Dekáda naděje - františek všetička, jana majcherová

Dekáda naděje je souborem studií o české próze 60. let. Navazuje na analýzy předchozích dekád dvacátého století, jež byly námětem Všetičkových úspěšných knih Kroky Kalliopé, Tektonika textu, Možnosti Meleté, Energie Ephialta a dalších. František Všetička (*1932) je naším v podstatě jediným kompozitologem. Nejde mu o běžný výklad textu, neboť nahlíží jednotlivá díla z hlediska jejich kompoziční výstavby. Uznává hlavně řemeslo a tomu dobře rozumí. Z velkého počtu prozaické produkce vybral ta, jež jsou umělecky a tektonicky svébytná. Do čtenářovy pozornosti se dostávají romány, novely a povídky Egona Hostovského, Milana Kundery, Josefa Škvoreckého, Ivana Klímy, Jaroslava Putíka, Bohumila Hrabala, Ladislava Fukse, Vladimíra Körnera, Vladimíra Párala, Aleny Vostré, Oldřicha Šuleře a Františka Neužila. V závěrečné kapitole je český prozaický kontext konfrontován s obdobným kontextem polským. Publikaci autor doplnil slovníkem kompoziční poetiky. (knihydobrovsky.cz)

František Všetička je literární teoretik, který ve svých pracích analyzuje a vysledovává vývoj české literatury převážně 20. Století. Vývojové tendence nenahlíží tradičním a zafixovaným způsobem, interpretuje je naopak z hlediska poetiky, zejména z hlediska kompoziční poetiky. Svoji pozornost věnuje české poezii i próze. V Ariadnině arkanu analyzuje autor stav české prózy v prvním desetiletí 20. Století. Kniha ta navazuje na jeho dosavadní výzkum, v němž interpretoval vývoj české prózy v desátých až čtyřicátých letech minulého století. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je soubor fejetonů o polských spisovatelích. Nejen o nich, také o českých literátech, kteří měli určitý vztah k polskému prostředí (J. E. Purkyně, Božena Němcová, Ervín Taussig ad.). Všechny příspěvky jsou doprovázeny autorovými fotografiemi, jež mají konkretizovat a doplňovat to, co bylo v slovesném textu řečeno. (knihydobrovsky.cz)

Celistvost celku je kniha o českém dramatu. František Všetička v ní interpretuje díla 19. a 20. století. Pro svůj výklad volí přední texty dramatické literatury počínaje Tylovou Lesní pannou a konče divadelními pokusy Járy Cimrmana. Autor se ve svém rozboru zaměřuje na poetiku dramatických děl, zejména na jejich kompoziční poetiku. (knihydobrovsky.cz)

Soubor literárně historických studií, ve kterých autor podává nástin vývoje slovenské prózy. Důraz klade především na její poetiku. Porovnává rovněž prozaický kontext český a slovenský. Interpretace začíná u jedinečného počinu Jozefa Ignáce Bajzy a končí u příslušníků generace Vincenta Šikuly. Další studie jsou věnovány např. historické novele J. M. Hurbana, románům Terézie Vansové, Martina Kukučína, Márie Topolské, Ivana Hudce, Dobroslava Chrobáka, Ladislava Balleka aj. Knihu doprovází studie slovenských literárních historiků Zoltána Rédeye a Lubomíra Plesníka Tvaroslovné prieniky do slovenskej prózy. Svazek doplňuje Slovník méně známých pojmů, věcný a jmenný rejstřík. (knihydobrovsky.cz)

Súchov je malou vesnicí na moravském Slovácku, kde na konci devatenáctého století založila nepočetná skupina mladých umělců podle vzoru polské tzv. Babinské republiky, již inicioval známý básník Kochanowski, spolek nazývaný Matoušem Béňou, Josefem Hudečkem, Jožou Uprkou a dalšími Súchovskou republikou. "Republika" trvala krátce, vyznačovala se recesními a humornými rysy, aniž by si činila ambice být semknutým uměleckým sdružením nebo kolonií. Přesto se kromě literární a výtvarné tvorby věnovali súchovští též folkloru a upevňování kontaktů s literáty slovenskými, např. s Jozefem Miloslavem Hurbanem. Olomoucký literární teoretik, beletrista a překladatel František Všetička v krátkých vypointovaných kapitolách překládá dobovou mozaiku z tehdy zapomenutého kraje na moravsko-slovenském pomezí. (knihydobrovsky.cz)

V pořadí třetí básnická sbírka olomouckého literárního teoretika, beletristy a překladatele Františka Všetičky (1932) osobitým způsobem oživuje formu básnické nóny, strofy vlastní zejména italské renesanční poezii, složené z devíti veršů v pětistopém jambu. Některé z Všetičkových nón jsou zasvěceny jeho básnickým kolegům Petru Bezručovi, Jiřímu Mahenovi, Františku Halasovi, Josefu Kainarovi aj. Jiné se vztahují k rodné Olomouci, k Brnu, k reflexi krakovského divadla, k tzv. Súchovské republice, ale ve sbírce nechybějí ani básně přírodně impresivní nebo existenciálně laděné. Autor doslovu Jiří Poláček charakterizuje básníka jako typického homo ludens, tvůrce hravého a vynalézavého, s oblibou se vracejícího k polozapomenutým nebo dnes málo frekventovaným básnickým formám. (knihydobrovsky.cz)

