Portrét básníka jana nerudy ()

Audiokniha MP3 - autor Jan Neruda, čte Jan Tříska, Ladislav Boháč, Marie Tomášová, Miroslav Masopust a Otomar Krejča Portrét básníka Jana NerudyZ rozsáhlého komentáře Viléma Závady k původnímu LP albu 0 18 0520 "Portrét básníka Jana Nerudy" vydanému v roce 1968 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:JAN NERUDA! Už to jméno samo nám zní tak důvěrně a mile. Vyvolává v nás představu člověka na venek drsného a možná nevlídného, ale v jádře dobrého a úsměvného. A Neruda byl vskutku takovým člověkem, nejen podle jména, ale v celém životě a v celém díle. Také jeho poezie vyrůstá z hořkého kořene, rozvíjí se však v nádherný květ, jaký může vyrůst jenom v české zemi a pod českou oblohou. A třebaže pak někdy vypučely i květy nádhernější a opojnější, přece jen se vždy znovu vracíme k střídmějšímu básníku Hřbitovního kvítí, Balad a romancí, Prostých motivů a Zpěvů pátečních, neboť Jan Neruda se nám stal zatím takovou obecně uznávanou mírou, jíž vážíme a... (alza.cz)

Audiokniha:,Z rozsáhlého komentáře Viléma Závady k původnímu LP albu 0 18 0520 "Portrét básníka Jana Nerudy" vydanému v roce 1968 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: JAN NERUDA! Už to jméno samo nám zní tak důvěrně a mile. Vyvolává v nás představu člověka na venek drsného a možná nevlídného, ale v jádře dobrého a úsměvného. A Neruda byl vskutku takovým člověkem, nejen podle jména, ale v celém životě a v celém díle. Také jeho poezie vyrůstá z hořkého kořene, rozvíjí se však v nádherný květ, jaký může vyrůst jenom v české zemi a pod českou oblohou. A třebaže pak někdy vypučely i květy nádhernější a opojnější, přece jen se vždy znovu vracíme k střídmějšímu básníku Hřbitovního kvítí, Balad a romancí, Prostých motivů a Zpěvů pátečních, neboť Jan Neruda se nám stal zatím takovou obecně uznávanou mírou, jíž vážíme a proměřujeme uměleckou i lidskou pravdivost každého básnického projevu. Narodil se jako pozdní dítě chudé pražské rodiny. Otec, vojenský vysloužilec, měl trafiku, matka byla posluhovačka. Když mladý Neruda dospěl a pokoušel se v padesátých letech minulého století o své první verše, nastala u nás doba "zaživa pohřbených". Demokratická revoluce z roku 1948 byla potlačena, ve škole a úřadech se "němčilo", Praha se hemžila udavači a vše, co by mohlo Čechům připomínat někdejší samostatnost a velikost, bylo tvrdě zahlazováno. Jen studentská mládež si díky několika osvíceným profesorům uchovávala vlastenecké nadšení a mladí řemeslníci a obchodníci, přicházejí do měst z venkova, se bez ohledu na tísnivé poměry politické a kulturní drali odvážně vpřed. V takových poměrech vydal Jan Neruda roku 1858 svou prvou básnickou sbírku Hřbitovní kvítí...Místo líbivého povrchu ukázali černý rub života: bídu, zápas o skývu chleba, tragickou nejistotu člověka, umírání a smrt. Na druhé straně pak obnažily život národa a ukázaly na ubohost jeho poměrů politických, speciálních a národních..Neruda odvážně vnesl do české poezie drsnou skutečnost všedního života a obohatil ji drsnou, konkrétní řečí, čerpající z hovorové mluvy i z lidové obraznosti...V letech 1859 a 1860 napsal Neruda většinu básní z druhé své Knihy veršů, kterou však vydal až o deset let později. V ní se pokusil rozvinout své schopnosti ještě do větší šíře a hloubky. Na jedné straně rozvíjel sice tradiční básnické povídky Máchovy i balady Erbenovy, na druhé straně však už psal modernější balady sociální a dobové šansony politické. V ní se pokusil rozvinout své schopnosti ještě do větší šíře a hloubky. Na jedné straně rozvíjel sice tradiční básnické povídky Máchovy i balady Erbenovy, na druhé straně však už psal modernější balady sociální a dobové šansony politické. Na jedné straně rozvíjel sice tradiční básnické povídky Máchovy a Erbenovy, na druhé straně však už psal modernější balady sociální a dobové šansony politické. Stejně tak rozšířil svůj básnický obzor. ..A na rozdíl od úsečných a přerývaných slok Hřbitovního kvítí se v Knihách veršů rozmáchl a pokusil jak o nádherné popisy divoké přírody, tak o vystižení lidských vášní. Romantický patos mu však nesvědčil. Skutečný Neruda byl básníkem citu cudného a utajovaného a umělcem verše málomluvného, který však v jeho básních vibruje jako obnažený nerv. ..Knihy veršů podávají široký obraz života té doby a v třetím programním oddíle se dokonce snaží ukázat i jakýsi výhled do budoucna, neboť někdejší kritik národní malosti a bídy vyrost zatím v básnického tribuna svého lidu. V atmosféře intrik a denní vyčerpávající práce pracoval Neruda na své třetí básnické knížce Písně kosmické, kterou vydal knižně roku 1878. V předchozích Knihách veršů se obíral problémy a trampotami pozemskými, nyní pozvedl oči k hvězdné obloze. V atmosféře intrik a denní vyčerpávající práce pracoval Neruda na své třetí básnické knížce Písně kosmické, kterou vydal knižně roku 1878. V předchozích Knihách veršů se obíral problémy a trampotami pozemskými, nyní pozvedl oči k hvězdné obloze. Ten pohled v něm probudil celou škálu pocitů, myšlenek i filosofických úvah…Nerudovi nešlo o nějaké problémy astronomické, ale o člověka a jeho život na zemi. ..V těžkých chvílích osobních a v nesnadných dobách politických zalétával v myšlenkách stále častěji do minulosti. Přivolával si vzpomínky na revoluční rok 1848, oživoval obrazy z mládí, chodil znovu po starých cestách, vzpomínal na setkání s českým lidem. Z takových vzpomínek zvolna pak vyrůstaly Balady a romance, knížka plná pohody a jasu, plná humoru a smířlivé moudrosti, plná pochopení a víry v český lid. Od hvězd znovu obrátil pohled k zemi, ze světa se vrátil navždy k domovu, po mnohém bloudění našel hlubinu bezpečnosti ve svém srdci…Do tragiky vnesl opět trošku humoru. Nejedna známá legenda nabývá v podání Nerudově nový smysl, odstín, přízvuk nebo i trošku ironický podtext. A také umělecky si s Baladami a romancemi pohrál a polaskal. Dovedl je k takové dokonalosti, že v nich nelze pohnout ani jedním slovem. Ale jak šla léta a choroba pokračovala, už se málo podíval ven i z oken svého b (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: V komentáři k původnímu LP albu 1118 4268 "Národní umělec Jan Pilař - portrét básníka" vydanému v Supraphonu v roce 1987 napsal Dr.Milan Blahynka o JANU PILAŘOVI (*9.9.1917 – † 19.10.1996) mimo jiné: ...na samém začátku své tvůrčí dráhy koncipoval poezii jako úsilí, v němž se setkávají, slévají a umocňují všecka umění; mnohem později v jedné ze svých Chval , ve chvále na "Na rodnou řeč" se vyzná ze své víry "v nekonečnou moc poezie".Ta víra a důvěra jde s ním od prvních pokusů ve Studentském časopise, kam přispíval jako student klatovského gymnázia, provází ho za vysokoškolských let na pražské filozofii, ve šťastném období prvního rozletu, kdy byl obecně uznáván za význačného představitele nejmladšího pokolení, a pomáhá mu přežít 17. listopad 1939, deportaci do koncentračního tábora i sachsenhausenské mrazy a pak celý protektorát. Z té víry v nekonečnou moc poezie Pilař už za války kreslí ve "Stesku Orfeově" průhledně jinotajný obraz koncetračního tábora a "Domem bez oken" zpodobňuje život v okupované zemi. K té víře a důvěře v poezii přistupuje už tehdy poznání životodárné moci lásky a vznikají "Milostné dopisy" i "Milostný příběh". Pilařova poezie zachycuje pohotově už první signály blížícího se osvobození -to jsou básníkovy "Vlny"....Pilař, básník vášnivě prudké lásky a horoucího vztahu k domovu náleží k našim básníkům bytostně a zároveň programově nejčeštějším. Jeho láska k domovu a k mateřšětině není synovská, ale milenecká. Proto si s Pilařovou poezii rozumí mládí. Proto je Pilařova poezie stále mladá, svěží, živá. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - autor Jan Pilař, čte Martin Stropnický a Petr Haničinec Portrét básníka Jana PilařeV komentáři k původnímu LP albu 1118 4268 "Národní umělec Jan Pilař - portrét básníka" vydanému v Supraphonu v roce 1987 napsal Dr.Milan Blahynka o JANU PILAŘOVI (*9.9.1917 – † 19.10.1996) mimo jiné:...na samém začátku své tvůrčí dráhy koncipoval poezii jako úsilí, v němž se setkávají, slévají a umocňují všecka umění; mnohem později v jedné ze svých Chval , ve chvále na "Na rodnou řeč" se vyzná ze své víry "v nekonečnou moc poezie".Ta víra a důvěra jde s ním od prvních pokusů ve Studentském časopise, kam přispíval jako student klatovského gymnázia, provází ho za vysokoškolských let na pražské filozofii, ve šťastném období prvního rozletu, kdy byl obecně uznáván za význačného představitele nejmladšího pokolení, a pomáhá mu přežít 17. listopad 1939, deportaci do koncentračního tábora i sachsenhausenské mrazy a pak celý protektorát. Z té víry v nekonečnou moc poezie... (alza.cz)

