Exilová kniha mého srdce - jiří suk, jiří hanuš

Tato originální publikace představuje autory, kteří nepatří k jedné generaci a nemají stejnou exilovou zkušenost, ale spojuje je inspirativní vzpomínka na texty, na něž v minulosti narazili a které je výrazně ovlivnily. Ba co víc, které se staly průvodci jejich dalšího života, tedy "knihami jejich srdce". Texty, jež jsou předmětem tohoto esejistického vzpomínání, nejsou výhradně exilové v tom smyslu, že by je napsali lidé, kteří většinou nedobrovolně opustili vlast. Jsou to publikace vydané exilovými nakladatelstvími, působícími mimo Československo v období 1948 až 1989, ať již byly napsány autory působícími doma nebo v zahraničí. Vzpomínky na význačné tituly jsou do jisté míry výrazem vděčnosti, neboť exilová nakladatelství a vydavatelství byla sice různá - v době svého trvání, ve svém obsahovém záběru i v kvalitě své produkce - každé z nich však odvedlo práci, jež zůstává obdivuhodná. Tento drobný výbor může být tedy chápán jako výraz poděkování těm, kteří se přičinili o to, aby exilové knihy v češtině vznikaly a aby se dostávaly ke čtenářům. Editoři Jiří Hanuš a Jiří Suk dali autorům (známým spisovatelům, historikům, sociálním a literárním vědcům, filozofům i žurnalistům) toto zadání: měli napsat kratší a čtivý esej, vystihnout přitom obsahový a estetický přínos zvoleného titulu s cílem připomenou současným, zvláště mladým čtenářům autory a jejich díla bez ohledu na omezení ideového charakteru. Naopak, smyslem bylo ukázat mimo jiné pestrost, rozmanitost tvorby publikované v exilu. Eseje neměly být zatěžkány mohutným poznámkovým aparátem ani odkazy na mnoho dalších titulů. Naopak zdůrazněn byl osobní aspekt, jak je to ostatně u tohoto žánru obvyklé, čímž vznikl soubor, který jistě vyvolá čtenářský zájem. AUTOŘI: Stanislav Balík, Adéla Gjuričová, Zdeněk Granát, Jiří Hanuš, Karel Hrubý, Petr Husák, Lenka Karfíková, Karel Komárek, Stanislav Komárek, Jiří Pehe, Jiří Přibáň, Jiří Suk, Milan Uhde (knihydobrovsky.cz)

Pod názvem Historická kniha mého srdce vychází originální soubor textů, jež jsou věnovány osobnostem historického řemesla, těm, kteří dlouhodobě inspirují naši současnost svým dílem. K vytvoření těchto esejů byli přizváni lidé z různých vědních oborů a českého kulturního života. Jejich volba byla svobodná: podmínkou byl žánr a výběr knihy, k níž by měli bytostný vztah. Cílem této publikace je upozornit na základ našeho poznávání sebe sama i světa kolem nás, do něhož často patří zážitek z četby historické produkce. I profesionální historik je často poháněn motivací, která pochází z jeho četby v mládí, k níž se má tendenci stále vracet, i když ji už vidí kriticky. Hluboký zájem o historický způsob myšlení a současně smysl pro imaginaci, jež je trvalou součástí dějepisectví, je pravděpodobně i společným jmenovatelem autorů této knížky - nejen historiků, ale i filozofů, teologů, literárních vědců a autorů krásné literatury. Mezioborovost je zde tedy chápána právě v tomto smyslu, jako přihlášení se k jisté historiografické inspiraci, umožňující pochopení současnosti. Publikace má spíše osobnější ráz, k čemuž ostatně vybízí i zvolený žánr, totiž esej. Rehabilitace eseje patří k více než dvacetileté autorské, editorské a vydavatelské strategii Centra pro studium demokracie a kultury. Jedná se o žánr, který dává autorům řadu možností neotřelého vyjádření a ostatním umožňuje nahlédnout do jejich způsobu myšlení a do jejich tvůrčí dílny. Autoři esejů: Tomáš Borovský, Petr Fiala, Jiří Hanuš, Markéta Křížová, František Mikš, Josef Mlejnek, Denisa Nečasová, Tim Noble, Jiří Pernes, Ivana Ryčlová, Jiří Suk, Josef Šaur, Jan Štefan, Radmila Švaříčková Slabáková, Daniela Tinková, Milan Uhde, Radomír Vlček, Jaroslav Vokoun, Martin T. Zikmund (knihydobrovsky.cz)

Kolekce devatenácti esejů z pera významných historiků dokládá rozmanitost vědeckých přístupů. Jejich práce s historickými prameny, základními kameny bádání, je kombinována s etickým i estetickým rozhodováním, které tvoří nezpochybnitelnou součást jejich tvorby. Ta je často překvapující - nejen pro čtenáře, ale pro ně samotné. Představuje totiž velké intelektuální dobrodružství. Nemohou si vymýšlet prameny, nemohou si stanovit svévolná pravidla, zápletky a rozuzlení, jako to může udělat romanopisec. Mohou však napsat vědecké dílo, které je výsledkem tvůrčího přístupu. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Historik Jiří Suk v knize Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize pojednává o československé listopadové revoluci roku 1989 syntetickým způsobem, na základě důkladného studia, s kritickým nadhledem a současně i citem pro dramatičnost látky. V jejím středu stojí jednak Občanské fórum jako aktér politických změn, jednak boj o moc a o podobu počínající společenské transformace. V prvním dílu autor sleduje chaotické utváření mocenské protiváhy ke komunistické „státostraně“, vykresluje představy Václava Havla a dalších protagonistů o politice a stopuje jejich disidentské zakořenění i proměny pod tlakem „reálné politiky“, přibližuje střety a kompromisy jednotlivých politických subjektů ve hře o moc při jednání u „kulatého stolu“ a při rekonstrukci vlád, porovnává rozdílnou dynamiku vývoje v českých zemích a na Slovensku a svůj výklad završuje líčením manévrů kolem prezidentské volby Václava Havla jako klíčového bodu první fáze přebírání moci. Ve druhém dílu autor rozebírá řadu témat, jež dominovala politickému dění v první polovině roku 1990: názorové i organizační štěpení Občanského fóra a klíčení nových politických stran v jeho lůně, spory o rekonstrukci zákonodárných sborů, podobu volebního zákona a ekonomické reformy, vypuknutí česko--slovenského konfliktu v „pomlčkové válce“, problém Státní bezpečnosti a jejích agentů, rozdílné přístupy ke komunistické straně a k vypořádání se s jejím dědictvím, potíže v komunikaci a ve vztazích mezi centry politické moci, nastiňuje situaci a perspektivy Občanského fóra po vítězných volbách jakožto klíčovém bodu druhé fáze revoluce. Autor provází čtenáře spletitou cestou živoucí historie se stále přítomným vědomím, že se neodvíjela jednoznačným směrem, nýbrž byla výslednicí různorodě působících a neustále se měnících vektorů politických sil, větvila se do vývojových alternativ a zauzlovala na křižovatkách mocenských strategií a konfliktů. Nevtěsnává události do „tranzitologických“ a jiných schémat ani se nenechává unášet zpětnými sebeprojekcemi aktérů, naopak se snaží porovnáváním a rozborem široké škály pramenů – k nejdůležitějším patří přepisy magnetofonových nahrávek z jednání řídicích grémií Občanského fóra a rozhovory s jeho představiteli – rekonstruovat dění v jeho mnohotvárnosti a víceznačnosti a teprve v jeho médiu prověřovat přiměřenost historických, politologických či sociologických pojmů a typologií. Na tomto základě se pokouší zodpovědět řadu podstatných otázek o povaze zkoumaného období a jeho určujících sil a načrtává také politické charakteristiky některých klíčových osobností. Jiří Suk (1966) vystudoval historii a archivnictví a postgraduálně politologii na Karlově univerzitě v Praze. Je vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, kde se věnuje dějinám komunistického režimu po únoru 1948, intelektuálnímu a politickému dědictví disentu a postkomunistické transformaci po listopadu 1989. Vedle řady odborných publikací se zapsal do širokého čtenářského povědomí knihou o převratu v roce 1989 Labyrintem revoluce (2003, 2009), za kterou obdržel cenu Magnesia Litera. V roce 2013 vydal knihu Politika jako absurdní drama. Václav Havel v letech 1975–1989. Tuto obsáhlou knihu je nutno od chvíle jejího vydání počítat mezi hlavní prameny a první seriozní analýzy polistopadového vývoje, bez jejichž studia bude jakákoli další práce na dané téma neúplná Jan Bureš, Listy Sukova kniha je prvním pokusem o celkový pohled na to, co jsme si navykli označovat za listopadovou revoluci, a hned pokusem velmi zdařilým. Nedává sice hotové odpovědi na otázky, jež si někdy klademe, ale rozkrývá složitost jevů, které bývají často zjednodušovány. A představuje ony aktéry revoluce, Havla, Pitharta, Klause, ale také Čalfu nebo Adamce, jako živé lidi, chybující a pochybující, s větší či menší mírou životní a politické zkušenosti, duchem velké, prostřední i malé. Ne naposled najdeme v této knize i překvapivá zjištění o původu nejednoho z dnešních jevů, s nímž si nevíme rady. Hana Krejčová, Český rozhlas Jiří Suk pojednává o československé listopadové revoluci roku 1989 syntetickým způsobem, s citem pro dramatičnost látky a s kritickým nadhledem. Text má literární kvality, je čtivý a zároveň vyhovuje přísným požadavkům vědecké studie. Suk zachytil revoluci v pohybu a načrtl přesvědčivé politické charakteristiky jejích hlavních aktérů, a to v Čechách i na Slovensku. Důležité je, že z knihy nevypadl slovenský rozměr událostí. Sukovu knihu lze považovat za jeden ze základních stavebních kamenů výzkumu našich nejnovějších dějin (období obnovy demokratického ústavněpluralitního režimu po roce 1989). Česká televize Vyčerpávající syntetické dílo o pádu komunistického režimu a o počátcích budování demokratické společnosti. Oldřich Tůma, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR (knihydobrovsky.cz)

