František bílek a jeho pražský ateliér - jindřich vybíral, zdeněk lukeš, martin krummholz, petr wittlich, sandra baborovská, hana larvová

Publikace vydaná při příležitosti znovuotevření Bílkovy vily (nové expozice Galerie hlavního města Prahy) obsahuje texty významných českých historiků umění, kteří ozřejmují pozadí doby a souvislosti spojené s projektováním pražského ateliéru na Hradčanech. Stať Petra Wittlicha přibližuje Bílkovu grafiku a drobnou plastiku v kontextu s pracemi veřejného charakteru, Jindřich Vybíral se podrobněji zabývá tvaroslovím sochařovy vily, Zdeněk Lukeš se soustřeďuje na zástavbu hradčanských bašt a Martin Krummholz přináší zcela nové poznatky do bílkovského bádání. Knihu zakončuje Bílkova úvaha nad architekturou doplněná reprodukcemi nerealizovaných návrhů a podrobný životopisný přehled Hany Larvové. Titulem František Bílek a jeho pražský ateliér se prolínají unikátní, dosud nepublikované dobové fotografie, které ukazují život a tvorbu Františka Bílka v novém světle. (knihydobrovsky.cz)

Kniha vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy, pořádané ve dnech 4. května až 25. září 2016 v Galerii hl. města Prahy. Obsahuje statě Petra Wittlicha, Sandry Baborovské a Marie Rakušanové trasující vývoj a význam českého sochařství na přelomu 19. a 20. století, a vybrané dobové texty, pomáhající přiblížit myšlenkové milieu tohoto vývoje. Obrazový doprovod je tvořen fotografiemi ze sochařských pozůstalostí a přináší tak jedinečný pohled sochaře na vlastní dílo. (knihydobrovsky.cz)

Název publikace Sochař a architekt. Korespondence Františka Bílka s Josefem Fantou parafrázuje titul vydaný roku 1948, uveřejňující tehdy korespondenci Bílka s básníkem Juliem Zeyerem. Právě prostřednictvím Zeyera a Zdenky Braunerové se mladý Bílek seznámil též s architektem Josefem Fantou (1856-1954). Povaha jejich epizodického (a příznačně ambivalentního) přátelství a jeho význam pro Bílkovu tvorbu dosud nebyly předmětem badatelského zájmu. Jejich vzájemná korespondence obsahuje množství neznámých informací týkajících se především sochařova raného tvůrčího období a ozřejmuje okolnosti některých jeho důležitých zakázek. Komentovaná edice dopisů obou umělců je uvedena souborem několika vybraných, dosud rovněž nepublikovaných písemností přibližujících Bílkovy nesnadné začátky včetně jeho vlastního popisu pověstné osudové konfrontace s Josefem Václavem Myslbekem v září 1892. S cílem zpřístupnit Bílkovu pozoruhodnou osobnost a jeho dílo i zahraničním badatelům je celá publikace dvojjazyčná; do angličtiny tak byly přeloženy i transkribované dopisy. Edice dosud nepublikované vzájemné korespondence sochaře Františka Bílka (1872-1941) a architekta Josefa Fanty (1856-1954) obsahuje množství neznámých informací o Bílkově raném tvůrčím období a některých jeho důležitých zakázkách. Fanta sice patřil k blízkým přátelům Julia Zeyera, jeho vztah s Bílkem byl nicméně příznačně komplikovaný a kontroverzní. Komentovaná a kontextualizovaná edice dopisů obou umělců je doplněna úvodní studií a několika dalšími - zde nově publikovanými - písemnostmi ozřejmujícími nesnadné Bílkovy počátky včetně osudového střetu s Myslbekem v září 1892. Texty: Martin Krummholz Fotografie: Archiv architektury Národního technického muzea, Archiv GHMP, Archiv Národní galerie Praha, Josef Jindřich Šechtl, Literární archiv Památníku národního písemnictví, Státní okresní archiv Nymburk - Archiv města Poděbrady, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Tomáš Souček Překlad do angličtiny: David Vichnar Redakce českých textů: Eva Hrubá Redakce anglických textů: Jeffrey A. Howe (knihydobrovsky.cz)

Tématem této publikace je životní příběh sovětského maršála Ivana Stěpanoviče Koněva a historie jeho propagandistického pomníku, který stál v letech 1980-2020 na náměstí Interbrigády v pražské Bubenči. Jeho autory byli sochař Zdeněk Krybus a architekt Vratislav Růžička. V zemi, kde vládla od konce druhé světové války Komunistická strana Československa, byla po 21. srpnu 1968 umístěna početná okupační sovětská vojska. Je příznačné, že slavnostního odhalení Koněvovy sochy se zúčastnil i jejich nejvyšší představitel. Po roce 1989 se Koněvův pomník stal předmětem sporů, které odrážely různé pohledy na minulost. Doslov napsal historik architektury Zdeněk Lukeš. Kniha je vybavena řadou dobových fotografií a archivních dokumentů. (knihydobrovsky.cz)

Rakouský architekt českého původu František Schmoranz mladší byl prvním ředitelem pražské Uměleckoprůmyslové školy a spolu s Janem Machytkou také projektantem její historické budovy. Vedle toho však patřil k průkopníkům archeologicky fundovaného orientalismu. V letech 1868-1872 působil v Egyptě a po svém návratu do Evropy byl pověřen projektem egyptské skupiny pro světovou výstavu ve Vídni, která se konala roku 1873. Jako exkluzivní znalec islámské architektury pak v tehdejším Rakousku realizoval řadu výstav a architektonických návrhů. Publikace je první Schmoranzovou monografií, která zahrnuje celé jeho architektonické i designérské dílo. Součástí knihy je analytická studie od profesora Jindřicha Vybírala, která interpretuje a kontextualizuje Schmoranzovo dílo, a zkompletovaný přehled umělcových děl (oeuvre catalogue), jehož autorem je Milan Němeček. Kniha vychází česko-anglicky. Grafika Štěpán Malovec. (knihydobrovsky.cz)

Prague City Gallery is launching the long-awaited reissue of the essential anthology František Bílek (1872-1941), which accompanied his major retrospective at the Prague Castle Riding School in 2000. This updated and expanded monograph, consisting of expert studies, lists of works, and a detailed biography and bibliography by leading art historians and theorists, provides hitherto the most comprehensive view of the life and work of this extraordinary artist of Art Nouveau symbolism and mysticism, who encompassed a wide range of artistic forms from sculpture and architecture to drawing, prints and arts and crafts. This extensive and richly illustrated book has been published with the support of the Ministry of Culture of the Czech Republic. (knihydobrovsky.cz)

