Lov začína očima - lamr aleš

Memoárový text výtvarníka Aleše Lamra pokrývá období od druhé světové války po současnost. Momenty ze soukromého života se v knize prolínají se vzpomínkami z oblasti výtvarného umění. Lamr Popisuje například poválečná léta v Litovli, kde v prostředí dědečkovy keramické dílny získával první výtvarné zkušenosti. Vzpomíná na setkání s historiky umění, či s kolegy výtvarníky, zejména z Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, jejímž byl členem, s nimiž společně vystavoval. V knize jsou zaznamenány i okolnosti individuálních výtvarných projektů autora, například nástěnné malby v pracovně prezidenta Václava Havla na Pražském hradě. Z textu je zřejmé, že sklon k výtvarnému umění je pro Lamrovy rodovým stigmatem. Autor sám vstoupil na scénu české malby v první polovině šedesátých let, poté, co ukončil střední uměleckou školu a přestěhoval se z Brna do Prahy. V té době se nezávislé umění ještě netěšilo oficiální přízni, avšak Lamr se již tehdy začal profilovat a položil základy svého díla, které pak postupně rozvíjel. To se mu dařilo i v období normalizace, kdy omezeně vystavoval, a dokonce navštívil Spojené státy americké, což sám považuje za zlomový bod ve svém výtvarném projevu. Lamr ale nebyl prorežimním umělcem, udržoval i styky s disentem a výtvarníky, kteří vystavovat nesměli. Seznámil se tak oběma protilehlými oblastmi kultury a ve svých pamětech o tom podává důvěryhodnou zprávu. Plnou paradoxů, absurdit, humoru i zážitků truchlivých, jako je život sám. (patro.cz)

Memoárový text výtvarníka Aleše Lamra pokrývá období od druhé světové války po současnost. Momenty ze soukromého života se v knize prolínají se vzpomínkami z oblasti výtvarného umění. Lamr Popisuje například poválečná léta v Litovli, kde v prostředí dědečkovy keramické dílny získával první výtvarné zkušenosti. Vzpomíná na setkání s historiky umění, či s kolegy výtvarníky, zejména z Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, jejímž byl členem, s nimiž společně vystavoval. V knize jsou zaznamenány i okolnosti individuálních výtvarných projektů autora, například nástěnné malby v pracovně prezidenta Václava Havla na Pražském hradě. Z textu je zřejmé, že sklon k výtvarnému umění je pro Lamrovy rodovým stigmatem. Autor sám vstoupil na scénu české malby v první polovině šedesátých let, poté, co ukončil střední uměleckou školu a přestěhoval se z Brna do Prahy. V té době se nezávislé umění ještě netěšilo oficiální přízni, avšak Lamr se již tehdy začal profilovat a položil základy svého díla, které pak postupně rozvíjel. To se mu dařilo i v období normalizace, kdy omezeně vystavoval, a dokonce navštívil Spojené státy americké, což sám považuje za zlomový bod ve svém výtvarném projevu. Lamr ale nebyl prorežimním umělcem, udržoval i styky s disentem a výtvarníky, kteří vystavovat nesměli. Seznámil se tak oběma protilehlými oblastmi kultury a ve svých pamětech o tom podává důvěryhodnou zprávu. Plnou paradoxů, absurdit, humoru i zážitků truchlivých, jako je život sám. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Aleš Lamr, 499 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Memoárový text výtvarníka Aleše Lamra pokrývá období od druhé světové války po současnost. Momenty ze soukromého života se v knize prolínají se vzpomínkami z oblasti výtvarného umění. Lamr Popisuje například poválečná léta v Litovli, kde v prostředí dědečkovy keramické dílny získával první výtvarné zkušenosti. Vzpomíná na setkání s historiky umění, či s kolegy výtvarníky, zejména z Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, jejímž byl členem, s nimiž společně vystavoval. V knize jsou zaznamenány i okolnosti individuálních výtvarných projektů autora, například nástěnné malby v pracovně prezidenta Václava Havla na Pražském hradě. Z textu je zřejmé, že sklon k výtvarnému umění je pro Lamrovy rodovým stigmatem. Autor sám vstoupil na scénu české malby v první polovině šedesátých let, poté, co ukončil střední uměleckou školu a přestěhoval se z Brna do Prahy. V té době se nezávislé umění ještě... (alza.cz)

V bohatě ilustrovaném textu výtvarníka Aleše Lamra můžeme sledovat dobrodružství a eskapády Somnambula, kterému slunce na čele vypaluje žhavé ornamenty, on naráží na šedou bublinu a upadá do jejího zajetí, sní o ohnivém dešti a kamenném krupobití. V jeho světě stromy zprůzračněly, v řece plují sklenění kajmani a anakondy, rybí těla jsou pokryta krysí srstí a Braunovy sochy dští šepot mystérií a jejich duté hlavy kráčejí po Karlově mostě. Aleš Lamr je především výtvarník a na jeho textu Somnambul je to znát. Na papír přenesl v podobě slov své imaginární asociace, metafory, jež hýří barvami, ale i symboly a tvary, které pak slovesnému projevu dávají potřebnou hloubku. Představy jsou obrazem jeho reality. Text Somnambul napsal v 60. letech, ovlivněn neosurrealistickým viděním skutečnosti. Lamrovy texty nabízí čtenáři pohled do nitra muže, který se noční obrazotvorností dostává na osobní hranici mezi bdělým snem a mystickým prožitkem. Detailní popis, který se otevírá jako svět za světem, je jednak spolutvůrce idejí o realitě, ale i průvodcem přeludů; žijící metaforou na snovém plátnu. Imaginace a obrazotvornost se zásadním způsobem podílí na utváření senzoriální zkušenosti, a tím i na určení smyslového objektu, který je pak umělcem vystižen v díle. Povaha představivosti je vždy dána subjektivně. Je to tvář nastavená zrcadlu, jejíž odlesk je mimo něj a je to také způsob, jak "uchopit" člověka v celé své integritě. Text je jednak inspirací k vlastní kreativitě, ale je i hypnotickou indukcí: Autor umožnuje vstupovat do privilegovaných sfér bytí, nahlížet na svět z perspektivy šamana a ochutnat danost objektu v jeho polymorfním významu. Zlatá nit, která text prostupuje, snad může říci i něco bližšího o autorovi: Vidění je barvitým popisem nadpřirozených událostí ve vlastní snové fantazii, jejímž smyslem je jeho obsah. Ten je skryt za závojem symbolické komunikace a může být předmětem hermeneutických interpretací. Autor evokuje stav nevidomého, jehož kraj je světem pestrých kouzel, proti zkušenostnímu vědění. Vrcholným výkonem představivosti je právě to, že se stává nástrojem intelektu. Při jeho zaměření k podstatě je to i způsob, jak překlenout oba břehy (rozumu a prožitku) a dát tak čtenáři možnost se setkat svojí vlastní kreativitou. Tajuplný svět za hranicemi racionality je tak pomyslným mostem mezi rozumem a smyslovým poznáním. (knihydobrovsky.cz)

