Vladislav jindřich - martin wihoda

Přestože nejmladší syn druhého českého krále Vladislava a jeho manželky Judity Durynské nepatří mezi nejznámější osobnosti českého středověku, nelze přehlédnout, že stál u zrodu královských Čech a že jsou s jeho vládou na Moravě (1197-1222) spojeny reformy, které daly vzniknout zemsky definovanému markrabství. Vladislav Jindřich přitom vystoupil z ústraní jen několikrát, čemuž odpovídá skromná pramenná základna. Odtud také otázka, jak vyprávět jeho příběh a čemu připsat mimořádně úspěšnou proměnu Moravy. Autor zvolil kombinaci chronologického výkladu činů markraběte Vladislava Jindřicha s analýzou jeho výrazných zásahů do dějin Čech a Moravy na konci 12. a v prvních desetiletích 13. století. Kniha představuje přepracované vydání původní edice, připravené Maticí moravskou v roce 2006. Před třemi lety se knize dostalo i anglického vydání pod názvem Vladislaus Henry. The Formation of Moravian Identity. East Central and Eastern Europe in the Middle Ages 450-1450. . Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha. (knihydobrovsky.cz)

Kronikář Kosmas byl jednou z nejvýznamnějších osobností českých dějin raného středověku. Jeho Kronika Čechů zprostředkovávala vzdělaným středověkým čtenářům představy o předkřesťanském, mytickém dávnověku, o počátcích křesťanství i o neklidné době přelomu 11. a 12. století. Kronice stejně jako jejímu autorovi se odborná historická literatura věnuje jíž více než dvě staletí. Kniha Martina Wihody na rozdíl od dílčích studií reprezentuje vskutku komplexní dílo, jehož cílem je všestranně ozřejmit důvody vzniku kroniky, Kosmův autorský záměr i jeho literární ambice. Zároveň však Wihoda promyšleně zasazuje Kosmův text do doby, kdy vznikal. Detailně přitom odhaluje, jak se dobové souvislosti promítaly do obsahu kroniky stejně jako hodnotových soudů, jež kronikář hlásal a vědomě prosazoval. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Martin Wihoda, 304 stran, česky Přestože nejmladší syn druhého českého krále Vladislava a jeho manželky Judity Durynské nepatří mezi nejznámější osobnosti českého středověku, nelze přehlédnout, že stál u zrodu královských Čech a že jsou s jeho vládou na Moravě (1197–1222) spojeny reformy, které daly vzniknout zemsky definovanému markrabství. Vladislav Jindřich přitom vystoupil z ústraní jen několikrát, čemuž odpovídá skromná pramenná základna. Odtud také otázka, jak vyprávět jeho příběh a čemu připsat mimořádně úspěšnou proměnu Moravy. Autor zvolil kombinaci chronologického výkladu činů markraběte Vladislava Jindřicha s analýzou jeho výrazných zásahů do dějin Čech a Moravy na konci 12. a v prvních desetiletích 13. století. Kniha představuje přepracované vydání původní edice, připravené Maticí moravskou v roce 2006. Před třemi lety se knize dostalo i anglického vydání pod názvem Vladislaus Henry. The Formation of Moravian... (alza.cz)

Kostel Panny Marie na Pražském hradě patřil k nejhledanějším památkám Čech již od druhé poloviny 19. století. Do bouřlivé názorové výměny nad jeho polohou a významem se postupně zapojili snad všichni přední znalci raného středověku. Mariánský svatostánek totiž naposledy zmiňuje tzv. Dalimilova kronika, jejíž vznik bývá zpravidla kladen nedlouho za rok 1300. O něco později kostel zanikl a jeho poloha upadla v zapomnění. Objevit se jej podařilo až výzkumem, který roku 1950 vedl Ivan Borkovský. Nevelký objekt zakončený apsidou o rozměrech zhruba 7,5 × 6 m byl však natolik poničen, že se jeho původní podoba i stavební vývoj vzpírají jednoznačné interpretaci. Osmička archeologů, historiků, lingvistů, religionistů a uměleckých historiků (Iva Adámková, Nora Berend, Jiří Dynda, Jan Frolík, Jana Maříková-Kubková, Dalibor Prix, Ivo Štefan a Martin Wihoda) se nyní zamýšlí nad možnostmi a mezemi výkladu a pokouší se provázat Borkovského objev s christianizací Čechů. (knihydobrovsky.cz)

Výpravná velkoformátová kniha zahrnuje poválečnou dvouletkovou etapu, epochu socialistického historismu, "bruselskou" epizodu s návratem k funkcionalistickým tradicím, normalizační i brutalistní a postmoderní tendence. Nejnovějším trendům po roce 1990 a jejich reprezentantům je věnována téměř polovina knihy. Nedílnou součástí publikace je seznam objektů uspořádaný abecedně podle ulic, kde je možné nalézt požadovanou budovu a její data dle adresy. Text doprovází cca 200 černobílých fotografií převážně fasád ze sledovaného období, podle možností je doplněn dobovými snímky a kopiemi plánů. (knihydobrovsky.cz)

Třetí ze synů krále Jiřího z Poděbrad (knihydobrovsky.cz)

Rozšířený kolektiv autorů (Plzeň, Praha, Brno) v této publikaci navazuje na svoje předchozí monografie Chirurgie jater (Maxdorf, 2004) a Hepato-pankreato-biliární chirurgie (Maxdorf 2010), jež nutně při překotném rozvoji chirurgie zastaraly. Původní kapitoly jsou doplněny a rozšířeny o nové postupy a aktualizovány v souladu s nejmodernějšími chirurgickými trendy a možnostmi. Text knihy je doplněn o nové barevné fotografie, snímky zobrazovacích metod a schematické obrázky. Nově přibyly i kapitoly o léčbě onkologické nádorů hepato-pankreato-biliární oblasti. (knihydobrovsky.cz)

