Potemnělé větve - nikolaj frobenius

Fascinující román, ve kterém se hlavní hrdina, spisovatel Jo Uddermann, snaží odpovědět na otázku, co je podstatou samotného zla.Jo žije spokojeně se svou rodinou a dcerou Emmou. Pak se dozvídá, že Georg, jeho kamarád z dětství, jenž se pokusil podpálit jejich školu, nedávno zemřel ve věznici v Irsku. Rozhodne se proto napsat autobiografický román, ve kterém se snaží rozebrat Georgovu dětskou duši, důvod jeho násilnických sklonů a příčinu, proč vznikaly jeho kresby, ze kterých běhal mráz po zádech a které děsily celé okolí. Jakmile se však kniha objeví na pultech knihkupectví, začnou se kolem Joa dít zvláštní věci. Dveře zůstávají dokořán, někdo přes noc uřezal barbínám Joovy dcery Emmy hlavy, Joovi přicházejí mmsky, na kterých se líbá se svou milenkou Katinkou. Následujícího dne nalézají Katinku mrtvou… Kdo ji zavraždil?Co je ještě skutečné a co je už sen? Někdo se snaží žít Joův život a neváhá jít za hranici života a smrti. (knihydobrovsky.cz)

Román se odehrává ve Francii 18. století. V přímořském městečku se ohavné lichvářce narodí chlapec jménem Latour. Kromě toho, že je po matce nebývale ošklivý, trpí zvláštní vadou: necítí bolest. Chce přijít tomuto handicapu na kloub a rozhodne se pitvat lidské mozky, katalogizovat jednotlivá centra mozku a hledat centrum bolesti. Když se cestou do Paříže seznámí s markýzem de Sade, stane se jeho pobočníkem a zapisovatelem. Oba projdou jako psanci vírem francouzské revoluce a znovu se setkají až v sanatoriu pro duševně choré. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (*1.4.1809 – † 4.3.1852) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola: Večery na samotě u Dikaňky /1832/ - dvoudílný soubor próz, humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek inspirovných ukrajinským folklorem Taras Bulba /1835/ - povídka vyprávějící o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům v 17.století. Petrohradské povídky /1835-42/ - povídky, ve kterých jsou hlavními postavami úředníci a umělci, lidé, kteří jsou ponižováni a kteří mají existenční problémy. Revizor /1836/ - satirická komedie kritizující nadčasové nešvary, jaké najdeme v každé společnosti bez ohledu na způsob mocenského řízení: byrokracii, přetvářku, korupci, mamon, hloupost. Jedná se o jednu z nejznámějších her ruského dramatu, ve kterém jsou zobrazeny rozmanité typy postav s pokřiveným charakterem Mrtvé duše /1842/ - příběh drobného podvodníčka Čičikova, který navštěvuje ruské statkáře, aby je přiměl ke geniálně prostoduché finanční spekulaci s prodejem „mrtvých duší“ zemřelých nevolníků, nelítostně zachycuje tehdejší realitu carského Ruska, kritizuje všechny složky ruské společenské i ekonomické struktury. Ženitba /1842/ - veselohra o nepodařených námluvách, kde se o jednu nevěstu uchází několik svérázných ženichů. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Nostalgické ohlédnutí za dětstvím stráveným v donských stepích. Niterné osobní svědectví mladého důstojníka dělostřelectva, který zakusil těžkosti první světové války a fatální následky bolševické revoluce, občanskou válku, vynucenou emigraci a odchod od rodiny i z milované vlasti.Represím nově nastoleného režimu Kelin unikl jen o vlásek. Na počátku 20. let totiž v rámci Ruské pomocné akce odcestoval do Československa, kde vystudoval lékařskou fakultu a začal působit jako obvodní lékař. Ani zde k němu ale osud nebyl vždy přívětivý. Čelit musel německé okupaci, příjezdu rudoarmějců, opakovanému věznění a krutým výslechům SMERŠe. I přes život, který si pro sebe, svou manželku i děti vybudoval, kozácká houževnatost a touha po vřelé náruči rodného Donu jeho srdce nikdy neopustily.Jeho memoáry vyšly v ruštině kompletně až v roce 2021. Předtím byly vydány jen v redukované podobě, kde byly vypuštěny pasáže popisující zvěrstva Rudé armády. Do češtiny je pro svá vnoučata začal překládat autorův syn Alexej Kelin. Knihu doprovázejí autentické fotografie. (knihydobrovsky.cz)

Při vyřizování záležitostí týkajících se pohřbu své matky, se kterou kdysi přerušil veškeré kontakty, se spisovatel Daniel Reis, hlavní hrdina románu Reisefieber, znovu ocitá v Paříži, ve městě svého dětství a dospívání. Při setkání s lidmi, kteří jeho matku blíže znali (s její nevlastní sestrou, se slepou psychoterapeutkou či se ženou matčina milence), návštěvou bytů, ve kterých bydlela, znovunalézání věcí, které vlastnila, a vedením tichého dialogu s ní nechává stále rychleji roztáčet spirálu svého osudu. „Cestovní horečka“, jak by zněl český překlad názvu knihy, odkazuje tudíž nejen na jméno hlavního hrdiny a na jeho pouť prostorem, ale zejména na jeho putování časem, kdy se mu neodbytně vynořují vzpomínky — kým jeho matka byla, proč odmítala mluvit o jeho otci či proč nechápala jeho neohrabané projevy lásky. Čtenář se tak stává svědkem složitého vnitřního zápasu o to, zda se Daniel svým sebezpytováním s nastalou situací vyrovná, zhojí rány ve svém srdci a najde sama sebe a své místo ve světě. Povede se říci nedořečené a odpustit zdánlivě neodpustitelné? (patro.cz)

Při vyřizování záležitostí týkajících se pohřbu své matky, se kteroukdysi přerušil veškeré kontakty, se spisovatel Daniel Reis, hlavníhrdina románu Reisefieber, znovu ocitá v Paříži, ve městě svéhodětství a dospívání. Při setkání s lidmi, kteří jeho matku blíže znali(s její nevlastní sestrou, se slepou psychoterapeutkou či se ženoumatčina milence), návštěvou bytů, ve kterých bydlela, znovunalézánívěcí, které vlastnila, a vedením tichého dialogu s ní nechává stálerychleji roztáčet spirálu svého osudu. "Cestovní horečka", jak by znělčeský překlad názvu knihy, odkazuje tudíž nejen na jméno hlavníhohrdiny a na jeho pouť prostorem, ale zejména na jeho putování časem,kdy se mu neodbytně vynořují vzpomínky - kým jeho matka byla, pročodmítala mluvit o jeho otci či proč nechápala jeho neohrabané projevylásky. Čtenář se tak stává svědkem složitého vnitřního zápasu o to,zda se Daniel svým sebezpytováním s nastalou situací vyrovná, zhojírány ve svém srdci a najde sama sebe a své místo ve světě. Povede seříci nedořečené a odpustit zdánlivě neodpustitelné?Łoziński získal za svůj románový debut Reisefieber Cenu Kościelských, jednu z nejrespektovanějších polských literárních cen. Jeho kniha již byla oceněna např. nadací Kultury (2. cena v roce 2006), v témže roce byla také nominována na cenu Nike. Porota Ceny Kościelských na Łozińského románu ocenila především "nezvyklou vyzrálost projevující se jak v kompoziční vrstvě díla, tak v jeho hluboce lidské problematice". (knihydobrovsky.cz)

