Selský baroko - cdmp3 - jiří hájíček - audiokniha

Audiokniha:,Ono se snadno řekne udělat tlustou čáru za minulostí... Většině lidí není jejich původ lhostejný a genealog Pavel Straňanský si na tom založil živnost. Spolu s informacemi o předcích však leckdy vypluje na povrch i špína, o kterou jejich potomci rozhodně nestojí – zato někomu jinému se může náramně hodit do karet. Jeho nová zakázka se týká osudu jihočeské vesnice, kterou v 50. letech těžce poznamenala násilná kolektivizace. Jak to ve skutečnosti bylo s místní obletovanou krasavicí a se sedláky označenými za tzv. kulaky? Odpovědi, jež při svém takřka detektivním pátrání postupně objevuje, však sahají až do přítomnosti a osamělému hledači pravdy na klidu nepřidají. A do toho mu začne nadbíhat atraktivní Daniela, tolik připomínající jeho bývalou manželku, která Pavla opustila i s jejich malým synem... Druhý román Jiřího Hájíčka, který je sám vnukem jihočeského kulaka, získal v roce 2006 cenu Magnesia Litera za prózu. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Ono se snadno řekne udělat tlustou čáru za minulostí... Většině lidí není jejich původ lhostejný a genealog Pavel Straňanský si na tom založil živnost. Spolu s informacemi o předcích však leckdy vypluje na povrch i špína, o kterou jejich potomci rozhodně nestojí – zato někomu jinému se může náramně hodit do karet. Jeho nová zakázka se týká osudu jihočeské vesnice, kterou v 50. letech těžce poznamenala násilná kolektivizace. Jak to ve skutečnosti bylo s místní obletovanou krasavicí a se sedláky označenými za tzv. kulaky? Odpovědi, jež při svém takřka detektivním pátrání postupně objevuje, však sahají až do přítomnosti a osamělému hledači pravdy na klidu nepřidají. A do toho mu začne nadbíhat atraktivní Daniela, tolik připomínající jeho bývalou manželku, která Pavla opustila i s jejich malým synem... Druhý román Jiřího Hájíčka, který je sám vnukem jihočeského kulaka, získal v roce 2006 cenu Magnesia Litera za prózu. (knihydobrovsky.cz)

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko ()se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? (knihydobrovsky.cz)

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, tím méně obdobím kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko ()se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor patřící ke generaci, která vyrůstala až dlouho po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty hledající ve staré vlasti své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné, a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let, nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? (patro.cz)

eBook:,V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko ()se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? Magnesia Litera 2006 za prózu 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005 Jiří Hájíček se narodil v roce 1967 v Českých Budějovicích. Vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou a českobudějovickou fakultu Vysoké školy zemědělské. Žije a pracuje jako bankovní úředník v Českých Budějovicích. Je ženatý. Prozaický debut, sbírka povídek Snídaně na refýži, byla připravena k vydání v nakladatelství Český spisovatel v roce 1995, ale vyšla až v roce 1998 (Hynek). V roce 2001 vyšla v Hostu novela Zloději zelených koní. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely o hledačích vltavínů Zloději zelených koní a připravuje se rovněž polské vydání. Druhý román Dobrodruzi hlavního proudu byl vydán roku 2002 (Host). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž (Host). Za knihu Selský baroko (2005) získal Jiří Hájíček cenu Magnesia Litera (2006) za nejlepší prózu. V roce 2007 vydal v nakladatelství Host povídku s názvem Fotbalové deníky. Přestože se slovo fotbal objevuje v titulu knihy, tento sport v románu nehraje hlavní roli, centrálním tématem jsou zejména rodinné vztahy. (knihydobrovsky.cz)

Audioknihu Selský baroko ()napsal autor: Jiří Hájíček, čte: Martin Písařík. Celková stopáž: 5 hodin, 56 minut. (dvd-premiery.cz)

