Dějiny těla - daniela tinková, milena lenderová, vladan hanulík

Rozlehlost pole rozpínajícího se mezi naprostoudeterminací biologické podstaty jedince a absolutním vlivem sociálního prostředí, lze chápat jako motivaci k výzkumu historických aspektů vnímání těla. Tělo v soudobém sociálněvědním bádání nepředstavuje neměnný fyzický objekt, naopak, důraz při zkoumání dějin těla je kladen na proměnu a vývoj funkcí, kterýchmůže tělo nabývat ve vztahu jedince a společnosti. Z tohoto důvodu se bádání o těle rozvíjí především na bázi mezioborových přístupů a širokého spektra zkoumaných témat a užívaných metod. V historii je tělo pojímáno jako proměnlivý historický objekt - neustále konstruovaný a rekonstruovaný fenomén, neoddělitelný od kulturního kontextu, do něhož se jeho nositel zrodil, v němž žil a zemřel. Každá společnost je podle tohoto přístupu charakteristická svým vlastním viděním těla. Historik jej proto nemůže považovat za danost, ale naopak za něco, co je nám zprostředkováváno systémem kulturních významů.Dějiny těla jsou charakteristické sledováním principu vzájemného ovlivňování biologických konstant lidství, tedy lidského těla a vlivu kultury, spolupůsobící na utváření lidské individuality. Publikace Dějiny těla: prameny, koncepty, historiografie přináší studie věnované těmto proměnám chápání těla v českých zemích od středověku do 20. století. (knihydobrovsky.cz)

Každá společnost má své vidění světa, koncepci života a času, svůj obraz těla i vztahu mezi tělem a duší, který je proto kulturně a historicky závislý. Historik jej nemůže považovat za samozřejmou danost, ale také naopak vnímat jako něco, co je zprostředkováno jako systém kulturních významů. Právě řeč těla je to, co dává sílu vyřčenému slovu; gesta a řeč žijí v symbióze. Autoři knihy se pokusili představit tělo jako proměnlivý historický objekt - neustále konstruovaný a rekonstruovaný fenomén, neoddělitelný od kulturního kontextu, do něhož se nositel tohoto těla zrodil, v němž žil a zemřel. Jako každá společnost, i společnost českých zemí "dlouhého" 19. Století byla charakteristická svým vlastním viděním těla. (knihydobrovsky.cz)

Od početí a porodu přes výchovu a vzdělávaní a získávaní prvních pracovních zkušenosti až po práh dospělosti v prostředí města, vesnice i šlechtických rodů, v rodině, ve škole či sirotčinci, za války i v míru. První velkorysé shrnutí ukazuje, jak se do tématu dětství promítají nejen poznatky o vývoji školství či práva, o dobové stravě, o bydleni, odívaní či řemeslném zpracovaní hraček, ale také psychologické výzkumy traumat nebo badání o vzniku a vývoji pediatrie jako samostatného lékařského oboru. Dětství má však i svůj "velký dějinný příběh". Ať už se jedna o dětské sňatky ve středověkých panovnických domech, osvícenské reformy a postupné prosazení právní ochrany dítěte, o oslavu dětství jako naděje lidstva v rané fázi komunistického režimu, nebo naopak obavu z podvratného potenciálu mládí za normalizace, dítě je vždy také téma politické. A ačkoli jde v mnoha těchto případech spíše o jeho zneužití, díky civilizačním posunům od středověku dodnes v dětství přece jen přibývá radostných chvil. Autorsky tým historiků z badatelských a akademických pracovišť v Pardubicích, Praze a Opavě pracoval pod vedením Mileny Lenderové ve složeni Martina Halířová, Martin Franc, Jiří Knapík, Eduard Maur, Martin Nodl a Karel Rýdl. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,„Dlouhé“ 19. století, doba od konce 18. věku do vypuknutí první světové války, nebylo jen stoletím zrodu občanské společnosti, dobou dotváření politických struktur, diplomatických jednání, málo trvanlivých mírových smluv a válek. Vcelku bez ohledu na to, jaký politický režim zrovna panoval, lidé jedli, bydleli a oblékali se, zakládali rodiny, vychovávali děti, stárnuli a umírali. Cestovali, bavili se, četli (móda číst je skutečným fenoménem 19. století!), dokonce začali sportovat. Větší pozornost věnovali hygieně osobní, příbytku i hygieně komunální. Třebaže konkrétní podoba všech těchto činností závisela na jejich sociálním postavení a finančních možnostech, tvoří skutečnou náplň lidského života, jak dokládá široká typologie pramenů. Autoři pracovali s deníky a pamětmi, korespondencí, účty, s dobovou odbornou literaturou (právnickou, pedagogickou, lékařskou), s tiskem i obrazovými prameny a zjistili, že naši předci, kteří zalidnili 19. věk, se od nás zas tolik nelišili. (knihydobrovsky.cz)

„Dlouhé“ 19. století, doba od konce 18. věku do vypuknutí první světové války, nebylo jen stoletím zrodu občanské společnosti, dobou dotváření politických struktur, diplomatických jednání, málo trvanlivých mírových smluv a válek. Vcelku bez ohledu na to, jaký politický režim zrovna panoval, lidé jedli, bydleli a oblékali se, zakládali rodiny, vychovávali děti, stárnuli a umírali. Cestovali, bavili se, četli (móda číst je skutečným fenoménem 19. století!), dokonce začali sportovat. Větší pozornost věnovali hygieně osobní, příbytku i hygieně komunální. Třebaže konkrétní podoba všech těchto činností závisela na jejich sociálním postavení a finančních možnostech, tvoří skutečnou náplň lidského života, jak dokládá široká typologie pramenů. Autoři pracovali s deníky a pamětmi, korespondencí, účty, s dobovou odbornou literaturou (právnickou, pedagogickou, lékařskou), s tiskem i obrazovými prameny a zjistili, že naši předci, kteří zalidnili 19. věk, se od nás zas tolik nelišili. (knihydobrovsky.cz)