Satirická komedie ruského klasika se baví hloupostí a nevzdělaností úředníků v provinčním ruském městečku, kteří naletí falešnému "revizorovi" Chlestakovovi, který nestydatě využívá jejich zkorumpovanost, úplatkářství a podlézavost. Vychází v překladu Zdeňka Mahlera jako 73. svazek edice D. (patro.cz)

Úvodní část monografie se zabývá životem a dílem legendárního francouzského malíře přelomu 19. a 20. století. Ve druhé části sleduje na konkrétních příkladech vliv, jaký mělo jeho vidění světa na francouzské umění před první světovou válkou, a ohlasy jeho tvorby v české kultuře do roku 1918. V očích meziválečné avantgardy prošlo vnímání Rousseauova díla proměnou od zábavné kuriozity až po nedílnou součást geneze moderního evropského malířství. Ve třetí, závěrečné části studie uvidíme s využitím dosud neznámých pramenů, jak se nejslavnější Rousseauův obraz dostal roku 1923 do Prahy a jak se s Celníkovým odkazem vypořádali tvůrci a teoretici od Josefa Čapka přes Karla Teiga a Adolfa Hoffmeistera až po Kamila Lhotáka. (patro.cz)

Slavná veselohra ruského klasika o nepodařených námluvách, kde se o jednu nevěstu uchází několik svérázných ženichů. (patro.cz)

V jednom pohádkovém městě jménem Kvítečkov žili človíčkové. Žádný z nich nebyl větší nežli maličká okurka... Človíčkové ale nebyli všichni stejní, jedni si říkali malíčkové a druzí malenky. A že jich tu žilo hodně... Kvítečkov byl domovem doktora Pilulkina, opravářů Šroubka a Vroubka, malíře Tubičky a milovníka sodovky Sirupčíka, ale také malenky Modroočky, doktorky Medunky a spousty dalších. Největší nezbeda ze všech byl ale Neználek. Říkalo se mu tak proto, že dočista nic nevěděl a neznal, ale zato si moc rád vymýšlel. Kvůli němu se obyvatelé Kvítečkova namočili do spousty lumpáren a nečekaných dobrodružství. Jednoho dne se dokonce malíčkové vypravili na výlet balónem! A nebýt malenek, kdoví, jak by to s nimi dopadlo. Nestárnoucí vyprávění plné laskavého ponaučení a humoru, které okouzlilo celé generace dětských čtenářů. (patro.cz)

Nové vydání klasického díla od N. V. Gogola | Revizor je satirická komedie ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola z roku 1836. Hra v pěti aktech pojednává o jediném dni řadového úředníka Chlestakova na návštěvě v malém provinčním městečku, kde je čisté svědomí raritním jevem. Kritizuje zkorumpovanost, hloupost a nevzdělanost tehdejší ruské byrokracie. Po premiéře se Gogol nevyhnutelně setkal se silnou kritikou právě té části společnosti, o jejíž zkaženosti pojednává. Na tyto útoky reagoval úvodním mottem knižního vydání: „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“Revizor dodnes patří k nejvýznamnějším dílům světové dramatické literatury. (knihydobrovsky.cz)

Slavná veselohra ruského klasika o nepodařených námluvách, kde se o jednu nevěstu uchází několik svérázných ženichů. Překlad Leoš Suchařípa. V edici D svazek 71. (knihydobrovsky.cz)

Satirická komedie ruského klasika se baví hloupostí a nevzdělaností úředníků v provinčním ruském městečku, kteří naletí falešnému "revizorovi" Chlestakovovi, který nestydatě využívá jejich zkorumpovanost, úplatkářství a podlézavost. (knihydobrovsky.cz)

Výbor ze čtenářsky oblíbených Gogolových povídek, které patří k tomu nejlepšímu z klasické ruské literatury. Příběhy Gogolových hrdinů jsou vesměs satirou na tupost a hamižnost carských úředníků a na dlouhý a zdánlivě marný boj s hmotnou nouzí. Nechybí jim ale nikdy laskavá, byť melancholická atmosféra starých ruských časů. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Človíčkové ale nebyli všichni stejní, jedni si říkali malíčkové a druzí malenky. A že jich tu žilo hodně... Kvítečkov byl domovem doktora Pilulkina, opravářů Šroubka a Vroubka, malíře Tubičky a milovníka sodovky Sirupčíka, ale také malenky Modroočky, doktorky Medunky a spousty dalších. Největší nezbeda ze všech byl ale Neználek. Říkalo se mu tak proto, že dočista nic nevěděl a neznal, ale zato si moc rád vymýšlel. Kvůli němu se obyvatelé Kvítečkova namočili do spousty lumpáren a nečekaných dobrodružství. Jednoho dne se dokonce malíčkové vypravili na výlet balónem! A nebýt malenek, kdoví, jak by to s nimi dopadlo. Nestárnoucí vyprávění plné laskavého ponaučení a humoru, které okouzlilo celé generace dětských čtenářů. (knihydobrovsky.cz)

Gogolovy Mrtvé duše jsou téměř jistě docela jiný román, než jste si dosud představovali. Tryská z něj svobodná, radostná energie uměleckého díla, které je první určitého druhu a nemá tedy vzor, jemuž by se snažilo vyrovnat nebo který by mělo napodobit. Setkáváme se zde s fantazmagorickými, rychle se měnícími obrazy, přetékajícími roztodivnými postavami a jevy. Skutečnost obdařená kvalitami až halucinogenními místy překotně proráží hranice reálného světa. Autor po právu mluvil o tomto románu jako o básni v próze, protože měnlivý tón a neodolatelný rytmus vět opravdu napomáhá sugestivnímu líčení svébytných individuálních postav i jevů. Jde o jedno z mála mistrovských děl, jejichž četba navždy změní způsob, jakým člověk vidí další knihy – a také život. Jen prosím neposlouchejte ty fádní učitele, kteří si tuhle nakažlivou grandiózní frašku spletli s pouhým satirickým líčením společenských poměrů. (patro.cz)

Vítejte ve světě, který v lecčem připomíná ten náš, přesto je úplně jiný. Celé čtvrti jsou zpustošeny a jejich hranice lemuje ostnatý drát. Patnáctiletý Saša je jedním z žoldáků obranné služby Vzteč. Poté, co byl obviněn ze zrady a vyhozen z prestižního gardového Učiliště, ho vzali jen k nim. Stačilo, že uměl střílet. Žoldácká brigáda se stane jeho novým domovem. Pak ale uslyší legendu o městě, ve kterém je mír a všeho je dostatek... (patro.cz)