Galerie hlavního města Prahy uvádí na knižní trh dlouho očekávanou reedici zásadního sborníku František Bílek (1872–1941), který doprovázel velkou retrospektivu sochaře v Jízdárně Pražského hradu v roce 2000. Aktualizovaná a doplněná publikace poskytuje prostřednictvím odborných studií, soupisů a rozsáhlé biografie od předních historiků umění a teoretiků dosud nejucelenější pohled na život a dílo tohoto mimořádného umělce secesního symbolismu a mystika, který ve své tvorbě obsáhl široké spektrum výtvarných forem od sochařství, architektury přes kresbu, grafiku až po umělecké řemeslo. Výpravný sborník s rozsáhlou obrazovou přílohou vychází za podpory MK ČR. Texty: Aleš Filip, Xavier Galmiche, Martin Jindra, Dagmar Koudelková, Milan Kreuzzieger, Hana ()Larvová, Jaroslav Med, Dana Mikulejská, Marcela Mrázová, Roman Musil, Jan Rous, Milouš Růžička, Otto M. Urban, Josef Vojvodík, Jindřich Vybíral, Petr Wittlich, Polana Bregantová, Marie Halířová, Milan Kreuzzieger, Pavel Myslín, Veronika Rubášová (abART Archive of Fine Arts) Fotografie: Irena Armutidisová, Jaroslav Bárta, Matěj Bárta, Dana Cabanová, Jan Diviš, Hana Hamplová, Václav Jirásek, Aleš Jungmann, Bedřich Kolář, Michaela Kvítková, Blanka Lamrová, Oto Palán, Prokop Paul, Jan Pospíšil, Milan Posselt, Bohuslav Sýkora, Miloslav Šebek, Gabriel Urbánek, Antonín Vodák, archiv Galerie hlavního města Prahy, archiv Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, fotoarchiv Středočeského muzea v Roztokách u Prahy, sbírky Židovského muzea v Praze, soukromý archiv (knihydobrovsky.cz)

Publikace je věnována přestavbě reprezentačních sálů v severním křídle Pražského hradu, k níž došlo v souvislosti s uvažovanou královskou korunovací Františka Josefa I. Na základě rozsáhlého archivního průzkumu rekonstruuje průběh stavebních prací, zabývá se autorstvím projektu a zodpovídá otázku, do jaké míry jsou oba prostory produktem 19. století a co je naopak zachováno ze starší výzdoby. Analyzuje stylovou fyziognomii obou reprezentativních interiérů, zkoumá jejich funkci jako symbol dynastické tradice a legitimity, rekonstruuje historický a sociální kontext přestavby. Nahlíží oba sály jako politické a ceremoniální prostory a studuje souvislost interiérové architektury a dvorského ceremoniálu Habsburků. (knihydobrovsky.cz)

To nejlepší z populární řady architektonických průvodců Praha moderní vychází v jednom svazku v angličtině. Dvě stovky významných, slavných i méně známých staveb zachycuje tak, jak je běžně nemáme možnost vidět: bez aut i z úrovně vysoko nad chodníkem, černobílé fotografie přitom nechávají vyniknout krásné linie domů. Do jedné knihy se vešly skvosty z doby secese, modernismu, funkcionalismu nebo konstruktivismu. Překvapivě i poválečná léta, éra stalinismu či normalizace obohatila tvář města o nemálo pozoruhodných děl, ať už socialistickorealistických, bruselských nebo brutalistních. Fotografie zachycují současný stav architektury v historickém centru Prahy a v prstenci sedmnácti přilehlých částí. Nechybí přehledné mapy s vyznačenými objekty. (knihydobrovsky.cz)

Architekt Friedrich Ohmann (1858-1927) byl prvním profesorem architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole a předním představitelem pozdního historismu i rané moderny v Čechách. V době svého desetiletého působení v Praze výrazně přispěl k probuzení zájmu o český barok. Výstava a publikace představují jeho tvorbu v českých zemích a pojetí moderní architektury, jaké Ohmann na přelomu 19. a 20. století prosazoval: místo redukce forem a sbližování s racionalismem inženýrských staveb upřednostňoval syntézu historických témat tvořivě interpretovaných dle požadavků moderního života. Katalog vychází v rámci projektu programu Aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI Ministerstva kultury ČR. Grafické řešení Tomáš Nedoma. (knihydobrovsky.cz)

Film je "forma, která myslí," poznamenal již režisér Jean-Luc Godard. Skladba obrazů a zvuků dokáže formulovat určité ideje, ale také reflektovat materiální, formální a narativní prvky, jež filmové médium utvářejí. Přežívá však myšlení filmem i v době digitální a postfilmové? Projekt Myslet filmem se zaměřuje na způsoby, jakými současné audiovizuální umění filmovou řeč nejen posouvá, nýbrž i navrací k jejím kořenům Texty: Jiří Anger, Sandra Baborovská, Georges Didi-Huberman, Sergej Ejzenštejn, Noemi Purkrábková, Ondřej Vavrečka Redakce textů: Klára Krásenská Překlad do českého jazyka: Patrik Felčer (Sergej Ejzenštejn), Josef Fulka (Georges Didi-Huberman) Překlad z českého jazyka: Kryštof Herold, Becka McFadden, Tomáš Pártl, Eva Ullrichová (knihydobrovsky.cz)

Kniha 1912, vycházející u příležitosti výstavy k stoletému výročí otevření Obecního domu, má podobu mozaiky mapující rok 1912, který byl doslova nabit přelomovými událostmi. Autory textů jsou proto badatelé z různých oborů, od historiků umění a architektury přes filozofy až po historiky literatury a divadla. Kniha je rozdělena do tematicky propojených celků volně reflektujících čtyři roční období. První z nich, Zima 1911-1912, reflektuje dějiny na obecnější rovině, zamýšlí se nad samotným smyslem úvah o jednom roce a dále nabízí konkrétní pohledy historiků architektury. Část Jaro 1912 je věnována výzdobě Obecního domu, výstavám Skupiny výtvarných umělců a Sursum. Doplněny jsou dvojicí speciálních textů mapujících dobovou tvorbu Bohumila Kubišty a analyzujících Gutfreundovu sochu Úzkost. Léto 1912 se v uměleckohistorických příspěvcích soustřeďuje na širší mezinárodní kontext. Závěrečná část Podzim 1912 je mezioborová, částečně mapuje situaci v dobové literatuře - například že v tomto roce napsal Franz Kafka Proměnu - a přináší i genderový pohled. Jednotlivé celky oddělují obrazová kalendária využívající fotografické reprodukce týdeníku Český svět, ilustrovaného společenského magazínu, který v době před první světovou válkou představoval nejvýznamnější obrazové periodikum v češtině. Přispívali do něj jak přední fotografové (Brunner-Dvořák, Bufka, Drtikol, Reach), tak i řada fotoamatérů, a díky širokému tematickému záběru se Český svět stal doslova obrazovou kronikou doby uchovávající dodnes v originále již neexistující snímky. Oborová rozmanitost knihy, doplněná téměř čtyřmi stovkami reprodukcí, se stává nesporným přínosem na poli historického bádání a přirozenou inspirací k co nejširšímu pohledu na události počátku 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Katalog Mlčení, torzo, přítomnost vychází ke stejnojmenné výstavě Jiřího Thýna konané v Domě fotografie od 29. června do 3. října 2021.Do publikace přispěli kurátorka výstavy Sandra Baborovská, teoretička fotografie Mariana Serranová a historik umění Adam Mazur.Výstavní projekt stejně jako kniha Mlčení, torzo, přítomnost navazuje na výstavu Předobrazy, prostor, abstrakce, která se před deseti lety uskutečnila v bývalých prostorách Galerie hlavního města Prahy ve druhém patře Staroměstské radnice. Tehdy Thýna inspiroval kubistický sochař Otto Gutfreund. Nyní, v případě projektu Mlčení, torzo, přítomnost, pak výrazná osobnost meziválečné avantgardy Hana ()Wichterlová(1903-1990).Bohatě obrazově doprovozená publikace se rovněž věnuje výstavě Tvar, práce a dvě tlustá břicha, která se odehrála v galerii hunt kastner, kde se Thýn vyrovnával s dílem sochařky Aliny Szapocznikow.Editorka: Sandra Baborovská Texty: Sandra Baborovská, Mariana Serranová, Adam Mazur Překlady do angličtiny: Stephan von Pohl Redakce textů: Ondřej Krochmalný Fotografie: Jiří Thýn, Tomáš Souček, Ondřej Polák Grafická úprava: Anymade studio (knihydobrovsky.cz)