Audiokniha:,Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a postupně se téměř detektivně zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami, nad nimiž si vysnívá osudy vepsané na zakreslená území, která pro někoho představují užitečně investované peníze a pro jiného znamenají celý život i s dědictvím předchozích generací. Ve zlomovém okamžiku vyráží Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje za to, aby se jednoho rána „nevzbudil jako někdo jinej“. Jiří Hájíček (* 1967) Vyrůstal na venkově, kde po vysokoškolských studiích také několik let pracoval v zemědělství. Od konce 90. let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), hledačům vltavínů se věnuje novela Zloději zelených koní (2001). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Román Selský baroko ()(2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu, román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku. Texty publikoval také v literárních časopisech Host, Revolver Revue, Weles, Tvar a Pandora. Jeho prózy vzbudily pozornost rovněž v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku. Martin Pechlát (* 1974) Během studia na pražské DAMU, působil v Klicperově divadle v Hradci Králové a hned po absolutoriu v roce 2005 nastoupil do angažmá do Divadla Komedie, kde zůstal až do zániku souboru v roce 2012. Filmoví a televizní diváci ho znají z filmů Nuda v Brně (2003), Účastníci zájezdu (2006), Václav (2007), Vratné lahve (2007), Tři sezony v pekle (2009), Polski film (2012), Rodinný film (2015), Vlk z Královských Vinohrad (2016) nebo Já, Olga Hepnarová (2016) i seriálů Ulice, Kriminálka Anděl, Policie Modrava nebo Modré stíny. Jeho hlas se stále více prosazuje i v dabingu. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Jiří Hájíček se s příběhy lidí, jejichž domovy musely ustoupit stavbě jaderné elektrárny Temelín, setkával už od mládí. Z Purkarce, který částečně zatopila Vltava po výstavbě přehrady dodávající vodu pro Temelín, dokonce pocházel rod jeho maminky. Atmosféru umírajících vesnic mohl vidět na vlastní oči, faktografické podklady našel při zkoumání dobových materiálů, konkrétní příběhy slyšel od pamětníků, roztroušených po zániku svých domovů po panelových sídlištích. Napsal silný příběh o ztrátě kořenů a marném boji proti jaderné elektrárně , ale také o rodinných vztazích, rozvrácených a poškozených v nevlídných časech. Hana se po letech strávených v cizině vrací domů, aby se setkala s několika důležitými lidmi svého mládí. Rodina, přátelé z dětství, staré lásky – tato setkání probouzejí vzpomínky, ale na všech jako by ležel stín, který se zvedne až na samém konci knihy. A nejde jen o stavbu elektrárny; vedle velkého dramatu zanikajících vesnic se tu odehrává i mnoho menších dramat soukromých, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,„Vězela jen ve svém příběhu a vnímala, že se za něj stydí a nemá chuť ho někomu vyprávět.“ Bude ženská v mém věku ještě někoho zajímat? dumá zas a znovu sedmačtyřicetiletá docentka literatury Marie, kterou okolnosti přiměly stáhnout se do izolace. Dostihla ji banální tragikomedie, o níž jako specialistka tisíckrát četla i přednášela, ale po zradě manžela a odchodu dospělé dcery tohle klišé zažívá na vlastní kůži. Když se na léto vrací na Krumlovsko, aby vypomohla nemocným rodičům a smířila se s tiše agresivní sestrou, zkouší na záchranné plavbě do vlastní minulosti dohledat důvody, proč se tolik vykořenila a odcizila. Ale komu se tu svěří, když se její venkovští vrstevníci chovají jako Stroupežnického furianti svolávající hromy blesky na vetřelkyni z Prahy a sečtělý hoch z krumlovského knihkupectví je zase zoufale mladý? Psychologický román vyhledávaného českého autora se stejně jako žalozpěv Rybí krev subtilně vciťuje do ženy v krizi. Lehkou letní notou maskuje Jiří Hájíček vytrvalý zájem o traumata rodného kraje a přikládá závažné téma, jež zaujalo nejednoho klasika světové beletrie: jak v životě provést restart, když v něm obrat o 180 stupňů není možný? interpret: Vanda Hybnerová délka nahrávky: 8 hodin 10 minut (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,„Vězela jen ve svém příběhu a vnímala, že se za něj stydí a nemá chuť ho někomu vyprávět.“ Bude ženská v mém věku ještě někoho zajímat? dumá zas a znovu sedmačtyřicetiletá docentka literatury Marie, kterou okolnosti přiměly stáhnout se do izolace. Dostihla ji banální tragikomedie, o níž jako specialistka tisíckrát četla i přednášela, ale po zradě manžela a odchodu dospělé dcery tohle klišé zažívá na vlastní kůži. Když se na léto vrací na Krumlovsko, aby vypomohla nemocným rodičům a smířila se s tiše agresivní sestrou, zkouší na záchranné plavbě do vlastní minulosti dohledat důvody, proč se tolik vykořenila a odcizila. Ale komu se tu svěří, když se její venkovští vrstevníci chovají jako Stroupežnického furianti svolávající hromy blesky na vetřelkyni z Prahy a sečtělý hoch z krumlovského knihkupectví je zase zoufale mladý? Psychologický román vyhledávaného českého autora se stejně jako žalozpěv Rybí krev subtilně vciťuje do ženy v krizi. Lehkou letní notou maskuje Jiří Hájíček vytrvalý zájem o traumata rodného kraje a přikládá závažné téma, jež zaujalo nejednoho klasika světové beletrie: jak v životě provést restart, když v něm obrat o 180 stupňů není možný? „Mariin pohled zůstal viset na té staré slánce (…) ve tvaru korábu naloženého soudky. Už na něm dávno odplula a teď se tomu všemu mohla zasmát. Mezitím se několikrát změnil svět i oni všichni.“ – ukázka z knihy (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Je jako zlatokop, jenže v Československu. Jakou daň za to zaplatí? Ukecal ji na sbírku minerálů, jelikož protiklady se přitahují. Koncem 80. let se zběhlý student geologie Pavel opájí hluboce velkolepými sny, kdežto zamlklá Karolína se drží při zemi. Když pak její milý prokáže zatvrzelost hodnou zlatokopa Jacka Londona a začne brázdit Klondike jižních Čech, z jejichž úrodné půdy lze vydolovat drahocenné vltavíny, podlehne s parťákem Kačmarem vášni, která člověka poznamená stejně jako pití nebo hazard. Odolá Pavlova láska ke Karolíně střetu posedlosti s neméně upřímnou touhou po úhledné malosti, zatímco poměry se na pozadí sametové revoluce řítí vstříc spárům obnoveného kapitalismu? A i kdyby mladí manželé ve zkoušce zralosti neobstáli, co je jeden lidský přešlap proti kamínku, který v zemi leží už celé věky? Baladu o hledačích vltavínů, kteří se z reálného života prokutali až na samé dno, volně zfilmoval Dan Wlodarczyk s Markem Adamczykem, Jenovéfou Bokovou a Pavlem Liškou v hlavních rolích. „Pavlova hluboká duše se vymyká nejen konvencím jeho současníků, nýbrž i hodnotám dnešní většinové společnosti. Ve hře jsou totiž vlastní identita, autentičnost, touha, svoboda.“ – Deník. „Hájíčkův antihrdina svou nehybností dráždí a rozčiluje, a přesto si čtenáře získá. Je to příběh (…) o zaťatosti, která je přes svou relativní bezvýchodnost pro čtenáře přece jen jaksi nadějeplná, byť nekráčí (…) zaručeně nejpohodlnější cestou.“ – MF Dnes. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha na CD - autor Jiří Hájíček, čte Martin Písarík Ono se snadno řekne udělat tlustou čáru za minulostí... Většině lidí není jejich původ lhostejný a genealog Pavel Straňanský si na tom založil živnost. Spolu s informacemi o předcích však leckdy vypluje na povrch i špína, o kterou jejich potomci rozhodně nestojí – zato někomu jinému se může náramně hodit do karet. Jeho nová zakázka se týká osudu jihočeské vesnice, kterou v 50. letech těžce poznamenala násilná kolektivizace. Jak to ve skutečnosti bylo s místní obletovanou krasavicí a se sedláky označenými za tzv. kulaky? Odpovědi, jež při svém takřka detektivním pátrání postupně objevuje, však sahají až do přítomnosti a osamělému hledači pravdy na klidu nepřidají. A do toho mu začne nadbíhat atraktivní Daniela, tolik připomínající jeho bývalou manželku, která Pavla opustila i s jejich malým synem... Druhý román Jiřího Hájíčka, který je sám vnukem jihočeského kulaka, získal v roce 2006 cenu Magnesia Litera... (alza.cz)