eBook: Lekce z kulturní historie Další svazek edice Munice, v pořadí osmý, má široký tematický rozptyl. Zamýšlí se nad člověkem zasazeným do struktur času a prostoru, konfrontuje ho s proměňujícími se hodnotami, společenskými institucemi, náboženstvím, přírodou i chápáním budoucnosti. Důrazem na kulturněhistorické souvislosti nabízí současné fragmentarizované západní společnosti jednotný rámec. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Autoři publikace se věnují různým podobám moderního českého (československého) státu od roku 1848 do současnosti. Vedle základních charakteristik státu se zamýšlejí nad tím, jaké společenské a národní skupiny určité státní formy přijímaly a které je naopak problematizovaly, nebo dokonce odmítaly. Dospívají přitom k mnohdy překvapivým závěrům. Kniha dokládá mezioborovou spolupráci historika a politologa. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Kniha není vyprávěním pouze muzikologickým, ale plnokrevným svědectvím moudrého muže neomylného citu, mimořádně vnímavého, jenž užívá života a k okolnímu světu přistupuje se snahou porozumět všem zdánlivým či skutečným paradoxům uplynulého století. Na otázky Jiřího Hanuše o Leoši Janáčkovi, o české hudbě a o rodící se české identitě odpovídá Miloš Štědroň poutavě a stěží napodobitelným způsobem. Jeho myšlenky mají spád, jsou řazeny v rychlém sledu za sebou, jako by byly zachyceny bezděčně při soukromém rozhovoru. Tím je překlenut prostor mezi odborným jazykem a jazykem běžného života. (knihydobrovsky.cz)

Historik Jiří Suk v knize Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize pojednává o československé listopadové revoluci roku 1989 syntetickým způsobem, na základě důkladného studia, s kritickým nadhledem a současně i citem pro dramatičnost látky. V jejím středu stojí jednak Občanské fórum jako aktér politických změn, jednak boj o moc a o podobu počínající společenské transformace. V prvním dílu autor sleduje chaotické utváření mocenské protiváhy ke komunistické „státostraně“, vykresluje představy Václava Havla a dalších protagonistů o politice a stopuje jejich disidentské zakořenění i proměny pod tlakem „reálné politiky“, přibližuje střety a kompromisy jednotlivých politických subjektů ve hře o moc při jednání u „kulatého stolu“ a při rekonstrukci vlád, porovnává rozdílnou dynamiku vývoje v českých zemích a na Slovensku a svůj výklad završuje líčením manévrů kolem prezidentské volby Václava Havla jako klíčového bodu první fáze přebírání moci. Ve druhém dílu autor rozebírá řadu témat, jež dominovala politickému dění v první polovině roku 1990: názorové i organizační štěpení Občanského fóra a klíčení nových politických stran v jeho lůně, spory o rekonstrukci zákonodárných sborů, podobu volebního zákona a ekonomické reformy, vypuknutí česko- -slovenského konfliktu v „pomlčkové válce“, problém Státní bezpečnosti a jejích agentů, rozdílné přístupy ke komunistické straně a k vypořádání se s jejím dědictvím, potíže v komunikaci a ve vztazích mezi centry politické moci, nastiňuje situaci a perspektivy Občanského fóra po vítězných volbách jakožto klíčovém bodu druhé fáze revoluce. Autor provází čtenáře spletitou cestou živoucí historie se stále přítomným vědomím, že se neodvíjela jednoznačným směrem, nýbrž byla výslednicí různorodě působících a neustále se měnících vektorů politických sil, větvila se do vývojových alternativ a zauzlovala na křižovatkách mocenských strategií a konfliktů. Nevtěsnává události do „tranzitologických“ a jiných schémat ani se nenechává unášet zpětnými sebeprojekcemi aktérů, naopak se snaží porovnáváním a rozborem široké škály pramenů – k nejdůležitějším patří přepisy magnetofonových nahrávek z jednání řídicích grémií Občanského fóra a rozhovory s jeho představiteli – rekonstruovat dění v jeho mnohotvárnosti a víceznačnosti a teprve v jeho médiu prověřovat přiměřenost historických, politologických či sociologických pojmů a typologií. Na tomto základě se pokouší zodpovědět řadu podstatných otázek o povaze zkoumaného období a jeho určujících sil a načrtává také politické charakteristiky některých klíčových osobností. (patro.cz)

eBook:,Masarykova univerzita představuje z hlediska bádání nad dějinami vysokého školství a vyššího vzdělání ve 20. století velmi zajímavý případ. Její historický příběh je dlouhým řetězem snah o akceptaci práva na existenci, zápasem o kontinuitu vědeckého bádání a bojem s nepřízní nedemokratických režimů. Je ovšem na druhé straně svědectvím o nezlomné vůli univerzitních pracovníků překonat obtíže a náročná období, o ideálech a étosu, v nichž je zakotvena evropská univerzitní tradice. Kniha si klade dva stejně významné cíle: oslavit 90. výročí vzniku univerzity a otevřít diskusi o tradicích, podmínkách a perspektivách univerzitního vzdělávání v kontextu českých moderních dějin. Publikace proto hodlá oslovit široký okruh čtenářů spojených s Masarykovou univerzitou, Brnem a Moravou a připomenout jim u příležitosti jubilea slavné i stinné stránky dějin alma mater. Autorům však jde také o příspěvek do vědecké diskuse, probíhající dosud spíše mimo okruh domácí vědy, o otázce postavení univerzity ve společnosti, o proměnách vědy, vysokoškolského studia a celé univerzitní kultury ve velmi dramatických a totalitními ideologiemi silně poznamenaných českých a evropských dějinách 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Kniha předního českého historika v oboru současných dějin obsahuje historickou analýzu revolučního dění na sklonku roku 1989 (1. díl), na kterou bezprostředně navazuje rozbor přechodného období od ledna do parlamentních voleb v červnu 1990 (2. díl). Hlavními fenomény zkoumání jsou mocenská strategie nastupující elity, vyjednávání s představiteli "starého režimu" o změně politického systému, názorová diferenciace uvnitř Občanského fóra a komunikace mezi nově vytvořenými mocenskými ohnisky. Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2003 a na jejím základě vznikl r. 2006 stejnojmenný dokument ČT. (knihydobrovsky.cz)