Fotografie J. Štreita a M. Sedláčka dokumentují život a kulturu české menšiny žijící v Krasnodarském kraji na severním pobřeží Černého moře. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Pět dvojic hrdinů a hrdinek s více či méně vyjasněnou sexuální orientací se snaží vypořádat nejen se svými vlastními emocemi, ale taky s rodiči a přáteli. Zkrátka přiznat barvu, což mnohdy není vůbec snadné. (knihydobrovsky.cz)

Acta Unitatis Fratrum jsou nejvýznamnější sbírkou pramenů k dějinám a teologii českých bratří a zároveň výrazným monumentem konfesní kultury paměti pozdně středověké a raně novověké Střední Evropy. Sbírka byla založena v polovině 16. století pro účely vedení jednoty bratrské a dnes sestává ze čtrnácti dochovaných rukopisných svazků, které obsahují více než 10 000 hustě popsaných stran, převážně v českém jazyce. Tento rozsáhlý korpus obsahuje opisy textů a dopisů bratří od jejich počátků do roku 1589. Dále jsou zde zaznamenány polemické spisy, akta a zprávy o náboženských sporech, pronásledováních a událostech v Čechách a na Moravě od vyvrcholení husitského hnutí do konsolidace evropské reformace. Z pověření Historického ústavu Akademie věd České republiky a direkce kontinentální provincie světové Unitatis Fratrum jsou nyní tyto prameny poprvé zprostředkovány v podobě regestů a úvodních textů vědcům z oblasti historických, teologických, filologických a dalších společenskovědních disciplín. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Šest autorů, známých i méně známých, všichni milovníci Prahy, napsali pozoruhodnou knihu o Velké Praze. Pojali ji netradičně jako sérii 38 takzvaných drobnovhledů, tedy jakýchsi „nakouknutí“ za kulisy velkoměsta. Vznikla pestrá, ale promyšlená informační koláž zprostředkující vhled do života Velké Prahy. Čtenář se dozví leccos podstatného, mnohdy překvapivého, vážné údaje se střídají s různými zajímavostmi, perličkami a informacemi nezřídka velmi překvapivými. Autoři sledují nejen světla, ale i stíny meziválečné metropole, a tak před námi nakonec v souhrnu jednotlivých drobnovhledů plasticky vystoupí město nám natolik blízké, že stále čerpáme z jeho dědictví, ale zároveň tak vzdálené, že již se stalo zdrojem moderních legend. Kniha je doprovázena množstvím převážně historických fotografií, dobových inzerátů i map. (knihydobrovsky.cz)

Šest autorů, známých i méně známých, všichni nefalšovaní milovníci Prahy, napsali pozoruhodnou knihu o Velké Praze. Pojali ji netradičně jako sérii 38 takzvaných drobnovhledů, tedy jakýchsi „nakouknutí“ za kulisy velkoměsta. Vznikla pestrá, ale promyšlená informační koláž zprostředkující vhled do života Velké Prahy. Čtenář se dozví leccos podstatného, mnohdy překvapivého, vážné údaje se střídají s různými zajímavostmi, perličkami a informacemi nezřídka velmi překvapivými. Autoři sledují nejen světla, ale i stíny meziválečné metropole, a tak před námi nakonec v souhrnu jednotlivých drobnovhledů plasticky vystoupí město nám natolik blízké, že stále čerpáme z jeho dědictví, ale zároveň tak vzdálené, že již se stalo zdrojem moderních legend.Kniha je doprovázena množstvím převážně historických fotografií, dobových inzerátů i map. (knihydobrovsky.cz)

Publikace vydaná při příležitosti znovuotevření Bílkovy vily (nové expozice Galerie hlavního města Prahy) obsahuje texty významných českých historiků umění, kteří ozřejmují pozadí doby a souvislosti spojené s projektováním pražského ateliéru na Hradčanech. Stať Petra Wittlicha přibližuje Bílkovu grafiku a drobnou plastiku v kontextu s pracemi veřejného charakteru, Jindřich Vybíral se podrobněji zabývá tvaroslovím sochařovy vily, Zdeněk Lukeš se soustřeďuje na zástavbu hradčanských bašt a Martin Krummholz přináší zcela nové poznatky do bílkovského bádání. Knihu zakončuje Bílkova úvaha nad architekturou doplněná reprodukcemi nerealizovaných návrhů a podrobný životopisný přehled Hany Larvové. Titulem František Bílek a jeho pražský ateliér se prolínají unikátní, dosud nepublikované dobové fotografie, které ukazují život a tvorbu Františka Bílka v novém světle. (knihydobrovsky.cz)

Tři krátké novely Jindřicha Manna o touze, zradě a nečekaných souvislostech. Malý chlapec je zamilovaným stínem starší spolužačky. Jejím půvabům beznadějně propadl bez ohledu na hrozící atomovou válku. Lední medvěd vykoná v přímořském letovisku spravedlivou pomstu a nikdo netuší, jaké tajemství skrývá bronzová hlava. Neuvěřitelné příběhy se odehrávají v Praze, v rozděleném Berlíně, na karibském ostrově i v malé cínové kuličce - fantastickém "vozidle", o němž James Bond vždy snil, ale nikdy se ho nedočkal. Nevšední literární jazyk v sobě snoubí scenáristickou vybroušenost s poetikou odkazující k textům autorova otce Ludvíka Aškenazyho. (patro.cz)