Alternativní léčba je obvykle interpretována jako nežádoucí stín provázející moderní vědecké lékařství. Publikace Vladana Hanulíka zprostředkovává vhled do historie vzniku a růstu popularity nekonvenčních léčebných praktik v první polovině 19. století. Originální interpretace ukotvuje dění v lázních Gräfenberg v kontextu etablující se medicíny a nabízí především napínavý a strhující příběh - příběh vody, léčení, Vincenze Priessnitze a jeho pacientů. Jakkoliv novátorský je přístup, kterým autor vymezil postavení nekonvenčních/alternativních léčebných praktik, především hydropatie, tak za originální lze považovat již samotné uchopení tématu. V duchu praktik každodenního života Michela de Certeau autor poukazuje na schopnost dějinných aktérů nabourávat dominantní strategie moci a jejich působení na možnost nezávislého jednání. (knihydobrovsky.cz)

Autorský tým složený z významných českých historiků předkládá čtenářské veřejnosti nové obšírné zpracování našich dějin, jejichž úplné vypsání českému národu stále chybí. Monumentální, vůbec první české dějiny takového rozsahu vycházejí v osmnácti svazcích. Autoři, přestože mají nejvyšší profesionální ambice, se obracejí především na širší čtenářskou obec, jíž bude dílo sloužit jako spolehlivý zdroj poznání naší historie i jako obraz současné úrovně české historiografie. Jednotlivé svazky jsou vybaveny základním poznámkovým aparátem, zevrubnou bibliografií, bohatým obrazovým a dokumentačním materiálem a rejstříky. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Osobní deníky patří mezi prameny soukromé povahy, teprve v poslední době docenili historikové jejich význam. Ženskými deníky se v českých zemích zatím nikdo nezabýval, dlouho se zdálo, že se jich dochoval jen zlomek. Až na výjimky souvisí vznik ženských autobiografických textů deníkového či memoárového typu s osvícenstvím; na rozdíl od historicky starších deníků mužských se objevují právě tehdy, a stejně jako ony nejdřív v šlechtickém prostředí. V průběhu dlouhého 19. století jich v českých zemích přibývá a sociální i věkové spektrum jejich autorek se rozšiřuje. Zhruba sedmdesát objevených deníků přibližuje svět dívek, mladých i starších žen předminulého věku: jejich každodenní starosti, zájmy, lásky i trápení. (knihydobrovsky.cz)

Jedenáctý díl, který je rozvržen do dvou svazků, zaplňuje poslední mezeru v chronologické řadě Velkých dějin zemí Koruny české a je vymezen jednak počátkem válek s revoluční a napoleonskou Francií, jednak definitivním nastolením konstituční monarchie v rámci habsburské monarchie. V období let 1792-1860 se v českých zemích utvářelo novodobé národní vědomí a emancipovala se svébytná kultura nejen v českém, ale i německém jazyce. Zároveň byly položeny základy moderního právního státu, občanské společnosti i tržního hospodářství a v těsné spojitosti s tím započala průmyslová, komunikační i myšlenková revoluce. Autorský tým složený z významných českých historiků předkládá čtenářské veřejnosti nové obšírné zpracování našich dějin, jejichž úplné vypsání českému národu stále chybí. Monumentální, vůbec první české dějiny takového rozsahu vycházejí v osmnácti svazcích. Autoři, přestože mají nejvyšší profesionální ambice, se obracejí především na širší čtenářskou obec, jíž bude dílo sloužit jako spolehlivý zdroj poznání naší historie i jako obraz současné úrovně české historiografie. Jednotlivé svazky jsou vybaveny základním poznámkovým aparátem, zevrubnou bibliografií, bohatým obrazovým a dokumentačním materiálem a rejstříky. (knihydobrovsky.cz)

