grafické úpravě Karla Halouna. (patro.cz)

Filosofické eseje jsou souhrnem příležitostných úvah, které vznikaly v průběhu deseti let. Rozličná témata těchto úvah spojuje základní filosofické východisko autora, jež lze postihnout tvrzením, že žijeme v době, jejíž zvláštnost je především v tom, že přestává rozumět sama sobě. Tento náhled je rozhodujícím kritériem nejen pro volbu témat, ale také pro výběr autorů, jimiž se jednotlivé eseje věnují (např. Spengler, Berďajev, Lévinas, Šafařík, Tolstoj). (patro.cz)

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90–99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981–1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje shrnuje všechny dosud tiskem nevydané soubory esejů, které si Jan Vladislav sám uspořádal. (patro.cz)

„Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě. (patro.cz)

Kniha esejů především o etickém poslání spisovatele. Leitmotivem všech textů, z nichž ty nejstarší pocházejí z šedesátých let a nejnovější plně zapadají do rámce proměnlivého postmoderního paradigmatu, je spisovatelova nejistota, zda se mu bude dostávat prostředků i sil k tomu, aby vypověděl vše, co ví, a nejistota možná ještě tíživější, zda slova, jenž jsou dána k dispozici, budou s to inferno prožitků a poznání popsat. Knihu doprovázejí fotografie Petry Růžičkové, na kterých zachytila Arnošta Lustiga v autentickém prostředí bývylého terezínského ghetta i v nynějším terezínském památníku. (knihydobrovsky.cz)

Kniha seznamuje českého čtenáře s Montaleho pozoruhodnou a závažnou tvorbou esejistickou a kritickou, kterou autor sám nazýval svým "vedlejším povoláním" (Il secondo mestiere). Soubor Montaleho kritických esejů je širokým výběrem z textů, jež vznikaly v průběhu půl století a v nichž je mimořádně pronikavě analyzována zejména italská, francouzská a anglická poezie a próza. Montale soudí literární díla z velmi koherentní estetické pozice a jeho eseje jsou skutečným gejzírem přesných detailních postřehů. Ač zůstává i ve svých kritických postojích jedním z velkých reprezentantů evropského modernismu, je zároveň pronikavým soudcem slepých uliček avantgardních experimentů. Překladatel a editor knihy Jiří Pelán doplnil knihu doslovem a řadou edičních poznámek a vysvětlivek. (knihydobrovsky.cz)

„Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě. (knihydobrovsky.cz)

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90-99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981-1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje shrnuje všechny dosud tiskem nevydané soubory esejů, které si Jan Vladislav sám uspořádal. (knihydobrovsky.cz)

Tento výbor z esejů Josepha Epsteina - představující ovšem jen zlomek z jeho rozsáhlé tvorby - je veden snahou ukázat šíři a pestrost autorových zájmů. Čtenář v něm nalezne tři základní tematické okruhy. První se vytvářel v závislosti na Epsteinově povolání univerzitního učitele literatury. Jeho znalosti i přehled zejména americké literární produkce staršího i novějšího data jsou famózní. Epstein nám ukazuje, do jaké hloubky lze číst a přemýšlet o přečteném. Druhý je utvořen z jeho celoživotní snahy pochopit řeckou a římskou literární a kulturní tradici včetně latiny. To dokládají nejen rozbory děl autorů jako Hérodotos a Tacitus, ale i Epsteinova touha o proniknutí do tajů latinského jazyka. Třetí okruh je založen na jeho zájmu o věci veřejné. Epstein je "ze staré školy" a nehodlá se přizpůsobovat módním trendům, například politické korektnosti a cancel kultuře. Je však zapotřebí dodat, že jeho politická nekorektnost je chytrá, kultivovaná a vtipná. Vtip ostatně netvoří v Epsteinově díle nějaký ornament, je bytostnou součástí jeho uvažování i psaní. Tento humor svou kreativitou připomene českému čtenáři jiného brilantního anglicky píšícího esejisty - G. K. Chestertona. (knihydobrovsky.cz)

„Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě. (vemzu.cz)

Nizozemský kultúrny historik Johan Huizinga (1872-1945) sa preslávil najmä dvoma knihami, medievistickou prácou Jeseň stredoveku (1919) a kultúrnofilozofickou štúdiou Homo ludens (1938). Okrem toho je však aj autorom mnohých ďalších kníh a esejí z oblasti ranomoderných európskych dejín (napr. Erasmus, Kultúra Nizozemska v 17. storočí), z dejín USA (Človek a dav v Amerike, Amerika ako žije a myslí), z indickej literatúry (Vidušaka) a takisto kritických diel o úpadku modernej západnej civilizácie v 20. storočí (V tieňoch zajtrajška, Zhanobený svet). Vo všetkých týchto dielach sa prejavil nielen ako brilantný mysliteľ, ale aj ako skvelý literát. Súčasný výber jeho esejí približuje túto veľkú osobnosť európskej vzdelanosti prvej polovice minulého storočia ako vnímavého kultúrneho historika, ktorý mal nielen presné predstavy o základoch európskej civilizácie a kultúrnom jestvovaní jednotlivca i spoločnosti, ale aj o poslaní modernej historickej vedy. (patro.cz)

Menno ter Braak (1902-1940), pôvodným školením historik, je najvýznamnejším predstaviteľom medzivojnovej nizozemskej literárnej kritiky. Ako spoluzakladateľ literárneho časopisu Forum bol obávaným polemikom, no zároveň presvedčeným demokratom a "europeizátorom" provinčných pomerov v holandskej kultúre. Dôsledne presadzoval nové personalistické kritériá posudzovania domácej literárnej tvorby, otváral svojim krajanom obzory smerom k západo- i východoeurópskym literatúram a angažoval sa aj za avantgardné filmové umenie. Počas svojho krátkeho, no mimoriadne plodného života plného bojov napísal niekoľko kníh esejí (Politik bez strany, Rozlúčka s krajinou pastorov, O starých a nových kresťanoch, Karneval mešťanov, Demaskovanie krásy, Cinema militans a i.). Bol jediným nizozemským intelektuálom, ktorý sa v roku 1938 vyslovil proti mníchovskej zrade a rozbitiu ČeskoSlovenska. V deň okupácie Nizozemska hitlerovským Nemeckom odišiel dobrovoľne zo života. (patro.cz)

Menno ter Braak (1902-1940), pôvodným školením historik, je najvýznamnejším predstaviteľom medzivojnovej nizozemskej literárnej kritiky. Ako spoluzakladateľ literárneho časopisu Forum bol obávaným polemikom, no zároveň presvedčeným demokratom a "europeizátorom" provinčných pomerov v holandskej kultúre. Dôsledne presadzoval nové personalistické kritériá posudzovania domácej literárnej tvorby, otváral svojim krajanom obzory smerom k západo- i východoeurópskym literatúram a angažoval sa aj za avantgardné filmové umenie. Počas svojho krátkeho, no mimoriadne plodného života plného bojov napísal niekoľko kníh esejí (Politik bez strany, Rozlúčka s krajinou pastorov, O starých a nových kresťanoch, Karneval mešťanov, Demaskovanie krásy, Cinema militans a i.). Bol jediným nizozemským intelektuálom, ktorý sa v roku 1938 vyslovil proti mníchovskej zrade a rozbitiu ČeskoSlovenska. V deň okupácie Nizozemska hitlerovským Nemeckom odišiel dobrovoľne zo života. (knihydobrovsky.cz)

