Neděle odpoledne - viktorie hanišová - audiokniha

Audiokniha: Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. Každé nedělní odpoledne se ale děje divná věc — otec někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit a s nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny. A s tím se mění i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím je Teo starší, tím odtažitější je jeho vztah k rodičům. Ale ani jeho samostatný život není nakonec spokojený — je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Hanišová je výborná v realistickém vyprávění a ve vykreslení i těch nejmenších a nejsugestivnějších detailů. – Lucie Zelinková, Právo. Každý člověk je výsledkem minulých procesů, každý je do jisté míry obětí svých rodičů, a tak má tendenci nahlížet věci výhradně z vlastní traumatizované perspektivy a často není schopen porozumět, jak uvažuje někdo jiný. Multiperspektivita naopak může vést k větší toleranci, a tím i vzájemnému pochopení. – Viktorie Hanišová. (knihydobrovsky.cz)

Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. Každé nedělní odpoledne se ale děje divná věc - otec někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit a s nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny. A s tím se mění i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím je Teo starší, tím odtažitější je jeho vztah k rodičům. Ale ani jeho samostatný život není nakonec spokojený - je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Autorka děkuje Ministerstvu kultury České republiky za poskytnutí tvůrčího stipendia. Hanišová je výborná v realistickém vyprávění a ve vykreslení i těch nejmenších a nejsugestivnějších detailů. - Lucie Zelinková, Právo Každý člověk je výsledkem minulých procesů, každý je do jisté míry obětí svých rodičů, a tak má tendenci nahlížet věci výhradně z vlastní traumatizované perspektivy a často není schopen porozumět, jak uvažuje někdo jiný. Multiperspektivita naopak může vést k větší toleranci, a tím i vzájemnému pochopení. - Viktorie Hanišová, autorka (knihydobrovsky.cz)

eBook: Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. Každé nedělní odpoledne se ale děje divná věc — otec někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit a s nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny. A s tím se mění i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím je Teo starší, tím odtažitější je jeho vztah k rodičům. Ale ani jeho samostatný život není nakonec spokojený — je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Autorka děkuje Ministerstvu kultury České republiky za poskytnutí tvůrčího stipendia. ––– Hanišová je výborná v realistickém vyprávění a ve vykreslení i těch nejmenších a nejsugestivnějších detailů.— Lucie Zelinková, Právo Každý člověk je výsledkem minulých procesů, každý je do jisté míry obětí svých rodičů, a tak má tendenci nahlížet věci výhradně z vlastní traumatizované perspektivy a často není schopen porozumět, jak uvažuje někdo jiný. Multiperspektivita naopak může vést k větší toleranci, a tím i vzájemnému pochopení.— Viktorie Hanišová, autorka (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Čím vším lze ještě omlouvat hříchy, které na ní spáchali druzí? A odkud začít kótovat ty její? Elišce bylo přesně devět let, deset měsíců a sedm dní, když se její život od základu změnil: matka toho dne zabila nejprve jejího mladšího brášku a poté sebe. Dívka je od té chvíle nucena vyrůstat bez sebemenšího zdůvodnění tragické události u podivínské tety, která o ni nejeví zájem – a stejně tak zbytek světa. Přesto poměrně hladce proplouvá životem, daří se jí na gymnáziu i ve vztazích, jenže vše se mění s nástupem na vysokou školu. Coby studentku architektury, jež se chce v profesním životě zabývat obnovou historických objektů, ji začnou trápit palčivé otázky: Proč to matka udělala? A byla vina pouze na její straně? S posedlostí se Eliška pouští do rekonstrukce rodinné (sebe)vraždy i bílých míst ve své duši. Lze však život chápat jako projekt či výkres, kam se dají geometricky přesně zakreslit veškeré linie i průsečíky? (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Co skrývá podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy? Je tomu již sedm let, co se Sářiným útočištěm stala stará chalupa na šumavském venkově a její život se začal odvíjet v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci. Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemůže vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustí lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stane matčin pohřeb. Podaří se jí konečně vypořádat s tíživou minulostí a najít vytoužený klid? Autorčin druhý román definitivně potvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. „Hanišová je přesnou pozorovatelkou pokroucených vazeb mezi lidmi, závislostí a způsobů, jimiž jeden druhého držíme pod krkem tak dusivě, že nedokážeme dýchat.“ – Petr Vizina, ČT art. „Viktorie Hanišová má cit pro stavbu románového příběhu, zvládá skvěle jemné odstíny psychologie postav, v popisech i přímé řeči mluví výrazně vizuálně, až filmově. Umělecky tady prostě všechno funguje na výbornou. Tím silnější je dojem ze zpracovaného tématu.“ – Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - autor Viktorie Hanišová, čte Dita Kaplanová, Jan Vlasák a Filip Kaňkovský Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství.Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Podivínská a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek a setkávání s jinými dětmi ho vodí do komunitního náboženského centra. Otec má náročnou práci a občas o ní Teovi vypráví. Každé nedělní odpoledne se ale děje divná věc — otec někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit a s nástupem do školy a novým kamarádem se v Teově neveselé rutině objevují první trhliny. A s tím se mění i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím je Teo starší, tím odtažitější je jeho vztah k rodičům. Ale ani jeho samostatný život není nakonec spokojený — je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. (alza.cz)