Audiokniha MP3 Jan Potměšil, Jindřiška Nováková, čte Jan Potměšil Nahrávka je komponována jako pásmo složené z úryvků hercova repertoáru v 90. letech minulého století (v divadle Kašpar, Minor, ve Viole, Lyře Pragensis, v čajovně Herba Magica i v produkci AudioStory), z literárních ukázek a z Janovy autentické, niterné zpovědi, která jednotlivé úryvky uvádí a spojuje. Poslechnete si ukázky z Malého prince, Alchymisty, Proroka, Jonathana Livingstona Racka, Radúze a Mahuleny, verše Václava Hraběte, Jiřího Ortena, nebo Jana Skácela atd. (alza.cz)

Audiokniha:,Nahrávka je komponována jako pásmo složené z úryvků hercova repertoáru v 90. letech minulého století (v divadle Kašpar, Minor, ve Viole, Lyře Pragensis, v čajovně Herba Magica i v produkci AudioStory), z literárních ukázek a z Janovy autentické, niterné zpovědi, která jednotlivé úryvky uvádí a spojuje. Poslechnete si ukázky z Malého prince, Alchymisty, Proroka, Jonathana Livingstona Racka, Radúze a Mahuleny, verše Václava Hraběte, Jiřího Ortena, nebo Jana Skácela atd. (knihydobrovsky.cz)

Vytvořte si portrét svého oblíbeného hrdiny nebo milovaného mazlíčka. Portrét patří mezi nejoblíbenější výtvarná témata. Vedle fotografování představuje malování a kreslení portrétů tradiční způsob, jak zachytit něčí podobu a uchovat ji tak na věky. V knize Naučte se malovat a kreslit: Portréty podle fotografií vám tři autorky představují tři různé techniky malování a kreslení portrétů – olejomalbu technikou suchého štětce a stírací technikou a kreslení pastelkami. Pomocí detailních návodů krok za krokem můžete vytvořit originální portrét třeba podle fotografie člena rodiny, oblíbené filmové postavy nebo domácího mazlíčka. Naučíte se přenést fotografickou předlohu na plátno nebo papír, správně určit proporce obličeje a také jak dodat oku tu správnou jiskru. Získáte dobrý pocit z vlastnoručně vytvořeného díla, překrásný dárek pro někoho blízkého a naučíte se aktivovat tu kreativní část vašeho já. Umění ztvárnit a pochopit lidský obličej představuje obecně velmi užitečnou dovednost. Kniha propojuje výtvarné umění a umění fotografie. Fotografie usnadňují výtvarníkům práci a fotografové se z kreseb a maleb mohou naučit mnohé například o proporcích nebo barvách. Jak správně fotografovat portrét vám v poslední kapitole knihy vysvětlí fotograf Pavel Kristián. (patro.cz)

Kniha o duši Miloše Kopeckého. Vedle intimní tvorby obsahuje také vybrané pasáže z jeho deníků a zpovědi několika žen Kopeckému blízkých, mimo jiné Věry Chytilové. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Původní LP album 0 18 1219 "Herecký portrét Vladimíra Šmerala" vydal Supraphon v roce 1972 - nyní titul s ukázkami z bohaté tvorby herce VLADIMÍRA ŠMERALA (*16.10.1903 – 15.3.1982) vydáváme porpvé digitálně. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Bohuš Záhorský (5.2.1906 - 22.9.1980) do srdcí diváků a posluchačů se zapsal nesmazatelně svými rolemi bodrých, usměvavých chlapíků, dědů a dědků. Již od studentských let se zajímal o divadlo, studoval herectví a již při studiích vystupoval v avantgardních projektech Jiřího Frejky a jeho Zkušební Scény. Studia nedokončil a přijal angažmá v Divadle Rokoko. Po jeho bankrotu střídal různá angažmá, hrál i v kočovné společností Anny Steimarové. Jeho další kroky změnilo setkání s E. F. Burianem, které znamenalo angažmá Záhorského v Zemském divadle v Brně. Zde se poznal s režisérem Jindřichem Honzlem a spolu s ním pak přešel do legendárního Osvobozeného divadla - zásadního bodu jeho hereckého života. Spolu s V+W si zahrál ve všech jejich stěžejních hrách. (Golem, Rub a líc, Těžká Barbora) a díky spolupráci s nimi vstoupil do světa filmu. Poprvé se objevil v komedii Pudr a benzín, Hej rup, velkou roli měl v posledním snímku dvojice V+W Svět patří nám. Začal hrát ve filmech, většinou veselohrách, jiných režisérů, a většinou ve vedlejších rolích, po boku největších hvězd té doby (Tři vejce do skla, Kdybych byl tátou, Přítelkyně pana ministra, Roztomilý člověk, Valentin Dobrotivý aj.). Po uzavření Osvobozeného divadla hrál Záhorský v Divadle U Nováků, v Nezávislé scéně a chvíli i v Intimním divadle (po válce Realistickém). Poválečná filmografie Bohuše Záhorského čítá stovky vedlejších rolí, které Záhorský svým herectvím povýšil na role stěžejní, důležité a nezapomenutelné (Ves v pohraničí, Císařův pekař, Pekařův císař, Tři přání, Dařbuján a Pandrhola, Šíleně smutná princezna, Limonádový Joe aj.) Hlavní roli si zahrál Bohuš Záhorský v komedii Zlatá svatba a Náš dědek Josef. Poslední filmovou rolí před filmovou kamerou byl starý včelař Heiliberg v životopisném filmu Koncert na konci léta, divákům však jistě v paměti uvízla více malá, ale krásná role laskavého dědy v nestárnoucí komedii Léto s kovbojem. Bohuš Záhorský také hodně spolupracoval s rozhlasem a televizí - i zde vytvořil nespočet krásných, nezapomutelných rolí v televizních komediích (Tchýně, Láska jako trám), účinkoval i v řadě dalších televizních inscenací, adaptací divadelních her i záznamů divadelních představení, objevil se také v několika seriálech. (knihydobrovsky.cz)