Idylický venkov jižních Čech je vzácnou rezervací architektury 19. století. Díky své podmanivě krásné krajině a výhodné poloze mezi Vídní a Prahou se tento kraj stal ideálním rámcem venkovského života nejbohatší české šlechty, která zde budovala velkolepá romantická sídla. Mezi nejvýznamnější z nich patřily Hluboká a Rožmberk. Publikace je věnována i stavební činnosti ve větších městech, kde také vyrůstaly nové chrámy, spolkové domy, muzea a výrobní či obytné budovy. Název knihy odráží dvojaký, přelomový charakter století, jež bylo generální rekapitulací dosavadní historie, ale také smělým vykročením k neznámé budoucnosti. (knihydobrovsky.cz)

Publikace představuje 380 grafik Františka Bílka, českého grafika, sochaře, architekta, autora užitého umění a symbolisty období secese. (knihydobrovsky.cz)

Tato kniha je výstupem projektu Architektura a česká politika v 19. - 21. století, na němž tým Katedry teorie a dějin umění UMPRUM pracuje od roku 2018. Autoři nechtěli "mapovat” politickou architekturu českých zemí v 19. století, nýbrž zkoumali různé podoby interakcí architektury a politiky. Zajímalo je, jak architektonické formy reprezentovaly ideologické a sociálně-psychologické obsahy nebo jak spoluvytvářely mocenské vztahy a politické pozice. Motto v názvu knihy, jehož autorem je architekt a mecenáš Josef Hlávka, poukazuje k ústřednímu tématu svazku - úloze architektury při formování moderního českého národa. Kromě toho autoři ukazují, jak monumentální architektura z pojednávaného období vyjadřovala či formovala loajalitu občanů ke státu či dynastii, jak přispívala k rozvoji demokratických institucí a občanské společnosti, případně jakou roli hrála v sociálních procesech spojených s industrializací a modernizací. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková. Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II). (knihydobrovsky.cz)

Kniha je již druhý výběr z textů věnovaných architektuře, které autor Zdeněk Lukeš publikoval v sobotní příloze Orientace v Lidových novinách, tentokrát většinou v letech 2013-2016. Na rozdíl od předchozího svazku obsahuje i stavby mimo naše území. Nejprve se setkáme s řadou známých i méně známých osobností domácí scény a jejich stavbami v Praze a dalších městech. Záměrem je upozornit na mnohá architektonická díla z období zhruba posledních 100 let, která si zaslouží naši péči či památkovou ochranu, neboť dokumentují myšlení a tvůrčí elán našich předchůdců. Ve druhé části autor představuje budovy a jejich tvůrce v řadě zemí - v Lotyšsku, Portugalsku, ve Španělsku, v Dánsku, ve Slovinsku, v Chorvatsku, ve Velké Británii, v Izraeli, USA, Itálii, Polsku, Rakousku, Německu nebo Irsku. Upozorňuje také na vazby světových tvůrců k našemu území nebo vliv jejich tvorby na české projektanty. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je již třetí výběr z textů Zdeňka Lukeše, které byly publikovány v sobotní příloze Orientace v Lidových novinách, tentokrát v letech 2017-2020. Přibližuje svět architektury zhruba od druhé poloviny 19. století až do současnosti a vedle hvězdných autorů, jako jsou Jan Kotěra, Josef Gočár, Otakar Novotný, Dušan Jurkovič nebo Otto Wagner, Antoni Gaudí a Le Corbusier, defilují zde také Karl Ernstberger, Otto a Karl Kohnovi, Otto Reichner, František Kavalír, Ladislav Skřivánek či Thomas Short, tedy jména dnes už prakticky neznámá. Totéž platí i pro stavby - jsou mezi nimi jak slavné dominanty, tak i objekty, o nichž se moc často nepíše. Obsahuje také několik menších cyklů: první představuje charakteristické rysy jednotlivých architektonických stylů, další práce slovenských architektů v českých zemích a recipročně - těch českých v zemi našich sousedů, jiný se pak týká nedávno nově vyhlášených národních kulturních památek. Část věnovaná zahraničí zahrnuje stavby v USA, Španělsku, Brazílii, Německu, na Slovensku, v Rakousku, ve Velké Británii a také v exotické Ghaně. (knihydobrovsky.cz)