Přežít ještě neznamená žít "Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní," začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu - a člověk se znenadání kýve nad propastí. (knihydobrovsky.cz)

Co všechno se dá najít v lese? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj dosavadní způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. (knihydobrovsky.cz)

Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé. (knihydobrovsky.cz)

Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech kolem. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… Ve svém třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání houpe nad propastí. (knihydobrovsky.cz)

Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu.Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího.Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. (knihydobrovsky.cz)

Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte.Život se někdy zastaví. Ať už je důvodem vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze nebo prostý strach, nevyhnutelně pak přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň…Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé trati se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A totéž se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze. (knihydobrovsky.cz)

Čím vším lze ještě omlouvat hříchy, které na ní spáchali druzí? A odkud začít kótovat ty své? Elišce bylo přesně devět let, deset měsíců a sedm dní, když se její život od základu změnil: matka toho dne zabila nejprve jejího mladšího brášku a poté sebe. Dívka je od té chvíle nucena vyrůstat bez sebemenšího zdůvodnění tragické události u podivínské tety, která o ni nejeví zájem – a stejně tak zbytek světa. Přesto poměrně hladce proplouvá životem, daří se jí na gymnáziu i ve vztazích, jenže vše se mění s nástupem na vysokou školu. Coby studentku architektury, jež se chce v profesním životě zabývat obnovou historických objektů, ji začnou trápit palčivé otázky: Proč to matka udělala? A byla vina pouze na její straně? S posedlostí se Eliška pouští do rekonstrukce rodinné (sebe)vraždy i bílých míst ve své duši. Lze však život chápat jako projekt či výkres, kam se dají geometricky přesně zakreslit veškeré linie i průsečíky? (knihydobrovsky.cz)