Jedinečný a výjimečný ruský mistr se zabývá velmi zajímavou formou rozvíjení tělesných schopností, takzvanou „slovanskou gymnastikou“, jež údajně vychází ze starých vědomostí našich prapředků. Jedná se o nenáročný, nenamáhavý, mimořádně příjemný způsob cvičení. Tělo se při něm samo dostane do souladu a pokud je třeba, začne se uzdravovat či získávat zpět svou mnohdy zapomenutou přirozenost. Základem slovanské soustavy cvičení je „princip vlny“. Pohyb ve vlně je přírodní, harmonický, přirozený a efektivní způsob pohybu, který směřuje k dosažení duševní rovnováhy a psychického klidu, k rozvoji a zdokonalování těla, duše i ducha. Na vlnovém principu neboli „vlnění“ spočívá také tajemství zdraví, mládí nezávislého na věku, krásy, úspěchu i vychutnávání si životních radostí. Vlnový trénink těla a všech jeho životně důležitých orgánů včetně soustavy šlach je podstatou slovanské metodiky, s níž se v knize seznámíte. Důraz se klade na uvolnění. Díky zvládnutí cviků s využitím vlnového principu se tělo ozdravuje a organismus začíná skvěle zvládat všechny své vlnové fyziologické funkce. Přichází chápání pohybu v souladu se světem, pocit dokonalé kondice svalů, myšlení i síly. Ve vlně se harmonizují myšlenky s pocity a narůstá sebejistota. Zvyšuje se duševní síla, dochází k harmonickému vyladění vztahů s okolními lidmi a začínají se řešit mnohé problémy. Možná vás překvapí část knihy o tvaru rtů a úst – o tom, co tato část našeho těla prozrazuje o našem charakteru; s tím souvisí i uvedená cvičení pro zvětšení rtů. Další část tohoto učení se věnuje strachu a tomu, jak se jej zbavit, přičemž vám pomůže „pozice neohroženosti“ a další cvičení a pozoruhodná vysvětlení. Tomu, kdo se začne zabývat podstatou pohybu, našeho celkového fungování i vzájemných vztahů pod vedením Nikolaje Kudrjašova, se otevře úplně nový pohled na sebe a svět. Lze říci, že dojde ke zrození nového člověka s novými možnostmi. To vše dohromady pak znamená začátek nového, harmonického, a tedy i šťastného života plného příznivých emocí. (patro.cz)

Gogolovy Mrtvé duše jsou téměř jistě docela jiný román, než jste si dosud představovali. Tryská z něj svobodná, radostná energie uměleckého díla, které je první určitého druhu a nemá tedy vzor, jemuž by se snažilo vyrovnat nebo který by mělo napodobit. Setkáváme se zde s fantazmagorickými, rychle se měnícími obrazy, přetékajícími roztodivnými postavami a jevy. Skutečnost obdařená kvalitami až halucinogenními místy překotně proráží hranice reálného světa. Autor po právu mluvil o tomto románu jako o básni v próze, protože měnlivý tón a neodolatelný rytmus vět opravdu napomáhá sugestivnímu líčení svébytných individuálních postav i jevů. Jde o jedno z mála mistrovských děl, jejichž četba navždy změní způsob, jakým člověk vidí další knihy - a také život. Jen prosím neposlouchejte ty fádní učitele, kteří si tuhle nakažlivou grandiózní frašku spletli s pouhým satirickým líčením společenských poměrů. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Zaposlouchejte se do mistrovské scény, kdy notně podroušený Chlestakov rozvíjí velkolepou vizi o důležitosti své osoby předstíráním, že je místo obyčejného úředníka vysoce postavenou osobou, revizorem, který může ohrozit postavení a majetkové poměry v městečku, které se nachází v jakési Gubérii v Ruském Impériu. Premiéra Revizora se uskutečnila v roce 1836 a sklidila tvrdou kritiku: autor – tehdy mu bylo sedmadvacet let – se prý dopouští cynického a zlovolného pomlouvání Ruska. Že komedie nebyla stažena, o to se přičinil sám car Mikuláši I., který podle vyjádření Gercena při ní „umíral smíchy“. Revizor je jednou z nejhranějších komedií světového dramatu. – Proč? – Jednak asi proto, že (ne)mravy papalášů, a nejen těch provinčních, jsou vždy a všude stejné. V čase a prostoru se sice lehce liší svými projevy, ale nikoli podstatou: nadutostí, omezeností, hrabivostí, šejdířstvím, lhaním … V příběhu potentátů městečka, jež se snaží vlichotit domnělému revizoru z „centra“, navíc Gogol dokázal ony „kvality“ vyjádřit s takovou naléhavou konkrétností, že se z Chlestakova a ze všech těch Bobčinských, Dobčinských a Děržimordů, z nichž ždíme peníze, staly nesmrtelné typy. Rozhlasová nahrávka z roku 1973. (knihydobrovsky.cz)

Základem slovanské soustavy cvičení je princip vlny. Vlnový trénink těla a všech jeho životně důležitých orgánů včetně soustavy šlach je podstatou slovanské metodiky, s níž se v knize seznámíte. Díky zvládnutí cviků s využitím vlnového principu se tělo ozdravuje. Přichází pocit dokonalé kondice svalů a síly. Ve vlně se harmonizují i myšlenky a pocity. Dochází k harmonickému vyladění vztahů. Lze říci, že dochází ke zrození člověka s novými možnostmi! (knihydobrovsky.cz)

Poutavé životní sdělení, v podzimu života, známého ruského filosofa-emigranta. Vypořádává se se svými současníky - teologickými či filosofickými kolegy - a nestandardně hodnotí ruskou revoluci. Stále slyším, že mám "světové jméno". Pořád ke mně přijíždějí cizinci, dostávám nespočetné množství dopisů. Rozsáhlá korespondence mě činí nešťastným, protože ji strašně nemám rád a neovládám psaní dopisů. K mému údivu jsem se stal velmi váženým, úctyhodným, to znamená již seriózním, téměř někým jako učitelem života, vůdčím myslitelem. To vůbec neodpovídá mému cítění. Přál bych si, aby mi uvěřili čtenáři této autobiografie, že vůbec nejsem úctyhodný a seriózní člověk, vůbec nejsem učitel života, ale pouze hledač pravdy, buřič, existenciální filosof, chápaje tímto intenzivní existenciálnost samotného filosofa; avšak nejsem učitel, pedagog, ani vedoucí činitel. Moje vzrůstající známost mi dávala málo radosti, málo štěstí, ve které vůbec málo věřím. Jsem velmi málo ctižádostivý. Je ve mně velmi silný melancholický prvek, kterého si pravděpodobně ostatně druzí nevšímají kvůli mé uzavřenosti, lásce k vyhraněnosti a vtipnosti. (knihydobrovsky.cz)

Ruský psycholog se věnuje ojedinělému a zajímavému tématu: detailům našich běžných gest a pohybů, při jejichž určitém provedení můžeme dosáhnout lepších prožitků i účinků – v oblasti zdraví, psychické pohody, komunikace, vztahů a také sexuality. Autor odhaluje, kde se v motorice těla skrývají atributy ženského genu a kde najdeme projev genu mužského. Rozpracoval řadu metodických doporučení, jak používat gesta a neverbální komunikaci v různých životních situacích, a zejména pak v sexuálních vztazích. Cílem této publikace je přimět čtenáře k zamyšlení nad genderově zaměřeným neverbálním chováním každého jedince. Možná v textu naleznete odpovědi na mnohé niterné otázky, jež jsou spojené s tím, jakého pohlaví jste. To vše může být zajímavé právě v dnešní době, kdy probíhají bouřlivé debaty ohledně nového vnímání pohlaví v rámci lidské rasy a odvážných (či snad až šílených) návrhů na jejich uzákonění. Každé jednotlivé gesto, které je v knize analyzováno, je spojeno s ozdravnou, léčebnou a obohacující činností organismu, a to mnohem silněji, než si dokážeme představit. Tím je neverbální komunikace schopna přivést jedince na vyšší úroveň mezilidské komunikace a vztahů. Ostatně odborníci vždy tvrdili, že gesta – neverbální komunikace – jsou důležitější než řeč… (patro.cz)