Audiokniha MP3 - Ono se snadno řekne udělat tlustou čáru za minulostí... Kniha oceněná Magnesií Literou za prózu. - autor Jiří Hájíček, čte Martin Písarík Ono se snadno řekne udělat tlustou čáru za minulostí...Většině lidí není jejich původ lhostejný a genealog Pavel Straňanský si na tom založil živnost. Spolu s informacemi o předcích však leckdy vypluje na povrch i špína, o kterou jejich potomci rozhodně nestojí – zato někomu jinému se může náramně hodit do karet. Jeho nová zakázka se týká osudu jihočeské vesnice, kterou v 50. letech těžce poznamenala násilná kolektivizace. Jak to ve skutečnosti bylo s místní obletovanou krasavicí a se sedláky označenými za tzv. kulaky? Odpovědi, jež při svém takřka detektivním pátrání postupně objevuje, však sahají až do přítomnosti a osamělému hledači pravdy na klidu nepřidají. A do toho mu začne nadbíhat atraktivní Daniela, tolik připomínající jeho bývalou manželku, která Pavla opustila i s jejich malým synem...Druhý román... (alza.cz)

Audiokniha:,Mapa. Tak zemi nevidí jestřáb, pilot práškovacího letadla ani anděl. Jen katastrální úřad.Správce pozemků Zbyněk se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl s majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a téměř detektivně se zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a mapami, nad nimiž si vysnívá osudy vepsané na zakreslená území. Pro někoho představují užitečně investované peníze a pro jiného znamenají celý život i s dědictvím předchozích generací.interpreti:Martin Pechlátdélka nahrávky:7 hodin 54 minut (knihydobrovsky.cz)

Kniha – Kniha oceněná Magnesií Literou za prózu – autor Jiří Hájíček, 208 stran, česky, brožovaná bez přebalu matná V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko ()se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů.Magnesia Litera 2006 za prózu & 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů.Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni.... (alza.cz)

Elektronická kniha – Kniha oceněná Magnesií Literou za prózu – autor Jiří Hájíček, 176 stran V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko ()se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů.Magnesia Litera 2006 za prózu & 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů.Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je... (alza.cz)

Další román autora Selskýho baroka, který nás zavádí tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Kniha získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku 2013. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko ()(Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým "zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (knihydobrovsky.cz)

Román autora Selskýho baroka, který nás zavádí tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Kniha získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku 2013. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak - na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko ()(Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí v důsledku výstavby jaderné elektrárny se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, např. kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým "zeleným románem", je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (knihydobrovsky.cz)

Po úspěšných románech Selský baroko ()a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou "venkovskou trilogii morálního neklidu" do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky - zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a "aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný". (knihydobrovsky.cz)

Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knihkupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče - dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky - a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se "shakespearovskou láskou"… (knihydobrovsky.cz)

Pavel zběhne ze studií geologie a stěhuje se za svou dívkou Karolínou do Hradce. S partou hledačů vltavínů občas vyráží kopat a bere s sebou i kamaráda Kačmara. Postupem času však zcela propadá sběratelské a „zlatokopecké“ vášni a s Kačmarem se pouští do stále větších dobrodružství. Ta brzy začnou ohrožovat jeho vztah s Karolínou a Pavel nakonec za svou umanutost a touhu žít jinak platí vším, co má, málem i životem… (knihydobrovsky.cz)

