Slovník polských spisovatelů - ludvík štěpán

Nový svazek z řady Slovníků spisovatelů je zasvěcen polské literatuře, a to od jejích počátků až po současnost. Slovník zachycuje především spisovatele - básníky, prozaiky, dramatiky, ale autoři k nim přiřadili také nejvýznamnější literární historiky, teoretiky a kritiky, hlavně však takové, kteří sami do literární tvorby zasáhli - třeba literárními eseji nebo umělecky zpracovanými memoáry. Rovněž jsou ve slovníku zaznamenáni ti autoři, kteří kromě původní tvorby překládali z jiných literatur, a pochopitelně se zaměřením především na překladatele z češtiny. (knihydobrovsky.cz)

Defektologický slovník obsahuje jen věcná hesla. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,První vydání dietologického slovníku pro odbornou veřejnost, jež v medicínské literatuře zaplňuje mezeru o významu stravování, výběru a zpracování potravin v prevenci i léčbě nemocí dietou. Autor nabízí zejména zdravotnickým pracovníkům základní orientaci v léčbě dietou. (knihydobrovsky.cz)

Patří mezi naše nejuznávanější portrétní fotografy a jeho snímky se v průběhu let objevily v řadě domácích i zahraničních časopisů, na obalech mnoha hudebních nosičů i na titulních stranách knih. Měl možnost nafotit snad všechny známé české a některé i zahraniční osobnosti, o čemž mimo jiné vypráví i ve své první biografii. Mezi lidmi v showbyznysu proslul jak svým talentem – jeho fotografie mají atmosféru a nápad, podle některých dokáže dokonce zpodobnit lidskou duši – tak i rozporuplnou povahou a svéráznými názory. Jak se mu podařilo vypracovat mezi elitu české portrétní fotografie? A kdo je ten, jenž vstoupil do života mnoha slavných českých umělců, sportovců a politiků a zanechal v něm nesmazatelnou stopu? (patro.cz)

Výpravná a reprezentativní kniha Poklady lidového umění je výjimečným počinem, neboť podává ucelený obraz lidového umění českých, moravských a slezských oblastí. Cílem autorské dvojice - manželů Jitky Staňkové a Ludvíka Barana - je zachytit lidovou tvořivost jako projev spontánní radosti ze života a zdobivého pudu, jako výsledek praktických každodenních potřeb i jako součást pravidelných rituálů. Lidové umění je pojato jako symbióza tradičního a předepsaného s osobitostí lidových tvůrců, z nichž mnozí získali proslulost a požívali respektu a úcty coby uznávaní mistři. Je pojednáno jako fenomén daný strukturou rodiny, důležitých rodinných událostí a společenských vazeb, po léta formovaný způsobem života, společným jazykem, zvykovou tradicí, vírou, ale též, mýty, magií, fantazií a intuicí. Kniha představuje artefakty ze všech životních oblastí lidového etnika: Zabývá se předměty dočasného trvání (jako jsou svatební koláče a ozdobné pečivo, kytice či odznaky hodností, zdobení oken a zápraží), prezentuje odívání (ať už jde o kroje a všechny jejich složky či doplňky včetně obuvi, nebo o šatstvo lišící se podle stavu a řemesla), věnuje se technikám tkaní, pletení a vyšívání i tvorbě krajek a šperků. Seznamuje s lidovou architekturou, s dekorovaným nábytkem v interiéru, s lidovou polychromovanou plastikou, s řezbářstvím, malířstvím či výrobou a zdobením předmětů ze skla, hrnčiny a keramiky, ale i modlitebních knížek, zpěvníků a špalíčků s veršováním. Pojednává i o věcech, jež vznikaly pro ukrácení dlouhé chvíle (o hračkách, hudebních nástrojích, úlech). Věnuje pozornost také technikám, jimiž se zhotovují kraslice i různé typy betlémů. Vtáhne čtenáře do fantaskního divadla s maskami a převleky, v nichž lidé odehrávali (a stále ještě odehrávají) dočasné role v komediálních, kritických, ale i tradičních vystoupeních během výročních a rodinných slavností. Osobnosti obou autorů jsou zárukou vysoké odbornosti textu - ten je však zároveň čtivý a nepochybně zaujme širokou čtenářskou veřejnost. Je provázen nádhernými fotografiemi, jež české lidové umění detailně zpodobují. (patro.cz)