Historik Jiří Suk v knize Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize pojednává o československé listopadové revoluci roku 1989 syntetickým způsobem, na základě důkladného studia, s kritickým nadhledem a současně i citem pro dramatičnost látky. V jejím středu stojí jednak Občanské fórum jako aktér politických změn, jednak boj o moc a o podobu počínající společenské transformace. V prvním dílu autor sleduje chaotické utváření mocenské protiváhy ke komunistické „státostraně“, vykresluje představy Václava Havla a dalších protagonistů o politice a stopuje jejich disidentské zakořenění i proměny pod tlakem „reálné politiky“, přibližuje střety a kompromisy jednotlivých politických subjektů ve hře o moc při jednání u „kulatého stolu“ a při rekonstrukci vlád, porovnává rozdílnou dynamiku vývoje v českých zemích a na Slovensku a svůj výklad završuje líčením manévrů kolem prezidentské volby Václava Havla jako klíčového bodu první fáze přebírání moci.Ve druhém dílu autor rozebírá řadu témat, jež dominovala politickému dění v první polovině roku 1990: názorové i organizační štěpení Občanského fóra a klíčení nových politických stran v jeho lůně, spory o rekonstrukci zákonodárných sborů, podobu volebního zákona a ekonomické reformy, vypuknutí česko- -slovenského konfliktu v „pomlčkové válce“, problém Státní bezpečnosti a jejích agentů, rozdílné přístupy ke komunistické straně a k vypořádání se s jejím dědictvím, potíže v komunikaci a ve vztazích mezi centry politické moci, nastiňuje situaci a perspektivy Občanského fóra po vítězných volbách jakožto klíčovém bodu druhé fáze revoluce.Autor provází čtenáře spletitou cestou živoucí historie se stále přítomným vědomím, že se neodvíjela jednoznačným směrem, nýbrž byla výslednicí různorodě působících a neustále se měnících vektorů politických sil, větvila se do vývojových alternativ a zauzlovala na křižovatkách mocenských strategií a konfliktů. Nevtěsnává události do „tranzitologických“ a jiných schémat ani se nenechává unášet zpětnými sebeprojekcemi aktérů, naopak se snaží porovnáváním a rozborem široké škály pramenů – k nejdůležitějším patří přepisy magnetofonových nahrávek z jednání řídicích grémií Občanského fóra a rozhovory s jeho představiteli – rekonstruovat dění v jeho mnohotvárnosti a víceznačnosti a teprve v jeho médiu prověřovat přiměřenost historických, politologických či sociologických pojmů a typologií. Na tomto základě se pokouší zodpovědět řadu podstatných otázek o povaze zkoumaného období a jeho určujících sil a načrtává také politické charakteristiky některých klíčových osobností. (knihydobrovsky.cz)

Kniha přináší první důkladnou a všestranně zaměřenou interpretaci díla a myšlení Ria Preisnera (1925–2007), českého konzervativního myslitele, filozofa, básníka, teatrologa, germanisty a překladatele. Do dějin české kultury se Preisner zapsal jako autor sedmi básnických sbírek, knihou o totalitarismu (Kritika totalitarismu), rozborem americké politiky a kultury (Americana), úvahami o smyslu českých dějin (Kultura bez konce – polemika s Václavem Černým), analýzou domácí a exilové filozofie (Speculum) a svými mistrnými překlady (zejména románů Hermanna Brocha) i teatrologickými studiemi (dílo J. N. Nestroye). Po celý život zůstal tvrdým kritikem komunistické moci, konzervativním myslitelem zdůrazňujícím zásadní význam křesťanství v osobním životě i ve společnosti. „Autor monografie si vůbec nic neusnadnil a pustil se do zevrubného rozboru četných Preisnerových knih, esejů, rozhovorů a dalších textů, a učinil tak na pozadí jeho dramatického života a doby, která se vyznačovala nebývalými historickými turbulencemi a zvraty. Využil přitom systematicky – jako první – archivních zdrojů z Preisnerovy osobní pozůstalosti, ale i z jiné provenience. Žánrově se nejedná o klasickou biografii, nýbrž o výklad Preisnerovy myslitelské pozice v kontextu československých/českých dějin ve 20. století v hlubším historickém záběru i širším středoevropském a euroamerickém kontextu. Hanušova preisnerovská monografie se stane důležitou knihou pro každého, kdo se bude zajímat nejen o české 20. století.“ (Jiří Suk) (knihydobrovsky.cz)

V čem spočívá identita duchovních katolické církve? Lze vůbec hovořit o jedné identitě, nebo jde spíše o komplex dílčích identit spojených s institučními a ideovými aspekty církve? Je kněžská identita spíše individuální, nebo je v určitém společenství v konkrétní době obecně sdílená? Nakolik je pojetí kněžství historicky a kulturně podmíněné? Je možné identifikovat nějaké "kněžské generace"? Jaké obrazy kněžství můžeme nalézt v české literatuře a publicistice? Co o tématu kněžské identity vypovídají filmové postavy kněží? Na takovéto otázky se pokouší odpovědět kolektivní práce českých historiků, teologů a odborníků na literaturu, výtvarné umění a film. Kniha v jistém smyslu doplňuje aktuální sociologické studie z této dosud málo prozkoumané oblasti a nabízí zajímavé podněty nejen pro historiky a sociology, ale též pro samotné příslušníky zkoumané profesní skupiny. Autoři: Stanislav Balík, Jaromír Blažejovský, Aleš Filip, Jiří Hanuš, Petr Husák, Michal Kaplánek, Karel Komárek, Alois Křišťan, Jiří Kudrnáč, Pavel Marek, Libor Ovečka, Miroslava Soláriková (knihydobrovsky.cz)

Pod názvem Válka světů se skrývají eseje, úvahy a glosy, většinou publikované v časopise Kontexty, v Lidových novinách a na portálu Pravý břeh v letech 2013-2017. Autor se v nich věnuje literatuře, náboženství a politice, tedy svým koníčkům. V oblasti literární aktualizuje významné romány 19. a 20. století, v oblasti náboženské ironizuje nepochopení základních křesťanských hodnot, v oblasti politické obhajuje konzervativní a klasicky liberální pohled na člověka a svět. Život je podle něj slzavé údolí, do kterého však kanou i krůpěje Božího milosrdenství. (knihydobrovsky.cz)