Klimatická krize se městům nevyhýbá. A lidé z měst se nevyhýbají klimatické krizi. Většina obyvatel západního světa žije ve městech. V prostředí, které v naší kulturní představivosti nahradilo přírodu, v "betonové džungli". Život ve městě si proto automaticky spojujeme s jejím opakem - s kariérou, rychlostí, pokrokem, civilizací. Globální perspektiva klimatické krize však ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě: požáry, povodně ani sucho se na adresu neptají. Ke stejnému zjištění se však dá dojít i pozorným lokálním zkoumáním. Tu je záhon, odněkud smrdí kompost, všude bzučí včely, tamhle někdo vysadil strom, v obchodě se prodávají vejce od nespoutaných slepic, kytička na kavárenském stolku je z náletových rostlin… Spisovatelka Viktorie Hanišová v knize Beton a hlína prostřednictvím třinácti rozhovorů zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Zpovídá nadšence z komunitních zahrad i aktivisty ze zahrádkářských kolonií, pražské včelařky, organizátory kompostovacích systémů či provozovatele bezobalového obchodu. Každý osud i přístup se liší, avšak v jednom ohledu mají všichni zpovídaní stejně jasno - na kritickou otázku "Co dělat?" odpovídají jednoznačně: "Něco!" (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů. Viktorie Hanišová (nar. 1980) pochází z Prahy, na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků. Román Anežka je její první kniha. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Viktorie Hanišová (nar. 1980) pochází z Prahy, na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků. Spisovatelsky debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Jejím druhým románovým počinem je titul Houbařka. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech kolem. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… Ve svém třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání houpe nad propastí. ----- Motivy rodinných traumat a křivd se Hanišová přibližuje knihám Petry Soukupové, tématy společenských předsudků a problematického přijetí jinakosti zase textům Petry Hůlové. Její přímočarý jazyk a spontánní vyprávění připomínají, že v jednoduchosti je síla.- Petra Smítalová, Lidové noviny, o románu Houbařka Spisovatelská dovednost Viktorie Hanišové začíná už u práce s jazykem, neboť má zjevně schopnost vytvářet přirozeně plynoucí proud reflexí, úvah, monologů i dialogů. Její způsob vyprávění je tudíž takřka nenápadný, nicméně přesvědčivě zprostředkovává osobité myšlení konstruované postavy. A k autorčiným přednostem také patří, že prostřednictvím promyšlené motivické a dějové kompozice dokáže náležitě „naprogramovat“ a stimulovat adresátovu pozornost.- Pavel Janoušek, Tvar, o románu Houbařka (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte.Život se někdy zastaví. Ať už je důvodem vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze nebo prostý strach, nevyhnutelně pak přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň…Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé trati se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A totéž se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze. ––– Hanišová je výborná v realistickém vyprávění a ve vykreslení i těch nejmenších a nejsugestivnějších detailů. — Lucie Zelinková, Právo Při pohledu na špinavé bezdomovce v rozedraných hadrech necítím nic než závist. Přál bych si mít aspoň zlomek z jejich životního elánu, který je každý den přiměje posadit se se svými zahnívajícími těly na zhrublý beton, poníženě žebrat na kolemjdoucích o peníze a nechávat si od nich nadávat do vágusů a parazitů. Přitom by stačilo pořádně se nalít a lehnout si v nedalekém lesoparku do mrazu.— ukázka z knihy (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Viktorie Hanišová, 317 stran, česky Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne ()je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování. (alza.cz)

Kniha - autor Viktorie Hanišová, 317 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne ()je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování. (alza.cz)

Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech kolem. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… Ve svém třetím románu píše úspěšná prozaička Viktorie Hanišová o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání houpe nad propastí. (patro.cz)

Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. (patro.cz)

Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé. (patro.cz)

Přežít ještě neznamená žít. „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí. (patro.cz)

Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. (patro.cz)

eBook: Klimatická krize se městům nevyhýbá. A lidé z měst se nevyhýbají výzvám klimatické krize. Většina obyvatel západního světa žije ve městech. V „betonové džungli“, která v naší kulturní představivosti nahradila přírodu. Život ve městě si proto automaticky spojujeme s jejím opakem — kariérou, rychlostí, pokrokem, civilizací. Globální perspektiva klimatické krize však ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě: požáry, povodně ani sucho se na adresu neptají. Ke zjištění, že příroda nikam nezmizela, se však dá dojít i pozorným lokálním zkoumáním. Tu je záhon, všude bzučí včely, tamhle někdo vysadil strom, v obchodě se prodávají vejce od nespoutaných slepic, kytička na kavárenském stole je z náletových rostlin… Spisovatelka Viktorie Hanišová v knize Beton a hlína prostřednictvím třinácti rozhovorů zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Zpovídá nadšence z komunitních zahrad i aktivisty ze zahrádkářských kolonií, pražské včelařky, organizátory kompostovacích systémů či provozovatele bezobalového obchodu. Osudy a přístupy se liší, avšak v jednom ohledu mají všichni zpovídaní stejně jasno — na kritickou otázku „Co dělat?“ odpovídají jednoznačně: „Něco!“ ––– Co já mám komu co kázat, vždyť se sama nijak moc neangažuju a zvlášť šetrný život, jak jsem zjistila, taky nevedu. Možná tak mí kamarádi, se kterými se scházím na komunitní zahradě nebo v bezobalovém obchodě, ti by třeba věděli víc… Mám kolem sebe tolik lidí, kteří vymysleli a založili projekty, jež prospívají životnímu prostředí, a přitom je mimo komunitu lidí, kteří se aktivně angažují, často nikdo nezná. Dnes sice už prakticky není nikdo, kdo by nevěděl, co je to komunitní zahrada, vědí ale všichni, že se na komunitních zahradách také chovají zvířata, která se dají „adoptovat“? Vědí lidé, co to je sdílená dílna a z jakých principů vychází cirkulární ekonomika nebo uzavřený cyklus jídla? Jsou obyvatelé měst obeznámeni s tím, že bioprodukty lze jednoduše koupit přímo od zemědělců, aniž by pro ně museli někam jezdit autem? A tak se zrodila myšlenka napsat Beton a hlínu.— ukázka z knihy (knihydobrovsky.cz)

Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze. (patro.cz)

Klimatická krize se městům nevyhýbá. A lidé z měst se nevyhýbají klimatické krizi. Většina obyvatel západního světa žije ve městech. V prostředí, které v naší kulturní představivosti nahradilo přírodu, v „betonové džungli“. Život ve městě si proto automaticky spojujeme s jejím opakem — s kariérou, rychlostí, pokrokem, civilizací. Globální perspektiva klimatické krize však ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě: požáry, povodně ani sucho se na adresu neptají. Ke stejnému zjištění se však dá dojít i pozorným lokálním zkoumáním. Tu je záhon, odněkud smrdí kompost, všude bzučí včely, tamhle někdo vysadil strom, v obchodě se prodávají vejce od nespoutaných slepic, kytička na kavárenském stolku je z náletových rostlin… Spisovatelka Viktorie Hanišová v knize Beton a hlína prostřednictvím třinácti rozhovorů zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Zpovídá nadšence z komunitních zahrad i aktivisty ze zahrádkářských kolonií, pražské včelařky, organizátory kompostovacích systémů či provozovatele bezobalového obchodu. Každý osud i přístup se liší, avšak v jednom ohledu mají všichni zpovídaní stejně jasno — na kritickou otázku „Co dělat?“ odpovídají jednoznačně: „Něco!“ (patro.cz)

eBook: Helena kdysi utekla na samotu do lesů a dnes se vrací do města, kam tvrdila, že už nikdy nevkročí, a i Petra odešla na venkov za novým životem. Co bude muset dokázat Pavla, aby ji sousedé ve vesnici konečně přijali? Sen o útulné obci, kde lidé žijí v souladu s krajinou a zvířaty, někdy přináší bolestný náraz do reality. I dům na samotě může být pro jednoho romantické útočiště, pro druhého tíživou vzpomínkou a břemenem. A před jakou ostudou utíká umělec Pecháček ze vsi zpátky do města? Jedenáct populárních autorek a autorů ve svých povídkách vypráví o hledání domova na vesnici i ve městě, o útěcích za sny a ideály či úniky před vlastními stíny a životními přehmaty – zkrátka o obtížné cestě za lepším životem, ať už jej hledají městští hrdinové na idealizovaném venkově, nebo vesničtí obyvatelé v anonymitě velkoměst. (knihydobrovsky.cz)

Osm povídek současných českých autorů se vrací do doby, kdy často zbývalo jen doufat – před rok 1989… (knihydobrovsky.cz)