Devět pohledů na starší vrstvy českých (a vlastně i evropských) dějin představuje knihu vskutku pozoruhodnou. Autor aplikuje v ní své poznatky lékaře a svou biologickou erudici na dějinné události, které dávno zavál písek zapomnění a vzniká tak velmi originální a pro profesionální historiky jistě nezvyklý náhled na některé dějinné události. Nežli vyřknou svůj úsudek a odsudek nad gynekologem-amatérem, který se jim necertifikovaně plete do řemesla, měli by pomyslet, že západní společnost nestojí na nějaké předem dané poznávací ortodoxii a staré úsloví audiatur et altera pars má svou nespornou platnost i dnes. Je dobře pomyslet, že slovo "amatér" pochází od lat. amare,milovati a že pohled z jiných pozic do různých oborů má právě v Markrabství moravském dlouhou a plodnou tradici - kterýsi brněnský mnich se se v 19. věku pokoušel, dodejme že dlouho neúspěšně, plést i do genetiky. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Od realizace tzv. „orlických vražd“ uplynulo již 27 let. Specifická násilná kriminalita devadesátých let se stala hitem jara roku 2022. V řadě všemi způsoby připomínaných kauz zaujímá nepřehlédnutelné místo „orlická“ série. (knihydobrovsky.cz)

Život za múrmi strednej školy prebieha podľa vlastných pravidiel. Mladá profesorka Lívia Smolná nastúpila na nové pracovné miesto a už od prvého dňa čelí skúške trpezlivosti. Nie, študenti ju zatiaľ neničia, stala sa však tŕňom v oku kolegovi v kabinete. Slovenčinára Daniela Riečana dráždi jej nadšenie, pokladá ho za prehnané. Študenti ho síce zbožňujú, ale on si drží profesionálny odstup. Ako dlho potrvá dvom pedagógom, kým zložia zbrane a začnú sa navzájom tolerovať? Podarí sa im to vôbec? V maturitnom ročníku študuje Líviin brat Marko. S priateľmi zažíva vzostupy aj pády, ale napriek občasným zakopnutiam príbehy každého z nich potvrdzujú známu pravdu, že najkrajšie roky života prežíva človek práve na strednej škole. Marko a jeho najlepší kamarát Lukáš sú miláčikmi dievčat. Mirka je do Marka už dlhšie zamilovaná a ani vo sne by jej nenapadlo, že to bude práve ona, kto mu pomôže zvládnuť náročné rodinné problémy. Alkoholizmus žien, nedorozumenia, narušené vzťahy, tínedžerské lásky, vynucovanie autority, priateľstvo, význam vzdelania či podceňovanie druhých sú len zlomok tém, ktorým sa Marek Zákopčan venuje. Knihe nechýba humor a Zákopčanov príslovečný zhovievavý pohľad na študentov, ktorí sú iba o máličko mladší než on. (patro.cz)

V súčasnosti narastá počet veriacich, ktorí hľadajú kľúč k autentickému životu s Bohom, ktorý vedie k svätosti. Hľadajú cestu ako napodobniť život veľkých svätých minulosti v tomto svete plnom zmätku, beznádeje a opovrhovania pravdou. Nie je však potrebné vynachádzať niečo nové. Cirkev v minulosti čelila podobným situáciám, a preto je potrebné hľadať návod u tých svätých, ktorí ukázali cestu z týchto kríz a stáli na začiatku vlny duchovnej obnovy. Medzi tieto veľké osobnosti bezpochyby patrí aj svätý Paisij Veličkovský. Od mladosti študoval dostupné asketické diela svätých otcov, ktoré mu pomáhali formovať jeho duchovný život. Toto hľadanie duchovnej múdrosti nadobudnutej skrze praktickú skúsenosť ho sprevádzalo celý život. Stal sa hľadačom zabudnutých asketických diel, prekladal ich do moderného jazyka, ale predovšetkým sa usiloval osvojiť si rady, ktoré nachádzal vo výrokoch starobylých svätých. Neskôr túto zbierku spisov svätých otcov publikoval pod názvom Filokalia, aby tieto duchovné poklady boli dostupné všetkým. Ponúkol však viac, než len preklad diel svätých otcov. Dal príklad, ako ich prakticky využiť pre duchovný život. V jeho životopise čítame, že každý deň zhromaždil bratov, aby im prečítal kúsok textu zo spisu nejakého svätého otca. Prečítaný odsek dôkladne vysvetlil a poukázal na jeho praktickú aplikáciu. Týmto iba obnovil starobylú prax, ktorú spoznal počas štúdia asketických diel. V liste kňazovi Demetriovi, ktorý ho poprosil o radu na prehĺbenie duchovného života, píše: "V starobylých dobách mnohí svätí otcovia poúčali svojich učeníkov z osvietenia Božej milosti bez nejakého štúdia. Ale v súčasnej dobe nám prikazujú, aby sme nepoučovali našich učeníkov podľa vlastnej múdrosti, ale skrze Sväté písmo a učenie svätých mníchov, ktorí poznali tajomstvo a moc Písma skrze Svätého Ducha, a ktorí jeho milosťou predvídali, že v týchto posledných časoch správne učenie a praví učitelia duchovného života takmer vymiznú. Títo svätí otcovia, inšpirovaní Svätým Duchom, napísali svoje sväté a duši prospešné učenie pre náš večný úžitok a poučenie, aby nás viedli a utvrdili v ceste, ktorá vedie k spáse. A ak v tejto dobe učitelia mníchov a ich rovnako tak aj ich učeníci sa budú držať tohto učenia s pokorou a Božou bázňou, nestratia sa na ceste k spáse a ani tí, ktorí ich poslúchajú."1 Znovuobjavovanie múdrosti svätých otcov bolo jednou z charakteristických čŕt duchovnej obnovy ruskej spoločnosti, ktorej semená zasial svätých Paisij Veličkovský. Ďalšie generácie formované jeho príkladom a učením vytvorili prostredie, v ktorom vyrástli mnohí svätí. Môžeme spomenúť napríklad slávnych starcov Optinského monastiera ako aj svätého Ignáca Brjančaninova a svätého Teofana Zatvornika. Svätý Paisij Veličkovský je len jedným z mnohých svätých, ktorí obnovením starobylej tradície duchovného života inšpirovali svoje generácie k autentickému prežívaniu kresťanského života. Táto skúsenosť Cirkvi sa stala silným podnetom v čase, keď som hľadal novú víziu pre našu farnosť, ktorá oslavovala sté výročie svojho založenia. Pociťoval som potrebu programu, ktorý by zabezpečoval neustálu duchovnú formáciu. Príklad svätého Paisija Veličkovského viedol k pravidelným formačným stretnutiam, počas ktorých pomaly prechádzame učením svätých a snažíme sa nájsť spôsob, ako uplatniť ich rady v súčasnej dobe. Po rokoch vnímam tento program ako veľmi užitočnú pastoračnú aktivitu, pretože doslova pretransformovala život celej farnosti. Svoju skúsenosť som opísal v publikácii Zabudnutá cesta: Duchovná obnova po Covid-19 a iných krízach2. V tejto publikácii sa chcem podeliť s myšlienkami nad dielom svätého Teofana Zatvornika Cesta k spáse, ktoré sú mojou prípravou pre duchovné sprevádzanie či už jednotlivcov, alebo mladých manželských párov. Nasledovanie učenia tohto svätého umožňuje systematické uvádzanie do umenia duchovného života, otvára stále nové témy na diskusii, odhaľuje dôležité duchovné zákonitosti, ktorých znalosť je nevyhnutná pre zdravý duchovný rast. Viaceré manželské páry zdieľali skúsenosť, že predstavenie učenia svätého Teofana Zatvornika viedlo k pravidelným domácim diskusiám pri "kuchynskom stole". Tento svätý sa teší obľube z dôvodu, že prvú časť svojho diela, na ktorú sa sústreďuje táto publikácia, venuje začiatku kresťanského života. Začína krstom a priam detailne sa venuje kresťanskej výchove detí. Táto skúsenosť podnietila môjho syna diakona Mirona s manželkou Sarah k nahrávaniu ich spoločných duchovných rozhovorov o učení svätého Teofana Zatvornika. Publikujú ich v angličtine na podcaste The Life Giving Springs3. Postupne tak vzniká neoficiálne spoločenstvo mladých rodín, ktoré prechádza rovnakou duchovnou formáciou a jej ovocie je citeľné v živote farnosti. Dúfam, že toto zdieľanie príprav na duchovné sprevádzanie podľa učenia svätého Teofana Zatvornika prinesie podobný úžitok mnohým. (knihydobrovsky.cz)