Audiokniha:,Komentář Ludvíka Vaculíka k původní audio kazetě 11 1863-4 "Ludvíka Vaculíka radosti radosti" vydané Supraphonem v roce 1993. Titul, ve kterém spisovatel Ludvík Vaculík čte své fejetony a zpívá valašské písničky, vychází nyní poprvé digitálně: Tímto názvem ustupuju vkusu laskavého vydavatele, jenž myslí, že takto kýčovitý je vkus laskavého posluchače. Tomu tedy pravím, že z radosti jsem si zpíval málokdy a že užitečněji se zpívá ze smutku. Však také ta pěsnička o radosti, pochybně valašská, je smutná a valašský úškleb jsem do ní poslední slokou přidal já. Ze stesku zpívala maminka, když nás kolébala. O tom píšu ve slově „Ladění“. Její písně, musím říct, moc folklorní nebyly: „Za horou, za lesem v hustém háji jest tam hrob obklopen květinami“ byl „hit“ jejího mládí. Původní písně u nás tehdy už mizely a uchylovaly se do sbírek, kde jsem je potom potkával. Teprve v cizině, ve 40 kilometrů vzdáleném zlém Zlíně, jsem ve stesku po domově nacházel ve zpěvnících jeho řeč, nálady i milé předměty bývalého života. Potom v Praze, a hlavně na vojně! A vůbec upozorňuju, že tyto pěsničky a všecky, které si zpívám, nejsou možná folklor. Já vlastně ani, co je to folklor, nevím! Pro mne jsou to praktické, po ruce jsoucí pomůcky k ovládnutí, vyjádření a využití životních situací. Když například se mi stalo něco špatného a nenapravitelného, měl jsem na to písničku o vodě, která „všecky mosty žebrala, ten poslední nechala“, a ten most byla ta písnička. Nedělám si také výčitky z toho, když k té písničce přidám pár svých slok. Dobrý folklorista to samozřejmě musí odmítnout, ale ještě lepší folklorista uzná, že je to správné, vždyť tak ty pěsničky vznikaly. Takovým ještě lepším folkloristou v mém případě byl Jan Rokyta. On a jeho muzika mi umožnili, abych také já něco měl z té „sametové“ revoluce. Protože svobody slova, té já měl, kolik jsem si dovolil! Ale zazpívat si s valašskou muzikou – to jsem prv nemohl, oni by ji zavřeli a mne nechali. (knihydobrovsky.cz)

Patří mezi naše nejuznávanější portrétní fotografy a jeho snímky se v průběhu let objevily v řadě domácích i zahraničních časopisů, na obalech mnoha hudebních nosičů i na titulních stranách knih. Měl možnost nafotit snad všechny známé české a některé i zahraniční osobnosti, o čemž mimo jiné vypráví i ve své první biografii. Mezi lidmi v showbyznysu proslul jak svým talentem – jeho fotografie mají atmosféru a nápad, podle některých dokáže dokonce zpodobnit lidskou duši – tak i rozporuplnou povahou a svéráznými názory. Jak se mu podařilo vypracovat mezi elitu české portrétní fotografie? A kdo je ten, jenž vstoupil do života mnoha slavných českých umělců, sportovců a politiků a zanechal v něm nesmazatelnou stopu? (knihydobrovsky.cz)

Učebnice popisuje suroviny pro výrobu cukrářských výrobků. Pojednává o výživě, složení a vlastnostech potravin a hodnocení jejich jakosti.Uvádí nejen základní suroviny, ale i nové druhy surovin, kypřících prostředků a potravinářských barviv. Je určena žákům 1. až 3. ročníků středních škol oboru vzdělání Cukrář. (patro.cz)

Jedné chladné lednové noci zmizel přímo z paláce mladý král Ludvík XIV., který do Aix přijel, aby uklidnil nepokoje otřásající touto provincií. Je snad strůjcem únosu Kašpar Glandeves-Niozelles, hlava marseilleských rebelantů? Či dokonce František de Gallaup, bývalý gardový kapitán prince de Condé odsouzeného k smrti a toho času na útěku? Nebo snad za vším stojí slečna de Montpensier, králova sestřenice, která neváhala dát na králev době frondy střílet?Ludvík Fronsac má pouhých několik hodin na to, aby zapeklitou historii rozmotal a panovníka nalezl. (knihydobrovsky.cz)

Rakovina tlustého střeva (kolon) a konečníku (rektum) má mnoho společného, což vystihuje i společný název kolorektální karcinom (KRK). Příčinou je špatný životní styl, vrozená náchylnost či kombinace obou faktorů, kvůli nimž se mohou buňky střevní sliznice začít chovat "nenormálně", rychle a nekontrolovatelně růst, až se vše "zvrhne" ve zhoubné bujení. U nás i celosvětově patří KRK mezi nejčastější nádorová onemocnění. Děje se tak navzdory velké "výhodě" tohoto onemocnění, které se vyvíjí dlouhodobě (až 10 let), a proto lze při dobře prováděné prevenci přijít již na přednádorová stadia (tzv. polypy - výrůstky střevní sliznice), jež můžeme jednoduše (endoskopicky, tedy bez operace) odstranit. Zabráníme tak dalšímu růstu a nádor vlastně ani nevznikne. Určitou nevýhodou však může být fakt, že se jedná o střeva, konečník a stolici, což jsou bohužel oblasti, jež mohou některým lidem znít nepříjemně až odpudivě. Přesto však stojí za to překonat ostych a stud a jednou za čas podstoupit preventivní vyšetření (testy na okultní krvácení nebo přímo primární screeningovou kolonoskopii), zvláště pokud jste dosáhli 50 let věku. Může vám zachránit život, zabránit vzniku nádoru, a tedy i náročné chirurgické a onkologické léčbě. (patro.cz)