Monografie, do které přispělo deset domácích i zahraničních autorů, odborníků v oblastech dějin umění a historie, se zabývá různými aspekty uměleckého i politického života chorvatského sochaře Ivana Meštrovi?e (1883-1962).Věnuje se kontextu vývoje sochařství v době Meštrovi?ova uměleckého zrání, zejména během jeho vídeňských studí a působení v Paříži pod vlivem Augusta Rodina. Pozornost také zaměřuje na politický rámec Meštrovi?ova díla, které formovalo vizuální formu nacionální a státní ideologie někdejší Jugoslávie. Objevné poznatky přinášejí kapitoly o Meštrovi?ových vazbách na české prostředí a o české reflexi Meštrovi?ova díla. Autoři shodně poukazují na Meštrovi?ovo úsilí vyjadřovat se skrze parciální národní či náboženské motivy k obecně lidským tématům a univerzálním humanistickým hodnotám. Zároveň představují Meštrovi?e jako mezinárodně vysoce úspěšného umělce bořícího bariéry mezi údajnými centry a periferiemi světového umění.Kniha je dosud nejrozsáhlejší odbornou publikací věnovanou tomuto významnému sochaři v českém jazyce. Přináší řadu dosud nepublikovaných zobrazení, zejména pak snímky Meštrovi?ových soch od českého fotografa Josefa Sudka. Všechny texty jsou paralelně v češtině a angličtině.Součástí knihy je taktéž životopisná chronologie, reprinty textů o Meštrovi?ovi od předních českých výtvarných kritiků první poloviny 20. století a výběrová bibliografie zaměřená na českou produkci o Meštrovi?ovi. Kniha vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy uspořádané v Galerii hlavního města Prahy ve spolupráci s Muzei Ivana Meštrovi?e ve Splitu a Záhřebu.Editoři: Sandra Baborovská, Ondřej Vojtěchovský, Barbara Vujanovi? Texty: Sandra Baborovská, Aude Chevalier, Irena Kraševac, Hana ()Larvová, Marijan Lipovac, Alena Pomajzlová, Dalibor Prančevi?, Ondřej Vojtěchovský, Barbara Vujanovi?, Petr Wittlich Resumé: Barbara Vujanovi? Životopisná data: Barbara Vujanovi?, Ondřej Vojtěchovský Fotografie: Anderson - Fototeka Galerije Meštrovi?; Barbara Šari? - Fototeka Galerije Meštrovi?; Boris Cvjetanovi? - Fototeka Galerije Meštrovi?; Carl Thiefs - Fototeka Galerije Meštrovi?; Česká pošta, s.p.; ČTK; Eugene Druet - Fototeka Galerije Meštrovi?; Fine Art Archives of the Croatian Academy of Sciences and Arts; Firšt - Fototeka Galerije Meštrovi?; Foto Tonka - Fototeka Atelijera Meštrovi?; Hervé Lewandowski - Musée Rodin, Paris; Christian Baraja - Musée Rodin, Paris; Institut za povijest umjetnosti; Jerome Manoukian - Agence Photographique du Musée Rodin; Josef Sudek; Moravská zemská knihovna v Brně; Moritz Nahr - Fototeka Galerije Meštrovi?; Museums and Galleries of Konavale; Muzej grada Beograda; Muzeji Ivana Meštrovi?a; Národní archiv; Národní galerie Praha; Národní knihovna České republiky - Slovanská knihovna; Svetozar Prodanovi? - Fototeka Atelijera Meštrovi?; Österreichische Nationalbibliothek, Wien; The Cleveland Museum of Art; Uměleckoprůmyslové museum v Praze; Valentino Bili? Prci? - Fototeka Galerije Meštrovi?; Victoria & Albert Museum, London; Vlado Bohdan - Ústav dějin umění AV ČR v. v. i.; Zoran Alajbeg - Fototeka Galerije Meštrovi? Překlad z chorvatštiny a angličtiny: Lucie Vidmar, Branislava Kuburovi? Překlad do angličtiny: Lucie Vidmar, Branislava Kuburovi? Překlad z francouzštiny: Michala Marková (knihydobrovsky.cz)

Kniha obsahuje vybrané texty o dějinách architektury a historiografii dějin umění, z nichž jen část byla zveřejněna v českém jazyce. Jejich společným jmenovatelem je ambice překonat nacionalistický model historického vyprávění a v kontrastu vůči němu pěstovat transnacionální dějiny. Jak naznačuje ironicky míněný titul knihy, tento přístup může být obzvláště produktivní ve střední Evropě, která vždy byla doménou multikulturní reality a uměleckých cirkulací. Ústředním tématem je migrace umělců či historiků umění a cirkulace idejí nebo vizuálních forem. Autor se v několika studiích pokouší o komparativní uměleckohistorický přístup, v dalších překračuje tradiční regionální hranice a nastoluje středoevropská témata. (knihydobrovsky.cz)

Praktická příručka ve svém již druhém vydání shrnuje historické právní úpravy dědění. Je určena především každodenní praxi notářských kanceláří, které se i v dnešní době stále potýkají s problematikou tzv. dodatečných projednání dědictví, kde je znalost „historických“ právních úprav dědění nezbytná. Kniha obsahuje přehled hmotněprávních i procesních úprav dědického práva v období 1918–2022 a s výjimkou platné úpravy též jejich stručnou charakteristiku, případně vysvětlivky praktických postupů. Nově se v obecné úvodní části autoři podrobně zabývají též zásadami aplikace „historických“ právních úprav dědění. Je zde obsažena i úvaha nad případnými dopady platné úpravy opuštění věci na agendu dodatečných projednání dědictví, které by měly nastat po 1. 1. 2024, kdy uplyne 10 let účinnosti občanského zákoníku. Notářům a jejich zaměstnancům vyřizujícím dědickou agendu se zde dostává koncentrovaný soubor informací o dědickém právu a jeho praktické aplikaci a je přáním autorů i nakladatelství, aby obdobně jako původní vydání byla praxí přijata i tato reedice. (knihydobrovsky.cz)

V devadesátých letech 19. století se v Praze, podobně tomu bylo v Mnichově, Vídni či Berlíně, rozvinula činnost spolku mladých umělců, který vznikl jako „secese“ (odštěpení) z tradičních uměleckých struktur. Za svůj hlavní úkol si určil prosazovat nové moderní umění. Spolek výtvarných umělců Mánes se stal jádrem generačního seskupování a v roce 1896 zahájil vydávání vlastního periodika Volné směry. Od roku 1898, kdy otevřel první spolkové výstavy, byl již neopominutelným reprezentantem české výtvarné kultury. Pro uměleckou orientaci spolku byla hlavním příkladem soudobá Francie, pomáhající překonávat lokální nacionalistické zájmy, ale vedení časopisu a spolku, kde vynikali výtvarný a literární kritik F. X. Šalda, architekt Jan Kotěra, sochař Stanislav Sucharda a malíř Jan Preisler, sledovalo celou mezinárodní uměleckou scénu. Zápas o naplnění ideálu moderního umění ukázal potom plný význam pojmu „secese“, když další generace, nastupující po přelomové výstavě Edvarda Muncha v Praze (1905), vyvolala krizi svým příklonem k nejaktuálnějšímu kubismu. Tento dramatický vývoj českého umění je sledován jako postupné vyhraňování tří hlavních programových směrů: tendence naturalisticko-impresionistické, symbolistické a ornamentálně dekorativní. Realizovány byly separátně, ale jejich vzájemný vztah dává secesi hlubší umělecký smysl a narušuje obecné povědomí, chápající secesi zpravidla jako eklektický dekorativní styl, který odezněl s počátkem 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Monografie shrnuje celé dosavadní dílo přední české sochařky Ellen Jilemnické, které se pohybuje ve dvou polohách: v monumentálních realizacích v pískovci a komornějších terakotových plastikách. (knihydobrovsky.cz)

