Držet kurz - jean-jacques sempé

Když listujeme stránkami této knihy, jsme jako vždy neuvěřitelně dojati Sempého jemností linky a melancholií ducha. Z kreseb vychází i jistá forma mravní, diskrétní a vždy pobavené elegance, Sempého pero překládá něžně ironickou vizi našich selhání a selhání světa. V této knize najdeme to nejlepší z jemného a náznakového humoru v kombinaci s impozantním smyslem pro posměch, který charakterizuje celou Sempého tvorbu. Sempé, nesrovnatelný pozorovatel našeho každodenního života, v této knize přináší své nejlepší dosud nepublikované kresby. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Když listujeme stránkami této knihy, jsme jako vždy neuvěřitelně dojati Sempého jemností linky a melancholií ducha. Z kreseb vychází i jistá forma mravní, diskrétní a vždy pobavené elegance, Sempého pero překládá něžně ironickou vizi našich selhání a selhání světa. V této knize najdeme to nejlepší z jemného a náznakového humoru v kombinaci s impozantním smyslem pro posměch, který charakterizuje celou Sempého tvorbu. Sempé, nesrovnatelný pozorovatel našeho každodenního života, v této knize přináší své nejlepší dosud nepublikované kresby. (knihydobrovsky.cz)

Malý Marcelín Pivoňka mohl být šťastné dítě, tak jako mnoho jiných dětí. Bohužel, byl postižen podivnou nemocí: červenal se... Červenal se pro nic za nic. Naštěstí, mohli byste namítnout, v tom Marcelín nebyl sám, všechny děti se červenají. Zrudnou, když se stydí nebo když udělají nějakou hloupost. Ale Marcelínův případ byl proto tak znepokojující, že se červenal úplně bez příčiny... Po Raoulu Tabourinovi je Marcelín Pivoňka už druhá autorská knížka Jeana-Jacquesa Sempého přeložená do češtiny. Francouzský král něžného, hořkého i inteligentního kresleného humoru vypráví o dětství, o životních překážkách, které nejprve vedou k osamění a později utvářejí charakter, a především o jednom velkém přátelství. (knihydobrovsky.cz)

Kdo by neznal slavné ilustrace k Mikulášovým patáliím? Francouzský kreslíř Jean-Jacques Sempé není ale autorem pouze těchto ilustrací. Jeho dílo je mnohovrstevné a jeho nejrozsáhlejší část tvoří vtipy a karikatury. Kniha O dětech přináší ty, jejichž tématem jsou děti a jejich vztah ke škole, dospělým a světu. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Po dětech si Sempé vzal na paškál venkovany a jejich styl života.Jean-Jacques Sempé (* 1932) je francouzský humoristický kreslíř. V Česku je slavný ilustracemi k sérii knih Reného Goscinnyho Mikulášovy patálie, je ale především autorem legendárních kreslených knih, příběhů a vtipů.První vtipy a karikatury nakreslil ve dvanácti letech, o dva roky později opustil školu a vystřídal několik dočasných zaměstnání: byl prodavačem kol, podomním obchodníkem se zubní pastou v prášku, praktikantem na dětských táborech a dodavatelem vína. Na začátku padesátých let se před ním otevřela kariéra humoristického kreslíře. První kresby otiskuje v novinách Sud Ouest. Belgický rozhlasový týdeník Le Moustique použil několik jeho kreseb na titulní stranu a Sempé byl záhy požádán, aby vytvořil vlastní postavičku. Nakreslil chlapečka na kole a dal mu jméno malý Mikuláš (podle reklamy na obchod s vínem Nicolas). Šéfredaktor ho propojil s Reném Goscinnym, aby společně udělali komiks. Vznikla série komiksových gagů, které byly v časopise uveřejňovány každý týden. O několik let později vyšla o Mikulášovi první kniha. Od roku 1953 Sempé pravidelně publikuje v několika zásadních francouzských novinách a časopisech, v roce 1978 se poprvé stane autorem obálky New Yorkeru. Od roku 1962 vydává téměř každoročně album kreslených humorných příběhů. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kdo by neznal slavné ilustrace k Mikulášovým patáliím? Francouzský kreslíř Jean-Jacques Sempé není ale autorem pouze těchto ilustrací. Jeho dílo je mnohovrstevné a jeho nejrozsáhlejší část tvoří vtipy a karikatury. Kniha O dětech přináší ty, jejichž tématem jsou děti a jejich vztah ke škole, dospělým a světu. (knihydobrovsky.cz)

Told from the perspective of a young French boy, this collection of charming stories--presented in French--isn't just for young readers. It doubles as an entertaining primer for anyone who is studying the French language. (knihydobrovsky.cz)

Malý Marcelín Pivoňka mohl být šťastné dítě, tak jako mnoho jiných dětí. Bohužel, byl postižen podivnou nemocí: červenal se... Červenal se pro nic za nic. Naštěstí, mohli byste namítnout, v tom Marcelín nebyl sám, všechny děti se červenají. Zrudnou, když se stydí nebo když udělají nějakou hloupost. Ale Marcelínův případ byl proto tak znepokojující, že se červenal úplně bez příčiny... Po Raoulu Tabourinovi je Marcelín Pivoňka už druhá autorská knížka Jeana-Jacquesa Sempého přeložená do češtiny. Francouzský král něžného, hořkého i inteligentního kresleného humoru vypráví o dětství, o životních překážkách, které nejprve vedou k osamění a později utvářejí charakter, a především o jednom velkém přátelství. (patro.cz)