Spisy Ludvíka Vaculíka pokračují románem Morčata, který autor dokončil v roce 1970. V Československu však knížka mohla oficiálně vyjít až v roce 1991 v Čs. spisovateli, s úvodním dopisem redakce: "(...) konečně můžeme nabídnout jednu z nejzajímavějších próz novodobé české literatury Morčata, která rovných dvacet let odpočívala v temnotách našeho archívu. (...)" V jednom rozhovoru autor řekl: "Mně se líbil můj stav, v němž jsem psal Morčata. To si hraji se sebou a s lidmi a vyvádím jim žerty a špásy." Hrdinovo vyprávění o rodinném životě a práci v bance se však proměňuje: "Začal jsem tuto knihu psát ve své osobě, protože jsem myslel, že to bude kniha o tom, jak máme morčata, jak je pozorujeme a bavíme se jimi. Nikdo o vánocích netušil, kam to dospěje..." (knihydobrovsky.cz)

Úspěšný autobiografický román o hrdinově návratu do rodné vsi a rodinné minulosti vyšel poprvé v Čs. spisovateli v roce 1966. Nové vydání vychází v rámci autorových Spisů v nakladatelství Atlantis. (knihydobrovsky.cz)

Příběh o lidech, morčatech, bankéřích, Státní bance, Státní bandě a jak to dopadlo. Vydání Morčat ve Spisech ilustrovala jedna ze smyšlených postav příběhu. Na záložku autor napsal: „Tuto knížku jsem od jejího vydání v roce 1991 ani neotevřel a vyhnul jsem se tomu i teď: vzdal jsem se korektur. Je psaná v tísni, kterou si nechci připomínat... O tísni duševní našel jsem teď náhodou ve svých Nepamětech zápis ze 21. listopadu 1970: ‚Psalo se mi velice těžce. Morčata byla to jediné, co jsem mohl psát. Byla plodem mého rozpoložení, ale nechtěl jsem psát politickou satiru ani alegorii. Psal jsem jen dál a dál a pouštěl do toho svůj strach i posměch. Posměch sobě samému v první řadě, a dával jsem si pozor, není-li ten posměch jen hraný... Když jsem byl za polovinou, začal jsem si najednou přát, aby si pro mne ještě nepřišli, aby počkali ještě měsíc, pak chybělo už jen čtrnáct dní. Ale nepřišli.' - To jsem měl v ruce obžalobu za ‚Deset bodů‘ ze srpna 1969 a předvolání k soudu. Ten však byl den před zahájením zrušen.“ (patro.cz)

Autor na záložku napsal: Jednou v zimě roku 1971 jsem seděl s panem Benešem v sauně, kde on se vždycky potil se zpožděním, a já jsem pravil, že bychom spolu mohli dopředu, hodně dopředu nachystat krásnou knížku: byly by v ní jeho obrazy a já bych ke každému napsal povídku nebo úvahu. Radostně řekl: „Ano. A byla by to hodně drahá kniha. Asi za dvě stě padesát korun.“ — To nám nevyšlo: nejprve jsem já neměl čas ani myšlenky na tak přepychové psaní do knížky za dvě stě padesát korun, a potom Vlastimil Beneš umřel (1919–1981). Co se tehdy dělo, je v této knížce, kterou jsem psal přerušovaně, a po částech ji ukrýval někam. Mínil jsem psát Paměti: jako účastník událostí roku 1967–1968, dneska tak vzpomínaných. Ale to, co se právě dělo, mne od toho odvádělo a žádalo si zápisu. Myslím, že moje Nepaměti jsou teď ještě lepším příspěvkem k těm slavným událostem: totiž jak to bylo dál... A mladší pamětníci se budou možná divit. Ve shodě s původním souhlasem pana Beneše sestavil jsem tuto obrázkovou knížku s přáním, aby nebyla moc drahá: tak do těch dvou set padesáti korun. (patro.cz)

„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) Čte Jan Kačer. Délka mp3 nahrávky je 7 hodin 7 minut. (patro.cz)