Vytvořte si portrét svého oblíbeného hrdiny nebo milovaného mazlíčka. Portrét patří mezi nejoblíbenější výtvarná témata. Vedle fotografování představuje malování a kreslení portrétů tradiční způsob, jak zachytit něčí podobu a uchovat ji tak na věky. V knize Naučte se malovat a kreslit: Portréty podle fotografií vám tři autorky představují tři různé techniky malování a kreslení portrétů – olejomalbu technikou suchého štětce a stírací technikou a kreslení pastelkami. Pomocí detailních návodů krok za krokem můžete vytvořit originální portrét třeba podle fotografie člena rodiny, oblíbené filmové postavy nebo domácího mazlíčka. Naučíte se přenést fotografickou předlohu na plátno nebo papír, správně určit proporce obličeje a také jak dodat oku tu správnou jiskru. Získáte dobrý pocit z vlastnoručně vytvořeného díla, překrásný dárek pro někoho blízkého a naučíte se aktivovat tu kreativní část vašeho já. Umění ztvárnit a pochopit lidský obličej představuje obecně velmi užitečnou dovednost. Kniha propojuje výtvarné umění a umění fotografie. Fotografie usnadňují výtvarníkům práci a fotografové se z kreseb a maleb mohou naučit mnohé například o proporcích nebo barvách. Jak správně fotografovat portrét vám v poslední kapitole knihy vysvětlí fotograf Pavel Kristián. Abyste si mohli jednoduše vyzkoušet portréty podle návodů v knize, připravili jsme pro vás základní nákresy jednotlivých portrétů, které si můžete stáhnout zde. (knihydobrovsky.cz)

Známy slovenský literárny kritik a spisovateľ Ján Elen Bor (vlastným menom Ernest Žatko, 1907 - 1991) tvoril najprv na Slovensku a potom aj v emigrácii. V texte o Augustínovi, ktorý sa nachádza v prvej autorovej knihe s názvom "Návraty k minulosti", díva sa na Augustína predovšetkým ako na literáta, ktorého "Vyznania" sú aj literárnym dielom. Jeho osobnosť i tvorbu vníma z pohľadu literárneho kritika a spisovateľa, čím nám odkrýva menej zvyčajný prístup i pohľad na túto významnú osobnosť kresťanských dejín. (patro.cz)

Známy slovenský literárny kritik a spisovateľ Ján Elen Bor (vlastným menom Ernest Žatko, 1907 - 1991) tvoril najprv na Slovensku a potom aj v emigrácii. V texte o Augustínovi, ktorý sa nachádza v prvej autorovej knihe s názvom "Návraty k minulosti", díva sa na Augustína predovšetkým ako na literáta, ktorého "Vyznania" sú aj literárnym dielom. Jeho osobnosť i tvorbu vníma z pohľadu literárneho kritika a spisovateľa, čím nám odkrýva menej zvyčajný prístup i pohľad na túto významnú osobnosť kresťanských dejín. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - autor Jaroslav Seifert, čte Otakar Brousek st. Audiokniha Portrét básníka Jaroslava SeifertaZ překrásného komentáře Marie Kučerové k původnímu albu 1 18 0753 "Portrét básníka Jaroslava Seiferta" (básně vybral František Hrubín) vydanému v roce 1969 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:PORTRÉT BÁSNÍKA JAROSLAVA SEIFERTA, tak nazval František Hrubín svůj "průřez" tvorbou národního umělce JAROSLAVA SEIFERTA. Představil nám tak "moudrého chudého" z Města v slzách, básníka, jenž nosí "v kabátě květinu / a v duši pláč"; "milosti! zástupů odevzdaného "proletáře", který odhodlanost své mladosti spojil s mocnou silou zástupů v klukovsky vyzývavém: "Kdybychom chtěli a plivli na slunce / zhasne." Z těchto veršů však už lze vyčíst náznaky unikání násilné síle davu a přitakání životu-poezii, poezii-hře. Tolik převleků, a za tím vším jakoby naruby obrácená "máchovská tvář" okouzlené i odkouzlené SVATEBNÍ CESTY: "Studený pláč pod trojí maskou... (alza.cz)

Audiokniha MP3 Vítězslav Nezval, čte Otakar Brousek Původní LP album Portrét básníka Vítězslava Nezvala vydal Supraphon v roce 1972 - nyni titul vychází poprvé digitálně:"(autor) je si rovněž vědom, že způsob, jímž splnil a splňuje svoji úlohu, není jeho výhradní osobní zásluhou, že sebepříznivější založení pro takový úkol, nazývané obecně nadáním, či aspoň disposibilitou, by neznamenalo samo o sobě nic, kdyby nebylo bývalo postaveno do tak a tak determinovaných vnějších podmínek, například do doby těsně po válce, v tomto a nejiném národě, do společnosti lidí tak a tak myslících, ve styk s jistými a nejinými ideami, uměleckými směry, životními a rodinnými podmínkami, ženami, přáteli, náhodami, současníky, předchůdci i následovníky, jedním slovem je si vědom, že postaven do průsečíku jiných vlivů, byl by svým založením jinou, snad výmluvnější, snad zcela němou bytostí."Vítězslav Nezval (alza.cz)

Kniha - autor Dagmar Inštitorisová; Andrea Bokníková; Ida Hledíková, 424 stran, slovensky, pevná s přebalem lesklá Kolektívna monografia o Jozefovi Mokošovi, jednej z najvýznamnejších bábkarských divadelných a básnických osobností na Slovensku, je venovaná celej jeho umeleckej činnosti. Tak dramatickej tvorbe, ako aj básnickej. Za obe dostal rad významných ocenení. Ako absolvenst pražskej DAMU je známy aj v českom umeleckom kontexte. Krajské bábkové divadlo Banská Bystrica, dnešné Bábkové divadlo na Rázcestí, kde pôsobil v rokoch 1969 - 1981 ako dramaturg, dosahovalo s jeho prispením vrchol bábkarskej tvorby na Slovensku. Témami s hlbokými posolstvami, ktoré ako dramaturg prinášal, zrevitalizoval Poetický súbor Novej scény Bratislava (1983 - 1991). Jeho prvá básnická zbierka Praskanie krvi (1962) hneď po vydaní zaujala úprimnosťou a sviežosťou výpovede, veľký ohlas majú aj zbierky básní pre deti, patrí medzi desať najrecitovanejších básnikov na rôznych... (alza.cz)

Kolektívna monografia o Jozefovi Mokošovi, jednej z najvýznamnejších bábkarských divadelných a básnických osobností na Slovensku, je venovaná celej jeho umeleckej činnosti. Tak dramatickej tvorbe, ako aj básnickej. Za obe dostal rad významných ocenení. Ako absolvenst pražskej DAMU je známy aj v českom umeleckom kontexte. Krajské bábkové divadlo Banská Bystrica, dnešné Bábkové divadlo na Rázcestí, kde pôsobil v rokoch 1969 - 1981 ako dramaturg, dosahovalo s jeho prispením vrchol bábkarskej tvorby na Slovensku. Témami s hlbokými posolstvami, ktoré ako dramaturg prinášal, zrevitalizoval Poetický súbor Novej scény Bratislava (1983 - 1991). Jeho prvá básnická zbierka Praskanie krvi (1962) hneď po vydaní zaujala úprimnosťou a sviežosťou výpovede, veľký ohlas majú aj zbierky básní pre deti, patrí medzi desať najrecitovanejších básnikov na rôznych recitačných súťažiach. Pre jeho tvorbu je typická poetickosť, hravosť, humor a hlboký étos, prelínajú sa v nej divadelno-dramatické postupy s básnickými. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - autor Karel Toman, čte Hana Kofránková, Pavel Soukup, Petr Haničinec a Radovan Lukavský Audiokniha básní Karla TomanaZ rozsáhlého komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 1 18 2158 "Národní umělec Karel Toman - Portrét básníka" vydanému v Supraphonu v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:"Domove, nikdy nemluvíš / tak jako ve dnech, kdy jsme sami./.../ Mám tebe z celé duše rád/ a bez tebe bych nemoh žíti. / Však tulák je můj kamarád / a chudým patří moje žití." To jsou verše KARLA TOMANA (*25.2.1877- †12.6.1946) napsané na Štědrý den 1924 v Provence. Není to literární autostylizace, pravdivost tohoto vyznání potvrzuje básníkův životopis...Celkem ani ne sto dvacet básní - a přitom jaké dílo! Už tento malý počet ukazuje, že Karel Toman byl cudný autor, který neplýtval slovy, jeho básnická sdělení jsou přesná, zvolená slova jsou ta jediná, která musela být řečena. Přiznal kdysi, že než báseň napíše, umí ji obvykle zpaměti: nosil ji... (alza.cz)