Vzdálenost mezi lidmi může být bez konce Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knih kupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče — dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky — a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“… (knihydobrovsky.cz)

Der hauptsächlich in realistischer Prosa schreibende Autor schöpft thematisch aus Erinnerungen an die südböhmischen Dörfer nach dem Zweiten Weltkrieg. In einem Rahmen aus schöngeistiger Literatur übt er die Funktion eines Chronisten, Dokumentaristen, Historikers aus. Anhand der dramatischen Geschichten bestimmter Individuen zeigt er die brutalen Bewegungen und Spannungen der großen geschichtlichen Ereignisse auf. Freiheit wird bei ihm dem (vor allem kommunistischen) Totalitarismus gegenübergestellt. Dabei behandelt er die grundlegenden Kategorien der menschlichen Existenz: Schuld, Strafe und Vergebung. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko ()(Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. Trailer ke knize: Jiří Hájíček (nar. 1967) se narodil a žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela Zloději zelených koní. Je autorem románu Dobrodruzi hlavního proudu (2002). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko (2005) získal cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely o hledačích vltavínů Zloději zelených koní, román Selský baroko vyšel v italštině, chorvatštině a maďarštině. Je kmenovým autorem Hosta. Více na http://www.hajicek.info/ (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Po úspěšných románech Selský baroko ()a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Zbyněk, profesí správce pozemku, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a postupně se zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku vyráží Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje za to, aby se jednoho rána „nevzbudil jako někdo jinej“. ----- Hájíček je mistr, stačí mu náznak k charakterizaci člověka i krajiny, jedinou dialogickou výměnou umí rozprostřít zápletku i vystihnout lidskou povahu. Klobouk dolů. - Klára Kubíčková, MF Dnes Hájíček je jazykově kultivovaný, má smysl pro dramatičnost událostí a svou pointu umí „držet“ do posledních odstavců vyprávění. - Milan Jungmann, Tvar Píše o tom, že světy vesnice a města jsou natolik odlišné, že se vzájemně nepochopí. A v tom je jeho společenský apel, to dělá z jeho románů více než pouhé čtení ze současnosti. - Vojtěch Varyš, Týden Jiří Hájíček (nar. 1967) vyrůstal na jihočeském venkově, kde později i pracoval. V současnosti žije v Českých Budějovicích. Od konce devadesátých let vydal tři sbírky povídek, Snídaně na refýži(1998), Dřevěný nůž (2004) a Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014), a novely Zloději zelených koni (2001) a Fotbalové deníky (2007). První Hájíčkův román Dobrodruzi hlavního proudu vyšel v roce 2002. Oba následující autorovy romány, Selský baroko (2005) i Rybí krev (2012), byly oceněny Magnesii Literou. Svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“ završil románem Dešťová hůl (2016). Jiří Hájiček patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelům. Jeho knihy vyšly v angličtině, italštině, maďarštině, chorvatštině, makedonštině, běloruštině, polštině a bulharštině. V září 2016 měl premiéru film natočený podle jeho knihy Zloději zelených (knihydobrovsky.cz)

Uvidět svět bez velkých slov. Úspěšný spisovatel Jiří Hájíček je v české literatuře zavedený především jako prozaik, autor povídek a románů. Kdysi však s verši začínal. Také v posledním čase se příležitostně věnuje poezii, nejčastěji právě v podobě haiku, klasické japonské formy. Nabízí v ní lyrické miniatury, útržky dnů a příběhů, drobné imprese, atmosféry, vnitřní vitráže. Je to poezie civilní a neokázalá. Je to "Hájíček jinak", ve svých základních akordech však dobře rozpoznatelný. "Haiku je jako vytratit se bez velkých slov někde na cestě mezi poli, v ulicích města nebo v ranním šeru kuchyně. To je pro mě haiku. Nulová stylizace, bez metafor, jen těch pár slabik a slov a pak ticho…" říká prozaik s lyrickou duší. (knihydobrovsky.cz)

Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“. (patro.cz)

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sebe samé i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství.Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (patro.cz)

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, novela Zloději zelených koní a román Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, je odhodlaná ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat v životě pořádek, konečně uzavřít staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává se svým otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko ()(Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, autor dál zkoumá českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysídlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné a nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. (patro.cz)

eBook:,Vzdálenost mezi lidmi může být bez konce Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knih kupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče — dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky — a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“… ----- Hájíček je jazykově kultivovaný, má smysl pro dramatičnost událostí a svou pointu umí „držet“ do posledních odstavců vyprávění. – Milan Jungmann, Tvar Hájíček je mistr, stačí mu náznak k charakterizaci člověka i krajiny, jedinou dialogickou výměnou umí rozprostřít zápletku i vystihnout lidskou povahu. – Klára Kubíčková, MF Dnes Odklon od velkých společenských témat a přesun do intimity příběhů, které jsou více osobní a niterné. To, co bylo patrné už v románu Dešťová hůl, platí v ještě větší míře pro Hájíčkovu novou knihu. (knihydobrovsky.cz)

Dějištěm sedmnácti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995-2014, je jihočeský venkov. Většina příběhů z tohoto povídkového výboru jsou všednodenní lidská mikrodramata, někdy jde více o zachycení nálady a atmosféry, jindy o odvyprávění příběhu nebo o záznam životního pocitu či zkušenosti. Čtenář tak v textech objeví podzim v krajině, jaro a kvetoucí trávy, žhavé léto, vánoční příběhy i povídky o vesnickém fotbale. V několika povídkách se Hájíček dotýká témat, ke kterým se později vrátil ve svých románech. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry - to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz. Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo. (knihydobrovsky.cz)

