Selský baroko - jiří hájíček - audiokniha

Audiokniha:,Ono se snadno řekne udělat tlustou čáru za minulostí... Většině lidí není jejich původ lhostejný a genealog Pavel Straňanský si na tom založil živnost. Spolu s informacemi o předcích však leckdy vypluje na povrch i špína, o kterou jejich potomci rozhodně nestojí – zato někomu jinému se může náramně hodit do karet. Jeho nová zakázka se týká osudu jihočeské vesnice, kterou v 50. letech těžce poznamenala násilná kolektivizace. Jak to ve skutečnosti bylo s místní obletovanou krasavicí a se sedláky označenými za tzv. kulaky? Odpovědi, jež při svém takřka detektivním pátrání postupně objevuje, však sahají až do přítomnosti a osamělému hledači pravdy na klidu nepřidají. A do toho mu začne nadbíhat atraktivní Daniela, tolik připomínající jeho bývalou manželku, která Pavla opustila i s jejich malým synem... Druhý román Jiřího Hájíčka, který je sám vnukem jihočeského kulaka, získal v roce 2006 cenu Magnesia Litera za prózu. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Ono se snadno řekne udělat tlustou čáru za minulostí... Většině lidí není jejich původ lhostejný a genealog Pavel Straňanský si na tom založil živnost. Spolu s informacemi o předcích však leckdy vypluje na povrch i špína, o kterou jejich potomci rozhodně nestojí – zato někomu jinému se může náramně hodit do karet. Jeho nová zakázka se týká osudu jihočeské vesnice, kterou v 50. letech těžce poznamenala násilná kolektivizace. Jak to ve skutečnosti bylo s místní obletovanou krasavicí a se sedláky označenými za tzv. kulaky? Odpovědi, jež při svém takřka detektivním pátrání postupně objevuje, však sahají až do přítomnosti a osamělému hledači pravdy na klidu nepřidají. A do toho mu začne nadbíhat atraktivní Daniela, tolik připomínající jeho bývalou manželku, která Pavla opustila i s jejich malým synem... Druhý román Jiřího Hájíčka, který je sám vnukem jihočeského kulaka, získal v roce 2006 cenu Magnesia Litera za prózu. (knihydobrovsky.cz)

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko ()se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? (knihydobrovsky.cz)

eBook:,V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko ()se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? Magnesia Litera 2006 za prózu 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005 Jiří Hájíček se narodil v roce 1967 v Českých Budějovicích. Vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou a českobudějovickou fakultu Vysoké školy zemědělské. Žije a pracuje jako bankovní úředník v Českých Budějovicích. Je ženatý. Prozaický debut, sbírka povídek Snídaně na refýži, byla připravena k vydání v nakladatelství Český spisovatel v roce 1995, ale vyšla až v roce 1998 (Hynek). V roce 2001 vyšla v Hostu novela Zloději zelených koní. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely o hledačích vltavínů Zloději zelených koní a připravuje se rovněž polské vydání. Druhý román Dobrodruzi hlavního proudu byl vydán roku 2002 (Host). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž (Host). Za knihu Selský baroko (2005) získal Jiří Hájíček cenu Magnesia Litera (2006) za nejlepší prózu. V roce 2007 vydal v nakladatelství Host povídku s názvem Fotbalové deníky. Přestože se slovo fotbal objevuje v titulu knihy, tento sport v románu nehraje hlavní roli, centrálním tématem jsou zejména rodinné vztahy. (knihydobrovsky.cz)

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, tím méně obdobím kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko ()se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor patřící ke generaci, která vyrůstala až dlouho po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty hledající ve staré vlasti své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné, a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let, nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? (patro.cz)

Audioknihu Selský baroko ()napsal autor: Jiří Hájíček, čte: Martin Písařík. Celková stopáž: 5 hodin, 56 minut. (dvd-premiery.cz)