Převážně textová publikace, která je společným dílem týmu špičkových odborníků z několika vědních oborů, poodhaluje fascinující dobrodružství života sběratele, botanika, lékaře, cestovatele a mecenáše Jindřicha Vávry. Brněnský rodák Jindřich Vávra (1831–1887) byl muž mnoha nadání a významnou osobností rakouského veřejného života. Jako doprovod členů panovnického rodu Vávra dvakrát obeplul svět a ze svých cest do často velmi vzdálených a exotických zemí přivážel doklady, jež jsou dnes významnou součástí botanických, numismatických, zoologických, etnologických a také fotografických sbírek. Souběžně s tímto sborníkem textů, z nichž je každý doplněn anglickým resumé, vyšla obrazová kniha Čas rytířů dalekých moří, jež detailně a v dosud nepublikované šíři představuje Vávrovu mimořádnou fotografickou sbírku. Z obou svazků tak vyvstává obraz výjimečné osobnosti, sběratele a štědrého donátora Jindřicha Vávry, který za své zásluhy obdržel od císaře Františka Josefa I. erb a titul rytíř Dalekých moří. (knihydobrovsky.cz)

Konec světa předpovězený mayským kalendářem nenastal. Země se dál otáčí kolem své hvězdy a lety do vesmíru jsou stále extrémně nákladné a technologicky náročné. V časech, kdy se rakety s potížemi dostanou tak akorát na oběžnou dráhu, nabídne jistá entita lidstvu mezihvězdnou loď. Řídicí systém lodi, autonomní software ženského pohlaví, svéhlavý a velice lidský, si ze všech možných kandidátů na pilota zvolí jednoho poněkud… No, na první dobrou byste si ho nevybrali. Společně nabídnou své služby planetě Zemi. Chaos z toho vyplývající se dal čekat. To, co ve vesmíru objevili, však rozhodně ne… (patro.cz)

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90–99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981–1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje shrnuje všechny dosud tiskem nevydané soubory esejů, které si Jan Vladislav sám uspořádal. (patro.cz)

Život na Šumavě a v Pošumaví nebyl nikdy jednoduchý. Zvlášť když s kantořinou začínáte těsně po únoru 1948. Historie českého pohraničí očima českého kantora. Vladislav Taubenhansl je skvělý vypravěč. A tak si klidně můžete představit, že sedíte útulné šumavské světnici, pijete kafíčko, ukusujete buchtu a posloucháte. O dětství na venkově vypráví s laskavým poláčkovsko-svěrákovským humorem, ale zamrazí vás, když malý vášnivý radioamatér sestaví rádio a poslouchá za války Londýn. Studia na učitelském ústavu vám zas připomenou „študáky a kantory“. Absolvuje na prahu 50. let, a je jako čerstvý kantor bez závazků přemisťován ze štace na štaci, tam, kam se starým bardům nechce, odkud bylo vyhnáno původní německé obyvatelstvo a nastěhování noví obyvatelé z východního Slovenska. Učitelování v pohraničí přeruší na dva roky vojna, ani zde není o absurdní situace nouze. Po vojně se chce věnovat jen dětem, ale jsou 50. léta a hloupí funkcionáři mu otravují život Vladislav Taubenhansl si ale nestěžuje, vypráví s nadhledem. Blbost všemožných orgánů kompenzuje radostí z dětí a svými zájmy. Měl to životní štěstí, že práce pro něj byla koníčkem. Měl neuvěřitelně široký rozhled od hudby, přes fyziku, matematiku, radioamatérství až po rybaření. Děti ho proto milovaly. Jednoduše byl to docela obyčejný KANTOR! (patro.cz)

Život na Šumavě a v Pošumaví nebyl nikdy jednoduchý. Zvlášť když s kantořinou začínáte těsně po únoru 1948. Historie českého pohraničí očima českého kantora. Vladislav Taubenhansl je skvělý vypravěč. A tak si klidně můžete představit, že sedíte útulné šumavské světnici, pijete kafíčko, ukusujete buchtu a posloucháte. O dětství na venkově vypráví s laskavým poláčkovsko-svěrákovským humorem, ale zamrazí vás, když malý vášnivý radioamatér sestaví rádio a poslouchá za války Londýn. Studia na učitelském ústavu vám zas připomenou „študáky a kantory“. Absolvuje na prahu 50. let, a je jako čerstvý kantor bez závazků přemisťován ze štace na štaci, tam, kam se starým bardům nechce, odkud bylo vyhnáno původní německé obyvatelstvo a nastěhování noví obyvatelé z východního Slovenska. Učitelování v pohraničí přeruší na dva roky vojna, ani zde není o absurdní situace nouze. Po vojně se chce věnovat jen dětem, ale jsou 50. léta a hloupí funkcionáři mu otravují život Vladislav Taubenhansl si ale nestěžuje, vypráví s nadhledem. Blbost všemožných orgánů kompenzuje radostí z dětí a svými zájmy. Měl to životní štěstí, že práce pro něj byla koníčkem. Měl neuvěřitelně široký rozhled od hudby, přes fyziku, matematiku, radioamatérství až po rybaření. Děti ho proto milovaly. Jednoduše byl to docela obyčejný KANTOR! (knihydobrovsky.cz)