V súčasnosti narastá počet veriacich, ktorí hľadajú kľúč k autentickému životu s Bohom, ktorý vedie k svätosti. Hľadajú cestu ako napodobniť život veľkých svätých minulosti v tomto svete plnom zmätku, beznádeje a opovrhovania pravdou. Nie je však potrebné vynachádzať niečo nové. Cirkev v minulosti čelila podobným situáciám, a preto je potrebné hľadať návod u tých svätých, ktorí ukázali cestu z týchto kríz a stáli na začiatku vlny duchovnej obnovy. Medzi tieto veľké osobnosti bezpochyby patrí aj svätý Paisij Veličkovský. Od mladosti študoval dostupné asketické diela svätých otcov, ktoré mu pomáhali formovať jeho duchovný život. Toto hľadanie duchovnej múdrosti nadobudnutej skrze praktickú skúsenosť ho sprevádzalo celý život. Stal sa hľadačom zabudnutých asketických diel, prekladal ich do moderného jazyka, ale predovšetkým sa usiloval osvojiť si rady, ktoré nachádzal vo výrokoch starobylých svätých. Neskôr túto zbierku spisov svätých otcov publikoval pod názvom Filokalia, aby tieto duchovné poklady boli dostupné všetkým. Ponúkol však viac, než len preklad diel svätých otcov. Dal príklad, ako ich prakticky využiť pre duchovný život. V jeho životopise čítame, že každý deň zhromaždil bratov, aby im prečítal kúsok textu zo spisu nejakého svätého otca. Prečítaný odsek dôkladne vysvetlil a poukázal na jeho praktickú aplikáciu. Týmto iba obnovil starobylú prax, ktorú spoznal počas štúdia asketických diel. V liste kňazovi Demetriovi, ktorý ho poprosil o radu na prehĺbenie duchovného života, píše: "V starobylých dobách mnohí svätí otcovia poúčali svojich učeníkov z osvietenia Božej milosti bez nejakého štúdia. Ale v súčasnej dobe nám prikazujú, aby sme nepoučovali našich učeníkov podľa vlastnej múdrosti, ale skrze Sväté písmo a učenie svätých mníchov, ktorí poznali tajomstvo a moc Písma skrze Svätého Ducha, a ktorí jeho milosťou predvídali, že v týchto posledných časoch správne učenie a praví učitelia duchovného života takmer vymiznú. Títo svätí otcovia, inšpirovaní Svätým Duchom, napísali svoje sväté a duši prospešné učenie pre náš večný úžitok a poučenie, aby nás viedli a utvrdili v ceste, ktorá vedie k spáse. A ak v tejto dobe učitelia mníchov a ich rovnako tak aj ich učeníci sa budú držať tohto učenia s pokorou a Božou bázňou, nestratia sa na ceste k spáse a ani tí, ktorí ich poslúchajú."1 Znovuobjavovanie múdrosti svätých otcov bolo jednou z charakteristických čŕt duchovnej obnovy ruskej spoločnosti, ktorej semená zasial svätých Paisij Veličkovský. Ďalšie generácie formované jeho príkladom a učením vytvorili prostredie, v ktorom vyrástli mnohí svätí. Môžeme spomenúť napríklad slávnych starcov Optinského monastiera ako aj svätého Ignáca Brjančaninova a svätého Teofana Zatvornika. Svätý Paisij Veličkovský je len jedným z mnohých svätých, ktorí obnovením starobylej tradície duchovného života inšpirovali svoje generácie k autentickému prežívaniu kresťanského života. Táto skúsenosť Cirkvi sa stala silným podnetom v čase, keď som hľadal novú víziu pre našu farnosť, ktorá oslavovala sté výročie svojho založenia. Pociťoval som potrebu programu, ktorý by zabezpečoval neustálu duchovnú formáciu. Príklad svätého Paisija Veličkovského viedol k pravidelným formačným stretnutiam, počas ktorých pomaly prechádzame učením svätých a snažíme sa nájsť spôsob, ako uplatniť ich rady v súčasnej dobe. Po rokoch vnímam tento program ako veľmi užitočnú pastoračnú aktivitu, pretože doslova pretransformovala život celej farnosti. Svoju skúsenosť som opísal v publikácii Zabudnutá cesta: Duchovná obnova po Covid-19 a iných krízach2. V tejto publikácii sa chcem podeliť s myšlienkami nad dielom svätého Teofana Zatvornika Cesta k spáse, ktoré sú mojou prípravou pre duchovné sprevádzanie či už jednotlivcov, alebo mladých manželských párov. Nasledovanie učenia tohto svätého umožňuje systematické uvádzanie do umenia duchovného života, otvára stále nové témy na diskusii, odhaľuje dôležité duchovné zákonitosti, ktorých znalosť je nevyhnutná pre zdravý duchovný rast. Viaceré manželské páry zdieľali skúsenosť, že predstavenie učenia svätého Teofana Zatvornika viedlo k pravidelným domácim diskusiám pri "kuchynskom stole". Tento svätý sa teší obľube z dôvodu, že prvú časť svojho diela, na ktorú sa sústreďuje táto publikácia, venuje začiatku kresťanského života. Začína krstom a priam detailne sa venuje kresťanskej výchove detí. Táto skúsenosť podnietila môjho syna diakona Mirona s manželkou Sarah k nahrávaniu ich spoločných duchovných rozhovorov o učení svätého Teofana Zatvornika. Publikujú ich v angličtine na podcaste The Life Giving Springs3. Postupne tak vzniká neoficiálne spoločenstvo mladých rodín, ktoré prechádza rovnakou duchovnou formáciou a jej ovocie je citeľné v živote farnosti. Dúfam, že toto zdieľanie príprav na duchovné sprevádzanie podľa učenia svätého Teofana Zatvornika prinesie podobný úžitok mnohým. (patro.cz)

Kniha - autor Miron Keruľ-Kmec st., 80 stran, slovensky, brožovaná bez přebalu lesklá http://pemic-books.cz/ASPX/Annotation.aspx?kod=0361916 (alza.cz)