Francie literární je soubor fejetonů o francouzských spisovatelích a jinonárodních slovesných tvůrcích, kteří delší nebo kratší čas ve Francii pobývali a tvořili. Jednotlivé texty jsou výsledkem několikerých pobytů v Balzakově zemi, během nichž autor pořídil také řadu fotografií, jež tyto fejetony a zároveň medailony doprovázejí. Snahou autora bylo, aby slovesný text a fotografický materiál tvořily souvztažný celek. Čtenář prostřednictvím tohoto svazku nahlédne do míst spojených s životem a dílem Balzakovým, Baudelairovým, Daudetovým, Rollandovým, Rimbaudovým, ale také Buninovým, Feuchtwangerovým, Hemingwayovým, Werfelovým nebo českých literátů Karla Čapka, Jana Čepa, Vítězslava Nezvala, Jana Palivce, Jana Vladislava, Karla Zlína a mnohých jiných. (knihydobrovsky.cz)

Román pojednává o bratrech Langerových, zejména o dramatiku Františkovi a chasidsky zaměřeném Jiřím. Románové dění vytváří nejen vztahy mezi oběma bratry, ale především dobová atmosféra od sklonku 19. století až po začátek dvacátých let 20. století. V Letech legionů se čtenář setká nejen se známými jmény z kulturního světa, ale také s dobovými událostmi. V románu vedle bratrů Langerových vystupují i Jaroslav Hašek, Viktor Dyk, Josef Váchal, Rudolf Medek, Tomáš Masaryk, Franz Kafka, Max Brod a řada dalších. Z významných společenských a dobových událostí je zachycena činnost Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona, první světová válka a sibiřská anabaze našich legií. František Všetička tímto svým románem navazuje na svá předchozí biografická díla - na román Před branami Omegy, zobrazující životní osudy Jakuba Arbesa, a na Daleký dům, podávající životní příběh Viktora Dyka. (knihydobrovsky.cz)

Německo literární je souborem fejetonů o německých spisovatelích, ale také o jinonárodních slovesných tvůrcích, kteří jistou dobu pobývali v Německu. Vedle německých literátů klade František Všetička důraz rovněž na české spisovatele, kteří se do Německé spolkové republiky uchýlili v čase komunistické totality (L. Koval, M. Nápravník, K. Trinkewitz, K. Kryl aj.) Německé území se zároveň stalo přitažlivým magnetem pro tvůrce z cizích zemí (S. Crane, F. M. Dostojevskij, L. N. Tolstoj aj.). Publikace, která je osobitým literárním průvodcem po místech spjatých s životem a tvorbou pojednávaných autorů, je doprovázena více než stovkou Všetičkových fotografií. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je souborem studií o české poezii, přesněji řečeno o poetice některých našich básníků. Výběr textů je dosti široký, začíná u puchmajerovců a končí v současnosti. Čtenář se v knize setká s následujícími představiteli českého básnictví: Vojtěch Nejedlý, J. S. Machar, Viktor Dyk, Otokar Fischer, Fráňa Šrámek, Konstantin Biebl, Eduard Bass, Karel Čapek, Jaroslav Seifert, František Hrubín, Bohuslav Reynek, Lýdie Romanská, Karel Trinkewitz, Alois Marhoul, Libuše Čačalová, Anastáz Opasek a Karel Vysloužil. Na závěr je připojen slovníček, uvádějící čtenáře do světa poetiky básnického díla. (knihydobrovsky.cz)

Energie Ephialta, publikace o padesátých letech dvacátého století - tedy o nejkontroverznější fázi ve vývoji české literatury - je zaměřená na prózu, již autor pojal úhrnně. Tj. k domácí produkci přiřadil samizdatovou tvorbu a díla vycházející v zahraničí. Záměrně zde zúžil interpretační přístup. Prozaickou produkci dekády nahlíží pod úhlem kompoziční poetiky. Jediným kritériem při posuzování textů je mu uměleckost. Výsledkem přístupu je, že historie zvoleného desetiletí je poněkud jiná, než se tvrdívá. (knihydobrovsky.cz)

Kniha obsahuje interpretace předních Bezručových básní. Autor knihy se v ní zaměřuje na jejich poetiku a zasazuje je do dobového literárního kontextu první třetiny dvacátého století. Porovnáním s jinými literárními představiteli je zdůrazněna tvůrcova osobitost a jeho přínos do vývoje české literatury. (knihydobrovsky.cz)

Příspěvek k poetice jejich literární tvorby. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je souborem fejetonů o spisovatelích, kteří byli spjati s tímto městem. Jde o literáty nejen různého času (od Karla staršího ze Žerotína po soudobého Petra Rittera), ale také názorového rozrůznění od tomistických dominikánů až po polemického Mojmíra Grygara. Autor František Všetička do širšího povědomí uvádí nejen tvůrce národnostně rozdílné od Rakušana J. L. Knolla po českého obrozence J. S. Presla, ale rovněž slovesné pracovníky profesně odlišné od Jiřího Wolkera až po příležitostně píšícího sochaře Zdeňka Přikryla. Každý z nich Olomouci cosi přinesl. (knihydobrovsky.cz)