Konec světa předpovězený mayským kalendářem nenastal. Země se dál otáčí kolem své hvězdy a lety do vesmíru jsou stále extrémně nákladné a technologicky náročné. V časech, kdy se rakety s potížemi dostanou tak akorát na oběžnou dráhu, nabídne jistá entita lidstvu mezihvězdnou loď. Řídicí systém lodi, autonomní software ženského pohlaví, svéhlavý a velice lidský, si ze všech možných kandidátů na pilota zvolí jednoho poněkud… No, na první dobrou byste si ho nevybrali. Společně nabídnou své služby planetě Zemi. Chaos z toho vyplývající se dal čekat. To, co ve vesmíru objevili, však rozhodně ne… (knihydobrovsky.cz)

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90-99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981-1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje shrnuje všechny dosud tiskem nevydané soubory esejů, které si Jan Vladislav sám uspořádal. (knihydobrovsky.cz)

Publikace nabízí pohled na historický vývoj migrací spjatých především s evropským prostorem i na jejich proměnu v posledních dvaceti letech. Z jakých úhlů se na ně odborníci dívají? K jakým výsledkům došli? Jak probíhá adaptace migrantů v novém prostředí? Které migrace se dotkly v 2. polovině 20. a na počátku 21. století České republiky a proč o nich česká veřejnost mnoho neví? Nakolik komunikační technologie, dopravní možnosti, elektronické bankovnictví a další výdobytky moderní společnosti změnily charakter migrací? A jaké jsou právní nástroje, které jsou kostrou stávající legislativy o mezinárodní ochraně? Nejen na tyto zásadní otázky se pokouší tato kniha odpovědět. Široké a komplikované téma migrací publikace samozřejmě nevyčerpává, ukazuje ale různost pohledů na tento fenomén v životě lidské společnosti, přičemž pohled odborníků konfrontuje s otázkami, které přináší aktuální současnost. (patro.cz)

Katalog prestižní výtvarné ceny, kterou letos získává již 25. laureát, prezentuje práce finalistů 2014 (Martin Kohout, Richard Loskot, Lucia Sceranková, Roman Štětina, Tereza Velíková a fotografie z výstavy loňského laureáta Dominika Langa), ukázky z doprovodných programů pořádaných Společností Jindřicha Chalupeckého po celé republice a nazvaných 555, představuje současnou porotu v čele s Holly Block, ředitelkou Bronx Museum v New Yorku. Katalog obsahuje zajímavé rozhovory se soutěžícími, záběry z instalace výstavy a výsledných prezentací v Národní galerii v Praze. Společnost Jindřicha Chalupeckého založili v roce 1990 Václav Havel, Jiří Kolář a Theodor Pištěk ve jménu známého výtvarného teoretika, který vždy podporoval mladé umělce. Soutěž je určena výtvarníkům do 35 let, každoročně laureáta vybírá mezinárodní porota z přihlášených a nominovaných umělců. (knihydobrovsky.cz)

Katalog prestižní výtvarné ceny se tentokrát neváže pouze na výstavu finalistů 2013 (Daniela Baráčková, Aleš Čermák, Dominik Lang, Václav Magid a Richard Nikl), ale zaznamenává celoroční činnost Společnosti Jindřicha Chalupeckého i její historii v kostce. Společnost založili v roce 1990 Václav Havel, Jiří Kolář a Theodor Pištěk ve jménu známého výtvarného teoretika, který vždy podporoval mladé umělce. Soutěž je určena výtvarníkům do 35 let, každoročně laureáta vybírá mezinárodní porota z přihlášených a nominovaných umělců. Katalog přináší časovou osu 24 ročníků ceny, nabízí ukázky z doprovodných programů 5 umělců, 5 měsíců, 5 míst z celé republiky, představuje současnou porotu v čele s Christianem Rattemeyerem, kurátorem newyorského MoMA, kompletní portfolia finalistů, rozhovory se soutěžícími, záběry z instalace výstavy a výsledných prezentací v Národní galerii v Praze. (knihydobrovsky.cz)

Jindřich Štreit patří už dlouho k nejvýznamnějším osobnostem české fotografie. Ač vytvořil mnoho vizuálně silných fotografických cyklů z různých částí světa, jeho zásadním dílem zůstává unikátní soubor fotografií československého venkova v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Vytvořil v něm nepřikrášlený, nelyrizovaný a nesentimentální obraz života na vesnicích v chudé oblasti Bruntálska v období komunistické normalizace. Přitom i v tom nejzdevastovanějším prostředí dokázal často objevit něco krásného či aspoň touhu po kráse a po radosti, přátelství a lásce, po nadčasových hodnotách. Zdálo se, že Štreitovy fotografie ze Sovince a jeho okolí ze sedmdesátých a osmdesátých let byly tolikrát publikovány, že už mezi tisíci negativů nelze najít žádné další výjimečné fotografie. Tato kniha však dokazuje, že tomu tak není a že v archivu Jindřicha Štreita bylo možno objevit mnoho dosud nepublikovaných děl z tohoto období, která mohou obstát vedle těch, z nichž už se staly fotografické ikony. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Buchkunst Berlin. (knihydobrovsky.cz)

VATS (video-asistovaná thorakoskopická) lobektomie je jednou z nejmodernějších technik anatomické plicní resekce. Metoda splňuje všechna současná kritéria miniinvazivních plicních resekcí. Kniha je praktickou učebnicí, která dává návod a představu o indikacích, technice a taktice operací. Je doplněna základy anatomie a endoskopické anatomie hrudníku. Součástí je předoperační příprava, základy anestezie a pooperační péče. Vlastní operace jsou rozděleny do pěti kapitol, které odpovídají plicním lalokům. V každé kapitole je popsána cesta klasická, cesta s minithorakotomií s hrudním rozvěračem, způsob VATS bez hrudního rozvěrače a čistá cesta VTS (videothorakoskopická). Vlastní postup je potom shrnut v heslech a jsou zdůrazněny klíčové momenty operace. Text a poznámky doplňují schémata a hlavně fotografie z vlastních operací. (patro.cz)

