Čtení o otokaru březinovi - josef vojvodík, michal topor

Antologie představuje Otokara Březinu - jednoho z nejvýznamnějších básníků české moderní poezie - prizmatem kritické reflexe jeho rozsahem nevelkého, dosahem však zcela zásadního díla. Výbor ohlasů, kritik a výkladů sleduje a ukazuje, jak se recepce a tím i obraz básníka vyvíjely a proměňovaly. Těžiště antologie spočívá v letech 1896-1968. Čtení o Otokaru Březinovi je rozděleno do sedmi bloků. Jejich časové a obsahové vymezení je dáno vnějšími okolnostmi, analogicky k rozhodnutí vstoupit volbou textů i do širokého pole březinovských textů, jež mají převážně povahu spíše příležitostnou, vyznavačskou, ba obdivnou. První blok sleduje období 1895-1903, tedy kritický ohlas provázející vydání pěti Březinových básnických cyklů (1895-1901) a knihy esejů Hudba pramenů (1903). Jádrem druhého bloku jsou texty napsané u příležitosti Březinových čtyřicátin (1908) a prvního souborného vydání Březinových básnických spisů v roce 1913. Třetí blok tvoří stati Otokara Fischera (1918) a Arna Nováka (1919), vzniklé jednak u příležitosti Březinových padesátin (1918), a tedy krátce před koncem první světové války, jednak v dotyku s vyhlášením samostatné Československé republiky. Rámec čtvrtého bloku tvoří Březinovy šedesátiny v desátém roce republiky, provázené udělením tzv. velké Státní ceny, setkáním s T. G. Masarykem v Jaroměřicích nad Rokytnou (13. 6. 1928) a dalšími oslavami básníkova jubilea. Pátý blok obsahuje vybrané reakce na Březinovo úmrtí a následující šestý blok polemiky týkající se Březinova "obrazu", především v provokativním Mém svědectví o Otokaru Březinovi Jakuba Demla (1931), a další texty o Březinovi z třicátých let. Závěrečný sedmý blok v trojici článků z let 1949-1968 naznačuje poválečné fasety rozumění Březinovu dílu. (knihydobrovsky.cz)

Antologie představuje Otokara Březinu – jednoho z nejvýznamnějších básníků české moderní poezie – prizmatem kritické reflexe jeho rozsahem nevelkého, dosahem však zcela zásadního díla. Výbor ohlasů, kritik a výkladů sleduje a ukazuje, jak se recepce a tím i obraz básníka vyvíjely a proměňovaly. Těžiště antologie spočívá v letech 1896–1968. Čtení o Otokaru Březinovi je rozděleno do sedmi bloků. Jejich časové a obsahové vymezení je dáno vnějšími okolnostmi, analogicky k rozhodnutí vstoupit volbou textů i do širokého pole březinovských textů, jež mají převážně povahu spíše příležitostnou, vyznavačskou, ba obdivnou. První blok sleduje období 1895–1903, tedy kritický ohlas provázející vydání pěti Březinových básnických cyklů (1895–1901) a knihy esejů Hudba pramenů (1903). Jádrem druhého bloku jsou texty napsané u příležitosti Březinových čtyřicátin (1908) a prvního souborného vydání Březinových básnických spisů v roce 1913. Třetí blok tvoří stati Otokara Fischera (1918) a Arna Nováka (1919), vzniklé jednak u příležitosti Březinových padesátin (1918), a tedy krátce před koncem první světové války, jednak v dotyku s vyhlášením samostatné Československé republiky. Rámec čtvrtého bloku tvoří Březinovy šedesátiny v desátém roce republiky, provázené udělením tzv. velké Státní ceny, setkáním s T. G. Masarykem v Jaroměřicích nad Rokytnou (13. 6. 1928) a dalšími oslavami básníkova jubilea. Pátý blok obsahuje vybrané reakce na Březinovo úmrtí a následující šestý blok polemiky týkající se Březinova „obrazu“, především v provokativním Mém svědectví o Otokaru Březinovi Jakuba Demla (1931), a další texty o Březinovi z třicátých let. Závěrečný sedmý blok v trojici článků z let 1949–1968 naznačuje poválečné fasety rozumění Březinovu dílu (patro.cz)

Kniha - autor Michal Topor; Josef Vojvodík, 312 stran, česky, Brožovaná bez přebalu lesklá - autor Michal Topor; Josef Vojvodík, 312 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Antologie představuje Otokara Březinu – jednoho z nejvýznamnějších básníků české moderní poezie – prizmatem kritické reflexe jeho rozsahem nevelkého, dosahem však zcela zásadního díla. Výbor ohlasů, kritik a výkladů sleduje a ukazuje, jak se recepce a tím i obraz básníka vyvíjely a proměňovaly. Těžiště antologie spočívá v letech 1896–1968. Čtení o Otokaru Březinovi je rozděleno do sedmi bloků. Jejich časové a obsahové vymezení je dáno vnějšími okolnostmi, analogicky k rozhodnutí vstoupit volbou textů i do širokého pole březinovských textů, jež mají převážně povahu spíše příležitostnou, vyznavačskou, ba obdivnou. První blok sleduje období 1895–1903, tedy kritický ohlas provázející vydání pěti Březinových básnických cyklů (1895–1901) a knihy esejů Hudba pramenů (1903). Jádrem druhého bloku... (alza.cz)

Kniha o Otokaru Březinovi přináší reprezentativní soubor dosud převážně jen časopisecky uveřejněných a dnes už mnohdy zapomenutých studií katolicky orientovaného literárního kritika, historika a básníka Miloše Dvořáka. Ten se narodil roku 1901 v Jasenici u Náměště nad Oslavou. Po studiu češtiny a francouzštiny na Filozofické fakultě UK učil postupně na gymnáziích v Nitře a Třebíči. V rámci své badatelské praxe věnoval pozornost zejména tvorbě Otokara Březiny, Jakuba Demla a Jana Zahradníčka. Vedle domácích autorů se však zabýval také francouzskou literaturou. Své články a recenze publikoval ve Tvaru, Akordu, Listech pro umění a kritiku i dalších časopisech. Už v době vysokoškolských studií vydal významnou studii Tradice díla Otokara Březiny. Zemřel v Náměstí nad Oslavou 26. července 1971. Předložené studie se týkají Otokara Březiny - pro Dvořáka nejvýznamějšího autora a zároven i jeho osobního přítele. Kniha zahrnuje březinovské studie vzniklé mezi lety 1919 až 1970, navíc je doplněna o několik statí a recenzí, které editor Ladislav Soldán získal z rodinné pozůstalosti a jež jsou uveřejněny vůbec poprvé. (knihydobrovsky.cz)

Kniha ukazuje básníka Jaroslava Vrchlického z perspektivy tázání po životnosti díla, jak byla sledována v kritické rozpravě v prvních čtyřiceti letech 20. století - zčásti už za života autorova. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém je uvedeno studií, která provádí po debatách o básníkově tvorbě od sedmdesátých let 19. století až po poválečnou literárněhistorickou produkci (často schematizující začleňování básníkova odkazu do aktuálního kánonu) a moderní básnické výbory z jeho díla. Antologie přináší jak texty podrývající roli a význam Jaroslava Vrchlického pro "dnešek" (Viktor Dyk, J. S. Machar), tak pokusy o jeho kritickou rehabilitaci, vyzdvižení živých uměleckých hodnot jeho díla (Arnošt Procházka, Arne Novák, Josef Hora). Zastoupeny jsou rovněž hlasy odmítající pietní přístup k mrtvému klasikovi a požadující kritický, velmi výběrový přístup k jeho dílu, jenž by napomohl oživení mizivého zájmu o básníka (F. X. Šalda, Pavel Eisner, S. K. Neumann). Antologie zahrnuje konečně i zhodnocení díla Jaroslava Vrchlického v jeho lyrických vrcholech (Pavel Fraenkl) i jako celku (F. X. Šalda, Vojtěch Jirát) v širších souvislostech literárněhistorických. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém ukazuje na sporech o odkaz nejproduktivnějšího a nejctěnějšího českého básníka možné příčiny skutečnosti, že Vrchlický nebyl za svého života ani po něm přijímán širokými vrstvami, nebyl čten (populární komedie Noc na Karlštejně představuje přitom v jeho jinak vesměs náročně koncipovaném díle výjimku). Z jeho rozsáhlého lyrického, epického a dramatického díla jsou jako živé vybírány jen básnické zlomky, což však historický význam Jaroslava Vrchlického v dějinách české literatury nijak neumenšuje. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém tak naznačuje cestu k poznání básníka, jehož nelze minout. Úvodní studie editora Michala Topora představuje literárněkritickou i literárněhistorickou recepci díla Jaroslava Vrchlického od doby jeho působení až do dnešních dnů. Kniha zahrnuje obsáhlou chronologicky pořádanou bibliografii literatury o Jaroslavu Vrchlickém. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michal Topor. (knihydobrovsky.cz)