Kdo by neznal slavné ilustrace k Mikulášovým patáliím? Francouzský kreslíř Jean-Jacques Sempé není ale autorem pouze těchto ilustrací. Jeho dílo je mnohovrstevné a jeho nejrozsáhlejší část tvoří vtipy a karikatury. Kniha O dětech přináší ty, jejichž tématem jsou děti a jejich vztah ke škole, dospělým a světu. (patro.cz)

Po dětech si Sempé vzal na paškál venkovany a jejich styl života. Jean-Jacques Sempé (* 1932) je francouzský humoristický kreslíř. V Česku je slavný ilustracemi k sérii knih Reného Goscinnyho Mikulášovy patálie, je ale především autorem legendárních kreslených knih, příběhů a vtipů. První vtipy a karikatury nakreslil ve dvanácti letech, o dva roky později opustil školu a vystřídal několik dočasných zaměstnání: byl prodavačem kol, podomním obchodníkem se zubní pastou v prášku, praktikantem na dětských táborech a dodavatelem vína. Na začátku padesátých let se před ním otevřela kariéra humoristického kreslíře. První kresby otiskuje v novinách Sud Ouest. Belgický rozhlasový týdeník Le Moustique použil několik jeho kreseb na titulní stranu a Sempé byl záhy požádán, aby vytvořil vlastní postavičku. Nakreslil chlapečka na kole a dal mu jméno malý Mikuláš (podle reklamy na obchod s vínem Nicolas). Šéfredaktor ho propojil s Reném Goscinnym, aby společně udělali komiks. Vznikla série komiksových gagů, které byly v časopise uveřejňovány každý týden. O několik let později vyšla o Mikulášovi první kniha. Od roku 1953 Sempé pravidelně publikuje v několika zásadních francouzských novinách a časopisech, v roce 1978 se poprvé stane autorem obálky New Yorkeru. Od roku 1962 vydává téměř každoročně album kreslených humorných příběhů. (patro.cz)

Kniha představuje osudy jednoho z nejzáhadnějších mužů 20. století – Stalina – který po svém nástupu k moci zasvětil život pronásledování a vraždění komunistů v Sovětském svazu i jinde ve světě.Stalinův životopis, který nám předkládá Jean-Jacques Marie, přináší četné informace získané ze zdrojů, které se otevřely historickému bádání teprve v posledních letech. Kniha čtenáře nepochybně zaujme svojí věrohodností a systematickým přístupem. (knihydobrovsky.cz)

„Přistupuji k dílu, jaké nikdy nemělo příkladu a vůbec nenajde napodobitele. Chci ukázat lidem mně podobným jednoho člověka v jeho pravé povaze; a tím člověkem budu já. Jen já.“ Těmito slovy uvozuje francouzský filozof a spisovatel Jean-Jacques Rousseau (1712 až 1778) svá slavná Vyznání, která představují mezník v dějinách literatury, a třebaže vznikla před více než dvěma sty padesáti lety, dodnes nepřestávají fascinovat čtenáře na celém světě. V této knize, považované za počátek autobiografického žánru ve vlastním slova smyslu, autor vypráví román svého života. Evokuje vzpomínky na dětství a mládí, líčí životní zápasy, polemiky, zpytuje svůj citový život, přičemž se nevyhýbá ani intimním, ba choulostivým tématům a nelichotivým okolnostem svého života. Jeho záměrem nebylo popisovat vnější události, nýbrž napsat „dějiny své duše“ – autor si předsevzal „seznámit přesně čtenáře s tím, jak ve všech situacích mého života vypadalo moje nitro“. Rousseau byl prvním moderním evropským autorem nové doby, jenž prolomil hranici mezi literaturou a osobním životem a sám se učinil předmětem knihy. Ve své autobiografii vyjadřuje přesvědčení o významu indivi¬duální existence, která je natolik cenná, že se může stát předmětem literatury. Název knihy viditelně odkazuje k Vyznání Augustinovu – zatímco však Augustinus svůj život popisuje jen jako exemplární cestu k Bohu, pro Rousseaua je hlavním tématem knihy otevřené líčení vlastního života a nelítostné zúčtování s ním: ve středu pozornosti je tedy subjekt autora, jenž si stále klade dvě základní otázky: Kdo jsem? Co znamená říkat pravdu? Rousseauova vzpomínková rekonstrukce (nikoli nepodobná tomu, co později rozvinul Marcel Proust ve svém Hledání ztraceného času), ačkoli je rozvíjena v převážně chronologickém sledu, je tak vybudována nikoli na logice vnějších dějů, ale na vnitřní logice citů. Vyznání nejsou paměťmi ve smyslu pouhého vyprávění o tom, co autor prožil, toto líčení nemá jen dokumentární funkci, nýbrž – řečeno slovy autora doslovu k českému vydání Josefa Fulky – se nese ve znamení snahy ani ne tak o znovunalezení, ale spíše o vynalezení vlastního já. Po dlouhé, téměř čtyřicetileté odmlce se českým čtenářům dostává do rukou jedno z nejdůležitějších a zároveň nejpozoruhodnějších děl světové literatury. Nové vydání je doplněno fundovaným doslovem Josef Fulky. (knihydobrovsky.cz)