Proslulý román Ludvíka Vaculíka Sekyra obsahuje autobiografické prvky, pojednává o vztazích v rodině, o práci a krajině v české společnosti let třicátých až šedesátých. Na záložku autor napsal: „Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce.. (patro.cz)

Poezie z let 2000 - 2008. (knihydobrovsky.cz)

II.svazek spisů Ludvíka Kundery přináší výbor z autorovy básnické tvorby od května 1945 do počátku roku 1969. Na rozdíl od prvního svazku(Bez názvu,1994) s víceméně jednotnou poetikou je pohyb této poezie "meandrovitý" a to jak v dobově podmíněném rozpoložení mysli, tak ve formálním rejstříku. Politické pozadí víceméně proskakuje: 1945, 1948, temná 50. léta, tání 60. let, srpen 1968... (knihydobrovsky.cz)

V. svazek spisů Ludvíka Kundery je výborem prozaických textů z období více než půlstoletého: 1941-1999. (knihydobrovsky.cz)

Spolu s historickým výkladem jednotlivých druhů malby - pastel, akvarel, kvaš, tempera, olejomalba, freska, sgrafito a podobně - seznamuje tato kniha s materiály, nástroji a barvami. Popisuje i modernější techniky jako malbu sintetickými emaily, podmalbu na skle, čínskou techniku nebo štukolustro. Obrazový doprovod z děl starých i nových mistrů je inspirativní pro odborníky i laiky. (knihydobrovsky.cz)

Wolrich je nemocnější kouzelník na světě. Absolvent Hexagonu, mág, který létá vzduchem, krotí draky, chrlí oheň a nechává mizet lidi lusknutím prstů. A pokud tomu věříte, jste přesně takoví kořeni, za jaké vás Wolrich považuje. Protože Wolrich je ve skutečnosti lhář, zloděj a podvodník. Do opravdového čaroděje má stejně daleko jako do ušlechtilého hrdiny. Jenže i lhář, zloděj a podvodník se občas ocitne v situaci, která hrdinstvím nepříjemně zavání. Wolrichův svět je nebezpečné místo nabité zákeřnými barony, nemilosrdnými vládci podsvětí, sebezohavenými členy náboženských kultů, výkonnými katy, otravnými dětmi, kanibalistickými liliputány, podezřele přátelskými pedofily, zuřivě plenícími armádami a skutečnými kouzelníky, co vypadají jako somráci. V takovém světě se často stane, že i cynický hochštapler jako Wolrich má příležitost někoho zachránit. Někdy jednoho člověka - a někdy dokonce celou říši. A nejhorší je, že kolikrát z toho ani nekoukají žádné prachy. (patro.cz)

Publikace se zabývá dějinami Švédského království od nejstarších dob po současnost. Není opomenuto slavné vikinské období, doba kalmarské unie, nastolení „národní“ vasovské dynastie, a zejména role Švédska na mezinárodní scéně za třicetileté války, neúspěšná tažení za války severní, jakož i nástup rodu Bernadottů, jejichž dynastie „kraluje“ zemi dodnes. Velká pozornost je pak věnována švédskému státu v průběhu dvacátého století, neutralitě za obou světových válek, ale zejména tzv. skandinávskému modelu sociálního státu. (patro.cz)

Slovo penumbra znamená polostín nebo světlejší část sluneční skvrny. Neurčité teritorium mezi temnotou a plným světlem. Označuje se jím někdy také šedá zóna, přechodové území, nejzazší okraj okraje. Na pozadí takto unikavého prostoru vyvstávají v pomalém tempu stále průzračnější obrazy stejnojmenné sbírky Štěpána Noska. Básně o nepravděpodobných andělech a jízdě po slovenské dálnici, o dítěti běžícím po hraně bazénu a astronautech rotujících ve volném prostoru, o písku osychajícím po vlně a bezvětří vylidněného kampusu na severoirské hranici, básně o měsíčním světle na hladině rybníka připomínajícím slavnou fotografii, o tom, co se děje během zatmění, o tom, že se nikdo nikdy nikam neztratí, v knížce, která vychází osm let po autorově předchozí. (patro.cz)

Ucházející verše. Sbírka brněnského lékaře specializujícího se na léčbu bolesti. * * * Co je to za město, kde je konec zimy spásný? (stejně tak i léta...) Je to Brno. Máloměsto. Božská prdel světa (patro.cz)

První necomicsový titul nakladatelství Crew, první samostatný román Štěpána Kopřivy, první kniha s obálkou Jiřího Gruse, první česká akční sci-fi s psychopatickým masovým vrahem v hlavní kladné roli, první dárek vaší milované babičce, pokud potřebujete urychleně dědit. (patro.cz)