Antologie ČTENÍ O IVANU OLBRACHTOVI s podtitulem Mezi estetikou a politikou transgrese je chronologicky komponovaným souborem textů reflektujících literární dráhu Ivana Olbrachta, záběrem se omezuje na léta 1913-1962. Počínaje knižním debutem - prozaickým triptychem O zlých samotářích - provázel Olbrachtovy práce respekt recenzentů, ti se přitom museli opakovaně vyrovnávat s nestálostí žánrového řešení i zacílení (Arne Novák psal nad prózou Anna proletářka o Olbrachtovi jako o "básníku, jehož vývoj nás od Zlých samotářů udržoval v napětí"), takřka tak pokaždé jako by nanovo stanuli před nutností pojmenovat to, kým Olbracht je, zkoušejíce zároveň složitě v této diskontinuitě rozkrývat prvky bytostné, trvalejší povahy. Antologie umožňuje Olbrachtovo dílo nahlédnout v postupné celistvosti a zároveň nejednoznačnosti, utvářené právě i časností a mnohostí zastoupených kritických perspektiv. Její úvodní oddíl soustředí texty reprezentující podoby kritické konkretizace čtyř prvních knih Olbrachtových: povídkového souboru O zlých samotářích, prózy Žalář nejtemnější, předválečné aktovky Pátý akt a románu O podivném přátelství herce Jesenia. Oddíl druhý umožňuje nahlédnout diskuse, ba rozepře nad Olbrachtovými vystoupeními, spjatými s jeho fascinací ruským příkladem a službou komunistické perspektivě - ať už šlo o reflexe jeho Obrazů ze soudobého Ruska či - několik let nato - o konfrontace s knižním souborem Devíti veselých povídek z Rakouska a republiky a prózou Anna proletářku. Oddíl Mříže, hory sleduje nejprve odezvu prózy Zamřížované zrcadlo, následně pak rozpravu provázející trojici knih s podkarpatským podnětem; co do geografického zázemí se k této sérii de facto přimykají i dva texty utvářející oddíl Golet. Závěrečná část antologie - nazvaná Ztracen a nalézán v říši budovaného socialismu - v příkladech představuje způsoby traktování Olbrachtova zjevu v poválečných podmínkách; završuje ji triptych textů J. Opelíka, M. Jungmanna a J. Honzíka z počátku šedesátých let, takto dokladů snahy o oživující četbu a pojetí jeho díla. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha ukazuje básníka Jaroslava Vrchlického z perspektivy tázání po životnosti díla, jak byla sledována v kritické rozpravě v prvních čtyřiceti letech 20. století – zčásti už za života autorova. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém je uvedeno studií, která provádí po debatách o básníkově tvorbě od sedmdesátých let 19. století až po poválečnou literárněhistorickou produkci (často schematizující začleňování básníkova odkazu do aktuálního kánonu) a moderní básnické výbory z jeho díla. Antologie přináší jak texty podrývající roli a význam Jaroslava Vrchlického pro „dnešek“ (Viktor Dyk, J. S. Machar), tak pokusy o jeho kritickou rehabilitaci, vyzdvižení živých uměleckých hodnot jeho díla (Arnošt Procházka, Arne Novák, Josef Hora). Zastoupeny jsou rovněž hlasy odmítající pietní přístup k mrtvému klasikovi a požadující kritický, velmi výběrový přístup k jeho dílu, jenž by napomohl oživení mizivého zájmu o básníka (F. X. Šalda, Pavel Eisner, S. K. Neumann). Antologie zahrnuje konečně i zhodnocení díla Jaroslava Vrchlického v jeho lyrických vrcholech (Pavel Fraenkl) i jako celku (F. X. Šalda, Vojtěch Jirát) v širších souvislostech literárněhistorických. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém ukazuje na sporech o odkaz nejproduktivnějšího a nejctěnějšího českého básníka možné příčiny skutečnosti, že Vrchlický nebyl za svého života ani po něm přijímán širokými vrstvami, nebyl čten (populární komedie Noc na Karlštejně představuje přitom v jeho jinak vesměs náročně koncipovaném díle výjimku). Z jeho rozsáhlého lyrického, epického a dramatického díla jsou jako živé vybírány jen básnické zlomky, což však historický význam Jaroslava Vrchlického v dějinách české literatury nijak neumenšuje. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém tak naznačuje cestu k poznání básníka, jehož nelze minout. Úvodní studie editora Michala Topora představuje literárněkritickou i literárněhistorickou recepci díla Jaroslava Vrchlického od doby jeho působení až do dnešních dnů. Kniha zahrnuje obsáhlou chronologicky pořádanou bibliografii literatury o Jaroslavu Vrchlickém. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michal Topor. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Jan Zahradníček. Čtení o básníkovi z let 1930–1960, tvořící pandán k monografii Jan Zahradníček. Poezie a skutečnost existence, je komponována jako komentovaná antologie textů, opírající se zpravidla o dva typy ohlasů – o soudobé kritiky a recenze a o korespondenci, v níž se odrážejí rozličné typy reakcí na básníkovo dílo. Z široké škály publicistických a korespondenčních textů jsou vybrány ty, které se podstatným způsobem vztahují k Zahradníčkově tvorbě a různorodým způsobem komentují jeho vznikající nebo publikované básnické, ale také esejistické a překladatelské dílo. Spolu s ukázkami kritických reakcí jsou v antologii využity citace z velkého množství dopisů adresovaných Janu Zahradníčkovi, v nichž se kdy vyskytla charakteristická zmínka o jeho básnickém, esejistickém či překladatelském díle. Třetí rovinu, jež dotváří kompozici předkládané antologie, představují ediční komentáře, které jednak osvětlují některé méně známé souvislosti zmiňované v textech, jednak slouží jako prostor pro výklad některých důležitých biografických a dobových literárních, kulturních i společensko-politických souvislostí v době Zahradníčkova aktivního uměleckého působení. V rámci těchto edičních komentářů jsou rovněž hojně citovány úryvky ze Zahradníčkových dopisů, v nichž básník odpovídá či jinak reaguje na podněty vzešlé z kritik či z došlých dopisů a prozrazuje určité své osobnostní rozpoložení či stanovisko.Cílem zde totiž v neposlední řadě bylo, aby sled těchto komentářů vytvořil rámec pro zachycení podstatných okolností Zahradníčkovy umělecké biografie. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Jan Zahradníček. Čtení o básníkovi z let 1930–1960, tvořící pandán k monografii Jan Zahradníček. Poezie a skutečnost existence, je komponována jako komentovaná antologie textů, opírající se zpravidla o dva typy ohlasů – o soudobé kritiky a recenze a o korespondenci, v níž se odrážejí rozličné typy reakcí na básníkovo dílo. Z široké škály publicistických a korespondenčních textů jsou vybrány ty, které se podstatným způsobem vztahují k Zahradníčkově tvorbě a různorodým způsobem komentují jeho vznikající nebo publikované básnické, ale také esejistické a překladatelské dílo. Spolu s ukázkami kritických reakcí jsou v antologii využity citace z velkého množství dopisů adresovaných Janu Zahradníčkovi, v nichž se kdy vyskytla charakteristická zmínka o jeho básnickém, esejistickém či překladatelském díle. Třetí rovinu, jež dotváří kompozici předkládané antologie, představují ediční komentáře, které jednak osvětlují některé méně známé souvislosti zmiňované v textech, jednak slouží jako prostor pro výklad některých důležitých biografických a dobových literárních, kulturních i společensko-politických souvislostí v době Zahradníčkova aktivního uměleckého působení. V rámci těchto edičních komentářů jsou rovněž hojně citovány úryvky ze Zahradníčkových dopisů, v nichž básník odpovídá či jinak reaguje na podněty vzešlé z kritik či z došlých dopisů a prozrazuje určité své osobnostní rozpoložení či stanovisko. Cílem zde totiž v neposlední řadě bylo, aby sled těchto komentářů vytvořil rámec pro zachycení podstatných okolností Zahradníčkovy umělecké biografie. (patro.cz)