Helena kdysi utekla na samotu do lesů a dnes se vrací do města, kam tvrdila, že už nikdy nevkročí, a i Petra odešla na venkov za novým životem. Co bude muset dokázat Pavla, aby ji sousedé ve vesnici konečně přijali? Sen o útulné obci, kde lidé žijí v souladu s krajinou a zvířaty, někdy přináší bolestný náraz do reality. I dům na samotě může být pro jednoho romantické útočiště, pro druhého tíživou vzpomínkou a břemenem. A před jakou ostudou utíká umělec Pecháček ze vsi zpátky do města?Jedenáct populárních autorek a autorů ve svých povídkách vypráví o hledání domova na vesnici i ve městě, o útěcích za sny a ideály či úniky před vlastními stíny a životními přehmaty – zkrátka o obtížné cestě za lepším životem, ať už jej hledají městští hrdinové na idealizovaném venkově, nebo vesničtí obyvatelé v anonymitě velkoměst. (knihydobrovsky.cz)

Anynka v ústavu pro duševně choré, řeholnice Jitka v Bílé Vodě, Jana a Standova máma ve Standově bytě, paní Hanáková v cizí, bezejmenné Praze, Olina s rodiči v Berlíně, Jarda a Magda v obchodním domu Záře, Marie a její dcera Helenka – doma, v obýváku a kuchyni, Věrka s manželem a synem Kubíkem na výletě na leteckou základnu. Osm povídek současných českých autorů se vrací do doby, kdy naděje byla často to jediné, k čemu se mohl člověk upínat – před rok 1989. (knihydobrovsky.cz)

Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že své dceři konečně představit jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“ – a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny. Marie se chystá na sraz gymnázia po dvaceti letech a moc se jí tam nechce, protože ví, že hlavním tématem u stolu budou samozřejmě děti, zatímco Karla plánuje v Buenos Aires navštívit kurz češtiny, aby si konečně mohla promluvit se svou matkou… Deset populárních autorek a deset příběhů ženských – vlastně až na jednu výjimku – hrdinek, které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát. (knihydobrovsky.cz)

Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že své dceři konečně představit jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“ – a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny. Marie se chystá na sraz gymnázia po dvaceti letech a moc se jí tam nechce, protože ví, že hlavním tématem u stolu budou samozřejmě děti, zatímco Karla plánuje v Buenos Aires navštívit kurz češtiny, aby si konečně mohla promluvit se svou matkou… Deset populárních autorek a deset příběhů ženských – vlastně až na jednu výjimku – hrdinek, které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že dceři konečně představí jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“, a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny. Marie se chystá na sraz gymnázia po dvaceti letech a moc se jí tam nechce, protože ví, že hlavním tématem u stolu budou samozřejmě děti, zatímco Karla plánuje v Buenos Aires navštívit kurz češtiny, aby si konečně mohla promluvit se svou matkou… Deset populárních autorek a deset příběhů ženských (vlastně až na jednu výjimku) hrdinek, které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Richard místo do školy chodí do hospody, Jindřiška shání omluvenku na venerologii, Veronika zase místo školy na gynekologii zjišťuje, jestli není náhodou těhotná s Honzou. Aleš si vzal Marcelu, protože byla tehdy na lyžáku tak neodbytná, Anita jede na romantický čundr se dvěma spolužáky. Těhotná Anežka byla dřív oblíbená učitelka, než se stal ten malér u jezera. Posmívaný tlouštík Vítek se po svém vypořádá s posměšky spolužáků i nepřízní osudu. S hrdiny povídek deseti známých českých autorů a autorek se vracíme do školních let, prožíváme s nimi znovu patálie, lásky, bolesti a mladické hledání sebe sama. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Richard místo do školy chodí do hospody, Jindřiška shání omluvenku na venerologii, Veronika zase místo školy na gynekologii zjišťuje, jestli není náhodou těhotná s Honzou. Aleš si vzal Marcelu, protože byla tehdy na lyžáku tak neodbytná, Anita jede na romantický čundr se dvěma spolužáky. Těhotná Anežka byla dřív oblíbená učitelka, než se stal ten malér u jezera. Posmívaný tlouštík Vítek se po svém vypořádá s posměšky spolužáků i nepřízní osudu. S hrdiny povídek deseti známých českých autorů a autorek se vracíme do školních let, prožíváme s nimi znovu patálie, lásky, bolesti a mladické hledání sebe sama. (knihydobrovsky.cz)