Francouzský sochař Auguste Rodin ( 1840 - 1917) zásadním způsobem ovlivnil vývoj světového sochařství na přelomu 19. a 20 století.Bez nadsázky lze říci, že dějiny moderního sochařství začínají Rodinem. Význam Rodina je však mnohem obsáhlejší. Vytvořil takovou koncepci sochařské figury, která dokázala vyjádřit drama moderního člověka.V roce 1902 Spolek Mánes a Akademie výtvarných umění vybudovaly pro Rodinovu výstavu v zahradě Kinských secesní pavilon podle návrhu Jana Kotěry. Rodin se zahájení výstavy osobně zúčastnil. Společenský ohlas této výstavy zásadně proměnil české umělecké prostředí a nadchl jej pro moderní umění. Ovlivnil celou generací českých sochařů, mezi nejvýznamnější patřili Josef Mařatka, Bohumil Kafka, Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, Quido Kocian a Jan Štursa a mnozí další. Ani v dalších generacích českých umělců neochabl zájem o Rodina, naopak, ve třicátých letech (Josef Wagner) zesílil a i později, v dobách socialistického realismu, byl Rodin znovu pochopen jako zakladatel svobodné umělecké tvorby vzdorující totalitě.Kniha je první českou monografií o Rodinovi, zohledňuje výsledky současného mezinárodního bádání, pro Petra Wittlicha, mezinárodně uznávaného odborníka na Rodinovo dílo, jde o završení celoživotního zájmu o autora. Obrazová dokumentace Rodinova díla je založena zejména na originálních dobových fotografiích děl pocházejících ze sbírek Musée Rodin v Paříži a dalších světových musejí. Součástí knihy je výběr významných textů Rodina a o Rodinovi, podrobný Rodinův životopis a obsáhlá výběrová bibliografie.Překlady: Eva Špinková, Jitka Hamzová, Marie Simonidová (knihydobrovsky.cz)

Kniha je již třetí výběr z textů Zdeňka Lukeše, které byly publikovány v sobotní příloze Orientace v Lidových novinách, tentokrát v letech 2017-2020. Přibližuje svět architektury zhruba od druhé poloviny 19. století až do současnosti a vedle hvězdných autorů, jako jsou Jan Kotěra, Josef Gočár, Otakar Novotný, Dušan Jurkovič nebo Otto Wagner, Antoni Gaudí a Le Corbusier, defilují zde také Karl Ernstberger, Otto a Karl Kohnovi, Otto Reichner, František Kavalír, Ladislav Skřivánek či Thomas Short, tedy jména dnes už prakticky neznámá. Totéž platí i pro stavby - jsou mezi nimi jak slavné dominanty, tak i objekty, o nichž se moc často nepíše. Obsahuje také několik menších cyklů: první představuje charakteristické rysy jednotlivých architektonických stylů, další práce slovenských architektů v českých zemích a recipročně - těch českých v zemi našich sousedů, jiný se pak týká nedávno nově vyhlášených národních kulturních památek. Část věnovaná zahraničí zahrnuje stavby v USA, Španělsku, Brazílii, Německu, na Slovensku, v Rakousku, ve Velké Británii a také v exotické Ghaně. (patro.cz)

Kniha je již druhý výběr z textů věnovaných architektuře, které autor Zdeněk Lukeš publikoval v sobotní příloze Orientace v Lidových novinách, tentokrát většinou v letech 2013–2016. Na rozdíl od předchozího svazku obsahuje i stavby mimo naše území. Nejprve se setkáme s řadou známých i méně známých osobností domácí scény a jejich stavbami v Praze a dalších městech. Záměrem je upozornit na mnohá architektonická díla z období zhruba posledních 100 let, která si zaslouží naši péči či památkovou ochranu, neboť dokumentují myšlení a tvůrčí elán našich předchůdců. Ve druhé části autor představuje budovy a jejich tvůrce v řadě zemí – v Lotyšsku, Portugalsku, ve Španělsku, v Dánsku, ve Slovinsku, v Chorvatsku, ve Velké Británii, v Izraeli, USA, Itálii, Polsku, Rakousku, Německu nebo Irsku. Upozorňuje také na vazby světových tvůrců k našemu území nebo vliv jejich tvorby na české projektanty. (patro.cz)

Na přelomu 19. a 20. století prochází Praha zásadní proměnou: stává se opět reprezentačním centrem života českého národa a vyrůstá ve velkoměsto s požadavky modernosti, jež se ovšem neobejde bez rozsáhlejší asanace pražského Starého Města. Vedle staveb v historizujících slozích začínají vznikat veřejné budovy, hotely, restaurace, pavilony a obytné domy podle principů „nového stylu“ – secese. V dekorativním secesním stylu, který získal sympatie i svým francouzským původem, bylo přestavěno hlavní pražské nádraží, výraznou secesní dominantou se stala reprezentační stavba české pražské majority Obecní dům, zpřístupněný počátkem roku 1912.Současně se v moderní pražské architektuře otevřela její další významná kapitola – kubismus. Komentátorem formování moderní Prahy se stal vynikající, všeobecně respektovaný historik umění Petr Wittlich. Jeho pojímání secese nejen jako stylu, ale i hnutí získávajícího prostor pro rozvoj individuální umělecké kreativity, přivádí čtenáře ke vnímání širších souvislostí proměn Prahy na přelomu století. (knihydobrovsky.cz)

Fotografie čtrnácti zastavení křížové cesty vytvořené autorem Fr. Bílkem pro kostel sv. Batoloměje v Kolíně. Některá zastavení jsou doplněná autorovými texty. (knihydobrovsky.cz)

Americký pragmatismus, spojený se jmény W. Jamese, Ch. S. Peirce a J. Deweyho, částečně ovlivnil českou filozofii a estetiku prvních desetiletí 20. století, literární vědy se však příliš nedotkl. Jeho renesance pod nálepkou neopragmatismu, o níž se od sedmdesátých let zasloužili Richard Rorty, Hilary Putnam či Richard Shusterman, nabízí literární vědě, estetice či kulturálním studiím ještě mnohem zřetelnější podněty; ani ty ale zatím v českém prostředí příliš nerezonovaly. Kniha Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře je pokusem podněty neopragmatismu nejen zmapovat a zprostředkovat, ale také domyslet a provázat na místní tradici, k níž mají někdy až překvapivě blízko. Tak jako se už na konci sedmdesátých let pragmatické myšlení potkalo - navenek okázalou srážkou - s recepční estetikou Wolfganga Isera, nabízí se položit si otázku, nakolik se pragmatický zřetel k funkčnosti kryje s pojetím funkce, jež stojí na piedestalu pražského strukturalismu. Kniha se snaží ukázat, že neopragmatické myšlení je schopno oživit a zproduktivnit naše debaty o interpretaci nebo o způsobech psaní literárních dějin, ale dokáže také nabídnout nové pohledy na pociťovanou krizi literární teorie, ale i na otázku, kam patří populární kultura. (knihydobrovsky.cz)

