Rekonstrukce (defekt) - viktorie hanišová

Čím vším lze ještě omlouvat hříchy, které na ní spáchali druzí? A odkud začít kótovat ty své? Elišce bylo přesně devět let, deset měsíců a sedm dní, když se její život od základu změnil: matka toho dne zabila nejprve jejího mladšího brášku a poté sebe. Dívka je od té chvíle nucena vyrůstat bez sebemenšího zdůvodnění tragické události u podivínské tety, která o ni nejeví zájem – a stejně tak zbytek světa. Přesto poměrně hladce proplouvá životem, daří se jí na gymnáziu i ve vztazích, jenže vše se mění s nástupem na vysokou školu. Coby studentku architektury, jež se chce v profesním životě zabývat obnovou historických objektů, ji začnou trápit palčivé otázky: Proč to matka udělala? A byla vina pouze na její straně? S posedlostí se Eliška pouští do Rekonstrukce ()rodinné (sebe)vraždy i bílých míst ve své duši. Lze však život chápat jako projekt či výkres, kam se dají geometricky přesně zakreslit veškeré linie i průsečíky? (knihydobrovsky.cz)

Přežít ještě neznamená žít "Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní," začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu - a člověk se znenadání kýve nad propastí. (knihydobrovsky.cz)

Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech kolem. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… Ve svém třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání houpe nad propastí. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Čím vším lze ještě omlouvat hříchy, které na ní spáchali druzí? A odkud začít kótovat ty její? Elišce bylo přesně devět let, deset měsíců a sedm dní, když se její život od základu změnil: matka toho dne zabila nejprve jejího mladšího brášku a poté sebe. Dívka je od té chvíle nucena vyrůstat bez sebemenšího zdůvodnění tragické události u podivínské tety, která o ni nejeví zájem – a stejně tak zbytek světa. Přesto poměrně hladce proplouvá životem, daří se jí na gymnáziu i ve vztazích, jenže vše se mění s nástupem na vysokou školu. Coby studentku architektury, jež se chce v profesním životě zabývat obnovou historických objektů, ji začnou trápit palčivé otázky: Proč to matka udělala? A byla vina pouze na její straně? S posedlostí se Eliška pouští do Rekonstrukce ()rodinné (sebe)vraždy i bílých míst ve své duši. Lze však život chápat jako projekt či výkres, kam se dají geometricky přesně zakreslit veškeré linie i průsečíky? (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech kolem. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… Ve svém třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání houpe nad propastí. ----- Motivy rodinných traumat a křivd se Hanišová přibližuje knihám Petry Soukupové, tématy společenských předsudků a problematického přijetí jinakosti zase textům Petry Hůlové. Její přímočarý jazyk a spontánní vyprávění připomínají, že v jednoduchosti je síla.- Petra Smítalová, Lidové noviny, o románu Houbařka Spisovatelská dovednost Viktorie Hanišové začíná už u práce s jazykem, neboť má zjevně schopnost vytvářet přirozeně plynoucí proud reflexí, úvah, monologů i dialogů. Její způsob vyprávění je tudíž takřka nenápadný, nicméně přesvědčivě zprostředkovává osobité myšlení konstruované postavy. A k autorčiným přednostem také patří, že prostřednictvím promyšlené motivické a dějové kompozice dokáže náležitě „naprogramovat“ a stimulovat adresátovu pozornost.- Pavel Janoušek, Tvar, o románu Houbařka (knihydobrovsky.cz)

Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech kolem. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… Ve svém třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání houpe nad propastí. (patro.cz)

Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí. (patro.cz)

Co všechno se dá najít v lese? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj dosavadní způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. (knihydobrovsky.cz)

Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé. (knihydobrovsky.cz)

Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu.Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího.Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. (knihydobrovsky.cz)

Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte.Život se někdy zastaví. Ať už je důvodem vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze nebo prostý strach, nevyhnutelně pak přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň…Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé trati se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A totéž se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze. (knihydobrovsky.cz)

Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. Každé nedělní odpoledne se ale děje divná věc - otec někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit a s nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny. A s tím se mění i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím je Teo starší, tím odtažitější je jeho vztah k rodičům. Ale ani jeho samostatný život není nakonec spokojený - je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Autorka děkuje Ministerstvu kultury České republiky za poskytnutí tvůrčího stipendia. Hanišová je výborná v realistickém vyprávění a ve vykreslení i těch nejmenších a nejsugestivnějších detailů. - Lucie Zelinková, Právo Každý člověk je výsledkem minulých procesů, každý je do jisté míry obětí svých rodičů, a tak má tendenci nahlížet věci výhradně z vlastní traumatizované perspektivy a často není schopen porozumět, jak uvažuje někdo jiný. Multiperspektivita naopak může vést k větší toleranci, a tím i vzájemnému pochopení. - Viktorie Hanišová, autorka (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas. (knihydobrovsky.cz)

Klimatická krize se městům nevyhýbá. A lidé z měst se nevyhýbají klimatické krizi. Většina obyvatel západního světa žije ve městech. V prostředí, které v naší kulturní představivosti nahradilo přírodu, v "betonové džungli". Život ve městě si proto automaticky spojujeme s jejím opakem - s kariérou, rychlostí, pokrokem, civilizací. Globální perspektiva klimatické krize však ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě: požáry, povodně ani sucho se na adresu neptají. Ke stejnému zjištění se však dá dojít i pozorným lokálním zkoumáním. Tu je záhon, odněkud smrdí kompost, všude bzučí včely, tamhle někdo vysadil strom, v obchodě se prodávají vejce od nespoutaných slepic, kytička na kavárenském stolku je z náletových rostlin… Spisovatelka Viktorie Hanišová v knize Beton a hlína prostřednictvím třinácti rozhovorů zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Zpovídá nadšence z komunitních zahrad i aktivisty ze zahrádkářských kolonií, pražské včelařky, organizátory kompostovacích systémů či provozovatele bezobalového obchodu. Každý osud i přístup se liší, avšak v jednom ohledu mají všichni zpovídaní stejně jasno - na kritickou otázku "Co dělat?" odpovídají jednoznačně: "Něco!" (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů. Viktorie Hanišová (nar. 1980) pochází z Prahy, na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků. Román Anežka je její první kniha. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Viktorie Hanišová (nar. 1980) pochází z Prahy, na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků. Spisovatelsky debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Jejím druhým románovým počinem je titul Houbařka. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. Každé nedělní odpoledne se ale děje divná věc — otec někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit a s nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny. A s tím se mění i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím je Teo starší, tím odtažitější je jeho vztah k rodičům. Ale ani jeho samostatný život není nakonec spokojený — je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Hanišová je výborná v realistickém vyprávění a ve vykreslení i těch nejmenších a nejsugestivnějších detailů. – Lucie Zelinková, Právo. Každý člověk je výsledkem minulých procesů, každý je do jisté míry obětí svých rodičů, a tak má tendenci nahlížet věci výhradně z vlastní traumatizované perspektivy a často není schopen porozumět, jak uvažuje někdo jiný. Multiperspektivita naopak může vést k větší toleranci, a tím i vzájemnému pochopení. – Viktorie Hanišová. (knihydobrovsky.cz)

Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že své dceři konečně představit jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“ – a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny. Marie se chystá na sraz gymnázia po dvaceti letech a moc se jí tam nechce, protože ví, že hlavním tématem u stolu budou samozřejmě děti, zatímco Karla plánuje v Buenos Aires navštívit kurz češtiny, aby si konečně mohla promluvit se svou matkou… Deset populárních autorek a deset příběhů ženských – vlastně až na jednu výjimku – hrdinek, které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte.Život se někdy zastaví. Ať už je důvodem vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze nebo prostý strach, nevyhnutelně pak přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň…Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé trati se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A totéž se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze. ––– Hanišová je výborná v realistickém vyprávění a ve vykreslení i těch nejmenších a nejsugestivnějších detailů. — Lucie Zelinková, Právo Při pohledu na špinavé bezdomovce v rozedraných hadrech necítím nic než závist. Přál bych si mít aspoň zlomek z jejich životního elánu, který je každý den přiměje posadit se se svými zahnívajícími těly na zhrublý beton, poníženě žebrat na kolemjdoucích o peníze a nechávat si od nich nadávat do vágusů a parazitů. Přitom by stačilo pořádně se nalít a lehnout si v nedalekém lesoparku do mrazu.— ukázka z knihy (knihydobrovsky.cz)