Fascinují svět masožravek. Co vlastně jsou masožravé rostliny? Jaké mají typy pastí a jak funguje trávení? Na tyto a další otázky má Jean-Jacques Labat správnou odpověď. Fascinující svět masožravek (karnivor) poznal jako zkušený sběratel a v této knížce vám poradí všechno o správném umístění, podmínkách pěstování i o správné péči. Láčkovky, láčkovice a darlingtonie - v příslušných popisech a portrétech najde začátečník, pokročilý i znalec nové vhodné rostliny pro svou sbírku v zahradě, v jezírku nebo v domě. Nejdůležitější informace o péči, umístění a chorobách. Druhy vhodné pro zahradu, jezírko nebo dům. Portréty rostlin pro začátečníky, pokročilé i znalce. (patro.cz)

Život, který byl obětován, darován za druhé, má v sobě určité tajemství. Takový byl i život Pierra Claverieho OP, dominikána a biskupa v alžírském Oranu, a tato kniha nám umožňuje do jeho tajemství nahlédnout. Pierre Claverie zasvětil svůj život Alžírsku a Alžířanům, uprostřed této země zkoušené nenávistí, násilím a utrpením se stal svědkem naděje, která nemá nic společného s naivním optimismem, ale opírá se o důvěru, že v Bohu můžeme dosáhnout usmíření a pokoje. Jádrem jeho mise bylo přátelství, které může vyrůst pouze z upřímné touhy poznat druhého, naslouchat mu, umožnit jeho existenci… být tu pro něj, dokonce za něj dát svůj život. A hlavním prostředkem jeho poslání se stal dialog, který se nebojí druhého, respektuje ho a který může být skutečný jedině tehdy, zůstává-li věrný pravdě. Dialog, který podle Claverieho tvoří podstatu Božího vztahu k lidem a vztahů mezi lidmi. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Jean-Jacques Sempe, 120 stran, česky Když listujeme stránkami této knihy, jsme jako vždy neuvěřitelně dojati Sempého jemností linky a melancholií ducha. Z kreseb vychází i jistá forma mravní, diskrétní a vždy pobavené elegance, Sempého pero překládá něžně ironickou vizi našich selhání a selhání světa. V této knize najdeme to nejlepší z jemného a náznakového humoru v kombinaci s impozantním smyslem pro posměch, který charakterizuje celou Sempého tvorbu. Sempé, nesrovnatelný pozorovatel našeho každodenního života, v této knize přináší své nejlepší dosud nepublikované kresby. (alza.cz)

Kniha - autor Jean-Jacques Sempé, 120 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Když listujeme stránkami této knihy, jsme jako vždy neuvěřitelně dojati Sempého jemností linky a melancholií ducha. Z kreseb vychází i jistá forma mravní, diskrétní a vždy pobavené elegance, Sempého pero překládá něžně ironickou vizi našich selhání a selhání světa. V této knize najdeme to nejlepší z jemného a náznakového humoru v kombinaci s impozantním smyslem pro posměch, který charakterizuje celou Sempého tvorbu. Sempé, nesrovnatelný pozorovatel našeho každodenního života, v této knize přináší své nejlepší dosud nepublikované kresby. (alza.cz)

Milý čtenáři, četbou následujících stránek se zúčastníš jedinečného a mimořádného dobrodružství: já, Jean-Jacques Rousseau, nepochopený hudebník, cestovatel filozof, pronásledovaný spisovatel, se ti odhalím. Úplně do naha! V této knize se čtenáři dozví, jak Rousseau přemýšlel o světě a lidské povaze a jak jeho myšlenky ovlivnily svět. Dotknout se tak otázek okolo důležitosti přírody, svobody a vzdělání. Srozumitelný jazyk a krásné ilustrace vytvářejí knihu, která zaujme a podnítí zvědavost na svět filozofie a historie. Autor Edwige Chirouter vyučuje filozofii na Univerzitě v Nantes. Podobně jako Jean-Jacques dává přednost putování a často filozofuje s dětmi, kdekoliv jsou ochotni ji přijmout: ve školách, nemocnicích, divadlech a dokonce i v rezervacích indiánů v Kanadě... Ilustrátorka je absolventkou ilustrace na Vysoké škole umění v Štrasburku. Mayumi Otero kreslí každý měsíc pro časopis Le Tigre. Vydala Promenádu do muzea ve sbírce Ramino RMN a mnoho velmi barevných a směšných uměleckých knih ve svém experimentálním nakladatelství Icinori. (knihydobrovsky.cz)

Autobiografie, která zachycuje poslední období života francouzského politického myslitele a filozofa. (knihydobrovsky.cz)

Návrh korsické ústavy (1764-1765) je fragmentárním spisem, který za Rousseauova života nikdy nevyšel. Pro Rousseaua přesto šlo ve věci korsické nezávislosti o záležitost, která mu ležela na srdci, jak je zřejmé z péče, s níž rukopis uchovával, i z naděje, kterou po jistou dobu vkládal do možnosti se k tématu vrátit. První český překlad Rousseauova Návrhu korsické ústavy doprovází rozsáhlá úvodní studie, která spis zasazuje do kontextu autorova života a díla i do historického a politického vývoje Evropy a tehdejšího boje Korsičanů o nezávislost. Ukazuje, že textu patří významné místo v rámci Rousseauových politických děl, neboť zajímavým způsobem rozvíjí teze dalších jeho politických spisů, nejen Společenské smlouvy. Tím potvrzuje jednotnost Rousseauova pohledu na politické záležitosti a zároveň poukazuje na důležitost, kterou přisuzoval praktické politice. (knihydobrovsky.cz)