Audiokniha:,Původní LP album 1118 1213 Portrét básníka Vítězslava Nezvala vydal Supraphon v roce 1972 - nyni titul vychází poprvé digitálně: "(autor) je si rovněž vědom, že způsob, jímž splnil a splňuje svoji úlohu, není jeho výhradní osobní zásluhou, že sebepříznivější založení pro takový úkol, nazývané obecně nadáním, či aspoň disposibilitou, by neznamenalo samo o sobě nic, kdyby nebylo bývalo postaveno do tak a tak determinovaných vnějších podmínek, například do doby těsně po válce, v tomto a nejiném národě, do společnosti lidí tak a tak myslících, ve styk s jistými a nejinými ideami, uměleckými směry, životními a rodinnými podmínkami, ženami, přáteli, náhodami, současníky, předchůdci i následovníky, jedním slovem je si vědom, že postaven do průsečíku jiných vlivů, byl by svým založením jinou, snad výmluvnější, snad zcela němou bytostí." Vítězslav Nezval (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Z překrásného komentáře Marie Kučerové k původnímu albu 1 18 0753 "Portrét básníka Jaroslava Seiferta" (básně vybral František Hrubín) vydanému v roce 1969 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: PORTRÉT BÁSNÍKA JAROSLAVA SEIFERTA, tak nazval František Hrubín svůj "průřez" tvorbou národního umělce JAROSLAVA SEIFERTA. Představil nám tak "moudrého chudého" z Města v slzách, básníka, jenž nosí "v kabátě květinu / a v duši pláč"; "milosti! zástupů odevzdaného "proletáře", který odhodlanost své mladosti spojil s mocnou silou zástupů v klukovsky vyzývavém: "Kdybychom chtěli a plivli na slunce / zhasne." Z těchto veršů však už lze vyčíst náznaky unikání násilné síle davu a přitakání životu-poezii, poezii-hře. Tolik převleků, a za tím vším jakoby naruby obrácená "máchovská tvář" okouzlené i odkouzlené SVATEBNÍ CESTY: "Studený pláč pod trojí maskou smíchu / ó výstředníku!" Pak teskný dialog s lyrikou "slzy věcí" a času (M. M. Píša) v básnických sbírkách SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ, JABLKO S KLÍNA, RUCE VENUŠINY a JARO SBOHEM. Mlčenlivá zastavení u zemité PŘILBY HLÍNY, povzdech vzpoury nad mrtvým Vladislavem Vančurou ve sbírce RUKA A PLAMEN, oslnění věčným vzmachem i zmarem lásky v PÍSNI O VIKTORCE, ztěžklá pravda KONCERTU NA OSTROVĚ, ticho smrtelné lásky a milostné smrti v posledním ODLÉVÁNÍ ZVONŮ. Básník František Hrubín by jistě dokázal uchopit několik slov a načrtnout portrét svého staršího básnického druha s definitivní konečností, kterou zřejmě dovedou vidět a podržet si jenom muži. Nemohu prostě zastoupit Františka Hrubína a nabídnout Vám Seifertův portrét náhradní, byť s případnými retušemi. Portréty lze ztrácet a zapomínat, ale nelze je milovat a zrazovat. V mém pohledu je však láska i zrada, a to, co právě píšu, bude nejspíš mé VYZNÁNÍ básníku Jaroslavu Seifertovi. Bylo to tuším zjara 1953, kdy básník nuceně mlčel, zatímco kdosi o něm psal, že "zneužil čestného titulu básníka", neboť ve chvíli, kdy "náš lid upírá své oči vpřed a jeho oči se plní radostí", si dovolil napsat opojnou a opájející PÍSEŇ O VIKTORCE. Má láska tedy byla přinejmenším nedoporučitelná, což vedlo k tomu, že jsem zcela propadla poezii. Jaroslav Seifert mi byl skutečně tím, čemu se říká první láska. Učil mě milovat poezii, vyvedl mě z "bezbřehosti" jazyka, která mě poněkud lekala u Vítězslava Nezvala, k čistým pramenům slov. Naučil mě hledat právě ten jediný pravý kamínek na samém dnu básně. Potůčky Seifertových básní se slévaly v mé důvěrně známé rybníky, v mou každoroční jistotu návratu k nám domů....A Vám, milý přátelé mladí a nejmladší odevzdávám slova Exupéryho moudré lišky k Malému princi: Až budete poslouchat tyto verše, zavřete oči - druhý den si je poslechněte znovu, třetí den zrovna tak a uvidíte, jak budete "lásce" blízko a ještě blíž. Poezie si Vás už "ochočí" sama. JAROSLAV SEIFERT (*23.9.1901 – † 10.1.1986 (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Z komentáře Milana Blahynky k původnímu LP albu 1118 2664 "František Branislav - Portrét básníka" vydaného Supraphonem v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Dílo líbezné ve své prostotě a jednoduchosti, statečné i tam, kde zní nejjemněji, nejtišeji, nejzpěvněji, přesvědčivě svou cudnou spontánností, nevtíravé, zato zapisující se skoro samo do paměti čtenářů, to je odkaz Františka Branislava, básníka s dávnou českou muzikantskou krví v žilách a tradicí v srdci. Snad právě ona ho vždy chránila před rozmary literárních mód, před směrovými jednostrannostmi a sezónními výkyvy, a do té míry, že se někdy mohlo zdát, jako by tento básník tvořil stranou hlavních vývojových proudů české poezie. Po čase se vždy ukázalo, že ani nestál mimo, ani se neopožďoval za vývojem. Šel pomaleji než jiní, ale v rozhodujících okamžicích národního a literárního vývoje byl vždycky včasný: v tísni protektorátu i v rozběhu budovatelských let…Portrét básníkův, o který se pokouší naše deska, je komponován ze čtyř vět na způsob odpovídající hudební skladby. Větu první skládají básně autorova okouzlení evropským severem. V tom byl Branislav nejnápadněji svůj. Zatímco česká poezie se pravidelně stáčela k slunnému jihu a od Října 1917 k sovětskému východu, Branislav našel krajinu svého srdce v kraji zamrzlých jezer, severních řek, skagerrackých rybářů a modrých očí rybářek na ostrově Kӓringön. Branislav Skandinávii skutečně důkladně poznal, překládal ze švédštiny a dokonce napsal i příručku Švédsky na cesty (1939). Láska k severu mu však nezabránila básnicky ztvárnit „jarní večer v starodávném Tbilisi“, přistání v Moskvě a staronové Řecko. Druhou větu tvoří Branislavova poezie milostná; na její začátek je záměrně vybrána báseň Svatební. Branislavův milostný cit netěká, žije láskou „pro věčnost“. „Láska potrvá“, je základní slovo Branislavova milostného vyznání. Přitom básníkova píseň o ženě (a o ženách tehdy když básník nemluví jen za sebe!) plynule přechází v píseň o matce. Základní motiv Branislavovy milostné poezie je motiv prstenu. Prstenem na cestu básník nazval jednu svou sbírku, ale dala by se tak nazvat jeho milostná poezie celá. Třetí láskou vedle evropského severu a ženy byla básníkovi hudba ve svých nesčíslných podobách; odtud třetí věta našeho portrétu. Možná právě touto větou může být Branislav dnešnímu čtenáři nejbližší. Určitě jí je nejblíž české poezii sedmdesátých let, poezie navracející se ke svému hudebnímu základu, k melodii předtím narychlo odkládané, domněle nezpůsobilé hlubšího myšlenkového ponoru. A konečně věta čtvrtá, v níž se dostává na básníkovu lásku všecky jeho ostatní lásky scelující, doplňující, věta o domově. Nemůže být než v samém závěru, k ní vše směřuje, poznání severu, rodinné štěstí i hudba dávných českých nedělí. Právě díky tomu je Branislavova píseň o domově nezaměnitelná. Ostatně na domov básník myslel, když vzpomínal v Goteborgu na Bedřicha Smetanu; Smetana je ovšem nejen domov, ale i hudba. Byť vepsána do čtyř vět, Branislavova poezie milostného okouzlení životem je nedělitelná. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Z komentáře Františka Branislava k původnímu LP albu DV 15297 "Portrét básníka Antonína Sovy" vydanému v Supraphonu v roce 1966 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: ...Antonín Sova je ryze český básník, který svým výrazem rozezpíval mateřštinu, zvroucněl ji a dal jí zvláštní půvab. Je dobře poznovu se zamýšlet nad životem a dílem tohoto vzácného básníka. Kdykoli vyslovíme jméno Antonína Sovy, procitá rosnaté světlo, zazní chvála české krajiny, nad kterou zpívá skřivan, kde pluh obrací k slunci hliněné brázdy. Jak je spanilé, jak je opojné naslouchat lyrické melodii! V ní zachvěje se jarní květ, ozve se stesk po ženě, sílí víra v domov. V hlasech země je úrodnost i kov pro zbraně, vůně i křídla, oblázky na březích potoků i modravá dálka, do níž spěchá řeka. A kdo by neznal i vichřičnou sloku Antonína Sovy, která statečně bojovala za právo národa, ve které je soucit a vzdor, kterou se neochvějně věří v lidskou spravedlnost! Sovova píseň je plna životní vášně, pastelových obrazů, přírodních pohledů i lidských cest. Antonín Sova měl schopnost hluboce vyjadřovat českou citovost, porozumět dějinnému vývoji. Byl prostoupen osudem země, věděl o jejích propastech a touhách, žil její zklamání i výhry. Kdybychom hledali hudební nástroj, který nejlépe vyjadřuje Sovovu básnickou tvorbu hudebním nástrojem, nebudou to jen housle, byl by to mnohostrunný hudební nástroj, který se pod citlivým dotekem rozechvěje do tolika zádumčivých a jemných, roztoužených písní. A kolik vyvolává dojmů! Rozehraje-li se hudba verše, má věrný znak české citovosti. A jak nás hluboce dojímá, jakou úctu a obdiv v nás probouzí, když víme, že básník dovedl tvořit až do posledních dnů života, ačkoli poslední dlouhá léta znamenala pro něho hořkou samotu, bolest a utrpení. Jen vzpomínkami mohl se navracet do kraje, kde prožíval kouzelné dětství, kde příroda naučila ho vyposlouchávat nejskrytější tajemství. Miloval vody a lesy, měl rád pole a vrchy, naučil se svým krajem milovat celou svou rodnou zem, dát jí milostný hlas a přítulnost, napojit vírou v prosté lidi. Rodná krajina naučila ho hledat a nalézat citlivý výraz pro lidské duševní stavy, pro naděje, pro chvějivé nálady přírodních krás i složitého lidského žití. Dodnes je nám blízký ten jemný básník, který se probojovával k pravdě, který chtěl zplna pochopit a básněmi vyslovit smysl našeho národního života. Svými horečnými verši proteplil čas, rozechvěl tolik srdcí, dal vdechnout vůni, dal zahýřit obrazům pestrými barvami. Zádumčivá samota byla sestrou jeho mládí. Životní jeho cesta vedla ho k lidským srdcím. ANTONÍN SOVA (*26.2.1864 – †16.8.1928) (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 1 18 2355 "Konstantin Biebl - portrét básníka" vydanému Supraphonem v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Básnický portrét KONSTANTINA BIEBLA (1898-1951) na gramofonové desce je pokusem o skladbu, snažící se i na časově omezené ploše představit autora v jeho základních tématech, ideovém a uměleckém růstu, v bohatství jeho metaforiky i ve využití formálních struktur, v revolučním patosu jeho materialistického pozemšťanství. Biebl patřil ke generaci wolkrovsko-nezvalovské, s níž sdílel společná názorová východiska stejně jako bytostnou potřebu tvůrčího hledání. Stačilo však, že byl jen o dva roky starší než její hlavní představitelé, aby se pro něho stala zkušenost válečných zákopů - obdobně jako pro jeho lounského přítele, prozaika Karla Konráda - životním stigmatem. Dalším výrazným rysem Bieblovy tvorby je jeho sociální cítění, aktivní sounáležitost s bojem dělnictva a třídní chápání společenských konfliktů. Toto vědomí prostupuje všechny jeho knihy, téma a doba je vyhrocuje...Tyto dva základní akordy, válka a sociální téma, tvoří ve zkratce snad sdostatek typizující první větu naší skladby. Druhou frází vytvořené kompozice jsou verše milostné. Biebl byl plachý člověk, něžný lyrik (ale zároveň, jak zase nejpřesvědčivěji ukazuje poslední jeho kniha, nesmlouvavý bojovník). Bieblova milostná poezie není zavalena ozdobností pěkných slov: je cudná ve výrazu, je lidsky opravdová, je v ní slyšet dech lásky i tep rozechvělého srdce. A je i hravá....Třetí věta naší skladby představuje Biebla "exotického". Její jádro tvoří sbírka "S lodí, jež dováží čaj a kávu", hlavní umělecký svědek - kromě několika próz - jeho cesty na Jávu a do holandské Indie na podzim 1926...Poslední část a zároveň epilog naší desky patří sbírce Bez obav, shrnující Bieblovy básně z let 1940-1950, necelý půlrok před básníkovou smrtí... (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Slavný básník, spisovatel a novinář v díle plném drsné reality i nesmrtelné poezie Letos v červenci uplyne 190 let od narození jednoho z nejslavnějších českých spisovatelů a básníků, tvořícího ve druhé polovině 19. století. Patřil ke generaci tzv. májovců, navazujících na sbírku Máj dalšího našeho slavného básníka Karla Hynka Máchy. Jan Neruda žil většinu života v Praze na Malé Straně. Toto město ovlivnilo jeho tvorbu osudově. Jako novinář spolupracoval s řadou tehdejších časopisů a novin. Zde rozvinul svébytnou uměleckou formu fejetonů určených novinám. Ve svém nejslavnějším díle, Povídkách malostranských (1878), využil zcela moderní, objektivní pohledy na dění, které zažíval kolem sebe, ve svém životě. Do svého vyprávění vnášel drsnou realitu. V básnické tvorbě využíval inspiraci přírodou, lidmi, kosmem. Do poezie vnesl humor i vlastenecké výzvy. V archivu Supraphonu jsme objevili nejen Povídky malostranské, čtené Zdeňkem Štěpánkem, ale skvělý komplet nazvaný Portrét básníka Jana Nerudy, tvořený jako kompilaci z mnoha básníkových prací, recitovaný Janem Třískou, Marií Tomášovou, Otomarem Krejčou a řadou dalších. Na archivní poklady jsme navázali novými nahrávkami v archivu chybějících dvou povídek malostranských a fejetonů, čtené mladými interprety Radúzem Máchou, Radkem Melšou a Šimonem Krupou. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Z rozsáhlého komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 1 18 2158 "Národní umělec Karel Toman - Portrét básníka" vydanému v Supraphonu v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: "Domove, nikdy nemluvíš / tak jako ve dnech, kdy jsme sami./.../ Mám tebe z celé duše rád/ a bez tebe bych nemoh žíti. / Však tulák je můj kamarád / a chudým patří moje žití." To jsou verše KARLA TOMANA (*25.2.1877- †12.6.1946) napsané na Štědrý den 1924 v Provence. Není to literární autostylizace, pravdivost tohoto vyznání potvrzuje básníkův životopis... Celkem ani ne sto dvacet básní - a přitom jaké dílo! Už tento malý počet ukazuje, že Karel Toman byl cudný autor, který neplýtval slovy, jeho básnická sdělení jsou přesná, zvolená slova jsou ta jediná, která musela být řečena. Přiznal kdysi, že než báseň napíše, umí ji obvykle zpaměti: nosil ji v sobě tak dlouho, až dostala konečnou podobu. Nosil ji v sobě na svých toulkách a zaznamenal ji ve chvíli, kdy jako ražba vzácné mince básnictví vydala svědectví krásy a pravdy. Tato ukázněnost a přísnost na vlastní tvorbu přinesla své ovoce. Dospěl k oné metě velkého umění, kterou je prostota. Jeho básně jsou jako průzračná studánka: vidíš do nich, byť jejich dno je sebehlubší. Jsou psány krystalicky čistým jazykem, navazujícím na nejlepší lidové a národní tradice...Necelých sto dvacet básní - a přitom jeden z vrcholů, kterých dosáhla naše poezie na své cestě za svébytně českým hlasem, za jednotou obsahu a formy, vnitřním patosem myšlenky vyjádřené se samozřejmostí prosté pravdy. Je to dílo, které v sobě spojuje všechno to podstatné, čeho české básnictví do té doby dosáhlo, a které tiše a neokázale připravovalo cestu novým generacím. Proto byl a je Toman milován svými básnickými druhy stejně jako autory nových generací, i proto je stále živý - a není to floskule vhodná jen k příležitosti životního jubilea, je to radostná skutečnost. Je čten a chápán těmi, kdo touží po občerstvení pramenitou vodou na své pouti životem. Těmto čtenářům je určena i naše gramofonová deska... Recitují Radovan Lukavský, Petr Haničinec, Hana Kofránková a Pavel Soukup (knihydobrovsky.cz)