Porodní bába byla od nepaměti součástí místní kolektivní paměti – byla vnímána jako inventář obce, podobně jako farář, učitel, starosta; bábu potřeboval každý. Stála u biologického (vymanila dítě z lůna matky) i sociálního zrození (držela ho při křtu, občas byla kmotrou). Podílela se i na jiných úkonech, hrála důležitou roli při přechodových rituálech: zrození, křtu, úvodu i smrti. Přibližně v letech 1850–1950 se prohloubila profesionalizace porodnické pomoci. Přešla od sousedské výpomoci k povolání, které bylo třeba legislativně zakotvit: během sta let se porodní bába změnila v porodní asistentku. Kniha sleduje změny legislativního rámce, ohraničujícího život a činnost porodních babiček, institucionalizaci babického vzdělání, analyzuje proměny vztahu porodních bab a církve. Věnuje pozornost proměnlivě harmonickému a disharmonickému vztahu porodních bab a lékařů a rovněž genderovým stereotypům, které byly v tomto segmentu dějin vzhledem k porodní asistentce nejvýraznější. Báby jsou představeny i jako profesní skupina; lze sledovat, jak často a jakým způsobem porušovaly ve své nelehké praxi zákon. Závěr knihy se věnuje postupnému sebeuvědomování porodních asistentek, hledá odpověď na otázku, kdy a jakým způsobem se začaly hlásit o svá práva, proč odmítaly označení „bába“ a usilovaly o „důstojnější“ název „porodní asistentka“. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Porodní bába byla od nepaměti součástí místní kolektivní paměti – byla vnímána jako inventář obce, podobně jako farář, učitel, starosta; bábu potřeboval každý. Stála u biologického (vymanila dítě z lůna matky) i sociálního zrození (držela ho při křtu, občas byla kmotrou). Podílela se i na jiných úkonech, hrála důležitou roli při přechodových rituálech: zrození, křtu, úvodu i smrti. Přibližně v letech 1850–1950 se prohloubila profesionalizace porodnické pomoci. Přešla od sousedské výpomoci k povolání, které bylo třeba legislativně zakotvit: během sta let se porodní bába změnila v porodní asistentku. Kniha sleduje změny legislativního rámce, ohraničujícího život a činnost porodních babiček, institucionalizaci babického vzdělání, analyzuje proměny vztahu porodních bab a církve. Věnuje pozornost proměnlivě harmonickému a disharmonickému vztahu porodních bab a lékařů a rovněž genderovým stereotypům, které byly v tomto segmentu dějin vzhledem k porodní asistentce nejvýraznější. Báby jsou představeny i jako profesní skupina; lze sledovat, jak často a jakým způsobem porušovaly ve své nelehké praxi zákon. Závěr knihy se věnuje postupnému sebeuvědomování porodních asistentek, hledá odpověď na otázku, kdy a jakým způsobem se začaly hlásit o svá práva, proč odmítaly označení „bába“ a usilovaly o „důstojnější“ název „porodní asistentka“. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Monografie Mileny Lenderové zachycuje postavení žen, zvláště ze středního městského stavu, v českých zemích v „dlouhém“ 19. století. Přihlíží k vývoji střední a zčásti západní Evropy; využívá pramenných podkladů, opírá se o osobní deníky, korespondenci, memoáry, ženský tisk a autentickou odbornou literaturu lékařskou, filozofickou, pedagogickou, právnickou. Vychází i z dobových feministických textů a obrazových materiálů. Primárním cílem bylo sledovat běh života ženy v jeho cyklech – dětství, dospívání, manželství, mateřství – a závazného modelu feminity pěstovaného zejména ve středních společenských vrstvách. Pozornost je věnována postavení ženy v domácnosti, její hygieně a oblékání, ale také dívčímu vzdělávání včetně úsilí o získání přístupu k středoškolskému (1870 vznikl státní dívčí učitelský ústav, 1890 soukromé dívčí gymnázium Minerva) a univerzitnímu vzdělání (nejdříve se dívkám otevřela filozofická, pak lékařská fakulta pražské univerzity) a průniku žen na pracovní trh; obojí je fenoménem až samého sklonku století. Samostatná kapitola připomíná vztah žen k umění – náleží spisovatelkám, malířkám a divadelním umělkyním. Po celé 19. století usilovaly první feministky (Karolina Světlá, Žofie Podlipská, Eliška Krásnohorská, Teréza Nováková a další) o právo žen na slušné zacházení, soukromí, vzdělání, vlastní profesi, ekonomickou nezávislost. To vše jim doposud většina mužů upírala, zesměšňovala novinářky, spisovatelky a obecně ženy, které ženskou emancipaci prosazovaly. Někteří muži – například Vojtěch Náprstek či T. G. Masaryk – jejich snahy naopak podporovali. Drtivá většina žen ovšem považovala za smysl života uzavřít manželství, pečovat o domácnost, manžela a děti; úsilí prvních feministek a jejich zastánců příliš nechápaly a nesouhlasily s ním. Vzdělaných žen a žen materiálně nezávislých však zvolna přibývalo: samostatných živnostnic i učitelek, úřednic, vychovatelek, ba i prvních lékařek, malířek, spisovatelek, novinářek... Zpočátku často rezignovaly na mateřství; lékařky zůstávaly svobodné dobrovolně, pro učitelky v Rakousku-Uhersku vyplýval takovýto celibát ze zákona. Zrušilo ho až Národní shromáždění mladé Československé republiky v roce 1919. Totéž Národní shromáždění pak dalo ženám rovnost a ničím nezpochybnitelné volební právo. (knihydobrovsky.cz)

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou dílo, kde autorka bez moralizování a hledání senzací představuje prostituci v Českých zemích v dobách rakousko-uherské monarchie a v počátcích Československé republiky. První část knihy je věnována definici prostituce, komentáři literatury a pramenů k tématu a historickému vývoji „nejstaršího řemesla“. Další kapitoly srovnávají jednotlivé druhy prostituce a popisují jejich tři hlavní aktéry: nevěstky, klienty a kuplíře. Závěrečná kapitola se zabývá problematikou vztahu prostituce k pohlavním chorobám. Autorka čerpá z široké škály odborných historických pramenů, z beletrie a velkého množství regionálních studií. (knihydobrovsky.cz)

Monografie Mileny Lenderové zachycuje postavení žen, zvláště ze středního městského stavu, v českých zemích v „dlouhém“ 19. století. Přihlíží k vývoji střední a zčásti západní Evropy; využívá pramenných podkladů, opírá se o osobní deníky, korespondenci, memoáry, ženský tisk a autentickou odbornou literaturu lékařskou, filozofickou, pedagogickou, právnickou. Vychází i z dobových feministických textů a obrazových materiálů. Primárním cílem bylo sledovat běh života ženy v jeho cyklech – dětství, dospívání, manželství, mateřství – a závazného modelu feminity pěstovaného zejména ve středních společenských vrstvách. Pozornost je věnována postavení ženy v domácnosti, její hygieně a oblékání, ale také dívčímu vzdělávání včetně úsilí o získání přístupu k středoškolskému (1870 vznikl státní dívčí učitelský ústav, 1890 soukromé dívčí gymnázium Minerva) a univerzitnímu vzdělání (nejdříve se dívkám otevřela filozofická, pak lékařská fakulta pražské univerzity) a průniku žen na pracovní trh; obojí je fenoménem až samého sklonku století. Samostatná kapitola připomíná vztah žen k umění – náleží spisovatelkám, malířkám a divadelním umělkyním. Po celé 19. století usilovaly první feministky (Karolina Světlá, Žofie Podlipská, Eliška Krásnohorská, Teréza Nováková a další) o právo žen na slušné zacházení, soukromí, vzdělání, vlastní profesi, ekonomickou nezávislost. To vše jim doposud většina mužů upírala, zesměšňovala novinářky, spisovatelky a obecně ženy, které ženskou emancipaci prosazovaly. Někteří muži – například Vojtěch Náprstek či T. G. Masaryk – jejich snahy naopak podporovali. Drtivá většina žen ovšem považovala za smysl života uzavřít manželství, pečovat o domácnost, manžela a děti; úsilí prvních feministek a jejich zastánců příliš nechápaly a nesouhlasily s ním. Vzdělaných žen a žen materiálně nezávislých však zvolna přibývalo: samostatných živnostnic i učitelek, úřednic, vychovatelek, ba i prvních lékařek, malířek, spisovatelek, novinářek... Zpočátku často rezignovaly na mateřství; lékařky zůstávaly svobodné dobrovolně, pro učitelky v Rakousku-Uhersku vyplýval takovýto celibát ze zákona. Zrušilo ho až Národní shromáždění mladé Československé republiky v roce 1919. Totéž Národní shromáždění pak dalo ženám rovnost a ničím nezpochybnitelné volební právo... (knihydobrovsky.cz)