Soubor fejetonů Olomouc literární 4 podává podobizny literárních tvůrců, kteří byli nějakým způsobem spjati s tímto městem. Šíře těchto portrétů je dosti rozsáhlá, sahá od 15. století (Jan Kapistrán) až po naši současnost (Naděžda Kvítková, Jiří Fiala). Podobizny mají fejetonový až esejistický ráz, který zpřístupňuje jejich čtivost a přitažlivost. A vše to, co nezprostředkovávají tyto portréty, doplňuje dosti široká sada fotografií. Ve své většině jde o autorovy snímky. (knihydobrovsky.cz)

Publikace informačního charakteru Židé na Zbraslavi si všímá příběhů spojených se Zbraslaví a přináší mnohdy detailní údaje o nacisty zavražděných spoluobčanech. Vznikla při instalaci pamětní desky věnované sto sedmnácti obětem šoa ze Zbraslavi a Lipenců jako její doplněk či rozšíření. Výzvy do transportu pro židovské obyvatele ze Zbraslavi a Lipenců do Terezína proběhly v roce 1942 ve třech hlavních vlnách: ze sto čtyřiceti tří transportovaných se dočkalo konce války dvacet šest osob. Na Zbraslav se jich vrátilo deset. Místní židovská náboženská obec, která ztratila za holocaustu své členy, nebyla obnovena. Nebuďme zticha a snažme se porozumět událostem, které se staly. Pokud jim neporozumíme, budou se opakovat. (knihydobrovsky.cz)

Strakova poetika rezonuje s prostory, které jako by byly přímo symboly míjení a pomíjivosti: hotelové pokoje, kavárny, noční bary, nádraží, vlaková nástupiště. Pocit vyprázdněnosti, bezvýchodnosti, absence zřetelného, "uchopitelného" smyslu naší existence - a tedy implicitně zároveň hledání takového smyslu - vyvstává v chladných, monotónně se opakujících scénách či momentkách, odehrávajících se ve stále stejných kulisách, ještě naléhavěji. (knihydobrovsky.cz)

Brilantní próza estetika, literárního vědce a významného překladatele je inspirována věcností a výrazovou sevřeností "nového románu". Na pozadí historických událostí 2. světové války vypráví tragickou historii české rodiny, z níž dodnes mrazí. (knihydobrovsky.cz)

Básnickou sbírku V hodině dvanácté sestavil Jaroslav Hulák v létě 1998, kdy byl hospitalizován v motolské nemocnici, vnikla tak sbírka na rozloučenou s přáteli a blízkými - odtud její název a úvodní věnování. Některé texty, které Jaroslav Hulák do svého výboru zařadil, vznikly již během válečných let (Dobrý den pane Gauguin, Chvála aviatiky, Jízda vlakem, Tkání pavučiny a další).V letech 1943-46 vznikla korespondence zachycující autorovo osobní a tvůrčí zrání v těžkých letech totálního nasazení v Německu. Většina dopisů je adresována jeho příteli z prachatického gymnázia Emilu Radokovi (později teoretikovi umění, výtvarníkovi a režisérovi, bratru známějšího Alfréda Radoka), další pak rodičům a bratrům Jirkovi, Vaškovi a Vláďovi. Dopis z listopadu 1945, líčící dramatické příběhy útěků z Německa, je adresován příteli z totálního nasazení v Berlíně Františku Šlofovi. (knihydobrovsky.cz)

Tato kniha je prozaickou poctou Zdeňku Matěji Kudějovi, spisovateli z bohémského okruhu Jaroslava Haška. Podstatu knihy tvoří spontánní zajímavé příběhy z Kudějova života, kladené vedle sebe podobně, jak to čtenář zná z Boccacciova Decameronu. Autor využil tohoto způsobu vyprávění při líčení Kudějova extravagantního složitého života. Ve vyprávění vystupují i další postavy českého kulturního světa. Vedle Jaroslava Haška to jsou malíř Jaroslav Panuška, polárník Jan Eskymo Welzel, Bob Hurikán a další. (knihydobrovsky.cz)

Jiří Pechar patří k osobnostem narozeným na konci 20. let, které jsou dnes nositeli kontinuity se vzdělaností druhé poloviny 40. let (kdy studoval), s 60. léty (přeložil mj. C. Léviho-Strausse a napsal monografií o francouzském "novém románu") a s působením v následném dvacetiletí (přeložil Proustovo Hledání ztraceného času a zveřejňoval samizdatově své odborné práce). Publikace je syntézou autorova celoživotního badatelského úsilí. Spojuje znalosti z oblasti literární teorie, historie i kritiky s esejistickou srozumitelností, komparatistickým zaměřením a znalostmi světové filosofie. (knihydobrovsky.cz)

Dílo literárního kritika a esejisty katolické orientace, prozaika, překladatele z francouzštiny a němčiny Rudolfa Černého (1905-1979) bylo původně rozptýleno především v periodikách, do nichž přispíval (Tvar, Akord, Listy pro umění a kritiku, Almanach Kmene, Rozhledy, Lidová demokracie, Vyšehrad). Knižní vydání jeho studií, esejí, recenzí a článků, zabývajících se kromě estetické stránky slovesných děl a obecných otázek estetiky, poetiky, teorie literatury a umění i uměním výtvarným a problémy širšího kulturního a společenského významu, přináší současnému čtenáři relativně úplnou zprávu o tvorbě této významné, leč pozapomenuté osobnosti českých kulturních dějin dvacátého století. (knihydobrovsky.cz)