K specifickým rysům traumatologie hrudníku patří častá nutnost okamžitého chirurgického zákroku pro ohrožení vitálních funkcí. Základní znalost této problematiky je proto nezbytná nejen pro chirurgy specializovaných pracovišť, ale rovněž pro všeobecné chirurgy, a také pro lékaře oddělení dětské chirurgie. Jednotlivé klinické kazuistiky pokrývají celou problematiku traumatologie hrudníku, od poranění trachey přes poranění hrudní stěny či poranění nitrohrudních orgánů až k problematice polytraumatu. (patro.cz)

Lidstvo prodělává dlouhou a těžkou depresi, která může vést k sebezničení, pokud tento stav nebude účinně léčen. Lidé necítí sounáležitost s vesmírem, přírodou, ani se sebou samými. Rabují se přírodní zdroje a ničí životní prostředí. Strategie "po nás potopa" přináší hořké ovoce. (patro.cz)

V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Olše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí k vodě zrovna netáhne, a tak většinu času tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života vnese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna, která hned při prvním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů... Audioverze slavné poetické knihy Vladislava Vančury, kterou nezapomenutelným způsobem na filmové plátno přenesl Jiří Menzel. Čte Josef Somr. (patro.cz)

Příběh tří dnů a tří nocí, v nichž zálety a milostná dobrodružství s nenadálými hosty nakrátko rozbouří poklidný život v malém městečku na řece Orši, Krokových Varech. Život kanovníka, bývalého majora, lázeňského a jeho žárlivé ženy Kateřiny zcela naruby obrátí kouzelník a krásná Anna. Kouzlo Rozmarného léta nespočívá ani tak v příběhu samotném, jako v dokonalém vystižení atmosféry ospalého českého maloměsta a ve Vančurově dokonalé a bohaté češtině. Podle románu natočil Jiří Menzel neméně kouzelný film. Rudolf Hrušínský, František Řehák, Vlastimil Brodský, Míla Myslíková, mladičká Jana Preisová a sám režisér jsou nezapomenutelní. (patro.cz)

Publikácia venovaná rozsiahlemu celoživotnému dielu Miroslava Cipára v oblasti grafického dizajnu obsahuje komplexne spracovanú prezentáciu značiek, symbolov a logotypov. Jej cieľom je predstaviť Miroslava Cipára ako grafického dizajnéra - autora dnes už ikonických logotypov a symbolov (SNG, BHS, BIB, GMB a pod.) - a to nielen prostredníctvom dizajnérskej tvorby, ale aj cez textovú časť zameranú na jej teoretickú analýzu a reflexiu. Kniha CIPÁR&LOGO.ETC, ktorá vychádza v spolupráci so Slovenským centrom dizajnu, tak predstavuje výrazný zdroj poučenia a inšpirácie pre súčasné i budúce generácie tvorcov vizuálnej komunikácie na Slovensku i v zahraničí. (knihydobrovsky.cz)