Antologie přináší v českém překladu vesměs poprvé několik desítek textů z Francouzské revoluce. Texty se vztahují k různým oblastem a oborům poznamenaným revolučním vývojem (k politice, hospodářství, k sociálním a zdravotnickým záležitostem, náboženství, vědě, umění i jazyku) a ke konkrétním historickým událostem (např. přijetí ústavy, soud s Ludvíkem XVI.). Vedle nejvýznamnějších aktérů tehdejšího dění (Robespierra, Condorceta, Saint-Justa, abbého Grégoira a dalších) zahrnuje i texty dalších osobností, jako byli např. malíř David, lékaři Cabanis a Lanthenas nebo ženská aktivistka Olympe de Gouges. Kniha obsahuje úvodní historickou studii a všechny texty doprovázejí kratší statě. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se věnuje několika důležitým aspektům ambiciózního projektu tzv. "zdravotní policie". Tento osvícenský pojem bychom dnes mohli přeložit výrazy jako "veřejná hygiena" nebo "sociální medicína". Tinková se v ní zaměřuje na některé důležité aspekty, jimiž se zabývaly nejen zdravotně-policejní spisy, ale i praxe osvícenské epochy v našich zemích. Snaží se nejen přiblížit roli "miazmat" a "mefitických výparů", záhadných jevů, jimiž byl ještě v osvícenské době vysvětlován přenos nemocí, ale také počátky zdravotní osvěty mezi prostým obyvatelstvem. Mimo to se zajímá i o ustavování "úředních lékařů", především krajských fyziků a chirurgů, kteří ve své roli pilířů zdravotní policie reprezentovali úředníky ve službách státu a stojí na rozhraní oblasti medicíny a státní správy. Kromě snah o nové normování soukromého života se zabývá i otázkami hygienizace "veřejného" prostoru, zejména v podobě odsouvání a likvidace "nebezpečných míst", jaká představují jatka, mrchoviště či bažiny. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se zabývá profesionalizací porodnictví v osvícenském období. Zajímá se především o formování nového profesionálního aparátu, který připravoval zkoušené a kontrolované porodní báby, podléhající autoritě mužských odborníků z lékařských fakult. Autorka se v ní pokouší najít odpovědi na otázky týkající se způsobu výchovy a kontroly nových profesionálů-specialistů, odhalování nelegální porodnické praxe či vyrovnávání se lékařů s tím, co nazývaly "pověrami". Mimoto se ale také snaží ukázat, proč lékaři při porodech tak často selhávali. Na příkladě proměny porodnictví Tinková rovněž studuje vztah mezi modernizujícím se státem, osvícenskou vědou a genderovými identitami a rolemi, přičemž základní důraz klade na proměny chápání a vnímání těla a tělesnosti, resp. genderových identit a rolí v osvícenském myšlení. (knihydobrovsky.cz)

Kniha vypráví příběh tří mladých kněží z jižní Moravy, kteří byli na prahu 19. století vyšetřováni pro údajné protistátní, proticírkevní a nemravné názory. V období, kdy habsburskou monarchii ovládal strach z Francouzské revoluce, nešlo o malý přestupek. Tím spíše, že "provinilci" pocházeli z řad těch, od nichž se očekávalo, že budou mezi prostým lidem sloužit jako učitelé, jako morální vzory. Tento specifický příklad, k němuž existuje poměrně vzácně dochovaná a bohatá pramenná dokumentace, může být z velké části chápán jako příspěvek k problematice, která tvořila vděčné téma české historiografie poválečné doby - k otázce "ohlasů" Francouzské revoluce v českém a moravském prostředí, k otázce recepce revolučních myšlenek a ideálů. (knihydobrovsky.cz)

Kolektivní monografie s názvem „Spanilost Vaše cizozemcům se líbí…“ přibližuje v mezioborovém pohledu vývoj a proměny českých kuchařských knih vydávaných v průběhu „dlouhého“ 19. století. Autoři se soustřeďují na otázku, jakou roli tato knižní tvorba plnila v každodenním životě obrozující se české společnosti. Tematicky se věnují podobě gastronomických schémat, která kuchařské knihy svým obsahem přirozeně dotvářely. Stranou autorského zájmu ovšem nezůstávají ani další hlediska potvrzující, že kuchařské knihy mohou být jedním z modelů interpretace veškerých procesů a společenských změn, jež 19. století přineslo v kolektivním i individuálním smyslu. (knihydobrovsky.cz)

Dvoudílná kolektivní monografie Krajiny prostřených i prázdných stolů se v široké metodologické škále věnuje proměnám evropské gastronomie od středověku po naši současnost. Její první část přiblížila různá pojetí jídla a stravování, vyplývající z dobového kontextu, zeměpisné polohy i vývojového stupně konkrétních sociálních skupin či profesních vrstev. Druhý svazek tvoří šestnáct rovněž chronologicky řazených kapitol, jež soustředí v širším středoevropském kontextu pozornost zejména na literární a umělecké reflexe nastíněných témat. (knihydobrovsky.cz)

Monografie deseti českých a slovenských autorů je věnována problematice recepce myšlenek Francouzské revoluce v českém prostředí přelomu 18. a 19. století. Jednotlivé kapitoly se zaobírají otázkami cenzury v Habsburské monarchii, antirevoluční propagandy, zpochybňující koncept svobody a rovnosti, sledování cizinců jako potenciálních agentů či rozdílů mezi postoji katolíků, evangelíků a svobodných zednářů k Francouzské revoluci. Mimo to autoři věnují pozornost i kronikářské reflexi napoleonských válek v českém a moravském prostředí, stejně jako bezprostředním prožitkům války civilním obyvatelstvem, pro které téměř nebylo rozdílu mezi francouzskými a rakouskými vojsky. (knihydobrovsky.cz)