Morální rozhořčení nehrálo v pádu Husákova režimu prvořadou roli, jakkoli to tak v "sametové revoluci" vypadalo. Bylo spouštěčem hlouběji zakořeněných pochyb o existenčních perspektivách lidu s "přirozeným právem" na štěstí… Kniha obsahuje eseje, rozhovory a polemiky, které vycházely od roku 2000 příležitostně v časopisech, sbornících a fotografických publikacích. Vznikaly většinou z vnějšího podnětu a obsahují interpretace mezních situací v historii komunistického režimu (únor 1948, srpen 1968, leden 1969, leden 1977, listopad 1989 atd.), které dodnes plně zaměstnávají odbornou historiografii i obecnou paměť. Autor neusiluje o syntetické pojetí a vědecké podání. V biograficky laděném úvodu upozorňuje na souvislost mezi profesním psaním o nedávné minulosti a osobní zkušeností s pamětí jako místem střetávání života a dějin. (patro.cz)

RIO PREISNER, 1925 (Mukačevo) – 2007 (Indianola), byl básník, esejista, filozof, teatrolog, germanista a překladatel. Pocházel z české úřednické rodiny. V Mukačevě začal studovat na reálném gymnáziu, po krátkém pobytu v Přerově pokračoval v gymnazijních studiích v Praze-Smíchově. Po maturitě pracoval až do konce války jako dělník v ČKD Praha. V letech 1945–1950 studoval na FF UK germanistiku. V letech 1952–1954 vykonával vojenskou službu u Pomocných technických praporů, poté byl učitelem němčiny v Jazykové škole v Praze a pracoval jako překladatel. V roce 1968 se s rodinou nevrátil z dovolené v Jugoslávii a přes Rakousko a SRN odešel do USA, kde od března 1969 působil jako germanista na Pennsylvania State University, od roku 1973 jako řádný profesor. V roce 1992 odešel do důchodu a až do konce života zůstal trvale v USA. Do dějin české kultury se zapsal především jako autor sedmi básnických sbírek, trojdílnou knihou o totalitarismu (Kritika totalitarismu), rozborem americké politiky a kultury (Americana), úvahami o smyslu českých dějin (Kultura bez konce – polemika s Václavem Černým), analýzou domácí a exilové filozofie (Speculum) a svými mistrnými překlady (zejména románů Hermanna Brocha) i teatrologickými studiemi (dílo J. N. Nestroye). Po celý život zůstal tvrdým kritikem komunistické moci, konzervativním myslitelem, zdůrazňujícím zásadní význam křesťanství v osobním životě i ve společnosti. Publikace přináší příspěvky jak renomovaných českých historiků, politologů a literárních historiků, tak vzpomínky pamětníků. Jsou výsledkem konference, pořádané na jaře v roce 2017 na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. K příspěvkům Stanislava Balíka, Jiřího Hanuše, Romana Jocha, Charlese Kraszewského, Jiřího Munzara, Miroslava Nováka, Jiřího Suka, Pavla Švandy a Alexandra Tomského je přičleněn dodatek v podobě několika dosud nepublikovaných nebo méně známých Preisnerových děl. (knihydobrovsky.cz)

V centru Sukovy studie stojí myšlení československých revizionistických ekonomů šedesátých let, přičemž zvláštní pozornost je věnována Otovi Šikovi, jeho přerodu ze stalinského dogmatika v přesvědčeného reformistu a posléze jednoho z význačných protagonistů pražského jara 1968. Záběr práce je však daleko širší. Autor se v úvodní kapitole pokusil o rekonstrukci myšlenkových dějin komunistického experimentu, od teoretických východisek Marxových přes Leninovo "rozvinutí" a praktickou realizaci v revoluci, válečném komunismu a později v NEPu až po Stalinovo završení v podobě nové "vědy" - politické ekonomie socialismu - a teorii zostřování třídního boje. Dále se věnuje politickému, a zejména ekonomickému vývoji v Československu po únoru 1948, kdy byl zformován socialistický stát sovětského typu, s diktaturou jedné strany, masivní změnou vlastnické a sociální struktury a centrálně řízeným hospodářstvím. Již záhy se však začaly v tomto modelu projevovat závažné ekonomické potíže, disproporce a zaostávání, které vedly koncem padesátých let k prvnímu vážnému pokusu o reformu centrálního plánování. Následující pokus, spojovaný s Šikovým jménem, souvisel s důslednějším vymaňováním se socialistické ekonomie z pout stalinského dogmatismu, s jejím pozvolným otvíráním se různým směrům soudobé "buržoazní" vědy, což vše vyústilo ve druhé polovině šedesátých let v rozsáhlé diskuse o socialistickém trhu, směřování socialismu vůbec, v přípravu skutečně zásadní reformy a nakonec v konfrontaci s oslabenou centrální politickou mocí. Autor přesvědčivě dokládá, že celý tento proces provázel rozpor mezi realistickým přístupem k řešení konkrétních ekonomických problémů a novým utopismem spočívajícím v přesvědčení o vyšším humanistickém potenciálu socialismu. Zvláštní kapitolu věnuje Jiří Suk jedné z podstatných a trvalých opor komunistického režimu; ukazuje v ní, jak na tehdejší československé ekonomy pohlížela politická policie. Bez ohledu na politické tání a zdánlivě svobodnější poměry Státní bezpečnost i v šedesátých letech dál mnohé ekonomy intenzivně "rozpracovávala" prostřednictvím rozsáhlé sítě donašečů, podezírala je a vyhledávala v jejich řadách třídního nepřítele. Kniha je založena na podrobném studiu archivních materiálů, dobové publicistické produkce a domácí i zahraniční odborné literatury. Zároveň je psána živým a velmi čtivým jazykem. Svým tématem i způsobem zpracování je určena nejen specialistům - historikům, ekonomům či politologům -, ale všem, které zajímá nedávná minulost i současnost naší země. (knihydobrovsky.cz)

Kniha obsahuje eseje, rozhovory a polemiky, které vycházely od roku 2000 příležitostně v časopisech, sbornících a fotografických publikacích. Vznikaly většinou z vnějšího podnětu a obsahují interpretace mezních situací v historii komunistického režimu (únor 1948, srpen 1968, leden 1969, leden 1977, listopad 1989 atd.), které dodnes plně zaměstnávají odbornou historiografii i obecnou paměť. Autor neusiluje o syntetické pojetí a vědecké podání. V biograficky laděném úvodu upozorňuje na souvislost mezi profesním psaním o nedávné minulosti a osobní zkušeností s pamětí jako místem střetávání života a dějin. (knihydobrovsky.cz)

