Vyznání nejistého chodce - pavel rejchrt

Skrze životní příběh Kamila Korejse bilancuje autor vlastní život, teologická studia, hledání víry i umělecké zápasy. Těžiště situuje do let šedesátých a na počátek sedmdesátých. Demaskuje klišé o době, církvi i víře. Opakovaně se vrací k otázce, co je nejhlubším zdrojem křesťanského poselství, a na sobě i svém okolí sleduje, jak to dopadá, když se ryzí obsahy křesťanské víry potkávají s rutinou církevního provozu přizpůsobeného společenským poměrům. (knihydobrovsky.cz)

Lunetové okno, nová sbírka z pera básníka, prozaika a výtvarníka Pavla Rejchrta (nar. 1942), má převážně retrospektivní charakter: zahrnuje v prvé řadě autorovy texty napsané již v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého věku, v tehdejší společenské situaci nikde nepublikované, pouze recitované při různých příležitostech. Nepočetné veřejnosti byly dané texty tenkrát předkládány jako verše samizdatové, běžně nedostupné. Z dnešního odstupu se tyto básně ocitají v estetickém sousedství tehdejší poetické produkce Ivana Diviše nebo Zdeňka Rotrekla, zároveň ale vyznívají rovněž jako vyznání nebo jako výzva. Z tohoto pohledu zde Rejchrt promlouvá jako tvůrčí hlasatel morálního nepokoje a bytostné náboženské víry. Sbírka Lunetové okno je i důkazem nadčasového poselství autorova básnického usilování o pojmenování toho, co rezonuje v lidských duších. (knihydobrovsky.cz)

Rozsáhlé básnické, prozaické a divadelní dílo Pavla Rejchrta vznikalo od konce šedesátých let 20. století v někdejším svobodomyslném přítmí evangelického literárního samizdatu. Značný počet textů z tohoto období byl zejména po roce 1995 uveřejněn v řadě autorových knižních publikací; většinou je přitom umělec - ostatně i pronikavý esejista a osobitý výtvarný tvůrce - z časového odstupu citlivě přepracovával a nejednou také doplňoval o literární práce novější a nejnovější. Vznikly tak knihy a sbírky, které vytvářely impozantní literární oblouk mezi Rejchrtovou hodnotnou tvorbou předlistopadovou a jeho neméně hodnotnou tvorbou polistopadovou. Podobný charakter má i aktuální autorovo sebrání jeho v minulosti vzniklých, v současnosti však v mnoha případech dotvořených básnických a prozaických textů - k nimž přimyká i titulní dílo, obdivuhodné filosofické drama Dům světa -, spojené s vybranými ukázkami z nynějšího tvůrčího úsilí Pavla Rejchrta. Záměrně se zde prostřídávají polohy esejistické, namnoze vyznavačské a hledačské, s vyprávěním převážně beletristickým, opět nejednou obměňujícím dřívější verze autorova prozatérského nebo poetického zaměření. Jednotlivé příspěvky, byť jsou někdy z hlediska svého vzniku od sebe nemálo vzdáleny, mají společnou především vysokou literární kulturu, jsou stylově vytříbené a představují následováníhodnou ukázku duchovního, eticky maximalistického literárního umění. (knihydobrovsky.cz)

V knize Neodbytný průhled se autor prodírá houštinou svého dosavadního života a reflektuje z různých úhlů vnitřně významné události. (knihydobrovsky.cz)

Vydání experimentální poezie, kterou autor tvořil v první polovině 70. let stranou oficiálních literárních proudů. Svými průzkumy, rozklady i novotvary proniká pod povrch veršotupectví a tvořivě se brání marasmu dobového znehodnocení jazyka. Usiluje pomoci slovům, aby "sbírala z kalamity". A z tohoto pohledu dostávají někdejší čtyřicet let staré výboje svěží a aktuální rozměr. (knihydobrovsky.cz)

K její charakteristice citujeme úryvek z textu literárního kritika a historika dr. Vladimíra Novotného: "… ve sbírce Varta verše, obsahující texty starší i ze značné části novější, se můžeme přesvědčit o velkém výrazovém rejstříku autorova básnictví … Pavel Rejchrt se brání také v této knížce uspěchané a laciné nepoezii, neboť píše takovou poezii, která má vyšší směr a vyšší cíl, byť může být v jednotlivých verších i satirická, i groteskní. Takto temperovaná poezie, jak se ukazuje, nakonec vůbec nestárne. Vždyť vzniká před tváří Boží a stává se i básnickou ‚vartou‘ člověčí tváře." (knihydobrovsky.cz)