Kniha představuje první díl připravované trilogie věnované osvícenství v českých zemích. Věnuje se procesu „budování (moderního) státu“ pomocí série reforem. Autorka zkoumá, jak tyto reformy změnily postavení českých zemí a zasáhly do jejich vnitřního uspořádání i jak ovlivnily vztahy mezi Čechami, Moravou a Slezskem. Dále ukazuje, jaký vztah se utvářel mezi vídeňským centrem a česko/moravsko/ slezskou „periferií“, kdy a proč toto centrum zasahovalo do jejích vnitřních záležitostí. Důležitou otázkou je, do jaké míry má osvícenský absolutismus co do činění s osvícenstvím a do jaké míry spíše s budováním státu. Navazovat budou svazky Formování veřejnosti (1740–1792) a Pozdní osvícenství (1792–1820).Doc. Mgr. Daniela Tinková, Ph.D., přednáší na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se především evropským a českým osvícenstvím, dějinami medicíny a moderní historiografií. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Bez zpěvu a bez zvonění se zabývá postupným procesem dekriminalizace sebevraždy od konce 17. do konce 19. století. Autorku přitom nezajímá pouze to, jak se změnil samotný trestní postih sebevraždy, ale především skutečnost, jak se proměnilo nazírání na trestní postižitelnost sebevraha, na jeho duševní stav, a co tyto změny vypovídají o proměnách společnosti a myšlení v českých zemích mezi barokem a "moderní" dobou. Autorka rovněž zkoumá, jak soudní praxe odpovídala zákonným normám, jakým způsobem byla vnímána sebevrahova "vina" a jeho i její mravní "škodlivost", jak byla dokládána "vina" či "nevina" a jak se doboví aktéři z nejrůznějších různých společenských vrstev vyrovnávali s emocionálně vyhrocenou situací, již sebevražda pro komunitu představovala. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se věnuje několika důležitým aspektům ambiciózního projektu tzv. "zdravotní policie". Tento osvícenský pojem bychom dnes mohli přeložit výrazy jako "veřejná hygiena" nebo "sociální medicína". Tinková se v ní zaměřuje na některé důležité aspekty, jimiž se zabývaly nejen zdravotně-policejní spisy, ale i praxe osvícenské epochy v našich zemích. Snaží se nejen přiblížit roli "miazmat" a "mefitických výparů", záhadných jevů, jimiž byl ještě v osvícenské době vysvětlován přenos nemocí, ale také počátky zdravotní osvěty mezi prostým obyvatelstvem. Mimo to se zajímá i o ustavování "úředních lékařů", především krajských fyziků a chirurgů, kteří ve své roli pilířů zdravotní policie reprezentovali úředníky ve službách státu a stojí na rozhraní oblasti medicíny a státní správy. Kromě snah o nové normování soukromého života se zabývá i otázkami hygienizace "veřejného" prostoru, zejména v podobě odsouvání a likvidace "nebezpečných míst", jaká představují jatka, mrchoviště či bažiny. (patro.cz)

Už po více než tři staletí odměřují čas na bývalém hradčanském předměstí zvonky zavěšené v lucerně štíhlé světlé věže s měděnou cibulovitou střechou – pražská Loreta. Jejím stavebním — a vlastně i ideovým — jádrem však není malebná zvonice, nýbrž Svatá chýše, umístěná na nádvoří a zasazená do souboru ochozů, ambitů a kaplí. (knihydobrovsky.cz)

Kniha vypráví příběh tří mladých kněží z jižní Moravy, kteří byli na prahu 19. století vyšetřováni pro údajné protistátní, proticírkevní a nemravné názory. V období, kdy habsburskou monarchii ovládal strach z Francouzské revoluce, nešlo o malý přestupek. Tím spíše, že „provinilci“ pocházeli z řad těch, od nichž se očekávalo, že budou mezi prostým lidem sloužit jako učitelé, jako morální vzory. Tento specifický příklad, k němuž existuje poměrně vzácně dochovaná a bohatá pramenná dokumentace, může být z velké části chápán jako příspěvek k problematice, která tvořila vděčné téma české historiografie poválečné doby – k otázce „ohlasů“ Francouzské revoluce v českém a moravském prostředí, k otázce recepce revolučních myšlenek a ideálů. (patro.cz)

Jan Theobald Held (1770–1851) byl nejenom výraznou postavou počátků novodobé medicíny u nás, jedním z předních reprezentantů pražské univerzity a zároveň také hudebním skladatelem i výkonným hudebníkem, ale především mužem s neobyčejně zajímavým, téměř „stendhalovským“, jak píše autorka úvodu, životním příběhem. A pro dobu, kdy nadaní lidé byli přesvědčeni, že svými schopnostmi, talentem a pracovitostí mohou dosáhnout stejné prestiže jako lidé se šlechtickým predikátem, byl Heldův životní příběh charakteristický. Chlapec, který vzešel z poměrně chudých venkovských poměrů, se vlastním přičiněním vypracoval na předního pražského lékaře, ba dokonce i na rektora Karlo-Ferdinandovy univerzity, a navíc, obdařen mužným šarmem a hudebním nadáním, se dokázal suverénně pohybovat v prostředí šlechtických salonů, okouzlovat krásné dámy a získávat přátelství osobností z uměleckého světa. Zároveň ale nikdy neztratil ze zřetele svět lidské bídy a nemoci a jako dlouholetý ředitel nemocnice milosrdných bratří vynakládal mnoho sil na zmírňování lidského utrpení a pomoc potřebným (knihydobrovsky.cz)

V období 18. století došlo v souvislosti s osvícenstvím, reformami a revolucemi k hlubokým změnám, jež urychlily sekularizaci celé společnosti. Ta se výrazně promítla do oblasti kriminální politiky a trestního práva. Kniha, stojící na pomezí mezi dějinami idejí a kulturní antropologií, se podrobně zaobírá proměnou konceptu zločinu a jeho vztahem k hříchu, resp. k duševním poruchám a nemocem v 18. století a v prvních desetiletích století následujícího. Zvláštní pozornost je věnována proměně chápání či interpretace zločinů náboženských (zejména rouhačství a svatokrádež), mravnostních, sebevraždy a vraždy novorozeňat. Všechny uvedené problémy jsou analyzovány v několika kulturně i politicky odlišných prostředích: osvícensko-revoluční-napoleonské Francii a habsburské monarchii, s důrazem na české země a Toskánsko. (knihydobrovsky.cz)