V souboru studií sleduje P. Wittlich příběh evropského moderního sochařství: ukazuje váhu jeho vzorů, zápas o nové pojetí prostoru, význam světelné režie sochy a nuance tvůrčího procesu, zakotveného již v přípravě soch. Pozornost věnuje klíčové osobností tohoto vývoje A. Rodinovi i předním představitelům českého sochařství (F. Bílkovi, L. Šalounovi, B. Kafkovi, J. Štursovi, O. Gutfreundovi), zamýšlí se nad tvorbou E. A. Bourdella a A. Maillola, trasuje sochařský ohlas avantgardy u J. Lipchitze a H. Moora. Své pohledy na transformace moderního sochařství uzavírá výkladem Giacomettiho a nástupu amerického sochařství v 60. letech 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Publikace tematicky a časově navazuje na publikaci Jože Plečnik. Průvodce po stavbách v České republice, kterou vydal Foibos ve spolupráci se Správou Pražského hradu v roce 2012. Autoři Zdeněk Lukeš a fotograf Jan Gloc zde představují dílo významných českých architektů na Pražském hradě. Otto Rothmayer, žák a spolupracovník slavného Slovince Jože Plečnika rozvíjel jeho nadčasové návrhy v areálu nejvýznamnější české památky. O jeho rovněž mimořádném hradním díle se už tolik neví. Méně je však také známo dílo Pavla Janáka na Hradě, i to, že byl autorem významných rekonstrukcí v éře prezidenta Edvarda Beneše i jeho dvou následníků na prahu padesátých let. Janákovým pokračovatelem byl další významný český projektant Jaroslav Fragner, jehož hradní práce se kryjí s obdobím jistého politického uvolnění v šedesátých letech. Tato publikace tedy alespoň stručně představuje formou architektonického průvodce tyto osobnosti a jejich realizace. V závěru ještě připomíná několik dalších projektantů, kteří se v tomto období - tedy od třicátých do šedesátých let - podíleli na úpravách, jež probíhaly v areálu Pražského hradu, případně v letní rezidenci prezidentů v Lánech nebo oboře Hvězda v Praze-Liboci, ta tehdy byla rovněž spravována Hradem. Knížka s bohatou obrazovou dokumentací navazuje na komorní výstavu na toto téma v prostoru pod nedávno obnovenou Plečnikovou vyhlídkou v zahradě Na Valech, pořádanou rovněž v době významných výročí narození, resp. úmrtí jmenovaných architektů.období roku 2017. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Praha Václava Havla. Průvodce po stavbách spojených s životem dramatika, disidenta a prezidenta přibližuje stavby naší metropole, které jsou spojeny s osudy této mimořádné osobnosti. Průvodce v několika kapitolách představí na snímcích Pavla Hrocha a dalších fotografů budovy vytvořené jeho dědečkem a otcem, jako byl palác Lucerna nebo barrandovské stavby, dále místa spojená s Havlovým dětstvím a mládím, érou úspěšného dramatika i s disidentským obdobím. V letech, kdy byl Václav Havel prezidentem, osobitě přispěl k vlídnější tváři areálu Pražského hradu a nechybějí ani místa spojená s posledními léty jeho života. V mozaice míst nalezneme stavby nejrůznějšího poslání – od oblíbených hospůdek, kaváren a divadel přes byty disidentů, vyšetřovny StB a věznice až po nové hradní intervence. Na sedmdesát pražských staveb a prostranství je řazeno chronologicky, nechybějí životopisné údaje vázané k jednotlivým životním údobím, podrobné mapy ani slovníček architektů. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - autor František Plánička, čte František Plánička Audiokniha Jen vzpomínky zůstanou....4Nový kompilační titul určený pouze pro digitální trh "Jen vzpomínky zůstanou..." představuje archivní nahrávky vzpomínek mnoha známých osobností na jiné vzácné a důležité osobnosti našeho kulturního života nebo významné osobnosti vyprávějí své vlastní zkušenosti, příběhy.... Tentokrát vzpomíná FRANTIŠEK PLÁNIČKA na českou kopanou, malíř MAX ŠVABINSKÝ vypráví o svém životě a díle, JAN PIVEC vzpomíná na své herecké začátky a na své nezapomutelné kolegy SAŠU RAŠILOVA a ZDEŇKA ŠTĚPÁNKA, o němž vypráví i OLGA SCHEINPFLUGOVÁ.Na skvělého herce JINDŘICHA PLACHTU vzpomíná neméně skvělý JAN WERICH, FRANTIŠEK FILIPOVSKÝ vypráví své herecké zkušenosti i vzpomínky na své herecké kolegy. Opět zajímavé vzpomínky, autentické hlasy, obojí hodno zachování - dokumenty doby na druhou a již počtvrté! (alza.cz)

Americký pragmatismus, spojený se jmény W. Jamese, Ch. S. Peirce a J. Deweyho, částečně ovlivnil českou filozofii a estetiku prvních desetiletí 20. století, literární vědy se však příliš nedotkl. Jeho renesance pod nálepkou neopragmatismu, o níž se od sedmdesátých let zasloužili Richard Rorty, Hilary Putnam či Richard Shusterman, nabízí literární vědě, estetice či kulturálním studiím ještě mnohem zřetelnější podněty; ani ty ale zatím v českém prostředí příliš nerezonovaly. Kniha Kontext v pohybu: (Neo)pragmatické úvahy o literatuře a kultuře je pokusem podněty neopragmatismu nejen zmapovat a zprostředkovat, ale také domyslet a provázat na místní tradici, k níž mají někdy až překvapivě blízko. Tak jako se už na konci sedmdesátých let pragmatické myšlení potkalo – navenek okázalou srážkou – s recepční estetikou Wolfganga Isera, nabízí se položit si otázku, nakolik se pragmatický zřetel k funkčnosti kryje s pojetím funkce, jež stojí na piedestalu pražského strukturalismu. Kniha se snaží ukázat, že neopragmatické myšlení je schopno oživit a zproduktivnit naše debaty o interpretaci nebo o způsobech psaní literárních dějin, ale dokáže také nabídnout nové pohledy na pociťovanou krizi literární teorie, ale i na otázku, kam patří populární kultura. (patro.cz)

Zajímá Vás, jaký byl životní styl českého vědce v meziválečném období? A jak se proměňoval za druhé světové války a za změněných politických poměrů po roce 1948? Pokusíme se na tyto otázky odpovědět obrazem. Z bohatě zachovaného souboru fotografií, uložených ve fondu Zdeněk Nejedlý v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR, byly vybrány snímky, které odrážejí veřejnou činnost i soukromý svět Z. Nejedlého (1878–1962) v nejrůznějších podobách. Jejich prostřednictvím charakterizujeme životní osudy jeho nejbližších a věnujeme se tomu, jak prožíval všední dny a slavnostní okamžiky svého života. (knihydobrovsky.cz)

Prof. PhDr. Petr Wittlich, CSc., bezpochyby největší znalec české malby v období secese, přináší ve své nejnovější knížce zasvěcený obraz české malby od 80. let 19. století do roku 1918. Poskytuje čtenáři erudovaný výklad období, kdy se malířství ve třech generačních vlnách "secesí" vymaňovalo z tísnivé akademičnosti rakousko-uherské monarchie a nabývalo na svébytnosti. Autor tyto zásadní proměny českého malířství sleduje ve dvou liniích: jednak je to aspekt institucionální, zahrnující zakládání spolků, časopisů, reformy uměleckých škol, stipendijní pobyty, výstavy… s důrazem na Prahu; druhým hlediskem je utváření stylu, výrazu, frekvence výtvarných motivů a reflexe dané reality v tvorbě velkých malířských osobností naplňujících i přesahujících tradičně myšlenou "secesi". Zvláštní závěrečný oddíl tvoří biografické medailony umělců. (knihydobrovsky.cz)