Ruský psycholog se věnuje ojedinělému a zajímavému tématu: detailům našich běžných gest a pohybů, při jejichž určitém provedení můžeme dosáhnout lepších prožitků i účinků – v oblasti zdraví, psychické pohody, komunikace, vztahů a také sexuality. Autor odhaluje, kde se v motorice těla skrývají atributy ženského genu a kde najdeme projev genu mužského. Rozpracoval řadu metodických doporučení, jak používat gesta a neverbální komunikaci v různých životních situacích, a zejména pak v sexuálních vztazích. Cílem této publikace je přimět čtenáře k zamyšlení nad genderově zaměřeným neverbálním chováním každého jedince. Možná v textu naleznete odpovědi na mnohé niterné otázky, jež jsou spojené s tím, jakého pohlaví jste. To vše může být zajímavé právě v dnešní době, kdy probíhají bouřlivé debaty ohledně nového vnímání pohlaví v rámci lidské rasy a odvážných (či snad až šílených) návrhů na jejich uzákonění. Každé jednotlivé gesto, které je v knize analyzováno, je spojeno s ozdravnou, léčebnou a obohacující činností organismu, a to mnohem silněji, než si dokážeme představit. Tím je neverbální komunikace schopna přivést jedince na vyšší úroveň mezilidské komunikace a vztahů. Ostatně odborníci vždy tvrdili, že gesta – neverbální komunikace – jsou důležitější než řeč… (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z komentáře k původnímu LP albu 1 18 1305 vydaného Supraphonem v roce 1973: Nikolaj Vasiljevič Gogol, (1.4.1809–4.3.1852) "miloval pravdu a nenáviděl zvůli", jak se o něm vyjádřil N.G.Černyševskij; proto nemilosrdně tepal poměry v carském Rusku, přísně soudil bezpráví, obnažoval kořeny zla nespravedlivého společenského řádu. Čelné postavení ve světové literatuře získal především třemi vrcholnými díly: otřesným románem Mrtvé duše, jedinečnou komedií Revizor a skvělou burleskní Ženitbou. K nim přistupuje bohatství Gogolových kratších próz, jež svérázným způsobem charakterizují jak spisovatele, tak jeho vidění světa. Nejen stěžejní práce, i povídková tvorba Gogolova je neustálým zdrojem námětů pro film, divadlo, rozhlasovou i televizní dramaturgii. Vnitřní napětí jeho výpovědí, strhující dialog, pravdivé postižení skutečnosti života vytváří nejednou obrazy i čehosi neuchopitelného v lidském nitru. Snad právě proto vznikla dramatizace Bláznových zápisků jako divadelní monolog pro "jednoho herce"; jeviště jistě přispívá k ostře diferencovanému a niternému průniku do světa Gogolových hrdinů. Daumierovská kresba, naplněná ironií a sarkasmem, bolestí i hněvem, vyniká ještě více v rytmickém členění inscenace. Tísnivá kontrapunktická skladba duševního rozkladu člověka nabývá konkrétních forem před zraky diváků. Vzepření se světu končí u Popriščina v rozpadu myšlení, v nepřekonání sebe sama, v zoufalé prosbě o omilostnění těla. Tělo pohltilo duši jako sasanka oběť na dně oceánu. Gogol nepíše děj. Jako hudební skladatel rozvíjí symfonické téma. Příběh u něho zastupuje hnací síla básnické obrazotvornosti. U Gogola se psychologie rodí ze situace, obdobně jako v starých lidových hrách a jarmarečních podívaných, kam se obracel i Puškin.... Gogolova satira nastavuje zrcadlo všemu nelidskému. Vypovídá o vnitřní síle autorově, staví diváka, čtenáře i posluchače před "okamžikem pravdy". Popriščin pozbývá rozumu uprostřed kompromisu mezi egoismem touhy a omezeností moci. Jeho trýznivá kalvárie varuje člověka před vším nelidským. Gogol rozbíjí strnulé kategorie románového popisu. Činí z literatury vědomý celek v otázce angažovanosti a společenství, společenství a reality. Svým groteskně "modelovým" dramatem Bláznových zápisků akcentuje, byť na malé ploše, téma, kterým žije moderní literatura: vztah člověka a společnosti. Gramofonová nahrávka ponechává celkovou kompozici představení. Nevynechává žádný z obrazů bláznova deníku. Snaží se postihnout psychologicky složitý svět hrdiny v řadě jemných nuancí a detailů, které jsou specifické pro tento druh herecké a režijní práce. Před posluchače tak předstupuje zajímavý pokus o záznam monologického představení v celé jeho barevné a výrazové šíři. Jaroslav Gillar (knihydobrovsky.cz)

F. X. Šalda, jehož kritického ducha těžko někdo vyhlížející z našich zašlých kulis překoná, napsal v jednom svém textu: "Česká duše chovala se naopak v téhleté moderní revoluci velmi krotce a obojace: zapálila po svíčce i Bohu i čertu; v této neutralitě jest její slabost a vina, ne ve vzpouře, dovršené ať již tragicky, ať lehkomyslně." S revolucí, spokojenou neangažovaností, bohem i čertem bojoval i Nikolaj Terlecký. (knihydobrovsky.cz)

Aby nám páteř bezbolestně, dlouho a správně fungovala, je nezbytné zpevňovat svalstvo, které ji podepírá, ale zároveň také správně uvolňovat celý opěrný systém těla. A právě toho lze dosáhnout pomocí cvičební metody, jež je představena v této knize. Výchozí pozicí pro všechny uvedené cviky je vždy leh. Nejde přitom pouze o klasický leh na zemi, neboť cvičenec zaujímá specifickou polohu, při níž dosahuje plného uvolnění svalstva. Postupně se však učí zapojovat všechny klouby a celou páteř, přičemž - přestože jsou zatěžovány jednotlivé svalové partie - tělo jako celek odpočívá. Tato cvičení lze provádět i při zdravotních problémech, jelikož se jedná o jemné, nenásilné a celkově velmi prospěšné speciální cviky. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Revizor je pětiaktová satirická komedie ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, patřící k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury. Autor svou hrou, zachycující tupost, nevzdělanost a zkaženost úředníků v jednom ruském provinčním městečku prolezlém korupcí a různými jinými neřestmi, nastavil zrcadlo všem, jejichž charakter je pokřiven podlézavostí a úplatkářstvím. (knihydobrovsky.cz)

Stylizovaná románová kronika Až se hnou vody (v definitivní podobě vydaná rusky roku 1872) zůstala u nás na rozdíl od Leskovových známých povídek a románů stranou pozornosti - česky vyšla poprvé a naposledy před více než sto dvaceti lety (1903). Nový překlad Jana Machonina potvrzuje neobyčejnou živost a modernost této prózy, v níž Leskov více než jinde opustil formu románu, využíval odcizené perspektivy jakoby filmového vypravěče a ve střídání různých stylových rovin výrazně obohatil jazyk prvky odposlouchané reci. Do bezmála idylického prostředí jednoho ruského městečka, zvláště malého společenství jeho pravoslavných duchovních, proniká atmosféra moderní doby, volnomyšlenkářství a nihilismus, jak se tehdy nové myšlenkové proudy v Rusku označovaly. Tyto střety probouzejí k životu zápletky, jejichž bizarnost nabývá místy až absurdních poloh. Tak Leskov utkal podivuhodnou sít směšných i dojemných příhod, z níž vyvstává působivý obraz duchovní a materiální podstaty Ruska 19. století v celé jeho složitosti. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - Miniserie je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. - Nikolaj Vasiljevič Gogol, čte Jan Pivec Minisérie Divadlo, divadlo, divadlo je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým.NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL (*1.4.1809 – † 4.3.1852) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován.Díla Nikolaje Vasiljeviče Gogola:Večery na samotě u Dikaňky /1832/ - dvoudílný soubor próz, humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek inspirovných ukrajinským folkloremTaras Bulba /1835/ - povídka vyprávějící o boji ukrajinských kozáků proti polským magnátům v 17.století. Petrohradské povídky /1835-42/ - povídky, ve kterých jsou hlavními postavami úředníci a umělci, lidé, kteří jsou ponižováni a kteří mají existenční problémy. Revizor /1836/ - satirická komedie kritizující nadčasové nešvary, jaké najdeme v každé... (alza.cz)