Kniha poprvé představuje na základě rozsáhlého archivního studia a diskurzivní analýzy textů dějiny akademického oboru dějiny a teorie umění v nynějším Česku od konce druhé světové války do počátku normalizace. Specifikum oboru rozkročeného mezi vědou a uměním určuje konkrétní chronologické mezníky i výzkumnou metodu, jež si všímá jak diskurzivní roviny, tak i praxe. Dějiny umění jsou sledovány trojím způsobem: jako biografie významných osobností, jako institucionální dějiny vysokoškolských a muzejních oborových pracovišť a jako dějiny idejí či diskurzů. Pozornost se věnuje specifickým tématům, jako jsou genderový systém oboru, vztah k zahraničí a k německým vyhnancům, vztah k aktuálnímu umění atd. Kniha poskytuje plastický obraz jedné humanitní disciplíny v dynamickém historickém období zahrnujícím třetí republiku a vyrovnávání s válečnými lety, nástup diktatury KSČ a roky stalinismu, poststalinské období a dobu pražského jara. Zároveň je obecnějším příspěvkem ke kulturním dějinám této doby. Grafika Jan Čumlivski. Kniha vychází s podporou Grantové agentury ČR. (knihydobrovsky.cz)

Jan Theobald Held (1770–1851) byl nejenom výraznou postavou počátků novodobé medicíny u nás, jedním z předních reprezentantů pražské univerzity a zároveň také hudebním skladatelem i výkonným hudebníkem, ale především mužem s neobyčejně zajímavým, téměř „stendhalovským“, jak píše autorka úvodu, životním příběhem. A pro dobu, kdy nadaní lidé byli přesvědčeni, že svými schopnostmi, talentem a pracovitostí mohou dosáhnout stejné prestiže jako lidé se šlechtickým predikátem, byl Heldův životní příběh charakteristický. Chlapec, který vzešel z poměrně chudých venkovských poměrů, se vlastním přičiněním vypracoval na předního pražského lékaře, ba dokonce i na rektora Karlo-Ferdinandovy univerzity, a navíc, obdařen mužným šarmem a hudebním nadáním, se dokázal suverénně pohybovat v prostředí šlechtických salonů, okouzlovat krásné dámy a získávat přátelství osobností z uměleckého světa. Zároveň ale nikdy neztratil ze zřetele svět lidské bídy a nemoci a jako dlouholetý ředitel nemocnice milosrdných bratří vynakládal mnoho sil na zmírňování lidského utrpení a pomoc potřebným. (patro.cz)

Monografie se zabývá vznikem a vývojem nejstarší sokolské jednoty na Moravě. Popisuje složité počátky rodícího se sokolského hnutí v poněmčelém prostředí, kde docházelo k mnohem větším třenicím a animozitám, limitujícím rozvoj české tělovýchovy. Před námi tak vyrůstá obraz daleko složitější, než jaký existuje ve vědomí široké veřejnosti. Autorka analyzuje význam a úlohu tělesné výchovy a sportu v českém emancipačním hnutí a zároveň ve svém výkladu nabízí pohled do společenských, ideových a politických dějů "moravského Manchesteru" v 19. a 20. století (kniha zahrnuje časové období od 60. let 19. století do roku 1938). Tematiku dokreslují fotografie a citace z dobových materiálů. (patro.cz)

Svazek autorsky navazuje na předchozí díl. V první části líčí důsledky husitské revoluce a v širokých evropských souvislostech přibližuje dramatické pokračování husitského zápasu, vedeného Jiřím Poděbradským. Pozornost přitom zaměřuje jak na kališnickou, tak na katolickou složku obyvatelstva korunních zemí. Druhá část se zabývá vznikem a prvním obdobím existence českého stavovského státu až do nástupu Habsburků s důrazem na dílo poválečné hospodářské obnovy i na politické soupeření mezi královskými městy a šlechtou. Ucelené kapitoly jsou věnovány kultuře doby husitské, počátkům humanismu a náboženskému životu. Problematiku dějin umění „dlouhého“ 15. století objevně zpracovala Milena Bartlová. (patro.cz)

Druhý svazek čtvrtého dílu velké historiografické práce. Tento díl je věnován čtrnáctému století, které bychom mohli s jistou nadsázkou nazvat stoletím lucemburským, dobou vlády Jana Slepého, Karla I. (IV.) a první polovinu panování Václava IV. Byla to doba největšího mocenského a územního rozmachu v dějinách zemí Koruny české. Politický, ale i kulturní a společenský význam této epochy si vyžádal mimořádný rozsah tohoto dílu, který přiměl nakladatele vydat jej v podobě dvou svazků. (patro.cz)

eBook:,Základní učebnice dějin sportu se zabývá historickými etapami tělesné kultury v minulosti od antiky po vznik moderních sportů. Vedle světové historie tělesné výchovy se publikace podrobně zabývá dějinami sportu v Československu, a to jak v období první republiky, za 2. světové války, v poválečném období i v časech komunistické totality. Zvláštní hodnotu mají závěrečné kapitoly reflektující vývoj tělesné výchovy a sportu v České republice v posledních dvou dekádách – jde o jedno z prvních ucelených zpracování této epochy. (knihydobrovsky.cz)

Druhý svazek čtvrtého dílu velké historiografické práce. Tento díl je věnován čtrnáctému století, které bychom mohli s jistou nadsázkou nazvat stoletím lucemburským, dobou vlády Jana Slepého, Karla I. (IV.) a první polovinu panování Václava IV. Byla to doba největšího mocenského a územního rozmachu v dějinách zemí Koruny české. Politický, ale i kulturní a společenský význam této epochy si vyžádal mimořádný rozsah tohoto dílu, který přiměl nakladatele vydat jej v podobě dvou svazků. Tento svazek je věnován především kulturním dějinám tohoto období. (knihydobrovsky.cz)