Otto Gutfreund (1889 - 1927) je zakladatelskou osobností českého moderního sochařství. Musíme si přitom přiznat, že dosavadní pohled na Gutfreunda je v podstatě složen jen z charakteristik jednotlivých tvůrčích období a je obtížné uchopit vnitřní celek jeho díla. Právě kresby se nabízejí jako klíč nejen k porozumění sochařské tvorbě, ale i k intimnějšímu seznámení s jeho osobností. Pro pochopení zdrojů vynikající Gutfreundovy kreativity je důležité sledovat jeho tvůrčí proces a zde mají nezastupitelné místo. Gutfreund kreslil poměrně hodně a to nejenom jako přípravu k chystaným sochám, ale i volně. Jsou to jedinečné dokumenty jeho tvůrčího úsilí, které mají i nadosobní platnost, protože jsou citlivými doklady dynamického rozvoje české kultury na počátku dvacátého století. Převážná většina z téměř 200 reprodukovaných kreseb nebyla nikdy publikována. Knihu doplňují reprodukce několika zásadních soch, záměrně jsme se soustředili na prvotní sádry, ke kterým se jednotlivé kresby váží. Petr Wittlich patří bez vší pochybnosti k největším znalcům Gutfreundova díla. Je nám ctí, že právě on zahájí jako autor nově vzniklou edici Arbor vitae Kresba. (knihydobrovsky.cz)

Publikace je jedním z klíčových výstupů mezioborového výzkumu na FF UK k tématu "Literatura a umění v mezikulturních souvislostech", který je zaměřen přednostně na středoevropský region a na anglofonní země, v nichž má tradice mnohokulturního vývoje a její reflexe hluboké kořeny a dlouhou historii. Název knihy Vektory kulturního vývoje poukazuje nejen na základní význam pojmů jako "identita", "utopie" nebo "hrdina", které představují ústřední tematické celky knihy, ale i na jejich vliv na naše chápání a reflexi vývojových tendencí (v literatuře, divadle i filmu, v "mainstreamové" i populární kultuře, v jednotlivých dílech, žánrech i v kulturních institucích). Jednotlivé tematické bloky knihy ukazují prostřednictvím vybraných případových studií "vektorovou" povahu uvedených základních pojmů. V případě identity je to její konstrukce, subverze a krize ve vztahu k tělu, jazyku, politice, ideologii, kulturním institucím a státu. Utopie je tu zkoumána nejen jako regulativní ideál, ale i jako pragmatický moment vývoje různých kultur, zejména české a americké. Koncept hrdiny studujeme v jeho různých žánrových podobách, společenských funkcích, kulturních hodnotách i jako sílu utvářející nebo rozkládající kulturní a historickou paměť. (knihydobrovsky.cz)

Druhý díl úspěšného průvodce po moderní pražské architektuře první poloviny dvacátého století zachycuje slovem a obrazem další dvě stovky slavných, ale i méně známých, avšak architektonicky pozoruhodných staveb. Tentokrát se prostřednictvím textů renomovaného historika architektury Zdeňka Lukeše a fotografií Pavla Hrocha vydáme do dalších pražských čtvrtí obklopujících historické centrum. (knihydobrovsky.cz)

Sedmá Psí vycházka nás zavede do Karlína – svérázné pražské čtvrti. Není velká, tramvají Karlínem projedete za pár minut, pěšky jím projdete zhruba za dvě hodiny. Proto si tuto městskou část můžeme prohlédnout celou, tedy od Florence až k Libni a od Vítkova až k Vltavě. Karlín vznikl původně jako pražská industriální periferie v první polovině 19. století, rozvíjel se však i ve století následujícím a bouřlivý vývoj zažívá i dnes. Původní charakter se samozřejmě proměňuje, tak jako se mění i architektura… „Jak vlastně vznikly Psí vycházky? Od konce devadesátých let jsem pravidelně psával do internetového periodika Neviditelný pes o architektuře. Jednou – bylo to někdy v roce 2001 – mě zakladatel Ondřej Neff požádal, zdali bych jej a několik nejbližších přátel provedl po areálu Pražského hradu a upozornil zvláště na méně známé části. Později jsme si řekli, že by bylo hezké připravit obdobnou vycházku pro čtenáře Neviditelného psa. Z toho následně vznikla tradice – a pro tyto akce se vžil název Psí vycházky.“Zdeněk Lukeš je architekt, historik architektury a pedagog. Od roku 1990 je památkovým expertem Kanceláře prezidenta republiky. Podílel se na revitalizaci areálu Pražského hradu. Pedagogicky působil na VŠUP, Fakultě architektury Technické univerzity Liberec, kde byl v letech 2000–2003 děkanem, od roku 2004 vede kurs historie architektury na New York University. Je autorem a spoluautorem řady knih, článků a výstav o architektuře 20. století. Spolupracuje s Českou televizí, Českým rozhlasem nebo BBC, přednáší i v zahraničí. Od poloviny devadesátých let píše do Lidových novin, od září 2009 publikuje články o moderní architektuře v jejich sobotní příloze (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha shrnuje vývoj myšlení o uměleckém díle od zakladatelských prací v antice, přes středověkou teorii budovanou na empiricko-racionálních základech, kterou rozvinulo italské quattrocento, význam Vasariho uměleckých životopisů, dále vznik klasicistních koncepcí a vůbec prvních univerzálních dějin umění v dílech italských, německých a francouzských autorů, až po osamostatnění disciplíny v 19. století a rozvoj moderní a současné teorie a kritiky. Základní příručka pro studenty dějin umění a cenný zdroj informací pro všechny zájemce o problematiku. (knihydobrovsky.cz)

Monografie věnovaná Bohumilu Kafkovi (1878–1942) je pro porozumění dílu tohoto předního představitele českého figurálního sochařství první poloviny 20. století a jeho dobovým souvislostem nepřehlédnutelným přínosem, v některých ohledech překvapivým.První, rozsáhlejší část publikace je zaměřena na umělecký a osobní příběh sochaře – významně ovlivněný francouzským uměním – a uzavírá ji kapitola věnovaná Kafkovým pěti monumentálním pomníkům, z nichž nejznámější a také nejviditelnější je jezdecká socha Jana Žižky na pražském Vítkově. V druhé části pak autor se suverénní znalostí uvádí čtenáře do problematiky českého sochařství dané doby a jeho evropského kontextu. Mezi doplňkové texty jsou začleněny ukázky Kafkových písemností, podávající i zajímavé svědectví o diplomatickém boji umělce se světem české politiky.Brilantní text znalce evropského umění přelomu 19. a 20 století Petra Wittlicha provází kolem 200 reprodukcí sochařova díla a dokumentárních snímků, rozsáhlý přehled biografických údajů, podrobná bibliografie, anglické resumé a rejstřík. (knihydobrovsky.cz)