Příběh tří dnů a tří nocí, v nichž zálety a milostná dobrodružství s nenadálými hosty nakrátko rozbouří poklidný život v malém městečku na řece Orši, Krokových Varech. Život kanovníka, bývalého majora, lázeňského a jeho žárlivé ženy Kateřiny zcela naruby obrátí kouzelník a krásná Anna. Kouzlo Rozmarného léta nespočívá ani tak v příběhu samotném, jako v dokonalém vystižení atmosféry ospalého českého maloměsta a ve Vančurově dokonalé a bohaté češtině. Podle románu natočil Jiří Menzel neméně kouzelný film. Rudolf Hrušínský, František Řehák, Vlastimil Brodský, Míla Myslíková, mladičká Jana Preisová a sám režisér jsou nezapomenutelní. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Komentář k pův. LP 0 68 0410 z r. 1975: "Nevěřím na nemastná a neslaná vypravování. Na rozdíl od licoměrníků a lidí bez chuti tvrdím, že každý příběh má být kořeněn láskou a nenávistí. Má čpěti po kotlíku, v němž byl uvařen, má být vypravován, abyste poznali kuchaře, jako piják vína pozná vinici, kde se urodila jeho láhev. "Je to vyznání Vančurovo, nebo Kosmovo? Vančurovo z knihy Vědomí souvislosti, ale mohlo bybýt i Kosmovo, který se schází se Šebířem a Brunem, aby jim poskytl "břečku slov a řítici svého skládání". Neboť -- a ta doměnka už byla vyslovena -- Vančurův Kosmas je do jisté míry spisovatelův autoportrét.Ve vzpomínce Jaroslava Šusty čteme: "Za bočním oknem měl Vančura krmítko pro ptáky: sýkorky, sojky, žluny... Hleďme, právě tam jedna byla a mistr na ni s potěšenímhleděl... A zná-li čtenář postavu Kosmase z Obrazů, může se právem domnívat, že je to mistrův autoportrét i s tím sypáním ptáčkům za oknem... Jde ovšem o víc: o samu podstatu spisovatelské práce, o její důvod a smysl. Vančura se bezpočtukrát vyznal z niterné potřeby odpovídat jako spisovatel i občan na potřeby společnosti. "Život je východisko i cíl literatury a umění samo o sobě je obludné. Věci umění přecházejí do života, a to je jejich konečný smysl". Tento postulát naplňoval svým dílem i životem. Symbolicky jej uzavřela jeho tragická smrt: za ilegální práci byl popraven nacisty rok po své padesátce, 1. června 1942. Na psacím stole zůstala nedokončena tetralogie Koně a vůz, v níž chtěl vykreslit na osudu statkářského rodu vývoj české společnosti odpol. 19.stol. (známe z ní jen první díl, Rodinu Horvatovu), a třetí díl Obrazů z dějin národa českého. Obrazy začal Vančura psát v roce 1938 "z pocitu který se vracel. Z potřeby nezdůvodněné přemýšlením. Z nutkání, které (jak se domnívám a jak dosvědčuje řada dopisů) se shodovalo s přáním mnoha lidí". To jsou autorova slova z konce roku 1939, kdy vyšel první díl Obrazů.K této práci byl Vančura předurčen celou svou uměleckou i životní dráhou. Miloval staré kroniky, čerpal z nich pro svůj jedinečný jazyk, nacházel v nich vědomí tradice a souvislosti. K historiise obrátil už kdysi v Markétě Lazarové, baladickém příběhu o středověkých loupežných rytířích, k němuž se inspiroval v rodové kronice Vančurů z Řehnic. Tentokráte však nešlo o románovou fikci, nýbrž o dílo, jehož podkladem se mu staly materiály skupiny marxistických historiků, kteří byly aktivními spolupracovníky na jeho Obrazech. Kosmovi vyhradil Vančura podstatné místo v prvním dílu Obrazů.Pojal ho jako téma pro samostatnou novelu o prvním českém kronikáři. Kosmas je ve Vančurově pojetí velkou renezanční postavou, osobností lidskou i uměleckou, která žije potřebami přítomné chvíle. Ne tedy historik odtržený od života, probírající se pouze archívy, ale člověk naslouchající vypravování starců, nadšený milovník dávných zkazek, pozorovatel života, který je okouzlen jeho dary, aktivní tvůrce, zasahující do současné politiky. Má své lidské slabosti, dovede být stejně hašteřivý a zarputilý jako laskavý a přátelský. Slouží své zemi a touží svým dílem dokázat lásku a oddanost lidu, k němuž patří. Projekce Vančurova do postavy Kosmovy je tedy vskutku hlubší, leží v samé podstatě jeho umělecké práce i jeho občanského vědomí. Kosmas patří k nejvýraznějším kapitolám Vančurových Obrazů z dějin národa českého, tohoto monumentálního torza a jedinečného epilogu umělcova odkazu. Krása Vančurova jazyka se může naplno rozeznít jen hlasem. Docela se zdá, že Vančurovo vyprávění,stavba jeho věty, volba jazykových prostředků (jako tomu je například u Jaromíra Johna) s hlasem počítá, že básník komponoval některé své práce jako záznam zvukové podoby. Nebylo tomu tak, alespoň podle jeho svědectví. Kdysi přiznal, že své scény spíš vidí, než slyší. A vskutku. Čteme-li Vančurovy až architektonicky vytvořené periody, uvědomujeme si záhy, že jejich plasticita a barevnost stejně jako kresebná přesnost je tak sugestivní a konkrétní, že se před našima očima odkrývají děje a postavy jako na restaurovaných zašlých freskách. Ne nadarmo se česká kronika Vančurova jmenuje Obrazy z dějin národa českého. Vančura chtěl být malířem, ta láska mu zůstala, kreslil a maloval, psal o výtvarném umění; psal také divadelní hry a filmové scénáře, byl režisérem filmů, toužil po vizuálním vjemu. Miloval architekturu a žil v něm "utajený" architekt. Snad i proto stavba jeho věty má onen přísný řád. (Jeho literární odkaz vůbec i společenský postoj umělce komunisty je svědectvím o cestě řádu uměleckého, řádu nové tvorby stejně jako o aktivní účasti na přeměně řádu společenského.) Přes všechno toto vědomí jsou kvality Vančurova jazyka, jeho slovníku, tvarosloví, větné stavby, rytmu promluv jeho dialogů jako stvořeny pro hlas. Pevná kresba postav, pestrá plátna, architektonické řešešní prostoru, to vše volá po dimenzích lidského hlasu, který má schopnost života, zkonkrétnění, pravdy skutečnosti. Stačí přivřít oči a nemůžeme nevidět Kosmu, paní Božetěchu, Šebíře, Bruna a další posta (knihydobrovsky.cz)

Lidstvo prodělává dlouhou a těžkou depresi, která může vést k sebezničení, pokud tento stav nebude účinně léčen. Lidé necítí sounáležitost s vesmírem, přírodou, ani se sebou samými. Rabují se přírodní zdroje a ničí životní prostředí. Strategie "po nás potopa" přináší hořké ovoce. (knihydobrovsky.cz)

Marta Polopanna, to jsou autobiografickou formou popisované osudy tří generací autorovy rodiny. Tyto osudy se odehrávaly v časovém rozpětí minulého století. Životní příběhy prvních dvou generací jsou bohužel zachyceny až příliš útržkovitě, protože jsou založené jen na zprostředkovaných informacích. Autor se ve svém bezstarostném mládí nezajímal hlouběji o život předchozích generací a pak toho lituje. Několikrát si trochu melancholicky postesknul, že se nezeptal, že nenaslouchal trochu pozorněji, když byl čas. A potom, náhle a neočekávaně, už nebylo koho se ptát. To je nejspíš tím důvodem, proč se rozepisuje větší měrou o svých problémech růstu a o svých zážitcích. I o svém prvním milostném příběhu s Martou, který popisuje možná až moc podrobně a který neočekávaně dává názvu knihy trochu jiný význam. (knihydobrovsky.cz)