Dopis d´Alembertovi neboli Dopis o divadle vznikl jako reakce na D´Alembertovo heslo Ženeva, jež vyšlo 10. října 1757 v 7.dílu francouzské encyklopedie. D´Alembert se v něm zmiňuje o absenci stálého divadla, které v Ženevě tamní konzistoř zrušila. Pro Rousseaua je tato zmínka ovšem podnětem ke kritice: jak divadla, které vyvolává v publiku nemístné vášně, tak tehdejší společnosti, a zejména samotných encyklopedistů, kteří s divadlem počítali jako s nástrojem výchovy. Spis vydaný poprvé v roce 1758 vzbudil velký ohlas a přispěl k definitivnímu rozchodu Rousseaua s osvícenci, jejichž odpůrci pak dílo často využívali v polemické argumentaci. (knihydobrovsky.cz)

With an Introduction by Derek Matravers.In The Social Contract Rousseau (1712-1778) argues for the preservation of individual freedom in political society. An individual can only be free under the law, he says, by voluntarily embracing that law as his own. Hence, being free in society requires each of us to subjugate our desires to the interests of all, the general will.Some have seen in this the promise of a free and equal relationship between society and the individual, while others have seen it as nothing less than a blueprint for totalitarianism. The Social Contract is not only one of the great defences of civil society, it is also unflinching in its study of the darker side of political systems. (knihydobrovsky.cz)

Foukací harmonika Diatonické foukací harmoniky Hohner JJ Milteau Deep Blues jsou signature modelem již v názvu zmíněného bluesového hudebníka. Zákonitě tak představují ideální volbu pro blues a techniku ohýbání tónu. Jejich silný zvuk a rychlá odezva jistě potěší i zkušené hráče s vysokými nároky. Harmoniky disponují korpusem z plastového materiálu, chromovanými kryty bez bočních otvorů, dvaceti mosaznými hlásky a plátky z poniklované mosazi o tloušťce 1,05 mm. S harmonikou navíc získáte přístup k online 30denní lekci hry na foukací harmoniku přímo od firmy Hohner. Lekce je v anglickém jazyce. (kytary.cz)

eBook:,Ve svém Vyznání, předcházející Dumám, píše na úvod Jean-Jacques Rousseua: „Odhalil jsem své nitro, jak pouze tys je viděl, Věčná Bytosti! Shromáždi kolem mne nespočetný zástup mých bližních: nechť naslouchají mému vyznání, nechť hořekují nad mými nízkostmi, nechť se rdí nad mými ubohostmi. Nechť však každý odhalí též svoje srdce u stupňů tvého trůnu stejně upřímně a potom nechť jediný odváží se mi říci: Byl sem lepší onoho muže.“ Ve svých protivenstvích nalézá Rousseau v Dumách, obklopen již jen přírodou, svůj konečný klid – podroben „jhu nutnosti“, zachován svému srdci, ztotožněn s řádem, jemuž byl zaslíben. Vypořádává se se vším, co musí zpracovat citlivé srdce, nechce-li být pokořeno, ba spíše zmařeno, vědom si, že účel života přesahuje pletichy a zlo těch, kteří jsou podrobeni svým slepým tužbám a zlobě, jichž neváhají, s potěchou jim vlastní, vůči člověku kdykoli použít. Kniha je dokladem, věčným dramatem a kontrapunktem mezi Člověkem a společností (Královstvím božím a královstvím z tohoto světa), pochopením života v nitru člověka, je-li po něm současně bytostně voláno. Je věčným zápasem Východu Slunce; rozporem, který navždy upomíná, že skutečná vznešenost je pronásledována temnotou lůzy, jejíž duch na sebe bere jen jiná těla a podoby, nenávidějící však stále vše přímé a vpravdě vznešené, co nabývá skutečného květu života. Chce-li kdo pochybovat, nechť učiní onu mez v dějinách, kdy se lži vykázalo místo, jíž jí přísluší, a pravda povznesla se v základ společenského pořádku! Nechť rozváže tak kdo kolo, cítí-li se, a učiní z něj přímku, kde vymezí onen bod! – Či raději nechť mlčí, nechce-li být směšný, kdo je unášen na křídlech Molocha, na drobtech pomíjivého prospěchářství, za nějž je placen – jemuž je zaprodán na křídlech servilnosti vůči zlu! Ačkoli lze dočasně bránit Světlu, aby zářilo (a zakrývat jej pouhou jeho nápodobou, čemuž říkáme veřejný pořádek a morálka), nelze zadržet jeho konečného vítězství, jeho paprsků, razící si cestu ranními červánky. Obě entity mají nárok na své bytí; nelze vytrhnout hloží, aniž bychom tím nevytrhli i pšenice. Nechť se naplní a dokoná osud spravedlivých i nespravedlivých! Ovšem jen ve světle nabývá člověk své hodnoty a své sebeúcty. Jen ve světle nebude nakonec požrán služebníky, kteří se domáhají zadusit všeho života; stejně jako jejich bůžkem, kterému slouží a jemuž jsou sami vydáni za potravu. Toto je lidské drama ve svém cyklu, v božském dramatu, který se píše a opakuje od počátku věků. Vydaná kniha uchovává, až na výjimky, pravopis doby a je zároveň revizí a opravou místy nepřesných překladů prvního českého vydání z roku 1913. Toto vydání si neklade za cíl vystavět monument onomu velkému muži, jímž je Jean-Jacques Rousseau – takové pomníky nebývají pravdivé, a proto ani trvalé – nýbrž je pouhým jeho uznáním. Toto uznání však více než v řeči může nabývat významu u každého Jedince až ve skutku a myšlení: oprostí-li se od lži, postaví-li se sám nejen za sebe, ale za každého člověka, trpě společně s ním, který se nalézá či nalézal v poutech; v člověku, který se sám zbaví krve – má-li ji na rukou společně s celou generací lidí, sloužící Molochu; a přijme-li tím následně neméně důsledně jako Rousseau: své „jho nutnosti“. (knihydobrovsky.cz)