Kniha Berlínské epizody mapuje prostřednictvím dosud nezpracovaných a v naprosté většině nepublikovaných archivních materiálů (univerzitních matrik, korespondencí, zápisků apod.) berlínské cesty a pobyty česky i německy mluvících studentů a badatelů pocházejících z Čech a Moravy. Právě díky jejich svědectvím přináší zásadní informace k poznání základů filologických oborů jak v českých zemích, tak v berlínském univerzitním prostředí, a to v době jejich zásadních proměn, hledání a nalézání moderních metodologických přístupů. Na poli filologicky založených disciplín přitahoval Berlín logicky v první řadě germanisty, resp. různě orientované filology zabývající se dějinami moderních jazyků a literatur (romanisty, slavisty) s podstatnými zájmy germanistickými. V chronologicky postupujícím výkladu zaměřeném na období 1878-1914 jsou představeny berlínské osudy a vazby jak osobností proslulých či občas připomínaných (např. Arne Nováka, Otokara Fischera, Arnošta Krause, Roberta Priebsche, Jana Krejčího, Isidora Pollaka, Aloise Musila, Františka Groha, Bedřicha Hrozného, Františka Lexy, Otakara Jirániho, Erharda Preissiga ad.), tak těch, jejichž dráhy dosud naprosto zůstávaly stranou pozornosti. Monografie jako celek je příspěvkem k dějinám jednotlivých vědních oborů, především filologie a literární historie. Množství dosud neznámých a nepublikovaných materiálů zpřístupňuje ve velkém rozsahu dalším badatelům a dává tak impulsy k dalšímu zkoumání. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha Berlínské epizody mapuje prostřednictvím dosud nezpracovaných a v naprosté většině nepublikovaných archivních materiálů (univerzitních matrik, korespondencí, zápisků apod.) berlínské cesty a pobyty česky i německy mluvících studentů a badatelů pocházejících z Čech a Moravy. Právě díky jejich svědectvím přináší zásadní informace k poznání základů filologických oborů jak v českých zemích, tak v berlínském univerzitním prostředí, a to v době jejich zásadních proměn, hledání a nalézání moderních metodologických přístupů. Na poli filologicky založených disciplín přitahoval Berlín logicky v první řadě germanisty, resp. různě orientované filology zabývající se dějinami moderních jazyků a literatur (romanisty, slavisty) s podstatnými zájmy germanistickými. V chronologicky postupujícím výkladu zaměřeném na období 1878–1914 jsou představeny berlínské osudy a vazby jak osobností proslulých či občas připomínaných (např. Arne Nováka, Otokara Fischera, Arnošta Krause, Roberta Priebsche, Jana Krejčího, Isidora Pollaka, Aloise Musila, Františka Groha, Bedřicha Hrozného, Františka Lexy, Otakara Jirániho, Erharda Preissiga ad.), tak těch, jejichž dráhy dosud naprosto zůstávaly stranou pozornosti. Monografie jako celek je příspěvkem k dějinám jednotlivých vědních oborů, především filologie a literární historie. Množství dosud neznámých a nepublikovaných materiálů zpřístupňuje ve velkém rozsahu dalším badatelům a dává tak impulsy k dalšímu zkoumání. (knihydobrovsky.cz)

Svazek Dopisů je komplementem k monografii Arne Laurin (1889-1945). Portrét novináře. Nejsou tu publikovány celé konvoluty dochovaných dopisů a vzkazů, jež Arnošt/Arne Lustig/Laurin adresoval té které osobě, nýbrž ty, jež bylo možné v nějakém ohledu číst jako specificky vyzařující, přibližující nebo - spíše - naznačující pozoruhodné prvky, fasety, polohy a souvislosti Laurinova působení či (řečová) gesta pro Laurinův způsob vykloněnosti do světa příznačná. V Laurinově případě jde přitom o komplex bohatě a inspirativně rozrušující meze oborově, institucionálně, státně, národnostně, politicky aj. definovatelných polí, co se týče proporcí a časování edice, odvíjí se od povahy klíčového pramenného rezervoáru - totiž rozsáhlé pozůstalosti Arneho Laurina dochované v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Zatímco období zhruba do poloviny dvacátých let je v tomto fondu dokumentováno bohatě, avšak výhradně v okruhu korespondence Lustigovi/Laurinovi adresované (nejednou spadající ještě do předválečných let), pro období následující (do roku 1936) lze navíc počítat s ne právě obvyklým korpusem kopií (průklepů) dopisů, jež Laurin (povětšinou, pravděpodobně) druhým odeslal. Hustotu poté střídá pramenná nouze: v ní se soubor dopisů spadajících do těchto let stává nutně leda chudým příbuzným zevrubné monografické sondy, rozkrývající rysy Laurinovy exilové existence. Speciální okolností je jazyk. Čeština a němčina Laurinovi byly rovnocennými živly, s některými partnery krom toho komunikoval francouzsky. Toto víceřečí je v edici zachováno: německé ani francouzské dopisy či úryvky z nich v rámci vysvětlivek nejsou přeloženy, čtenář je tak symbolicky ponechán napospas této stránce Laurinovy společenské situovanosti, zakotvené sice ponejvíce v Praze, de facto však - právě v korespondenčním styku - permanentně přeshraničné. (knihydobrovsky.cz)

Monografie je komplementem ke svazku Dopisů (ed. Michal Topor, 2019), je věnována dráze muže, jenž se narodil roku 1889 jako Arnošt/Ernst Lustig, v letech 1907–1916 se profiloval – pod různými pseudonymy (mj. jako Arne Laurin) – jako literární, výtvarný a divadelní kritik, překladatel, básník a prozaik, zprvu na stránkách periodik spjatých s prostředím studentského spolkového života, posléze zejména v českožidovském týdeníku Rozvoj, v jičínských Pokrokových listech, v satirických Kopřivách, dále v Samostatnosti, Národním obzoru, anarchistické Zádruze, Horkého Stopě, revui Divadlo, v deníku Národní politika, již během války v českožidovských Českých listech (resp. Českém listu). Přátelil se mj. s Jaroslavem Haškem či Egon Erwinem Kischem. Narukovat musel definitivně v roce 1916, zbytek války poté strávil jednak v maďarských lazaretech, v roce 1918 potom ve vídeňském Kriegspressequartieru jako redaktor časopisu Domov (a přímý podřízený Roberta Musila). V r. 1919 se Lustig stal zástupcem Bedřicha Hlaváče jakožto šéfredaktora deníku Tribuna (sedával v místnosti s F. Peroutkou), v závěru r. 1920 byl přizván k přípravě deníku Prager Presse, jejž nakonec v letech 1921–1938 řídil (od r. 1927 i z pozice redaktora zodpovědného, už i úředně jako Arne Laurin). V listopadu 1938 mu byla správní radou Orbisu vypovězena smlouva, v lednu 1939 zamířil do Francie, odtud lodí do New Yorku, s nímž byl – jak se ukázalo – spojen zbytek jeho dráhy a působení, zacíleného vedle podílu na provozu New Yorských listů především k organizaci mohutného zpravodajského archivu (pod střechou československého konzulátu). Urnu s popelem svého muže přivezla Olga Laurinová do Prahy počátkem r. 1946, byla uložena v hrobě na Olšanských hřbitovech. (knihydobrovsky.cz)