Audiokniha:,Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a postupně se téměř detektivně zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami, nad nimiž si vysnívá osudy vepsané na zakreslená území, která pro někoho představují užitečně investované peníze a pro jiného znamenají celý život i s dědictvím předchozích generací. Ve zlomovém okamžiku vyráží Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje za to, aby se jednoho rána „nevzbudil jako někdo jinej“. Jiří Hájíček (* 1967) Vyrůstal na venkově, kde po vysokoškolských studiích také několik let pracoval v zemědělství. Od konce 90. let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), hledačům vltavínů se věnuje novela Zloději zelených koní (2001). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Román Selský baroko ()(2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu, román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku. Texty publikoval také v literárních časopisech Host, Revolver Revue, Weles, Tvar a Pandora. Jeho prózy vzbudily pozornost rovněž v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku. Martin Pechlát (* 1974) Během studia na pražské DAMU, působil v Klicperově divadle v Hradci Králové a hned po absolutoriu v roce 2005 nastoupil do angažmá do Divadla Komedie, kde zůstal až do zániku souboru v roce 2012. Filmoví a televizní diváci ho znají z filmů Nuda v Brně (2003), Účastníci zájezdu (2006), Václav (2007), Vratné lahve (2007), Tři sezony v pekle (2009), Polski film (2012), Rodinný film (2015), Vlk z Královských Vinohrad (2016) nebo Já, Olga Hepnarová (2016) i seriálů Ulice, Kriminálka Anděl, Policie Modrava nebo Modré stíny. Jeho hlas se stále více prosazuje i v dabingu. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Jiří Hájíček se s příběhy lidí, jejichž domovy musely ustoupit stavbě jaderné elektrárny Temelín, setkával už od mládí. Z Purkarce, který částečně zatopila Vltava po výstavbě přehrady dodávající vodu pro Temelín, dokonce pocházel rod jeho maminky. Atmosféru umírajících vesnic mohl vidět na vlastní oči, faktografické podklady našel při zkoumání dobových materiálů, konkrétní příběhy slyšel od pamětníků, roztroušených po zániku svých domovů po panelových sídlištích. Napsal silný příběh o ztrátě kořenů a marném boji proti jaderné elektrárně , ale také o rodinných vztazích, rozvrácených a poškozených v nevlídných časech. Hana se po letech strávených v cizině vrací domů, aby se setkala s několika důležitými lidmi svého mládí. Rodina, přátelé z dětství, staré lásky – tato setkání probouzejí vzpomínky, ale na všech jako by ležel stín, který se zvedne až na samém konci knihy. A nejde jen o stavbu elektrárny; vedle velkého dramatu zanikajících vesnic se tu odehrává i mnoho menších dramat soukromých, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,„Vězela jen ve svém příběhu a vnímala, že se za něj stydí a nemá chuť ho někomu vyprávět.“ Bude ženská v mém věku ještě někoho zajímat? dumá zas a znovu sedmačtyřicetiletá docentka literatury Marie, kterou okolnosti přiměly stáhnout se do izolace. Dostihla ji banální tragikomedie, o níž jako specialistka tisíckrát četla i přednášela, ale po zradě manžela a odchodu dospělé dcery tohle klišé zažívá na vlastní kůži. Když se na léto vrací na Krumlovsko, aby vypomohla nemocným rodičům a smířila se s tiše agresivní sestrou, zkouší na záchranné plavbě do vlastní minulosti dohledat důvody, proč se tolik vykořenila a odcizila. Ale komu se tu svěří, když se její venkovští vrstevníci chovají jako Stroupežnického furianti svolávající hromy blesky na vetřelkyni z Prahy a sečtělý hoch z krumlovského knihkupectví je zase zoufale mladý? Psychologický román vyhledávaného českého autora se stejně jako žalozpěv Rybí krev subtilně vciťuje do ženy v krizi. Lehkou letní notou maskuje Jiří Hájíček vytrvalý zájem o traumata rodného kraje a přikládá závažné téma, jež zaujalo nejednoho klasika světové beletrie: jak v životě provést restart, když v něm obrat o 180 stupňů není možný? interpret: Vanda Hybnerová délka nahrávky: 8 hodin 10 minut (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,„Vězela jen ve svém příběhu a vnímala, že se za něj stydí a nemá chuť ho někomu vyprávět.“ Bude ženská v mém věku ještě někoho zajímat? dumá zas a znovu sedmačtyřicetiletá docentka literatury Marie, kterou okolnosti přiměly stáhnout se do izolace. Dostihla ji banální tragikomedie, o níž jako specialistka tisíckrát četla i přednášela, ale po zradě manžela a odchodu dospělé dcery tohle klišé zažívá na vlastní kůži. Když se na léto vrací na Krumlovsko, aby vypomohla nemocným rodičům a smířila se s tiše agresivní sestrou, zkouší na záchranné plavbě do vlastní minulosti dohledat důvody, proč se tolik vykořenila a odcizila. Ale komu se tu svěří, když se její venkovští vrstevníci chovají jako Stroupežnického furianti svolávající hromy blesky na vetřelkyni z Prahy a sečtělý hoch z krumlovského knihkupectví je zase zoufale mladý? Psychologický román vyhledávaného českého autora se stejně jako žalozpěv Rybí krev subtilně vciťuje do ženy v krizi. Lehkou letní notou maskuje Jiří Hájíček vytrvalý zájem o traumata rodného kraje a přikládá závažné téma, jež zaujalo nejednoho klasika světové beletrie: jak v životě provést restart, když v něm obrat o 180 stupňů není možný? „Mariin pohled zůstal viset na té staré slánce (…) ve tvaru korábu naloženého soudky. Už na něm dávno odplula a teď se tomu všemu mohla zasmát. Mezitím se několikrát změnil svět i oni všichni.“ – ukázka z knihy (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - Ono se snadno řekne udělat tlustou čáru za minulostí... Kniha oceněná Magnesií Literou za prózu. - autor Jiří Hájíček, čte Martin Písarík Ono se snadno řekne udělat tlustou čáru za minulostí...Většině lidí není jejich původ lhostejný a genealog Pavel Straňanský si na tom založil živnost. Spolu s informacemi o předcích však leckdy vypluje na povrch i špína, o kterou jejich potomci rozhodně nestojí – zato někomu jinému se může náramně hodit do karet. Jeho nová zakázka se týká osudu jihočeské vesnice, kterou v 50. letech těžce poznamenala násilná kolektivizace. Jak to ve skutečnosti bylo s místní obletovanou krasavicí a se sedláky označenými za tzv. kulaky? Odpovědi, jež při svém takřka detektivním pátrání postupně objevuje, však sahají až do přítomnosti a osamělému hledači pravdy na klidu nepřidají. A do toho mu začne nadbíhat atraktivní Daniela, tolik připomínající jeho bývalou manželku, která Pavla opustila i s jejich malým synem...Druhý román... (alza.cz)