Monografie se obrací k postanalytické a neopragmatické filosofii. Ty patří ke klíčovým proudům filosofického uvažování 20. století a jejich zaměření na otázky jazyka je úzce sbližuje s teorií literatury. Jednotlivé kapitoly ohledávají teorii řečových aktů (J. R. Searle, M. L. Prattová, J. H. Miller), termíny jako radikální překlad (W. V. O. Quine), radikální interpretace (D. Davidson), zdrojová metafora (S. C. Pepper), koncový slovník či normální a abnormální diskurz (R. Rorty), pojetí významu u R. Ingardena a J. Mukařovského nebo reflexi Derridovy dekonstrukce z pozic postanalytických a neopragmatických. Cílem publikace je prozkoumat možnosti, které tyto teorie, koncepty a pojmy otevírají myšlení o literatuře, a také ověřit potenciál jejich využití při analýze literárněvědného diskurzu. Jednotlivé kapitoly se z této perspektivy zaměřují na spory F. X. Šaldy a K. Čapka, poválečné studie J. Mukařovského, proměny slovníku S. K. Neumanna, K. Teigeho a V. Černého či na eseje a překlady románů M. Kundery. (knihydobrovsky.cz)

"Jak vlastně vznikly Psí vycházky? Od konce devadesátých let V edici Psí vycházky již vyšlo jsem pravidelně psával do internetového periodika Neviditelný pes o architektuře. Jednou - bylo to někdy v roce 2001 - mě zakladatel Ondřej Neff požádal, zdali bych jej a několik nejbližších přátel neprovedl po areálu Pražského hradu a upozornil zvláště na méně známé části. Později jsme si řekli, že by bylo hezké připravit obdobnou vycházku pro čtenáře Neviditelného psa. Z toho následně vznikla tradice - a pro tyto akce se vžil název Psí vycházky." (knihydobrovsky.cz)

Kniha představuje širokou paletu originální výtvarné výzdoby pražských staveb, navržených významným architektem Osvaldem Polívkou (1859-1931) v období kolem roku 1900, tedy v éře pozdního historismu a secese. Polívka je znám jako spoluautor Obecního domu a projektant řady bankovních paláců v centru české metropole, byl rovněž tvůrcem tzv. Nové radnice na Mariánském náměstí. Méně už je známo, že spolupracoval také s řadou pražských stavitelů, jako byli např. Václav Havel nebo Antonín Novotný, na projektech průčelí činžovních domů. Podrobná fotografi cká dokumentace Pavla Hrocha nás seznamuje s desítkami pozoruhodných detailů, z nichž mnohých si návštěvník Prahy při zběžné prohlídce nepovšimne. Kniha představuje architekta Polívku a jeho nevšední tvorbu a poté podrobně dokumentuje celky i detaily výzdoby jeho pražských realizací z období 1891-1922. V Dodatcích nechybí soupis všech jeho staveb, curriculum vitae a slovníček jeho spolupracujících výtvarníků a architektů. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Nový kompilační titul určený pouze pro digitální trh "Jen vzpomínky zůstanou..." představuje archivní nahrávky vzpomínek mnoha známých osobností na jiné vzácné a důležité osobnosti našeho kulturního života nebo významné osobnosti vyprávějí své vlastní zkušenosti, příběhy.... Tentokrát vzpomíná FRANTIŠEK PLÁNIČKA na českou kopanou, malíř MAX ŠVABINSKÝ vypráví o svém životě a díle, JAN PIVEC vzpomíná na své herecké začátky a na své nezapomutelné kolegy SAŠU RAŠILOVA a ZDEŇKA ŠTĚPÁNKA, o němž vypráví i OLGA SCHEINPFLUGOVÁ. Na skvělého herce JINDŘICHA PLACHTU vzpomíná neméně skvělý JAN WERICH, FRANTIŠEK FILIPOVSKÝ vypráví své herecké zkušenosti i vzpomínky na své herecké kolegy. Opět zajímavé vzpomínky, autentické hlasy, obojí hodno zachování - dokumenty doby na druhou a již počtvrté! (knihydobrovsky.cz)

Haná, půvabná oblast známá již od 16. století, se rozprostírá hlavně podél řeky Moravy. Je charakteristická svými zlatavými, vlnícími se poli obilí, která se táhnou až k obzoru, odkud se tyčí zelené lesy a kopce. Tato úrodná krajina byla vždy zámožná, což ovlivnilo i místní lidové tradice a folklor. Jedinečné fotografie, zachycující různá roční období v Hané, představuje nově vydaná kniha "Čarovná Haná". (knihydobrovsky.cz)

Kniha se zabývá zdravím muže, z pohledu urologa, androloga a psychologa. Podává přehled nejčastějších zdravotních i psychologických problémů , které přicházejí s určitým věkem muže a zaměřuje se na jejich léčbu a prevenci. Je určená všem mužům, odborníkům, laikům ( mužům ) a jejich ženám. Věkově zaměřena spíše na mužskou populaci 40+ , rádi bychom však, aby si knihu koupily/ četly i ženy, které s muži žijí. (patro.cz)

V devadesátých letech 19. století se v Praze, podobně tomu bylo v Mnichově, Vídni či Berlíně, rozvinula činnost spolku mladých umělců, který vznikl jako "secese" (odštěpení) z tradičních uměleckých struktur. Za svůj hlavní úkol si určil prosazovat nové moderní umění. Spolek výtvarných umělců Mánes se stal jádrem generačního seskupování a v roce 1896 zahájil vydávání vlastního periodika Volné směry. Od roku 1898, kdy otevřel první spolkové výstavy, byl již neopominutelným reprezentantem české výtvarné kultury. Pro uměleckou orientaci spolku byla hlavním příkladem soudobá Francie, pomáhající překonávat lokální nacionalistické zájmy, ale vedení časopisu a spolku, kde vynikali výtvarný a literární kritik F. X. Šalda, architekt Jan Kotěra, sochař Stanislav Sucharda a malíř Jan Preisler, sledovalo celou mezinárodní uměleckou scénu. Zápas o naplnění ideálu moderního umění ukázal potom plný význam pojmu "secese", když další generace, nastupující po přelomové výstavě Edvarda Muncha v Praze (1905), vyvolala krizi svým příklonem k nejaktuálnějšímu kubismu. Tento dramatický vývoj českého umění je sledován jako postupné vyhraňování tří hlavních programových směrů: tendence naturalisticko-impresionistické, symbolistické a ornamentálně dekorativní. Realizovány byly separátně, ale jejich vzájemný vztah dává secesi hlubší umělecký smysl a narušuje obecné povědomí, chápající secesi zpravidla jako eklektický dekorativní styl, který odezněl s počátkem 20. století. Anglický překlad třetího, aktualizovaného vydání Wittlichovy ikonické monografie. (knihydobrovsky.cz)

Tato kolektivní monografie se zaměřuje na jeden z nejvýznamnějších filosofických proudů dvacátého století - pragmatismus. Kniha sleduje jeho recepci v českém prostředí ve dvacátých a třicátých letech, a to v dílech tak různých autorů, jako byli Karel Čapek, Karel Vorovka, Emanuel Rádl, F. X. Šalda či Bedřich Václavek. Autoři se obracejí k pragmatismu jako k myšlenkovému proudu, který svým originálním způsobem tematizoval otázky své doby, se snahou najít paralely či odlišná řešení, jimiž na identické či obdobné otázky odpovídala kontinentální estetika. (knihydobrovsky.cz)