eBook: Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. Každé nedělní odpoledne se ale děje divná věc — otec někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit a s nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny. A s tím se mění i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím je Teo starší, tím odtažitější je jeho vztah k rodičům. Ale ani jeho samostatný život není nakonec spokojený — je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Autorka děkuje Ministerstvu kultury České republiky za poskytnutí tvůrčího stipendia. ––– Hanišová je výborná v realistickém vyprávění a ve vykreslení i těch nejmenších a nejsugestivnějších detailů.— Lucie Zelinková, Právo Každý člověk je výsledkem minulých procesů, každý je do jisté míry obětí svých rodičů, a tak má tendenci nahlížet věci výhradně z vlastní traumatizované perspektivy a často není schopen porozumět, jak uvažuje někdo jiný. Multiperspektivita naopak může vést k větší toleranci, a tím i vzájemnému pochopení.— Viktorie Hanišová, autorka (knihydobrovsky.cz)

Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. (patro.cz)

Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé. (patro.cz)

Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. (patro.cz)

eBook: Klimatická krize se městům nevyhýbá. A lidé z měst se nevyhýbají výzvám klimatické krize. Většina obyvatel západního světa žije ve městech. V „betonové džungli“, která v naší kulturní představivosti nahradila přírodu. Život ve městě si proto automaticky spojujeme s jejím opakem — kariérou, rychlostí, pokrokem, civilizací. Globální perspektiva klimatické krize však ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě: požáry, povodně ani sucho se na adresu neptají. Ke zjištění, že příroda nikam nezmizela, se však dá dojít i pozorným lokálním zkoumáním. Tu je záhon, všude bzučí včely, tamhle někdo vysadil strom, v obchodě se prodávají vejce od nespoutaných slepic, kytička na kavárenském stole je z náletových rostlin… Spisovatelka Viktorie Hanišová v knize Beton a hlína prostřednictvím třinácti rozhovorů zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Zpovídá nadšence z komunitních zahrad i aktivisty ze zahrádkářských kolonií, pražské včelařky, organizátory kompostovacích systémů či provozovatele bezobalového obchodu. Osudy a přístupy se liší, avšak v jednom ohledu mají všichni zpovídaní stejně jasno — na kritickou otázku „Co dělat?“ odpovídají jednoznačně: „Něco!“ ––– Co já mám komu co kázat, vždyť se sama nijak moc neangažuju a zvlášť šetrný život, jak jsem zjistila, taky nevedu. Možná tak mí kamarádi, se kterými se scházím na komunitní zahradě nebo v bezobalovém obchodě, ti by třeba věděli víc… Mám kolem sebe tolik lidí, kteří vymysleli a založili projekty, jež prospívají životnímu prostředí, a přitom je mimo komunitu lidí, kteří se aktivně angažují, často nikdo nezná. Dnes sice už prakticky není nikdo, kdo by nevěděl, co je to komunitní zahrada, vědí ale všichni, že se na komunitních zahradách také chovají zvířata, která se dají „adoptovat“? Vědí lidé, co to je sdílená dílna a z jakých principů vychází cirkulární ekonomika nebo uzavřený cyklus jídla? Jsou obyvatelé měst obeznámeni s tím, že bioprodukty lze jednoduše koupit přímo od zemědělců, aniž by pro ně museli někam jezdit autem? A tak se zrodila myšlenka napsat Beton a hlínu.— ukázka z knihy (knihydobrovsky.cz)

Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze. (patro.cz)