Kniha se věnuje dosud málo zpracovanému tématu avantgardy v poválečném Československu. Vedle teoretických kapitol, které zasazují pojem postavangardy do širšího kontextu, věnují autoři pozornost mj. činnosti postsurrealistických skupin kolem Karla Teiga a Vratislava Effenbergera i zvláštnímu, "alternativnímu" postavení avantgardy v reálném socialismu. Knihu doplňuje soubor textů z pracovního kolokvia věnovaného otázkám postavantgardy, překlad studie významného teoretika avantgardy Hala Fostera a obrazová příloha. (knihydobrovsky.cz)

Závěrečný svazek v rámci DJS asi nejpřekvapivějších knih - knih Seifertovy publicistiky - přináší tvorbu z bouřlivého období ze sklonku první a druhé republiky, omezenou a problematickou tvorbu válečnou (redaktor Národní práce) a následně z krátkého období poválečného, kdy Jaroslav Seifert pracuje i jako editor (časopis Kytice). Období po Únoru 1948 již básníkovu dlouholetou spolupráci s denním tiskem fakticky ukončuje, po letech odmlčení se teprve od druhé poloviny 50. let objevují nečetné veřejné projevy, jako např. vystoupení na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956). Významná je činnost v rehabilitační svazové komisi na konci let šedesátých, 1969 je Seifert zvolen předsedou Svazu českých spisovatelů. Normalizační léta ovšem opět znamenají oficiální odmlčení, Seifert je jedním ze signatářů Charty 77. Ostudou vládnoucího režimu zůstává, že i přes básníkovu čtenářskou popularitu a udělení Nobelovy ceny za literaturu (1984), umožňuje publikování jeho textů jen v omezené (např. nákladem) či rovnou cenzurované podobě. Svazek přináší i všechny příležitostné texty jako úvody ke knihám, novoročenky, otevřené dopisy. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Český literární fond a Města Kralupy nad Vltavou. (knihydobrovsky.cz)

Monografie o básnickém díle Jana Zahradníčka sleduje vlastně jediný problém, který by bylo možné formulovat následovně: Jak hluboko a jak intenzivně proniká básnické zření do skutečnosti světa a proměňuje ji v básnický obraz? A jak hluboko je básnická zkušenost zakotvena v našem světě? Na jedné straně je recepce Zahradníčkova díla poznamenána citelnou, bezmála padesátiletou cézurou (nepočítáme-li léta 1966–1969), kdy Zahradníčkovo jméno bylo vyškrtnuto z české literatury. Na druhé straně je právě tato mezera a absence možností výzvou k tomu, abychom si nad Zahradníčkovými básněmi položili několik – pro jeho dílo zásadních – poetologických otázek a pokusili se na ně odpovědět. Tvrdí-li počátkem 30. let F. X. Šalda, že je u Zahradníčka – z tehdy nejmladší české poezie – „nejvíc myšlenky a étosu“, můžeme se dále ptát, jakým způsobem koexistují v Zahradníčkově poezii nejen myšlenka a étos, ale také a především myšlenka a cit. Odtud vycházejí tři výchozí teze, které tvoří páteř monografie: 1) Zahradníčkova poetika je ve specifickém smyslu antropopoetikou, tedy poetikou s poeticko-antropologickými dispozicemi; 2) Zahradníčkova poezie je nejen světonázorově, ale také svými poetogenními strukturami spojená s náboženstvím, tedy konkrétně s katolickým křesťanstvím, jeho etikou a étosem, a je tedy také, jak se pokusíme ukázat, theo-poezií. A konečně 3) je také a zároveň, zvláště v poválečném období, politickou poezií. Výchozí teze jsou interpretačně rozvíjeny výklady širších literárně a uměleckohistorických, filozofických a estetických souvislostí a prostřednictvím analýzy konkrétních forem Zahradníčkova básnického díla. (knihydobrovsky.cz)

Kniha sleduje dosud zcela nezpracované a nezhodnocené téma "patosu" a "patetičnosti" v českém umění a umělecko-estetickém myšlení tzv. protektorátních let. V popředí stojí uvažování historika umění a teoretika umělecké skupiny "Sedm v říjnu" (1939-1941) Pavla Kropáčka (1915- 1943) a historičky a teoretičky umění Růženy Vackové (1901-1982), jejíž rozsáhlou monografi i Výtvarný projev v dramatickém umění (1948), kterou se podařilo vydat krátce před autorčiným zatčením a mnohaletých vězněním, možno považovat mj. za svým způsobem mimořádný příspěvek k teorii performativity. Uvažování o patosu je zde zároveň rekonstrukcí vztahu mezi estetickým a umělecko-historickým uvažováním o umění, rekonstrukcí afektivně-emocionální zkušenosti s uměním a (est)etickým postojem ve válečných letech, téměř v duchu aischylovského pathei mathos - učit se utrpením. (knihydobrovsky.cz)

Po Vyjmenovaných čteních o ledasčem přicházíme s další výjimečnou – obdobně koncipovanou – knížkou, která kromě spousty informací ze světa zvířat a rostlin přináší dětem ještě něco velmi důležitého navíc. Výběrem témat z pojmů, které bývají probírány v rámci výuky vyjmenovaných slov, získávají děti příležitost k mimovolnímu osvojení grafické podoby jednotlivých výrazů, a to tím, že v textu několikrát „zakopnou“ očima o zvýrazněná slova. Vizuální paměť je totiž u dětí velmi silně rozvinuta. A to ještě není vše, autor se coby zkušený pedagog pokouší podnítit děti k přemýšlení o sobě, o jazyce a o dění okolo nás. Kniha je sice určena dětem prvního stupně, ale zajisté si v ní mohou se zájmem počíst i děti starší. Každý text knihy provází celostránková umělecká ilustrace. U vyjmenovaných slov nám často nezbývá nic jiného, než si správné tvary slov zapamatovat. Jak? Tak jako si lidské tváře zapamatujeme tím, že je opakovaně vídáme, můžeme si stejným způsobem uložit do paměti podobu slov. Knížka přistupuje k výuce vyjmenovaných slov originálním didaktickým konceptem. Děti vidí vyjmenovaná slova ve všech podobách v krátkých zajímavých článcích, při jejichž četbě si mnohdy ani neuvědomují, že se učí. Kniha je určena k individuálnímu čtení, které může probíhat mimo jiné také v rámci školního vyučování, a to nejen v hodinách českého jazyka, ale také v přírodovědě. Rozvržení knihy do čtyřiceti dvou kapitolek koresponduje s počtem týdnů školního vyučování. Texty jednotlivých kapitolek nejsou záměrně členěny do odstavců, aby jednak nebylo narušováno soustředění dítěte, jednak aby byla ponechána volnost učitelům k jejich případnému dělení textu na kratší úseky podle aktuální potřeby. (knihydobrovsky.cz)

U vyjmenovaných slov nám často nezbývá nic jiného, než si správné tvary slov zapamatovat. Jak? Tak jako si lidské tváře zapamatujeme tím, že je opakovaně vídáme, můžeme si stejným způsobem uložit do paměti podobu slov. Knížka přistupuje k výuce vyjmenovaných slov originálním didaktickým konceptem. Děti vidí vyjmenovaná slova ve všech podobách v krátkých zajímavých článcích. (knihydobrovsky.cz)