Audiokniha na CD - autor Jiří Hájíček, čte Martin Písarík Ono se snadno řekne udělat tlustou čáru za minulostí... Většině lidí není jejich původ lhostejný a genealog Pavel Straňanský si na tom založil živnost. Spolu s informacemi o předcích však leckdy vypluje na povrch i špína, o kterou jejich potomci rozhodně nestojí – zato někomu jinému se může náramně hodit do karet. Jeho nová zakázka se týká osudu jihočeské vesnice, kterou v 50. letech těžce poznamenala násilná kolektivizace. Jak to ve skutečnosti bylo s místní obletovanou krasavicí a se sedláky označenými za tzv. kulaky? Odpovědi, jež při svém takřka detektivním pátrání postupně objevuje, však sahají až do přítomnosti a osamělému hledači pravdy na klidu nepřidají. A do toho mu začne nadbíhat atraktivní Daniela, tolik připomínající jeho bývalou manželku, která Pavla opustila i s jejich malým synem... Druhý román Jiřího Hájíčka, který je sám vnukem jihočeského kulaka, získal v roce 2006 cenu Magnesia Litera... (alza.cz)

Audiokniha:,Mapa. Tak zemi nevidí jestřáb, pilot práškovacího letadla ani anděl. Jen katastrální úřad.Správce pozemků Zbyněk se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl s majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a téměř detektivně se zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a mapami, nad nimiž si vysnívá osudy vepsané na zakreslená území. Pro někoho představují užitečně investované peníze a pro jiného znamenají celý život i s dědictvím předchozích generací.interpreti:Martin Pechlátdélka nahrávky:7 hodin 54 minut (knihydobrovsky.cz)

Kniha – Kniha oceněná Magnesií Literou za prózu – autor Jiří Hájíček, 208 stran, česky, brožovaná bez přebalu matná V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko ()se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů.Magnesia Litera 2006 za prózu & 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů.Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni.... (alza.cz)

Elektronická kniha – Kniha oceněná Magnesií Literou za prózu – autor Jiří Hájíček, 176 stran V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko ()se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů.Magnesia Litera 2006 za prózu & 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů.Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je... (alza.cz)

Další román autora Selskýho baroka, který nás zavádí tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Kniha získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku 2013. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko ()(Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým "zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (knihydobrovsky.cz)

Román autora Selskýho baroka, který nás zavádí tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Kniha získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku 2013. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko ()(Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým "zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (knihydobrovsky.cz)

Pavel zběhne ze studií geologie a stěhuje se za svou dívkou Karolínou do Hradce. S partou hledačů vltavínů občas vyráží kopat a bere s sebou i kamaráda Kačmara. Postupem času však zcela propadá sběratelské a „zlatokopecké“ vášni a s Kačmarem se pouští do stále větších dobrodružství. Ta brzy začnou ohrožovat jeho vztah s Karolínou a Pavel nakonec za svou umanutost a touhu žít jinak platí vším, co má, málem i životem… (knihydobrovsky.cz)

Vzdálenost mezi lidmi může být bez konce Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knih kupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče — dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky — a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“… (knihydobrovsky.cz)

Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knihkupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče - dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky - a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se "shakespearovskou láskou"… (knihydobrovsky.cz)

Der hauptsächlich in realistischer Prosa schreibende Autor schöpft thematisch aus Erinnerungen an die südböhmischen Dörfer nach dem Zweiten Weltkrieg. In einem Rahmen aus schöngeistiger Literatur übt er die Funktion eines Chronisten, Dokumentaristen, Historikers aus. Anhand der dramatischen Geschichten bestimmter Individuen zeigt er die brutalen Bewegungen und Spannungen der großen geschichtlichen Ereignisse auf. Freiheit wird bei ihm dem (vor allem kommunistischen) Totalitarismus gegenübergestellt. Dabei behandelt er die grundlegenden Kategorien der menschlichen Existenz: Schuld, Strafe und Vergebung. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Po úspěšných románech Selský baroko ()a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Zbyněk, profesí správce pozemku, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a postupně se zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku vyráží Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje za to, aby se jednoho rána „nevzbudil jako někdo jinej“. ----- Hájíček je mistr, stačí mu náznak k charakterizaci člověka i krajiny, jedinou dialogickou výměnou umí rozprostřít zápletku i vystihnout lidskou povahu. Klobouk dolů. - Klára Kubíčková, MF Dnes Hájíček je jazykově kultivovaný, má smysl pro dramatičnost událostí a svou pointu umí „držet“ do posledních odstavců vyprávění. - Milan Jungmann, Tvar Píše o tom, že světy vesnice a města jsou natolik odlišné, že se vzájemně nepochopí. A v tom je jeho společenský apel, to dělá z jeho románů více než pouhé čtení ze současnosti. - Vojtěch Varyš, Týden Jiří Hájíček (nar. 1967) vyrůstal na jihočeském venkově, kde později i pracoval. V současnosti žije v Českých Budějovicích. Od konce devadesátých let vydal tři sbírky povídek, Snídaně na refýži(1998), Dřevěný nůž (2004) a Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014), a novely Zloději zelených koni (2001) a Fotbalové deníky (2007). První Hájíčkův román Dobrodruzi hlavního proudu vyšel v roce 2002. Oba následující autorovy romány, Selský baroko (2005) i Rybí krev (2012), byly oceněny Magnesii Literou. Svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“ završil románem Dešťová hůl (2016). Jiří Hájiček patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelům. Jeho knihy vyšly v angličtině, italštině, maďarštině, chorvatštině, makedonštině, běloruštině, polštině a bulharštině. V září 2016 měl premiéru film natočený podle jeho knihy Zloději zelených (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko ()(Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. Trailer ke knize: Jiří Hájíček (nar. 1967) se narodil a žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela Zloději zelených koní. Je autorem románu Dobrodruzi hlavního proudu (2002). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko (2005) získal cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely o hledačích vltavínů Zloději zelených koní, román Selský baroko vyšel v italštině, chorvatštině a maďarštině. Je kmenovým autorem Hosta. Více na http://www.hajicek.info/ (knihydobrovsky.cz)