Publikace v přehledu uvádí všechny aspekty podávání antidiabetik, tedy starších i novějších skupin léků včetně inzulinu. Samostatné kapitoly jsou věnovány jak historii podávání antidiabetik, tak i perspektivám do budoucnosti. Zahrnuty jsou i kapitoly o farmakách používaných v léčbě komorbidit diabetu, kapitola o antidiabetikách nepodávaných u nás, kapitola o potravinových doplňcích i lékových interakcích. Diabetologie je obor s dlouhou historií farmakoterapie a s velmi nadějnou budoucností. Cílem farmakoterapie není jen korigovat glykemii, ale především komplexně ovlivnit kvalitu života a rizika pacienta. O tom všem kniha informuje. Před 50 lety byla diabetologie zcela jiná než dnes a za 50 let bude zcela jistě úplně jiná. Je pravděpodobné, že dnešní diabetologie má pořád ještě blíž k té diabetologii minulého století. Bouřlivý rozvoj oboru lze tudíž zcela jistě očekávat, a o tom kniha také pojednává. (patro.cz)

Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti, a nevíte o tom? Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince? Přesně tohle se totiž stalo Olze Turnečkové... a přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit. Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru. Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala. Nedá se přímo říct, že si Olžin bratr najme detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta. Ten policajt jsem já. A na to, co jsem při odkrývání pravdy musel udělat, nejsem vůbec hrdý. (patro.cz)

První necomicsový titul nakladatelství Crew, první samostatný román Štěpána Kopřivy, první kniha s obálkou Jiřího Gruse, první česká akční sci-fi s psychopatickým masovým vrahem v hlavní kladné roli, první dárek vaší milované babičce, pokud potřebujete urychleně dědit. (knihydobrovsky.cz)

Publikace v přehledu uvádí všechny aspekty podávání antidiabetik, tedy starších i novějších skupin léků včetně inzulinu. Samostatné kapitoly jsou věnovány jak historii podávání antidiabetik, tak i perspektivám do budoucnosti. Zahrnuty jsou i kapitoly o farmakách používaných v léčbě komorbidit diabetu, kapitola o antidiabetikách nepodávaných u nás, kapitola o potravinových doplňcích i lékových interakcích. Diabetologie je obor s dlouhou historií farmakoterapie a s velmi nadějnou budoucností. Cílem farmakoterapie není jen korigovat glykemii, ale především komplexně ovlivnit kvalitu života a rizika pacienta. O tom všem kniha informuje. Před 50 lety byla diabetologie zcela jiná než dnes a za 50 let bude zcela jistě úplně jiná. Je pravděpodobné, že dnešní diabetologie má pořád ještě blíž k té diabetologii minulého století. Bouřlivý rozvoj oboru lze tudíž zcela jistě očekávat, a o tom kniha také pojednává. Publikace je doplněna množstvím přehledných vyobrazení, tabulek a schémat. Je určena internistům, diabetologům a praktickým lékařům. (knihydobrovsky.cz)

Ucházející verše. Sbírka brněnského lékaře specializujícího se na léčbu bolesti. (knihydobrovsky.cz)

Publikace se zabývá dějinami Švédského království od nejstarších dob po současnost. Není opomenuto slavné vikinské období, doba kalmarské unie, nastolení "národní" vasovské dynastie, a zejména role Švédska na mezinárodní scéně za třicetileté války, neúspěšná tažení za války severní, jakož i nástup rodu Bernadottů, jejichž dynastie "kraluje" zemi dodnes. Velká pozornost je pak věnována švédskému státu v průběhu dvacátého století, neutralitě za obou světových válek, ale zejména tzv. skandinávskému modelu sociálního státu. (knihydobrovsky.cz)

Makroskop je přístroj, který ostří na cokoliv myslitelného, co svět nabízí. V jeho čočce se nejeví nic podřadné, vždy dává příležitost objevit ve věcech jejich poetiku. A oddálíme-li, odhalíme širší souvislosti mezi nimi, spojí se nám jako puzzle zapadající do velkého celku. Druhou nedocenitelnou funkcí makroskopu je obrácení jeho zraku opačným směrem, do nitra básníkova. Ten není pozorovatelem nezávislým. Báseň odráží jeho zkušenost, propojuje jeho osobní svět s tím okolním. (knihydobrovsky.cz)

Wolrich je nemocnější kouzelník na světě. Absolvent Hexagonu, mág, který létá vzduchem, krotí draky, chrlí oheň a nechává mizet lidi lusknutím prstů.A pokud tomu věříte, jste přesně takoví kořeni, za jaké vás Wolrich považuje.Protože Wolrich je ve skutečnosti lhář, zloděj a podvodník. Do opravdového čaroděje má stejně daleko jako do ušlechtilého hrdiny.Jenže i lhář, zloděj a podvodník se občas ocitne v situaci, která hrdinstvím nepříjemně zavání. Wolrichův svět je nebezpečné místo nabité zákeřnými barony, nemilosrdnými vládci podsvětí, sebezohavenými členy náboženských kultů, výkonnými katy, otravnými dětmi, kanibalistickými liliputány, podezřele přátelskými pedofily, zuřivě plenícími armádami a skutečnými kouzelníky, co vypadají jako somráci. V takovém světě se často stane, že i cynický hochštapler jako Wolrich má příležitost někoho zachránit. Někdy jednoho člověka - a někdy dokonce celou říši.A nejhorší je, že kolikrát z toho ani nekoukají žádné prachy. (knihydobrovsky.cz)

