Neboj se vrátit domů - aleš palán, marie svatošová

Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Druhé vydání úspěšné knihy rozhovorů zakladatelky hospicového hnutí v České republice Marie Svatošové se spisovatelem Alešem Palánem doplnil jeden z nejuznávanějších současných českých fotografů Jindřich Štreit desítkami svých fotografií hospiců. "Chodím tu pokoj od pokoje. Hospic je klidové zařízení. Povětšinou pokoje po jednom člověku. Všichni jsou velice milí, přátelští. Co člověk, to příběh. Rád si povídám s klientem, ale i s personálem. Z obou stran slyším jen chválu. Žádné napětí, klid, pohoda, řád. Za klienty přijíždí pan farář. Areál je na kraji města. Součástí je tu krásná zahrada. Klienti mají volný pohyb. Co víc si v tomto životním období přát?" popisuje fotografování v jednom z hospiců Jindřich Štreit. S myšlenkami hospicové paliativní péče přišla u nás před lety právě Marie Svatošová. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. V mnoha hospicích najdeme citát: "Našim cílem je naplnit dny životem, nikoliv život dny." Autorka tohoto výroku Marie Svatošová dokázala životem naplnit celý svůj život. A nejen životem, také smyslem a neokázalou službou. "Nikdy bych nečekal, že by se o smrti dalo mluvit pozitivně. Paní doktorka Svatošová to dokáže. Nechci říct, že se po rozhovoru s ní budete na smrt těšit, ale nebudete se jí tolik bát," říká k obsahu knihy herec a moderátor Marek Eben. "Nicméně přeji všem pevné zdraví," dodává. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Smysluplné odpovědi na stěžejní otázky našeho bytí. Marie Svatošová je lékařka, spisovatelka, zakladatelka hospicového hnutí v České republice. Se svými přednáškami neúnavně objíždí republiku a propaguje paliativní péči. Mluví pozitivně o tématu tak zásadním, ale i vytěsňovaném, jako je smrt. Dokáže nesmírně působivě vyprávět o smyslu života a nadchnout každého posluchače, má neobyčejně působivé argumenty, opřené o mnohaletou zkušenost. Aleš Palán, spisovatel, novinář, autor mnoha knižních rozhovorů, držitel ceny Magnesia Litera a ceny Kniha roku Lidových novin, je její kamarád. V zasvěceném dialogu se i díky jeho otázkám dozvídáme mnoho o příbězích lidí, s nimiž se Marie Svatošová setkala a na nichž demonstruje svůj způsob uvažování a sílu své víry. Od poslechu tohoto rozhovoru se posluchač neodtrhne snadno, bude mít totiž možnost setkat se s odpověďmi na základní problémy života a jeho konce. Nebude ovšem chybět ani humor, protože ten je nedílnou součástí života. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Smysluplné odpovědi na stěžejní otázky našeho bytí Marie Svatošová je lékařka, spisovatelka, zakladatelka hospicového hnutí v České republice. Se svými přednáškami neúnavně objíždí republiku a propaguje paliativní péči. Mluví pozitivně o tématu tak zásadním, ale i vytěsňovaném, jako je smrt. Dokáže nesmírně působivě vyprávět o smyslu života a nadchnout každého posluchače, má neobyčejně působivé argumenty, opřené o mnohaletou zkušenost. Aleš Palán, spisovatel, novinář, autor mnoha knižních rozhovorů, držitel ceny Magnesia Litera a ceny Kniha roku Lidových novin, je její kamarád. V zasvěceném dialogu se i díky jeho otázkám dozvídáme mnoho o příbězích lidí, s nimiž se Marie Svatošová setkala a na nichž demonstruje svůj způsob uvažování a sílu své víry. Od poslechu tohoto rozhovoru se posluchač neodtrhne snadno, bude mít totiž možnost setkat se s odpověďmi na základní problémy života a jeho konce. Nebude ovšem chybět ani humor, protože ten je nedílnou součástí života. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - Kniha rozhovorů se zakladatelkou hospicového hnutí v ČR - autor Aleš Palán; Marie Svatošová, 270 stran, česky Neboj se vrátit domů je kniha rozhovorů se zakladatelkou hospicového hnutí v ČRCo se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Nejen o těchto věcech hovoří v knize rozhovorů Neboj se vrátit domů zakladatelka hospicového hnutí v ČR Marie Svatošová.Právě ona před lety přišla s myšlenkami paliativní medicíny. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci otevřel první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím.Marie Svatošová v knize mluví také o své rodině, studiu medicíny, vlivu, jaký na ni měl P. Ladislav Kubíček či o svém trapistickém fan clubu. V mnoha... (alza.cz)

Smysluplné odpovědi na stěžejní otázky našeho bytí. Marie Svatošová je lékařka, spisovatelka, zakladatelka hospicového hnutí v České republice. Se svými přednáškami neúnavně objíždí republiku a propaguje paliativní péči. Mluví pozitivně o tématu tak zásadním, ale i vytěsňovaném, jako je smrt. Dokáže nesmírně působivě vyprávět o smyslu života a nadchnout každého posluchače, má neobyčejně působivé argumenty, opřené o mnohaletou zkušenost. Aleš Palán, spisovatel, novinář, autor mnoha knižních rozhovorů, držitel ceny Magnesia Litera a ceny Kniha roku Lidových novin, je její kamarád. V zasvěceném dialogu se i díky jeho otázkám dozvídáme mnoho o příbězích lidí, s nimiž se Marie Svatošová setkala a na nichž demonstruje svůj způsob uvažování a sílu své víry. Od poslechu tohoto rozhovoru se posluchač neodtrhne snadno, bude mít totiž možnost setkat se s odpověďmi na základní problémy života a jeho konce. Nebude ovšem chybět ani humor, protože ten je nedílnou součástí života. (dvd-premiery.cz)

Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Druhé vydání úspěšné knihy rozhovorů zakladatelky hospicového hnutí v České republice Marie Svatošové se spisovatelem Alešem Palánem doplnil jeden z nejuznávanějších současných českých fotografů Jindřich Štreit desítkami svých fotografií hospiců. „Chodím tu pokoj od pokoje. Hospic je klidové zařízení. Povětšinou pokoje po jednom člověku. Všichni jsou velice milí, přátelští. Co člověk, to příběh. Rád si povídám s klientem, ale i s personálem. Z obou stran slyším jen chválu. Žádné napětí, klid, pohoda, řád. Za klienty přijíždí pan farář. Areál je na kraji města. Součástí je tu krásná zahrada. Klienti mají volný pohyb. Co víc si v tomto životním období přát?“ popisuje fotografování v jednom z hospiců Jindřich Štreit. S myšlenkami hospicové paliativní péče přišla u nás před lety právě Marie Svatošová. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. V mnoha hospicích najdeme citát: „Našim cílem je naplnit dny životem, nikoliv život dny.“ Autorka tohoto výroku Marie Svatošová dokázala životem naplnit celý svůj život. A nejen životem, také smyslem a neokázalou službou. „Nikdy bych nečekal, že by se o smrti dalo mluvit pozitivně. Paní doktorka Svatošová to dokáže. Nechci říct, že se po rozhovoru s ní budete na smrt těšit, ale nebudete se jí tolik bát,“ říká k obsahu knihy herec a moderátor Marek Eben. „Nicméně přeji všem pevné zdraví,“ dodává. (patro.cz)

Audiokniha MP3 - Kniha rozhovorů se zakladatelkou hospicového hnutí u nás. Odpovědi na základní problémy života a jeho konceSmysluplné odpovědi na stěžejní otázky našeho bytí. Marie Svatošová je lékařka, spisovatelka, zakladatelka hospicového hnutí v České republice. Se svými přednáškami neúnavně objíždí republiku a propaguje paliativní péči. Mluví pozitivně o tématu tak zásadním, ale i vytěsňovaném, jako je smrt.Dokáže nesmírně působivě vyprávět o smyslu života a nadchnout každého posluchače, má neobyčejně působivé argumenty, opřené o mnohaletou zkušenost.Aleš Palán, spisovatel, novinář, autor mnoha knižních rozhovorů, držitel ceny Magnesia Litera a ceny Kniha roku Lidových novin, je její kamarád. V zasvěceném dialogu se i díky jeho otázkám dozvídáme mnoho o příbězích lidí, s nimiž se Marie Svatošová setkala a na nichž demonstruje svůj způsob uvažování a sílu své víry. Od poslechu tohoto rozhovoru se posluchač neodtrhne snadno, bude mít totiž možnost... (alza.cz)

Kniha - autor Aleš Palán; Marie Svatošová, 224 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Druhé vydání úspěšné knihy rozhovorů zakladatelky hospicového hnutí v České republice Marie Svatošové se spisovatelem Alešem Palánem doplnil jeden z nejuznávanějších současných českých fotografů Jindřich Štreit desítkami svých fotografií hospiců. „Chodím tu pokoj od pokoje. Hospic je klidové zařízení. Povětšinou pokoje po jednom člověku. Všichni jsou velice milí, přátelští. Co člověk, to příběh. Rád si povídám s klientem, ale i s personálem. Z obou stran slyším jen chválu. Žádné napětí, klid, pohoda, řád. Za klienty přijíždí pan farář. Areál je na kraji města. Součástí je tu krásná zahrada. Klienti mají volný pohyb. Co víc si v tomto... (alza.cz)

Krásné a smysluplné úvahy pro ty, kdo bloudí, proty, kdo věří, i pro ty, kdo hledají. V každém okamžiku našeho života autorka odkrývá paprsky věčnosti. Tři knížky jejích postřehů vycházejí v novém, doplněném vydání. (knihydobrovsky.cz)

Krásné a smysluplné úvahy pro ty, kdo bloudí, pro ty, kdo věří, i pro ty, kdo hledají. V každém okamžiku našeho života autorka odkrývá paprsky věčnosti. Tři knížečky jejích postřehů vycházejí v novém, přehlédnutém a doplněném, vydání. Bůh mezi hrnci „Co se změnilo tak zásadního od Mojžíšových dob, že si já, důchodkyně bez teologického vzdělání, mohu s Bohem povídat doma v kuchyni, v pantoflích, a ještě u toho škrabat brambory?“ Autorka odtajňuje něco ze svého vztahu s Bohem. Svěřuje se mu, oslovuje ho, vyzývá i trochu provokuje. Ví, že Bohu nejsme jedno – a chce, aby ani On nebyl jedno nám. Náhody a náhodičky Je všechno zlé pro něco dobré? Existují náhody? Nebo je vše dílem Boží prozřetelnosti? A v jakém smyslu? Autorka je bytostně přesvědčena o tom, že svět i každý z nás je v Božích rukou. Umí o tom krásně vyprávět – a povzbuzuje při tom všechny, kteří si Boží péčí o náš svět nejsou jistí. O naději Postřehy a úvahy o naději uprostřed všedních dnů, na úpatí životních zkoušek i ve stresu mezních situací. Jak živit a jak si uchovat naději? A jak ji povzbuzovat u druhých? Nejdůležitější jsou otevřené oči a otevřená srdce. Opakovaně vydávaná knížečka povzbudí, posílí a inspiruje ty, kterým právě není do jásání. (patro.cz)

Matěj Lukšů (1868-1931) patřil bezesporu k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868-1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka. Za tu dobu přerostly jejich kontakty ve výsostné přátelství, v němž byl Lukšů Březinovi nejen společníkem, ale též rádcem a pomocníkem a nakonec, spolu s Emanuelem Chalupným, také básníkovým dědicem a vykonavatelem závěti. Těžištěm knihy jsou knižně dosud nepublikované deníkové zápisy Matěje Lukšů. Autor si je zaznamenával po dobu několika desetiletí až do své smrti. Obsahují denní osobní poznámky, koncepty různých prací, dopisů, překlady z němčiny, francouzštiny a rozsáhlé přípravy na vyučování či výpisky z odborné, často učitelské literatury. Především se v nich však objevují nepravidelně roztroušené poznámky ze setkávání s Otokarem Březinou, jež dokonale ilustrují jejich vzácný vztah. Deníkové zápisy doprovází zasvěcený komentář editorů a rozsáhlý fotografický materiál. (patro.cz)