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, novela Zloději zelených koní a román Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, je odhodlaná ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat v životě pořádek, konečně uzavřít staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává se svým otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko ()(Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, autor dál zkoumá českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné a nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (patro.cz)

Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“. (patro.cz)

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství.Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (patro.cz)

Dějištěm sedmnácti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995-2014, je jihočeský venkov. Většina příběhů z tohoto povídkového výboru jsou všednodenní lidská mikrodramata, někdy jde více o zachycení nálady a atmosféry, jindy o odvyprávění příběhu nebo o záznam životního pocitu či zkušenosti. Čtenář tak v textech objeví podzim v krajině, jaro a kvetoucí trávy, žhavé léto, vánoční příběhy i povídky o vesnickém fotbale. V několika povídkách se Hájíček dotýká témat, ke kterým se později vrátil ve svých románech. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry - to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz. Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo. (knihydobrovsky.cz)

Dějištěm sedmnácti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995-2014, je jihočeský venkov. Většina příběhů z tohoto povídkového výboru jsou všednodenní lidská mikrodramata, někdy jde více o zachycení nálady a atmosféry, jindy o odvyprávění příběhu nebo o záznam životního pocitu či zkušenosti. Čtenář tak v textech objeví podzim v krajině, jaro a kvetoucí trávy, žhavé léto, vánoční příběhy i povídky o vesnickém fotbale. V několika povídkách se Hájíček dotýká témat, ke kterým se později vrátil ve svých románech. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry - to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz. Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Jiří Hájíček (nar. 1967) patří ke generaci nejmladších českých prozaiků. Velkou pozornost vzbudila hned jeho první povídková kniha Snídaně na refýži, v níž se Hájíček představil jako suverénní autor s vlastním prozaickým rukopisem. Jeho nová kniha Zloději zelených koní je románem ze současnosti; na pozadí dramatického příběhu o hledačích vltavínů, jimž se ilegální získávaní kamenů stalo nekontrolovatelnou vášní, se odvíjí neméně dramatický propletenec mezilidských vztahů: přátelství, lásky, zrady, zklamání. Hájíčkův styl si zachovává střízlivou, až dokumentární věcnost a právě tím ještě více umocňuje napětí románu. Jiří Hájíček (nar. 1967) vyrůstal na venkově, kde po vysokoškolských studiích také několik let pracoval v zemědělství. Od konce devadesátých let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela o hledačích vltavínů Zloději zelených koní. Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko ()(2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu. Jeho dosud poslední román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Vzdálenost mezi lidmi může být bez konce Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knih kupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče — dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky — a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“… ----- Hájíček je jazykově kultivovaný, má smysl pro dramatičnost událostí a svou pointu umí „držet“ do posledních odstavců vyprávění. – Milan Jungmann, Tvar Hájíček je mistr, stačí mu náznak k charakterizaci člověka i krajiny, jedinou dialogickou výměnou umí rozprostřít zápletku i vystihnout lidskou povahu. – Klára Kubíčková, MF Dnes Odklon od velkých společenských témat a přesun do intimity příběhů, které jsou více osobní a niterné. To, co bylo patrné už v románu Dešťová hůl, platí v ještě větší míře pro Hájíčkovu novou knihu. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Jiří Hájíček se narodil v roce 1967 v Českých Budějovicích. Vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou a českobudějovickou fakultu Vysoké školy zemědělské. Žije a pracuje jako bankovní úředník v Českých Budějovicích. Je ženatý.Prozaický debut, sbírka povídek Snídaně na refýži, byla připravena k vydání v nakladatelství Český spisovatel v roce 1995, ale vyšla až v roce 1998 (Hynek). V roce 2001 vyšla v Hostu Hájíčkova novela Zloději zelených koní. Jiří Hájíček (nar. 1967) vyrůstal na venkově, kde po vysokoškolských studiích také několik let pracoval v zemědělství. Od konce devadesátých let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela o hledačích vltavínů Zloději zelených koní. Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko ()(2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu. Jeho dosud poslední román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku. (knihydobrovsky.cz)

Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knih kupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče — dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky — a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“… (patro.cz)

Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knihkupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče — dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky — a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“… (patro.cz)