Zajímavost této knihy spočívá v jejím způsobu zpracování vícero tematických oblastí. Na jedné straně předkládá dětským čtenářům místopisné informace formou turistického průvodce, včetně řady faktů z českých dějin a ze života lidí v dřívějších dobách. A na druhé straně se kniha zaměřuje na původ místních jmen, který děti často zajímá, a umožňuje jim tak proniknout trochu do zákonitostí pojmenovávání našich měst i vesnic. Vedle toho, jak název Vyjmenovaná čtení o vlasti napovídá, je tato kniha netradiční pomůckou k mimovolnému osvojení grafické podoby vybraných zeměpisných jmen, která jsou v jazykových příručkách řazena do okruhu vyjmenovaných slov. Tato zeměpisná jména jsou v textech totiž barevně zvýrazněna, takže dítě o ně při čtení několikrát očima „zakopne“, díky čemuž si jejich pravopis může lépe uložit do paměti. Každý text knihy provází celostránková umělecká ilustrace. Vyjmenovaná čtení o vlasti tvoří spolu s Vyjmenovanými čteními o přírodě a Vyjmenovanými čteními o ledasčem jedinečnou trojici knih, jež pojímají problematiku vyjmenovaných slov originálním způsobem. Kniha obsahuje 42 kapitolek. Pro 29 z nich byl určující výčet místních jmen uvedený v rámci vyjmenovaných slov v Pravidlech českého pravopisu. Těchto 29 slov (místních jmen) může být požadováno při přijímacích zkouškách na osmiletá gymnázia. Zbylá místní jména byla zvolena tak, aby byly zastoupeny všechny kraje České republiky. Kniha přistupuje k výuce vyjmenovaných slov originálním didaktickým konceptem. U vyjmenovaných slov nám totiž často nezbývá nic jiného, než si správné tvary slov zapamatovat. Jak? Tak jako si lidské tváře zapamatujeme tím, že je opakovaně vídáme, můžeme si stejným způsobem uložit do paměti podobu slov. Děti tedy v krátkých zajímavých článcích, tentokrát vlastivědně zaměřených, vidí vyjmenovaná slova v různých podobách, čímž si fixují jejich grafickou podobu. Kniha je určena k individuálnímu čtení, které může probíhat mimo jiné také v rámci školního vyučování, a to nejen v hodinách českého jazyka. Texty jednotlivých kapitolek nejsou záměrně členěny do odstavců, aby jednak nebylo narušováno soustředění dítěte, jednak aby byla ponechána volnost učitelům k jejich případnému dělení textu na kratší úseky podle aktuální potřeby. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Archívní záznam legendárního zábavného pořadu z roku 1977! Herec a komik Josef Hlinomaz byl diváky milovaným představitelem komediálních rolí v desítkách českých filmů (např. "Limonádový Joe","Čtyři vraždy stačí, drahoušku..."). Velkou oblibu u publika si získal také jako skvělý vypravěč v legendárním zájezdovém programu, ve kterém vystupoval společně s konferenciérem Michalem Herzánem. Nikdy nevydaný archívní záznam tohoto představení z roku 1977 obsahuje historky z natáčení mnoha filmů, vzpomínky na Vlastu Buriana, Jaroslava Štercla, Sašu Rašilova a další herecké kolegy v neopakovatelném podání Josefa Hlinomaze. (knihydobrovsky.cz)

Monografie Josef Dobrovský. Hungarista a ugrofinista se nezabývá pouze úzce jazykovými otázkami hungaristických a ugrofinistických studií zakladatele vědecké slavistiky a bohemistiky Josefa Dobrovského, nýbrž jeho celkovým vztahem k ugrofinským národům, zvláště k jejich jazyku a historii a kultuře. Autor vychází ze svého širšího kulturně-politického a kulturně-historického přístupu k hungaristice a ugrofinistice. Na rozdíl od jejich výlučně lingvistického pojetí v nich spatřuje obory, jež se zabývají jazykem, kulturou a dějinami ugrofinských národů, ať už v užším středoevropském rámci (hungaristika), anebo v širokém rámci eurasijském (ugrofinistika). (patro.cz)

Básnická skladba Josefa Škvoreckého Nezoufejte! vznikla v roce 1946, ve své době však nebyla publikována. Jde v pravém slova smyslu o generační výpověď celé jedné generace. Už do prvního zpěvu proniká realita poválečné Prahy, z níž chce básník zatím vidět to lepší, hezčí, nadějnější. Ovšem do dalších zpěvů svět roku 1946 vstoupí již "plným krokem". Únor 1948 se blíží. Byl by ochoten mluvčím "nového zítřka" dopřát sluchu, protiví se mu však davy, nebo spíš - řečeno dobovým slovníkem - masy, a vůbec nejpřesněji řečeno stáda. Sám by si přál být respektován ve své odlišnosti, ve své osobnosti, ve své jedinečnosti, jenže… (knihydobrovsky.cz)

Kniha - Koláž názorů, zmínek, odkazů a zamyšlení o Otokaru Březinovi pochází od lidí, kteří jsou i nejsou účastníky literárního života z Čech a ze světa, z různých oborů apod., a reagují neutrálně, vášnivě, pozitivně nebo negativně v dopisech, recenzích, vědeckých pojednáních, dedikacích atd. na tvorbu nebo život velkého básníka symbolismu. Nejde však o projekt, který by vznikl jen důkladnou rešerší v knihovnách. Pramenem je i korespondenční a ústní styk při každodenní komunikaci (také cestou obyčejné a elektronické pošty, faxu nebo třeba telefonního záznamníku). Původci březinovských výroků nebo reflexí jsou záměrně uváděni jen iniciálami, k jednotlivým zmínkám jsou ovšem připojeny zdroje, přičemž u orálních a epistolografických materiálů vzniká rozsáhlá geografická síť ukazující na Březinovu takřka planetární všudypřítomnost. Petr Holman nepředkládá čítanku o Otokaru Březinovi, ale výpověď o existenci nebo neexistenci hodnot, tvarů a vlastností březinovského... (alza.cz)

Půvabné, nadčasové ilustrace Josefa Lady doprovodil svými verši Michal Černík. Vydání v originální grafické úpravě přináší známé texty Josefa Lady, v nichž vzpomíná na své dětství v Hrusicích (Jak jsem zvonil poledne, jak jsme pekli brambory, Pohádka o narození Jezulátka), jak jej zažíval po celý rok. Atmosféra české idyly je prohloubena citlivými verši oblíbeného básníka Michala Černíka. Kniha je určena pro čtenáře od 6 let. (knihydobrovsky.cz)

Učebnice pomáhá upevňovat a rozvíjet čtenářské dovednosti. Obsahuje rozmanité kratší či delší texty různé obtížnosti z děl klasiků i současných autorů. Najdete zde pohádky, bajky, hádanky, vtipy, doplňovačky, skrývačky, půvabné verše i písničky. Trvalý zájem o tuto učebnici potvrzuje skutečnost, že se jedná již o třetí vydání. (patro.cz)

Ve vtipných a veselých příbězích této půvabné knížky jsou některá slova nahrazována obrázky Josefa Lady. Začínající čtenáři v ní mohou „číst“ sami a nečtenáři s dopomocí dospělých. Knížka napomůže k rozvoji čtenářských schopností, představivosti i k vyvozování souvislostí. (knihydobrovsky.cz)

Tento výbor z pohádkových ilustrací Josefa Lady, uspořádal a na motivy kreseb napsal texty (verše i pohádky) Michal Černík. Knihu připravil z lásky k J. Ladovi a s přesvědčením, že Ladovy obrázky dětí stále milují. Texty napsal malým i velkým pro radost a hezké chvíle! (patro.cz)