Pro skauty, trampy a toulavý lid s batohem na zádech všeobecně je Miloslav Nevrlý (1933) určující osobností. Jeho osamělé toulky po Jizerských horách a Karpatech, které podnikal od padesátých let, inspirovaly zástupy následovníků - někteří z nich jsou populární cestovatelé, jiní skromní tuláci, kteří o svých prožitcích mlčí, ale svůj život jimi naplňují neméně intenzivně. Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. (knihydobrovsky.cz)

Bestsellery Aleše Palána Raději zešílet v divočině a Jako v nebi, jenže jinak v kompletu s audioknihami. Raději zešílet v divočině Aleš Palán foto Jan Šibík Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. Kniha zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin 2018. Audioknihu čte Igor Bareš, Norbert Lichý, Jana Stryková, David Novotný, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Vilma Cibulková a Stanislav Šárský. Jako v nebi, jenže jinak Aleš Palán foto Johana Pošová Samotáři nežijí jen na Šumavě. Autor představuje dalších osm solitérů žijících stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. Najdeme zde rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Kniha získala ocenění Magnesia Litera v kategorii publicistika za rok 2019. Audioknihu čte Igor Bareš, Hynek Chmelař, Jan Vlasák, Miloslav Maršálek, Aleš Procházka, Miroslav Táborský, Jan Kolařík a Petra Bučková. (knihydobrovsky.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Nový román známého publicisty a spisovatele Aleše Palána zavádí čtenáře do prostředí domácího hospice. Jeho hlavní hrdinka, mladá žena pečující o umírající, řeší své „běžné“ vztahové a životní problémy, jen se často nachází tváří v tvář smrti v emočně náročných situacích. Děj, odehrávající se během jednoho dne, se vyznačuje velkou intenzitou a spádem a zachycuje vedle existenciálních i celospolečenské problémy, jako je dědictví komunismu či privatizace a „podnikání“ v devadesátých letech. (knihydobrovsky.cz)

Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě. Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena komunistická funkcionářka Anna Felbabová s prostřelenou hlavou. Rudá justice odpověděla na její smrt nekompromisně a propaganda jí propůjčila vlastní interpretaci. Znovu tekla krev, vinných i nevinných, na starou křivdu se navršily křivdy nové… Prošlo víc než půl století, a spravedlnost se nedostala ke slovu. Na její místo tak nastupuje msta a kolo násilí se znovu roztáčí. Ratajský les čeká na svou poslední oběť. Román vychází ze skutečných událostí, dotváří je a fabuluje. Dvě linie příběhu z let 1952 a 1958 prolíná třetí dějová osa – ta současná. Brzy se ukáže, jak osudově spolu všechny tři souvisejí. Neboť minulost stále ještě není pohřbena. (knihydobrovsky.cz)

Jde o knihu korespondence, kterou mezi sebou vedl významný český bibliofil a vydavatel, zakladatel legendární staroříšské edice Dobré dílo, a přední francouzský umělec Georges Rouault. Korespondenci doplňuje obrazová příloha představující Roaultovy grafické práce nacházející se v českých sbírkách. Kniha předkládá zajímavý obraz nejen o fungování Florianova Dobrého díla, ale i o charakterech obou protagonistů, nebo o pomalé cestě ke slávě francouzského expresionisty. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Za vším hledej číslo 19. Nemoc, kterou se během pár měsíců nakazily miliony lidí a která ochromila ekonomiku světa, se jmenuje covid-19. V reakci na ni se 19 spisovatelů rozhodlo pomoci v boji proti jejím dopadům. Každý z nich napsal pro tuto knihu povídku či esej o životě s epidemií za zády. Sbírka je výjimečná nejen velkými jmény autorů, ale i tím, že 19 % z výtěžku prodeje bude věnováno na charitativní účely. Název knihy je vypůjčen z povídky Lidmily Kábrtové Za oknem, v níž se stará žena paralyzovaná strachem z nákazy uzavírá do absolutní izolace. Autoři ve svých textech vykreslují svět za časů pandemie z nejrůznějších úhlů, někteří se vrací do historie. Zajímavá je také žánrová pestrost – realistický obraz se prolíná s hororem, kriminální povídkou i s poetickou fantasy. Do knihy bez nároku na honorář přispěli Paul Auster, Bianca Bellová, Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Pavel Kosatík, Antonín Kratochvil, Alena Mornštajnová, Jan Němec, Jiří Padevět, Iva Pekárková, Markéta Pilátová, Martin Sichinger, Mark Slouka, Petr Stančík, Olga Stehlíková, Jan Štifter, Miloš Urban a Michal Vrba. Editorem knihy je Aleš Palán. „Co může dělat spisovatel v čase pandemie, kdy jsou knihkupectví zavřená a na besedy se čtenáři se nejezdí? Být doma, držet zdravotníkům, pečovatelkám a prodavačkám palce, šít roušky a chodit starším sousedům na nákup. Stačí to ale?“ přemítá v úvodu povídkové sbírky Za oknem její editor, spisovatel Aleš Palán. Přišel s nápadem oslovit 19 autorů, kteří napíšou 19 povídek, vznikne kniha, přičemž 19 % z její prodejní ceny bude směřovat na boj proti nemoci covid-19. Reakce spisovatelů byla ohromující, okamžitě se ponořili do práce. Její výsledek leží před vámi. Všichni autoři se vzdali odměny a nakladatelství PROSTOR a distribuční síť Kosmas snížily svůj obvyklý rabat. Milí čtenáři, věříme, že vás projekt zaujme. Děkujeme vám za podporu, přejeme vám radost z četby a pevné zdraví. Vaše redakce PROSTORU Za oknem 19 spisovatelů proti covid-19 Autor projektu a editor Aleš Palán (1965) Paul Auster (1947) Bianca Bellová (1970) Zuzana Dostálová (1976) Pavla Horáková (1974) Lidmila Kábrtová (1971) Pavel Kosatík (1962) Jiří Kratochvil (1940) Alena Mornštajnová (1963) Jan Němec (1981) Jiří Padevět (1966) Iva Pekárková (1963) Markéta Pilátová (1973) Martin Sichinger (1967) Mark Slouka (1958) Petr Stančík (1968) Olga Stehlíková (1977) Jan Štifter (1984) Miloš Urban (1967) Michal Vrba (1976) (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Šest žen a šest neskutečných příběhů o síle, kterou v sobě musely nalézt, aby překonaly svá trápení a dokázaly jít dál. Jak dítě ovlivňuje prostředí rodiny? Pomáhá lidem v životě víra? Jaké náhody mohou zasáhnout do života a zcela ho změnit? Na někoho je toho naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? Kniha Aleše Palána přibližuje osudy žen, které si v životě vytáhly černého Petra. Michaela Pazourková. Nic si neulehčuje, spíš naopak. Svou přímočarostí a tvrdostí vůči cizím lidem si vydobyla respekt mafie, ale v osobním životě už taková není a celý život na to doplácí. Čte Pavla Beretová Denisa Halašová. Sám autor říká, že očekává plody za horizontem. Přes své zdravotní obtíže se na svět dívá optimisticky a mnozí o ní mluví jako o „sluníčku“, přestože si zdravotně prošla a prochází doslova peklem. Čte Vanda Hybnerová Jana Vinklerová. S manželem musela přestát ztrátu syna. Vedle pocitů, které tuto tragickou událost doprovázejí, popisuje i snahu o zjištění pravdy. Dodnes však neví, co se synovi stalo. Čte Jitka Smutná Sieglinde Kraliková. Přesto, že je německé národnosti, zůstala v Čechách i po konci druhé světové války. Soužití s místními v pohraničí však nebylo jednoduché, ale ona nezahořkla a dodnes dělá vše pro to, aby se rány mezi Čechy a Němci zacelily. Čte Hana Kofránková Apolena. Ani ona nežije lehký život a ti, kteří jí měli být nejbližší a chránit ji, selhali. I kvůli tomu ve svých skoro šestnácti letech po pádu z půdy oslepla. Ale to nejsou jediné fyzické (a psychické) šrámy. Přesto je samostatná a její příběh může napomoci ostatním. Čte Pavla Vojáčková Aneta Tomanová. Věkově nejmladší, ale za svůj zatím krátký život toho prožila víc, než její vrstevníci. Nevhodné domácí prostředí, drogy i pasťák ji dovedly na okraj propasti. Zjistila však, že tudy cesta nevede a snaží se intenzivně znovu začlenit do společnosti. Čte Marie Štípková (knihydobrovsky.cz)