V devíti teologických rozjímáních nad křesťanskou vírou v dnešním světě rozvíjí autor v různých souvislostech na pozadí současných poměrů několik biblických motivů, především novozákonních, kterými se opakovaně zabýval v několika příležitostných kázáních z poslední doby. Úvahy spojuje ústřední téma "neobvyklého vítězství", skutečnost, že zvěstované evangelium ve světě a přiznání se k Ježíši Kristu nepřináší "vavříny", na kterých bychom mohli spokojeně usnout, ale spíš trní útrap všeho druhu. A také zjitřenou citlivost pro přemnohá zla, jež "normální" společnost vůbec neregistruje. Víra ovšem, jak praví apoštol Jan, přemáhá svět, vede nás i skrze mnohá sklíčení ba utrpení k pokoji, který je "nad všeliký rozum lidský". Leč nevítězíme my sami, ani zbraněmi duchovními ne, například stupňováním svých výkonů intelektuálních nebo mravních, ale to vítězství nad světem (a tím i nad námi samými v naší "přirozené" Bohu zcizenosti) nám vybojovává toliko láska (a víra), kterou nám dal Otec. Tento div nepodmíněného daru Boží milosti všem, kteří jej neodmítnou, chtějí z různých stran osvětlit všechny kapitolky tohoto komorního souboru úvah. (knihydobrovsky.cz)

V literárním světě se stává, že ačkoli tvůrčí dráha významného umělce není ještě zcela uzavřena, přesto se v určitém okamžiku žití odhodlává k bilancování. To je případ literáta a výtvarníka Pavla Rejchrta (nar. 1942): po řadě knih básnických, prozaických i esejistických se stále častěji vrací k textům, které vznikaly v průběhu let a desetiletí a které z různých důvodů doposud nefigurovaly v autorových knižních publikacích. Zpytování cesty nabízí přesvědčivou duchovní retrospektivu jednoho tvůrčího osudu. V uvážlivě bilancující knize Pavla Rejchrta najdeme přitažlivou všehochuť příspěvků různého časového určení: jsou tu pozoruhodné texty beletristické, zajímavé texty memoárové povahy, jakož i literární kázání, kunsthistorická zamyšlení a další úvahy, které nic neztratily na své aktuálnosti a nezřídka naopak s léty nabyly na své závažnosti. (knihydobrovsky.cz)

Sbírka básní přináší šest oddílů básní s názvy - Tón spona ticha, Můra věku tohoto, Než odvezou křídlo,Kytice kontemplací, Světla z Praslova, Účastníci mystéria. Kniha je doplněna 18 ilustracemi autora. "Kompozice Rejchrtovy knihy je schodišťovitá, pnoucí se vzhůru. Dvě závěrečné věty jsou prodchnuty vírou v moc nikoli pomíjivého, usmýkaného, znaveného slova, nýbrž v dar světla potlačujícího nápor noci." (Jan Suk) (knihydobrovsky.cz)

Románová alegorie a svědectví o našich životech, o jejich smysluplnosti. (knihydobrovsky.cz)

Reflexivní texty výtvarníka, básníka a spisovatele o vztahu umění, života a víry.Jedná se o montáže apokryfů, modliteb, zápisků a zpovědí umělce, který si zvolil život v ústraní, na okraji společnosti. (knihydobrovsky.cz)

Rozsáhlé literární, tj. básnické, prozaické i esejistické dílo Pavla Rejchrta (nar. 1942), do roku 1990 nepublikované, nyní sympaticky rozhojňuje další autorova knižní publikace s názvem Pustinami k díkůvzdání. Jde o prokomponovaný cyklus básní a próz, z nichž některé vznikly v původní podobě již před drahným časem (například v sedmdesátých letech 20. století), většinou ale v průběhu nynějšího kalendářního roku, tj. 2018. Některé starší texty byly pro toto vydání důkladně upraveny či přepracovány, jako celek však kniha představuje pozoruhodnou vizitku nové Rejchrtovy básnické a prozaické tvorby. Jednotlivé prozaické i veršované útvary z této publikace se dají v souladu s umělcovou celoživotní estetickou a filosofickou orientací označit za existenciálně laděné v duchu novodobého křesťanského, zvláště evangelického post-existencialismu. Do mnoha z nich však výrazně, úporně i úpěnlivě vstupuje palčivá problematika aktuální lidské situace: taková, jak ji autor, jak sám říká, bolestně vnímal a nesl s touhou, aby takovou nebyla. Zčásti v těchto příbězích a básnických vyznáních poznovu ožívá stejně eruptivní jako sebezpytavý svět šedesátých let, v nichž Pavel Rejchrt vyzrával a začal formovat své pojetí umělecké tvorby a náboženské víry, zčásti z nich prostřednictvím reflexe soudobé "postpravdivé" společnosti mnohotvárně vyvěrá i mnohobolestný mravní nepokoj nad pomyslnými i nepomyslnými pustinami, v nichž podle autorova přesvědčení mnozí žijeme a pohříchu i jimi žijeme. Jeho vyznavačské promluvy vyzývají k bytostné očistě naší mysli, jsou to však v prvé řadě beletristické i poetické promluvy literátovy a myslitelovy. Směřující k nadčasovému díkůvzdání i díkůčinění. (knihydobrovsky.cz)