Ideální dárek pro všechny začátečníky ve fotografování! V tomto kurzu se naučí jak fotit portréty, což je krásné i užitečné umění. Bude se pracovat v přirozeném prostředí, nejprve si všechno proberou teoreticky, a pak hurá na focení! Program zahrnuje: • jak správně "vidět světlo", • tipy a triky pro volbu kreativního místa fotografování, • komunikaci s modelem/modelkou, • praktické ukázky instrukcí k pózování a použití rekvizit, • specifické nastavení fotoaparátu i s externím bleskem. To bude obrázků do rodinného alba! (adrop.cz)

Ideální dárek pro všechny začátečníky ve fotografování! V tomto kurzu se naučí jak fotit portréty, což je krásné i užitečné umění. Bude se pracovat v přirozeném prostředí, nejprve si všechno proberou teoreticky, a pak hurá na focení! Program zahrnuje: • jak správně "vidět světlo", • tipy a triky pro volbu kreativního místa fotografování, • komunikaci s modelem/modelkou, • praktické ukázky instrukcí k pózování a použití rekvizit, • specifické nastavení fotoaparátu i s externím bleskem. To bude obrázků do rodinného alba! (adrop.cz)

DVD film Portrét dámy [1996]. Český dabing. České titulky. Dolby Digital. Hrají: Nicole Kidman, John Malkovich. Emotivní a dráždivé zpracování skvělého románu o svobodě a pokušení od spisovatele Henryho Jamese. Nicole Kidman představuje Američanku Isabel Archer - mladou ženu, která touží po svobodě a nezávislosti. Přes svou tvrdohlavost však naivní Isabel podléhá manipulacím rafinované přítelkyně madam Merle (Barbara Hershey) a nečestného Gilberta Osmonda (John Malkovich). (dvd-premiery.cz)

Šedesát fotografických portrétů českých a slovenských spisovatelů: L. Vaculíka, J. Koláře, J. Škvoreckého, A. Lustiga, I. M. Jirouse, V. Havla, B. Hrabala, P. Kohouta, I. Klímy, Z. Hejdy, J. Gruši, P. Krále, D. Tatarky a dalších. (knihydobrovsky.cz)

Pod záminkou povahopisných podobizen svých známých předkládá autor zralý pohled na věci života a smrti, na vztahy mezi lidmi a dotýká se nepopsatelného tajemství lidských osudů. (knihydobrovsky.cz)

V této krásné knize jsou poprvé shromážděny a předvedeny práce 35 z nejlepších světových portrétních fotografů. Kniha představuje fotografie řady známých divadelních a filmových hvězd, členů britské královské rodiny a zajímavě zachycených tváří lidí z celého světa.Rozhovory s jednotlivými fotografy poskytují hluboký vhled do jejich filozofie a pracovních metod a detailní popisky k fotografiím vyprávějí úžasné příběhy skrývající se za každou z nich. Nakladatelství Slovart přináší novou sérii Hvězdy světové fotografie, v níž představí současnou elitu každého fotografického žánru. (knihydobrovsky.cz)

Ideální dárek pro všechny začátečníky ve fotografování! V tomto kurzu se naučí jak fotit portréty, což je krásné i užitečné umění. Bude se pracovat v přirozeném prostředí, nejprve si všechno proberou teoreticky, a pak hurá na focení! Program zahrnuje: • jak správně "vidět světlo", • tipy a triky pro volbu kreativního místa fotografování, • komunikaci s modelem/modelkou, • praktické ukázky instrukcí k pózování a použití rekvizit, • specifické nastavení fotoaparátu i s externím bleskem. To bude obrázků do rodinného alba! (adrop.cz)

K vyfocení dobrého Headshotu, tedy portrétu zaměřujícího se na obličej modelu, potřebujete několik věcí. Správné osvětlení a správnou techniku, správnou pózu vhodnou pro fotografovaného člověka a hlavně výraz, který posune vaše snímky z úrovně pasovek do profesionálních výšin. Peter Hurley vám ve své knize pomůže se všemi těmito aspekty perfektní fotografie headshotu. V první části vám bez okolků prozradí vše, co se týká techniky. Přesné rozestavení světel, přesné ohniskové vzdálenosti i expoziční nastavení fotoaparátu. Peter nemusí nic skrývat. Za svou kariéru nafotil více než 10 000 portrétních snímků a ví, že technická část je jen první krůček k dobrému snímku. V další části se zaměřuje na to, jak fotit různé typy lidí. Víte, jak nasvítit a postavit někoho s křivým nosem tak, aby nos vypadal na fotografii rovně? Víte, jak pootočit člověka, který má každé oko jinak velké tak, aby ve výsledku působila obě stejně? Víte, jak správně složit ženě vlasy, aby byl její účes vidět, ale její tvář stále hrála na snímku prim? Peter vám na všechny otázky odpoví. V poslední části knihy pak přichází na lámání chleba. Poslední kapitoly jsou jen o tom, jak komunikovat s modelem, jak s klienty pracovat tak, abyste z nich dostali výraz, který žádný fotograf před vámi ještě nezachytil. Cílem je udělat fotografie, které podtrhnou jejich osobnost, zachytit na fotografii je a jejich emoce. A získat z fotografovaného upřímný výraz není vůbec tak snadné, jak se může zdát. Ti z vás, kteří portrét fotografují častěji, vědí, o čem mluvím. Peter se s vámi podělí o postupy a dokonce i konkrétní fráze, které u fotografování používá on. Kniha Portrét – Headshot je manuál pro každého portrétního fotografa, který to s focením myslí vážně. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Portréty prežitia obsahuje novelu Krajina zabudnutia a poviedky Trhlina a Šimon Pútnik. Portrétmi prežitia vyjadril autor v symbolickej rovine podstatu a zmysel zápasu slovenských Židov v období dvoch totalitných režimoch, ktoré tvoria súčasť našich moderných dejín. Krajina zabudnutia je príbehom Miriam a Erny, mladých židoviek, ktoré spolu prežili Osvienčim a opäť sa za dramatických okolností stretajú v povojnovej Bratislave. Ich príbeh, rovnako ako príbeh mladého fotografa Jakuba, sa odohráva v čase, keď sa nad strednou Európou začína sťahovať železná opona a rozbieha sa riskantná akcia na pomoc slovenských Židom, ktorí sa chcú vysťahovať do Izraela, do krajiny, kde chcú zabudnúť na tragické skúsenosti, čo navždy poznačili ich životy. Trhlina zasa obnažuje nezacelené miesta, ktoré má slovenská spoločnosť vo vzťahu k židovským spoluobčanom. Poviedka Šimon Pútnik sa odohráva v súčasnom Jeruzaleme: príbeh rodiny, ktorú na štyri desaťročia násilne rozdelili, a zároveň príbeh bolestného oživovania ich rodinnej pamäti. (patro.cz)