Klimatická krize se městům nevyhýbá. A lidé z měst se nevyhýbají klimatické krizi. Většina obyvatel západního světa žije ve městech. V prostředí, které v naší kulturní představivosti nahradilo přírodu, v „betonové džungli“. Život ve městě si proto automaticky spojujeme s jejím opakem — s kariérou, rychlostí, pokrokem, civilizací. Globální perspektiva klimatické krize však ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě: požáry, povodně ani sucho se na adresu neptají. Ke stejnému zjištění se však dá dojít i pozorným lokálním zkoumáním. Tu je záhon, odněkud smrdí kompost, všude bzučí včely, tamhle někdo vysadil strom, v obchodě se prodávají vejce od nespoutaných slepic, kytička na kavárenském stolku je z náletových rostlin… Spisovatelka Viktorie Hanišová v knize Beton a hlína prostřednictvím třinácti rozhovorů zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Zpovídá nadšence z komunitních zahrad i aktivisty ze zahrádkářských kolonií, pražské včelařky, organizátory kompostovacích systémů či provozovatele bezobalového obchodu. Každý osud i přístup se liší, avšak v jednom ohledu mají všichni zpovídaní stejně jasno — na kritickou otázku „Co dělat?“ odpovídají jednoznačně: „Něco!“ (patro.cz)

eBook: Helena kdysi utekla na samotu do lesů a dnes se vrací do města, kam tvrdila, že už nikdy nevkročí, a i Petra odešla na venkov za novým životem. Co bude muset dokázat Pavla, aby ji sousedé ve vesnici konečně přijali? Sen o útulné obci, kde lidé žijí v souladu s krajinou a zvířaty, někdy přináší bolestný náraz do reality. I dům na samotě může být pro jednoho romantické útočiště, pro druhého tíživou vzpomínkou a břemenem. A před jakou ostudou utíká umělec Pecháček ze vsi zpátky do města? Jedenáct populárních autorek a autorů ve svých povídkách vypráví o hledání domova na vesnici i ve městě, o útěcích za sny a ideály či úniky před vlastními stíny a životními přehmaty – zkrátka o obtížné cestě za lepším životem, ať už jej hledají městští hrdinové na idealizovaném venkově, nebo vesničtí obyvatelé v anonymitě velkoměst. (knihydobrovsky.cz)

Osm povídek současných českých autorů se vrací do doby, kdy často zbývalo jen doufat – před rok 1989… (knihydobrovsky.cz)

Helena kdysi utekla na samotu do lesů a dnes se vrací do města, kam tvrdila, že už nikdy nevkročí, a i Petra odešla na venkov za novým životem. Co bude muset dokázat Pavla, aby ji sousedé ve vesnici konečně přijali? Sen o útulné obci, kde lidé žijí v souladu s krajinou a zvířaty, někdy přináší bolestný náraz do reality. I dům na samotě může být pro jednoho romantické útočiště, pro druhého tíživou vzpomínkou a břemenem. A před jakou ostudou utíká umělec Pecháček ze vsi zpátky do města?Jedenáct populárních autorek a autorů ve svých povídkách vypráví o hledání domova na vesnici i ve městě, o útěcích za sny a ideály či úniky před vlastními stíny a životními přehmaty – zkrátka o obtížné cestě za lepším životem, ať už jej hledají městští hrdinové na idealizovaném venkově, nebo vesničtí obyvatelé v anonymitě velkoměst. (knihydobrovsky.cz)

Anynka v ústavu pro duševně choré, řeholnice Jitka v Bílé Vodě, Jana a Standova máma ve Standově bytě, paní Hanáková v cizí, bezejmenné Praze, Olina s rodiči v Berlíně, Jarda a Magda v obchodním domu Záře, Marie a její dcera Helenka – doma, v obýváku a kuchyni, Věrka s manželem a synem Kubíkem na výletě na leteckou základnu. Osm povídek současných českých autorů se vrací do doby, kdy naděje byla často to jediné, k čemu se mohl člověk upínat – před rok 1989. (knihydobrovsky.cz)

Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že své dceři konečně představit jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“ – a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny. Marie se chystá na sraz gymnázia po dvaceti letech a moc se jí tam nechce, protože ví, že hlavním tématem u stolu budou samozřejmě děti, zatímco Karla plánuje v Buenos Aires navštívit kurz češtiny, aby si konečně mohla promluvit se svou matkou… Deset populárních autorek a deset příběhů ženských – vlastně až na jednu výjimku – hrdinek, které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že dceři konečně představí jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“, a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny. Marie se chystá na sraz gymnázia po dvaceti letech a moc se jí tam nechce, protože ví, že hlavním tématem u stolu budou samozřejmě děti, zatímco Karla plánuje v Buenos Aires navštívit kurz češtiny, aby si konečně mohla promluvit se svou matkou… Deset populárních autorek a deset příběhů ženských (vlastně až na jednu výjimku) hrdinek, které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Richard místo do školy chodí do hospody, Jindřiška shání omluvenku na venerologii, Veronika zase místo školy na gynekologii zjišťuje, jestli není náhodou těhotná s Honzou. Aleš si vzal Marcelu, protože byla tehdy na lyžáku tak neodbytná, Anita jede na romantický čundr se dvěma spolužáky. Těhotná Anežka byla dřív oblíbená učitelka, než se stal ten malér u jezera. Posmívaný tlouštík Vítek se po svém vypořádá s posměšky spolužáků i nepřízní osudu. S hrdiny povídek deseti známých českých autorů a autorek se vracíme do školních let, prožíváme s nimi znovu patálie, lásky, bolesti a mladické hledání sebe sama. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Richard místo do školy chodí do hospody, Jindřiška shání omluvenku na venerologii, Veronika zase místo školy na gynekologii zjišťuje, jestli není náhodou těhotná s Honzou. Aleš si vzal Marcelu, protože byla tehdy na lyžáku tak neodbytná, Anita jede na romantický čundr se dvěma spolužáky. Těhotná Anežka byla dřív oblíbená učitelka, než se stal ten malér u jezera. Posmívaný tlouštík Vítek se po svém vypořádá s posměšky spolužáků i nepřízní osudu. S hrdiny povídek deseti známých českých autorů a autorek se vracíme do školních let, prožíváme s nimi znovu patálie, lásky, bolesti a mladické hledání sebe sama. (knihydobrovsky.cz)

Richard místo do školy chodí do hospody, Jindřiška shání omluvenku na venerologii, Veronika zase místo školy na gynekologii zjišťuje, jestli není náhodou těhotná s Honzou. Aleš si vzal Marcelu, protože byla tehdy na lyžáku tak neodbytná, Anita jede na romantický čundr se dvěma spolužáky. Těhotná Anežka byla dřív oblíbená učitelka, než se stal ten malér u jezera. Posmívaný tlouštík Vítek se po svém vypořádá s posměšky spolužáků i nepřízní osudu.S hrdiny povídek deseti známých českých autorů a autorek se vracíme do školních let, prožíváme s nimi znovu patálie, lásky, bolesti a mladické hledání sebe sama. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - Ve svém třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. - autor Viktorie Hanišová, čte Marie Štípková Čím vším lze ještě omlouvat hříchy, které na ní spáchali druzí? A odkud začít kótovat ty její? „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech kolem. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… Ve svém třetím... (alza.cz)

První román významného současného francouzského filmového a divadelního režiséra a romanopisce Eugena Greena nazvaný Rekonstrukce ()(La Reconstruction) vydalo v roce 2008 nakladatelství Actes Sud. Název románu označuje jeho hlavní téma: jednak "rekonstrukci" kulturní i duchovní evropské identity po tragédii druhé světové války, jednak "rekonstrukci" osobní identity znovu-obnovením otřesené paměti. Román toto téma rozvíjí na třech časových rovinách: během pařížské přítomnosti, v níž hlavní postavu knihy, profesora literatury Jérôma Lafargua, jednoho dne znenadání vyhledá německý profesor Johann Launer s naléhavou prosbou o pomoc v zásadní životní otázce týkající se jeho osobního příběhu a identity. Dále se román odehrává během roku 1968, jehož část prožil Lafargue se svojí budoucí ženou Janou v Mnichově u Launerova otce, a potom konečně během nacistické okupace Prahy a poválečného odsunu, v jehož důsledku musela Launerova rodina, původem z Žatce, za tragických okolností opustit Československo. Vyprávění, které se vyhýbá psychologii a moralizování, vytvářejí nezaujaté, kinematograficky objektivní popisy spolu se stylizovanými dialogy, deníkovými záznamy profesora Lafargua, reflektujícími románové dění i kontemplativní bohatství přítomného okamžiku, a vzpomínkami rekonstruujícími minulost. Ta má ale svůj pravý význam jenom ve vztahu k přítomnosti, a klíčem k ní jsou proto duchovní "metafory" a vyprávění, které formují identitu přítomných aktérů, hledajících duchovní cestu usmíření mezi banálním úprkem či zapomněním a traumatizující posedlostí minulým. (knihydobrovsky.cz)