Může virus zemřít? A jak se z virů chcípáčků stávají světoví šampióni? Máme se obávat silného státu? A jaký smysl má mýlit se? Pandemie nemoci covid-19 přináší záplavu otázek, ale málo jasných odpovědí. Komu věřit, když je všude plno "odborníků"? Publicista Aleš Palán se rozhodl "uvěřit" člověku, který s viry žije skoro celý profesní život. Rozhovor s předním českým biochemikem a prorektorem Karlovy Univerzity Janem Konvalinkou je výletem do světa vědy, smrtících virů, i nevědeckých fám; do zákulisí koronavirové pandemie i chyb, kterých jsme se dopustili. V neposlední řadě nahlédneme do života kluka ze severu Čech, který se původně chtěl stát egyptologem, aby se nakonec ocitl ve světě neviditelných zabijáků. Jeho nadhled i humor ale dávají naději, že vědění je silnější než strach. S fotografem Janem Šibíkem se autor rozhovoru Aleš Palán sešel poprvé na Šumavě při práci na bestselleru Raději zešílet v divočině a knize esejů Návrat do divočiny. Knihu rozhovorů s Janem Konvalinkou rámují fotografie karantény z jara 2020, které Šibík pořizoval od prvního do posledního dne. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i ti, kteří byli v padesátých letech jejich aktéry. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě.Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena komunistická funkcionářka Anna Felbabová s prostřelenou hlavou. Rudá justice odpověděla na její smrt nekompromisně a propaganda jí propůjčila vlastní interpretaci. Znovu tekla krev, vinných i nevinných, na starou křivdu se navršily křivdy nové… Prošlo víc než půl století a spravedlnost se nedostala ke slovu. Na její místo tak nastupuje msta a kolo násilí se znovu roztáčí. Ratajský les čeká na svou poslední oběť.Román vychází ze skutečných událostí, dotváří je a fabuluje. Dvě linie příběhu z let 1952 a 1958 prolíná třetí dějová osa – ta současná. Brzy se ukáže, jak osudově spolu všechny tři souvisejí. Neboť minulost stále ještě není pohřbena. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Miss exitus? Něco jako Slečna smrt? Ne, jako Soutěž krásy mrtvých. Je Štědrý den a hospicové pracovnici Emě umírá klientka a zároveň dávná rodinná přítelkyně. Bylo by to těžké, i kdyby se neotevřely brány starých křivd, ale jak se během jediného dne odkrývá, mnoho věcí je ve skutečnosti úplně jinak. I očekávaná smrt staré ženy je taková. Ale dostaví se dřív ta přirozená, nebo násilná? A která přinese víc bolesti? Ostatně ani 24. prosince ve skutečnosti není. V tomto dni se už může stát naprosto všechno. V novele Aleše Palána Miss exitus se nestřílí, napětí zde ale rozhodně nechybí. I na tu soutěž krásy mrtvých dojde... Neschází zde ani naděje, je ovšem zatraceně těžké ji najít. A obhájit si ji – zejména sám před sebou. Lhát se totiž nemá, budiž, ale platí to i tehdy, když lež nikomu neublíží a jinému naopak pomůže? Ema, pracovnice domácího hospicu, který poskytuje péči umírajícím klientům v jejich domovech, zažívá během jediného dne několik zásadních životních zvratů. Po rozchodu se svým přítelem míří neplánovaně k umírající klientce paní Neomytkové a jejímu psychicky labilnímu synu Borisovi. Stará paní není jen pacientka, ale zná také tajemství propojující obě rodiny, které Emě až doposud zůstávalo skryté. Mladou ženu zaměstnává nejen starost o umírající, v patách je jí neustále studentka Zuzana, která si jako místo svého studijního projektu vybrala právě domácí hospic a jeho klienty. Ani Boris není Emě v péči o matku nápomocný, zvlášť když odejde z domu, a místo něj se přede dveřmi objeví policie… Aleš Palán citlivě zachycuje situace kolem odchodu nevyléčitelně nemocného člověka, poutavě a do hloubky odkrývá psychiku ženy procházející náročným životním obdobím a zároveň vedle existenciálních problémů odkrývá i ty celospolečenské, jako je dědictví komunismu či privatizace a „podnikání“ v devadesátých letech. Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Miss exitus je jeho čtvrtou beletristickou prací, jeho předchozí román Ratajský les byl nominován na cenu Magnesia Litera. Za sborník Brnox Palán toto ocenění (spolu s Kateřinou Šedou) získal. Na Magnesii Literu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši. Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se stal bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát se Palánova kniha stala vítězem ankety Katolického týdeníku Dobrá kniha roku, dva tituly byly mezi finalisty soutěže Nejkrásnější česká kniha roku. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Palán řadu let spolupracuje s Asociací hospicové a paliativní péče, své zkušenosti s touto problematikou zachytil v knižním rozhovoru se zakladatelkou hospicové péče v ČR Marií Svatošovou Neboj se vrátit domů a nyní právě v novele Miss exitus. (knihydobrovsky.cz)