Olomoucký literární vědec a historik František Všetička (1932) se soustavně věnoval mimo jiné vývoji české prózy v šesti počátečních dekádách 20. století (např. ve svazcích Ariadnino arkánum, Možnosti Meleté, Kroky Kalliopé aj.). V knize studií o kompoziční poetice Rázovité refugium se tentokrát orientuje na vybraná prozaická díla 19. století. Ačkoli jde o autorův první krok do této epochy vývoje české literatury, neboť hodlá zmapovat celek kompoziční poetiky české beletrie 19. století, soubor statí zabývajících se prózami Karla Hynka Máchy, Karla Sabiny, Karolíny Světlé, Jana Nerudy, Jakuba Arbesa, Aloise Jiráska, Svatopluka Čecha, Julia Zeyera a jiných poskytuje panoramatický a ucelený pohled na prozaickou tvorbu 19. století, k níž přistupuje František Všetička zejména z hlediska její kompoziční výstavby a struktury. Knihu doplňuje obsáhlý Slovník kompoziční poetiky s odkazy na konkrétní literární díla vznikající ve zmíněné historické periodě. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka klasika české poezie. (knihydobrovsky.cz)

Kniha je souborem fejetonů o spisovatelích těchto území. Vzhledem k tomu, že obě země byly vždy mnohonárodnostní, neomezuje se předkládaná publikace pouze na literáty české. Vedle nich autor upozorňuje rovněž na básníky a prozaiky polského a německého původu. Kniha má číslo dvě, navazuje tak na první svazek, jenž vyšel roku 2009. Autor je doprovází vlastními fotografiemi. Předložené příspěvky jsou fejetony, jenž mají nejen zpřístupnit a objasnit spisovatele a jeho dílo, ale také obnovit a pozvednout opomíjený fejetonový žánr. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Válečný deník katolického děkana Františka Wonky zachycuje život v západočeském městě Manětíně nedaleko Plzně, na hranicích protektorátu, v letech 1938 – 1945. Na více než šesti stech stranách se čtenář seznamuje s odrazem historických událostí v Druhé republice a protektorátě od okupace Sudet přes roztržení republiky až po osvobození západních Čech – zářijová mobilizace 1938, vymezení nových hranic státu, ničení opevnění, změny veřejného života, rekvizice zvonů, nálety na Plzeňsko, příchod americké a sovětské armády, reakce německého obyvatelstva na konec války... Jen Bůh o nás ví... Každé svědectví, které obohacuje pohled na dějiny, dokládá, že bytí člověka má povahu příběhu. Ten, který otevíráme s deníkem děkana Františka Wonky, přivádí čtenáře do západních Čech, do malého, starého českého města Manětína, ležícího na jazykové hranici v národnostně smíšeném kraji na sever od Plzně. Zde by se mohlo zdát oprávněným tvrzení, že smysl českých dějin spočívá ve věčném soupeření Čechů a Němců, které vrcholilo v letech 1938 až 1945. Právě tuto dobu popsal František Wonka ve svém deníku jako skutečnou dobu temna. Při ní do krajiny nesvítila ani okna lidských příbytků, pečlivě zatemňovaná v obavě před nálety, ani kostel neosvěcovalo věčné světlo, téměř symbolicky zhasnuté. Čechy, slovy Františka Wonky, země svatého Václava, království mariánské, posvátné dědictví českého národa pod ochranou Jana Nepomuckého, na podzim roku 1938 vstupovaly do dramatického období svých dějin, které bylo hrozbou pro jejich existenci. Deník, který jejich osudy po dobu šesti let zachycuje, má dvě časové roviny – opakující se přírodní rytmus a liturgický rok, charakterizované stálostí a řádem, a krutý běh času světského, v němž jsou lidé vystaveni těžkým osobním zkouškám. Útok na zažitý rituál, jímž křesťanská víra dává světu řád, Wonka chápe jako projev apokalyptického konfliktu dobra a zla, a proto jsou jeho každodenní zápisky svědectvím osobní garance víry i obrany tohoto řádu. Dobu strachu, pochybností a bolesti prožíváme s pisatelem na manětínském děkanství, v úzkém kruhu jeho blízkých a v široké rodině farníků. K nim přibývají i náhodní příchozí, aby společně protrpěli čas, v kterém pouze zkušenost posvátného dovolovala člověku překročit osobní kritickou situaci. Jako homo religiosus, jehož den členila modlitba, výuka náboženství, mše, pohřby, křty a svatby, věřil v ochranu boží a zemských ochránců, tak, jak bývalo obvyklé v českých dějinách v době úzkosti a nebezpečí. Při setkání s lidmi prožíval postupné tříbení lidských charakterů v neobvyklých, existenciálně vypjatých situacích. Nálada pisatele se měnila během války, sledované s pečlivostí zpravodaje, a ani kněžská sutana jej neuchránila od nenávisti ke krutému nepříteli. Jeho deníkové zápisy monitorovaly hladinu kolaborace i proměny vztahu k německému obyvatelstvu od tolerance až po nenávist a myšlenky na pomstu. Zpočátku nechápal nacizaci svých německy mluvících oveček, vždyť jako farář nejlépe věděl, že “prach našich předků mísil se s prachem jejich dědů“. Jak postupně krutost války, vedené nešťastným německým národem, rostla, prorokoval, že nastane čas nemilosrdné odplaty, v níž byl ochoten odpustit jen mrtvým. Deník zahajují události v září 1938 s mobilizací, zrušenou mnichovským diktátem, s rukováním do krytů a přípravami na válku. Jim učinilo konec odtržení sudetského území, které se bolestně dotklo života v Manětíně, jenž zažil útěk českého a židovského obyvatelstva do Druhé republiky, vymezené novou hranicí se závorami a celnicemi, které daly životu zcela jiné souvislosti. Wonkův deník zachycuje postupnou nacifikaci života v protektorátě, začátek války, rekvizici zvonů, nálety na Plzeňsko, osvobození, příchod Američanů a Rusů i reakce místních Němců na konec války. Děj Wonkova deníku se odehrává převážně v Manětíně, s výjimkou výletu do okupované Plzně a pouti do Staré Boleslavi k Paládiu země české. Zachycuje dění na farnosti, jejíž klidné vody zčeřily příchody vojáků, uprchlíků i zajatců. Exodus lidí za války, od transportů židovských obyvatel z města přes příchod tzv. národních hostů, německých uprchlíků z Banátu, naplnil stránky deníku hlubokým soucitem i otázkami po smyslu hodnot života. Ohlas událostí ze vzdálených bojišť doléhal do městečka pod Chlumskou horou nejen jako rachot motorů letadel, které křižovaly západočeské nebe. Jeho obzor hrozivě osvětlovaly červánky vzdálených hořících měst, v nichž byli ohroženi manětínští občané, vyhnaní válečnou mašinerií na bojiště či na nucené práce. V době beznaděje a útlaku kolovaly protektorátem anekdoty „smějících se bestií“, které humor nepřešel ani pod šibenicí. Několik desítek z jejich bohatého spektra najdeme ve Wonkových denících, protože venkovský farář, který byl jejich vášnivým sběratelem, je vnímal nejen jako útěchu, ale i jako koncentrované svědectví doby. K autentickému obrazu historických událostí patří líčení „vojenské“ stránky místních událostí, které zahrnují osudy betonových bunkrů, nálety na Plze (knihydobrovsky.cz)