Základem Otevřeného deníku básníka, esejisty, překladatele, editora a autora pohádek Jana Vladislava (1923-2009) jsou deníkové záznamy, které si jako signatář Charty 77 vedl v Praze od ledna 1977 do ledna 1981, kdy byl donucen odejít do exilu ve Francii. Po dobu dalších téměř třiceti let texty svých záznamů obohacoval o úvahové a esejistické pasáže a vytvořil tak summu své celoživotní spisovatelské zkušenosti a obecně platné svědectví o osudu humanitního vzdělance ve střední Evropě dvacátého století. Přestože Jan Vladislav práci na svém stěžejním díle nedokončil, jeho Otevřený deník patří vedle Celého života Jana Zábrany, Divišovy Teorie spolehlivosti, Deníku Pavla Juráčka a Letu let Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové k nejdůležitějším novodobým českým literárním dílům psaným na deníkovém půdorysu. Kniha je doplněna ediční poznámkou a jmenným rejstříkem. (knihydobrovsky.cz)

Jan Vladislav psal svoji poslední básnickou sbírku Příběhy (s podtitulem Parafráze) v letech 1997-2009 (tedy až do své smrti). Jde o básně (povětšinou rozsáhlejší), s epickou osnovou, tedy skutečně o příběhy, jež zachycují životy nebo výmluvné zlomky osudů velkých umělců - básníků, malířů, divadelníků, filozofů (například Michelangelo, Borges, Čechov, Artaud, Mejerchold). Ovšem do těchto "příběhů" se prolíná osobnost autora, jeho bytostné úzkostné a naléhavé tázání a hledání nejzákladnějšího smyslu umění, života, lásky. V básních této sbírky jako by se zkoncentrovala veškerá Vladislavova umělecká a lidská zkušenost, a vzniklo tak vpravdě svrchované mistrovské dílo. (knihydobrovsky.cz)

V třetí knize básníka a prozaika mladší generace se pravidelně střídají básně a povídky. Čtenář je neustále překvapován: námětem, častěji však nečekaným tónem či druhem stylizace. Reisingerovou silnou stránkou jsou přesné, originální a barvité metafory a "snové myšlení". Jeho texty jsou však svým způsobem "akční", nejedná se o žádné rozkochané ulpívání v mlžných oparech. Zajímavá je i práce s jazykem a propojení spisovné a nespisovné češtiny. (knihydobrovsky.cz)

Rozdíl mezi starověkou a středověkou filosofií a filosofií po Descartovi bývá obvykle spatřován v tom, že ve starověké a středověké filosofii nenajdeme pojem, který by přesně odpovídal našemu pojmu vědomí. Tento náhled je ovšem správný jen částečně. Jednak se totiž interpreti a komentátoři starověkých autorů nerozpakují používat termín vědomí v rámci svých výkladů, jednak je pojem vědomí zatížen mnohoznačnostmi, které již samy o sobě neumožňují provést v této věci definitivní rozhodnutí. To dokládá i tato kniha. Sedm esejů, které ji tvoří, se zabývá různými přístupy k vědomí předloženými ve třech klíčových obdobích – v raně novověké filosofii, v německé klasické filosofii a v současné analytické filosofii. (patro.cz)

eBook:,Život na Šumavě a v Pošumaví nebyl nikdy jednoduchý. Zvlášť když s kantořinou začínáte těsně po únoru 1948. Historie českého pohraničí očima českého kantora. Vladislav Taubenhansl je skvělý vypravěč. A tak si klidně můžete představit, že sedíte útulné šumavské světnici, pijete kafíčko, ukusujete buchtu a posloucháte. O dětství na venkově vypráví s laskavým poláčkovsko-svěrákovským humorem, ale zamrazí vás, když malý vášnivý radioamatér sestaví rádio a poslouchá za války Londýn. Studia na učitelském ústavu vám zas připomenou „študáky a kantory“. Absolvuje na prahu 50. let, a je jako čerstvý kantor bez závazků přemisťován ze štace na štaci, tam, kam se starým bardům nechce, odkud bylo vyhnáno původní německé obyvatelstvo a nastěhování noví obyvatelé z východního Slovenska. Učitelování v pohraničí přeruší na dva roky vojna, ani zde není o absurdní situace nouze. Po vojně se chce věnovat jen dětem, ale jsou 50. léta a hloupí funkcionáři mu otravují život Vladislav Taubenhansl si ale nestěžuje, vypráví s nadhledem. Blbost všemožných orgánů kompenzuje radostí z dětí a svými zájmy. Měl to životní štěstí, že práce pro něj byla koníčkem. Měl neuvěřitelně široký rozhled od hudby, přes fyziku, matematiku, radioamatérství až po rybaření. Děti ho proto milovaly. Jednoduše byl to docela obyčejný KANTOR! (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Drobná publikace plná zajímavostí ze skupiny pokrmů, jimž vévodí palačinky. Dvanáct receptů Vás provede kuchyněmi několika kontinentů a přinesou Vám dostatek inspirace při práci s pánvičkou. (knihydobrovsky.cz)

Vladislava Mlada Jirásková je malířkou obrazů a slov, publicistkou i bylinářkou. Inspiraci čerpá nejraději z divoké přírody, tradic a kořenů naší země. Nejvíce v životě získala, když žila sama, několik let téměř na samotě v malé vesničce na jihu Čech. Byl to návrat k sobě, do přirozenosti a lůna Matky Země. Zde se naplnila vize, která ji provázela od malička. Chtěla se stát poustevníkem v lesním království. Tam malovat obrazy, tvořit, sbírat byliny a žít v souladu s přírodou. I když dnes žije ve městě, většinu svého času tráví v přírodě. Kráčí cestou srdce, inspiruje druhé lidi na svých výstavách, seminářích a přednáškách. Je ochránkyní Země a propojuje duchovní svět se všední realitou. (patro.cz)