Autor, který je lékař s pětadvaceti lety zkušeností v oboru resuscitace, nám velmi svěžím, čtivým stylem ukazuje, jak moc je důležité zohlednit poslední vědecké objevy a zvážit obecně panující názor na smrt. Díky údajům získaným za několik desítek let na základě vědeckých studií je hypotéza o posmrtném životě dnes již více věrohodná než domněnka, podle níž po smrti neexistuje vůbec nic.J. Charbonier hledal ty nejlepší argumenty, aby obhájil existenci života po fyzickém úmrtí, a našel jich sedm. V tomto díle je předkládá a podrobně rozebírá: sedm jevů, jež mnoho lidí zpochybňuje, a přece je nelze vyvrátit; sedm úžasných důkazů, kterým se lze jen těžko postavit. U každého dává prostor i odpůrcům, aby ukázal, že logika objektivního rozboru tyto důkazy jen potvrzuje. (Přestože se říká, že věřící žádný důkaz nepotřebuje a skeptikovi zase žádný důkaz nestačí.) "Neexistuje ani jediný argument, jenž by nám ve smrti dovoloval vidět pouhý zánik nebo naprosté popření bytosti. Je spíš přechodem k jiným podobám existence či k jiným plánům bytí." (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Pojednání o původu jazyků Jeana-Jacquesa Rousseaua (1712–1778) vychází v českém překladu poprvé. Text sám byl objeven až v autorově pozůstalosti a patří mezi nejvýznamnější na dané téma v dané epoše. Především ve Francii a v Německu se toto téma těšilo pozornosti mnoha předních intelektuálů, přičemž vedle Rousseaua bývá nejčastěji zmiňována trojice J. G. Hamann, J. G. Herder a W. von Humboldt. Rousseauův esej se navíc dostal do centra zájmu díky novodobým interpretacím J. Derridy. U Rousseaua je pravidlem, že jeho díla nejsou psána v akademickém či odborném stylu, a jsou proto snadno přístupná širokému okruhu zájemců. Rousseau se ve svém eseji zamýšlí nad škálou otázek spojených se základním lidským dorozumívacím prostředkem – jazykem. Zároveň polemizuje s názory svých současníků: o vzniku jazyka, vztahu jazyka a podnebí, o rozdílech mezi jazyky, o písmu, o zvukové stránce jazyka a jeho vztahu k hudbě. Rousseauův text jsme doplnili poznámkami, které jej zasazují do dobového kontextu. Knihu uzavírá doslov z pera profesora Miroslava Petříčka. (knihydobrovsky.cz)

Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (1755) tvoří spolu se Společenskou smlouvou (1762) jádro Rousseauovy politické teorie, která zásadním způsobem ovlivnila novověké politické myšlení a revoluce 18. století. Toto vydání přináší první úplný překlad Rozpravy o nerovnosti (včetně dosud česky neotištěných doprovodných textů) a po více než sedmdesáti letech i nový překlad Společenské smlouvy. Oba texty doplňuje bohatý komentář, který spisy zasazuje jak do kontextu autorova života a díla, tak do soudobého historického a politického kontextu, čímž umožňuje lépe pochopit originalitu Rousseauova myšlení a jeho význam pro současnost. (knihydobrovsky.cz)

V první části vám kniha představí zcela převratným a dosud neznámým způsobem, jak v naší bytosti funguje vědomí. Autor přitom vychází z dlouholetého výzkumu umírajících, lidí v kómatu a osob, které přežily klinickou smrt. Druhá část je zasvěcena definici opravdového štěstí jako stavu klidu, jenž není závislý na okolním prostředí a je snadno dosažitelný, aniž bychom se museli odvolávat na náboženství či filozofii. Poslední část uvede do praxe tři tajemství bezvýhradného štěstí v nejhorších chvílích života – při ztrátě milované bytosti či zvířete, vážné nemoci, nezvratném postižení, našem vlastním umírání, citové ztrátě, ztrátě zaměstnání a vážných finančních problémech. (patro.cz)

V první části vám kniha představí zcela převratným a dosud neznámým způsobem, jak v naší bytosti funguje vědomí. Autor přitom vychází z dlouholetého výzkumu umírajících, lidí v kómatu a osob, které přežily klinickou smrt. Druhá část je zasvěcena definici opravdového štěstí jako stavu klidu, jenž není závislý na okolním prostředí a je snadno dosažitelný, aniž bychom se museli odvolávat na náboženství či filozofii. Poslední část uvede do praxe tři tajemství bezvýhradného štěstí v nejhorších chvílích života – při ztrátě milované bytosti či zvířete, vážné nemoci, nezvratném postižení, našem vlastním umírání, citové ztrátě, ztrátě zaměstnání a vážných finančních problémech. (knihydobrovsky.cz)

Fascinují svět masožravek Co vlastně jsou masožravé rostliny? Jaké mají typy pastí a jak funguje trávení? Na tyto a další otázky má Jean-Jacques Labat správnou odpověď. Fascinující svět masožravek (karnivor) poznal jako zkušený sběratel a v této knížce vám poradí všechno o správném umístění, podmínkách pěstování i o správné péči. Láčkovky, láčkovice a darlingtonie – v příslušných popisech a portrétech najde začátečník, pokročilý i znalec nové vhodné rostliny pro svou sbírku v zahradě, v jezírku nebo v domě. • Nejdůležitější informace o péči, umístění a chorobách. • Druhy vhodné pro zahradu, jezírko nebo dům. • Portréty rostlin pro začátečníky, pokročilé i znalce. (knihydobrovsky.cz)