Komplet čtyř knižních bestsellerů Aleše Palána za zvýhodněnou cenu. Obsah kompletu: Raději zešílet v divočině Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotce či na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Rozhovory se šumavskými poustevníky, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. Fotografiemi knihu doplnil dvojnásobný vítěz Czech Press Photo Jan Šibík. Kniha roku 2018 v anketě Lidových novin. Jako v nebi, jenže jinak Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán za nimi rok a půl jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině pak navíc i nečekanou porci humoru. Vítěz kategorie publicistika Magnesia Litera 2019. Knihu doprovázejí fotografie finalistky Grand Czech Design Johany Pošové. Nevidím ani tmu Málokdo projde životem bez šrámů. Někomu toho ale osud naložil tolik, že si nedovedeme představit, jak to může unést. Se šesti ženami, které si v životě vytáhly černého Petra, si povídal známý spisovatel a publicista Aleš Palán. Nejsou to přitom rozhovory o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se rodí až v průběhu boje, a především o naději. Autorkou fotografického doprovodu je oceňovaná fotografka Alžběta Jungrová. Robinsoni a donkichoti Neopakovatelné osobnosti nežijí jen v šumavské divočině. Jsou nám mnohem blíž, potkáváme je na ulicích, v autobusech, kdekoliv. Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera Aleš Palán a jeho další kniha rozhovorů s lidmi, kteří si vytvořili malý osobní svět, fascinující vesmír, kde platí jejich vlastní pravidla. Publikaci doprovázejí fotografie renomovaného fotografa Karla Cudlína. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Jsou na dosah ostatním, a přesto tak daleko. Jedinečné osobnosti nežijí jen v šumavské divočině. Jsou nám blíž, než si myslíme. To dokazuje Aleš Palán ve své nové audioknize, která přináší příběhy sedmi donkichotů dneška. Co spojuje sedm lidí a jejich příběhy? Není to přímo samota jako u samotářů, kteří se stáhli z civilizace do lesů, močálů a hor. I přesto žijí „tak nějak bokem“, jak je charakterizuje spisova-tel. Všichni si vytvořili malý osobní svět, fascinující vesmír, kde platí jejich vlastní pravidla. Jsou na dosah ostatním, a přesto tak daleko. Nebo snad vysoko? Některé jejich historky jsou neuvěřitelné, ale autor jim věří. Proč by si člověk nemohl koupit šest tygrů ve slevě, kreslit ve spolupráci s plísní nebo najít skutečný smysl života? Víte snad o něčem, co by bylo důležitější? Jistě, každý člověk je jedinečný, ale – málo platné – někteří lidé jsou zkrátka jedinečnější. (knihydobrovsky.cz)

V rozsáhlém rozhovoru Aleše Palána vzpomínají synové básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové na své rodiče, desítky jejich přátel, významných osobností české kultury, na dětství prožité ve Francii i v Petrkově u Havlíčkova Brodu, který se v jejich vyprávění stává ústředním místem, v němž se protínají životy a osudy mnoha klíčových postav české kultury 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Názory a životy šumavských samotářů se nepodobají ničemu, co znáte. Osm předních hereckých osobností přináší příběhy poustevníků duše, kteří dali vale naší „civilizaci“. Někteří samotáři stojí nohama pevně na zemi, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. Způsob, jakým v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Audiokniha Raději zešílet v divočině je ponorem do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do tajuplného paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory se šumavskými samotáři vedl držitel ceny Magnesia Litera Aleš Palán, snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). Své hlasy samotářům propůjčili Igor Bareš, Norbert Lichý, Jana Stryková, David Novotný, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Vilma Cibulková a Stanislav Šárský. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Pandemie koronaviru přináší záplavu otázek, ale málo jasných odpovědí. Komu věřit, když je všude plno „odborníků“? Může virus zemřít? A jak se z virů chcípáčků stávají světoví šampióni? Jak bude probíhat očkování proti covid-19? Máme se obávat silného státu? Pandemie koronaviru přináší záplavu otázek, ale málo jasných odpovědí. Komu věřit, když je všude plno „odborníků“? Publicista Aleš Palán se rozhodl „uvěřit“ člověku, který s viry žije skoro celý profesní život. Rozhovor s předním českým biochemikem a prorektorem Karlovy Univerzity Janem Konvalinkou je výletem do světa vědy, smrtících virů, i nevědeckých fám; do zákulisí koronavirové pandemie i chyb, kterých jsme se dopustili. V neposlední řadě nahlédneme do života kluka ze severu Čech, jehož nadhled a humor dávají naději, že vědění je silnější než strach. Jedinečný audioknižní rozhovor Aleše Palána a Jana Konvalinky vychází s dodatkem, vyjadřující se k problematice očkování a situaci na sklonku roku 2020. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Málokdo projde životem bez šrámů. Na někoho je toho ale naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? S šesti ženami, které si v životě vytáhly černého Petra, hovořil známý publicista Aleš Palán. Jsou to rozhovory o těch nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, přitom nejsou o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se rodí až v průběhu boje, a o naději, která je pevná tehdy, pokud je zkoušená. A zkoušek ty ženy zažívají celou řadu… Jedna je čerstvě plnoletá, druhé táhne na osmdesát, jedna žije ve městě, druhá na venkově, oporu hledají ve víře, v humoru, ve vzdoru… Jsou rozdílné. Spojuje je to, jak jsou nezdolné a otevřené. Šest niterných příběhů, které mohou sloužit jako inspirace čtenářkám i čtenářům. Málokdo přece projde životem bez šrámů… (knihydobrovsky.cz)