Od najstarších písomných správ o predkoch Slovanov rozoberá autor postupne Venedov, Antov, východných i západných Slovanov, pobaltských Slovanov atď,. ich osídlenia, spoločenské zriadenia v akých žili, slovanské opevnenia a hrady. Čomu sa venovali, ako vyzerali, aké mali zvyky a náboženské predstavy. Potom postupne uvádza jednotlivé štátne útvary, ktoré Slovania v dávnej minulosti vytvorili od Samovej ríše, Českomoravské kniežatstvá, Poľské kniežatstvá, Bulharské cisárstvo, ale aj prvé Srbské a Chorvátske štátne útvary. Jednotlivých vládcov a ich osudy. (patro.cz)

eBook:,Autor nastoupil ve věku 18 let, tedy rovnou ze školy, na nejkrvavější úsek Leningradského a Volchovského frontu. Jako voják Rudé armády došel až do Berlína. Zázrakem zůstal na živu. Svoje vzpomínky na válku napsal proto, aby se osvobodil od strašných zážitků. Čtenář v nich nenajde ani lehké čtivo, ani hurávlastenecké popisy bojů. Obsahem je výpověď o skutečné podobě války na východní frontě, o které oficiální publikace, ale i vzpomínková literatura mlčí. Nad stránkami této knihy mrazí – tak otevřená výpověď o drastických činech na obou stranách fronty nemá obdoby. Dosud jsme byli zvyklí číst o zvěrstvech nacistických armád na východní frontě; i o těch je zde řeč, ale především se jedná o otřesnou výpověď, jak drasticky zacházeli sovětští velitelé s vlastními vojáky, jak je bez rozmyslu a bez jakéhokoli náznaku taktiky hnali čelně proti nepříteli. Němci si svoje lidské zdroje v rámci možností šetřili, na opačné straně fronty o něčem takovém nemohlo být ani řeči. Otřesné praktiky NKVD a SMERŠ se potom obrátily i proti obyvatelstvu na dobytých územích. Sovětští vojáci drancovali a znásilňovali na přímý rozkaz velení… Knihu doprovázejí unikátní fotografie samotného autora, dále snímky D. F. Onochina, oficiálního fotografa divize, ve které Nikulin sloužil, – a H. Vierse, německého vojáka, který bojoval na druhé straně fronty a dlouho po válce se s autorem seznámil a spřátelil. O autorovi Nikolaj Nikolajevič Nikulin se narodil v roce 1923. V červnu roku 1941 absolvoval střední školu v Leningradě a v červenci téhož roku byl povolán do armády. Svou účast ve válce zakončil v Berlíně. Ve válce byl čtyřikrát raněn a jako válečný invalida v roce1945 demobilizován. V roce 1950 absolvoval fakultu historie Leningradské státní univerzity. Od roku 1948 pracoval téměř 60 let v Ermitáži jako kustod sbírek holandského a německého malířství. Zemřel v roce 2009. (knihydobrovsky.cz)

Ruský myslitel Nikolaj Losskij (1870-1965) se nesmazatelně vepsal do duchovního a intelektuálního života prvorepublikového Československa a v době válečného rozdělení republiky plodně působil též na Slovensku. Ještě před příchodem Losského do Československa představil jeho světonázor František Krejčí. Hlubší poznání ovšem přinesly Losského vlastní studie v časopise Ruch filosofický, kde také Losskij získal okruh intelektuálně a duchovně spřízněných duší. Jeho přáteli se stali Karel Vorovka a Ferdinand Pelikán, kteří se ruským myšlením profesně zabývali. Zvláštní sympatie si u Losského získal Vladimír Hoppe a bratři Ctibor a Miloš Bezděkovi. V této monografii je Losského působení představeno nejen na základě biografických a bibliografických dat, ale především je interpretováno metodologií využívanou ve spirituální teologii. Nosnými tématy k teologické reflexi jsou Losského pojetí mystické intuice a duchovní rozvoj osobnosti. (knihydobrovsky.cz)

Vítejte ve světě, který v lecčem připomíná ten náš, přesto je úplně jiný. Celé čtvrti jsou zpustošeny a jejich hranice lemuje ostnatý drát. Patnáctiletý Saša je jedním z žoldáků obranné služby Vzteč. Poté, co byl obviněn ze zrady a vyhozen z prestižního gardového Učiliště, ho vzali jen k nim. Stačilo, že uměl střílet. Žoldácká brigáda se stane jeho novým domovem. Pak ale uslyší legendu o městě, ve kterém je mír a všeho je dostatek... (knihydobrovsky.cz)

Autor se ve vzpomínkách vrací do dětství, které narušila první světová válka a bolševická revoluce v SSSR. V jedenácti letech se svými rodiči emigroval do Estonska, strastiplná pouť byla poznamenána dokonce smrtí autorova bratra a sestry. Teprve v Tallinu se situace zlepšila. Mladý Andrejev získal možnost studovat a v roce 1927 dokončil studia v Praze, která se mu stala dalším domovem. Prožil zde nacistickou okupaci, ale po skončení druhé světové války byl zatčen sovětskou kontrarozvědkou SMERŠ, která pátrala po ruských emigrantech. Andrejev byl uvězněn nejprve na českém území, později v Německu. V roce 1948 byl propuštěn a přijal nabídku, aby přednášel na Univerzitě v Cambridgi. Dopisoval si s mnoha význačnými ruskými emigranty a zajímal se o dění v SSSR. Kvůli oční chorobě natočil část vzpomínek na magnetofonový pásek a o vydání se zasloužila jeho dcera, pedagožka na Oxfordské univerzitě. (knihydobrovsky.cz)

Od najstarších písomných správ o predkoch Slovanov rozoberá autor postupne Venedov, Antov, východných i západných Slovanov, pobaltských Slovanov atď,. ich osídlenia, spoločenské zriadenia v akých žili, slovanské opevnenia a hrady. Čomu sa venovali, ako vyzerali, aké mali zvyky a náboženské predstavy. Potom postupne uvádza jednotlivé štátne útvary, ktoré Slovania v dávnej minulosti vytvorili od Samovej ríše, Českomoravské kniežatstvá, Poľské kniežatstvá, Bulharské cisárstvo, ale aj prvé Srbské a Chorvátske štátne útvary. Jednotlivých vládcov a ich osudy. (knihydobrovsky.cz)