František Halas (1901-1949) básník, redaktor a překladatel, jeden z nejvýznamnějších českých tvůrců XX. století - "básník nadaný silnou obrazností, hlavně vizuální, slučuje své ‚okouzlené, ale i odkouzlené' vidění světa s těžkou hloubavostí a stálým citovým patosem" (Arne Novák). (patro.cz)

Hledání smyslu v pojetí papeže Františka je nekončící spirituální cestou, během níž bychom měli nacházet krásu a Boží milost i ve složitých chvílích. Jeho inspirativní úvahy se dotýkají celé řady témat: lásky k našim bližním, tolerance k odlišnostem, radosti vycházející z víry či pochopení příčin vlastní nespokojenosti. Promluvy papeže Františka skýtají povzbuzení pro každého člověka na světě – pravá radost totiž pramení z pevné naděje, kterou nám nikdo a nic nemůže vzít. (knihydobrovsky.cz)

Psychoterapeuty můžeme vidět jako rizikové pracovníky vystavené emocionálně náročným depresivním stavům klienta. Prožívají drama nekonečného okamžiku, kdy proti sobě sedí dva lidé, kteří cítí beznaděj a neschopnost se jeden druhému přiblížit. V tu chvíli mohou mít pokušení to vzdát, rezignovat, prohrát, vzdát se naděje, a přece musejí zůstat a tím naději ztělesnit. Zpracováním vlastního prožitku terapeuti proměňují dynamiku depresivní situace a umožňují klientovi zažít lidské spolubytí bez nároku a očekávání. Deprese se pak může transformovat ve zdravé truchlení. Kniha terapeutům nabízí průvodce, jak se při psychoterapeutickém sezení ukotvit tím, že porozumí svému prožitku s depresivním klientem a transformují své často negativní pocity do soucitu vůči klientovi i vůči sobě. Autor odkazuje na vlastní výzkumnou práci a uvádí četné příklady ze své terapeutické praxe. Doc. MUDr. Jan Roubal, Ph.D., je psychoterapeut, psychiatr, supervizor a lektor psychoterapeutických výcviků. Vyučuje na katedře psychologie FSS MU v Brně, kde se účastní práce Centra pro výzkum psychoterapie. Pracoval v psychiatrické nemocnici převážně s depresivními pacienty, nyní má soukromou praxi. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Hledání smyslu v pojetí papeže Františka je nekončící spirituální cestou, během níž bychom měli nacházet krásu a Boží milost i ve složitých chvílích. Jeho inspirativní úvahy se dotýkají celé řady témat: lásky k našim bližním, tolerance k odlišnostem, radosti vycházející z víry či pochopení příčin vlastní nespokojenosti. Promluvy papeže Františka skýtají povzbuzení pro každého člověka na světě – pravá radost totiž pramení z pevné naděje, kterou nám nikdo a nic nemůže vzít. (knihydobrovsky.cz)