Publikace je trojjazyčným (CZ-PL-EN) katalogem vybraných prostorů v Čechách a Polsku, v nichž po roce 1990 vzniká, je prezentována a podporována nová scénická tvorba (především autorské počiny experimentující na hranici žánrů, které vznikají projektovým způsobem pod hlavičkou nestátních neziskových organizací, mimo tradiční kamenná divadla a repertoárový a ansámblový způsob práce, v Čechách představují tento typ aktivit především tzv. produkční domy). Výčet prostorů není kompletní, jde prozatím o první a snad ne poslední vydavatelský počin svého druhu. Katalog zahrnuje v Čechách místa jako je divadlo Archa, palác Akropolis, Experimentální prostor ROXY/NoD, divadlo ALFREDVEDVORE, v regionech Moving Station Plzeň, Bazilika České Budějovice apod., v Polsku pak mezi jinými Centrum divadelních praktik Gardzienice, Divadelní centrum Kana ve Štětíně, Scénu Off de Bicz v Sopotech, Centrum Divadlo Osmého dne v Poznani a další.Místa jsou v katalogu řazena abecedně v rámci zemí, informace o každém prostoru obsahují základní údaje jako počet míst, rozměry sálu, kontakt, údaje o provozovateli, krátkou historii místa a přehled nejvýraznějších projektů realizovaných v místě. Součástí katalogu je také úvodní studie shrnující současnou situaci v dané oblasti tvorby v Čechách a v Polsku. Publikace je určena divadelním profesionálům, tvůrcům, kritikům, teoretikům, ale i divákům jako přehledný průvodce po místech otevřených divadelním experimentům, měla by být i prostředníkem pro navázání případné (mezi)národní spolupráce.Kniha vznikla jako součást mezinárodního projektu ANIMATOR a získala ocenění festivalu Příští vlna....Next Wave jako vydavatelský počin roku 2008. (knihydobrovsky.cz)

V den své smrti 22. ledna 1901 byla Viktorie nejdéle vládnoucí panovnicí britské historie. Za šest desetiletí jejího setrvání na trůně se svět změnil k nepoznání – zatímco Británie vybudovala největší koloniální impérium všech dob, průmyslová revoluce uvedla v život neobyčejné zázraky vědy a techniky. Jak ale vypadala žena skrytá za královským majestátem? Poznejte příběh mimořádné panovnice, seznamte se s mužem, který si získal její srdce, nalezněte odpověď na otázku, jak dokázala devítinásobná matka skloubit péči o rodinu s vladařskými povinnostmi. Zjistěte, jak ovlivnila vývoj britské i světové politiky a co z odkazu této „babičky Evropy“ přežívá dodnes… Viktoriino dětství: Zjistěte, jak svérázná výchova formovala život budoucí královny Viktorie a Albert: Seznamte se s mužem královnina srdce a jejím nejbližším spojencem! Moc & politika: Jak se z nejdéle vládnoucí britské panovnice stala „babička Evropy“? Viktoriánská doba: Zázraky moderní techniky i lidská dramata v nejlidnatějším městě světa (patro.cz)