Studie - doplněná o třicet dokumentů vybraných z několika archivů - je věnována překotnému emancipačnímu procesu na nejvyšší úrovni československého federativního státu na sklonku převratného roku 1989 a v první polovině roku 1990. Jejím obecným cílem je ukázat rychle se šířící linie politického štěpení - nejen mezi vrcholnými centry státní moci, ale také uvnitř těchto center samotných a současně v českém a slovenském veřejném mínění. Zabývá se vztahy exekutivy a legislativy - konkrétně prezidenta republiky Václava Havla, kterého lze považovat za neformální hlavu postkomunistické vlády, a Federálního shromáždění ČSSR jako nejvyššího zákonodárného sboru společného státu Čechů a Slováků. Hlavní linii interpretace tvoří konfliktní střetávání dvou odlišných představ o uplatňování moci v přechodném období do červnových parlamentních voleb. Proti Havlově netradičnímu charismatickému pojetí politiky založenému na symbolických a estetických aktech a dramatických inscenacích, stojí konzervativnější institucionální pojetí politiky emancipujících se zákonodárných sborů (především Federálního shromáždění, ale také Slovenské národní rady a České národní rady) spočívající na procedurálních pořádcích a komunikačních vazbách. Konflikt rozdílných politik se projevil především jako obnovený spor mezi českou a slovenskou reprezentací v tzv. pomlčkové válce a stal se první zatěžkávací zkouškou kvapně restaurované česko-slovenské demokracie, která od samého počátku trpěla silnými dezintegračními tendencemi. Studie nastoluje otázku, co v této mocenské hře bylo nevyhnutelnou daní téměř půlstoleté absenci svobodné demokratické politiky, a čemu se naopak dalo předejít. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Pro nás dějiny nekončí je věnována problematice politického myšlení českého levicového exilu v letech 1968-1989. Jejími hlavními aktéry jsou členové Československé sociální demokracie, jejímž tiskovým orgánem byl v letech 1978-1989 čtvrtletník Právo lidu, reformně komunističtí prominenti vydávající v letech 1971-1989 v Římě dvouměsíčník Listy a emigranti z řad studentů kolem revolučně socialistického čtvrtletníku Informační materiály, který vycházel v letech 1971-1982 v Západním Berlíně. Autoři prostřednictvím důkladného analytického výzkumu ukazují, že mezi těmito třemi směry panovaly zcela zásadní rozdíly, které znemožňovaly nalezení ideologické a programové shody, což činnost levicového exilu výrazně limitovalo. Stejně tak se jim podařilo prokázat, že výrazné ideologické napětí existovalo i mezi exulanty po roce 1948 a emigranty po roce 1968. Navzájem si konkurovali nejen politicky, ale i při soupeření o finanční podporu od západních vlád, díky níž mohli exulanté působit prostřednictvím svých tiskovin na československou veřejnost. Nejkomplikovanější situace panovala mezi členy sociální demokracie do roku 1948 a sociálními demokraty, kteří se snažili o obnovení strany v roce 1968. Problematické rovněž bylo exilové politické působní komunistů, aktivně činných v obrodném procesu, vůči nimž poúnorový exil vystupoval s nedůvěrou. Jejich situace se změnila po založení Charty 77, jež jak v Československu, tak v exilu ideové rozdíly smazávala. Teprve pod vlivem Charty 77 se stalo zcela zřejmým, že společným cílem úsilí jednotlivých ideových proudů je absolutní porážka Husákova režimu, etablovaného po srpnu 1968. Kniha zároveň otevírá celou řadu problémů, jež po Listopadu 89 spoluurčovaly podobu politické a ekonomické transformace. (knihydobrovsky.cz)

Kniha nabízí čtenáři exkurzi do Evropy předminulého století, do doby, kdy se rodila evropská modernita. Autoři rozborem politiky, kultury, náboženství i dalších fenoménů 19. století ukazují, jak mnoho z našeho uvažování je ovlivněno dobou, v níž se Evropa stala dominantním kontinentem. Tehdejší vývoj a ideje se staly základem pro budování institucí a organizací, které dosud ovlivňují náš každodenní život, naše představy a chování. Kniha je unikátní především tím, že ji sepsali společně profesor historie (Jiří Hanuš) a profesor politologie (Vít Hloušek). V dialogu historie a společenských věd se zde čtenáři nabízí nejen bohatý zdroj informací, ale i klíč k pochopení tehdejší doby a jejích stále aktuálních přesahů. Je určena nejen studentům obou oborů, ale každému, kdo se potřebuje oriento¬vat v procesech a jevech, které spoluutvářely naši současnou politiku a společnost. (knihydobrovsky.cz)

Publikace Křesťanství a lidská práva si klade za cíl vystihnout principiální problémy vzájemného vztahu křesťanské nauky i praxe k univerzální novověké ideji lidských práv. Tento vztah má svou nejednoznačnou a spletitou podobu, v níž je nesnadná orientace. Proto má předkládaná kniha přehlednou strukturu: nejdříve provádí čtenáře základními historickými souvislostmi, přičemž charakterizuje nejožehavější problémy dneška. Poté následují tři diskuse nad třemi podnětnými texty: Prohlášením Ramseyova kolokvia, úvahou německého politologa Hanse Maiera a rozborem středověkých řádových svobod z pera Léo Moulina. Diskuse se zúčastnili přední čeští teologové, filozofové, historici a právníci (Marta Munzarová, Ivana Noble, Josef Dolista, Pavel Floss, Luboš Kropáček, Josef Smolík a další). Ačkoli uvedené texty i následné debaty nepřinášejí jednotný a jednoznačný pohled na složité fenomény a vztahy, přispívají k jejich hlubšímu promýšlení. (knihydobrovsky.cz)

Křivánkova básnická sbírka intimních veršů je niternou zpovědí pulsující uvnitř úsporných a gnómicky broušených čtyřverší jako naléhavá zpráva ze světa viděného skrze ztracenou lásku a zmar a zároveň skrze vzpomínky na letmé okamžiky štěstí. (knihydobrovsky.cz)

Jsou básně, které pro svou genezi i rezonanci nutně potřebují ticho. Ticho soustředěné tvorby i ticho čtenářského sdílení. Takové jsou verše Pavla Hájka. Ticho se stává základním emblémem nové knihy, figuruje již ve výmluvném názvu. Mnohé básně knihy jsou vypracovány jako zátiší: až fotografické momentky stylizující vybrané jevy, předměty, přírodní scenerie do přízračné vnitřní krajiny. Ticho se stává tedy i svéráznou básnickou formou. A pochopitelně patří mezi nosné motivy celé sbírky. Základním tématem sbírky je prožitek času - čas a jeho proměny v životě a duši člověka. V Hájkových verších zaznívá také smutné konstatování o údělu básníků a poezie v dnešní necitelné a pragmatické době, obdiv k tvorbě mrtvých i živých autorů a zároveň soud nad bezcílnou a pažravou dobou. Cejch samoty a výlučnosti z básníka nejspíše nikdo nesejme, nelze však zrušit jeho nutkavý dar zpěvu. A o tom Hájkova poezie čtenáře přesvědčí každým nadechnutím verše. (knihydobrovsky.cz)

Autoři publikace se věnují různým podobám moderního českého (československého) státu od roku 1848 do současnosti. Vedle základních charakteristik státu se zamýšlejí nad tím, jaké společenské a národní skupiny určité státní formy přijímaly a které je naopak problematizovaly, nebo dokonce odmítaly. Dospívají přitom k mnohdy překvapivým závěrům. Kniha dokládá mezioborovou spolupráci historika a politologa. (knihydobrovsky.cz)

Příspěvky ze senátní konference pořádané Centrem pro studium demokracie a kultury. Sborník z konference pořádané Centrem pro studium demokracie a kultury ve spolupráci se Senátem PČR v listopadu 2016, která se věnovala dnes tolik diskutovanému tématu hodnot. Základní ideou setkání bylo představit hodnoty zejména v jejich vazbě na instituce, které je chrání, udržují a předávají dál. Kniha proto obsahuje příspěvky věnované jak veřejnému a politickému rozměru hodnot, tak i jednotlivým nositelům hodnot, jakými jsou například rodina, skautské hnutí, univerzita nebo zahraniční diaspora. Stranou nezůstala ani otázka po vztahu mezi hodnotami a křesťanskou etikou a spiritualitou. (knihydobrovsky.cz)