Richard místo do školy chodí do hospody, Jindřiška shání omluvenku na venerologii, Veronika zase místo školy na gynekologii zjišťuje, jestli není náhodou těhotná s Honzou. Aleš si vzal Marcelu, protože byla tehdy na lyžáku tak neodbytná, Anita jede na romantický čundr se dvěma spolužáky. Těhotná Anežka byla dřív oblíbená učitelka, než se stal ten malér u jezera. Posmívaný tlouštík Vítek se po svém vypořádá s posměšky spolužáků i nepřízní osudu.S hrdiny povídek deseti známých českých autorů a autorek se vracíme do školních let, prožíváme s nimi znovu patálie, lásky, bolesti a mladické hledání sebe sama. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Melancholický román o všech minulých, současných, utajených a nádherně prožitých láskách. Novinka od autorky, která si podmanila srdce českých čtenářů i posluchačů audioknih. Jedenadvacetiletá Justine žije se svým bratrancem Julesem u babičky s dědou, protože jejich rodiče společně zahynuli při autonehodě. Justine pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců Hortenzie a staré lidi nade všechno miluje. Učarovala jí zejména téměř stoletá Hélène, která vždycky snila o tom, že se naučí číst. Justine a Hélène se brzy spřátelí, svěřují si, co se jim v životě kdysi přihodilo i co se děje právě teď, a objevují věci, které by jedna bez druhé nikdy nespatřily. Justine díky Hélène začne také pátrat po tom, jaká temná tajemství skrývá její vlastní minulost. Tento podmanivý román byl oceněn třinácti literárními cenami, mimo jiné národní cenou Lions de littérature 2016, cenou Chronos 2016 nebo Lire Élire 2016. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Rodiče vidí ve svých dětech budoucnost, děti vidí ve svých rodičích minulost. Problém je - jak spolu rozumně vyjít, když se z dětí stávají dospělí... Bratři Krausové o tom vědí ledacos a rádi se o své trampoty podělí s těmi, kdo berou tyto situace příliš vážně. Originální a autentické autorské čtení z knihy Ivana Krause doplňuje řada vtipných glos a poznámek. Záznam představení z pražské Violy. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Říká se, že láska hory přenáší, že zamilovaní dokážou pro své milé udělat cokoli. Ale jaké to je, když všichni milují jednoho člověka? Vítejte v Rusku po epidemii finské krvácivé horečky, která v roce 1915 vyhladila téměř celé lidstvo. Na troskách civilizace se rodí nový řád, ovládaný jedinci s neodolatelnou osobní aurou, které všichni v jejich okolí zbožňují a bezodkladně plní všechna jejich přání. Jedním takovým je i kníže Igor, samozvaný vládce rozlehlých sibiřských stepí. Igor se chce stát novým carem, chce si podmanit celé Rusko, a proto vysílá jednoho se svých bojarů – Jana Faláře, bývalého nástrojaře z Prahy – na tajnou sebevražednou misi do Samary. Jenže Falář má tajemství. Již dávno není knížeti zcela oddaný. Dokáže svůj úkol splnit? Splnit a přežít? Jak ho ovlivní setkání s osamělým lovcem Děrzu a divokými amazonkami z Petrohradu? Vydejte se na dobrodružnou cestu fascinujícím post-apokalyptickým světem, transformovaným zaslepenou psovskou láskou a vzdorem proti ní. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,V roce 2009 vyšel v Supraphonu dvoudiskový komplet s názvem Zdeněk Svěrák Povídky. Obsahoval šest příběhů ze stejnojmenné knihy, vydané nakladatelstvím Fragment, čtených autorem. Čtyři povídky se do tehdejšího vydání nevešly, a proto vycházejí nyní samostatně. Tato nová vyprávění spojují překvapivé pointy, věrohodné a zajímavé osudy hrdinů, citlivě sdělené detaily a postřehy. Svým literárním dílem si Zdeněk Svěrák plní dávné přání z mládí být spisovatelem. Úspěch u čtenářů i posluchačů svědčí o tom, že své sny uskutečnil dobře. Nejen autorsky, ale i interpretačně dodává Zdeněk