Audioknihu Rekonstrukce ()napsal autor: Viktorie Hanišová, čte: Marie Štípková. Čím vším lze ještě omlouvat hříchy, které na ní spáchali druzí? A odkud začít kótovat ty její? Elišce bylo přesně devět let, deset měsíců a sedm dní, když se její život od základu změnil: matka toho dne zabila nejprve jejího mladšího brášku a poté sebe. Dívka je od té chvíle nucena vyrůstat bez sebemenšího zdůvodnění tragické události u podivínské tety, která o ni nejeví zájem – a stejně tak zbytek světa. Přesto poměrně hladce proplouvá životem, daří se jí na gymnáziu i ve vztazích, jenže vše se mění s nástupem na vysokou školu. Coby studentku architektury, jež se chce v profesním životě zabývat obnovou historických objektů, ji začnou trápit palčivé otázky: Proč to matka udělala? A byla vina pouze na její straně? S posedlostí se Eliška pouští do rekonstrukce rodinné (sebe)vraždy i bílých míst ve své duši. Lze však život chápat jako projekt či výkres, kam se dají geometricky přesně zakreslit veškeré linie i průsečíky? (dvd-premiery.cz)

Pouhý měsíc po svých osmnáctých narozeninách se mladá dívka stává královnou Velké Británie a Irska. Všichni, včetně její rodiny, ji považují za nezralou a nepřipravenou… navíc ovládanou matkou. Jenže mladá dívka od prvního okamžiku podobné názory odmítá. Zavrhuje svoje původní jméno a stává se Viktorií odhodlanou skutečně vládnout podle svého nejlepšího vědomí i svědomí. V jejím okolí se i proto rozjíždí velkolepé soukolí intrik, dohadů a plánů, v nichž hraje velkou roli její nový sekretář lord Melbourne i princ Albert, kterého si má podle dávného ujednání vzít za muže…Strhující případ nejslavnější královny založený částečně na jejích denících a částečně na historických znalostech renomované autorky. (knihydobrovsky.cz)

Pouhý měsíc po svých osmnáctých narozeninách se mladá dívka stává královnou Velké Británie a Irska. Všichni, včetně její rodiny, ji považují za nezralou a nepřipravenou… navíc ovládanou matkou. Jenže mladá dívka od prvního okamžiku podobné názory odmítá. Zavrhuje svoje původní jméno a stává se Viktorií pdhodalnou skutečně vládnout podle svého nejlepšího vědomí i svědomí. V jejím okolí se i proto rozjíždí velkolepé soukolí intrik, dohadů a plánů, v nichž hraje velkou roli její nov sekretář lord Marlborough i princ Albert, kterého si má podle dávného ujednání vzít za muže… Strhující případ nejslavnější královny založený částečně na jejích denících a částečně na historických znalostech renomované autorky. (patro.cz)

V den své smrti 22. ledna 1901 byla Viktorie nejdéle vládnoucí panovnicí britské historie. Za šest desetiletí jejího setrvání na trůně se svět změnil k nepoznání – zatímco Británie vybudovala největší koloniální impérium všech dob, průmyslová revoluce uvedla v život neobyčejné zázraky vědy a techniky. Jak ale vypadala žena skrytá za královským majestátem? Poznejte příběh mimořádné panovnice, seznamte se s mužem, který si získal její srdce, nalezněte odpověď na otázku, jak dokázala devítinásobná matka skloubit péči o rodinu s vladařskými povinnostmi. Zjistěte, jak ovlivnila vývoj britské i světové politiky a co z odkazu této „babičky Evropy“ přežívá dodnes… Viktoriino dětství: Zjistěte, jak svérázná výchova formovala život budoucí královny Viktorie a Albert: Seznamte se s mužem královnina srdce a jejím nejbližším spojencem! Moc & politika: Jak se z nejdéle vládnoucí britské panovnice stala „babička Evropy“? Viktoriánská doba: Zázraky moderní techniky i lidská dramata v nejlidnatějším městě světa (knihydobrovsky.cz)