Kniha přináší první důkladnou a všestranně zaměřenou interpretaci díla a myšlení Ria Preisnera (1925-2007), českého konzervativního myslitele, filozofa, básníka, teatrologa, germanisty a překladatele. Do dějin české kultury se Preisner zapsal jako autor sedmi básnických sbírek, knihou o totalitarismu (Kritika totalitarismu), rozborem americké politiky a kultury (Americana), úvahami o smyslu českých dějin (Kultura bez konce - polemika s Václavem Černým), analýzou domácí a exilové filozofie (Speculum) a svými mistrnými překlady (zejména románů Hermanna Brocha) i teatrologickými studiemi (dílo J. N. Nestroye). Po celý život zůstal tvrdým kritikem komunistické moci, konzervativním myslitelem zdůrazňujícím zásadní význam křesťanství v osobním životě i ve společnosti. "Autor monografie si vůbec nic neusnadnil a pustil se do zevrubného rozboru četných Preisnerových knih, esejů, rozhovorů a dalších textů, a učinil tak na pozadí jeho dramatického života a doby, která se vyznačovala nebývalými historickými turbulencemi a zvraty. Využil přitom systematicky - jako první - archivních zdrojů z Preisnerovy osobní pozůstalosti, ale i z jiné provenience. Žánrově se nejedná o klasickou biografii, nýbrž o výklad Preisnerovy myslitelské pozice v kontextu československých/českých dějin ve 20. století v hlubším historickém záběru i širším středoevropském a euroamerickém kontextu. Hanušova preisnerovská monografie se stane důležitou knihou pro každého, kdo se bude zajímat nejen o české 20. století." (Jiří Suk) (patro.cz)

eBook:,Publikace si klade za cíl kulturní analýzu univerzitního prostředí, přičemž jejím hlavním analytickým nástrojem je pojem „mýtus“. Autoři chápou mýtus jako kulturní jev spojující současnost akademické sféry s minulostí a jako archetyp ve smyslu psychologie Carla Gustava Junga. Mýtus je podle autorů pevně vázán na symboly, rituály, hierarchické znaky a tradice nejrůznějšího druhu. Kniha představuje americkému a západoevropskému čtenáři univerzitní kulturu vlastní tzv. humboldtovskému okruhu akademické tradice, přičemž v centru pozornosti stojí prostředí českého vysokého školství ve srovnání se situací v Německu, Polsku, Rakousku a dalších zemích. Významným aspektem je proto charakteristika středoevropských univerzit, které prošly ve 20. století diskontinuitním vývojem. Specifikem knihy je preference náhledu akademické kultury převážně z pozice ne-metropolitních vysokých škol vzniklých v 19. a 20. století. Autoři pojali svou knihu historicky, ale nebrání se významným aktualizacím. Zajímá je zejména rozpor mezi humboldtovským ideálem a „akademickým kapitalismem“, hledání univerzitní jednoty v rámci diverzifikačních tlaků, tendence k oslabování univerzitních svobod a různé podoby univerzitní samosprávy. Autoři se pokouší svou publikací vyvolat debatu nejen v historických kruzích, ale také u zájemců napříč univerzitní komunitou._x000D_ _x000D_ (knihydobrovsky.cz)

Kniha autorského kolektivu sestávajícího z tuzemských i zahraničních badatelů a badatelek je věnována dobovým koncepcím nového člověka, které se utvářely v souvislosti s projekty sociálního inženýrství v Evropě 20. století. Nový člověk představoval symbol, vzor a zároveň cíl mnoha myšlenkových hnutí a proudů, které chtěly radikálně transformovat společnost a zároveň dosáhnout vyššího stupně humanity. Dobové obrazy nových mužů a žen předkládaly optimistické vize krásné a šťastné budoucnosti a slibovaly brzké překonání všech stávajících obtíží. Současně byly koncipovány jako protipól starých, údajně překonaných ideálů. Jednotlivé kapitoly této kolektivní monografie se zaměřují na konkrétní podoby nového člověka v různých geografických a časových souřadnicích vymezeného rámce, ovšem nejvíce prostoru je vyhrazeno socialistickým a fašistickým sociálním experimentům. (patro.cz)

„Chci vrátit politice smysl!“ S tímto heslem vstoupil do české politiky profesor Petr Fiala. Jeho cílem není jen obnova Občanské demokratické strany a její návrat mezi rozhodující politické síly v naší zemi. Jde mu o vytrvalý zápas o zachovaní našich svobod, o kvalitu demokracie, o dobré podmínky pro podnikání a volný trh, o omezení byrokracie, která ubijí všechny aktivní lidi. Usiluje o reformu Evropské unie, hájí národní zájmy, brání západní hodnoty a vzdělanost. Součástí tohoto promyšleného a komplexního programu je boj s chaosem, populismem, sociálním inženýrstvím a všemi novými ideologiemi. Rozhovory s Petrem Fialou připravil renomovaný historik profesor Jiří Hanuš na základě dialogů uveřejňovaných v průběhu minulých měsíců na stránkách portálu Pravý břeh. Představují pohled do dílny politika, který reprezentuje novou naději v českém a evropském veřejném prostoru a který svým dílem a činy představuje návrat k étosu Listopadu 1989. Jeho vzdělání, jasná koncepce, osobní přesvědčení a vytrvalost z něj činí lídra české pravice.. Jiří Hanuš (1963) je historik působící v Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a v brněnském Centru pro studium demokracie a kultury (CDK). Zabývá se dějinami 19. a 20. století, zejména jejich náboženskými a kulturními aspekty. Je editorem časopisu Kontexty, kde pravidelně publikuje články a komentáře. Autor a spoluautor řady publikací a odborných textů. V současnosti se věnuje rovněž dějinám českého exilu ve druhé polovině minulého století a dějinám univerzitní kultury. (knihydobrovsky.cz)

Cílem knihy je promyslet v dialogu s významnými českými odborníky „ideu univerzity“ i její konkrétní moderní projevy v zahraničí i v České republice. Dialog s Jiřím Hanušem vedli: Stanislav Balík, Petr Dvořák, Petr Fiala, Pavel Floss, Jiří Hanuš, Petr Horák, Jakub Jirsa, Jiří Lach, Jiří Macháček, Tomáš Machula, Dominik Munzar, Ivana Noble, Jan Sokol, Daniel Soukup a Kateřina Šimáčková. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Monografie se věnuje politickému, hospodářskému, vědeckému a sociálnímu vývoji Filozofické fakulty MU od doby jejího vzniku do současnosti. Filozofická fakulta je jednou z fakult založených zároveň se vznikem Masarykovy univerzity v roce 1919, avšak problémy s etablováním nového filozofického učiliště, především ekonomického rázu, způsobily, že s výukou se započalo až v roce 1921. Profesorský sbor pomohla naplnit Karlova univerzita. Autoři se zabývají v průřezu různorodými aktivitami fakulty (jde o jejich „pohledy“, jak zní v druhé části titulu). Sledují dislokaci jednotlivých pracovišť, vědecký přínos osobností a kateder, dramatické proměny politické situace atd. Podávají mnohostranný obraz instituce, jež slaví 90 let svého trvání. (knihydobrovsky.cz)

Kolektivní monografie trojice autorů brněnské Masarykovy univerzity L. Fasory, J. Hanuše a J. Malíře otevírá dosud badatelsky neprozkoumané téma - sekularizaci venkovského prostoru v rámci střední Evropy v 19. století. Jednotlivé příspěvky publikace rozebírají pojem sekularizace a možnosti jeho užití v různých humanitních oborech a přinášejí konkrétní výsledky výzkumu domácích i zahraničních historiků a sociologů. Čtenář se může seznámit s řadou inspirativních podnětů, které se týkají politizace českého a moravského venkova, vytváření konfliktních stranických linií, venkovského "konzervatismu" se specifickým prožíváním času a prostoru, náboženské symboliky, sporů mezi školou, farou a obecním úřadem, případně problematiky antiklerikalismu. Sedmnáct dílčích příspěvků představuje reprezentativní soubor, jenž navazuje na otevření diskuse v podobě knihy Sekularizace českých zemí v letech 1848-1914 (CDK, Brno 2007) a který bude mít pokračování ve zkoumání sekularizace dělnictva ve středoevropských městech. (knihydobrovsky.cz)