Žoldáci neumírají. Odcházejí do pekla, kde se spojují.Že je toto známé rčení pravdivé, se členové Kuffenbachova komanda přesvědčí po jedné nepříliš povedené akci. Jenže peklo není žádná pohádková idylka - ale temná industriální dimenze, kde jsou mrtví degradováni na mazlavou hmotu, na pouhý materiál. Svět, kde je lidská rasa jenom něco jako asfalt. Problém je v tom, že Kuffenbachovi vojáci se s touto rolí odmítnou smířit. A jelikož mají výcvik, zkušenosti i potřebnou dávku šílenství, situace se poměrně rychle zvrhne.Pět žoldáků proti celému peklu.Noe může rovnou začít stloukat nový škuner.Protože tenhle svět utone v krvi. (knihydobrovsky.cz)

Slovo penumbra znamená polostín nebo světlejší část sluneční skvrny. Neurčité teritorium mezi temnotou a plným světlem. Označuje se jím někdy také šedá zóna, přechodové území, nejzazší okraj okraje. Na pozadí takto unikavého prostoru vyvstávají v pomalém tempu stále průzračnější obrazy stejnojmenné sbírky Štěpána Noska. Básně o nepravděpodobných andělech a jízdě po slovenské dálnici, o dítěti běžícím po hraně bazénu a astronautech rotujících ve volném prostoru, o písku osychajícím po vlně a bezvětří vylidněného kampusu na severoirské hranici, básně o měsíčním světle na hladině rybníka připomínajícím slavnou fotografii, o tom, co se děje během zatmění, o tom, že se nikdo nikdy nikam neztratí, v knížce, která vychází osm let po autorově předchozí. (knihydobrovsky.cz)

František a Florián, dva chlapci z českého vnitrozemí, se shodou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraniční oblasti Krušných hor. Jeden touží po dobrodružném životě, druhý i s rodinou přichází z donucení. Usadí se v malé obci Chaloupky a snaží se zvyknout si na nový život v horách a mezi místními obyvateli. V celé obci však žijí pouze dvě české rodiny, ostatní obyvatelstvo je německé. A přestože v meziválečné době spolu lidé vycházejí dobře a jsou zvyklí si pomáhat, se zdvihající se vlnou agresivního nacionalismu berou zavedené pořádky v pohraničí rychle za své. Z dosud rozumných lidí se stávají nepřátelé a v nově vzniklých Sudetech už nikdo z Čechů není v bezpečí… (knihydobrovsky.cz)

Kniha čtivou a místy až napínavou formou přibližuje tíživou atmosféru kruciálních let 1945 - 1953, která na dlouhou dobu změnila politické klima v zemi. Průběžně nás seznamuje s životem obyvatel středního města, s koncem II. s.v., nástupem komunistů, proměnami Hospodářské školy a končí vyhazovem kádrově nespolehlivých studentů před maturitou. V knize se kloubí skutečné události, vzpomínky pamětníků i umělecká fikce. Kniha je věnována všem těm, kteří měli rádi svou práci, udržovali dědictví předků na rodných statcích, v živnostech, továrnách, pečovali o krajinu, kulturu a rozvoj vesnice. Je věnována také všem těm členům společnosti, kteří sice nebyli popraveni či neskončili v komunistických lágrech, ale stali se občany druhého řádu. Patří všem, na kterých jejich vlastní spoluobčané pod hlavičkou sociální spravedlnosti páchali fyzické a psychické násilí. Režim jim bránil ve výkonu povolání, jejich děti nemohly studovat, nemohly rozvíjet svůj přirozený talent, naplňovat své touhy a přání. Komunistický režim jim sebral rodinu, majetek, právo na vzdělání, osobní svobodu a vyřadil je ze společnosti. Komunisté popravili několik set obyvatel země, kterou ovládli, několik tisíc jich zahynulo v důsledku zatčení, násilného zacházení či permanentního ponižování, několik set tisíc jich emigrovalo. Další statisíce trpěli společenskou ostrakizací, jejich život nebyl naplněn svobodnými představami. Totalita ničila Elitu národa. Po první čistce mezi maturujícími studenty, následovaly další v nižších ročnících. Pak přišel na řadu profesorský sbor a vylučování nespolehlivých živlů. Z ústního podání vím, že byl vyloučen profesor Komzák a profesor Blábolil. Oba dostali zákaz výkonu učitelského povolání a museli vykonávat podřadné práce. Vzdali svůj život. Kovářský mistr Adolf Kuchař do družstva nevstoupil. Zemřel záhy poté v důsledku despocie na infarkt. Na rakev mu přišli za hasiče přibít zlatavou ozdobnou přilbu Seman s Haykem. Děkuji všem pamětníkům za předaná svědectví. Kousky jejich životních osudů jsem volně vtělil do jednoho celku, příběhu studentů Zemské vyšší rolnické školy v Táboře. V ději se kloubí umělecká fikce, skutečné i odposlouchané události. (knihydobrovsky.cz)