Nizozemský kultúrny historik Johan Huizinga (1872-1945) sa preslávil najmä dvoma knihami, medievistickou prácou Jeseň stredoveku (1919) a kultúrnofilozofickou štúdiou Homo ludens (1938). Okrem toho je však aj autorom mnohých ďalších kníh a esejí z oblasti ranomoderných európskych dejín (napr. Erasmus, Kultúra Nizozemska v 17. storočí), z dejín USA (Človek a dav v Amerike, Amerika ako žije a myslí), z indickej literatúry (Vidušaka) a takisto kritických diel o úpadku modernej západnej civilizácie v 20. storočí (V tieňoch zajtrajška, Zhanobený svet). Vo všetkých týchto dielach sa prejavil nielen ako brilantný mysliteľ, ale aj ako skvelý literát. Súčasný výber jeho esejí približuje túto veľkú osobnosť európskej vzdelanosti prvej polovice minulého storočia ako vnímavého kultúrneho historika, ktorý mal nielen presné predstavy o základoch európskej civilizácie a kultúrnom jestvovaní jednotlivca i spoločnosti, ale aj o poslaní modernej historickej vedy. (knihydobrovsky.cz)

Básník, prozaik, překladatel, publicista, dramatik a scénárista Hans Magnus Ensensberger patří již po několik desetiletí mezi nejpozoruhodnější a také nejznámější osobnosti německé literatury. Kniha přináší ukázku jeho brilantních a velmi oceňovaných esejů v překladu Jiřího Stromšíka. Svazek obsahuje eseje: Aporie avantgardy; Na obranu normálnosti; Vyhlídky na občanskou válku; Muži hrůzy - Esej o radikálním desperátovi a doslov od Jiřího Stromšíka. (knihydobrovsky.cz)

Eseje a texty z česko-rakouského pomezí a Šumavy. REVERS OBÁLKY Deset tisíc kroků Vede na horu Deset tisíc je věcí Kolem nás Úzká je stezka Mezi kamením, kořeny stromů A borůvčím Poutník stoupá vzhůru Krok za krokem Jde a nespěchá Každý krok je už započten Je deset tisíc kroků Na vrchol hory J. K. Cestou na Mandelstein (knihydobrovsky.cz)

Filosofické eseje jsou souhrnem příležitostných úvah, které vznikaly v průběhu deseti let. Rozličná témata těchto úvah spojuje základní filosofické východisko autora, jež lze postihnout tvrzením, že žijeme v době, jejíž zvláštnost je především v tom, že přestává rozumět sama sobě. Tento náhled je rozhodujícím kritériem nejen pro volbu témat, ale také pro výběr autorů, jimiž se jednotlivé eseje věnují (např. Spengler, Berďajev, Lévinas, Šafařík, Tolstoj). (knihydobrovsky.cz)

Kniha nabízí tematicky uspořádané eseje, které se soustřeďují vždy na jeden aspekt výchovného úsilí. Pro vyhodnocování závažnosti těchto aspektů autor vybírá reprezentativní osobnosti, jejichž názory na výchovu vzájemně konfrontuje. Mezi zvolenými tématy se objevuje například otázka, jak souvisí výchova s lidskou přirozeností. Teprve po vyjasňování předpokladů výchovy mohou následovat otázky po úloze učitele či úloze odměn a trestů ve výchově. Autor si všímá rozličných odůvodnění výchovného působení a má očividný sklon zpochybňovat příliš snadné vrůstání do metodicky zajišťovaných předsudků. Přes počáteční hledání archetypálního zakotvení výchovy u Sókrata a Platóna se kniha převážně zaměřuje na novověké klasiky filosofie výchovy (např. Locke, Komenský, Rousseau, Pestalozzi, Herbart, Owen). Své pozorování autor protahuje až do dvacátého století, v němž mimo jiné sleduje různá ideologizující zneužívání výchovných postupů. (patro.cz)