Kniha si klade dva stejně významné cíle: oslavit 90. výročí vzniku univerzity a otevřít diskusi o tradicích, podmínkách a perspektivách univerzitního vzdělávání v kontextu českých moderních dějin. (knihydobrovsky.cz)

Reprezentativní publikace mapuje hlavní obrysy vývoje i aktuální stav brněnské filozofické fakulty, která vždy patřila k předním českým vysokoškolským institucím a osobnosti s ní spjaté spoluurčovaly ráz celého regionu. Autoři se zaměřili jednak na politický a hospodářský vývoj fakulty a její vědecký přínos, jednak na vztah učitelů a žáků a na proměny vztahů mezi fakultou a dalšími společenskými subjekty. Dějiny fakulty jsou prezentovány též jako historie určitého genia loci, který souvisí s fakultním areálem a intetektuálním brněnským prostředím. (knihydobrovsky.cz)

Český anglista, literární historik a překladatel František Chudoba patřil k zakládajícím profesorům Masarykovy univerzity. Narodil se 4. června 1878 v Dědicích u Vyškova, v roce 1897 maturoval na Vyšším reálném gymnáziu v Přerově a následně se rozhodl pro studium na lékařské fakultě v Praze, nakonec však vystudoval na filozofické fakultě český a německý jazyk. Ve svém vzdělávání pokračoval v Lipsku, Berlíně a následně i Oxfordu. Právě anglické prostředí jej uchvátilo a nakonec určilo i jeho další směřování poté, co natrvalo zakotvil v Brně. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity působil až do své smrti v roce 1941. Dostalo se mu tak příležitosti podílet se na utváření akademického života moravské metropole. Mimo jiné se angažoval i v několika akademických spolcích, např. Matici moravské. V letech 1927 až 1928 zastával funkci děkana fakulty. Vedle toho ovšem nadále pěstoval své zahraniční kontakty, které navázal během studií v mládí, což mu umožnilo vybudovat bohatou knihovnu anglických publikací. František Chudoba se věnoval renesanční, a zvláště pak romantické literatuře, jeho studie o Shakespearovi, Byronovi, Wordsworthovi, Carlyleovi, Austenové, Keatsovi a dalších vynikajících literátech patří dnes ke klasickým odborným pracím. Zapsal se nesmazatelně mezi významné osobnosti brněnského kulturního života. Mezi předními českými intelektuály, umělci a vědci byl uznáván jako pracovitý, svědomitý filolog a poctivý člověk. Není možné také opominout skutečnost, že Chudoba byl popularizujícím polemikem – jeho novinové příspěvky, které nepostrádají široký kulturní přehled i vtip, jsou spjaty s Lidovými novinami. Publikace Vědec a občan obsahuje zasvěcené studie od tří předních odborníků. Lukáš Fasora začleňuje Chudobu do humboldtovské tradice univerzitních profesorů, Jiří Munzar přináší zásadní pohled na vztah F. Chudoby k F. X Šaldovi a Luděk Navrátil charakterizuje Chudobovu pozůstalost uchovanou v Archivu MU. Kniha je však především antologií známějších i dosud nevydaných textů brněnského profesora – jeho článků, rozhlasových přednášek a překladů. (knihydobrovsky.cz)

Kniha autorského kolektivu sestávajícího z tuzemských i zahraničních badatelů a badatelek je věnována dobovým koncepcím nového člověka, které se utvářely v souvislosti s projekty sociálního inženýrství v Evropě 20. století. Nový člověk představoval symbol, vzor a zároveň cíl mnoha myšlenkových hnutí a proudů, které chtěly radikálně transformovat společnost a zároveň dosáhnout vyššího stupně humanity. Dobové obrazy nových mužů a žen předkládaly optimistické vize krásné a šťastné budoucnosti a slibovaly brzké překonání všech stávajících obtíží. Současně byly koncipovány jako protipól starých, údajně překonaných ideálů. Jednotlivé kapitoly této kolektivní monografie se zaměřují na konkrétní podoby nového člověka v různých geografických a časových souřadnicích vymezeného rámce, ovšem nejvíce prostoru je vyhrazeno socialistickým a fašistickým sociálním experimentům. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se zamýšlí nad člověkem zasazeným do struktur času a prostoru, konfrontuje ho s proměňujícími se hodnotami, společenskými institucemi, náboženstvím, přírodou i chápáním budoucnosti. Důrazem na kulturněhistorické souvislosti nabízí současné fragmentarizované západní společnosti jednotný rámec. (knihydobrovsky.cz)

Osobně laděný portrét jednoho z našich největších houslistů. Autorovými slovy: „Předkládám tak zvídavému čtenáři určité události, fakta a informace, které mohou poodhalit osobnost umělce, jenž je dnes už mnohými vnímán jako legenda a jinými jako živý příklad nekonečného hledání vlastní cesty, názoru a umělecké konfrontace.“ (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Pedagog, režisér a spisovatel Jiří Halberštát přináší knihu povídek nazvanou Psáno srdcem. Inspirací mu byla a je životní láska a manželka Květina Halberštátová.Čtenáře jistě zaujme s přicházejícím jarem sbírka prodchnutá hlubokým citem i lidským poznáním.Přejeme povídkám příjemný start do světa. (knihydobrovsky.cz)

Mýty a tradice středoevropské univerzitní kultury. Publikace si klade za cíl kulturní analýzu univerzitního prostředí, přičemž jejím hlavním analytickým nástrojem je pojem „mýtus“. Autoři chápou mýtus jako kulturní jev spojující současnost akademické sféry s minulostí a jako archetyp ve smyslu psychologie Carla Gustava Junga. Mýtus je podle autorů pevně vázán na symboly, rituály, hierarchické znaky a tradice nejrůznějšího druhu. Kniha představuje americkému a západoevropskému čtenáři univerzitní kulturu vlastní tzv. humboldtovskému okruhu akademické tradice, přičemž v centru pozornosti stojí prostředí českého vysokého školství ve srovnání se situací v Německu, Polsku, Rakousku a dalších zemích. Významným aspektem je proto charakteristika středoevropských univerzit, které prošly ve 20. století diskontinuitním vývojem. Specifikem knihy je preference náhledu akademické kultury převážně z pozice ne-metropolitních vysokých škol vzniklých v 19. a 20. století. Autoři pojali svou knihu historicky, ale nebrání se významným aktualizacím. Zajímá je zejména rozpor mezi humboldtovským ideálem a „akademickým kapitalismem“, hledání univerzitní jednoty v rámci diverzifikačních tlaků, tendence k oslabování univerzitních svobod a různé podoby univerzitní samosprávy. Autoři se pokouší svou publikací vyvolat debatu nejen v historických kruzích, ale také u zájemců napříč univerzitní komunitou. (knihydobrovsky.cz)

Cílem knihy je promyslet v dialogu s významnými českými odborníky "ideu univerzity" i její konkrétní moderní projevy v zahraničí i v České republice. Dialog s Jiřím Hanušem vedli: Stanislav Balík, Petr Dvořák, Petr Fiala, Pavel Floss, Jiří Hanuš, Petr Horák, Jakub Jirsa, Jiří Lach, Jiří Macháček, Tomáš Machula, Dominik Munzar, Ivana Noble, Jan Sokol, Daniel Soukup a Kateřina Šimáčková. (patro.cz)