Lévi-Strauss a hudba, Nattiezova studie z roku 2008, představuje jednak souhrnný pohled na problematiku hudby v Lévi-Straussove díle, ale zároveň se na tomto muzikologickém pozadí kriticky vyrovnává s lévi-straussovskou antropologií jako takovou. Nattiez ukazuje, že hudba má v Lévi-Straussove strukturalistickém projektu význam zcela klíčový, neboť právě ona mu poskytuje model pro strukturální analýzu mýtu, tak jak bude rozvíjen zvláště v jeho čtyřsvazkovém souboru Mythologica. Nattiez si ovšem ohledně tohoto hudebního modelu klade mnoho podstatných otázek: mezi ně patří zejména problém srovnávání hudby a jazyka, jisté nesnáze spojené s Lévi-Straussovou metodologií, ale i některé nesrovnalosti týkající se Lévi-Straussovy interpretace konkrétních hudebních děl (především Wagnera). Díky tomu se tato zároveň kritická i obdivná monografie může stát také pozoruhodným a netradičním uvedením do Lévi-Straussovy strukturální antropologie jako takové. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (1755) tvoří spolu se Společenskou smlouvou (1762) jádro Rousseauovy politické teorie, která zásadním způsobem ovlivnila novověké politické myšlení a revoluce 18. století. Toto vydání přináší první úplný překlad Rozpravy o nerovnosti (včetně dosud česky neotištěných doprovodných textů) a po více než sedmdesáti letech i nový překlad Společenské smlouvy. Oba texty doplňuje bohatý komentář, který spisy zasazuje jak do kontextu autorova života a díla, tak do soudobého historického a politického kontextu, čímž umožňuje lépe pochopit originalitu Rousseauova myšlení a jeho význam pro současnost. (knihydobrovsky.cz)

Tento výkladový slovník z pera předních světových medievistů je rozsahem i pojetím ojedinělým pokusem představit epochu středověku v celé její šíři a plasticitě. Každé z více než osmi desítek hesel je samostatným esejem. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Milan Sobotka, emeritní profesor novověké filosofie na Univerzitě Karlově v Praze, ve své knize o Jeanu-Jacquesu Rousseauovi vychází z předpokladu, že Rousseau je objevitelem hodnoty druhého (a druhých) pro každého jedince. Nejprve – v Rozpravě o původu nerovnosti – jde o hodnotu druhého v teorii intersubjektivity, jejímž je Rousseau možná prvním představitelem, později – zejména ve spise O společenské smlouvě – přechází Rousseau k pojetí druhého a druhých jako subjektů vzájemného uznání. Podle Hegela je právě Rousseau prvním filosofem svobodné vůle jedinců jako média vzájemného uznání, jímž je konstituován stát. Rousseau tak u Hegela zaujímá prvořadé postavení v novověké politické teorii. Z tohoto hlediska mají Rousseauovy výzvy k větší majetkové rovnosti ve společnosti, pokud překračují meze politické rovnosti, až druhořadý význam. Milan Sobotka se proto věnuje především ukázání významu druhého a druhých pro konstituci a politický status jedince. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Milan Sobotka, 66 stran, česky Milan Sobotka, emeritní profesor novověké filosofie na Univerzitě Karlově v Praze, ve své knize o Jeanu-Jacquesu Rousseauovi vychází z předpokladu, že Rousseau je objevitelem hodnoty druhého (a druhých) pro každého jedince. Nejprve – v Rozpravě o původu nerovnosti – jde o hodnotu druhého v teorii intersubjektivity, jejímž je Rousseau možná prvním představitelem, později – zejména ve spise O společenské smlouvě – přechází Rousseau k pojetí druhého a druhých jako subjektů vzájemného uznání. Podle Hegela je právě Rousseau prvním filosofem svobodné vůle jedinců jako média vzájemného uznání, jímž je konstituován stát. Rousseau tak u Hegela zaujímá prvořadé postavení v novověké politické teorii. Z tohoto hlediska mají Rousseauovy výzvy k větší majetkové rovnosti ve společnosti, pokud překračují meze politické rovnosti, až druhořadý význam. Milan Sobotka se proto věnuje především ukázání významu druhého a... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Jean-Jacques Sempé, 64 stran Kdo by neznal slavné ilustrace k Mikulášovým patáliím? Francouzský kreslíř Jean-Jacques Sempé není ale autorem pouze těchto ilustrací. Jeho dílo je mnohovrstevné a jeho nejrozsáhlejší část tvoří vtipy a karikatury. Kniha O dětech přináší ty, jejichž tématem jsou děti a jejich vztah ke škole, dospělým a světu. (alza.cz)

Kniha - autor Jean-Jacques Sempé, 64 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Kdo by neznal slavné ilustrace k Mikulášovým patáliím? Francouzský kreslíř Jean-Jacques Sempé není ale autorem pouze těchto ilustrací. Jeho dílo je mnohovrstevné a jeho nejrozsáhlejší část tvoří vtipy a karikatury. Kniha O dětech přináší ty, jejichž tématem jsou děti a jejich vztah ke škole, dospělým a světu. (alza.cz)