Monografie Josefa Dobrovského. Hungarista a ugrofinista se nezabývá pouze úzce jazykovými otázkami hungaristických a ugrofinistických studií zakladatele vědecké slavistiky a bohemistiky Josefa Dobrovského, nýbrž jeho celkovým vztahem k ugrofinským národům, zvláště k jejich jazyku a historii a kultuře. Autor vychází ze svého širšího kulturně-politického a kulturně-historického přístupu k hungaristice a ugrofinistice. Na rozdíl od jejich výlučně lingvistického pojetí v nich spatřuje obory, jež se zabývají jazykem, kulturou a dějinami ugrofinských národů, ať už v užším středoevropském rámci (hungaristika), anebo v širokém rámci eurasijském (ugrofinistika). (knihydobrovsky.cz)

Prožijte Vánoce s nádhernou knihou České Vánoce Josefa Lady. Neopakovatelná atmosféra Vánoc dýchne na malé i velké čtenáře z nezaměnitelných Ladových obrázků a rovněž prozaických i básnických textů předního českého poety Michala Černíka. (knihydobrovsky.cz)

Vybral a uspořádal Michal Bystrov Osmdesát let po smrti J. S. Machara se čtenářům poprvé dostává do rukou výbor z prakticky kompletní tvorby tohoto výrazného prozaika, básníka a politika. Ve více než sedmi desítkách vydaných publikací se jednomu z nejosobitějších českých autorů přelomu 19. a 20. století podařilo zachytit tragiku i komiku mnoha dramatických dekád: od rozpadu Rakouska-Uherska přes vznik samostatného československého státu až po rozčarování z vývoje první a druhé republiky. Význam J. S. M. jako suverénního mistra literárních portrétů a především jako ohnivého, neúplatného i nesmírně vtipného fejetonisty, komentátora a glosátora – s typicky zamračeným pohledem, železnou disciplínou, pečlivě formulovaným kodexem cti a přísnou dikcí, za níž se ovšem skrývá notná dávka humoru a empatie – dodnes přesahuje hranice tuzemské publicistiky. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka obsahuje verše zabývající se tématem krize lidské existence, plynutí času, rysů proměnlivosti i integrity jedince pokoušející se hledat opory ve světě, jehož konstantou je nejistota, dále vědomí smrtelnosti a obava z marnosti a zbytečnosti lidské činnosti. Básně také odrážejí pokus o postižení smyslu uměleckých projevů člověka, zejména literárních, výtvarných a hudebních, jako eventuální možnosti vzdoru vůči existenciální nejistotě. I z tohoto důvodu básně doplňují jako ilustrace obrazy významného českého surrealistického malíře Josefa Istlera, od jehož narození uplynulo nedávno 100 let. (knihydobrovsky.cz)

Neopakovatelná atmosféra Vánoc dýchne na malé i velké čtenáře z nezaměnitelných Ladových obrázků a rovněž z prozaických i básnických textů lidových, zlidovělých či autorských, které po mimořádném úspěchu u českých čtenářů míří i za čtenářem slovenským. Knihu do slovenštiny s ohromujícím citem pro jazyk přebásnil Ľubomír Feldek. (patro.cz)

Šerm je jednou z devíti sportovních disciplín, ve kterých se soutěžilo již na prvních novodobých letních olympijských hrách v Athénách v roce 1896. Díky šermu získaly Čechy vůbec první dvě olympijské medaile v celé historii novodobých her, a to na olympijských hrách v Londýně v roce 1908 pod vlajkou Království českého. Obě byly bronzové a zasloužila se o ně naše šavlová výprava. Šerm lze obecně rozdělit, když vynecháme asijské druhy bojového umění, na šerm sportovní a šerm historický (scénický a divadelní). Základem pro sportovní šerm se stala v průběhu 16. a 17. století tzv. francouzská škola. Ta převzala některé prvky od školy italské a zdokonalila je. Sportovní šerm je dnes celosvětově řízen Mezinárodní šermířskou federací, která byla založena v roce 1913 v Paříži evropskými šermířskými federacemi a kluby. Jedním z devíti zakladatelů byl tehdy i český šermířský klub RIEGEL, který působí v Praze nepřetržitě od roku 1902. Prvním impulsem pro vznik českého historického šermu byly ukázky sportovního, historického a divadelního šermu v září 1960 na nádvoří Vojenského historického muzea na Hradčanském náměstí realizované šermíři českého šermířského klubu RIEGEL. Jednalo se o propagaci sportovního šermu a současně o náborovou akci pro nováčky do šermířského klubu. Následně vznikla skupina historického šermu složená výhradně ze sportovních šermířů z několika pražských šermířských oddílů. Od roku 1962 začala skupina nárazově vystupovat s nacvičenými čísly na veřejnosti. První komponovaný pořad s názvem Mušketýři & bandité představila skupina v roce 1964 a zahájila tak pravidelné vystupování na nádvoří VHM pod patronací ÚDA. Skupina Mušketýři & bandité se tak stala první českou skupinou historického šermu v celé historii tohoto dnes velmi rozšířeného fenoménu. Ústřední postavou této knihy je můj otec a šermířský nestor Josef Šolc, který letos oslaví 85. narozeniny. Je více než 70 let členem českého šermířského klubu RIEGEL a současně byl dlouholetým stálým členem první české skupiny historického šermu Mušketýři & bandité, která ukončila svoji činnost po více než třicetipěti letech v roce 1997. (patro.cz)

Šerm je jednou z devíti sportovních disciplín, ve kterých se soutěžilo již na prvních novodobých letních olympijských hrách v Athénách v roce 1896. Díky šermu získaly Čechy vůbec první dvě olympijské medaile v celé historii novodobých her, a to na olympijských hrách v Londýně v roce 1908 pod vlajkou Království českého. Obě byly bronzové a zasloužila se o ně naše šavlová výprava. Šerm lze obecně rozdělit, když vynecháme asijské druhy bojového umění, na šerm sportovní a šerm historický (scénický a divadelní). Základem pro sportovní šerm se stala v průběhu 16. a 17. století tzv. francouzská škola. Ta převzala některé prvky od školy italské a zdokonalila je. Sportovní šerm je dnes celosvětově řízen Mezinárodní šermířskou federací, která byla založena v roce 1913 v Paříži evropskými šermířskými federacemi a kluby. Jedním z devíti zakladatelů byl tehdy i český šermířský klub RIEGEL, který působí v Praze nepřetržitě od roku 1902. Prvním impulsem pro vznik českého historického šermu byly ukázky sportovního, historického a divadelního šermu v září 1960 na nádvoří Vojenského historického muzea na Hradčanském náměstí realizované šermíři českého šermířského klubu RIEGEL. Jednalo se o propagaci sportovního šermu a současně o náborovou akci pro nováčky do šermířského klubu. Následně vznikla skupina historického šermu složená výhradně ze sportovních šermířů z několika pražských šermířských oddílů. Od roku 1962 začala skupina nárazově vystupovat s nacvičenými čísly na veřejnosti. První komponovaný pořad s názvem Mušketýři & bandité představila skupina v roce 1964 a zahájila tak pravidelné vystupování na nádvoří VHM pod patronací ÚDA. Skupina Mušketýři & bandité se tak stala první českou skupinou historického šermu v celé historii tohoto dnes velmi rozšířeného fenoménu. Ústřední postavou této knihy je můj otec a šermířský nestor Josef Šolc, který letos oslaví 85. narozeniny. Je více než 70 let členem českého šermířského klubu RIEGEL a současně byl dlouholetým stálým členem první české skupiny historického šermu Mušketýři & bandité, která ukončila svoji činnost po více než třicetipěti letech v roce 1997. (knihydobrovsky.cz)

Neopakovatelná atmosféra Vánoc dýchne na malé i velké čtenáře z nezaměnitelných Ladových obrázků a rovněž z prozaických i básnických textů lidových, zlidovělých či autorských, které po mimořádném úspěchu u českých čtenářů míří i za čtenářem slovenským. Knihu do slovenštiny s ohromujícím citem pro jazyk přebásnil Ľubomír Feldek. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Monografie Josef Dobrovský. Hungarista a ugrofinista se nezabývá pouze úzce jazykovými otázkami hungaristických a ugrofinistických studií zakladatele vědecké slavistiky a bohemistiky Josefa Dobrovského, nýbrž jeho celkovým vztahem k ugrofinským národům, zvláště k jejich jazyku a historii a kultuře. Autor monografie vychází ze svého širšího kulturně-politického a kulturně-historického přístupu k hungaristice a ugrofinistice. Na rozdíl od jejich výlučně lingvistického pojetí v nich spatřuje obory, jež se zabývají jazykem, kulturou a dějinami ugrofinských národů, ať už v užším středoevropském rámci (hungaristika), anebo v širokém rámci eurasijském (ugrofinistika). (knihydobrovsky.cz)