Příběh faráře Enocha Alta. Hlavní postava se rozhodla setrvat v úmyslném outsiderovství a z této pozice nahlíží svět našeho - nejen evangelického - současníka. Novelu můžete číst jako existeciální grotesku sui generis. (knihydobrovsky.cz)

Příběh životních labyrintů básníka Jana Sochora na pozadí jeho konfliktního vztahu k otci, význačnému sochaři, s neustále se vynořující tajemnou postavou svážeče listí, Mistra Ryzího snu. Kniha lyrických próz i veršů o polaritě umění a víry, s nevšedním využitím teologických motivů. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Sbírka kázání českého malíře, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací současného křesťanstva i společnosti. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Románová alegorie a svědectví o našich životech, o jejich smysluplnosti. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,V devíti teologických rozjímáních nad křesťanskou vírou v dnešním světě rozvíjí autor v různých souvislostech na pozadí současných poměrů několik biblických motivů, především novozákonních, kterými se opakovaně zabýval v několika příležitostných kázáních z poslední doby. Úvahy spojuje ústřední téma „neobvyklého vítězství“, skutečnost, že zvěstované evangelium ve světě a přiznání se k Ježíši Kristu nepřináší „vavříny“, na kterých bychom mohli spokojeně usnout, ale spíš trní útrap všeho druhu. A také zjitřenou citlivost pro přemnohá zla, jež „normální“ společnost vůbec neregistruje.Víra ovšem, jak praví apoštol Jan, přemáhá svět, vede nás i skrze mnohá sklíčení ba utrpení k pokoji, který je „nad všeliký rozum lidský“. Leč nevítězíme my sami, ani zbraněmi duchovními ne, například stupňováním svých výkonů intelektuálních nebo mravních, ale to vítězství nad světem (a tím i nad námi samými v naší „přirozené“ Bohu zcizenosti) nám vybojovává toliko láska (a víra), kterou nám dal Otec. Tento div nepodmíněného daru Boží milosti všem, kteří jej neodmítnou, chtějí z různých stran osvětlit všechny kapitolky tohoto komorního souboru úvah. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Básnická sbírka obsahuje šest oddílů nazvaných Tón spona ticha, Můra věku tohoto, Než odvezou křídlo, Kytice kontemplací, Světla z praslova a Účastníci mystéria. Kniha je doplněna osmnácti ilustracemi autora. (knihydobrovsky.cz)

Výbor z celoživotní básnické tvorby literáta, výtvarníka a teologa Pavla Rejchrta, jehož rozsáhlé dílo se vyznačuje jak charakteristickou poetikou, tak i osobitou filosofickou dikcí, pro niž je příznačné křesťansky duchovní nazírání života a světa. Básně zahrnuté do tohoto retrospektivního svazku tvořil autor v rozpětí více než šedesáti let. Zrcadlí se v nich jeho rozjímání o životních strastech a smutcích stejně jako nepřestajné směřování k naději spočívající ve víře. Z časového odstupu a ohlížeje se na rozličné polohy Rejchrtova etického i existenciálního básnění lze tento reminiscenční soubor veršů vnímat jako vyznavačské hledání nadčasových i nadpozemských hodnot, jimž autor dává výsostný význam a jež jako tvůrce poeticky vkládá do věčnosti: Slova. Kameny. Písně. (knihydobrovsky.cz)