Kniha, kterou předkládáme čtenářům, přináší výběr z textů historika politiky a kultury Doc. PhDr. Františka Červinky, CSc. (14. ledna 1923 - 4. března 1981), vědce a myslitele, znalce filozofické, literární, divadelní, výtvarné a hudební kultury s evropským rozhledem. Čtenáři dává nahlédnout do Červinkovy "historické dílny" a sledovat historikovo myšlení v jeho pohybu a vývoji. Historie pro Červinku není skladištěm pozoruhodných, leč mrtvých faktů, ale stále živým pramenem a inspirací pro řešení těch nejaktuálnějších otázek. Kniha "STUDIE ESEJE POLEMIKY" představuje výbor z historické publicistiky vydávané v prestižních periodikách (Divadlo, Literární noviny, Dějiny a současnost atd.) i samostatné studie z let 1947-69. Červinkovo dílo vyrůstá z intelektuální poctivosti, vnitřní svobody a integrity na cestě historického poznání. Překračování tematického a chronologického vymezení dělá ze souboru Červinkových textů celek, jenž je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů a talentu. ( Z obsahu: Svět Boženy Němcové, Historické svědectví Ericha Marie Remarquea, Bertha Suttnerová a pacifismus, Hilsnerova aféra a její literární dozvuk, Spor o smysl českých dějin 1912, Existencialismus a kritika, Komu patří Voskovec a Werich, Svoboda a kázeň v našich dějinách atd.). (patro.cz)

Dílo kritika a překladatele Jana Franze (17. dubna 1910-6. dubna 1946) vyniká uceleností a pronikavostí myšlení, ačkoliv není rozsáhlé. Franz publikoval v krátkém časovém období mezi lety 1931 až 1935, kdy přispíval do časopisů Tvar, Akord, Listy pro umění a kritiku, Archy. V roce 1932 se podílel na vzniku revue Řád a polovinu prvního ročníku též spoluredigoval. Svá kritéria si tříbil především na francouzské literatuře, například Paulu Claudelovi nebo Georgesi Bernanosovi, jejichž texty též překládal. Josef Florian, který si pozorně všímal Franzova daru rozlišovat i obhájit vlastní soudy, o něm napsal: "Pan Franz má svůj stylový ideál."Kniha soustřeďuje veškerou původní Franzovu tvorbu - eseje, kritiky, glosy a polemiky. Mezi nimi patří k nejvýznamnějším precizně argumentované texty o dílech Konstantina Biebla, Františka Gellnera, Vítězslava Nezvala, Jana Čepa a Jaroslava Durycha. Odeslaná korespondence zahrnuje dopisy z třicátých let, adresované přátelům Vlastimilu Vokolkovi, Janu Čepovi, Bohuslavu Reynkovi, Janu Zahradníčkovi, Františku Halasovi, Janu Hertlovi, i pozdější dopisy, které psal Franz z totálního nasazení v Lipsku Cyrilu Merhoutovi a rodině. Knihu doprovází doslov Miloše Doležala, bibliografe, komentáře a fotografická příloha. (knihydobrovsky.cz)