Pavel zběhne ze studií geologie a stěhuje se za svou dívkou Karolínou do Hradce. S partou hledačů vltavínů občas vyráží kopat a bere s sebou i kamaráda Kačmara. Postupem času však zcela propadá sběratelské a „zlatokopecké“ vášni a s Kačmarem se pouští do stále větších dobrodružství. Ta brzy začnou ohrožovat jeho vztah s Karolínou a Pavel nakonec za svou umanutost a touhu žít jinak platí vším, co má, málem i životem… Jihočeský fenomén nelegálního dobývání vltavínů přinesl do české literatury Jiří Hájíček již v roce 2001, kdy Zloději zelených koní vyšli poprvé. Novela se pak stala předlohou celovečerního filmu Dana Wlodarczyka. Premiéra filmu připadla na září 2016. (patro.cz)

eBook:,Dějištěm dvaceti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Setkáváme se tu s všednodenními lidskými mikrodramaty, příběhy vepsanými na plátno velkých dějin nebo jen zachycením nálady, životního pocitu či zkušenosti svérázných i zdánlivě obyčejných postav. Hájíček přitom dokáže velmi plasticky evokovat krajinnou atmosféru – spolu s hrdiny se brouzdáme spadaným listím, dotýkáme stébel kvetoucích trav, nastavujeme tvář slunci nebo se choulíme zimou v obnošených kabátech. Zvláštní místo zde pak zaujímají vánoční příběhy a povídky o vesnickém fotbale.Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz.Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů, a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo. Jiří Hájíček (nar. 1967) vyrůstal na venkově, kde po vysokoškolských studiích také několik let pracoval v zemědělství. Od konce devadesátých let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela o hledačích vltavínů Zloději zelených koní. Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko ()(2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu. Jeho dosud poslední román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku. (knihydobrovsky.cz)

Dějištěm sedmnácti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Většina příběhů z tohoto povídkového výboru jsou všednodenní lidská mikrodramata, někdy jde více o zachycení nálady a atmosféry, jindy o odvyprávění příběhu nebo o záznam životního pocitu či zkušenosti. Čtenář tak v textech objeví podzim v krajině, jaro a kvetoucí trávy, žhavé léto, vánoční příběhy i povídky o vesnickém fotbale. V několika povídkách se Hájíček dotýká témat, ke kterým se později vrátil ve svých románech. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz. Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo. (patro.cz)

Dějištěm sedmnácti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Většina příběhů z tohoto povídkového výboru jsou všednodenní lidská mikrodramata, někdy jde více o zachycení nálady a atmosféry, jindy o odvyprávění příběhu nebo o záznam životního pocitu či zkušenosti. Čtenář tak v textech objeví podzim v krajině, jaro a kvetoucí trávy, žhavé léto, vánoční příběhy i povídky o vesnickém fotbale. V několika povídkách se Hájíček dotýká témat, ke kterým se později vrátil ve svých románech. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz. (patro.cz)

O selských povstáních v českých zemích bylo již napsáno mnohé. Jednou z nejznámějších rebelií byla Chodská rebelie roku 1695. Pochmurný 28. listopad 1695 provázela stejně pochmurná událost. Vůdce chodských rebelů, ale také budoucí národní hrdina Jan Sladký Kozina byl popraven. Dramatické divadlo bylo pouze dohrou mnohem starších událostí. Už od středověku hlídali Chodové hraniční lesy a bránili české země před nepřátelskými vpády přes Šumavu, za což získali značná privilegia. Nikdy ale nedosáhli jejich písemného potvrzení, což vedlo k jejich neustálému porušování ze strany panstva. Svého hrdinu získali odbojní hraničáři na konci 17. století, kdy se do čela chodského povstání postavil Jan Sladký Kozina. Proti vrchnostenskému vojsku ale nezmohli nic. Jejich úhlavní nepřítel hrabě Lamminger si navíc vyžádal Kozinovu hlavu. Než byly jeho poslední vteřiny sečteny, stihl však údajně vyřknout ještě poslední slova: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne…“ A skutečně, v listopadu dalšího roku mizí nenáviděný protivník ze scény. Tato událost je všeobecně známá a nalezneme ji popsánu v každém školním dějepise. A právě téhož roku 1695 se odehrála i jedna z největších selských rebelií na severovýchodní Moravě, resp. na jejím hukvaldském panství. Toho roku byla po vojenském zásahu hejtmana Maxmiliána Harasovského z Harasova s devadesáti mušketýry hukvaldské hradní posádky část vzbouřenců u Kopřivnice pochytána a 24 z nich dal Harasovský v okovech přivléct na Hukvaldy do vězení. Po několika dnech je dal všechny odvést k soudu do Kroměříže. Vězení na hradě Hukvaldy, kde byli rebelové umístěni, existuje do současnosti. Hrad sám, jakožto majetek olomouckých biskupů, sehrál v této době svoji smutnou úlohu. Stejně tak jako její tehdejší hejtman, zpupný panský úředník Maxmilián Harasovský, který zde zastával svoji funkci v období let 1690 – 1700. Selská rebelie se odehrála v bezprostřední blízkosti Kopřivnice. Tehdy došlo ke srocení téměř 1500 mužů ze všech třiceti vsí hukvaldského panství u osamělého vápencového útesu zvaného Váňův kámen, ležícího na samé hranici bývalého hukvaldského a novojičínsko-štramberského panství. Zde byl také zřízen provizorní tábor rebelů „v místech mezi dvěma horami“ - Červeným kamenem a Bílou horou. Tento němý svědek rebelie leží jen čtvrt hodiny chůze od bývalého dědičného fojtství, v jehož blízkosti bylo tehdy centrum původní staré Kopřivnice. Zakladatel kopřivnického „Lašského muzea“, známý vlastivědný pracovník pan Emil Hanzelka, jako předseda Klubu čs. turistů plánoval již v roce 1935 odhalení pamětní desky na Váňově kameni jako připomínku události, která svým významem přesahuje rámec nejen regionu, nýbrž svými důsledky i hranici tehdejšího moravského markrabství. Vždyť v době, kdy probíhala revolta robotníků na hukvaldském panství, v Čechách právě vrcholil proces se známým vůdcem chodů - Janem Sladkým Kozinou. Význam rebelie dokládá od roku 1995 i bronzová pamětní deska vzbouřeným sedlákům, umístěná na Váňově skalisku, tak jak si kdysi E. Hanzelka přál. Po třech stoletích zasloužené úcty našim předkům, kteří tak odhodlaně, semknutě a nebojácně vystoupili proti útlaku, který se na hukvaldském panství rozrostl do rozměrů, jež byly pro poddaného nadále neúnosné. Tradice odporu proti útlaku a bezpráví zde byly vždy pevně zakořeněny. Ať už v podobě husitských radikálů hukvaldských, přes smutné události v průběhu třicetileté války, až třeba po velké kopřivnické stávky v roce 1905 a 1912. Mnoho se na tuto smutnou dobu nedochovalo. Z hrdého sídla hejtmana Harasovského zbyl polorozbořený hradní palác, zdejší vězeňské kobky byly přebudovány na šatny, zbyly jen zažloutlé listiny dobové korespondence mezi hradním hejtmanem, olomouckým biskupem, přerovským krajským hejtmanem i císařem ve Vídni. A jak už to obyčejně bývá, jména vůdců rebelie se postupem doby vytratila a zbyly jen kusé informace o hradním hejtmanovi, který došel spravedlivé odplaty po přepadení zbojníky. Až půjdete na hrad Hukvaldy, vzpomeňte na naše hrdinné předky, kteří povstali proti neúnosným robotám, vzepřeli se bezpráví panských úředníků a veskrze nelidským a nedůstojným podmínkám tehdejšího života. Budiž jim i tyto řádky jakýmsi dodatečným, sic zpožděným poděkováním. (knihydobrovsky.cz)