eBook:,V knize Raději zešílet v divočině přinesl spisovatel Aleš Palán rozhovory s šumavskými samotáři. Zaznamenal jedinečné příběhy lidí, kteří žijí skryti v maringotkách a na horských samotách, někteří zcela bez identity. Výpovědi solitérů z nejrozsáhlejšího českého pohoří zaznamenaly mezi čtenáři nebývalý ohlas, titul se stal bestsellerem a v anketě Lidových novin získal ocenění Kniha roku. Aleš Palán i fotograf Jan Šibík ovšem jezdí na Šumavu dál. Výsledkem jejich návštěv je kniha Návrat do divočiny. Jan Šibík v ní spolu se svou partnerkou fotografkou Danielou Matulovou přináší nové fotky, Aleš Palán pak své zamyšlení nad tím, co mu tři roky se samotáři daly, čím ho tito lidé nejvíc oslovili a proč je má tak rád. Zveřejňuje také příběhy, které se do knihy Raději zešílet v divočině nedostaly. (knihydobrovsky.cz)

Matěj Lukšů (1868-1931) patřil bezesporu k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868-1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka. Za tu dobu přerostly jejich kontakty ve výsostné přátelství, v němž byl Lukšů Březinovi nejen společníkem, ale též rádcem a pomocníkem a nakonec, spolu s Emanuelem Chalupným, také básníkovým dědicem a vykonavatelem závěti. Těžištěm knihy jsou knižně dosud nepublikované deníkové zápisy Matěje Lukšů. Autor si je zaznamenával po dobu několika desetiletí až do své smrti. Obsahují denní osobní poznámky, koncepty různých prací, dopisů, překlady z němčiny, francouzštiny a rozsáhlé přípravy na vyučování či výpisky z odborné, často učitelské literatury. Především se v nich však objevují nepravidelně roztroušené poznámky ze setkávání s Otokarem Březinou, jež dokonale ilustrují jejich vzácný vztah. Deníkové zápisy doprovází zasvěcený komentář editorů a rozsáhlý fotografický materiál. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,"Mateřštinou Eriky Olahové je čeština, ale látka jejich povídek je převážně romská. Nenechme se ovšem splést fantaskními a exotickými motivy - návaznost povídek na folklorní vyprávění je mnohdy volná, romské mytologii jejich děj někdy odporuje, nebo z ní vůbec nevychází. Prózy z předkládaného souboru vznikaly v devadesátých letech, ale pouze jednu z nich, nazvanou Dítě, již autorka uveřejnila, a to v romistickém časopise Romano džaniben. Velkou část textů zařazených do tohoto výboru bychom mohli označit za horory, je však značný rozdíl mezi naturalisticky pojatou povodní a třeba dramatickým příběhem vraždícího nemluvněte." (knihydobrovsky.cz)

eBook: Usmívala se, Charlie z ní ale cítil smutek – jako by se někde cestou ztratila… A Dora se v životě opravdu ztratila! Zůstala sama, opuštěná rodiči i sestrou… Sestrou, která ji milovala a kterou milovala ona, ale kterou jí vzal osud. A nechal jí jenom jejího malého syna, o něhož se chce starat. A o toho ji chce Charlie připravit! (knihydobrovsky.cz)

eBook: Mia vzpomínala na Řecko, na jeho barvy a vůně. A byly to vzpomínky spojené s žalem… ale i s pocity štěstí. Pak se jednoho dne objevil na prahu její malé garsonky on. Theodoros. Její manžel. Muž, kvůli kterému chtěla zapomenout… avšak zapomenout nemohla. Zapomenout nedokázal ani Theos. Na to, co bylo – jak ho Mia zranila v tu noc, jež měla být jejich svatební –, a především na to, co nebylo. A na to, co si přál teď ze všeho nejvíce! Proto jí navrhl, aby pár týdnů jeho manželku aspoň hrála, když už jí být nechce! (knihydobrovsky.cz)

Staré zločiny jsou dávno promlčeny. Zapomněli na ně snad i jejich dřívější aktéři z padesátých. Už nechtějí převrátit svět jako kdysi, stačí jim dožít stranou a v klidu. Jsou tu ale také ti, kteří jsou přesvědčeni, že pachatelé zločinů by v klidu žít neměli, že na zaplacení viny není nikdy dost pozdě. Ratajský les v Posázaví se stal v lednu 1952 místem vraždy. Na hromadě klestí zde byla nalezena komunistická funkcionářka Anna Felbabová s prostřelenou hlavou. Rudá justice odpověděla na její smrt nekompromisně a propaganda jí propůjčila vlastní interpretaci. Znovu tekla krev, vinných i nevinných, na starou křivdu se navršily křivdy nové… Prošlo víc než půl století, a spravedlnost se nedostala ke slovu. Na její místo tak nastupuje msta a kolo násilí se znovu roztáčí. Ratajský les čeká na svou poslední oběť. Román vychází ze skutečných událostí, dotváří je a fabuluje. Dvě linie příběhu z let 1952 a 1958 prolíná třetí dějová osa – ta současná. Brzy se ukáže, jak osudově spolu všechny tři souvisejí. Neboť minulost stále ještě není pohřbena. (patro.cz)