Kniha, kterou předkládáme čtenářům, přináší výběr z textů historika politiky a kultury Doc. PhDr. Františka Červinky, CSc. (14. ledna 1923 - 4. března 1981), vědce a myslitele, znalce filozofické, literární, divadelní, výtvarné a hudební kultury s evropským rozhledem. Čtenáři dává nahlédnout do Červinkovy "historické dílny" a sledovat historikovo myšlení v jeho pohybu a vývoji. Historie pro Červinku není skladištěm pozoruhodných, leč mrtvých faktů, ale stále živým pramenem a inspirací pro řešení těch nejaktuálnějších otázek. Kniha "STUDIE ESEJE POLEMIKY" představuje výbor z historické publicistiky vydávané v prestižních periodikách (Divadlo, Literární noviny, Dějiny a současnost atd.) i samostatné studie z let 1947-69. Červinkovo dílo vyrůstá z intelektuální poctivosti, vnitřní svobody a integrity na cestě historického poznání. Překračování tematického a chronologického vymezení dělá ze souboru Červinkových textů celek, jenž je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů a talentu. ( Z obsahu: Svět Boženy Němcové, Historické svědectví Ericha Marie Remarquea, Bertha Suttnerová a pacifismus, Hilsnerova aféra a její literární dozvuk, Spor o smysl českých dějin 1912, Existencialismus a kritika, Komu patří Voskovec a Werich, Svoboda a kázeň v našich dějinách atd.). (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Výběr dvanácti esejů George Orwella je průřezem vizionářskou tvorbou kultovního britského autora. Eseje s širokým tematickýcm záberem vybral a interpretuje novinář a dokumentarista Václav Müller, který se dílem George Orwella dlouhodobě zabývá. Součástí jsou oceňované texty Proč píšu, Svoboda tisku či Úpadek anglické vraždy, ale i méně známé, zábavné úvahy dotýkající se specifik života ve Velké Británii Orwellovy doby, především poloviny 40. let minulého století. Texty jako Šálek dobrého čaje nebo Na obranu anglické kuchyně jsou popisem esence anglické duše, drobnokresbou radostí britské každodennosti. Závěrečný esej, Zamyšlení nad ropuchou obecnou pak oslavuje příchod jara, tedy každoročního znovuzrození přírody a obrody života navzdory všem diktátorům a byrokratům světa. (knihydobrovsky.cz)

Pro fanoušky knih Proč? 13× proto a Hledání Aljašky.Tim Macbeth, sedmnáctiletý albín, nedávno přestoupil na prestižní Irvingovu školu, jejíž motto zní: „Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň.“ Ale přítel je to poslední, co Tim hledá — doufá jen, že absolvuje poslední ročník, aniž by vzbudil příliš pozornosti. Ale navzdory své snaze zůstat nenápadný se zamiluje do hvězdy ročníku Vanessy, přítelkyně nejoblíbenějšího studenta na škole. K Timovu překvapení Vanessa jeho lásku opětuje, ale pokud by to někdo zjistil, mohlo by to otřást jejím společenským postavením. Tim a Vanessa navážou utajovaný vztah, ale navíc se musí vypořádat s esejem o tragédii, závěrečnou prací posledního ročníku, kterou zadává nejpřísnější učitel na škole. Kniha je psána střídavě z pohledu zamilovaného Tima a také Duncana, studenta posledního ročníku, který odhaluje celou pravdu o Timovi a Vanesse.Esej o tragédii je působivý příběh o zapovězené lásce a o tom, kam až jsou lidé schopni zajít, aby si uchovali svá tajemství. (knihydobrovsky.cz)

Když na sklonku života Pierre Reverdy (1889-1960) bilancoval svou básnickou tvorbu, napsal: "Myslím, že nejsem ani básník, ani spisovatel, ani umělec. Ale člověk, který nenašel jiný způsob, jak zůstat ve styku s životem, jak se udržet nad hladinou. Psal jsem, jako se chytáme záchranného pásu." Reverdyho eseje a poznámky o umění mají dvojí kvalitu - soudu velmi vzdělaného intelektuála a citlivosti básníka. Ve dvacátých letech dochází u Reverdyho k osobní krizi, pálí rukopisy a opouští Paříž. Rozhodne se pro samotu v Solesmes v blízkosti kláštera s proslulou školou gregoriánského chorálu. Zde po celý zbytek života zaznamenává své postřehy a úvahy, shromážděné postupně do tří knih Žíněná rukavice (1926), Můj palubní deník (1948), Páté přes deváté (1956). Výběr některých zápisků vyšel ve výboru Jiřího Pelána Palubník deník (1989). Přihlédli jsme k tomu a zaměřili se hlavně na nepřeložené části, věnované zvláště výtvarnému umění a principu tvorby, stejně jako na některé eseje vydané časopisecky. (knihydobrovsky.cz)