Audioknihu Intimní historie od antiky po baroko ()napsal autor: Vlastimil Vondruška, čte: Jan Šťastný. Celková stopáž: 10 hodin. (dvd-premiery.cz)

Audiokniha:,Autor čte své překlady Sonetů týdne a měsíců Folgora da San Gimignano, Římských sonetů Giuseppa Gioachina Belliho a překlad básně Guida Gozzana Slečna Felicita aneb Štěstí. Součástí CD je doprovodný text Jiřího Pelána. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Rozhlasové vzpomínky herce, zpěváka, textaře, spisovatele a zakladatele divadla Semafor. V životním příběhu Jiřího Suchého je obsaženo vše, čím rozkvetla česká divadla malých forem, i to, jak v 70. a 80. letech 20. století také zvadla, či spíše změnila se z míst, kde se zpívalo, že „trocha poezie nikoho nezabije“, ve výrobny zábavy čím dál víc postrádající eleganci. Jako připomenutí Gramotingltanglů uslyšíte v každém z deseti dílů jednu písničku, příznačnou pro dobu, o níž je řeč. Obsah 1 Plzeň, Klatovy, Praha, Sv. Jan pod Skalou a válka - 25:30 2 Konec války, reklamním grafikem a pak vojákem generála Čepičky - 28:29 3 Reduta a Jiří Šlitr, Divadlo Na Zábradlí a Semafor v ulici Ve Smečkách - 28:04 4 Mé dekadentní začátky, poprvé v televizi a Semafor vítězný - 26:25 5 Gramotingltangl, Jonáš a tingltangl, Armstrong v Praze a Molavcová v Semaforu, emigrantem proti své vůli - 24:58 6 Čemu se říkalo normalizace a pár slov o StB - 27:29 7 Soudruzi ředitelé a s Janem Werichem v Lucerně - 26:01 8 Svoboda, její nádhera a stíny, schopnost odhladit bolest a filmy z USA na ministerstvu kultury - 28:49 9 Perplex a stěhování: Alfa – Karlín – Dejvice, zamejšlení nad divadlem a nad výtvarnem - 26:38 10 Spolupráce Semaforu s jinými autory, syn Jakub, ženský element, a na závěr trochu transcedentna a trochu soukromí - 25:06 „Tak tedy: Vzpomínky mého bratra jsou úžasné! Pouze na jedno musím posluchače upozornit: Nechtějte, byť vás to bude velmi lákat, vyslechnout všechna ta vyprávění naráz, trvají skoro pět hodin. Zvláště když zjistíte, že nejlépe se poslouchají vleže. Neříkám, zážitek je to bezesporu krásný, jenomže když se náhle po třech půlhodinkách poslechu zničehožnic probudíte a zjistíte, že se musíte vrátit do poloviny druhého či třetího CD (jak kdo), abyste mohli při plném vědomí poslouchat pokračování, ztrácíte drahocenný čas a pak se vám může stát to, co mně, že poslechu kompletní sady těchto „zvukových nosičů“ věnujete celý den. A teď už nastává katarze neboli moje „duševní očista spojená s uvolněním; povznášející pocit související s prožitkem uměleckého díla“, jinak řečeno vyvrcholení mého sleeve notu, kdy od hodnocení původně kritického docházím k hodnocení zcela kladnému, obdivnému, hraničícímu až s upřímnou servilitou: Jiří Suchý (tedy můj starší bratr, hrdě připomínám!) mluví spatra tak zajímavě a obdivuhodně, že těm, kteří ho mají rádi podobně jako já, poskytuje při poslechu vzácný požitek. To slovo vzácný jsem přidal schválně, protože dnešní doba – jak víme – požitky poskytuje opravdu pramálo.“ Ondřej Suchý Rozhlasová nahrávka z roku 2007. Vypráví Jiří Suchý. Hudba Ferdinand Havlík, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Antoine „Fats“ Domino, Karel Vágner (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera završuje svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“ - autor Jiří Hájíček, 278 stran Kniha roku 2016 dle ankety Lidových novin. Po úspěšných románech Selský baroko ()a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Zbyněk se po letech vrací na venkov, potkává svou dávnou lásku a postupně se zaplétá do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou jihočeských blat a katastrálními mapami. A nad hlavou se mu jako přízrak vznáší bláznivý aviatik z 18. Století. Dvojnásobný držitel prestižní ceny Magnesia LiteraKniha roku 2016 dle ankety Lidových novin.Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“ z minulosti české vesnice, následuje nyní román ze současnosti.Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát... (alza.cz)