Audiokniha:,Koho vlastně hledáš? ptali se mě. Hledám někoho, o kom bych vůbec nepředpokládal, že může existovat. Horská samota pár kilometrů od slovenských hranic, odehlý kout Chodska, zapadlé jihočeské rybníky i maringotka v Jizerských horách. To jsou místa, kam se vydal Aleš Palán, autor audioknižního bestselleru Raději zešílet v divočině, na svých výpravách za samotáři, kteří se rozhodli pojmout život po svém. Nová setkání s lidmi, kteří svou životní filosofii žijí až do krajnosti je poselstvím o svobodě, která má mnoho podob. Od přátelství se zvířaty a blízkého vztahu s přírodou, až po skromný, utajený život jediného českého poustevníka nebo kočování ve starém vojenském náklaďáku. Devět hereckých osobností v dialogu s příběhy solitérů z Čech a Moravy, ve kterých nechybí mystika, svérázná moudrost a humor. (knihydobrovsky.cz)

Čtyřicet zlepšováků, jak zdokonalit svět, které autor nenavrhuje politikům, ekonomům ani různým aktivistům, ale rovnou pánu Bohu, jsou vtipnou sondou do našich strachů, komplexů, slabostí, chyb, zbytečných starostí a malicherností, kterými si otravujeme životy. Stačilo by přitom tak málo, aby na světě bylo líp. Někdy stačí i jedna nečekaná událost, abychom si uvědomili, co je v životě důležité, na co vsadit a co přináší opravdovou radost. G. K. Chesterton kdysi napsal slavnou obranu ohromných maličkostí, které přehlížíme. Aleš Palán napsal svěží obranu našich každodenních slabostí, u nichž stačí už jen kousek (kdybys udělal, pane Bože, jen malý zlepšovák), aby dostaly opačné znaménko. Nejsme tak špatní, jen zkrátka máme na víc. (knihydobrovsky.cz)

Málokdo projde životem bez šrámů. Na někoho je toho ale naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? S šesti ženami, které si v životě vytáhly černého Petra, hovořil známý publicista Aleš Palán. Jsou to rozhovory o těch nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, přitom nejsou o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se rodí až v průběhu boje, a o naději, která je pevná tehdy, pokud je zkoušená. A zkoušek ty ženy zažívají celou řadu… Jedna je čerstvě plnoletá, druhé táhne na osmdesát, jedna žije ve městě, druhá na venkově, oporu hledají ve víře, v humoru, ve vzdoru... Jsou rozdílné. Spojuje je to, jak jsou nezdolné a otevřené. Šest niterných příběhů, které mohou sloužit jako inspirace čtenářkám i čtenářům. Málokdo přece projde životem bez šrámů… Rozhovory doprovázejí fotografie přední české fotografky Alžběty Jungrové. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - ze série Harlequin Sladký život, autor Louise Fullerová, 154 stran, česky Usmívala se, Charlie z ní ale cítil smutek – jako by se někde cestou ztratila… A Dora se v životě opravdu ztratila! Zůstala sama, opuštěná rodiči i sestrou… Sestrou, která ji milovala a kterou milovala ona, ale kterou jí vzal osud. A nechal jí jenom jejího malého syna, o něhož se chce starat. A o toho ji chce Charlie připravit! (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Erika Olahová, 71 stran "Mateřštinou Eriky Olahové je čeština, ale látka jejich povídek je převážně romská. Nenechme se ovšem splést fantaskními a exotickými motivy - návaznost povídek na folklorní vyprávění je mnohdy volná, romské mytologii jejich děj někdy odporuje, nebo z ní vůbec nevychází. Prózy z předkládaného souboru vznikaly v devadesátých letech, ale pouze jednu z nich, nazvanou Dítě, již autorka uveřejnila, a to v romistickém časopise Romano džaniben. Velkou část textů zařazených do tohoto výboru bychom mohli označit za horory, je však značný rozdíl mezi naturalisticky pojatou povodní a třeba dramatickým příběhem vraždícího nemluvněte." (alza.cz)