Svazek Eseje a kritiky přináší výbor z autorových textů vytvořených v období let 1971-2016. Milan Nápravník (1931-2017) byl český surrealistický básník, esejista, dramaturg, autor rozhlasových her, malíř, fotograf a sochař. V roce 1968 odchází do emigrace, kde po přechodném pobytu v Západním Berlíně a Paříži působí jako rozhlasový redaktor v německém Kolíně nad Rýnem. Autor několika knižních titulů - básnických sbírek, próz a souborů esejistických textů. Se svými asamblážemi, malbami, skulpturami a fotografiemi se zúčastňuje řady výstav ve Francii, Velké Británii a Spolkové republice Německo. V roce 1996 vystavuje také v Praze ve výstavní síni Mladé Fronty a po jeho smrti uspořádá retrospektivní výstavu Nápravníkova výtvarného díla pražská Galerie Maldoror (2018). Jako člen Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) se hlavně v sedmdesátých a osmdesátých létech podílí aktivním způsobem na tamním politickém dění. Svazek Eseje a kritiky přináší výbor z autorových textů vytvořených v období let 1971-2016. (knihydobrovsky.cz)

Eric Gill se narodil v roce 1882 v anglickém Brightonu a už v útlém dětství projevoval zájem o písmo a architekturu i nadání pro tyto obory. Na popud W. R. Leihabyho z Centrální školy umění a řemesel začal vyřezávat písmena a navštěvovat výuku Edwarda Johnstona. V roce 1903 odešel na volnou nohu a započal svou celoživotní dráhu jako řemeslník. V roce 1924 jej požádal Stanley Morison, aby napsal článek o typografii do typografického časopisu Fleuron. Odmítl s tím, že typografie "není jeho světem". Už v roce 1925 však Gill rozpracoval několik abeced (z jedné z nich se nakonec stala Perpetua) a také formuloval zásady, které později sebral do svého slavného "Eseje". Eric Gill měl nadání pro bezpočet věcí. Do své smrti v roce 1940 si osvojil mnoho řemesel: byl sochařem, kameníkem, rytcem, filozofem, ilustrátorem a typografem. V srdci však zůstával pokrokovým radikálem a sociálním reformátorem, v jehož práci se vždy odrážela jeho filozofie a jehož ruka se řídila jeho morálním přesvědčením. (knihydobrovsky.cz)

Kniha, kterou předkládáme čtenářům, přináší výběr z textů historika politiky a kultury Doc. PhDr. Františka Červinky, CSc. (14. ledna 1923 - 4. března 1981), vědce a myslitele, znalce filozofické, literární, divadelní, výtvarné a hudební kultury s evropským rozhledem. Čtenáři dává nahlédnout do Červinkovy "historické dílny" a sledovat historikovo myšlení v jeho pohybu a vývoji. Historie pro Červinku není skladištěm pozoruhodných, leč mrtvých faktů, ale stále živým pramenem a inspirací pro řešení těch nejaktuálnějších otázek. Kniha "STUDIE ESEJE POLEMIKY" představuje výbor z historické publicistiky vydávané v prestižních periodikách (Divadlo, Literární noviny, Dějiny a současnost atd.) i samostatné studie z let 1947-69. Červinkovo dílo vyrůstá z intelektuální poctivosti, vnitřní svobody a integrity na cestě historického poznání. Překračování tematického a chronologického vymezení dělá ze souboru Červinkových textů celek, jenž je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů a talentu. ( Z obsahu: Svět Boženy Němcové, Historické svědectví Ericha Marie Remarquea, Bertha Suttnerová a pacifismus, Hilsnerova aféra a její literární dozvuk, Spor o smysl českých dějin 1912, Existencialismus a kritika, Komu patří Voskovec a Werich, Svoboda a kázeň v našich dějinách atd.). (knihydobrovsky.cz)