Monografie se zabývá vznikem a vývojem nejstarší sokolské jednoty na Moravě. Popisuje složité počátky rodícího se sokolského hnutí v poněmčelém prostředí, kde docházelo k mnohem větším třenicím a animozitám, limitujícím rozvoj české tělovýchovy. Před námi tak vyrůstá obraz daleko složitější, než jaký existuje ve vědomí široké veřejnosti. Autorka analyzuje význam a úlohu tělesné výchovy a sportu v českém emancipačním hnutí a zároveň ve svém výkladu nabízí pohled do společenských, ideových a politických dějů „moravského Manchesteru“ v 19. a 20. století (kniha zahrnuje časové období od 60. let 19. století do roku 1938). Tematiku dokreslují fotografie a citace z dobových materiálů. (knihydobrovsky.cz)

Nezvyčajná kniha, ktorú napísali obrázky. Mysteriózny príbeh muža, ktorého okolnosti vtiahnu do cudzích životov, aby o tom priniesol svedectvo cez autora tejto prózy. Je ním skutočne D. H.? Alebo ghostwriter Person? Či pacient psychiatrie Tibor Kucan? Čítajte román o neviditeľných veciach nášho sveta, kde jediným východiskom je tvorivosť. Nechajte sa viesť labyrintom, v ktorom sa pokojne môže stretnúť Richard Brautigan s dávnym židovským pisárom či Kurtom Cobainom. Daniel Hevier prináša pútavé rozprávanie s mnohými kultúrnymi odkazmi a vlastným výtvarným sprievodom na spôsob stredovekých iluminovaných rukopisov. Ako sám hovorí, preňho sa touto knihou nič nekončí, iba začína. A pre vás? Vydanie podporilo Ministerstvo kultúry SR. (patro.cz)

Nezvyčajná kniha, ktorú napísali obrázky. Mysteriózny príbeh muža, ktorého okolnosti vtiahnu do cudzích životov, aby o tom priniesol svedectvo cez autora tejto prózy. Je ním skutočne D. H.? Alebo ghostwriter Person? Či pacient psychiatrie Tibor Kucan? Čítajte román o neviditeľných veciach nášho sveta, kde jediným východiskom je tvorivosť. Nechajte sa viesť labyrintom, v ktorom sa pokojne môže stretnúť Richard Brautigan s dávnym židovským pisárom či Kurtom Cobainom. Daniel Hevier prináša pútavé rozprávanie s mnohými kultúrnymi odkazmi a vlastným výtvarným sprievodom na spôsob stredovekých iluminovaných rukopisov. Ako sám hovorí, preňho sa touto knihou nič nekončí, iba začína. A pre vás? Vydanie podporilo Ministerstvo kultúry SR. (knihydobrovsky.cz)

Školský dejepisný atlas je určený najmä pre žiakov základných a stredných škôl, ale je vhodný i pre ostatných záujemcov o svetové i národné dejiny. Na 104 mapách prehľadne zobrazuje predovšetkým vývoj politickej mapy Európy a sveta od najstarších čias až do súčasnosti. Okrem vývoja štátov však zachytáva i významné momenty z vývoja hospodárstva, či šírenia náboženstiev. Mapy sú zoradené približne chronologicky tak, aby sa striedali svetové a národné dejiny vo vzájomných súvislostiach. Mapy dopĺňa množstvo obrázkov s krátkymi popismi, ktoré približujú jednotlivé mapované obdobia a niektoré významné udalosti zachytené na mapách. Orientáciu v čase uľahčujú časové osi a farebné okraje strán. Hoci ide o dejepisný atlas, je maximálne aktuálny nielen pokiaľ ide o spracovanie starších období, no predovšetkým v spracovaní najaktuálnejších udalostí súčasnosti – obsahuje viacero dosiaľ nepublikovaných máp týkajúcich sa vojnových migrácií v Európe, vojny na Ukrajine, či vývoja európskej integrácie, preto je vhodným doplnkom i k štúdiu iných spoločenských vied okrem histórie. (knihydobrovsky.cz)

Svazek autorsky navazuje na předchozí díl. V první části líčí důsledky husitské revoluce a v širokých evropských souvislostech přibližuje dramatické pokračování husitského zápasu, vedeného Jiřím Poděbradským. Pozornost přitom zaměřuje jak na kališnickou, tak na katolickou složku obyvatelstva korunních zemí. Druhá část se zabývá vznikem a prvním obdobím existence českého stavovského státu až do nástupu Habsburků s důrazem na dílo poválečné hospodářské obnovy i na politické soupeření mezi královskými městy a šlechtou. Ucelené kapitoly jsou věnovány kultuře doby husitské, počátkům humanismu a náboženskému životu. Problematiku dějin umění „dlouhého“ 15. století objevně zpracovala Milena Bartlová. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha na CD - autor Barbora Haplová; čte Tereza Dočkalová Úžasná dobrodružství desetileté Vladany, která se stala intergalaktickou strážkyní a spolu s kolegou a kamarádem Prasopsem se z malé planetky Zeměmě vydala do vesmíru. To musíte slyšet! Vypráví Tereza Dočkalová Komplet obsahuje CD: Vladana a Prasopes 1 Vladana a Prasopes 2 Vladana a Prasopes 3 (alza.cz)

Dalších pět příběhů slavných pišliků - dřevěných figurek - kteří ožívají v pokojíčku Jáchyma a jeho sester. Co tentokrát provede Jalda, Líkas, Feďuša a Gemilka? Budou cestovat, střílet z praku, vyrábět periskop a samozřejmě zase polezou na půdu za Prdlefucem... (knihydobrovsky.cz)

Kniha volně navazuje na třísvazkový soubor Dějiny nábytkového umění od Františka Cimburka a kol. (Argo 1995-1996). Přináší informace o vývoji a proměnách nábytkové tvorby v Evropě a v zámoří (USA) ve druhé polovině 19. století a ve století dvacátém, až do nedávné minulosti (80. léta), s důrazem na specifičnosti vývoje v českých zemích. Textová část je doplněna černobílými a barevnými fotografiemi a reprodukcemi nábytkových předmětů z majetku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a jiných českých i zahraničních institucí a soukromníků. (knihydobrovsky.cz)