V novém knižním souboru svých textů (pojmenovaném podle závěrečného dramatu) se zkušený spisovatel, výtvarný umělec a myslitel Pavel Rejchrt vrátil k některým svým starším (rukopisným) dramatickým opusům, aby je na jedné straně mnohdy od základu přepracoval a zkultivoval jejich filosofický půdorys, na straně druhé, aby je s větší či menší intenzitou zbavoval momentů, které by přespříliš přímočaře odkazovaly k případnému jevištnímu provedení.Doslov napsal a text redakčně připravil Vladimír Novotný. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Soubor kázání evangelického spisovatele, básníka a malíře. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Dva bratři ze zaniklé obce, od dětství od sebe rozloučení protikladnými životními cestami, na jedné straně „věrný správce této krajiny“, na straně druhé „scestovalý profesor“, vedou spolu rozhovor o posledních věcech života i smrti v závěrečné a nejrozsáhlejší ze šesti próz Strážce a příchozí, pojatých do stejnojmenného svazku, který představuje texty malíře a básníka Pavla Rejchrta z posledních sedmi let. Kniha tím navazuje na předchozí autorovu práci Pozdní syn království, jež vyšla v r. 1996 v nakladatelství Triáda. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Na pomezí eseje, novely a básně se vyjadřuje pražský spisovatel a malíř (nar. 1942), na plátně i na papíře temný, pozdní expresionista. Tři prózy o úzkosti a nedůvěře, o zklamání - i o pravé naději. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Rozsáhlé literární dílo Pavla Rejchrta, jeho básnické, prozaické i esejistické tituly, až po roce 1990 uveřejňované, nyní rozhojňuje další autorova publikace s výmluvným názvem Pustinami k díkuvzdání. Představuje promyšleně komponovaný cyklus básní a próz, z nichž některé vznikly v původní podobě již v sedmdesátých letech 20. století, většinou ale až v době nejnovější, převážně v průběhu roku 2018. Některé starší texty byly pro připravované vydání důkladně upraveny či přepracovány, nicméně kniha jako celek představuje pozoruhodnou vizitku zejména nové Rejchrtovy básnické a prozaické tvorby. Jednotlivé prozaické i veršové útvary z této publikace se mohou v souladu s umělcovou celoživotní estetickou a filosofickou orientací označit především za existenciálně laděné, to znamená napsané v duchu novodobého křesťanského, zvláště evangelického post-existencialismu. Do mnoha z nich ale úporně i úpěnlivě vstupuje palčivá problematika přítomné lidské situace: taková, jak ji autor bolestně vnímal a prožíval s touhou, aby takovou nebyla. V mnoha příbězích a básnických vyznáních poznovu ožívá též stejně eruptivní jako sebezpytavý svět šedesátých let, období, v němž Pavel Rejchrt jako spisovatel (zprvu zejména výtvarník) vyzrával a formoval své pojetí umělecké tvorby a náboženské víry. Prostřednictvím reflexe dnešní „postpravdivé“ společnosti z těchto textů rovněž v různých podobách vyvěrá i mnohobolestný mravní nepokoj nad pomyslnými i nepomyslnými civilizačními i mentálními pustinami, v nichž podle autorova přesvědčení bezradně žijeme a pohříchu i jimi neméně bezradně žijeme. Nestárnoucí Rejchrtovy vyznavačské promluvy neústupně vyzývají k bytostné očistě naší mysli, jsou to však, ať starší nebo novější, pokaždé v prvé řadě beletristické i poetické promluvy literátovy a myslitelovy. Promluvy, které směřují k nadčasovému díkuvzdání i díkučinění. (knihydobrovsky.cz)

Lunetové okno, nová sbírka z pera básníka, prozaika a výtvarníka Pavla Rejchrta (nar. 1942), má převážně retrospektivní charakter: zahrnuje v prvé řadě autorovy texty napsané již v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého věku, v tehdejší společenské situaci nikde nepublikované, pouze recitované při různých příležitostech. Nepočetné veřejnosti byly dané texty tenkrát předkládány jako verše samizdatové, běžně nedostupné. Z dnešního odstupu se tyto básně ocitají v estetickém sousedství tehdejší poetické produkce Ivana Diviše nebo Zdeňka Rotrekla, zároveň ale vyznívají rovněž jako vyznání nebo jako výzva. Z tohoto pohledu zde Rejchrt promlouvá jako tvůrčí hlasatel morálního nepokoje a bytostné náboženské víry. Sbírka Lunetové okno je i důkazem nadčasového poselství autorova básnického usilování o pojmenování toho, co rezonuje v lidských duších. (patro.cz)

eBook:,Devatero múz, devatero řemesel – jako by tím vším prošel a s tím vším si věděl rady Pavel Rejchrt (1942), myslitel a všeuměl, který dokáže složit teologickou meditaci stejně přesvědčivě jako nakreslit obraz plný zření, umí zaujmout duchaplnými literárními kázáními, v nichž nepoučuje, nýbrž se chce podělit o slova, s nimiž k nám přichází. Právě tak dovede napsat dušezpytné prózy, někdy až přetékající řeřavým hledáním a tázáním – a takhle lze pokračovat, pokaždé se ale dřív či později nevyhnutelně vrátíme k Rejchrtově umění básnickému. Mohli jsme tuto oblast autorovy duchovní práce (co je skutečně poezie jiného?) ocenit již vícekrát (namátkou ve sbírce Labyrint země Sinear, 1999), často jsme mohli hovořit o vyzrálosti Rejchrtova poetického vhledu do duše světa i duše lidí, nyní však máme k dispozici jeho knihu veršů Světlo v čas večera, tj. výbor z textů, které umělec vytvořil během dlouhých let strávených psaním poezie. Vybral pro něj jak ty básně, které podstoupily příslovečnou zkoušku času, tak i ty, jež naléhavě promlouvají z hlubin jeho současné mysli. Osou knihy je vědomí a víra, dva pojmy, které stále víc nabývají na lidském poselství – a jejich svorníkem se stává vize životního světla: záře ve chvíli příchodu na svět, jasu v předvečer odchodu. Iluminace prýštící z Rejchrtových veršů mívá charakter hřejivé a hojivé aury a tryská z porozumění vůči všem, kdo též prožíváme své časy mezi ranními a večerními červánky. Jde tu o poezii duchovní, poněvadž lidskou, a tolik lidskou, neboť tolik duchovní. Tedy vskutku o básnické světlo v čas večera. Vladimír Novotný (knihydobrovsky.cz)