Obrazová plnobarevná monografie Aleše Krejči. Aleš Krejča narozen 2. března 1941 v Praze. Nesporných hodnot českého fantazijního umění si byl vědom již František Šmejkal, když v roce 1967 uspořádal v Jihlavě a pak ve Špálově galerii v Praze výstavu Fantazijních aspektů současného, tedy tehdejšího českého umění. Ve světě by se české fantazijní malbě mělo dostat stejně významného místa jako tomu bylo v případě rakouského realismu v dobách jeho největšího rozkvětu v šedesátých a sedmdesátých letech. Přitom je právě česká fantazijní malba v mnoha ohledech zcela originální, opřena o vlastní tradici manýrismu a surrealismu, nadána silou niterního prožitku a disponující jak magickou fantazijní fabulací tak i vrcholnou malířskou kulturou. Kdysi žák Františka Muziky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Aleš Krejča, zviditelňuje svými obrazy to nejlepší, čím se česká fantazijní malba může ve světě i doma právem prosadit. Ve svých obrazech rozvinul Aleš Krejča osobitou fantazijní mytologii. Ta zčásti koření v kolektivních mýtických praobrazech, zčásti je doplňována charakteristickými pohádkově mýtickými novotvary z říše hlubinně ukotvené fantazie autora. Obojí se sugestivním způsobem prolíná, aby se tak v rámci malířova virtuózního scénického myšlení rozvinul ten charakteristický, v plném smyslu slova magický prostor všeobsahujícího tajemství Krejčovy malby. Stylový původ Krejčovy imaginace je třeba hledat v přírodním lyrismu surrealismu, prochvělém tajemným erotismem. Tak ho představuje Max Ernst a tak mu mezi jinými rozuměl právě František Muzika. Do mystéria osudových dějů podvědomí, reprezentovaných malířskou výpravností scény i povahy bájných bytostí na jevišti obrazu, vnáší Aleš Krejča i vyhraněně vlastní, pohádkově hravý, humorný, ale někdy i ironický tón. Je to umění, které ze světa drsného pragmatismu současné civilizace chce uniknout do bájných sfér slastných přeludů a sladkého snění, aby se však v halucinantních oblastech fantazie znovu potkávalo s často až příšernými alegoriemi konkrétních podob a dějů světa a života. Krejčovy fantazijní šifry si nás kromě svrchovaně uzurpujícího estetismu malířské formy vždy podmaní i svou niternou zátěží a tajemně věštebným duchovním přesahem. (knihydobrovsky.cz)

Přestože Rakousko-Uhersko nikdy nevybudovalo koloniální říši, mělo své zájmy v některých zámořských oblastech. Jednou z nich byl i Dálný východ, kam obchodníci z habsburské monarchie dorazili již v osmnáctém století. Rakousko přesto bylo ve východní Asii opožděným příchozím. Od konce XIX. století byl Dálný východ jedním z hlavních ohnisek mezinárodního napětí. Dopad na rakousko-uherskou politiku byl spíše nepřímý - pozornost ruského rivala se odvracela od Balkánu. Vídeň však posilovala své zastoupení ve východní Asii, zvažovala vytvoření námořní základny v Číně, podílela se na potlačení Boxerského povstání a získala koncesi v Tiencinu. Pozice monarchie v obchodu s Japonskem se po roce 1900 zlepšovala, úspěchy Škodových závodů před rokem 1914 naznačovaly, že může dojít i k rozvoji obchodu s Čínou. Po vypuknutí první světové války se však Japonsko přidalo na stranu Dohody, roku 1917 tak učinila i Čína. Tím rakousko-uherské angažmá na Dálném východě skončilo. Jaký byl charakter politiky Vídně na Dálném východě? Jak aktivní byly na tamních trzích rakousko-uherské firmy? Na tyto a další otázky hodlá odpovědět naše publikace. (knihydobrovsky.cz)

Matěj Lukšů (1868-1931) patřil bezesporu k nejbližším přátelům Otokara Březiny (1868-1929). Jejich vztah trval od studentských let do smrti velkého symbolistického básníka. Za tu dobu přerostly jejich kontakty ve výsostné přátelství, v němž byl Lukšů Březinovi nejen společníkem, ale též rádcem a pomocníkem a nakonec, spolu s Emanuelem Chalupným, také básníkovým dědicem a vykonavatelem závěti. Těžištěm knihy jsou knižně dosud nepublikované deníkové zápisy Matěje Lukšů. Autor si je zaznamenával po dobu několika desetiletí až do své smrti. Obsahují denní osobní poznámky, koncepty různých prací, dopisů, překlady z němčiny, francouzštiny a rozsáhlé přípravy na vyučování či výpisky z odborné, často učitelské literatury. Především se v nich však objevují nepravidelně roztroušené poznámky ze setkávání s Otokarem Březinou, jež dokonale ilustrují jejich vzácný vztah. Deníkové zápisy doprovází zasvěcený komentář editorů a rozsáhlý fotografický materiál. (patro.cz)

Základní vývozní artikl Britů z Číny představoval čaj. Jeho nákup ale museli platit stříbrnými mincemi a neraženým stříbrem, což vyvolalo nerovnováhu platební bilance a nutilo obchodníky hledat komoditu, jejíž prodej Číňanům by tuto nerovnováhu odstranil. Mělo to změnit opium, jehož dovoz se postupně císařský režim snažil zastavit. Zlomová v tomto směru byla opatření z konce třicátých let 19. století, která vyostřila celou situaci, jež v září 1839 vygradovala prvními výstřely. V následné válce Britové bojovali o legalizaci obchodu s opiem, otevření čínských přístavů a rozšíření diplomatických styků. Jejich vojenskou převahu stvrdila mírová smlouva v Nankingu v roce 1842, na jejímž základě mimo jiné získali ostrov Hongkong. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Petr Jamník, 180 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Miroslav Horníček – umělec, jehož lze jen těžko charakterizovat jedním slovem, byl zkrátka výjimečný. Jeho nadčasový smysl pro humor, přirozenou noblesu, pronikavý intelekt, pracovitost a vzácné herecké nadání připomíná výpravná publikace, která vychází u příležitosti stého výročí umělcova narození. Obsahově nabitá kniha je vyústěním mnohaleté badatelské a sběratelské práce Horníčkova obdivovatele Petra Jamníka, který pro ni vybral desítky mnohdy unikátních fotografií a artefaktů ze své sbírky a vedle textů mapujících Horníčkův život ji obohatil také o vzpomínky jeho nejbližších přátel a spolupracovníků, jako byli Hana Hegerová, Jiří Suchý, Milan Lasica, Anna Sováková, Vladimír Just a mnoho dalších. Kniha tak není jen důstojnou poctou a poutavou připomínkou Horníčkovy umělecké a tvůrčí činnosti, ale svou zasvěcenou erudicí, zasazující do kontextu množství dobových dokumentů, programů... (alza.cz)