Kniha odkrývá komplikované vztahy českých a slovenských komunistických spisovatelů se stranickým establishmentem v letech 1963–1968. Autor se zaměřuje na jednotlivé kauzy, jež je možno považovat za neuralgické body tehdejší oficiální kulturní politiky i za neoddiskutovatelné předpoklady reformního procesu Pražského jara 1968. Na jejich pozadí současně sleduje myšlenkový vývoj reformně smýšlejících spisovatelů. Zaznamenává proměny jejich postojů vůči aktuální politice stranického vedení Antonína Novotného i Alexandra Dubčeka, věnuje se vnitřní názorové diferenciaci uvnitř Svazu československých spisovatelů a představuje tuto organizaci jako důležitou nátlakovou skupinu s nemalým politickým i společenským vlivem. (patro.cz)

Kniha odkrývá komplikované vztahy českých a slovenských komunistických spisovatelů se stranickým establishmentem v letech 1963-1968. Autor se zaměřuje na jednotlivé kauzy, jež je možno považovat za neuralgické body tehdejší oficiální kulturní politiky i za neoddiskutovatelné předpoklady reformního procesu Pražského jara 1968. Na jejich pozadí současně sleduje myšlenkový vývoj reformně smýšlejících spisovatelů. Zaznamenává proměny jejich postojů vůči aktuální politice stranického vedení Antonína Novotného i Alexandra Dubčeka, věnuje se vnitřní názorové diferenciaci uvnitř Svazu československých spisovatelů a představuje tuto organizaci jako důležitou nátlakovou skupinu s nemalým politickým i společenským vlivem. Pojetí Jana Mervarta zároveň přesahuje ryze národní vymezení tématu a soustředí se na rozdíly v přístupu slovenských a českých spisovatelů k vlastním politickým elitám. Nabízí tak odpověď na otázku po příčinách odlišné povahy společenských procesů v obou částech republiky na konci šedesátých let. Je totiž zřejmé, že ačkoliv reformní proces vykazoval v českých zemích a na Slovensku podobné tendence, jednoznačná časová ani tematická paralela mezi Prahou a Bratislavou prakticky neexistovala. Autor se nicméně vymezuje vůči zažitému schématu založenému na české "demokratizaci" a slovenské "federalizaci" a usiluje o zachycení vnitřní logiky liberalizačního procesu, která byla v českých zemích i na Slovensku determinována odlišným historickým i kulturním vývojem. (knihydobrovsky.cz)

Rozjímání nad evangelii od známého českého filosofa a křesťanského mysliteleIlustrace na obálce Václav Sokol (knihydobrovsky.cz)

Hudební CD - Album bratří Nedvědů z roku 1993 v reedici. Album bratří Nedvědů z roku 1993 v reedici. Seznam stop Proužek / Ještě Ne / Skládanka / Říp / Hopsinky / Křížek / Kyjov / Nad Sázavou / Uličky / Sponky / Vašek / Všechno Nejlepší / Noe / Splav / Čárky / Velký Vůz (alza.cz)

Kniha volně navazuje na autorčinu prvotinu s názvem Hospic – Příběh naplněné naděje. K té napsal výstižnou předmluvu kardinál Miloslav Vlk. Další už bohužel nenapíše, protože zemřel, ale jeho výslovné přání „ve své druhé knize napiš: doprovázela jsem kardinála“ mu zde autorka plní. Na jeho radu v ní také pouští ke slovu několik svých následovníků. Jejich osobní svědectví potvrzují, že se pan kardinál nemýlil. Prorocky rozpoznal, že se v malém podhorském městečku Hořicích líhne velké Boží dílo. Nazýval ho „evangelizace službou“. Jana Sieberová věrně kráčí ve šlépějích své učitelky a křestní kmotry, Marie Svatošové. Stejně jako ona objíždí republiku, neúnavně přednáší, hoří a zapaluje, rozsévá semínka, zalévá je modlitbou, vírou jim pomáhá klíčit, růst a zrát. Z inspirace hořické Duhy už vzniklo v našich zemích více než dvacet domácích hospiců. Jsou solidární, navzájem si pomáhají a povzbuzují se. Není to jen dílo lidské, ale Boží. V předchozí knize se čtenář dozvěděl něco o zázracích v duších jejich pacientů, zde se dočte i o zázracích v duších těch, kdo povolání ke službě umírajícím zaslechli a odpovídají na něj. (patro.cz)

Silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní svědectví se prolíná s dramatickými osudy pacientů a jejich rodin i historií budování Domácího hospice Duha v Hořicích. Kniha vypráví o smrti a zázracích. Zázraky se dějí nejen v Duze samotné, ale především v duších jednotlivých protagonistů – umírajících pacientů i těch, kdo je v závěru jejich pozemské pouti odborně a s velkou láskou doprovázejí. Kniha může čtenáře inspirovat a také zbavit zbytečného strachu ze smrti, protože nejvíc se obvykle bojíme toho, o čem nic nevíme. K vydání knihu doporučili kardinál Miloslav Vlk (autor předmluvy) a MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v ČR, která napsala doslov. (patro.cz)

Někdy se anděl na nás hněvá anděla máme každý svého a naděje má z buku křídla a srdce z dřeva lipového. Nové souborné vydání sbírek Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška. (knihydobrovsky.cz)

Dlouho očekávaná novinka o kapříku Metlíkovi plná přenádherných ilustrací, od které se děti neodtrhnou. Metlík se vrací do řeky, v níž se od bělice Niny dozví, že ho v daleké přehradě hledají rodiče. Najde Metlík svou maminku a svého tatínka? Při putování ho neopouštějí jeho věrní kamarádi Šupinka s Břéťou a také naděje... (patro.cz)