Dějištěm sedmnácti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995-2014, je jihočeský venkov. Většina příběhů z tohoto povídkového výboru jsou všednodenní lidská mikrodramata, někdy jde více o zachycení nálady a atmosféry, jindy o odvyprávění příběhu nebo o záznam životního pocitu či zkušenosti. Čtenář tak v textech objeví podzim v krajině, jaro a kvetoucí trávy, žhavé léto, vánoční příběhy i povídky o vesnickém fotbale. V několika povídkách se Hájíček dotýká témat, ke kterým se později vrátil ve svých románech. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry - to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz. Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Jiří Hájíček se narodil v roce 1967 v Českých Budějovicích. Vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou a českobudějovickou fakultu Vysoké školy zemědělské. Žije a pracuje jako bankovní úředník v Českých Budějovicích. Je ženatý.Prozaický debut, sbírka povídek Snídaně na refýži, byla připravena k vydání v nakladatelství Český spisovatel v roce 1995, ale vyšla až v roce 1998 (Hynek). V roce 2001 vyšla v Hostu Hájíčkova novela Zloději zelených koní. Jiří Hájíček (nar. 1967) vyrůstal na venkově, kde po vysokoškolských studiích také několik let pracoval v zemědělství. Od konce devadesátých let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela o hledačích vltavínů Zloději zelených koní. Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko ()(2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu. Jeho dosud poslední román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Jiří Hájíček (nar. 1967) patří ke generaci nejmladších českých prozaiků. Velkou pozornost vzbudila hned jeho první povídková kniha Snídaně na refýži, v níž se Hájíček představil jako suverénní autor s vlastním prozaickým rukopisem. Jeho nová kniha Zloději zelených koní je románem ze současnosti; na pozadí dramatického příběhu o hledačích vltavínů, jimž se ilegální získávaní kamenů stalo nekontrolovatelnou vášní, se odvíjí neméně dramatický propletenec mezilidských vztahů: přátelství, lásky, zrady, zklamání. Hájíčkův styl si zachovává střízlivou, až dokumentární věcnost a právě tím ještě více umocňuje napětí románu. Jiří Hájíček (nar. 1967) vyrůstal na venkově, kde po vysokoškolských studiích také několik let pracoval v zemědělství. Od konce devadesátých let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela o hledačích vltavínů Zloději zelených koní. Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko ()(2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu. Jeho dosud poslední román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku. (knihydobrovsky.cz)

Pavel zběhne ze studií geologie a stěhuje se za svou dívkou Karolínou do Hradce. S partou hledačů vltavínů občas vyráží kopat a bere s sebou i kamaráda Kačmara. Postupem času však zcela propadá sběratelské a „zlatokopecké“ vášni a s Kačmarem se pouští do stále větších dobrodružství. Ta brzy začnou ohrožovat jeho vztah s Karolínou a Pavel nakonec za svou umanutost a touhu žít jinak platí vším, co má, málem i životem… Jihočeský fenomén nelegálního dobývání vltavínů přinesl do české literatury Jiří Hájíček již v roce 2001, kdy Zloději zelených koní vyšli poprvé. Novela se pak stala předlohou celovečerního filmu Dana Wlodarczyka. Premiéra filmu připadla na září 2016. (patro.cz)

Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knih kupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče — dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky — a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“… (patro.cz)

Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knihkupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče — dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky — a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“… (patro.cz)

Audiokniha:,Nahrávka byla pořízena při Třech dnech spirituality v Brně roku 2016.//Marián Kuffa (nar. 1959) je slovenský kněz, který slouží v Žakovcích pod Tatrami. Už více než dvacet let se věnuje bezdomovcům, bývalým vězňům, alkoholikům, opuštěným matkám a mladým lidem bez rodinného zázemí. Žakovce se staly domovem pro více než 250 lidí v nouzi, kteří si sami zajišťují provoz domů i svou obživu, ale ještě s otcem Mariánem vypomáhají v okolních romských vesnicích. O díle otce Mariána vzniklo několik filmů, dokument Jany Ševčíkové Opři žebřík o nebe získal cenu Českého lva jakožto nejlepší dokumentární film roku 2015. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Dějištěm dvaceti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Setkáváme se tu s všednodenními lidskými mikrodramaty, příběhy vepsanými na plátno velkých dějin nebo jen zachycením nálady, životního pocitu či zkušenosti svérázných i zdánlivě obyčejných postav. Hájíček přitom dokáže velmi plasticky evokovat krajinnou atmosféru – spolu s hrdiny se brouzdáme spadaným listím, dotýkáme stébel kvetoucích trav, nastavujeme tvář slunci nebo se choulíme zimou v obnošených kabátech. Zvláštní místo zde pak zaujímají vánoční příběhy a povídky o vesnickém fotbale.Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz.Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů, a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo. Jiří Hájíček (nar. 1967) vyrůstal na venkově, kde po vysokoškolských studiích také několik let pracoval v zemědělství. Od konce devadesátých let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela o hledačích vltavínů Zloději zelených koní. Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko ()(2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu. Jeho dosud poslední román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Když v Silicon Valley hledali po Stevu Jobsovi nový idol, našli jej ve svérázném Elonu Muskovi. Ve své investigativní biografii přináší reportér Ashlee Vance vyvážený pohled na život podnikatelského titána. Jako jediný novinář strávil desítky hodin se samotným Muskem, s jeho spolupracovníky, přáteli, ale i s protivníky a kritiky, aby vytvořil dechberoucí obraz mimořádného muže na cestě za svými vizemi. Kniha sestavuje mozaiku střípků o Muskově dětství v jihoafrické Pretorii, o prvních vydělaných milionech, o partě podivínů z PayPalu, aby nakonec převládly dva hlavní motivy: elektromobily a létání do vesmíru. Samozřejmě věnuje také méně pozitivním okamžikům z Muskova osobního i pracovního života. Několik rozvodů, odvrácení krachu firmy jen několik hodin před oficiálním vyhlášením a poněkud kontroverzní vztah k zaměstnancům…Délka nahrávky: 12 hodin 49 minut (knihydobrovsky.cz)