Kniha - autor Jean-Jacques Sempe, 64 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Po dětech si Sempé vzal na paškál venkovany a jejich styl života. Jean-Jacques Sempé (* 1932) je francouzský humoristický kreslíř. V Česku je slavný ilustracemi k sérii knih Reného Goscinnyho Mikulášovy patálie, je ale především autorem legendárních kreslených knih, příběhů a vtipů. První vtipy a karikatury nakreslil ve dvanácti letech, o dva roky později opustil školu a vystřídal několik dočasných zaměstnání: byl prodavačem kol, podomním obchodníkem se zubní pastou v prášku, praktikantem na dětských táborech a dodavatelem vína. Na začátku padesátých let se před ním otevřela kariéra humoristického kreslíře. První kresby otiskuje v novinách Sud Ouest. Belgický rozhlasový týdeník Le Moustique použil několik jeho kreseb na titulní stranu a Sempé byl záhy požádán, aby vytvořil vlastní postavičku. Nakreslil chlapečka na kole a dal mu jméno malý Mikuláš (podle reklamy na obchod s vínem... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Jean-Jacques Sempe, 64 stran, česky Po dětech si Sempé vzal na paškál venkovany a jejich styl života.Jean-Jacques Sempé (* 1932) je francouzský humoristický kreslíř. V Česku je slavný ilustracemi k sérii knih Reného Goscinnyho Mikulášovy patálie, je ale především autorem legendárních kreslených knih, příběhů a vtipů.První vtipy a karikatury nakreslil ve dvanácti letech, o dva roky později opustil školu a vystřídal několik dočasných zaměstnání: byl prodavačem kol, podomním obchodníkem se zubní pastou v prášku, praktikantem na dětských táborech a dodavatelem vína. Na začátku padesátých let se před ním otevřela kariéra humoristického kreslíře. První kresby otiskuje v novinách Sud Ouest. Belgický rozhlasový týdeník Le Moustique použil několik jeho kreseb na titulní stranu a Sempé byl záhy požádán, aby vytvořil vlastní postavičku. Nakreslil chlapečka na kole a dal mu jméno malý Mikuláš (podle reklamy na obchod s vínem Nicolas). Šéfredaktor... (alza.cz)

Osmnáct století nás dělí od gnostiků. Osmnáct století naplněných válkami, inkvizičními tribunály a hranicemi dostatečně ospravedlňuje hluboké podezření, které gnostici chovali ke světu a jeho obyvatelům. Máme-li co nejjednodušeji shrnout základní postoj gnostiků, řekněme, že zkaženost podle nich poskvrnila celé stvoření, odcizila člověku vlastní tělo, ducha i duši a zároveň ho zbavila vědomí nutného pro osobní spásu. Člověk, či spíše stín člověka, má jen stínové vědomí. Právě tomuto úkolu se gnostici prvních staletí naší éry plně zasvětili a objevovali způsoby - stejně neobvyklé jako pohoršující - jak v člověku odkrýt ryzí vědomí, jež by jeho myšlenkám a činům udělilo trvalost i strohost nutnou pro záchranu ze světských okovů. (knihydobrovsky.cz)

Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina. Jeho žena Raissa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu. Po stránce obsahové se v knize stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí. (patro.cz)

Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina (1882–1973). Jeho žena Raissa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu. Po stránce obsahové se v knize Odpovědnost umělce stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí. (knihydobrovsky.cz)

Jacques Ranciere (1940) je francouzsky filosof, který se zabývá primárně otázkami politiky a estetiky. V 60. letech patřil k žákům a spolupracovníkům marxistického teoretika Louise Althussera, z jehož okruhu vzešel vlivný sborník Lire le Capital (Číst Kapitál), na němž se Ranciere autorsky podílel. Na přelomu 60. a 70. let nabývá Rancierovo myšlení svébytného charakteru. Do středu jeho zájmu si pozvolna razí cestu problematika rovnosti. Ta se stane trvalou součástí a klíčovým prvkem jeho myšlení. Monografie Jacques Ranciere se zaměřuje především na Rancierovu politickou a estetickou teorii, ale také na historický kontext jeho myšlení a jeho poměr k dílu některých jeho současníků, například k filosofii Jeana-Françoise Lyotarda či Alaina Badioua. (knihydobrovsky.cz)

Čtyři slunce jsou symbolem aztéckého kalendáře. Známý francouzský etnograf, jenž zasvětil svůj život především studiu mexických kultur, tak nazval knihu, která je jakýmsi souhrnem jeho dosavadních zkušeností. Práce zahrnuje mimo jiné oddíly věnované současným Lacandonským Mayům, mexickým etnikům sídlícím na sever od Yucatánu, i úvahy inspirované říší Aztéků. (knihydobrovsky.cz)

Po dětech si Sempé vzal na paškál venkovany a jejich styl života. Jean-Jacques Sempé (* 1932) je francouzský humoristický kreslíř. V Česku je slavný ilustracemi k sérii knih Reného Goscinnyho Mikulášovy patálie, je ale především autorem legendárních kreslených knih, příběhů a vtipů. První vtipy a karikatury nakreslil ve dvanácti letech, o dva roky později opustil školu a vystřídal několik dočasných zaměstnání: byl prodavačem kol, podomním obchodníkem se zubní pastou v prášku, praktikantem na dětských táborech a dodavatelem vína. Na začátku padesátých let se před ním otevřela kariéra humoristického kreslíře. První kresby otiskuje v novinách Sud Ouest. Belgický rozhlasový týdeník Le Moustique použil několik jeho kreseb na titulní stranu a Sempé byl záhy požádán, aby vytvořil vlastní postavičku. Nakreslil chlapečka na kole a dal mu jméno malý Mikuláš (podle reklamy na obchod s vínem Nicolas). Šéfredaktor ho propojil s Reném Goscinnym, aby společně udělali komiks. Vznikla série komiksových gagů, které byly v časopise uveřejňovány každý týden. O několik let později vyšla o Mikulášovi první kniha. Od roku 1953 Sempé pravidelně publikuje v několika zásadních francouzských novinách a časopisech, v roce 1978 se poprvé stane autorem obálky New Yorkeru. Od roku 1962 vydává téměř každoročně album kreslených humorných příběhů. (knihydobrovsky.cz)