Audiokniha:,Natočeno v březnu 2016 v Pavlíkově, výběr sestavil Tomáš Černý Láska za lásku je série zvukových obrazů, které se na tehdejší stanici Praha začaly vysílat prvního května roku 1997. Těžko by někdo prorokoval, že další a další skici, lepty, suché jehly, akvarely či oleje provedené vždy důsledně akusticky s pomocí papouška Žandy budou vznikat po dvě desetiletí. Jiří Anderle se osvědčil nejen jako výtvarník, jehož díla visí v New Yorku vedle Picassa nebo Leonarda da Vinci, ale také jako vypravěč, což je jedna z nejvyšších kategorií rozhlasového mistrovství. Středočeský Pavlíkov se stal v pravdě bájným místem mistrova dětství, nekonečným zdrojem výjevů a situací. Mnozí se ptali, zda skutečně existuje papoušek Žanda? „ Jaký je ve skutečnosti ten Pavlíkov?“ ptal se sám sebe Tomáš Černý. Zrodil se nápad vyrazit po stovkách odvysílaných pořadů natočit alespoň jeden přímo tam. A tak vyrazili. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,JIŘÍ SOVÁK (*27.12.1920 – †6.9.2000) Původní CD titul Supraphonu SU 5293-2 S pozdravem Jiří Sovák vyšel v roce 2000 jako pocta jedné z našich předních hereckých osobností. Obsahoval výběr z jeho automobilistických povídek, Sovákovu návštěvu v kdysi oblíbeném televizním pořadu Divadélko Pod věží, telefonát do představení Miloslava Šimka Zavěste prosím, volá Semafor. Jeho interpretační umění je pak dokumentováno v povídce Oty Pavla Pumprdentlich. Červenou nití spojující celou kompilaci sestavenou z archivních snímků Supraphonu je laskavý a chápající Sovákův humor. Původní CD titul obsahoval i dvě Sovákem zpívané písně z filmu Hvězda padá vzhůru, ty jsme ovšem ze smluvních důvodů bohužel museli z digitální verze titulu odstranit. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Jiří Mádl vypráví svůj film! Audio CD pro celou rodinou! Dvojí debut herce Jiřího Mádla jako režiséra celovečerního hraného filmu a jako scénáristy příběhu o jedné obyčejné rodině nahlížený očima desetiletého Tomáše, který chce být dalším Milošem Formanem.Dále účinkují: Ondřej Vetchý, Jaroslava Pokorná, Lucie Trmíková, Miroslav Táborský.1. Pojedeme k moři 00:51:302. Peter Pan Complex - Feathers 00:02:523. Lina Mayer - This Time 00:01:13Celkový čas: 00:55:35 (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Vzpomínková kniha Jiřího Čáslavského, bratra Karla Čáslavského, populárního filmového historika. Jiří Čáslavský neodmyslitelně patří k Havlíčkovu Brodu již několik desetiletí. Je jako živel, který vás při každém setkání zaplaví spoustou originálních názorů a postřehů na to či ono, až žasnete, kde se v něm bere ta úžasná šíře záběru, pohledů na život. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,První a zároveň poslední próza scenáristy Jiřího Křižana (1941-2010). Příběh osiřelého venkovského chlapce vychovávaného bezmála starosvětsky spravedlivým dědečkem, prostříhávaný "blbeckými" historkami z náhradní vojenské služby u Pomocných technických praporů (PTP). Nesmírně sugestivní vyprávění, které dává téměř fyzicky pocítit, jaké to je vyrůstat na okraji společnosti - jako politickou zvůlí ocejchovaný "třídní nepřítel", a tudíž neplnohodnotný, "bývalý člověk". Křižan toto vyprávění se silně autobiografickými prvky napsal, když mu bylo 27 let, avšak jeho vydání v mateřském jazyce se nedožil: začátkem 70. let sloupcové korektury rozmetaly normalizační čistky a v kvasu konce tisíciletí vyzněly všechny snahy o jeho zpřístupnění čtenářům do prázdna. Nyní Stín konečně spatřuje světlo světa. Nestalo se tak z pouhé povinnosti splatit dluh literární historii, ani ve snaze zpeněžit neznámé dílo známého autora, ale proto, že se jedná o mimořádný text, který za půl století neztratil nic ze své aktuálnosti a působivosti: "Třikrát v životě jsem chtěl umřít… když jsem nesl domů maluškú rakvičku a vezl na hřbitov našeho prvního syna. Z hřbitova jsem šel domů přes les kolem potoka a voněl tam lýkovec a svítilo slunko… tenkrát jsem si