Dějištěm sedmnácti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Většina příběhů z tohoto povídkového výboru jsou všednodenní lidská mikrodramata, někdy jde více o zachycení nálady a atmosféry, jindy o odvyprávění příběhu nebo o záznam životního pocitu či zkušenosti. Čtenář tak v textech objeví podzim v krajině, jaro a kvetoucí trávy, žhavé léto, vánoční příběhy i povídky o vesnickém fotbale. V několika povídkách se Hájíček dotýká témat, ke kterým se později vrátil ve svých románech. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz. Povídkový výbor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku dotváří obraz Jiřího Hájíčka jako autora vesnických románů a doplňuje tak jeho dosavadní prozaické dílo. (patro.cz)

Dějištěm sedmnácti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Většina příběhů z tohoto povídkového výboru jsou všednodenní lidská mikrodramata, někdy jde více o zachycení nálady a atmosféry, jindy o odvyprávění příběhu nebo o záznam životního pocitu či zkušenosti. Čtenář tak v textech objeví podzim v krajině, jaro a kvetoucí trávy, žhavé léto, vánoční příběhy i povídky o vesnickém fotbale. V několika povídkách se Hájíček dotýká témat, ke kterým se později vrátil ve svých románech. Autor záměrně nezakrývá jistý odér regionálnosti, naopak jej používá jako koření a ozvláštnění obecně lidských příběhů. Neokázalost, pokud jde o styl, literární hrdiny i příběhy samotné, důvěrná znalost venkovského prostředí, vykreslení atmosféry — to jsou hlavní atributy Hájíčkova psaní. Návraty k realismu a přímočarému vyprávění jako by u autora nebyly otázkou volby, ale nutnosti či samozřejmosti vyplývající z témat a samotné podstaty a poslání jeho próz. (patro.cz)