Salvy pod plachtami jsou příběhem soupeření mezi Francií a Velkou Británií o vládu nad moři a oceány. Nepřátelství mezi oběma zeměmi, které se zrodilo koncem vlády Ludvíka XIV., pokračovalo ve válce o dědictví rakouské, v sedmileté válce a vrcholilo, když se Francie zařadila po bok amerických kolonií, které zahájily proti Británii válku za svou nezávislost. Bojovalo se ve Středomoří, u západních břehů Francie, v Antilách, u kanadských i severoamerických břehů a v Indickém oceánu. Řadové lodě sváděly bitvy u Toulonu a Menorky, u mysu Finisterre, u ostrova Ouessant a skalisek Cardinaux, v zálivu Chesapeake, kde se Francouzi podstatnou měrou přičinili o vítězství USA u ostrovů Saintes či u Cuddalore a francouzská Marine Royale v těchto bojích byla důstojným soupeřem Royal Navy. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Jiří Kovařík, 368 stran, česky, pevná s přebalem lesklá Salvy pod plachtami jsou příběhem soupeření mezi Francií a Velkou Británií o vládu nad moři a oceány. Nepřátelství mezi oběma zeměmi, které se zrodilo koncem vlády Ludvíka XIV., pokračovalo ve válce o dědictví rakouské, v sedmileté válce a vrcholilo, když se Francie zařadila po bok amerických kolonií, které zahájily proti Británii válku za svou nezávislost. (alza.cz)

Detektiv Ludvík patřil k neoblíbenějším komiksovým postavám legendárního francouzského časopisu Pif. Po léta čtenářům předkládal týden co týden jednu detektivní záhadu k řešení. Jeho kreslíř Moallic vytvořil za léta více než 600 pokračování! Detektiv Ludvík též inspiroval vznik postavy českého detektiva Štiky, který kraloval po léta v časopisu Ohníček. V prvním knižním vydání případů detektiva Ludvíka najdou čtenáři 85 záhad k řešení, které svou nápaditostí potěší děti i jejich rodiče. (knihydobrovsky.cz)

Lapidární titul sbírky Sny též je výrazem Kunderova umění říci stručně přemnohé. Je to telegrafická konfese, přímo až archetyp, ale je to také osobité heslo. Je to titul zdůvěrňující i naléhavě výzvový. Ostatně poezie Ludvíka Kundery byla a je vždy ráda intimní stejně jako bezprostředně apelativní. (patro.cz)

Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. V této knize pokračujeme výběrem těch nejlepších fejetonů z let 2008–2012. (patro.cz)

Drobné povídky, v nichž autor reflektuje odlišný pohled dětí a dospělých na svět. Když v roce 1955 vyšla útlá knížka Dětské etudy, jako by do tehdejší české literární nabídky vpadlo něco nečekaného čistého, co vůbec nesplňovalo požadavky kladené na socialistickou tvorbu. Ludvík Aškenazy vystoupil do hájemství prózy tím, že se jako novopečený otec svěřil čtenářům s pocity, jaké mu přineslo soužití s malým potomkem. Bylo to psaní nepolitické, něžné, humorné, melancholické a navýsost básnické. Je s podivem, jak se mohl autor, který nabyl vzdělání na polských školách a do vlasti se vrátil až jako voják Svobodovy armády, s takovou virtuozitou zmocnit češtiny. Zastihlo mě to jako studenta Vysoké školy pedagogické. Okouzleni knížkou, pozvali jsme autora na besedu. Přišel malý kulatý pán ještě nepoznamenaný spisovatelskou slávou, poseděl s námi a vyslechl i naše literární pokusy. Že mě Český rozhlas požádal, abych Dětské etudy přečetl, bylo pro mě ctí a potěšením. Zdeněk Svěrák Poslouchám Dětské etudy a děkuju Zdeňku Svěrákovi, že svým neokázalým, civilním čtením jako by se chytil za ruku Ludvíka Aškenazyho a jeho syna – „človíčka“. Je jim spolu dobře na procházce parkem, doma nebo třeba cestou do vesmíru. Je jim spolu dobře na světě. Ať je tedy i vám. Robert Tamchyna BONUS: vzpomínka Zdeňka Svěráka na Ludvíka Aškenazyho (patro.cz)

Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. Jejich výběr z let 1989–2001, který bezprostředně navazoval na svazky Jaro je tady a Srpnový rok (shrnující fejetony 1981–1989), vyšel pod stejnojmenným názvem v roce 2002, v této knize pokračujeme výběrem fejetonů z let 2002–2008. (patro.cz)

Druhé vydání knihy fejetonů, které už od dob samizdatu vycházejí každé úterý v Lidových novinách. Kniha vyšla poprvé v roce 2002 a je dávno beznadějně vyprodaná. Před nedávnem vyšlo její pokračování, fejetony z let 2002?2008 s názvem Dřevěná mysl. "S citlivostí, jíž bývá obdařena jen mimořádná osobnost, stručně, vtipně a zajímavě Vaculík ve svých fejetonech nachází a pojmenovává příčiny chorob, jež rozežírají tělo i duši naší společnosti, brilantním literárním stylem, který u nás od dob K. Čapka nemá obdoby, vede zápas o normálního člověka a jeho důstojný, smysluplný život," napsal kdysi výstižně Ivan Klíma a platí to dodnes. Čteme-li Vaculíkovy fejetony zpětně v celku, zjistíme, že jsou nejen stále živé, třebaže se týkají věcí již minulých, ale zřetelněji také pocítíme především onu pro Vaculíka příslovečnou nekonvenčnost, originalitu myšlení. (knihydobrovsky.cz)

Výbor z fejetonů 2002-2007. (knihydobrovsky.cz)

Fejetony Ludvíka Vaculíka patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a ne náhodou bývají přirovnávány k fejetonům Karla Čapka. Stejně jako Čapkovi slouží i Vaculíkovi tyto krátké literární útvary k tomu, aby se pravidelně vyslovoval k aktuálním událostem, aby promlouval k záležitostem zdánlivě nicotným i světodějným a aby mu záležitosti velké i malé, osobní i obecné byly záminkou k zamyšlení, k hlásání vlastní filozofie, vlastních názorů na společenské dění. V Lidových novinách vycházejí Ludvíku Vaculíkovi od roku 1989 každé úterý fejetony v rubrice Poslední slovo. V této knize pokračujeme výběrem těch nejlepších fejetonů z let 2008-2012. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,„Čtenáři moje psaní hodnotí různě dobře, ale nejčastěji slýchám, že Sekyra byla nejlepší. (...) Teď jsem si Sekyru musel přečíst v korektuře, a nechtělo se mi do toho. Čekal jsem nudu, jelikož to všecko přeci znám. Ale já jsem se divil! Já jsem to už zas neznal! A divil jsem se, jak velice dobře je to napsaná knížka. Je intenzivní a přesná. Realistická i fantaskní. Tu jsem mohl napsat jenom jednou. Ona je vždycky otázka, co autor napíše dál, když to hlavní napsal ve své první knížce...“ Ludvík Vaculík k novému vydání Sekyry v roce 2003 (první vydání 1966) (knihydobrovsky.cz)

Uprostřed hlubokých lesů je objevena mrtvola muže s ústy plnými zlata, záhadnými předměty v brašně a srdcem probodnutým kůlem. Případu se ujímá kapitán Pros za asistence civilního pomocníka, zubaře s rozsáhlými profesními i encyklopedickými znalostmi a fortelem zapáleného fotoamatéra. Společně začnou rozplétat nitky záhady, která je postupně zavede do východoslovenské vísky i hlavního města. Případ se však nečekaně zkomplikuje, když dojde k další vraždě. Začíná se ukazovat, že jde možná o něco mnohem temnějšího… Detektivní novela z psacího stroje autora Cesty slepých ptáků a Tušení stínu a souvislosti, vychází poprvé v knižní podobě. (knihydobrovsky.cz)

Druhé, přepracované a rozšířené vydání jedinečné ucelené encyklopedie historického nábytku, v níž se renomovaný autor podrobně věnuje nejen nábytkové typologii, ale spolu se slohovým zařazením se zabývá i vývojem a popisem konstrukcí, spojů a používaných materiálů. Podrobně také popisuje většinu známých výzdobných technik, včetně technologie povrchových úprav, především laků a barev, jejich složením a aplikací na základě dobových pramenů a receptářů. Návazně informuje o způsobu ošetřování a údržby starožitného nábytku. Doplněná je i poslední kapitola, věnující se zásadám restaurování a informativnímu popisu jeho základních kroků u jednotlivých typů nábytku. (knihydobrovsky.cz)