(patro.cz)

Kniha si klade za cíl shrnout problematiku poranění cévního systému, upozornit na klíčové faktory hrající roli v úspěšné diagnostice a terapii a zároveň popsat progresivní vývoj na tomto poli za poslední dekádu. Autoři prezentují recentní literární data a bohaté vlastní zkušenosti s touto problematikou z práce v plzeňském Traumatologickém centru. (patro.cz)

V příručce se autor zabývá kontroverzním ustanovením § 85b trestního řádu, které upravuje výkon prohlídek v prostorech, v nichž vykonává advokát advokacii, a následné řízení o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory. Příručka je orientována především na praktické otázky, při nichž autor vycházel ze svých mnohaletých zkušeností získaných právě při provádění tohoto typu prohlídek, ovšem nevyhýbá se ani souvisejícím teoretickým problémům. Kniha se nadto velmi široce zabývá i obecnou problematikou provádění prohlídek a zajišťování věcí důležitých pro trestní řízení. Velmi podrobně je zohledněna i judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, nechybí ani srovnání se zahraničními úpravami. Publikace je určena všem, koho se problematika prohlídky prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, může profesně či bytostně dotýkat. Půjde především o advokáty samotné, dále o osoby služebně činné v policejních orgánech, o státní zástupce a soudce okresních a krajských soudů. S ohledem na zjevné nedostatky dané úpravy ji lze doporučit i zákonodárcům. Svých čtenářů může dosíci i u dalších osob z odborné veřejnosti či studentů právnických fakult. Knihu opatřil předmluvou JUDr. Tomáš Sokol. (patro.cz)

(patro.cz)

Strýček Bořek se po letech vrací do Prahy z USA, kde jako burzovní hráč zkrachoval. Ke klidné penzi v domovině chce užít byt na Malé Straně, který ještě před sametem jako emigrant opustil. Ovšem v onom bytě žijí chudí příbuzní a rozhodně jej nemíní uvolnit. A tak je strýček Bořek, stejně jako dávný Evžen Huml - revizor v invalidním důchodu, okolnostmi přesvědčen k tomu, aby se z Prahy odstěhoval na venkov, kde bude mít klid a pohodu. Nu, samozřejmě je vše úplně jinak… (patro.cz)

„Jungova myšlenka individuace jako procesu morální evoluce je myšlenkou navýsost duchovní. Nejde tady už o dokonalého a odtažitého Boha, který shůry shlíží na člověka v jeho marném a hříšném úsilí stát se dobrým, ale o zaníceného a stále se vyvíjejícího Boha, jehož vědomí závisí výhradně na lidském vědomí. Jung zde nemluvil o Bohu ‚tam venku‘, ale o samotném kolektivním nevědomém bytí. Jednoduše řečeno sebepoznání člověka závisí na jeho schopnosti poznávat Boha v sobě samém. V trvalém procesu individuace se vykupují navzájem Bůh i člověk. "Tato kniha se zdá být vítězstvím racionality nad náboženským poblouzněním. Ukazuje nám, jak lze naprosto přesně porozumět jedné z možností smyslu, který má fundamentalismus v našem světě a pro člověka. Nastavuje nám rovněž zrcadlo, ve kterém můžeme spatřit, jak blízko může mít náš objektivistický racionální postoj k uchýlení se k dogmatům a fundamentalistickému zastávání názorů nebo víry." Martin Skála, Jungovsky analytik Autor v této knize brilantním způsobem odkrývá psychologické pozadí fanatismu a náboženského fundamentalismu. Srozumitelně a s dávkou neskrývané odvahy nás nutí zamyslet se nad tím, jak a proč může nekritická víra vést ke konfliktům a v krajních případech k terorismu či válce. Autor však nezavrhuje náboženství jako takové, právě naopak, pohledem jungovské psychologie ukazuje náboženství a potažmo duchovnost jako jednu z nejzákladnějších potřeb člověka. Fanatickou se stává tehdy, jestliže ztratí vědomý kontakt se svými vitálními, přirozenými kořeny. Jiří Kadlec (patro.cz)

Autor knihy se věnuje poblematice ohrožení zdraví. Nezabýva se však výlučne problémy, na něž se soustředuje současná oficiální medicína, ale také alternatívními pohledy na lidské zdraví a tedy i netradičními způsoby léčby. Upozorňuje,že zdravotní stav každého jednotlivce den co den ovlivňují různé faktory. (patro.cz)

Jedním z Vančurových umělecky nejdokonalejších děl je román Konec starých časů. Jde o pásmo volně propojených epizodických příhod naplněných rošťáckým humorem a kousavou ironií, jehož poselství je dodnes aktuální. Vančura v něm odkrývá obecné společensko-politické problémy a prostřednictvím ústřední postavy knížete Alexeje Megalrogova – novodobé inkarnace barona Prášila – nastavuje zrcadlo všem těm „novým“ plebejským zbohatlíkům, ovšem nejen jim, ale i nám a sobě samotnému. Je kritikou slabostí našeho moderního způsobu života, jeho malichernosti, lpění na falešných jistotách a materiálních požitcích. Stát na pokraji lesa, když vane silný vítr, tlouci se v dubinách, osychat, mrznout, bloudit, hladovět, mít dobrou naději a důvěřovat světu, to je heslo knížete Alexeje. (patro.cz)