Monografie přináší přehled o vývoji psychologie v českém a slovenském prostředí od prvopočátků po současnost. Hlavní pozornost je zaměřena na vývoj jednotlivých psychologických oborů ve 20. století.Podstatná část práce je věnována základním psychologickým kategoriím (vnímání, pozornost, paměť, myšlení, emoce, vůle a motivace, osobnost) a významným představitelům oboru. Druhé, přepracované vydání knihy Malé dějiny české a středoevropské psychologie je určeno zejména studentům psychologie a zájemcům o tento vědní obor. (knihydobrovsky.cz)

Průvodce anglickou gramatikou přehledně a komplexně shrnuje anglickou gramatiku na úrovni „středně pokročilý“ až „pokročilý“. Kniha je rozdělena na tři hlavní části. První a zároveň největší část, morfologie, se věnuje jednotlivým slovním druhům. Druhá, menší část, rozebírá hlavní otázky týkající se syntaxe. Třetí část pak tvoří přílohy, v nichž jsou uvedeny nejčastější slovesné a předložkové vazby a nepravidelná slovesa. Publikace se snaží maximálně využít srovnávací metody, porovnává tedy především rozdílné použití jednotlivých gramatických jevů v angličtině. Nezapomíná však ani uvádět tyto jevy do protikladu s češtinou. Tento průvodce je tak určen všem, kdo si chtějí dosavadní znalosti anglické gramatiky utřídit a zároveň prohloubit. (patro.cz)

Audiokniha na CD - autor Barbora Haplová; čte Tereza Dočkalová Co se stane, když se desetiletá holčička rozhodne být intergalaktickou strážkyní? Vladana pochází z malé planetky Zeměmě (nepovedené kopie naší Země), právě ukončila školu a je tím pádem vlastně dospělá. Má tedy nejvyšší čas, aby zažila nějaké pořádné dobrodružství. Poslechněte si sci-fi seriál o útěku z domova, vzpouře strojů a přátelství s jedním zvláštním kouzelným zvířetem. TAKŽE. Je mi 10 a jsem ze Zeměmě. Asi o tom nemáte ani páru, ale Zeměmě je malá planetka, která vznikla, když se někdo kdysi dávno pokusil okopírovat vaši Zemi. Úplně se to ale nepovedlo, a proto je Zeměmě poloviční, takže i den i noc jsou poloviční, ale lidi, zvířata i všecko ostatní je stejně velký. Moje dobrodružství začalo na konci třetí třídy, když jsem dostala svoje úplně poslední vysvědčení. U nás chodíme do školy od 7 do 10 let a od 10 do 30 zase do práce, takže jsem konečně skončila školu, kde už jsme se stejně... (alza.cz)

Audiokniha MP3 - Co se stane, když se desetiletá holčička rozhodne být intergalaktickou strážkyní? Co se stane, když se desetiletá holčička rozhodne být intergalaktickou strážkyní?Vladana pochází z malé planetky Zeměmě (nepovedené kopie naší Země), právě ukončila školu a je tím pádem vlastně dospělá. Má tedy nejvyšší čas, aby zažila nějaké pořádné dobrodružství. Poslechněte si sci-fi seriál o útěku z domova, vzpouře strojů a přátelství s jedním zvláštním kouzelným zvířetem. (alza.cz)

Kolektiv historiků z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze sleduje politické dějiny SSSR v kontextu porevolučních ekonomických a sociálních změn. Odlišně od tradiční historiografie pojímá příčiny a povahu ruské revoluce a sociálního vrstvení, které z ní vzešlo. Klade důraz na nesoulad vývoje průmyslu a zemědělství a na vliv mezinárodní izolace SSSR. Nově hodnotí role Lenina, Trockého, Rykova i Stalina. Věnuje se podrobně motivům a povaze Stalinova teroru a sleduje příčiny nezdarů SSSR v prvním období války i složitost jeho vztahů se spojenci. Vítězství ve válce podle autorů etablovalo SSSR jako velmoc, nedovršená průmyslová a civilizační revoluce a enormní válečné ztráty ji však proměnily v militarizovanou soustavu, neschopnou překonat své deficity. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Monografie přináší přehled o vývoji psychologie v českém a slovenském prostředí od prvopočátků po současnost. Hlavní pozornost je zaměřena na vývoj jednotlivých psychologických oborů ve 20. století. Podstatná část práce je věnována základním psychologickým kategoriím (vnímání, pozornost, paměť, myšlení, emoce, vůle a motivace, osobnost) a významným představitelům oboru. Druhé, přepracované vydání knihy Malé dějiny české a středoevropské psychologie je určeno zejména studentům psychologie a zájemcům o tento vědní obor. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - Další dobrodružství desetileté Vladany, která se stala intergalaktickou strážkyní a spolu s kolegou a kamarádem Prasopsem se z malé planetky Zeměmě vydala do vesmíru. - autor Barbora Haplová, čte Tereza Dočkalová Další dobrodružství desetileté Vladany, která se stala intergalaktickou strážkyníVladana spolu s kolegou a kamarádem Prasopsem se z malé planetky Zeměmě vydala do vesmíru. Tentokrát potkají i Prasopsici!TAKŽE. Je mi 10 a jsem ze Zeměmě. Asi o tom nemáte ani páru, ale Zeměmě je malá planetka, která vznikla, když se někdo kdysi dávno pokusil okopírovat vaši Zemi. Úplně se to ale nepovedlo a proto je Zeměmě poloviční, takže i den i noc jsou poloviční, ale lidi, zvířata i všecko ostatní je stejně velký.Moje dobrodružství začalo na konci třetí třídy, když jsem dostala svoje úplně poslední vysvědčení. U nás chodíme do školy od 7 do 10 let a od 10 do 30 zase do práce, takže jsem konečně skončila školu, kde už jsme se stejně nic novýho neučili? (alza.cz)