Pro skauty, trampy a toulavý lid s batohem na zádech všeobecně je Miloslav Nevrlý (1933) určující osobností. Jeho osamělé toulky po Jizerských horách a Karpatech, které podnikal od padesátých let, inspirovaly zástupy následovníků - někteří z nich jsou populární cestovatelé, jiní skromní tuláci, kteří o svých prožitcích mlčí, ale svůj život jimi naplňují neméně intenzivně. Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - (alza.cz)

eBook:,Základní vývozní artikl Britů z Číny představoval čaj. Jeho nákup ale museli platit stříbrnými mincemi a neraženým stříbrem, což vyvolalo nerovnováhu platební bilance a nutilo obchodníky hledat komoditu, jejíž prodej Číňanům by tuto nerovnováhu odstranil. Mělo to změnit opium, jehož dovoz se postupně císařský režim snažil zastavit. Zlomová v tomto směru byla opatření z konce 30. let 19. století, která vyostřila celou situaci, jež v září 1839 vygradovala prvními výstřely. V následné válce Britové bojovali o legalizaci obchodu s opiem, otevření čínských přístavů a rozšíření diplomatických styků. Jejich vojenskou převahu stvrdila mírová smlouva v Nankingu v roce 1842, na jejímž základě mimo jiné získali ostrov Hongkong. (knihydobrovsky.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Proč si tuto knihu přečíst Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, byl svým skautům příkladem, že i neznámými končinami se dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu téměř nic, vydávat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život. Nahlédněte do knihy Video ze křtu knihy a ukázka audioknihy Audiokniha audioknihu namluvili Jan Vlasák a Vladimír Kroc. Celková délka je 8 hodin a 26 minut 19 kapitol / 20 tracků 00 Úvod: Přece to nevyhodíme 01 Zítra mne bolely nohy 02 Davaj sjudá 03 Kvůli jednomu černohlávkovi 04 Když táhneš s mulou přes pláně 05 Čistá dlaň 06 Slepá střeva u ptáků 07 Kdo věří v zázraky 08 Hořká vůně rašelinišť 09 Pouhý muzejní přírodovědec 10 Das Buch über das Isergebirge 11 Z Růžové ulice 12 1 : 25 000 13 Medusy! 14 Vliv ohně na vývoj člověka 15 Onen čtvrtek 16 Očarovaný poutník 17 Nejkrásnější místo 18 Dejte se nadchnout 19 Druhá strana hor Co o knize říkají čtenáři Krásná inspirativní kniha - čtivě psaná, o dobrém člověku se zajímavým životem. Lenka Jelínková Dle očekávání úžasná kniha, plná moudrosti, humoru a úžasných postřehů pana Nevrlého. Lucie Votrubcová Karpatské hry Náčelnika Nevrlého jsem objevil a opisoval ještě před jejich prvním vydáním. Ani už nevím, jak jsem na ně přišel. Něco jako samizdat. Jednak se týkaly mých oblíbených rumunských hor, ale především popisované "hry" (některé!) mi byly až intimně blízké. Do té doby jsem si o sobě myslel, že jsem případ pro psychiatra a najednou jsem v tom nebyl sám! Panu Nevrlému za to zjištění budu vděčný do konce svých dnů. Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým je darem především pro bytosti vnímavé a pro duše toulavé... Karel Lhotský O autorech Miloslav Nevrlý (1933) je český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody. Vystudoval Přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu Univerzity, kde získal titul doktor přírodních věd. Ještě před promocí v roce 1957 dostal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci. Tam pracoval až do roku 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Dlouhé roky také zastával funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Významnou roli měl také ve skautu. V roce 1968 začal vést liberecký 12. skautský oddíl. V roce 1970 pak došlo k zákazu skautu, skupina ale nezanikla a fungovala pod názvem TOM neboli turistický oddíl mládeže pod TJ Dynamo. V této skupině získal přezdívku Náčelník, kterou nese i tato kniha. Tajemné a tehdy skoro liduprázdné Jizerské hory si zamiloval. Věnoval se zde např. studiu místních netopýrů a obecné historie jizerských hor. O nich napsal také řadu prací, přičemž nejznámější z nich je Kniha o Jizerských horách (1976), která ovlivnila vztah desetitisíců lidí k tamější krajině a Miroslav Nevrlý za ni získal výroční nakladatelskou cenu. Tato průlomová poetická i naučná kniha nemá konkurenci v žádném průvodci, ani jiné publikaci o českých pohořích. Podobně kultovní se staly i Karpatské hry (1982) – krajinná meditace založená na putováních po rumunských Karpatech, malá kniha o velkých životních radostech. Stejně útlá Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Jeho zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky k ptákům. Aleš Palán (1965) novinář, spisovatel a editor, napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Jeho knižní rozhovor s bratry Danielem a Jiřím Reynkovými Kdo chodí tmami (2004) byl vyznamenán výroční cenou Nadace Českého literárního fondu. Za knihu rozhovorů se syny nakladatele Josefa Floriana Být dlužen za duši (2007) a za román Ratajský les (2016) byl Palán nominován na cenu Magnesia Litera. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) toto ocenění získal. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině (2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin. Příznivý čtenářský ohlas vyvolal také titul Neboj se vrátit domů (2018), rozhovor s lékařkou a zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou, a kniha Robinsoni a donkichoti (2022), rozhovory se samorosty, nezapadajícími do žádných šablon většinové společnosti. Zatím posledním autorovým dílem jsou rozhovory o vztazích mezi matkami a dcerami Mami, miluju (2023) s fotografiemi Libuše Jarcovjákové. Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. (knihykazda.cz)

Kniha Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem mapuje zájem spisovatele Franze Kafky o výtvarné umění a vizuální kulturu jeho doby. Představuje různorodé obrazy, které určovaly Kafkovu každodenní vizuální zkušenost v rodné Praze - heterogenní a mnohojazyčné metropoli. Kafka se zabýval malířstvím a sochařstvím, architekturou a památkami a také celou řadou populárních vizuálních médií a jevů, od ilustrovaných časopisů a reklamy až po film, fotografii, tanec a kabaret. Publikace zkoumá, jak se Kafkův vztah k vizualitě odrážel v jazyce jeho textů a v jeho zájmu o kresbu, v níž se mu dostalo základního vzdělání a které se věnoval ve volném čase v době vysokoškolských studií. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Peter Hoeg, 272 stran, česky Mnohovrstevný román autora bestselleru Cit slečny Smilly pro sníhPoté, co se jeho přítel Simon pokusí o sebevraždu, navštíví Petr kliniku, která by snad mohla Simonovi pomoci. Na klinice zkoumají hlubinné kontakty mezi lidmi a vyvinuli epochální metodu skenování mozku. Petr zjistí, že ředitelkou kliniky je Lisa, jeho kamarádka z dětství. Ta však po dopravní nehodě ztratila paměť. Začnou se spolu scházet a díky tomu se jí paměť pomalu vrací. Společně se vracejí k dávným zážitkům, kdy už jako malé děti uměli nacházet cesty do lidského vědomí. V této práci nyní Lisa, společně s Petrem, ve větším a mnohem riskantnějším měřítku pokračuje. Co se stane, když před sebou vidíme vědomí člověka v podobě budovy? A co se stane, když do této budovy vstoupíme?Vydání knihy podpořila Dánská umělecká rada. (alza.cz)

30 humorných povídek na ožehavé téma „Jak kdo kdy nestačil doběhnout na velkou potřebu“. (knihydobrovsky.cz)