Páté vydání úspěšné knihy, která poprvé má v názvu jméno svého prvního editora prof. MUDr. Josefa Marka, DrSc. Tento odborný bestseller přináší přehled aktuálních farmakoterapeutických postupů v celé šíři interny a příbuzných oborů. Poslouží tedy jako referenční publikace nejen internistům, ale i širokému spektru odborníků, od praktických lékařů po specialisty v jednotlivých disciplínách vnitřního lékařství. Významné informace v ní naleznou také farmaceuti a lékárníci. A nejen oni: s ohledem na šíři záběru bude publikace vhodným zdrojem informací pro všechny jejich kolegy v praxi bez ohledu na odbornost i pro studenty v pre- i postgraduální přípravě.Minulá vydání publikace získala několik významných ocenění odborných společností a odborné lékařské veřejnosti.Tato vskutku legendární kniha by neměla chybět v knihovně žádného lékaře.Po boku prof. MUDr. Josefa Marka, DrSc., nově stanul jako druhý editor prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D.Knihu recenzovali prof. MUDr. Jan Švihovec, DrSc., a prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., FESC. (knihydobrovsky.cz)

Koláž názorů, zmínek, odkazů a zamyšlení o Otokaru Březinovi pochází od lidí, kteří jsou i nejsou účastníky literárního života z Čech a ze světa, z různých oborů apod., a reagují neutrálně, vášnivě, pozitivně nebo negativně v dopisech, recenzích, vědeckých pojednáních, dedikacích atd. na tvorbu nebo život velkého básníka symbolismu. Nejde však o projekt, který by vznikl jen důkladnou rešerší v knihovnách. Pramenem je i korespondenční a ústní styk při každodenní komunikaci (také cestou obyčejné a elektronické pošty, faxu nebo třeba telefonního záznamníku). Původci březinovských výroků nebo reflexí jsou záměrně uváděni jen iniciálami, k jednotlivým zmínkám jsou ovšem připojeny zdroje, přičemž u orálních a epistolografických materiálů vzniká rozsáhlá geografická síť ukazující na Březinovu takřka planetární všudypřítomnost. Petr Holman nepředkládá čítanku o Otokaru Březinovi, ale výpověď o existenci nebo neexistenci hodnot, tvarů a vlastností březinovského fenoménu v dnešním světě, respektive výpověď o dnešním světě, jejž - pro většinu z nás překvapivě a neuvědoměle - drží pohromadě básník pokládaný za klasika, tedy někdo, kdo už není vnímán jako živá součást kultury. Pro čtenáře, který z Březiny přečetl pár povinných řádek ve škole, je tento text neméně zajímavý jako pro znalce Březinova díla. Po kompletu básníkových próz Hudba pramenů a jiné eseje (Odeon 1989; 2., rozšířené vydání Votobia 1996), knize studií Březiniana (Praha, Torst 2003) a kompletní edici Březinovy Korespondence (2 sv., Brno, Host 2004) je nynější Holmanův text novinkou v oblasti literárněhistorického bádání a ukázkou prolnutí minulosti a přítomnosti. (knihydobrovsky.cz)

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Jaroslava Durycha z let 1906 až 1959 (s těžištěm v letech 1906-1909 a 1916-1930) zachycuje dlouhodobý vztah dvou spisovatelů naplněný intenzivní kooperací i ostrými konflikty. Deml sehrál pro Jaroslava Durycha několikrát iniciační roli - při prvních publikacích jeho básní a překladů (část triptychu Svatý Jiří, 1908; Výkřiky svaté Terezie, 1909), nepřímo i pro prvotní inspiraci románu Bloudění (1929). Vzájemná komunikace odráží řadu nedorozumění a zkratů a zejména Durychovu snahu se s těmito podněty otevřeně vyrovnávat. Jejich obapolný sklon k provokaci i bojovnost vyvrcholily v Demlově knize Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931) a v Durychových reakcích na ni. Navzdory řadě invektiv, které si pak veřejně vyměnili, se jejich přátelská komunikace koncem čtyřicátých let obnovila. První kniha dvojdílné edice obsahuje veškeré známé vzájemné dopisy a pohlednice Jaroslava Durycha a Jakuba Demla. Druhou knihu otevírá soubor Durychovy publicistiky věnované Demlovi od recenzí a příležitostných článků přes polemické reakce a útoky na Mé svědectví o Otokaru Březinovi až po Durychovo vyznání Demlovi z roku 1948. Svazek zahrnuje též literárněhistorickou studii Vladimíry Staňkové a Šárky Kořínkové, obsáhlé vysvětlivky, anotovaný jmenný rejstřík, ediční poznámku, soupis korespondence a výběrovou bibliografii. Obrazově první knihu doprovázejí reprodukce všech pohlednic i vložených kresbiček, druhou knihu faksimile rukopisů a fotografie Ondřeje Knolla, který roku 1929 zachytil letní pobyt Durychovy rodiny ve Vanči blízko Tasova. (knihydobrovsky.cz)

Koláž názorů, zmínek, odkazů a zamyšlení o Otokaru Březinovi pochází od lidí, kteří jsou i nejsou účastníky literárního života z Čech a ze světa, z různých oborů apod., a reagují neutrálně, vášnivě, pozitivně nebo negativně v dopisech, recenzích, vědeckých pojednáních, dedikacích atd. na tvorbu nebo život velkého básníka symbolismu. Nejde však o projekt, který by vznikl jen důkladnou rešerší v knihovnách. Pramenem je i korespondenční a ústní styk při každodenní komunikaci (také cestou obyčejné a elektronické pošty, faxu nebo třeba telefonního záznamníku). Původci březinovských výroků nebo reflexí jsou záměrně uváděni jen iniciálami, k jednotlivým zmínkám jsou ovšem připojeny zdroje, přičemž u orálních a epistolografických materiálů vzniká rozsáhlá geografická síť ukazující na Březinovu takřka planetární všudypřítomnost. Petr Holman nepředkládá čítanku o Otokaru Březinovi, ale výpověď o existenci nebo neexistenci hodnot, tvarů a vlastností březinovského fenoménu v dnešním světě, respektive výpověď o dnešním světě, jejž – pro většinu z nás překvapivě a neuvědoměle – drží pohromadě básník pokládaný za klasika, tedy někdo, kdo už není vnímán jako živá součást kultury. Pro čtenáře, který z Březiny přečetl pár povinných řádek ve škole, je tento text neméně zajímavý jako pro znalce Březinova díla. Po kompletu básníkových próz Hudba pramenů a jiné eseje (Odeon 1989; 2., rozšířené vydání Votobia 1996), knize studií Březiniana (Praha, Torst 2003), na niž odkazuje název nynějších Březinian II, a kompletní edici Březinovy Korespondence (2 sv., Brno, Host 2004) je nynější Holmanův text novinkou v oblasti literárněhistorického bádání a ukázkou prolnutí minulosti a přítomnosti. (patro.cz)