Fotorámeček - tvar obdélník, retro motivem, materiál kov, výplň tvoří plexisklo, na jednu fotografii o rozměrech 3 × 4 cm, celkový rozměr 7 × 5 cm (V׊) Papírové fotografie vám pomáhají s připomenutím nejoblíbenějších momentů. Uložte si některé z nich ve fotorámečku Tradag a snadno tak vytvořte útulný domov. Do fotorámečku vložíte jednu fotografii o rozměru 3 × 4 cm. Jeho retro provedení příjemně doladí vzpomínky na vaše nejbližší. Zatímco jeho stříbrná barva přináší vkusnou eleganci, kvalita zvoleného materiálu zase dlouhou životnost. Výrobce k jeho zhotovení vybral kov. Vaše fotografie neznehodnotí ani prach, ani vlhké prostředí, chrání je totiž plexisklo. Rozměry fotorámečku Tradag činí 7 × 5 cm (vך). Lze jej díky stojánku postavit na stůl třeba v pracovně. Fotorámeček Tradag obdélníkového tvaru vdechne fotografii nový nádech a vytvoří z ní nečekané umělecké dílo. Zásadní přednosti fotorámečku Tradag Viktorie Fotky ve fotorámečku Tradag poslouží jako... (alza.cz)

Druhé, upravené a rozšířené vydání knihy Rekonstrukce ()roubených staveb je praktickým návodem, který čtenáře provede úskalími oprav a ukáže mu možnosti bezpečné cesty k cíli. Tím je kvalitně a bezchybně opravený, krásný historický roubený dům. (patro.cz)

Máte starší rodinný dům nebo chcete rodinný dům koupit? Chtěli byste jej opravit, ale nevíte jak na to? 100+5 tipů, které naleznete v knize, vás provede rekonstrukcí rodinného domu od počátečního propočtu, přes projekt a stavební úřad, až po samotnou stavbu. Dozvíte se na co si dát u starších domů pozor, jak při rekonstrukci postupovat, kdy máte jít na stavební úřad i s čím vám pomůže architekt či projektant. V knize najdete návod jak odhalit skryté vady domu vzniklé například porušenou statikou nebo vlhkostí, jak je odstranit a kolik oprava bude stát. Autor nezapomíná ani na vnitřní vybavení domu, přípojky nebo vytápění. Koncept tipů umožní čtenáři přečíst si přesně o tom tématu, které potřebuje, aniž by se zabýval celou knihou. Pro lepší názornost je vše doplněno množstvím obrázků a fotografií. Modelová rodina Přestavělových, která právě koupila rodinný dům a plánuje jeho opravu, má podobné starosti jako vy. Zalistujte a přesvědčte se sami. (patro.cz)

Kniha tématicky navazuje na loňskou publikaci Vše o stavbě a rekonstrukci domu. V tomto kompletním průvodci se čtenář dozví stovky tipů,rad a postupů od základů až po střechu domu "krok za krokem". (patro.cz)

Kniha tématicky navazuje na loňskou publikaci Vše o stavbě a rekonstrukci domu. V tomto kompletním průvodci se čtenář dozví stovky tipů,rad a postupů od základů až po střechu domu "krok za krokem". (knihydobrovsky.cz)

Druhé, upravené a rozšířené vydání knihy Rekonstrukce ()roubených staveb je praktickým návodem, který čtenáře provede úskalími oprav a ukáže mu možnosti bezpečné cesty k cíli. Tím je kvalitně a bezchybně opravený, krásný historický roubený dům. Kniha je inspirací i pro specializované stavební firmy nebo projektanty hledající poučení v historických stavebních postupech a technikách. Naleznou v ní návod na opravu roubených staveb od počátečního zamyšlení, přes přípravu stavby až po řešení zcela konkrétních praktických problémů. Stavebníkovi umožní nahlížet řemeslníkům „pod ruce“, zručný chalupář v ní najde praktické ukázky stavebních postupů, z nichž mnohé pak bude schopen sám realizovat.Publikace je mimořádně záslužná svou prezentací ohleduplného přístupu k opravám důležité starší složky fondu našich tradičních vesnických staveb. Její autor je dnes nepochybně jediný, kdo může sám o sobě shromáždit, zpracovat a na patřičné úrovni prezentovat materiál v celé potřebné šíři od historického pohledu na roubené konstrukce až k dobře vybraným a podrobně dokumentovaným příkladům oprav a úprav těchto staveb. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - Ve svém třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty.- autor Viktorie Hanišová, 311 stran Přežít ještě neznamená žít...„Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech kolem. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… Ve svém třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti prázdných míst,... (alza.cz)