Nevlastní bratři Kryštof a Tomáš nedovedou najít společnou řeč, Karin pochybuje o lásce ke svému majetnickému příteli, Julián se trápí nevěrou rodičů, Matyáš tají před ostatními svůj vztah, a Daniela se jen snaží zapomenout... Před půl rokem bylo v nedalekém lomu nalezeno tělo jejich spolužáka Erika. Policie se přiklonila k vraždě, pachatele ale nedopadla. Nešťastná událost se ze všech nejvíc podepsala na Erikově bratrovi Matyášovi. Když dojde ve městě k další tragédii, nikomu není jasné, zda se tentokrát jednalo o nehodu, či neúspěšný pokus o další vraždu. Mohlo by to nějak souviset s Erikovou smrtí? Co když je odpovědný někdo, koho znají, někdo, koho považují za přítele? Co se tehdy v noci opravdu stalo? Česká heavy contemporary od autora thrilleru Pamatuj na smrt. (patro.cz)

Soubor povídek. (knihydobrovsky.cz)

Rozklad sebeobrazu člověka v době antropocénu, tedy tzv. epoše lidstva, jde ruku v ruce s pochopením jeho kulturní i materiální prekarity a možného vyhynutí. Zpomalený, ale vytrvalý kolaps ekosystémů nevěstí komplexním druhům nic dobrého, a čím dále a hlouběji dohlédne nahá opice realitu světa, tím rychleji ztratí půdu pod nohama a nebe jí spadne na hlavu. ReturnSelf.New nabízí manuál pro apoptózu toho, co je třeba zanechat za sebou, abychom se mohli stát tím, čím je třeba. (knihydobrovsky.cz)

Nevlastní bratři Kryštof a Tomáš nedovedou najít společnou řeč, Karin pochybuje o lásce ke svému majetnickému příteli, Julián se trápí nevěrou rodičů, Matyáš tají před ostatními svůj vztah, a Daniela se jen snaží zapomenout...Před půl rokem bylo v nedalekém lomu nalezeno tělo jejich spolužáka Erika. Policie se přiklonila k vraždě, pachatele ale nedopadla. Nešťastná událost se ze všech nejvíc podepsala na Erikově bratrovi Matyášovi. Když dojde ve městě k další tragédii, nikomu není jasné, zda se tentokrát jednalo o nehodu, či neúspěšný pokus o další vraždu. Mohlo by to nějak souviset s Erikovou smrtí? Co když je odpovědný někdo, koho znají, někdo, koho považují za přítele? Co se tehdy v noci opravdu stalo?Česká heavy contemporary od autora thrilleru Pamatuj na smrt. (knihydobrovsky.cz)

Román Sobělživci ústy svých hlavních hrdinek zprvu odkrývá nitra někdejších spolužaček a velkých kamarádek v období, kdy většina mladých lidí staví kamarádství a přátelství nade vše. Tak je tomu i u všestranně nadané Zuzany, která se naivně snaží o naplnění oné až dětsky romantické vize, kdy se svojí odvěkou kamarádkou Lenkou budou jedno tělo i jedna duše. Ovšem zatímco pokorná a naivní Zuzana neustále hledá kvalitní vztahy, pragmatická Lenka naopak veškeré vztahy využívá, až zneužívá. V cyklicky střídaném vyprávění nahlédneme na léta dospívání obou hrdinek jak s rodiči a jejich leckdy nepochopitelnými nároky, tak v různorodém společenství kamarádů a přátel, s prvními láskami. Zároveň se skrz jejich osudy vrátíme na přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století se vším, co bylo pro tuto dobu příznačné – především ohromné, až nekritické nadšení z nově nabyté svobody s vizí nekonečných možností. Vystřízlivění, ba až jakási kocovina, bylo zákonité. Cesty Zuzany a Lenky se v ten čas rozejdou, aby se znovu potkaly za velice zvláštních okolností; zde příběh vrcholí malou detektivní zápletkou, dokreslující charaktery většiny postav celého příběhu. (knihydobrovsky.cz)

Je konec léta roku 2032. Pět procent plochy EU je zdivočeno se zákazem jakékoliv lidské činnosti.Ekologové se radují nad narůstajícím počtem přísně chráněných šelem.Lesníkům se naopak podařilo snížit stavy škodlivých kopytníků na minimum.Klimatologové varují před návratem malé doby ledové.Zdivočelí chtějí nechat přírodu, ať si o sobě rozhoduje sama.O tom všem se dočteme v napínavém ekologicko-katastrofickém sci-fi románu Aleše Dostála. (knihydobrovsky.cz)

Publikace přenáší čtenáře rovnou do grafikovy dílny a otevírá tak cestu k pochopení podstaty umělecké grafiky. Je zaměřena také k tomu, aby pomohla těm, kteří by se chtěli o některá odvětví umělecké grafické tvorby sami pokusit. Obrazový doprovod přináší ukázky umělecké grafiky význačných umělců, zpracované různými technikami od počátku až po moderní dobu. (knihydobrovsky.cz)

Fotograf a cestovateľ Aleš Tvrdý vyrazil do sveta vo svojich dvadsiatich troch rokoch, kedy sa písal rok 2008. Odvtedy prešiel vyše 60 krajín a spravil viac ako 300-tisíc fotografií. Od svojej prvej cesty až dodnes si pripísal množstvo úspechov. Dvakrát sa mu podarilo vyhrať v súťaži Bloger roka v kategórii Najlepší travel blog.Mnohé z jeho záberov sa stali víťaznými snímkami v medzinárodných, ale aj domácich súťažiach, pričom niektoré z fotografií publikoval aj National Geographic. Aleš sa stal dvojnásobným finalistom svetovej súťaže Enviromental Photographer of the Year, na platforme OneEyeLand sa v roku 2021 stal 25. najlepším fotografom sveta spomedzi viac ako 130-tisíc fotografov.Aleš do svojej knihy vybral najzaujímavejšie, najbizarnejšie a najvtipnejšie príbehy zo štrnástich rokov, ktoré prežil na cestách. Zážitky sú sprevádzané nádhernými fotografiami, ktoré plnohodnotne dopĺňajú jeho príbehy a vďaka nim sa budete môcť vžiť do jeho kože aj vy. (knihydobrovsky.cz)

V důsledku obchodních válek dochází ve stále rozklíženější Evropské unii banány. A ve Slovinsku jsou za dveřmi volby. Uprostřed vyhrocené a nebývale populistické volební kampaně právě prožívá autorskou, milostnou i finanční krizi mladá spisovatelka. Aby se uživila, ujímá se výuky tvůrčího psaní pro vězně. Demonstrace, nepokoje, společenské napětí okolo vzrůstá a ona uniká ke své nové práci a díky tomu k tvorbě. Světy vně a uvnitř, uvnitř a vně se počnou prolínat. Giovanni Antonio Scopoli a Carl Linné, lékaři a přírodovědci, kteří v 18. století pokládali základy evropské botaniky. Čteme jejich korespondenci, žijeme dobrodružství vědy, historii jejich života i prvního banánu vypěstovaného na evropské půdě. Toto je Neverend, román nejčtenějšího slovinského spisovatele Aleše Štegera, příběh o tom, co by se mohlo stát, kdybychom ztratili paměť, kdybychom podlehli líbivým deklamacím, které na nás útočí z mediálních tribun. (knihydobrovsky.cz)