O selských povstáních v českých zemích bylo již napsáno mnohé. Jednou z nejznámějších rebelií byla Chodská rebelie roku 1695. Pochmurný 28. listopad 1695 provázela stejně pochmurná událost. Vůdce chodských rebelů, ale také budoucí národní hrdina Jan Sladký Kozina byl popraven. Dramatické divadlo bylo pouze dohrou mnohem starších událostí. Už od středověku hlídali Chodové hraniční lesy a bránili české země před nepřátelskými vpády přes Šumavu, za což získali značná privilegia. Nikdy ale nedosáhli jejich písemného potvrzení, což vedlo k jejich neustálému porušování ze strany panstva. Svého hrdinu získali odbojní hraničáři na konci 17. století, kdy se do čela chodského povstání postavil Jan Sladký Kozina. Proti vrchnostenskému vojsku ale nezmohli nic. Jejich úhlavní nepřítel hrabě Lamminger si navíc vyžádal Kozinovu hlavu. Než byly jeho poslední vteřiny sečteny, stihl však údajně vyřknout ještě poslední slova: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne…“ A skutečně, v listopadu dalšího roku mizí nenáviděný protivník ze scény. Tato událost je všeobecně známá a nalezneme ji popsánu v každém školním dějepise. A právě téhož roku 1695 se odehrála i jedna z největších selských rebelií na severovýchodní Moravě, resp. na jejím hukvaldském panství. Toho roku byla po vojenském zásahu hejtmana Maxmiliána Harasovského z Harasova s devadesáti mušketýry hukvaldské hradní posádky část vzbouřenců u Kopřivnice pochytána a 24 z nich dal Harasovský v okovech přivléct na Hukvaldy do vězení. Po několika dnech je dal všechny odvést k soudu do Kroměříže. Vězení na hradě Hukvaldy, kde byli rebelové umístěni, existuje do současnosti. Hrad sám, jakožto majetek olomouckých biskupů, sehrál v této době svoji smutnou úlohu. Stejně tak jako její tehdejší hejtman, zpupný panský úředník Maxmilián Harasovský, který zde zastával svoji funkci v období let 1690 – 1700. Selská rebelie se odehrála v bezprostřední blízkosti Kopřivnice. Tehdy došlo ke srocení téměř 1500 mužů ze všech třiceti vsí hukvaldského panství u osamělého vápencového útesu zvaného Váňův kámen, ležícího na samé hranici bývalého hukvaldského a novojičínsko-štramberského panství. Zde byl také zřízen provizorní tábor rebelů „v místech mezi dvěma horami“ - Červeným kamenem a Bílou horou. Tento němý svědek rebelie leží jen čtvrt hodiny chůze od bývalého dědičného fojtství, v jehož blízkosti bylo tehdy centrum původní staré Kopřivnice. Zakladatel kopřivnického „Lašského muzea“, známý vlastivědný pracovník pan Emil Hanzelka, jako předseda Klubu čs. turistů plánoval již v roce 1935 odhalení pamětní desky na Váňově kameni jako připomínku události, která svým významem přesahuje rámec nejen regionu, nýbrž svými důsledky i hranici tehdejšího moravského markrabství. Vždyť v době, kdy probíhala revolta robotníků na hukvaldském panství, v Čechách právě vrcholil proces se známým vůdcem chodů - Janem Sladkým Kozinou. Význam rebelie dokládá od roku 1995 i bronzová pamětní deska vzbouřeným sedlákům, umístěná na Váňově skalisku, tak jak si kdysi E. Hanzelka přál. Po třech stoletích zasloužené úcty našim předkům, kteří tak odhodlaně, semknutě a nebojácně vystoupili proti útlaku, který se na hukvaldském panství rozrostl do rozměrů, jež byly pro poddaného nadále neúnosné. Tradice odporu proti útlaku a bezpráví zde byly vždy pevně zakořeněny. Ať už v podobě husitských radikálů hukvaldských, přes smutné události v průběhu třicetileté války, až třeba po velké kopřivnické stávky v roce 1905 a 1912. Mnoho se na tuto smutnou dobu nedochovalo. Z hrdého sídla hejtmana Harasovského zbyl polorozbořený hradní palác, zdejší vězeňské kobky byly přebudovány na šatny, zbyly jen zažloutlé listiny dobové korespondence mezi hradním hejtmanem, olomouckým biskupem, přerovským krajským hejtmanem i císařem ve Vídni. A jak už to obyčejně bývá, jména vůdců rebelie se postupem doby vytratila a zbyly jen kusé informace o hradním hejtmanovi, který došel spravedlivé odplaty po přepadení zbojníky. Až půjdete na hrad Hukvaldy, vzpomeňte na naše hrdinné předky, kteří povstali proti neúnosným robotám, vzepřeli se bezpráví panských úředníků a veskrze nelidským a nedůstojným podmínkám tehdejšího života. Budiž jim i tyto řádky jakýmsi dodatečným, sic zpožděným poděkováním. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Zvuková stopa pořadu, který pro vysílání TV Noe vyrobilo Telepace, s. r. o., v roce 2016. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Tokio je největší vězení na světě – třicet milionů obyvatel. A přece mají šanci. V mraveništi hustě obrostlém mrakodrapy se člověk šťastnějších obzorů nedohledá, a tak v něm mnohdy živoří jako samotář, zoufalec či troska. Když však jistá kaliková kočka se zelenýma očima, kterou žádaný tatér ztvárnil na dívčí kůži, sklouzne ze zad zákaznice a začne se japonskou metropolí proplétat jako tulačka, vypukne v důmyslně spředeném povídkovém pásmu Nicka Bradleyho rozruch větší než na třídě Šindžuku. Nezištná šelma dává Tokijčany dohromady, aby navázala zpřetrhané nitky, a bere si na starost víc než devět pověstných životů. Bezdomovec přespávající v opuštěném kapslovém hotelu, lingvistka ztracená v překladu i sama v sobě, mladík zabředlý do virtuálna, macho křísnutý pásovou výrobou, ba i vyhořelý detektiv a další lidské mátohy dostanou díky neobyčejné micce šanci zase pocítit svobodu, jaká z kouzelného zvířete sálá. Klubíčko osudů tokijských ztracenců nadchne příznivce magické poetiky Harukiho Murakamiho a Davida Mitchella. Potěší i milovníky koček, které naše příběhy hebce spřádají už po staletí. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Luboš Xaver Veselý na sklonku roku 2018 oslavil padesátiny. Není to důvod k bilancování, protože má dozajista ještě hodně let života před sebou, ale za ohlédnutí to stojí určitě. Popisuje svá dětská a studentská léta a později příchod do Prahy. Díky své profesi moderátora nejen na rádiu Frekvence 1, ale i v jiných pořadech a v poslední době i v internetové televizi XTV, se sešel s mnoha osobnostmi, o kterých nám vypráví svým vlastním podmanivým způsobem. Spoluautorka knihy XAVER Marie Formáčková je velmi zkušená a ani v našem případě se nesnažila Xavera zastínit. Interpret: Robert JaškówDoba nahrávky: 6 hod. 55 min. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Video ze Snapchatu, v němž mladá zaměstnankyně kina žadoní o odpuštění a čelí brutálnímu útoku, její přátele šokuje. Stellino nalezené tělo je označené číslem 2. Vzhledem k tomu, že obětí je nezletilá, přizve detektiv Huldar k vyšetřování i psycholožku Freyju, aby policii pomohla s výslechy dívčiných spolužáků. Brzy se ukáže, že Stella nebyla žádné neviňátko, ale kdo ji mohl až tak nenávidět? A pak se ztratí Egill, který v podobně děsivých příspěvcích také prosí o prominutí. Je zřejmé, že řešení případu nebude jednoduché a hlavně, že vrah ještě neskončil… A kde vlastně začal? Čte Klára Cibulková (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Další díly úspěšného historického seriálu Českého rozhlasu Toulky českou minulostíCD 11051 Průlom do zakázaného území1052 Víc vědět a umět1053 Laurin & Klement jest nejlepší značkou světa1054 Od bezpečníků k samohybům1055 Cestující kovář1056 Voituretta aneb „Vozítko“, taktéž „vozíček“1057 O strojích a lidech L & K1058 Mistr temné palety1059 Král knoflíků1060 Jubilejní1061 Fantazie je to, čím se člověk liší od živočichů1062 Teď už co nejdříve bude konec1063 Spiknutí proti Jeho Veličenstvu1064 Jak končí hrdinové1065 Přetížený klas1066 Jasný život a nejasné úmrtí slavného patologa1067 Autor jedné slavné podobizny1068 Cestovatel český ve vlasti sněhu1069 Obrazy jsou živé bytosti1070 Český utopista v zemi za velkou louží1071 Pouta věrnosti1072 Jak namalovat mlhu1073 Optimistická zpráva o nemocech…1074 Blouznivci našich hor1075 Aleš vyjádřil českého ducha…Celkový čas 10 hodin 38 minutCD 21076 O rodičích a dětech1077 Šance pro sukně1078 Bez práce nekyne štěstí…1079 Mistr secese1080 Monogram A. M.1081 Vpád barbarů1082 Hanzi a jeho bio1083 Blázni s klikou1084 Špásmajstr Josef1085 Kočovný kouzelník, který se usadil1086 Ve stínu lípy (a taky Svatopluka Čecha)1087 Marně bys hledal jména Krumlovského1088 Všivá historie1089 Leo Eugen aneb Urozený lev1090 Zpěváček modráček1091 Skvělá partie pro učitele klavíru1092 Svatba plavého anděla s kudrnatým čertem1093 Operní začátky: třikrát špatně!1094 Mé nápěvky jsou hudbou k vesmíru1095 Úžasná, nová, osudová1096 Čekatel ve frontě na úspěch1097 Lavina s kódovým označením „Janáček“1098 Privátní rozvod1099 Svět smyšlený je mi jako voda a vzduch1100 Člověku ve Vaší společnosti na duši lehko jeCelkový čas 10 hodin 38 minut (knihydobrovsky.cz)