eBook:,V novém knižním souboru svých textů (pojmenovaném podle závěrečného dramatu) se zkušený spisovatel, výtvarný umělec a myslitel Pavel Rejchrt vrátil k některým svým starším (rukopisným) dramatickým opusům, aby je na jedné straně mnohdy od základu přepracoval a zkultivoval jejich filosofický půdorys, na straně druhé, aby je s větší či menší intenzitou zbavoval momentů, které by přespříliš přímočaře odkazovaly k případnému jevištnímu provedení. Doslov napsal a text redakčně připravil Vladimír Novotný. (knihydobrovsky.cz)

Rozsáhlé literární, tj. básnické, prozaické i esejistické dílo Pavla Rejchrta (nar. 1942), do roku 1990 nepublikované, nyní sympaticky rozhojňuje další autorova knižní publikace s názvem Pustinami k díkůvzdání. Jde o prokomponovaný cyklus básní a próz, z nichž některé vznikly v původní podobě již před drahným časem (například v sedmdesátých letech 20. století), většinou ale v průběhu nynějšího kalendářního roku, tj. 2018. Některé starší texty byly pro toto vydání důkladně upraveny či přepracovány, jako celek však kniha představuje pozoruhodnou vizitku nové Rejchrtovy básnické a prozaické tvorby. Jednotlivé prozaické i veršované útvary z této publikace se dají v souladu s umělcovou celoživotní estetickou a filosofickou orientací označit za existenciálně laděné v duchu novodobého křesťanského, zvláště evangelického post-existencialismu. Do mnoha z nich však výrazně, úporně i úpěnlivě vstupuje palčivá problematika aktuální lidské situace: taková, jak ji autor, jak sám říká, bolestně vnímal a nesl s touhou, aby takovou nebyla. Zčásti v těchto příbězích a básnických vyznáních poznovu ožívá stejně eruptivní jako sebezpytavý svět šedesátých let, v nichž Pavel Rejchrt vyzrával a začal formovat své pojetí umělecké tvorby a náboženské víry, zčásti z nich prostřednictvím reflexe soudobé „postpravdivé“ společnosti mnohotvárně vyvěrá i mnohobolestný mravní nepokoj nad pomyslnými i nepomyslnými pustinami, v nichž podle autorova přesvědčení mnozí žijeme a pohříchu i jimi žijeme. Jeho vyznavačské promluvy vyzývají k bytostné očistě naší mysli, jsou to však v prvé řadě beletristické i poetické promluvy literátovy a myslitelovy. Směřující k nadčasovému díkůvzdání i díkůčinění. (patro.cz)

Kniha - autor Garth Nix; Marta Macková, 480 stran, česky, pevná s přebalem matná Matka ji opustila, o otci netuší vůbec nic. Žije s rozvětveným clayrským společenstvím v obrovském komplexu jejich ledovce, nikdy se ale necítila jako jedna z nich. Touží po Zraku – vrozené schopnosti všech Clayr zřít budoucnost, touží stát se tím, čím není - pravou dcerou Clayrů. Přesto se osud Starého království ocitá v jejích rukou. Byla předurčena, aby se ujala nebezpečného úkolu – musí odvrátit sílící moc skrytého zla, jež se znovu chystá převzít vládu nad královstvím. Potkává prince Sametha, příslušníka abhorsenského královského rodu, který se rovněž vzpírá odkazu předků, a jejich cesty se spojují… (alza.cz)

Jednotlivé oddíly z Písma mají vnitřní souvislost, protože však sledují stanovený motiv daného článku, nejsou výkladově vyčerpány. Někde zůstávají jen nápovědí či výzvou k adoraci. Jinde jsou záměrně postaveny proti sobě oddíly, jež mají odlišné důrazy, aby bylo patrné, jak dravost Božího Slova neumožňuje víře odříkávat hotové formule - jak naopak i vyznávající víra je stálý zápas o plnost pravdy, zjevené v Kristu. "Přál bych si, aby Výklad apoštolského vyznání aspoň někomu přinesl nový pohled na staré pravdy a probudil v něm úžas, jehož se modernímu člověku stále víc nedostává. K tomu snad může napomoci i soubor fotografií Jana Tomana, zachycující něhu i údiv, zkamenělý v prostém gestu ruky či výrazu tváře barokních soch. Zvou nás k zamyšlení nad tím, co je podmíněno časem a přece jej přesahuje." (knihydobrovsky.cz)