Nikolaj Semjonovič Leskov (1831 – 1895) bol ruský prozaik, publicista a literárny kritik. Na rozdiel od mnohých slávnych spisovateľov tej doby nepochádzal zo šľachtických kruhov a v centre jeho záujmu boli nižšie spoločenské vrstvy. Vo svojich dielach zobrazoval najmä každodenný a duchovný život meštianstva. Pre svoje výrazne kritické názory na Rusko a pravoslávnu cirkev nielenže nemohol pracovať v štátnej službe, ale odmietavý postoj voči ruským utopistom a revolucionárom ho takmer úplne vyčlenil zo spoločnosti. Lady Macbeth z Mcenského okresu z roku 1865 je dramatický príbeh jednoduchej ruskej ženy, ktorá bola vďaka otrockému manželskému zväzku uvrhnutá do zatuchnutého kupeckého prostredia a snaží sa z neho vymaniť sériou krvavých zločinov. Novelu niekoľkokrát úspešne sfilmovali, ale celosvetovo ju preslávila najmä rovnomenná opera Dmitrija Šostakoviča. Ruská a neskôr sovietska kultúrna byrokracia Leskova považovala za otravného (buržoázneho) spisovateľa, ktorý svojou „surovou, erotickou a zločineckou“ novelou škodí dobrému menu ruskej literatúry a prózu bola ochotná akceptovať len ako odstrašujúci príklad neprístojnej ženskej zmyselnosti. Nepomohlo ani hudobné spracovanie a operu po niekoľkých reprízach stiahli z repertoáru moskovského Bolšovo teatra, pretože krátko po jej uvedení vyšiel v komunistickom denníku Pravda článok s názvom Chaos namiesto hudby. V texte, ktorého autorom bol zrejme sám Josif Stalin sa okrem iného píše: „Skladateľ zrejme úplne zabudol, čo od neho sovietski poslucháči očakávajú. Podľa všetkého úmyselne zašifroval svoju hudbu a zamotal jej znenie tak, aby ju ocenili len estéti-formalisti, ktorí stratili zdravý vkus.“ Tento postoj na dlhé desaťročia poznačil aj vnímanie samotnej predlohy. Aj ďalšie tri rozsiahle poviedky v tomto výbere zobrazujú zložité osudy žien v „tradičnej“ ruskej rodine a spoločnosti. Rozhodne sa však nedajú považovať za romantický pohľad do zákutí širokej ruskej duše, ale skôr za potvrdenie jej zlovestnej podstaty (knihydobrovsky.cz)

Autor se zaměřuje na duchovní, kulturní a ideové dějiny Ruska a ukazuje, že Rusové jsou svým bytostným založením národem Východu. Tomu odpovídá charakter státu, vztah mezi sociálními třídami a dlouhodobé smýšlení elit. Nikolaj Berďajev napsal své eseje o ruském komunismu okolo poloviny třicátých let 20. století. Kniha vyšla poprvé anglicky v roce 1937, pak následovaly překlady do dalších západních jazyků, ruský originál byl publikován v Paříži teprve roku 1955. Berďajevova práce neztrácí svou aktuálnost a dnešní čtenář si díky ní jasně uvědomí, že konstantními rysy ruského myšlení jsou fanatismus a asketismus, hluboký nihilismus, revolucionářství, dogmatický kult lidu a sen o jeho domnělém osvobození. (knihydobrovsky.cz)

Studie se zabývá analýzou povahy vědy ve filosofických koncepcích minulého století. Autor vychází z toho, že dynamika kultury ovlivňuje postavení vědy, posuny v jejích společenských rolích, strukturu (jazyk, logiku, metodologii), život vědecké komunity. Proměna kulturního prostoru, jehož součástí věda je, zakládá početné obrazy vědy. Autor srovnává několik vlivných přístupů a modelů (novokantovství, fenomenologii, logický empirismus, kritický racionalismus) se záměrem ukázat jejích propojenost a komplementární povahu. Studie odůvodňuje, že bohatství vědecké racionality podmiňuje a legitimizuje pluralitu jejich obrazů. Autor analyzuje a prezentuje některé z nich. (patro.cz)