Kniha Portréty prežitia obsahuje novelu Krajina zabudnutia a poviedky Trhlina a Šimon Pútnik. Portrétmi prežitia vyjadril autor v symbolickej rovine podstatu a zmysel zápasu slovenských Židov v období dvoch totalitných režimoch, ktoré tvoria súčasť našich moderných dejín. Krajina zabudnutia je príbehom Miriam a Erny, mladých židoviek, ktoré spolu prežili Osvienčim a opäť sa za dramatických okolností stretajú v povojnovej Bratislave. Ich príbeh, rovnako ako príbeh mladého fotografa Jakuba, sa odohráva v čase, keď sa nad strednou Európou začína sťahovať železná opona a rozbieha sa riskantná akcia na pomoc slovenských Židom, ktorí sa chcú vysťahovať do Izraela, do krajiny, kde chcú zabudnúť na tragické skúsenosti, čo navždy poznačili ich životy. Trhlina zasa obnažuje nezacelené miesta, ktoré má slovenská spoločnosť vo vzťahu k židovským spoluobčanom. Poviedka Šimon Pútnik sa odohráva v súčasnom Jeruzaleme: príbeh rodiny, ktorú na štyri desaťročia násilne rozdelili, a zároveň príbeh bolestného oživovania ich rodinnej pamäti. (knihydobrovsky.cz)

Fotografujete rádi portréty lidí a potřebujete inspiraci? Chcete se naučit, jak divákům zprostředkovat víc než jen odraz toho, co se zrovna nacházelo před objektivem? Nechte si tedy od zkušeného autora a fotografa poradit, jak ovládnout tuto tradiční, ale stále se proměňující disciplínu, a objevte nečekané pohledy na své známé, náhodné kolemjdoucí či rodinné příslušníky. (knihydobrovsky.cz)

Zima 1561. Mladičkou Lukrécii, vévodkyni z Ferrary, manžel Alfonso znenadání odveze na opuštěné venkovské sídlo. Když poprvé usedají k večeři, přepadne unavenou novomanželku temné podezření. Proč ji odvezl do téhle pustiny? Chce ji zabít. Až dosud žila šestnáctiletá Lukrécie s rodinou za zdmi přepychového paláce ve Florencii. Zde je úplně sama, vydána na milost a nemilost manželovým rozmarům. Co si počne? Má proti vévodovi Alfonsovi, o dvanáct let staršímu válečníkovi, šanci? Dokáže přežít? Portrét novomanželky nám strhujícím způsobem líčí, jak to tehdy mohlo být. A mladá žena, jež zápasila o život před dávnými stoletími, na stránkách románu ožívá a vzbuzuje v nás zaujetí, obavy, soucit i napětí. (knihydobrovsky.cz)

„Myslím, že som sa vyjadril jasne. Chcem niečo, čo ju vystihne… Jej vznešenosť, jej rodovú líniu. Rozumiete? Ona nie je obyčajný smrteľník.“Lukrécia, tretia dcéra Cosima de’ Medici a jeho španielskej manželky Eleonory, vládcov Florencie, bola ešte dieťa, keď ju vydali za Alfonsa d’Este, vojvodu z Ferrary. V politicky motivovanom sobáši, ktorý mal spojiť dva mocné rody, totiž nahradila pôvodnú vojvodovu snúbenicu, svoju staršiu sestru Máriu, ktorá zomrela krátko pred svadbou. Keď Lukrécia dovŕši pätnásť rokov, pošlú ju za manželom do Ferrary k nepriateľsky naladenému dvoru, ktorému Alfonso vládne pevnou rukou. Nie všetkých jej príchod poteší. Je totiž drobná a chorľavá a vôbec nepôsobí ako bohyňa plodnosti, ktorá zabezpečí vojvodovi dediča. A skutočne, bezdetná do roka umiera. Oficiálne na tuberkulózu, no podľa klebiet ju dal otráviť vlastný manžel. Tu sa končí história a začína sa bohatý, mnohovrstevný dej O’Farrellovej románu, v ktorom autorka svojím nezameniteľným štýlom vdychuje život historickým postavám a dobe. Ako v úspešnom a oceňovanom Hamnetovi, aj v tomto románe siahla po látke zo 16. storočia. Lukréciu stvárnila ako zvláštne, vnímavé dievča s umeleckým nadaním, ktoré húževnato bojuje o život. Cez jej postavu zachytila aj postavenie dieťaťa v rodine vysokej šľachty a ženy v renesančnej spoločnosti. (knihydobrovsky.cz)

Isabel Archerová připomíná moderní postavu uvězněnou do staršího rámu. I po přestěhování do Evropy by si tato jiskrná mladá Američanka ráda uchovala možnost svobodné volby plynoucí z nemalé renty, a proto projevuje instinktivní touhu "uvidět, vyzkoušet, poznat". To ji vychyluje z konvencí pozdního devatenáctého století a činí ještě neodolatelnější v očích těch, kdo v odhodlání svobodné dámy odmítající tradice spatřují kapitální úlovek. Oduševnělá, velkorysá, ale též naivní hrdinka váhá mezi nápadníky ztělesňovanými tu zámožným lordem, tu směšným panákem pronásledujícím ji až zpoza oceánu, ba i vážně churavým bratrancem. Všechny v zájmu vnitřního růstu zdvořile odmítá - a zároveň je ve své přímočarosti tak urputná, že předpokládá stejně čestné úmysly i od druhé strany, což nakonec vede k osudové chybě. Mistrovský román Henryho Jamese - známý i z filmového zpracování režisérky Jane Campionové s Nicole Kidmanovou a Johnem Malkovichem v hlavních rolích - vypráví o podlosti skryté hluboko vespod a o jizvách na celý život. Dílo vytvořené v kulisách benátské laguny, jež symbolizuje pokleslý Starý svět, však neustrnulo na frustracích zdánlivě nevinných Američanů bez řádné minulosti, jaké vylíčili autorovi krajané Hawthorne nebo Twain. Ohromující síla prózy pramení v procítěné jemnosti, s jejímž přispěním mág "dvojitě nabroušené ironie" pozoruje utajené krajiny lidských pohnutek. Ve hře světel a stínů, dojmů a náznaků překračuje James meze dobového psychologického románu do té míry, že výsledek čtenáře uhrane i po sto letech od spisovatelova úmrtí. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Olga Scheinpflugová, čte Olga Scheinpflugová, délka 47 minut Olga Scheinpflugová (*3. 12. 1902 - 13. 4. 1968), česká herečka a spisovatelka. Napsala 16 románů, přispívala svými články do Lumíra a do Národních listů. Hrála ve Vinohradském, později v Národním divadle, kde vytvořila na 130 rolí.Od roku 1933 žila s Karlem Čapkem, který na ní obdivoval její energii, herecké umění, básnický a spisovatelský talent. Olga za svým mužem stála pevně v době útoků fašisticky orientovaného českého tisku a hájila jeho názory i po jeho smrti v prosinci 1938. Po jeho smrti dál hrála v divadle a začala psát své paměti, které s názvem „Byla jsem na světě“ v necenzurované verzi mohly vyjít až v roce 1993. Na prknech Národního divadla naposledy odehrála svoji roli ve hře Karla Čapka Matka a krátce na to zemřela. (alza.cz)

Umíte malovat, ale nedaří se vám vystihnout stíny při západu slunce? Série těchto čtyř titulů vám s tímto problémem pomůže. V úvodu se dozvíte, kolika způsoby lze stínovat, jaké druhy tvrdosti tužek jsou vhodné a mnoho dalších rad a triků. Nemusíte ani umět příliš malovat, na každé dvoustránce je na jedné straně vyobrazen již vystínovaný výjev (krajina, zátiší, zvíře, portrét) a na protější straně je ten samý výjev, ale jen v hrubých obrysech. Stínování musíte dokončit sami. Určitě to zvládnete! (knihydobrovsky.cz)

Všetky postupy v knižke zvládnete ľahko pomocou najrôznejších nových techník. Predstavujeme vám inovatívnu sériu kníh z odboru výtvarnej výchovy, ktorá je nielen zaujímavá, ale bude rozvíjať aj váš talent. Čoskoro zistíte, že tieňovanie ceruzkou je ľahké a navyše je to aj zábava! Ceruzka sa zmení na čarovný prútik a jeho mávnutím sa na papieri začnú objavovať obrázky. Naučíte sa zaujímavé techniky a potešia vás pútavé kresby, portréty a prekvapivé krajiny, ktoré si potom môžete zarámovať a zavesiť doma na stenu. Obyčajná ceruzka vás zavedie do magického čiernobieleho sveta! (knihydobrovsky.cz)