Prozaická prvotina Martina Ryšavého. Tematizací konfliktu mezi touhou hlavních postav po "tulácké" nezávislosti a osudovými následky, k nimž je dovádí spříznění volbou, i osobitě vyhraněným jazykem předznamenává tato próza jíž charakteristicky syžet a styl Ryšavého velkých románů - Cest na Sibiř (2008) a Vrače (2010), oceněných mj. v soutěži Magnesia litera. (Z literární a filmové tvorby Martina Ryšavého v Edici RR kromě těchto románů a Lesních chodců vyšla próza Stanice Čtyřsloupový ostrov, jako příloha čtvrtletníku Revolver Revue č. 82/2011, a DVD s filmem Malupien, Olšový spas, jako příloha RR č. 78/2010.) Východiskem svébytného prozaického tvaru Lesních chodců byl autorův filmový scénář, který se stal podkladem pro stejnojmenný film režiséra Ivana Vojnára. (patro.cz)

Jedlan, Marr, Kataj, Kajem - to nejsou jména chlapců z klubu, který se inspiroval u Rychlých šípů. To jsou přezdívky Chodců zeleně: Jana Řezáče, Josefa Proška, Jaroslava Rychlého a Miloše Hájka. Jde o jednu z méně známých a literárněhistoricky dosud pomíjených básnických skupin, které fungovaly ilegálně v Praze za druhé světové války a těsně po ní. Navazovali především na předválečný surrealismus, který později přepsali vlastním tvůrčím vkladem na takzvaný monstrualismus. Z dlouhé řady realizovaných samizdatů jsou některé nenávratně ztraceny, jiné se dochovaly. A právě všechny ty dochované - vedle titulních Chodců zeleně jde o sborníky Mezitím, Ochranné prostředky, Schopnost skutečnosti, Záchody a PF 49 - jsou shromážděny v tomto svazku. (knihydobrovsky.cz)

Rozházení chodci jsou pátou sbírkou básníka a výtvarníka Jana Gabriela. Jeho básně v přeneseném slova smyslu vznikají způsobem, který u něj převládá ve výtvarných dílech, a sice principem koláže. V Gabrielově poezii nejde o hledání nové nadreality, ani o magii snových obrazů. Autor se spíše "přehrabuje" v tom, co ze světa zbylo: "I krize má jen monotóní barvu šrotu." Znovu slepuje střípky nenávratně rozbité reality, což se mu ovšem nedaří, dokonce se zdá, že o pevné znovuslepení neusiluje. Jednotlivé fragmenty kaleidoskopu se sice stálým přesýpáním skládají dohromady, ale smysluplný obraz světa již nevzniká, maximálně křivé zrcadlo. Gabriel by se dal stručně charakterizovat jako básník informačního šumu. Možná je to dáno i jeho dlouholetou profesí redaktora denního tisku, kde se potřeba zaplnit prázdnou stránku často nachází v přímém protikladu s kvalitou informací. Ať již je hlubinná motivace autorovy tvorby jakákoli, jeho poezie není samoúčelnou hrou s významem slov nacházejících se na hraně nonsensu, okořeněnou ironií a imaginativním humorem. Skutečným spouštěčem Gabrielovy básnické tvorby je krize naší civilizace a niterná potřeba se vyrovnat s jejími doprovodnými jevy. (knihydobrovsky.cz)

Třicet let od napsání ústředních veršů sbírky Jarní chodec (Dauphin 2009) vychází Petru Mazancovi sbírka s názvem Podzimní chodec. Je to jeho devátý soubor, nakladatelství stále stejné. (knihydobrovsky.cz)

Prozaická prvotina Martina Ryšavého. Tematizací konfliktu mezi touhou hlavních postav po "tulácké" nezávislosti a osudovými následky, k nimž je dovádí spříznění volbou, i osobitě vyhraněným jazykem předznamenává tato próza jíž charakteristicky syžet a styl Ryšavého velkých románů - Cest na Sibiř (2008) a Vrače (2010), oceněných mj. v soutěži Magnesia litera. (Z literární a filmové tvorby Martina Ryšavého v Edici RR kromě těchto románů a Lesních chodců vyšla próza Stanice Čtyřsloupový ostrov, jako příloha čtvrtletníku Revolver Revue č. 82/2011, a DVD s filmem Malupien, Olšový spas, jako příloha RR č. 78/2010.) Východiskem svébytného prozaického tvaru Lesních chodců byl autorův filmový scénář, který se stal podkladem pro stejnojmenný film režiséra Ivana Vojnára. (knihydobrovsky.cz)

Výbor z básnického díla. Autor je středoškolský učitel, regionální historik a básník. Narodil se sice v severních Čechách (Ústí nad Labem; část dětství prožl v Děčíně), ale rodným krajem mu byl a je kraj jeho rodičů, to je Vysočina. Mládí prožl v Kamenici nad Lipou a v blízkém Rytově. Žije v obci Veselá u Počátek. Je autorem rukopisných sbírek Dostatečné znalosti (1968 - 1970) a Dostatečné známosti (1973 - 1974). Od roku 1990 je pravidelným účastníkem sborníků skupinky absolventů FF UK z 60. let, které vydávají autoři vlastním nákladem pod názvem Listopad (v roce 2008 již 19 ročníků). Vydal v nepatrném nákladu pět sešitů svých textů: Verše (1998), Verše 2 (2002), Verše a texty 3 (2005), Krátké texty 4 (2006), Verše a texty 5 (2008). Kniha Jarní chodec (2009) je autorským výborem z jeho dosavadní tvorby. (knihydobrovsky.cz)