Tento výkladový slovník z pera předních světových medievistů je rozsahem i pojetím ojedinělým pokusem představit epochu středověku v celé její šíři a plasticitě. Každé z více než osmi desítek hesel je samostatným esejem. (knihydobrovsky.cz)

Churchill po sobě zanechal obraz nepřívětivého a nezkrotného vůdce, jenž na jaře 1940 v Admirality House oznámil, že nemá co nabídnout kromě krve, dřiny, slz a potu. Charismatický vůdce Anglie, který se sám postavil proti mocnostem Osy, vzbuzoval dojem, jako kdyby od samého počátku své politické kariéry vyčkával na chvíli nejvyšší výzvy. Bylo mu tehdy 65 let a více než deset let stál stranou, prost ministerských povinností. (patro.cz)

Jacques Le Goff patří k nejvýznamnějším současným historikům středověku. Jeho rozsáhlá práce, lakonicky nazvaná Svatý Ludvík, je považována za jednu z nejlepších biografií středověkých panovníků. Francouzský král je v ní nazírán jako osobnost, jež výrazným způsobem ovlivnila evropské dějiny druhé poloviny 13. století, ale také jako člověk, jenž měl zásadní vliv na formování nové podoby středověké křesťanské zbožnosti. Le Goff mistrovským způsobem paralelně zkoumá Ludvíkův život a jeho vliv na proměny francouzské monarchie. Stejnou měrou si však všímá i obrazů svatého Ludvíka, jež v hagiografické literatuře črtali jeho středověcí životopisci, a na podkladě literárních textů pozdního středověku analyzuje i druhý život svatého Ludvíka ve francouzské historické paměti. (patro.cz)

Titul knihy „O filosofii dějin“ naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich „časné“ problémy a úkoly. (patro.cz)

Románový příběh o Bertoltu Brechtovi, který se v roce 1948 vrátil z exilu, a mladé krásné herečce Marii Eichové, agentce Stasi, začíná v roce 1948 v poválečném Východním Berlíně... Francouzský prozaik, dramatik a literární kritik Jacques-Pierre Amette (nar. 1943) byl za tuto knihu v roce 2003 vyznamenán prestižní cenou Prix Goncourt. Německý dramatik Bertolt Brecht (1898—1956) po letech v exilu přijel v roce 1948 do Východního Berlína. Rozhodl se rozbít svůj umělecký stan v Německé demokratické republice. Ostře protikapitalisticky angažované divadlo, jaké vyznával, mělo v tamním režimu naději stát se oficiální státní scénou štědře podporovanou i v poválečné bídě. Naděje se splnila. Brecht vytvořil z vlastních her inscenace, které mu založily věhlas trvající dodnes. Státní podpora umožňovala vést život loajálního prominenta, pěstovat mimomanželské vztahy, které jeho žena Helena Weigelová tolerovala, a budovat kolem sebe exteritoriální atmosféru. Narážel však na stále větší obtíže. Jeho předváleční druzi jej dali hlídat všudypřítomnou Stasi a s jeho poetikou se nesmířili. Byl nejen státně vydržován, ale zároveň trpěn jako nevypočitatelný cizorodý živel. Brecht cítil, že jeho srdce dosluhuje. Tak prožíval uměleckou sklizeň a zároveň obklíčení ideologickými dogmatiky a fízly. Román Brechtova milenka vychází ze znalosti reálií, postavu Brechtovy milenky a spolupracovnice Stasi Marie Eichové si však Amette dovedně vymyslil. Křehce ironické tóny tím zdařile kontrapunktoval smutkem nad posledními lety chytrého a úspěšného umělce. (patro.cz)

Je cestování časem z vědeckého hlediska možné? Na základě výzkumů vynikajících vědců Johna Desmonda Bernala, Williama Bowena Bonnora a Kurta Gödela se zdá, že ano. Jacques Bergier v této knize dokazuje, že časovým paradoxům, jež by takové cesty mohly vyvolat, lze předcházet. K otázce cestování časem však nepřistupuje z filosofického hlediska. Připomíná příběhy několika mimořádných lidí, kteří možná přišli z budoucnosti, aby prožili život v naší době nebo v minulých stoletích. Jedni se stali legendárními, jako král Sálemu Melchisedech nebo čínský císař Fu-Si, jiní, z doby nedávnější – za všechny jmenujme Leonarda da Vinci – pořád zůstávají v živé paměti. Jacques Bergier se pokouší proniknout do jejich tajemství, nejtajemnějšího ze všech tajemství, a ukazuje nám, jak tito lidé znalí vědy budoucnosti naočkovali dobu, již se rozhodli navštívit, částí svých vyšších vědomostí. A právě na základě vědeckých drobtů, jež nápadně přesahují úroveň soudobých znalostí, autor dokazuje, že existují „utajení vládcové času“. (patro.cz)