Monografie sleduje proměny kněžské identity v moderní éře. Autorský kolektiv si nepostavil cíl rozšířit debatu o problematice identit o další závažný metodologicky orientovaný text, ale zaměřil se na otázku, jak sociologickou, psychologickou či filosofickou kategorii identity naplnit pevně založeným pramenným výzkumem. Publikaci tvoří biografie třinácti různě postavených kněží, kteří náleželi do několika generací. Jsou zde mj. zastoupeni kněží ve světské pastoraci (smíchovský děkan Jan Pauly), biskupové (českobudějovický Jan Valerián Jirsík), řeholníci (redemptorista Andreas Hamerle), teologové (Eduard Winter, profesor na Německé univerzitě v Praze, posléze v NDR), politici (ústřední tajemník ČSL Bohumil Stašek) i básníci a outsideři (například Jakub Deml). Časové vymezení je rámováno z jedné strany snahou papežů o obnovu autority římskokatolické církve po Francouzské revoluci a z druhé strany obdobím meziválečné Československé republiky s jejím komplikovaným hledáním konsensu s katolickou církví. Identitou rozumíme typ sounáležitosti s lidským společenstvím vymezený sebeuvědoměním člověka, tedy prožíváním toho, čím jedinec je nebo se cítí být. Zajímavá je otázka sebepojetí kněze a jeho reflexe okolím (identita osobní) i otázka hodnot a znaků vytvářejících sounáležitost s komunitou – farností, klérem, národem (identita sociální). Reflektujeme proto jednak fázi dospívání kněze, během níž je identita výrazným způsobem formována zvenčí, jednak další fáze života, profilující se snahou kněze dostát svému povolání či upravit si svou identitu podle rolí připsaných okolím, úřadem, očekáváním nadřízených, spolubratří nebo farníků. Právě moderní doba v důsledku zrychlujících se změn společnosti a sekularizačních tlaků generovala větší možnosti individuální volby a větší množství konfliktních linií, než bylo dříve obvyklé. (patro.cz)

Kniha vychází z tvůrčí dílny čtyř dlouholetých přátel, kteří již téměř čtvrt století vytvářejí konzervativně-liberální centrum a spojuje je i redakční práce v revue Kontexty. Společenství čtyř autorů, z nichž dnes působí jeden ve vysoké politice, dva na univerzitní půdě a jeden v občanském sektoru, popisuje problematické tendence naší a evropské politiky od "roku zázraků" 1989 a analyzuje příčiny současné krize. V tematicky členěných kapitolách i závěrečném doporučení autoři nabízejí cestu k hodnotově ukotvenému a efektivnímu řešení nejpalčivějších problémů současnosti a formulují klíčové ideje, na nichž lze u nás obnovit autentickou pravicovou politiku - a vlastně i demokratickou politiku jako takovou, jež se dostává do krize. Publikaci lze číst i jako obsáhlou odpověď na nejrůznější zmatečné, povrchní a emocionální petice a výzvy, jež pravidelně produkují někteří čeští veřejní intelektuálové. Odtud i poněkud expresivní název Manifest čtyř. (knihydobrovsky.cz)

Kniha není vyprávěním pouze muzikologickým, ale plnokrevným svědectvím moudrého muže neomylného citu, mimořádně vnímavého, jenž užívá života a k okolnímu světu přistupuje se snahou porozumět všem zdánlivým či skutečným paradoxům uplynulého století. Na otázky Jiřího Hanuše o Leoši Janáčkovi, o české hudbě a o rodící se české identitě odpovídá Miloš Štědroň poutavě a stěží napodobitelným způsobem. Jeho myšlenky mají spád, jsou řazeny v rychlém sledu za sebou, jako by byly zachyceny bezděčně při soukromém rozhovoru. Tím je překlenut prostor mezi odborným jazykem a jazykem běžného života. (knihydobrovsky.cz)

Prostřednictvím takzvaných "mýtů" se autoři pokusili odkrýt několik problémů univerzit, které jsou z historické perspektivy významné pro evropské (středoevropské) prostředí a zvláště pak pro prostředí české. Cílem historického bádání na poli univerzitní kultury je poukázat na kontinuitu i diskontinuitu vývoje univerzit, a to od jejich středověkých počátků až po současnost. Autoři proti sobě staví obraz starých středověkých univerzit a mýtů kolem nich a reálné fungování dnešních vysokých škol. Připomínají, jak bylo chápáno univerzitní vzdělávání právě ve středověku nebo v 19. století a ptají se například na to, zda dnes vlivy z politiky a ekonomiky nepronikly na školy natolik, že proměnily jejich vnitřní strukturu i cíle. (patro.cz)

Kolektivní monografie pětice renomovaných historiků, reflektující krystalizaci politicko-kulturního klimatu české společnosti po roce 1989.Autoři zkoumali formování české politické kultury a politicko-kulturních identit po roce 1989 - a zjistili, že polistopadovou politiku neštěpí v první řadě různé ideologie, nýbrž že je "rozdělena minulostí". Mnohovrstevnatá role, již v české politice hrála a dodnes hraje reflexe minulosti (a to nejenom té komunistické), je také námětem této publikace. Hledání a vytváření politických tradic a tím i obrazů minulosti totiž nebylo arbitrární ani náhodné. Někdy tkvělo hluboko v předcházejícím vývoji dané politické skupiny, někdy v tom, kdo s kým seděl v kanceláři nebo ve vězení, jindy vyplývalo z pragmatiky politického boje. Minulost vytvořila pevné vazby - a na nich k minulosti budovali svou identitu všichni významní aktéři dobové české politiky. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Publikace Multidetektorová výpočetní tomografie srdce shrnuje zkušenosti autorů, kteří od roku 2002 provedli více než 5000 CT vyšetření srdce prostřednictvím systémů všech generací MDCT, tedy přístrojem šestnáctiřadým, šedesátičtyřřadým, dvouzdrojovým první generace a dvouzdrojovým druhé generace. V obecné části knihy se probírají problémy provádění vyšetření, zpracování dat a vyhodnocení nálezů, speciální část dokumentuje jednotlivé patologické nálezy na věnčitých tepnách, myokardu i chlopenním aparátu. (knihydobrovsky.cz)

Autorský kolektiv sleduje proměny kněžské identity v moderní éře, orámované z jedné strany snahou o obnovu autority římskokatolické církve a z druhé strany obdobím meziválečné Československé republiky. Publikaci tvoří biogra? e třinácti různě postavených kněží, kteří náleželi do několika generací. Jsou zde zastoupeni kněží ve světské pastoraci (Jan Pauly), biskupové (Jan Valerián Jirsík), řeholníci (Andreas Hamerle), teologové (Eduard Winter), politici (Bohumil Stašek) i básníci (Jakub Deml). Autory zajímá jak identita osobní (otázka sebepojetí kněze a jeho re? exe okolím), tak identita sociální (sounáležitost s farností, klérem či národem). Právě moderní doba v důsledku zrychlujících se změn společnosti generovala větší možnosti individuální volby. (knihydobrovsky.cz)

Prostřednictvím takzvaných „mýtů“ se autoři pokusili odkrýt několik problémů univerzit, které jsou z historické perspektivy významné pro evropské (středoevropské) prostředí a zvláště pak pro prostředí české. Cílem historického bádání na poli univerzitní kultury je poukázat na kontinuitu i diskontinuitu vývoje univerzit, a to od jejich středověkých počátků až po současnost. Autoři proti sobě staví obraz starých středověkých univerzit a mýtů kolem nich a reálné fungování dnešních vysokých škol. Připomínají, jak bylo chápáno univerzitní vzdělávání právě ve středověku nebo v 19. století a ptají se například na to, zda dnes vlivy z politiky a ekonomiky nepronikly na školy natolik, že proměnily jejich vnitřní strukturu i cíle. (knihydobrovsky.cz)