Studie se zabývá analýzou povahy vědy ve filosofických koncepcích minulého století. Autor vychází z toho, že dynamika kultury ovlivňuje postavení vědy, posuny v jejích společenských rolích, strukturu (jazyk, logiku, metodologii), život vědecké komunity. Proměna kulturního prostoru, jehož součástí věda je, zakládá početné obrazy vědy. Autor srovnává několik vlivných přístupů a modelů (novokantovství, fenomenologii, logický empirismus, kritický racionalismus) se záměrem ukázat jejích propojenost a komplementární povahu. Studie odůvodňuje, že bohatství vědecké racionality podmiňuje a legitimizuje pluralitu jejich obrazů. Autor analyzuje a prezentuje některé z nich. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Nikolaj Alexejevič Sokolov ZAVRAŽDĚNÍ CARSKÉ RODINY Dokumenty a vyšetřování Přeložil Jan Kessler S doslovem nakladatele V roce 1918 byli v Jekatěrinburgu zavražděni na pokyn Lenina car Mikuláš Romanov, jeho manželka Alexandra, jejich pět dětí (Olga, Taťána, Marie, Anastázie a Alexej) a všichni ti, kdo se rozhodli jít s nimi do zajetí: doktor Botkin, služebná Děmidová, komorník Alexej Trupp a kuchař Charitonov. K městu se totiž blížili českoslovenští legionáři a sibiřská armáda admirála Kolčakova. Jekatěrinburg byl skutečně krátce po vraždě dobyt čs. legiemi a ihned bylo zahájeno vyšetřování. Vyšetřovatelem byl jmenován šestatřicetiletý Nikolaj Alexejevič Sokolov (1882–1924). Ten se ujal práce s nevšední vervou a pokračoval v něm až do posledních chvil, kdy už byl Kolčak mrtev a na Ural a Sibiř se vrátila sovětská moc. Usilovné práce na případu se nevzdal ani v emigraci ve Francii. Jeho dílo přerušila až smrt na srdeční mrtvici, bezpochyby v důsledku fanatického vypětí. Sokolov shromáždil stovky telegramů, doličných předmětů a desítky výpovědí, ale těla nikdy nenašel. Proto také krátce po vraždě začaly vznikat fámy, že se někdo z rodiny Romanovců možná zachránil. Dokumenty a výsledky Sokolovova vyšetřování už nikdo podstatně nedoplnil. Naopak, z jeho práce nesčíslněkrát čerpali nejen historikové, ale například i filmaři. V knize je shromážděno vše, co se Sokolovu podařilo do roku 1924 zjistit. Obsah knihy se ovšem netýká pouze vyšetřování samotného; Sokolov rekonstruuje celou historii konce carské rodiny, od carova zatčení, přes pobyt v Tobolsku, převoz do Jekatěrinburgu, samotný průběh vraždy, snahy vrahů ukrýt těla, další osudy vrahů a také osudy některých dalších zavražděných Romanovců. Místy se text čte jako napínavý román. V doslovu nakladatele je potom stručně vypsána historie nálezu všech těl popravených, které ruská pravoslavná církev dnes uctívá jako „svaté mučedníky“, jakož i průběh jejich identifikace. Kniha je doplněna 114 černobílými fotografiemi. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Komentář k původnímu albu (1 18 1477) z roku 1974: Nikolaj Vasiljevič Gogol žil v letech 1809 až 1852. Dětství strávil v romantickém prostředí rodného statku na Ukrajině a své první literární pokusy začal psát už na gymnasiu. Když mu bylo šestnáct, zemřel car Alexander a děkabristé se pokusili využít historické příležitosti: omezit samoděržaví ústavou. Jejich povstání však bylo krutě potlačené a nový car Mikuláš I. nastolil mnohaleté období útisku a zpátečnictví. Životy spisovatelů Gribojedova, Puškina, Lermontova, Gogola, Dostojevského a mnoha jiných jsou dokladem, jak každá samostatná myšlenka musela narazit na zeď tupé autority. O Mikulášovi I. se vypravuje, že dostal na stůl jakousi úřední zprávu náhodou končící slovem pokrok. Připsal k ní: "Pokrok? Jaký pokrok? Vymýtit toto slovo z úředního jazyka." A přesto spisovatel a filosof A. I. Gercen o této době řekl, že "navenek se otročilo, ale uvnitř se lidé osvobozovali". S myšlenkami děkabristického povstání byla tak či onak spjata celá literární generace; vznikl literární proud, který chtěl být analyzujícím, ale velmi rychle byl nazván obviňujícím. A do něho se zařadil i Gogol. Jeho dvě hry (Ženitba a Revizor), jak poznamenal Bohumil Mathesius, vlastně nemají hrdinu - jsou to pohledy do celé společnosti a jejího způsobu života. Revizor vznikl v roce 1836 a vzbudil takové pozdvižení, že autor raději opustil Rusko a řadu příštích let prožil v cizině. Věc však měla pikantní pozadí: provozování Revizora povolil sám car a pochopil ho tak málo, že se při představení smál, až slzel... Po Revizorovi se Gogol pustil do práce na svém vrcholném díle, na románu Mrtvé duše. Uveřejnil ho v roce 1842 a - opět dle Gercena - "otřásl celým Ruskem". Ale tíha doby nakonec umělce přece jenom zlomila. V roce 1847 uveřejnil výbor ze svých dopisů, kde pod vlivem slavjanofilství a pasivního náboženství obhajoval starý řád a dokonce omlouval nelidské nevolnictví. Nakonec však i svým pádem dal podnět k události, která byla pro duchovní vývoj Ruska neobyčejně podnětná. Na výbor z korespondence odpověděl Bělinskij - žil tou dobou také v zahraničí - slavným "Listem Gogolovi". "List" se šířil v opisech po celém Rusku, vzdělaní lidé se mu učili zpaměti, Dostojevskij a Petraševskij šli za jeho předčítání na Sibiř - ale stal se živým programem pokrokového Ruska. Johann Wolfgang Goethe se narodil 1749 jako syn frankfurtského měšťana a zemřel 1832 jako výmarský dvořan a - po obrovskou část vzdělané Evropy - jako vladař tehdejšího literárního Olympu. Engels vystihl, jak se celý jeho život i myšlení pohybuje mezi těmito dvěma póly: "Neustále v něm bojuje geniální básník, jemuž se hnusí ubohost prostředí, s obezřetným synáčkem frankfurtského radního, respektive výmarským tajným radou, který se cítí nucen uzavřít s touto ubohostí příměří a zvyknout si na ni. A tak je Goethe hned obrovský, hned maličký..." Ale právě tak, jako jeho život byl věrným odrazem doby vzestupu měšťáctva až k osvobozující francouzské revoluci (Goethe ji přivítal slovy: "Z tohoto místa a od tohoto dne začíná nová epocha lidských dějin"), čerpal i jeho způsob myšlení přímo nenasytně z nových myšlenkových proudů, především z obrovského rozvoje všeobecného vzdělání a z rozkvětu přírodních věd, jímž se za jeho života otevřely nedozírné perspektivy. Závrať z vědění, z moci, která je s ním spojena, z mravní odpovědnosti, kterou s sebou přináší (jak aktuální myšlenka právě v našem atomovém věku!), přerod člověka vědoucího v člověka jednajícího - to jsou otázky, které přiměly básníka blížícího se už šedesátce, sáhnout postavě německého učence a dobrodruha z počátku šestnáctého století a postavit ji do středu svého největšího díla. Dramatické napětí "faustovské" otázky objevila literatura už dávno předtím; Fausta učinil hrdinou svého dramatu Shakespearův současník Christopher Marlowe, psali o něm Lessisng, Lenau, v nové době Thomas Mann, a svědectvím o tom, jak živelně naléhavé je Faustovo drama, jsou i nesčíslná zpracování jeho osudu v lidových knížkách a hrách. Velikost a jedinečnost Goethova dramatu spočívá však především v tom, že je filosofickou otázkou položenou společností v době, kdy opojena vítězným optimismem stanula na prahu éry, jejíž stíny ještě nedovedla předvídat. Moliere, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin (1622-1673), žil za vlády Ludvíka XIV., dokonce u jeho dvora, v době, kdy ve Francii dosáhl feudalismus vrcholu stability a země se stala nejmocnějším a nejblahobytnějším evropským státem. Alespoň na povrchu - protože ve světě ducha a myšlení už dávno existovaly proudy, které neměly se středověkým myšlením nic společného, které ukazovaly dopředu do doby, jež se teprve měla zrodit. Na Moliera měl vliv zvláště jeden z těchto myslitelů, Pierre Gassendi, matematik, fyzik a filosof, který jako jeden z prvních postavil proti středověkému podžizování se autoritám nárok zdravého lidského rozumu, nárok na to, aby člověk svým rozumem sám poznával a odpovědně rozhodoval, co je pravda. Byl to spíš duch Gassen (knihydobrovsky.cz)

Rukopis Dušana Mikolaja Urob niečo, čo sme ťa neučili , tematicky a žánrovo nadväzuje na jeho predchádzajúce diela literatúry faktu, venované životu a tvorbe slovenských výtvarníkov. Aj v tejto knihe, tak ako v predošlej knihe Šťastné okolnosti Jána Zoričáka, sa opäť venuje práci umeleckého sklára, tentoraz Stanislava Meliša (1947), ktorý po štúdiách v Lednických Rovniach a v Novom Bore roku 1968 emigroval do Austrálie a usadil sa v Adelaide, hlavnom meste štátu Južná Austrália. Životný príbeh rodáka z obce Divina sa odvíja na dvoch odlišných kontinentoch a s pribúdajúcimi rokmi sa intenzívnejšie prepája cez návraty na Slovensko a hľadaním dôstojného miesta cez rodinné, príbuzenské a priateľské vzťahy. Významným prínosom Dušana Mikolaja do žánru literatúry faktu v tejto próze je tlmočenie posolstva umeleckého sklára, ktorý celú výtvarnú tvorbu (obsahuje okolo päťtisíc sklených plastík) postavil na inšpiráciách v rozľahlom prostredí Veľkej korálovej bariéry na severovýchodnom území austrálskeho kontinentu. A svoju tvorivosť povyšuje do nadčasových odkazov inštalovať plastiky priamo v tomto vzácnom prírodnom prostredí a tým sprievodne upozorniť na závažnú ekologickú situáciu, ktorá ohrozuje aj čírosť oceánskeho územia zaradeného do svetového prírodného dedičstva UNESCO. (knihydobrovsky.cz)