Psychologicko-filosofická zamyšlení o existenciálních rozměrech lidského života - vnitřního i vnějšího. Smitka zkoumá hranice "normálnosti" a "bláznovství", mládí a stáří, času a nesmrtelnosti, života a smrti. Kořeny těchto otázek hledá u antických filosofů, u Erasma Rotterdamského či u Masaryka, ale také u Shakespearova Krále Leara, Cervantesova Dona Quijota či Wildova Doriana Graye. Všechny tyto motivy slouží jako zrcadlo našich každodenních životů. Jiřiny Šiklová v předmluvě říká: "Je to filosofie pro život a vyplývající ze života. Čtěte pomalu a objevíte v těchto textech krásu i hloubku." (knihydobrovsky.cz)

Sebastián Jahič (*1990) je pseudonym slovenského autora esoterických a okultních esejí a románů z oblasti transgresivní fikce. Jeho knižním debutem byl okultní román Zapálili jsme onen svět (2016). V nakladatelství Sol Noctis mu v roce 2020 vyšly teoretické práce s názvy Antagonista a Satanismus v 21. století; v roce 2021 vydává rozsáhlou studii s názvem Theléma Aleistera Crowleyho: Magie, mysticismus a etika Nového aeonu. Živí se překladatelstvím a redigováním sociopolitické, filosofické a náboženské literatury. První svazek jeho sesbíraných Magických esejí obsahuje téměř výhradně nové texty, včetně článků o metafyzicko-prehistorickém pojetí tzv. Zlatého věku, virtuálním světě coby hypotetické jedenácté sefiře (submalchutu), esoterickém výkladu již klasického díla Františka Švantnera s názvem Nevesta hô? (česky Nevěsta hor), planetárních thelémských hexagramových obřadech a obřadě Daatu, vybraných aberacích provázejících hnutí integrálního tradicionalismu, nových thelémských eucharistických obřadech, životním díle Henryho Dargera a v neposlední řadě také o vnitřním významu seriálu Twin Peaks. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Francoise Dasturová, 196 stran, česky Člověk ví, že musí zemřít, a toto vědomí patří mezi základní charakteristiky lidskosti, náboženství, metafyzika a kultura si však kladou za cíl smrt přemoci. Západní filosofie od Platóna po Hegela tvrdí, že sám výkon myšlení je překonáním smrti a konečnosti. Kniha F. Dasturové nejprve podává analýzu těchto pokusů vyměřit oblast, která se smrti vymyká, a následně ukazuje, že lze ke smrti zaujmout i vztah, který před ní neuhýbá a nesnaží se ji „zneškodnit“: s oporou v Heideggerově rozboru bytí k smrti se autorka snaží ukázat, že lze o smrti hovořit i jinak – a že tento druh rozpravy nutně vyžaduje svobodné přijetí konečnosti lidské existence. Konečnost, která již nestojí v kontrastu vůči nekonečnosti božského bytí mimo smrt a mimo čas, navrací lidské bytí k jeho pozemskosti, časovosti a tělesnosti. Myšlení smrtelnosti jakožto momentu konstitutivního pro naši otevřenost vůči světu je též... (alza.cz)

„Obecné vědomosti mají hlupáci,“ napsal kdysi William Blake. Spáchat krátký medailon na téma Martinů či Janáček dokáže každý, kdo má internet. Bydlet v hudbě dvacátého století znamená však něco docela jiného. Jaroslav Mihule napsal zakladatelské monografi e o Bohuslavovi Martinů. S jistotou, znalostí a láskou však prochází dílem i dalších skladatelů a instrumentalistů. Osobní poznání těchto velikánů, analýza jejich jednotlivých kompozic, ale i Mihuleho eseje na obecnější témata představují vynikající opozici vůči výše uvedené citaci, neboť přinášejí vědomosti partikulární, detailní. A ty oceňoval nejen William Blake, jelikož jedině ty přinesou skutečné poznání. (patro.cz)