Protektorát. Národ, marně toužící po svobodě, je drcen nacistickými kleštěmi. V této pochmurné době přichází učitel František Niederle do Lipnice nad Sázavou vyučovat na místní měšťance. V malebné obci v hloubi Vysočiny touží nalézt klid; dočká se však pravého opaku.Ve skalách za Bílou věží, předsunutou částí opevnění zdejšího hradu, jednoho březnového odpoledne roku 1943 učiní se svými žáky hrůzný nález. Následuje sled bizarních událostí, jež Františka (nepochopitelně trýzněného podivnými sny a vizemi) zavedou do místních temných lesů a kamenolomů, kde ho čeká nejen střet s nacistickou válečnou mašinérií a jejími Wunderwaffen, ale také děsuplné odhalení překračující prostor a čas, a dokonce i hranice samotné reality. Navíc vůbec nic není tak, jak se na první pohled zdá… (knihydobrovsky.cz)

Jestli má Evropa dnes jednu kulturní metropoli, pak je to Berlín. Zdá se, že sem dnes všechno směřuje, že tady se vše propojuje, navzájem inspiruje, rodí, boří, padá a znovu rodí. Ano, přesně jak píše Aleš Šteger ve své poetické berlínské mozaice: Berlín nese překrásné prokletí města v neustálém vznikání. Šteger zde rok žil. V knize se prochází po šedivých ulicích, nákupních třídách i bleších trzích, ztrácí se ve vánici, v barech i nenápadných dvorcích, bloumá po starých hřbitovech i velkých, podivně prázdných bytech. Je citlivý pozorovatel a přesně vnímá i neklid tohoto místa, ono věčné zemětřesení, k němuž je Berlín odsouzený. A tak se z přítomnosti během pár vět, během jedné jediné krátké chvíle, propadne do minulosti. Prohrabe se sutinami, pozoruje „prázdné patrony uhaslých střel“ a nachází překvapivé souvislosti. Šteger ale nejenom naslouchá a pozoruje, sám tu také něco zanechává. Město se do něj otisklo a on se otiskl do města. Napsal jeden z nejpůsobivějších berlínských portrétů posledních let. Jaroslav Rudiš (knihydobrovsky.cz)

Fotografická publikace shrnuje dosavadní tvorbu Aleše Formánka. Zatím svoje postřehy publikoval ve fotografických "samizdatech", vždy tematicky zaměřených (festival Trutnov, Jiráskova horská cesta, Abilympiáda, Mongolsko, Indie, Kuba...). Tato kniha je rozdělena do čtyř kapitol, a právě ony v současné době charakterizují fotografa-samouka nejlépe: Díky Aleši Formánkovi-cestovateli, který pořizuje obrázky nejraději v zatím mnoho nenavštěvovaných koutech převážně asijských zemí, v prostředí obyčejných lidí, vznikla kapitola Na návštěvě. Další s názvem Doma je důsledkem toho, že se stejnou radostí, neúnavností a poctivostí zachycuje atmosféru nenápadného života i v prostředí blízkém... A protože jeho přirozeností je také pohyb s fotoaparátem na pódiu i v šatně při rockových koncertech či divadelních představeních, světlo světa spatřily i kapitoly O hudbě a O divadle. Úvod ke knize napsal Tomáš Mazal, jehož v charakteristice autora a celé knihy doplňují Petr Rýgr, Vlasta Chramostová a Vlastimil Třešňák. (knihydobrovsky.cz)

Je konec léta roku 2032. Pět procent plochy EU je zdivočeno se zákazem jakékoliv lidské činnosti. Ekologové se radují nad narůstajícím počtem přísně chráněných šelem. Lesníkům se naopak podařilo snížit stavy škodlivých kopytníků na minimum. Klimatologové varují před návratem malé doby ledové. Zdivočelí chtějí nechat přírodu, ať si o sobě rozhoduje sama. O tom všem se dočteme v napínavém ekologicko-katastrofickém sci-fi románu Aleše Dostála. (knihydobrovsky.cz)

Příběh vcelku spokojeného středostavovského jedince, kterého z jeho rozmrzelé otupělosti vytrhne až pád na samé dno společenského žebříčku a z toho vyplývající, téměř beznadějný, boj o holé přežití. Na pozadí existenciálního zápasu zoufalého hlavního hrdiny, provázaného s jeho veskrze fatálními milostnými eskapádami, se de facto odvíjí story celé naší uspěchané a přežrané společnosti, se všemi jejími vymoženostmi, potažmo nástrahami, které satiricky glosuje nosná linie příběhu. To celé vyhroceno do absurdna s notnou dávkou nadhledu a cynicky černého ironického humoru, kdy nést hrdě následky svých činů a přijmout za ně zodpovědnost je podstatně obtížnější pro věčného loosera i majoritní societu, nežli nařknout ze spiknutí třetí osobu a díky tomu, místo pokání, přistoupit k nepřiměřené odplatě. (knihydobrovsky.cz)

Bestsellery Aleše Palána Raději zešílet v divočině a Jako v nebi, jenže jinak v kompletu s audioknihami. Raději zešílet v divočině Aleš Palán foto Jan Šibík Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální, jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. Kniha zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin 2018. Audioknihu čte Igor Bareš, Norbert Lichý, Jana Stryková, David Novotný, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Vilma Cibulková a Stanislav Šárský. Jako v nebi, jenže jinak Aleš Palán foto Johana Pošová Samotáři nežijí jen na Šumavě. Autor představuje dalších osm solitérů žijících stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. Najdeme zde rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme dokonce do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Kniha získala ocenění Magnesia Litera v kategorii publicistika za rok 2019. Audioknihu čte Igor Bareš, Hynek Chmelař, Jan Vlasák, Miloslav Maršálek, Aleš Procházka, Miroslav Táborský, Jan Kolařík a Petra Bučková. (knihydobrovsky.cz)

Kompozice je základem, na kterém stojí každá dobrá fotografie. Když Michael Freeman vydal knihu The Photorgrapher’s Eye (v českém překladu vyšla ve vydavatelství Zoner Press pod názvem Očima fotografa), stala se rázem celosvětovým bestsellerem, vždyť jenom v češtině vyšlo již její čtvrté vydání. V krátké době na ni navázaly další dvě knihy Myslete jako fotograf (The Photorgrapher’s Mind) a Dobrá fotografie (The Photorgrapher’s Vision), které tak zkompletovaly unikátní trilogii zabývající se do značné míry kompozicí a způsobem, jak o ní fotograf uvažuje a jak s ní pracuje. Kniha Očima fotografa: Grafický průvodce tuto trilogii skvěle doplňuje. Tentokrát však autor využívá schémata, nákresy a rozbory fotografií, aby názorně vysvětlil, co to vlastně fotografická kompozice je, jak s ní pracovat, jak působí na diváka a jak ho ovlivňuje. Namísto (pro řadu čtenářů náročného a odborného) textu tentokrát volí intuitivní vizuální jazyk, snadno a dobře pochopitelný pro každého fotografa. Rozebírá množství svých fotografií a vysvětluje podstatu jejich kompozice včetně srovnání s jinými snímky z téže série a zdůvodňuje volbu právě toho jednoho konkrétního snímku jako nejlepšího z celé skupiny. (patro.cz)