V devíti teologických rozjímáních nad křesťanskou vírou v dnešním světě rozvíjí autor v různých souvislostech na pozadí současných poměrů několik biblických motivů, především novozákonních, kterými se opakovaně zabýval v několika příležitostných kázáních z poslední doby. Úvahy spojuje ústřední téma „neobvyklého vítězství“, skutečnost, že zvěstované evangelium ve světě a přiznání se k Ježíši Kristu nepřináší „vavříny“, na kterých bychom mohli spokojeně usnout, ale spíš trní útrap všeho druhu. A také zjitřenou citlivost pro přemnohá zla, jež „normální“ společnost vůbec neregistruje. Víra ovšem, jak praví apoštol Jan, přemáhá svět, vede nás i skrze mnohá sklíčení ba utrpení k pokoji, který je „nad všeliký rozum lidský“. Leč nevítězíme my sami, ani zbraněmi duchovními ne, například stupňováním svých výkonů intelektuálních nebo mravních, ale to vítězství nad světem (a tím i nad námi samými v naší „přirozené“ Bohu zcizenosti) nám vybojovává toliko láska (a víra), kterou nám dal Otec. Tento div nepodmíněného daru Boží milosti všem, kteří jej neodmítnou, chtějí z různých stran osvětlit všechny kapitolky tohoto komorního souboru úvah. (patro.cz)

Pojďte se s námi toulat po stověžaté matce měst. Prozkoumáme všechna její zákoutí, zvrátíme hlavu před monumentálními chrámy a ponoříme se do tajemných hlubin, které ukrývá. A potkáme se i s alchymisty! Verše Ondřeje Hníka svými charakteristickými ilustracemi doprovodil Jiří Votruba. (knihydobrovsky.cz)

Druhá básnická sbírka Jana Grabce se vyznačuje sevřenější jednotou času a místa než ve sbírce předchozí. Jako by se odehrávala při procházkách únorovou Prahou. Proti tomu identita subjektu se rozpadá do změti surreálných obrazů a asociací, které vytvářejí podmanivý paralelní svět modrého betonu, hotelů a krvácejících vzducholodí. Svět jistě absurdní, groteskní, ale ještě skandálněji komický. K smíchu je úzkost. Autor se zdánlivě odkazuje na osvědčené autory typu Alfreda Jarryho, Jamese Joyce či Johna Ashberyho, mnohem spíše ale nabízí vlastní náladu, spojenou se způsobem cizincova zabydlování se v současnosti. Grabcova Praha jsou zamrzlé Pompeje bez patosu sopky. (patro.cz)

Druhá básnická sbírka Jana Grabce se vyznačuje sevřenější jednotou času a místa než ve sbírce předchozí. Jako by se odehrávala při procházkách únorovou Prahou. Proti tomu identita subjektu se rozpadá do změti surreálných obrazů a asociací, které vytvářejí podmanivý paralelní svět modrého betonu, hotelů a krvácejících vzducholodí. Svět jistě absurdní, groteskní, ale ještě skandálněji komický. K smíchu je úzkost. Autor se zdánlivě odkazuje na osvědčené autory typu Alfreda Jarryho, Jamese Joyce či Johna Ashberyho, mnohem spíše ale nabízí vlastní náladu, spojenou se způsobem cizincova zabydlování se v současnosti. Grabcova Praha jsou zamrzlé Pompeje bez patosu sopky. (knihydobrovsky.cz)

Most pro chodce přes dráhu - 2 dráhy. Rozměry 47 x 17,5 x 10cm Měřítko 1/32 - pro řady Evolution, Digital 132 a Digital 124 (fitvyziva.cz)

Netradiční zpracování klíčových událostí z dějin církve. Vhodné zejména pro starší děti a mládež. Vychází ve druhém vydání ve zcela nové úpravě a s přidanou kapitolou. (knihydobrovsky.cz)