Metlík se vrací do řeky, v níž se od bělice Niny dozví, že ho v daleké přehradě hledají rodiče. Najde Metlík svou maminku a svého tatínka? Při putování ho neopouštějí jeho věrní kamarádi Šupinka s Břéťou a také naděje... (knihydobrovsky.cz)

Kniha volně navazuje na autorčinu prvotinu s názvem Hospic – Příběh naplněné naděje. K té napsal výstižnou předmluvu kardinál Miloslav Vlk. Další už bohužel nenapíše, protože zemřel, ale jeho výslovné přání „ve své druhé knize napiš: doprovázela jsem kardinála“ mu zde autorka plní. Na jeho radu v ní také pouští ke slovu několik svých následovníků. Jejich osobní svědectví potvrzují, že se pan kardinál nemýlil. Prorocky rozpoznal, že se v malém podhorském městečku Hořicích líhne velké Boží dílo. Nazýval ho „evangelizace službou“. Jana Sieberová věrně kráčí ve šlépějích své učitelky a křestní kmotry, Marie Svatošové. Stejně jako ona objíždí republiku, neúnavně přednáší, hoří a zapaluje, rozsévá semínka, zalévá je modlitbou, vírou jim pomáhá klíčit, růst a zrát. Z inspirace hořické Duhy už vzniklo v našich zemích více než dvacet domácích hospiců. Jsou solidární, navzájem si pomáhají a povzbuzují se. Není to jen dílo lidské, ale Boží. V předchozí knize se čtenář dozvěděl něco o zázracích v duších jejich pacientů, zde se dočte i o zázracích v duších těch, kdo povolání ke službě umírajícím zaslechli a odpovídají na něj. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Psychoterapeuty můžeme vidět jako rizikové pracovníky vystavené emocionálně náročným depresivním stavům klienta. Prožívají drama nekonečného okamžiku, kdy proti sobě sedí dva lidé, kteří cítí beznaděj a neschopnost se jeden druhému přiblížit. V tu chvíli mohou mít pokušení to vzdát, rezignovat, prohrát, vzdát se naděje, a přece musejí zůstat a tím naději ztělesnit. Zpracováním vlastního prožitku terapeuti proměňují dynamiku depresivní situace a umožňují klientovi zažít lidské spolubytí bez nároku a očekávání. Deprese se pak může transformovat ve zdravé truchlení. Kniha terapeutům nabízí průvodce, jak se při psychoterapeutickém sezení ukotvit tím, že porozumí svému prožitku s depresivním klientem a transformují své často negativní pocity do soucitu vůči klientovi i vůči sobě. Autor odkazuje na vlastní výzkumnou práci a uvádí četné příklady ze své terapeutické praxe. Doc. MUDr. Jan Roubal, Ph.D., je psychoterapeut, psychiatr, supervizor a lektor psychoterapeutických výcviků. Vyučuje na katedře psychologie FSS MU v Brně, kde se účastní práce Centra pro výzkum psychoterapie. Pracoval v psychiatrické nemocnici převážně s depresivními pacienty, nyní má soukromou praxi (knihydobrovsky.cz)

Dobrá mysl dokáže vyléčit i vážná onemocnění, naproti tomu špatná mysl je může i způsobit.Mezi lidmi stoupá agresivita, nevraživost, závist a vlivem narůstajících stresových situací jsou na vzestupu i psychosomatické a jiné zdravotní problémy, které ve svých důsledcích mohou ohrožovat naše životy. Autor se prostřednictvím této knihy snaží nasměrovat člověka ke spokojenému životu a poskytnout naději ke štěstí na základě zkušeností získaných za desetiletí klinické praxe plastického chirurga. Kniha nastíní možné projevy štěstí a radosti a zabývá se myšlenkou, že život nejvýznamněji ovlivňuje kvalita naší mysli. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Sestupy a naděje Jana Balabána od Blanky Kostřicové je pokusem o celkovou interpretaci autorova díla, přičemž prostřednictvím analýzy jednotlivých textů sleduje především podstatný vnitřní vývoj probíhající v celé Balabánově tvorbě: totiž přesun akcentů od pocitů (téměř) bezvýchodných (jež jsou vyjádřeny zejména v Balabánově publikované prvotině Středověk) k polohám nadějnějším. Tento posun se neděje v autorově díle lineárně, častá je oscilace mezi oběma póly, avšak tón nadějný přece – alespoň do předposlední knihy – zjevně sílí. Ačkoli jádrem Balabánovy tvorby je nepochybně jeho dílo prozaické, stranou nezůstaly ani jeho rozhlasová a divadelní hra, jež s prozaickou tvorbou v mnoha aspektech korespondují. (patro.cz)

Kniha Sestupy a naděje Jana Balabána od Blanky Kostřicové je pokusem o celkovou interpretaci autorova díla, přičemž prostřednictvím analýzy jednotlivých textů sleduje především podstatný vnitřní vývoj probíhající v celé Balabánově tvorbě: totiž přesun akcentů od pocitů (téměř) bezvýchodných (jež jsou vyjádřeny zejména v Balabánově publikované prvotině Středověk) k polohám nadějnějším. Tento posun se neděje v autorově díle lineárně, častá je oscilace mezi oběma póly, avšak tón nadějný přece - alespoň do předposlední knihy - zjevně sílí. Ačkoli jádrem Balabánovy tvorby je nepochybně jeho dílo prozaické, stranou nezůstaly ani jeho rozhlasová a divadelní hra, jež s prozaickou tvorbou v mnoha aspektech korespondují. (knihydobrovsky.cz)