Již po páté se vydáváme na podivuhodnou pouť českou metropolí „s otevřenýma očima“. A stále je co objevovat: tichá zákoutí (Boršov, Stříbrná ulička...), opomíjená umělecká díla i moderní výtvory, které našly své uplatnění teprve nedávno (proměnlivá hlava Franze Kafky, deska V. Havla Na Zábradlí...). Z malebného centra Prahy pak nově zamíříme i do odlehlejších lokalit Velké Prahy (Prosek, Vysočany, Hloubětín, Kyje, Dolní Počernice, Kbely, Vinoř...) za památkami i přírodními krásami (Prosecké skály, rokokový kříž dávné nehody v Hloubětíně, opevněný kostel sv. Bartoloměje v Kyjích, „kubistický“ Nepomuk v Dolních Počernicích, Vinořský park i Ctěnický háj...). A cestou nás budou opět provázet básně, pověsti, i skutečné příběhy. (patro.cz)

Existuje řada knih o fotografování, které se věnují technickým problémům digitální fotografie, počínaje výběrem a vlastnostmi fotoaparátů, jejich příslušenství a doplňků, nebo nastavení expozice v nejrůznějších podmínkách, případně následným úpravám fotografií na počítači. Tato kniha Michaela Freemana, známého anglického fotografa a autora celé řady populárních knih o fotografii, se zabývá obsahem fotografie, její kompozicí a skladbou. Od základního zarámování snímku, přes grafické a fotografické prvky až po uplatnění všech principů na konkrétních ukázkách fotografické tvorby vysvětluje autor základy kompozice, které by měl znát každý fotograf. S pomocí velkého množství ilustrativních příkladů, náčrtků a schémat Michael Freeman ukazuje, jak lze zvýšit účinek fotografie na diváka, jak využít různé nástroje, postupy, kompoziční prvky, světlo a barvu ke zdůraznění nebo potlačení různých částí obrazu. (patro.cz)

Studie k počátkům řeckého myšlení o lidské přirozenosti z hlediska rozlišení duše - tělo.Pojmy duše a tělo, které jsou samozřejmou součástí našeho každodenního jazyka, zpravidla chápeme v jisté opozici. V extrémní podobě je tato opozice vnímána jako dualismus duše a těla, jehož kořeny jsou hledány již ve starém Řecku. Kniha se pokouší ukázat, že představa duše a těla jako protikladných, na sobě nezávislých principů, je jen krajní a pro antické Řecko poměrně netypickou verzí myšlenky rozlišující přirozenost člověka na duševní a tělesnou stránku. Nejstarší doklady takových úvah nacházíme v dílech řeckých lékařů, filosofů, řečníků a sofistů z pátého a začátku čtvrtého století př. n. l. Jejich společným tématem nejsou náboženské spekulace, jak bychom mohli předpokládat, nýbrž reflexe lidské přirozenosti v napětí mezi zdravím a nemocí. Tím se původně historická otázka ukazuje jako inspirativní i pro současnou diskusi o přirozenosti člověka na pomezí humanitních věd a lékařství. (knihydobrovsky.cz)

Štoček, Hyhlík, Lottes, Antl, Pleskot... To jsou jen některá ze zvučných jmen české kriminalistiky, jejichž nositelé přijali pozvání reportéra Mirka Vaňury a nechali se vyzpovídat v jeho úspěšném podcastu Na panáka…? Vznikla tak ojedinělá série rozhovorů s předními českými kriminalisty. Ponořte se do výpovědí o jejich každodenním životě, nečekaných odhaleních i nervydrásajících setkáních s pachateli – dostanete se až na samou dřeň policejní práce! Jestli hledáte esenci žánru true crime, právě jste ji našli. (knihydobrovsky.cz)

K digitální zrcadlovce jsem se dostala už na základce – a od té doby jsem focením posedlá. Za to, že mě tahle vášeň neopustila, může moje mamka. A plnou důvěru jsem vždycky měla i od táty, který podporuje všechny moje bláznivé nápady. Jako třeba napsat tuhle knihu o fotkách a jejich příbězích. Jak jsem se dostala na fotografickou školu? Kterých chyb se při focení vyvarovat? A jak získat zajímavou práci? Nejen to se dozvíte v tomhle průvodci, který vám ulehčí vstup do světa fotografování a videotvorby. (knihydobrovsky.cz)

Próza autorky, která svůj talent potvrdila již debutovým románem Peřiny a chléb (Torst, 2015). (knihydobrovsky.cz)

Poté, co se jeho přítel Simon pokusí o sebevraždu, navštíví Petr kliniku, která by snad mohla Simonovi pomoci. Na klinice zkoumají hlubinné kontakty mezi lidmi a vyvinuli epochální metodu skenování mozku. Petr zjistí, že ředitelkou kliniky je Lisa, jeho kamarádka z dětství. Ta však po dopravní nehodě ztratila paměť. Začnou se spolu scházet a díky tomu se jí paměť pomalu vrací. Společně se vracejí k dávným zážitkům, kdy už jako malé děti uměli nacházet cesty do lidského vědomí. V této práci nyní Lisa, společně s Petrem, ve větším a mnohem riskantnějším měřítku pokračuje. Co se stane, když před sebou vidíme vědomí člověka v podobě budovy? A co se stane, když do této budovy vstoupíme? Vydání knihy podpořila Dánská umělecká rada. (knihydobrovsky.cz)

Básnické sbírky Ladislava Zedníka nejsou určeny k jednorázové konzumaci. Je potřeba pročíst se k nim opakovaným vstupováním do řádků: koncentrované a mnohovrstevnaté básně ostatně formálně ztvárňují to, na co se tematicky zaměřují: jsou to řezy časoprostorovými vrstvami osobní i nadosobní historie. Nezřetelnost hranic, tekutá proměnlivost iluzorní jevovosti, odrazy a zrcadlení jako podstata skutečnosti. Zedníkovo necivilní psaní o civilních věcech dostává v nejnovější sbírce nové, intimnější obrysy přiznáním, že odstup není možný stejně jako zachycení okamžiku. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha na CD - autor Martin Goffa; čte Martin Preiss; Libor Hruška Napínavý příběh s kriminální zápletkou se odehrává v rozmezí několika dnů v kulisách sychravé podzimní Prahy. Právě zde se tragickým způsobem protnou osudy čtyř osob: bývalého policisty Mikuláše, jeho kolegy Valiho, pohřešovaného majitele loterijní firmy a neznámého muže v kapuci, jehož role je pro životy ostatních klíčová. Vše začíná nečekaným zmizením podnikatele, po jehož stopě se díky zveřejněné finanční pobídce okamžitě vydává nejen policie. ačkoli pátrání zprvu vede jen k dalším a dalším otazníkům, postupně se jeho jednotlivé pramínky začínají slévat v jeden mohutný tok, který nakonec vyústí do děsivé scény, o níž ani jeden ze zúčastněných nestál... Autor, píšící pod pseudonymem, je bývalý kriminalista a jeho příběh je založený na reáliích policejní práce. Jako někdejší detektiv může čtenáře konfrontovat nejen s činy jednotlivých postav příběhu, ale též s postupy a metodami práce těch,... (alza.cz)