Knihu tvoří šestapadesát esejů věnovaných konkrétním básnickým textům a autorům od starověku až po současnost, které výběrově zachycují různé lokality a typy míst v poezii. Každá báseň někde je a jednotlivé texty nabízejí odpovědi na otázku kde. Autorský kolektiv, koordinovaný Josefem Hrdličkou a složený ze studentů literární komparatistiky, filozofie a příbuzných oborů na Univerzitě Karlově, ukazuje, že spojení mezi poezií a místem je velmi podnětnou oblastí v myšlení o literatuře. Do širokého kontextu tohoto mnohovrstevnatého vztahu básní a míst uvádí souhrnná studie, jádro publikace představují eseje, které komentují a odhalují díla slavných autorů, jako jsou Walt Whitman, Ovidius, Vítězslav Nezval nebo Friedrich Hölderlin, ale i tvorbu básníků méně známých nebo pro český kontext nově objevovaných a překládaných. Texty původně vznikly pro cyklus Důvěrná sdělení na stanici Český rozhlas Vltava a publikaci doprovází CD se záznamy vybraných pořadů. Čtenář tedy může porovnávat jejich psanou podobu s rozhlasovým ztvárněním. Uspořádání i zpracování antologie poskytuje inspirativní pohled na vybrané kapitoly světové i české poezie. (knihydobrovsky.cz)

Zakládající kádr pilotů Československých státních aerolinií nebyl příliš široký, první zmínky o budoucích pilotech lze nalézt v březnu 1923, kdy velitelé leteckých pluků dostali úkol nominovat po šesti zkušených a spolehlivých rotmistrech. Z návrhů velitelů pluků major Holeka vybral celkem 19 pilotů, kteří přicházeli v úvahu pro provozování letecké dopravy. V pravidelném provozu ČSA koncem roku 1923 potom najdeme šest pilotů, jmenovitě rotmistry Josefa Sedláře, Tomáše Galinovského, Karla Brabence, Františka Výborného, Bohuslava Hrazdila a Karla Dovolila. (knihydobrovsky.cz)

V malé poklidné vísce Hrusice žije Honza, který pase ovce bohatého starosty. Na jaře se ve stádu narodí černý beránek, nejzvídavější a nejčilejší ovečka ze všech. Beránek nedá bez Honzy ani ránu a ten si miloučké zvířátko rychle oblíbí. Ne tak ovšem nerudný starosta, který Honzu stále jen sekýruje, beránka viní ze všeho nejhoršího a pod záminkou, že černá ovce nosí smůlu, se ho chystá zbavit. Honza chce beránka zachránit, a tak se rozloučí s kamarády Tončou a Vojtou a spolu s beránkem se vydávají do světa na zkušenou. Poetické vyprávění s nestárnoucími ladovskými obrázky je vhodné pro předškolní děti i malé čtenáře. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Knížka vtipných příběhů myšáků a jejich kamarádů pro začínající čtenáře. Každá příhoda je doplněna zábavnými úkoly, při kterých se žádné dítě určitě nudit nebude! Zažijte úžasná dobrodružství a zpestřete si čtení řešením zábavných úkolů a vyluštěním nejrůznějších hádanek, bludišť nebo rébusů. (knihydobrovsky.cz)

Hudební CD - Josef Suk a tři piansté hrají Bacha, Beethowena a Francka Josef Suk a tři piansté hrají Bacha, Beethowena a Francka. Seznam stop Johann Sebastian Bach - Sonata No. 4 in C minor / I. Largo / II. Allegro / III. Adagio ma non tanto / IV. Allegro assai / Ludwig van Beethoven - Sonata in major, Op. 96 / I. Allegro moderato / II. Adagio espressivo / III. Scherzo Allegro / IV. Poco allegretto / César Franck - Sonata in A major / I. Allegretto ben moderato / II. Allegro / III. Recitativo - Fantasia. Ben moderato / IV. Allegretto poco mosso (alza.cz)

eBook:,Myšlenky a představy, slova a obrazy, filosofie a kresba. Dvě lidské aktivity, jistě v něčem příbuzné, ale obecně vnímané přece jen jako výrazně odlišné. Jedna usiluje o přesné a věcné slovní postižení podstaty „věcí “ a celého světa, aby uspokojila lidskou touhu po poznání. Oslovuje především rozum posluchače či čtenáře. Druhá chce tytéž věci a tentýž svět zobrazit vizuálně a vzbudit v divákovi určitý pocit, přitom se obrací v prvé řadě na jeho smysly. Tato kniha obojí propojuje. Filosofie v ní inspiruje a vyzývá kreslířské umění, aby vizualizovalo její abstraktní myšlenky vyjádřené ve slovech. Tato umělecká vizualizace ale zároveň občas nutí filosofii, aby svá tvrzení upřesnila a domyslela do detailů. Spolupráce prospívá oběma. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Páté vydání úspěšné knihy, která poprvé má v názvu jméno svého prvního editora prof. MUDr. Josefa Marka, DrSc. Tento odborný bestseller přináší přehled aktuálních farmakoterapeutických postupů v celé šíři interny a příbuzných oborů. Poslouží tedy jako referenční publikace nejen internistům, ale i širokému spektru odborníků, od praktických lékařů po specialisty v jednotlivých disciplínách vnitřního lékařství. Významné informace v ní naleznou také farmaceuti a lékárníci. A nejen oni: s ohledem na šíři záběru bude publikace vhodným zdrojem informací pro všechny jejich kolegy v praxi bez ohledu na odbornost i pro studenty v pre- i postgraduální přípravě. Minulá vydání publikace získala několik významných ocenění odborných společností a odborné lékařské veřejnosti. Tato vskutku legendární kniha by neměla chybět v knihovně žádného lékaře. Po boku prof. MUDr. Josefa Marka, DrSc., nově stanul jako druhý editor prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D. Knihu recenzovali prof. MUDr. Jan Švihovec, DrSc., a prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., FESC. (knihydobrovsky.cz)

Souborným vydáním tří novel Josefa Kocourka (1909–1933) z let 1926 a 1927, které byly dostupné jen v podobě bibliofilie, nebo vyšly pouze časopisecky, se víceméně završuje dlouholeté bádání a?vydávání Kocourkova díla. Všechny tři texty spadají do autorovy tvorby „před“ jeho známějšími – a dodejme, že již vydanými – novelami a?romány (mj. Srdce, Žena, Zapadlí vlastenci 1932), a doplňují tak Kocourkovy deníkové záznamy a povídkovou tvorbu z druhé poloviny dvacátých let. Najdeme zde pro autora typické rysy i obsese s prvky často ještě chlapecky naivními. Je ale nutné si vždy uvědomovat, že v době vzniku všech tří próz bylo Kocourkovi sedmnáct let. Nesmírně nadaný spisovatel, umírající na tuberkulózu ve „wolkerovských“ 24 letech, absorboval velmi rychle avantgardní poetiku a doslova vychrlil řadu textů jdoucích ruku v ruce s dobovým nejmodernějším uměním. Evidentní jsou vlivy expresionismu a poetismu, jako je okouzlení městem, často bizarní erotika, podivuhodný exotismus, ale také výrazné motivy sociální a s nimi spojená místy až podivně vyšinutá brutalita a výstřednost jedinců. Kocourkovou smůlou a prokletím bylo dlouhodobé opomíjení a regionalismus, takže jeho dílo bylo známé jen málo. K objevování Kocourka dochází od šedesátých let a trvá vlastně dodnes. Trojice textů je tištěna z dochovaných strojopisů (ed. Michal Jareš) a doplněna studií Jaromíra Typlta. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Střední Kolový Obrněný Transportér, nebo zkrátka SKOT - který z absolventů základní vojenské služby v 60. až 90. letech minulého století by neznal tento nejslavnější československý "obrňák.." Stal se nástupcem světoznámé meziválečné československé konstrukční školy speciálních vojenských vozidel a ve výzbroji naší armády vydržel více než čtyřicet let. V jedinečném souboru často dosud nepublikovaných archivních fotografií, výkresů i dalších dokumentů se před čtenářem odehrává barvitý příběh vozidla - od jeho vzniku, zadání konstrukční úkolu přes vývoj, zkoušky až k nasazení v armádě i policii. Nechybí ani technické parametry, detaily, výzbroj i informace o jeho působení v zahraničních misích a armádách. (knihydobrovsky.cz)