Životopis Jan Žižka vznikl v intelektuálně výbušné atmosféře roku 1968, vydán byl ale až po sovětské invazi. Na Žižkově biografii je nejpřínosnější, jak autor pojímá jeho osobnost. Není tolerantním utrakvistou, neuznává koexistenci různých pravd či různých přístupů k poznání Boha. Koná a chová se přímočaře. Poznaná víra má platit pro každého, pro posledního vojáka stejně jako pro vojevůdce. Žižka je přitom především voják, jenž vyžaduje poslušnost a disciplínu. Veškeré úchylky od pravé víry tvrdě trestá. Zároveň však zůstává šlechticem, jenž ctí uspořádání světa, daného od Boha, do společenských stavů a řádů. V politické rovině však Žižka nebyl takovým radikálem jako ve věcech víry. Velmi dobře věděl, že musí činit kompromisy a přizpůsobovat se odlišným názorům spřízněných stran. Možná toužil po sjednocení země, po řádu, jenž by odpovídal jeho představám, zároveň si ale uvědomoval faktickou nedosažitelnost této mety. V tom se patrně lišil od Jana Husa, s nímž ho naopak spojovala omezená tolerance k názorům druhých. (knihydobrovsky.cz)

František Šmahel patří k nejvýznamnějším evropským medievistům. Téměř padesát let se originálním způsobem věnuje dějinám české a evropského pozdního středověku, s důrazem na genezi české reformace, dějiny vzdělání a univerzit či raného humanismu. V posledních desetiletích svůj záměr rozšířil i na dějiny mentalit a pozdně středověké kultury. Jeho hledání nových badatelských přístupů se nejvýrazněji projevilo ve skvostné a nápadité knize Cesta Karla IV. do Francie 1377-1378 (2006) a v monografii Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku (2012). Na první pohled by se mohlo zdát, že Šmahelův návrat k Janu Husovi (a ke kořenům revoluce) je paradoxem. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Svižným způsobem napsaný životopis českého reformátora (můžeme ho číst i jako pendant ke Šmahelovu životopisu Jeronýma Pražského), jenž, ač ponořen ve středověku, v mnohém předstihl svoji dobu, je knihou o společenské imaginaci v čase krize víry a nahromaděného společenského přetlaku. Šmahelův Hus je mužem pochybností, mužem hledáním pravých cest. Mužem vzorů a ideálů, zosobněných biblickým životem a ostře uvažujícím Wyclifem. Zároveň je však reformátorem, který nahlíží vše, co čte, kritickým duchem univerzitního mistra. Na rozdíl od mnoha soudobých kritiků církve jeho doby však umí riskovat a ve jménu pravdy jít hlavou proti zdi, s tušením, že není návratu. Soudcem mu však není pouze Bůh, nýbrž i jeho vlastní svědomí, stejně jako pocit zodpovědnosti vůči těm, k nimž mluví a kdo mu naslouchají. Šmahelův Hus tedy není intelektuál, jenž by svévolně manipuloval davem. Je to člověk víry, stejně jako člověk činu, jenž velmi dobře ví, že je někdy třeba zapřít sám sebe, až na hranu sebeobětování.Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Anna Maria Foliová, 288 stran, slovensky, pevná bez přebalu lesklá Veselosť je podľa pápeža Františka správna a je dobré tešiť sa, ale radosť je oveľa viac. Je to stav duše. Nespôsobuje hopriaznivá zhoda okolností, krátky okamih či prechodné profesionálne úspechy. Radosť je hlboký pocit, dar, ktorý zaplňa vnútro človeka, životný rozmer. Získava sa zo dňa na deň a neopúšťa nás ani vtedy, keď prechádzame bolesťou. Radosť je znamením dôvery v seba a v život. (alza.cz)

Uměleckohistorická procházka západočeskou metropolí. (knihydobrovsky.cz)

Ústředním tématem Mágy je básník Ivan Martin Jirous. Kniha je neobvyklou kombinací deníkových zápisků dvou lidí: Jirousovy dcery Františky a její kamarádky Jany Bauerové. Záznamy zachycují období let 1997–2011 a zaznamenávají události z Prostředního Vydří, ale i z Prahy a Staré Říše. V řadě případů je každá událost líčena z pohledu obou autorek. Jirousovi pak říkají Mága, podle jeho přezdívky Magor. Deníky zachycují některé momenty Jirousova života, které se jinému médiu uchovat nepodařilo. Záznamy ukazují Jirouse z 90. let v jiném světle, než jak ho tehdy veřejnost často vnímala – jako opilce a provokatéra. Deníky ale popisují psychologicky náročné až drsné události provázející přípravu každoročního rockového festivalu ve Vydří. Ukazují soužití s Magorem na Smíchově, kam Jana občas přijížděla, a kde byla Františka nakonec svědkem posledních měsíců otcova života, než je v srpnu 2011 rozdělilo stěhování. Jirous pak zemřel v listopadu téhož roku. Mága je neopakovatelným pohledem na neopakovatelného autora. (knihydobrovsky.cz)