Ako kvapky vody sú poviedky, z ktorých pozostáva Portrét Alexandra. Každá zrkadlí vlastný príbeh, ale spolu vytvárajú prúd spoločného plynutia času od konca devätnásteho storočia až po súčasnosť. Čas vo vnútri jednotlivých textov sa neraz skrúti do protipohybu, vráti na scénu vedľajšiu postavu alebo inak zmieša prítomnosť s minulosťou — barónsku nadradenosť s tajomstvom falzifikátu, víťaza prvých motocyklových pretekov s jeho poslednou milenkou, podvedeného emigranta s budúcim premiérom či amputovanú nohu s Van Goghovým odrezaným uchom.To hlavné je však rozprávanie o ubiehaní Alexandrovho života, ktorý koreňmi čiastočne siaha do vymretého aristokratického rodu, on sám je však priemerný človek dneška, ktorý nič významné nedosiahol, hoci sa o to pokúšal. Aj preto nostalgická konfrontácia toho akí sme boli, o čom sme snívali, s tým, čo sme urobili a kam sme dospeli, je v knihe neustále prítomná.Portrét Alexandra je fragmentárny neromán o pominuteľnosti a o náhodách, ktoré sa stávajú osudom. Je mozaikou skomponovanou z rozhodujúcich okamihov Alexandrovho života, ktorým často nerozumel, keď sa mu diali, z jeho najintímnejších spomienok, ale aj z toho, čo sám nezažil, z paralelných príbehov ľudí, ktorí mu skrížili cestu. Všetky postavy v knihe vlastne tvoria Portrét Alexandra. „Tých na druhom brehu rovnako pri sebe cítim ako tých, ktorých vidím očami,“ hovorí príznačne jeden z Alexandrových predkov, potulný maliar Benický. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Jiří Voskovec,Jan Werich, čte Vladimír Šmeral (alza.cz)

Audiokniha MP3 Jerome Kilty, čte Karel Höger,Zdeňka Procházková Karel Höger (17. 6. 1909 – 4. 5. 1977) . Z velmi obsažného komentáře Vladimíra Gabriela k původnímu supraphonskému albu DV 15197 z roku 1963 jsme vybrali: Je-li v základech hereckého umění onen známý paradox mezi tvůrcem a vytvářenou postavou, k vrcholům patří něco na první pohled ještě paradoxnějšího: odvaha propůjčit vlastní, dokonale ovládaný herecký nástroj postavě tak, aby se zdálo, že na něj hraje falešně a špatně. Jenom představitel plaše senzitivních hrdinů a zjihlých milenců mohl zahrát i citové slabošství, faleš milostného gesta, narcisní sebevzhlížení, hypochondrii. Jenom suverén ovládající bez námahy obroušené, až hladké vystupování mohl zahrát jednání neobratné, nezvládnuté a trapné, mohl zdůraznit špatně zakrývané hroty a nezamaskované deformace na povrchu postavy. Jenom virtuos konverzačního umění mohl zahrát prázdno pod slovy prázdných lidí, neschopných vůbec se dohovořit s... (alza.cz)

Audiokniha MP3 - autor František Halas, čte Radovan Lukavský Básnický portrét Františka HalaseZ komentáře Ludvíka Kundery k původnímu LP albu DV 15222 "Básnický portrét Františka Halase" vydanému v Supraphonu v roce 1964 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:Dílo Františka Halase není nepřehledně rozlehlé: dvanáct sbírek - z části velmi útlých; knížka veršů pro děti; básně nezařazené do sbírek a verše z pozůstalosti + svazek statí o malířích + soubor statí o literatuře, ale i projevů a statí kulturně politických a politických; svazek korespondence. To je vše.Ze sevřenosti díla a z nezaměnitelné svéráznosti Halasova jazyka plyne někdy názor, že Halas je básník jednostrunný, že jeho myšlenkový svět se dá zredukovat na "věčný svár" života se smrtí, pesimismu s optimismem, na "trvalý rozpor" starého s novým, světla a stínu, minulosti se zítřkem. Ve skutečnosti je František Halas básník neobvykle širokého rozpětí, mnoha rejstříků, které by svým myšlenkovým... (alza.cz)

Audiokniha MP3 Jaroslav Průcha, čte Jiřina Šejbalová Herecký portrét Jiřiny Šejbalové ()vydal pod kat.číslem 0 48 0105 Supraphon v roce 1967 - nyní vychází titul poprvé digitálně: JIŘINA ŠEJBALOVÁ (17.9. 1905 – 23.8.1981) pocházela z kulturně založené rodiny, studoval na konzervatoři v Praze operní zpěv, později přesotupila na dramatický obor. Po studiích účinkovala v operním souboru v Brně a současně hostovala v Národním divadle v Praze. Byla i dlouholetou filmovou herečkou (např. Cech panen Kutnohorských, Maskovaná milenka, Světáci, Vlčí jáma, Zlatá svatba,..). Měla chakteristický a nezaměnitelný hlas i osobitý herecký projev. (alza.cz)

Audiokniha MP3 - Biografie tenisového velikána, který zářil na světových kurtech po dvě dekády. - autor Iainn Spragg, čte Michal Jagelka Federer – portrét tenisové legendy obsahuje biografii tenisového velikána, který zářil na světových kurtech po dvě dekádyPro mnohé fanoušky i odborníky je Roger Federer nejlepším tenisovým hráčem všech dob. Dvacet grandslamových titulů tohoto legendárního Švýcara žádný hráč ve světě mužského tenisu nepřekonal. Za svou kariéru zažil několik nejdramatičtějších sportovních momentů, jež se zapsaly do historie světového tenisu. Kniha Federer: Portrét tenisové legendy je biografií hvězdy, která zářila na světových kurtech po dvě dekády. Každý milovník tenisu si vychutná tento vhled do života a kariéry muže, který překonal hranice svého sportu a stal se jedním z největších sportovců jedenadvacátého století.Iain SpraggIain Spragg je londýnský sportovní novinář s více než dvacetiletou zkušeností. Na svém kontě má širokou paletu knih se... (alza.cz)

Elektronická kniha - autor Evžen Gál, 184 stran, česky Maďarská literatura od prvních souvislých jazykových a literárních památek z konce 12. století ukazuje výrazně evropskou orientaci. Zrodila se zcela v souladu se základními evropskými duchovními impulzy: antikou, židovskou, křesťanskou – katolickou i protestantskou – a osvícenskou kulturou. Pravda, v důsledku jazykové osamocenosti a jisté výlučnosti maďarštiny (samozřejmě spolu s finštinou a estonštinou) v „indoevropském moři“ maďarská kultura v širším smyslu patrně hlasitěji a vytrvaleji lpěla v reálné či domnělé obavě o „záchranu národa“ na svých tradicích, či alespoň častěji se k nim deklarativně hlásila: Chtěla být pojítkem, mostem mezi Východem a Západem. Nicméně ve svých nejlepších dílech i tato orientace zplodila (nejen) literární díla, která splňují i ta nejnáročnější čtenářská kritéria a která má smysl číst a studovat. Moderní maďarská literatura si vydobyla důstojné místo i v českém kulturním... (alza.cz)

Audiokniha MP3 Jiří Voskovec,Jan Werich, čte Bohuš Záhorský Bohuš Záhorský (5.2.1906 - 22.9.1980) Do srdcí diváků a posluchačů se zapsal nesmazatelně svými rolemi bodrých, usměvavých chlapíků, dědů a dědků. Již od studentských let se zajímal o divadlo, studoval herectví a již při studiích vystupoval v avantgardních projektech Jiřího Frejky a jeho Zkušební Scény. Studia nedokončil a přijal angažmá v Divadle Rokoko. Po jeho bankrotu střídal různá angažmá, hrál i v kočovné společností Anny Steimarové. Jeho další kroky změnilo setkání s E. F. Burianem, které znamenalo angažmá Záhorského v Zemském divadle v Brně. Zde se poznal s režisérem Jindřichem Honzlem a spolu s ním pak přešel do legendárního Osvobozeného divadla - zásadního bodu jeho hereckého života. Spolu s V+W si zahrál ve všech jejich stěžejních hrách. (Golem, Rub a líc, Těžká Barbora) a díky spolupráci s nimi vstoupil do světa filmu. Poprvé se objevil v komedii Pudr a benzín, Hej rup, velkou roli měl v... (alza.cz)