Kratšie filozofické texty maďarského spisovateľa a filozofa. V humorom okorenených reflexiách sa zameriava na rôzne duchovné, spoločenské a estetické témy. Uvažuje o priateľstve, o význame klauna v umeleckých dielach, ale aj o poetike Williama Wordswortha či významných sakrálnych dielach ľudstva ako je napríklad Stonehenge. Titulný, najrozsiahlejší text možno považovať za akýsi autoportrét či prierez životnou i spirituálnou múdrosťou (a skúsenosťou) tohto na dlhé roky umlčaného autora. (patro.cz)

Kniha psychologických esejů z pera Virginie Satirové spatřila světlo světa dlouho po její smrti. Tohoto úkolu se společně s týmem editorů ujal její blízký spolupracovník John Banmen, který vybral a upravil některé autorčiny starší texty. Jednotlivé kapitoly jsou tvořeny jednak původními psanými eseji, jednak přepisem realizovaných přednášek. Kniha čtenářům nabízí v jedenácti kapitolách možnost seznámit se nezprostředkovaně se způsobem, jímž Satirová uvažuje o psychoterapii, jejích cílech a metodách, s autorčiným pohledem na roli a osobnost rodinného psychoterapeuta a s některými zásadními životními momenty, které měly vliv na vznik formování jejího přístupu k práci s lidmi. Jednotlivé kapitoly jsou opatřeny předmluvami odborníků z řad psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů, kteří sami přístup Virginie Satirové ve své práci více či méně využívají. Kniha není učebnicí psychoterapie či odborným textem v pravém smyslu slova, ale spíše vhledem do životní cesty a uvažování inspirativního člověka, který významně ovlivnil obor psychoterapie, a není proto určena jen odborníkům z řad pomáhajících profesí, ale i čtenářům z řad laické veřejnosti. (patro.cz)

Profesor dějin architektury Christopher Long se v knize svých esejů věnuje zásadním momentům, které měly určující vliv na vývoj tvorby světově uznávaného architekta Adolfa Loose. Longovy eseje jsou jakési sondy – malé výlety do Lossova bohatého a složitého intelektuálního světa, jehož pochopení nám může osvětlit klíčový okamžik v historii architektury a designu. Na základě detailního studia dobových pramenů přináší Long nové poznatky a uvádí na pravou míru některé dosud tradované omyly. Přestože ho Loos nesmírně zajímá jako architekt, ještě víc jej fascinuje, jaký to byl pronikavý a jedinečný myslitel, s jakou jasnozřivostí dokázal prohlédnout a pochopit realitu moderního života. Neboť, jak píše Long, „problém modernismu není otázkou stylu, ale otázkou pochopení, jak se svět mění. Pro Loose bylo tudíž klíčové přijít na to, jak na změny reagovat.“ (patro.cz)

Kratšie filozofické texty maďarského spisovateľa a filozofa. V humorom okorenených reflexiách sa zameriava na rôzne duchovné, spoločenské a estetické témy. Uvažuje o priateľstve, o význame klauna v umeleckých dielach, ale aj o poetike Williama Wordswortha či významných sakrálnych dielach ľudstva ako je napríklad Stonehenge. Titulný, najrozsiahlejší text možno považovať za akýsi autoportrét či prierez životnou i spirituálnou múdrosťou (a skúsenosťou) tohto na dlhé roky umlčaného autora. (knihydobrovsky.cz)

"Obecné vědomosti mají hlupáci," napsal kdysi William Blake. Spáchat krátký medailon na téma Martinů či Janáček dokáže každý, kdo má internet. Bydlet v hudbě dvacátého století znamená však něco docela jiného. Jaroslav Mihule napsal zakladatelské monografi e o Bohuslavovi Martinů. S jistotou, znalostí a láskou však prochází dílem i dalších skladatelů a instrumentalistů. Osobní poznání těchto velikánů, analýza jejich jednotlivých kompozic, ale i Mihuleho eseje na obecnější témata představují vynikající opozici vůči výše uvedené citaci, neboť přinášejí vědomosti partikulární, detailní. A ty oceňoval nejen William Blake, jelikož jedině ty přinesou skutečné poznání. (knihydobrovsky.cz)