myslel, že to nepřežiju… a když jsem pochovával tvoji babičku, zrovna tak. Tenkrát voněl les hřibama a srdce mě bolelo… ale za měsíc mi ukázali tebe, vnuka, a už mě to tolik nebolelo, a jak tak šla zima a jaro a šly léta a podzimky a ty jsi vyrostl, přešla aj ta bolest… jenomže bolest nikdy neodejde, čeká a vždycky sa vrátí… ty jsi byl moc malý, když tobě oběsili tátu a mně syna, když to tvoji matku zabilo a zůstali jsme sami. Já moc starý a ty děcko. Ty si nevzpomeneš, jak nás lidi nezdravili, jak sa dívali na špínu po zemi nebo na mraky na nebi, aby neviděli tebe malého, jak sa držíš za ruku staříčka… jak sa lidi báli stát vedle nás v obchodě… tenkrát sa bolest vrátila a zmáčkla mi srdce, jenom malunký kúseček mi tam zbyl pro tebe a ten zbytek zůstal podnes prázdný… tenkrát začala druhá půlka století a já jsem začal umírat a nevím, co to bylo, jestli ne pámbu, co mě udrželo pro tebe, co mi dalo sílu a zdraví, abych tě nakonec mohl poslat do Prahy… Jarku, prodej tu chalupu a doštuduj!" (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Detektivní román o zločinech, které dlouho spaly za hraničním pásmem. Když se k jedné složce s podezřelou smrtí připojí druhá, rozhodne se mladý detektiv Tomáš Volf vyzpovídat člověka, který se tehdy vyšetřování účastnil: bývalého úředníka ministerstva vnitra. Prostřednictvím jeho vzpomínek se Tomáš snaží získat informace, které ze spisů záhadně zmizely. Může ale věřit muži, ze kterého se stal politik s mizernou pověstí? A jak hluboko do minulosti se musí ponořit, aby odhalil, komu kdysi prošly dvě vraždy? Jiří Březina (1980) Narozen v Českých Budějovicích. Stál u zrodu českého vydání populárně naučné knihy Manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády). V roce 2013 debutoval detektivním románem Na kopci, který obdržel Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku. Cenu uděluje každoročně Česká asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury (AIEP). Jakub Saic (1969) je český herec a dabér. Často hraje v Divadle Na Prádle. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Novelu Stín napsal Jiří Křižan v roce 1968, ale jejího českého vydání se nedožil. Naději na vydání zhatila normalizace. V roce 1990 se stala předlohou filmu Tichá bolest, který natočil režisér Martin Hollý s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Na pultech knihkupectví se tak objevila až v roce 2018 díky Knihovně Václava Havla. Je to příběh tiše prožívané bolesti a smíření. Jankův děda umírá s vědomím, že páchané zlo v posledku ničí více ty, kteří jej páchají nebo kteří mu třeba jen nečinně přihlížejí, a to bez ohledu na konkrétní dobu. A je to samozřejmě i příběh vyznání lásky vnuka ke svému dědovi. Právě v těchto ohledech je to příběh mocný stejně jako slivovice, kterou Jankův děda po své svatbě zakopal kdesi na zahradě, aby tam ve vysmoleném soudku zrála a ubíhajícími léty získávala na síle. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Letos uplyne 95 let od narození renesanční osobnosti, grafika, malíře, ilustrátora a režiséra kreslených a loutkových filmů, Jiřího Trnky (1912-1969). K umělcovu výročí jsme rádi upozornili na jeho mimořádnou dětskou knihu, čtenou Karlem Högerem. Hercova interpretace souzní s autorovým textem, když mistrně rozehrává nuance nevysvětlitelných záhad kouzelné zahrady, takže poslech může být zážitkemnejen pro děti, ale i jejich rodiče. Fantazijní příběh má pět dětských hrdinů, dále pět slonů, jednoho zlomyslného kocoura, jednoho trpaslíka a spoustu psů, kteří si do tajemné zahrady, kde sedějí zázraky, chodí pít psí víno. Sloni zde klukům sehrají divadelní představení s názvem Šípková Karkulka, se psy zažijí kluci veselý večírek, ale především si užijí zábavy s potměšilým a poťouchlým kocourem. Pohádkový příběh mohou znát děti i z animovaného filmu Břetislava Pojara. Setkání dvou mistrů - Karla Högera a Jiřího Trnky nad jednou nádhernou pohádkou (knihydobrovsky.cz)