Někdy dokonce i nedávné dějiny vnímáme spíš jako součást virtuálního světa a dost možná pro vlastní sebezáchovu někdy potřebujeme bezejmenné a někdy již mrtvé tváře, které při obracení stránek knihy vrátí událostem kus skutečného života. Srpen 1968 byl měsícem plným emocí, pocitů křivdy, bolesti, pohrdání, nenávisti, hrdinství, solidarity a hlasu hodnot úměrných ceně vlastního života; provázela jej i smrt. To vše tehdy zachytil Jiří Všetečka na svých fotografiích. Kniha vychází v oblíbené edici Vojenské dějiny ve fotografii. (patro.cz)

eBook:,Podvědomě cítíte, že vás někdo pozoruje. Otočíte se a zahlédnete ho. Nejde přehlédnout. Celý v černém, klobouk stažený do čela. Svou výškou převyšuje většinu ostatních. Nepoznáte, jestli za černými skly svých brýlí pozoroval právě vás, nebo tu paní ve vysokých lodičkách, která se nervózně přehrabuje v kabelce. Pak odchází a vám se uleví.Ale zůstává ve vás pocit, že něco s sebou odnáší. Něco vašeho. Něco z vaší duše, vaší hlavy… (knihydobrovsky.cz)

Autobiografie, která zachycuje poslední období života francouzského politického myslitele a filozofa. (knihydobrovsky.cz)

Významný český fotograf Jiří Všetečka se proslavil umělecko-dokumentárními cykly, v nichž zvěčnil svoji celoživotní lásku Prahu. Uspořádal téměř 30 samostatných výstav a jeho díla obohatila nespočet tematických expozic doma i v zahraničí. S největším ohlasem se setkala výstava PRAŽSKÝ CHODEC, která vycházela z jeho stejnojmenné fotografické publikace. "Díky této putovní výstavě velkoformátových snímků jsem procestoval devatenáct zemí a všude fotil, fotil a fotil. Moji nejnovější knihu PRAŽSKÝ CHODEC VE SVĚTĚ tedy můžete považovat za svébytný dokument doby kořeněný osobními zážitky. Při její přípravě a probírání archivu jsem si uvědomil, jaké mám štěstí, že jsem celé to nádherné dobrodružství nejen prožil, ale i přežil," uvádí Jiří Všetečka. (knihydobrovsky.cz)

Jedna noc, jedno město a dva kamarádi, kteří putují z jedné pražské hospody do druhé. Krok za krokem, pivo za pivem a příběh za příběhem. Dojde na jednu dávnou lásku, jednu nepovedenou svatbu a jeden ještě víc nepovedený výlet do Alp. (knihydobrovsky.cz)

Fotograf a pedagog Jiří Všetečka (* 1937) se proslavil umělecko-dokumentárními cykly, v nichž zvěčnil svoji celoživotní lásku Prahu. K dalším oblíbeným námětům patří portréty "obyčejných lidí" doma i v zahraničí. Jeho fotografie jsou rarita sama o sobě, neboť používá výhradně aparáty na klasický film a většinou fotí černobíle na čtvercový formát. Uspořádal téměř 30 samostatných výstav, s největším ohlasem se setkala výstava Pražský chodec, která vycházela se stejnojmenné poblikace. Nejnovější, v pořadí 22 knihu s kolekcí unikátních snímků, nazval Jiří Všetečka …chodec s objektivem. Ujal se i role vypravěče, protože publikaci koncipoval jako ohlédnutí za svým profesně bohatým životem. Obrazem i slovem tak zachytil pražská zákoutí, která už dávno neexistují. Samostanou kapitolu věnoval záběrům z divadelních představení, natáčení filmů a vystoupení České filharmonie s důrazem na osobnosti, jako byly například režiséři Václav Krška a František Vláčil, herci Oldřich Nový a Magda Vášáryová nebo šéfdirigent Václav Neumann. Podělil se také o "triky a kouzla" s objektivy a ve fotokomoře, kde tvořil například fotokoláže, a osobité zkušenosti s publikováním snímků a knih. Z bohatého archivu vybral rovněž reportážní fotografie věnované sportu, poutním místům, výjezdům se záchrannou službou nebo "ohniváčům " ve slévárně. Neopomněl ani dějinné mezníky jako sovětskou okupaci a sametovou revoluci. Přidal nevšední portréty prezidentů, kupříkladu Václava Havla nebo Billa Clintona. Jak Jiří Všetečka uvádí: "Svůj život jsem si v podstatě nafotil. Jaký byl ? Nádherný, jedinečný, naplněný. Pár okamžiku jsem prošvihl, ale mnohdy jsem měl kliku. Ne jako od rumpálu, ale od života…" (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Bohumil Jelínek, 221 stran, česky Podvědomě cítíte, že vás někdo pozoruje. Otočíte se a zahlédnete ho. Nejde přehlédnout. Celý v černém, klobouk stažený do čela. Svou výškou převyšuje většinu ostatních. Nepoznáte, jestli za černými skly svých brýlí pozoroval právě vás, nebo tu paní ve vysokých lodičkách, která se nervózně přehrabuje v kabelce. Pak odchází a vám se uleví.Ale zůstává ve vás pocit, že něco s sebou odnáší. Něco vašeho. Něco z vaší duše, vaší hlavy… (alza.cz)

Další z Rozhovorů nad biblí, které vede Petr Vaďura (knihydobrovsky.cz)