Úspěšného manažera Valdemara Vagena provází podivné nehody a náhody. Jednoho dne ho při cestě do práce na kole srazí elektromobil. Aby se po nehodě zotavil, dostane naordinován pobyt v nemocni. Starají se tam o něj s velkou péčí, má stálý přísun jídla i skvělou společnost, především laskavé sestřičky a holubici Palomu. Náhle se mu nechce zpátky do práce ani domů. Navíc brzy začne pronikat do zákulisí provozu nemocniční budovy a odhalovat nečekaná tajemství! (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Příběh nejlepší českého hokejového obránce všech dob – bojovníka, který nechával na ledě srdce.S Duklou Jihlava se stal sedmkrát mistrem Československa. Jako jediný obránce v historii naší ligy vyhrál kanadské bodování soutěže. Zvítězil v prvních dvou ročnících ankety Zlatá hokejka. Čtyřikrát byl vyhlášen členem all stars sestavy mistrovství světa. O největší úspěch svojí kariéry Jan Suchý přišel. V době své největší slávy zabil v autě spolujezdce, skoro rok strávil ve vězení, a přišel tak o zlato z mistrovství světa v roce 1972. Stejně intenzivně jako hru, prožíval Suchý i mimosportovní život. Nikdy – ani před zápasem – se nevzdal piva a cigaret. Otevřeně hovoří o braní zakázaných podpůrných prostředků, prodávání zápasů, pašování zboží za hranice, hazardních karetních hrách a dalších fenoménech, které se rozhodně neslučovaly s prototypem socialistického sportovce přelomu šedesátých a sedmdesátých let.Hráč s číslem 17 šel z průšvihu do průšvihu, ale na ledě zářil a fanoušci ho milovali. Čtenář spolu s ním nahlédne i za skrytou tvář vrcholového sportu, kterou Jan Suchý naprosto otevřeně popisuje.2., rozšířené vydání (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Vtipná sonda do našich chyb a zbytečných strachů od autora bestselleru Raději zešílet v divočině. Milý pane Bože, tenhle svět se ti povedl. Opravdu. Jenže ve škole mi říkali: „Je to velmi dobré, máš ale na víc.“ I ty máš, Bože, na víc. Odpusť, že to tak říkám, pořád je to za jedna, ale když tomu dáš trochu péče, mohla by to být jednička podtržená. Ještě že mě máš. Poradím ti, jak na to. Čtyřicet zlepšováků, jak zdokonalit svět, které autor nenavrhuje politikům, ekonomům ani jiným mocným tohoto světa, ale rovnou pánu Bohu, jsou vtipnou sondou do našich strachů, komplexů, a slabostí, kterými si komplikujeme životy. Někdy přitom stačí i jedna nečekaná událost nebo změna úhlu pohledu, aby nám na světě bylo líp. Úsměvná a přitom hluboká audiokniha v podání Miroslava Táborského je svěží obranou našich každodenních slabostí, u nichž stačí jen kousek, aby dostaly opačné znaménko. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy.V knize Jako v nebi, jenže jinak najdeme rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla.Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině pak navíc i nečekanou porci humoru.O fotografický doprovod knihy Jako v nebi, jenže jinak se postarala Johana Pošová. Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Za sborník Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Na tutéž cenu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát se Palánova kniha stala vítězem ankety Katolického týdeníku Dobrá kniha roku. Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se stal bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Johana Pošová (1985) pochází z Prahy, kde v roce 2012 vystudovala ateliér fotografie na VŠUP. Absolvovala stáž ve španělské Valencii na škole Bellas Artes, dále pak na Islandu v Creative Centre HERE a také v lisabonské galerii Syntax. Fotografuje a současně pracuje s videem, objekty a instalací. Pravidelně vystavuje v galeriích v Česku a v zahraničí, například v Portugalsku, Belgii a ve Slovinsku. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Neopakovatelné osobnosti nežijí jen v šumavské divočině. Jsou nám mnohem blíž, potkáváme je na ulicích, v autobusech, kdekoliv. Třeba někdo takový žije hned ve vedlejší bytovce. Jistě, každý člověk je jedinečný, ale – málo platné – někteří lidé jsou zkrátka jedinečnější. Co spojuje sedm lidí, jejichž příběhy byly shromážděny v této knize? Není to přímo samota jako u samotářů, kteří se stáhli z civilizace do lesů, močálů a hor. Jisté poodstoupení tu ale přesto nacházíme. „Neměl bych sílu jít s proudem, a už vůbec ne proti proudu,“ říká jeden z nich. Všichni si vytvořili malý osobní svět, fascinující vesmír, kde platí jejich vlastní pravidla. Jsou na dosah ostatním, a přesto tak daleko. Nebo snad vysoko? Některé jejich historky jsou neuvěřitelné, ale autor knihy jim věří. Proč by si člověk nemohl koupit šest tygrů ve slevě, kreslit ve spolupráci s plísní nebo najít skutečný smysl života? Víte snad o něčem, co by bylo důležitější? Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je dvojnásobným držitelem ocenění Magnesia Litera (knižní rozhovory se samotáři Jako v nebi, jenže jinak a sborník Brnox, který připravil s Kateřinou Šedou), další dvě jeho práce byly na tuto cenu nominovány. V nakladatelství PROSTOR vyšla jeho kniha rozhovorů se šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině (2018), která zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin a stala se bestsellerem stejně jako navazující Návrat do divočiny (2019) a podobně laděný titul Jako v nebi, jenže jinak (2019). Nakladatelství PROSTOR vydalo též Palánovy práce reagující na koronavirovou krizi – charitativní sborník Za oknem (2020) a knižní rozhovor s profesorem Janem Konvalinkou Spánek rozumu plodí příšery (2020). Následovaly drobné črty a eseje Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět (2020) a Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět ještě líp (2021) a titul Nevidím ani tmu (2021), knižní rozhovory se ženami, které si v životě vytáhly černého Petra. Karel Cudlín (1960) je renomovaný český fotograf, věnuje se převážně dokumentární fotografii. Spolupracuje s vydavatelstvími, televizemi a filmovými produkcemi v České republice i v zahraničí a působí jako pedagog. Je členem spolku dokumentárních fotografů 400 ASA. V letech 1997–2003 byl jedním z oficiálních fotografů prezidenta Václava Havla. Je držitelem celkem šestnácti cen ze soutěže Czech Press Photo, obdržel též Cenu Revolver Revue (2008). V roce 2016 se habilitoval na FAMU jako docent. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Umění se dá najít na nečekaných místech. František má pomalovaný celý dům včetně branky a plotu. Vlasta žije ve starém domě a z jeho oken kreslí fáze měsíce, na vylisované listy maluje znaky měst a starými papíry, kam před půlstoletím zaznamenala příběhy vymyšlené rodiny, zatápí v kamnech. Pavel má vymyšlenou celou soustavu zemí, kreslí pro ně budovy i krajinu, dlouhá desetiletí zaznamenává počasí a ve volné krajině sází borovice. Lorenzo maluje výhradně vlaky, trolejbusy a tramvaje, má je na teniskách a prý i na trenýrkách. Všichni malují, protože musí. Tvoří art brut nebo konceptuální projekty, přestože mnozí ani netuší, že něco takového vůbec existuje. Jsou v tom sami, a proto je jejich dílo jedinečné a nezaměnitelné. A jejich příběhy? Ty jsou ještě silnější. Spisovatel a publicista Aleš Palán navazuje na své úspěšné knihy o samotářích či městských robinsonech — tentokrát se vydal do ateliérů, dílen a kutlochů a vyzpovídal sedm lidí, pro něž mezi životem a tvorbou není příliš velký rozdíl. ––– Vítěz ceny Magnesia Litera za publicistiku 2017 a 2020 Člověk se cítí tak strašně sám, že chce slyšet nějaká slova, tak jsem si povídal sám se sebou nebo s ďáblem. Napůl jsem ho slyšel, napůl vnímal myšlenkově, takový průnik, jako bych si povídal a hlasy mi odpovídaly, prostě mešuge. Neměl jsem sociální vazby, žádná rodina, žádní kamarádi, nic. Měl jsem pocit, že i ten satan mě litoval… Zároveň mě to postavilo na vlastní nohy, začal jsem si věřit, hodně jsem maloval. Dřív mi malování dodávalo adrenalin, nabuzovalo mě, teď to mám otočené, spíš mě zklidňuje. Obraz maluju hodinu dvě, mám rád, když je to hotové ještě ten den. Myslím, že do druhého dne jsem nikdy nic rozdělaného nenechal. Nevím, jestli je to dobře, ale já to tak mám. — ukázka z knihy (knihydobrovsky.cz)