Osobní svědectví mladého důstojníka dělostřelectva, který zakusil těžkosti první světové války a fatální následky bolševické revoluce, občanskou válku, vynucenou emigraci a odchod od rodiny i z milované vlasti. Represím nově nastoleného režimu Kelin unikl jen o vlásek. Na počátku 20. let totiž v rámci Ruské pomocné akce odcestoval do Československa, kde vystudoval lékařskou fakultu a začal působit jako obvodní lékař. Ani zde k němu ale osud nebyl vždy přívětivý. Čelit musel německé okupaci, příjezdu rudoarmějců, opakovanému věznění a krutým výslechům SMERŠe. I přes život, který si navzdory všem příkořím pro sebe, svou manželku i děti vybudoval, kozácká houževnatost a touha po vřelé náruči rodného Donu jeho srdce nikdy neopustily. (knihydobrovsky.cz)

Filosofie svobodného ducha je prvním větším systematickým dílem N. A. Berďajeva v emigraci shrnujícím všechna základní témata jeho dosavadního myšlení, jež pokrývají oblast metafyziky, filosofie dějin a náboženství. Kriticky se zde staví k tradiční dogmatické teologii, jednostrannému západnímu racionalismu i módnímu spiritualismu a usiluje o nový hlubší pohled na křesťanskou tradici. Roku 1933 obdržel za toto dílo cenu Francouzské akademie. V prvním díle se vyrovnává s novověkou emancipací člověka, zvláště v jejích problematických rysech: masovosti a průměrnosti. Proti tomu se snaží postavit koncept duchovního aristokratismu - křesťanství obnoveného autentickou mystickou zkušeností. Druhý díl přináší hlubší úvahy o základních křesťanských dogmatech, Boholidství a Trojici, zabývá se významem panenskosti a nauky o Sofii jako náležitým doplněním trojičního učení a zhodnocuje lidskou tvorbu v dějinách, především umění, jako pokračování díla stvoření. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Drsné stránky života i všední dny mladých žoldáků líčené s ohromující věrohodností a bez příkras. Román pro čtenáře knihy Metro 2033. Vítejte ve světě, který v lecčem připomíná ten náš, přesto je úplně jiný. Celé čtvrti jsou zpustošeny a jejich hranice lemuje ostnatý drát. Patnáctiletý Saša je jedním z žoldáků obranné služby Vzteč. Poté, co byl obviněn ze zrady a vyhozen z prestižního gardového Učiliště, ho vzali jen k nim. Stačilo, že uměl střílet. Žoldácká brigáda se stane jeho novým domovem. Pak ale uslyší legendu o městě, ve kterém je mír a všeho je dostatek... (knihydobrovsky.cz)

Ve vývoji filosofie minulých dvou století měly rozhodující význam otázky: Co to vlastně je vědecké poznání? Jak souvisí naše poznání a lidská svoboda? Jsou historie, literární vědy anebo sociologie vědami anebo náležejí spíše k uměleckému vyprávění o světě a našem místě v něm? Novokantovští filosofové si tyto otázky kladli v druhé polovině 19. století a učinili z nich centrální téma dobového filosofického bádání. Čtenáře možná překvapí, jak aktuální jsou odpovědi, které na otázku po povaze vědy dával tento, dnes již téměř zapomenutý filosofický směr. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Nikolaj Berďajev se v knize zaměřuje na duchovní, kulturní a ideové dějiny Ruska, a to především od 19. století. Hned v úvodu ukazuje, že Rusové jsou svým bytostným založením národem Východu – tomu odpovídá charakter státu, vztah mezi sociálními třídami a dlouhodobé smýšlení elit. Dále objasňuje pojmy, jako je slavjanofilství, západnictví, nihilismus, narodnictví či anarchismus, a věnuje se charakteru ruské inteligence a ruské literatury.Autor své vhledy do ruských duchovních dějin plasticky předvádí na miniportrétech ruských osobností, jako je např. Radiščev, Gercen, Čaadajev, Chomjakov, Bělinskij, Černiševskij, Pisarev, Bakunin, Něčajev, Tkačov a Lenin. Zejména na nich si čtenář jasně a konkrétně uvědomí, jak bytostně odlišné je ruské myšlení od západní mentality a západního duchovního i sociálního světa, a zejména od jakéhokoli liberalismu. Jeho konstantní rysy jsou fanatismus a asketismus, hluboký nihilismus, revolucionářství, dogmatický kult lidu a sen o jeho domnělém osvobození. Velmi působivá a přesvědčivá je též kapitola o ruské literatuře 19. století, která je sice mesianistická, ale zároveň hluboce apokalyptická, očekávající katastrofu, výbuch, zmar (Dostojevskij, Leonťjev, Fjodorov a další).Dnešní čtenář s překvapením zjišťuje, kolik skutečně radikálních domácích předchůdců a zdrojů ruský bolševismus měl a jaký „kvas“ mu po desetiletí a staletí předcházel. Podle Berďajeva bolševismus zcela organicky vyrůstá z domácích ruských pramenů a marxismus je pouze sjednocujícím teoretickým a organizačním vazivem hnutí.Berďajevova kniha neztrácí svou aktuálnost. Při četbě jeho výkladů čtenář mimoděk srovnává ruskou realitu s dějinami a mentalitou vlastního národa a klade si otázky: Do jaké míry je současné Rusko vypočitatelnou zemí a jak se její zvláštní duchovní ustrojení projevuje anebo může projevit dnes? Lze očekávat, že se v něm skutečně mohou prosadit západní liberálně demokratické hodnoty? Jaký postoj k této zemi zaujímat a jakou vůči ní vést politiku?Autor napsal své eseje o ruském komunismu okolo poloviny třicátých let 20. století. Podnětem k jejich vzniku se staly články a knihy cizích autorů v západním tisku, které z neznalosti překrucovaly sovětskou realitu. Kniha vyšla poprvé anglicky v roce 1937, pak následovaly překlady do dalších západních jazyků. Ruský originál byl publikován v Paříži teprve roku 1955. (knihydobrovsky.cz)

Úvodní část monografie se zabývá životem a dílem legendárního francouzského malíře přelomu 19. a 20. století. Ve druhé části sleduje na konkrétních příkladech vliv, jaký mělo jeho vidění světa na francouzské umění před první světovou válkou, a ohlasy jeho tvorby v české kultuře do roku 1918. V očích meziválečné avantgardy prošlo vnímání Rousseauova díla proměnou od zábavné kuriozity až po nedílnou součást geneze moderního evropského malířství. Ve třetí, závěrečné části studie uvidíme s využitím dosud neznámých pramenů, jak se nejslavnější Rousseauův obraz dostal roku 1923 do Prahy a jak se s Celníkovým odkazem vypořádali tvůrci a teoretici od Josefa Čapka přes Karla Teiga a Adolfa Hoffmeistera až po Kamila Lhotáka. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Studie se zabývá analýzou povahy vědy ve filosofických koncepcích minulého století. Autor vychází z toho, že dynamika kultury ovlivňuje postavení vědy, posuny v jejích společenských rolích, strukturu (jazyk, logiku, metodologii), život vědecké komunity. Proměna kulturního prostoru, jehož součástí věda je, zakládá početné obrazy vědy. Autor srovnává několik vlivných přístupů a modelů (novokantovství, fenomenologii, logický empirismus, kritický racionalismus) se záměrem ukázat jejich propojenost a komplementární povahu. Studie odůvodňuje, že bohatství vědecké racionality podmiňuje a legitimizuje pluralitu jejích obrazů. Autor analyzuje a prezentuje některé z nich. (knihydobrovsky.cz)