Svěrák svému výtečnému vyprávění humor, touhu a smyslnost, je schopný jemných nuancí v přesvědčivosti postav (farář Zbyšek Pzontek z Tetřeva, Vendula z Fotografa, ústřední hrdina povídky Podvodník nebo Věrka z Horké neděle). Půvab této Svěrákovy práce spočívá v umění přesného vyjádření, v tajemství, erotickém vábení a vždy překvapivém závěru. Právem může být jeho dílo srovnáváno s tvorbou našich největších povídkářů. Vynechané povídky, které se nevešly do prvního kompletu audioknihy, mistrovské dílo oblíbeného autora! (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Krátká humorná zamyšlení nad lidskými a společenskými nešvary. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Boží cesty jsou nevyzpytatelné a nekonvenční farářka Martina Viktorie Kopecká o tom ví své. Valnou většinu jejího života se nezdálo, že bude aspirovat na službu v církvi – a přesto je dnes výraznou postavou Církve československé husitské. Jak vypadá život moderní farářky? To se dozvíte v jejích zápiscích, které se odvíjejí v rytmu církevního roku a nabízejí neopakovatelný vhled do zážitků ženy-kněze: od bohoslužeb až po setkání s papežem Františkem. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Faráři i farářky jsou neustále připraveni naslouchat ostatním. Co se ale děje v jejich duši? Martina Viktorie Kopecká dává v nebývale otevřené zpovědi nahlédnout do svého vnitřního světa. Co si myslí o celibátu a založení rodiny? Jak vnímá vážné nemoci a odcházení farníků? Je ze služby někdy unavená? A jaké podoby může mít duchovní praxe v době zaměřené na výkon a hmotné statky? Sbírku nadčasových úvah doplňují rozhovory, v nichž nejznámější česká farářka vůbec poprvé promlouvá i o nečekaných tématech. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Boží cesty jsou nevyzpytatelné a nekonvenční farářka Martina Viktorie Kopecká o tom ví své. Valnou většinu jejího života se nezdálo, že bude aspirovat na službu v církvi – a přesto je dnes výraznou postavou Církve československé husitské. Jak vypadá život moderní farářky? To se dozvíte v jejích zápiscích, které se odvíjejí v rytmu církevního roku a nabízejí neopakovatelný vhled do zážitků ženy-kněze: od bohoslužeb až po setkání s papežem Františkem. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Faráři i farářky jsou neustále připraveni naslouchat ostatním. Co se ale děje v jejich duši? Martina Viktorie Kopecká dává v nebývale otevřené zpovědi nahlédnout do svého vnitřního světa. Co si myslí o celibátu a založení rodiny? Jak vnímá vážné nemoci a odcházení svých farníků? Je ze služby někdy unavená? A jaké podoby může mít duchovní praxe v době zaměřené na výkon a hmotné statky? Sbírku nadčasových úvah doplňují rozhovory, v nichž nejznámější česká farářka vůbec poprvé promlouvá i o nečekaných tématech. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Rodiče vidí ve svých dětech budoucnost, děti vidí ve svých rodičích minulost. Problém je - jak spolu rozumně vyjít, když se z dětí stávají dospělí... Bratři Krausové o tom vědí ledacos a rádi se o své trampoty podělí s těmi, kdo berou tyto situace příliš vážně. Originální a autentické autorské čtení z knihy Ivana Krause doplňuje řada vtipných glos a poznámek. Záznam představení z pražské Violy. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Ukázky z her Františka Hrubína Srpnová neděle a Křišťálová noc vydal Supraphon v minulosti na různých kompilačních albech - nyní tyto ukázky vychází na titulu určeném pouze pro digitální trh poprvé společně. (knihydobrovsky.cz)

Křížovky nejen na neděli, klasické luštění na 168 stranách! Křížovky jsou doplněné vtipy pro zasmání dále citáty například Jaroslava Haška a mnohé další. Přejeme příjemné luštění! (knihydobrovsky.cz)