Úspěšný spisovatel Jiří Hájíček (nar. 1967) je v české literatuře zaveden především jako autor povídek a románů. Kdysi však s verši začínal. I v posledních letech se příležitostně věnuje poezii, právě ve formě haiku, z nichž nakladatelství Host přináší tento komorní výbor nazvaný Muž na pokraji vzplanutí. "Píšu na kousek papíru první slova dne. Někdo si po ránu luští sudoku, aby rozcvičil mozek, já si píšu haiku. Mysl je po ránu zvláštně zastřená a zároveň rozjitřená. Bývá skoupá na slovo, a to je pro takové psaní dobře," říká o své práci autor. Postřehy a momentky ze života. Miniatury, útržky dnů a příběhů, drobné imprese, atmosféry. Verše připsané k poznámkám o odjezdech vlaků a čteních, poznámky k "odjezdům v lásce". Život koncentrovaný v ostře řezaných obrazech, "Hájíček jinak", ve svých základních akordech však dobře rozpoznatelný. Poezie civilní, neokázalá, s hlubokým osobním ručením. Drobný, bibliofilsky laděný svazek s barevnými ilustracemi akademického malíře Matěje Lipavského (nar. 1985), v elegantní úpravě grafičky Lucie Zajíčkové, může zaujmout nejen autorovy příznivce, ale i řadu čtenářů, kteří tento žánr obvykle nevyhledávají. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Nikdy se nemohla vymanit z dusivého vědomí, že v jejím životě byla doba, kdy hrála roli účastnice na plánovaném zločinu.“ V patře jednoho brooklynského penzionu v létě 1947 zatím nic nenasvědčuje tomu, že už by se civilizace otřepala z tragédie, kterou jí způsobila největší válka v dějinách. Přisprostlý Nathan se tu propadá stále hloub do spárů paranoie, kdežto jeho milenku Sophii nepřestávají trýznit zážitky, jimiž si jako polská katolička prošla v osvětimském koncentračním táboře, kde ji sadističtí esesáci přinutili k osudovému rozhodnutí. Co všechno se o jejich patologickém vztahu i o hrůzách holokaustu dozví jejich soused Stingo, jenž v hotýlku pracuje na své prvotině a současně procitá z naivity mládí? Lze vůbec ještě po Osvětimi normálně žít, smát se, věřit ve vyšší dobro nebo psát básně? A jak jinak porazit morální dilemata zplozená Zlem, které nepřišlo shůry, nýbrž se rodí v našem světě a mají ho na svědomí konkrétní lidé? Podle knižní předlohy, která se podle deníku Le Monde řadí mezi sto nejvýznamnějších románů 20. století, natočil roku 1982 režisérAlan J. Pakula stejnojmenný film s Meryl Streepovou (Sophie; za roli oceněna Oscarem), Kevinem Klinem (Nathan) a Peterem MacNicolem (Stingo). Dílo ve formě opery (2002) zhudebnil britský skladatel Nicolas Maw. Délka nahrávky: 30 hodin 51 minuta Čte Martin Stránský (knihydobrovsky.cz)