Čtení o otokaru březinovi - vojvodík josef

Antologie představuje Otokara Březinu – jednoho z nejvýznamnějších básníků české moderní poezie – prizmatem kritické reflexe jeho rozsahem nevelkého, dosahem však zcela zásadního díla. Výbor ohlasů, kritik a výkladů sleduje a ukazuje, jak se recepce a tím i obraz básníka vyvíjely a proměňovaly. Těžiště antologie spočívá v letech 1896–1968. Čtení o Otokaru Březinovi je rozděleno do sedmi bloků. Jejich časové a obsahové vymezení je dáno vnějšími okolnostmi, analogicky k rozhodnutí vstoupit volbou textů i do širokého pole březinovských textů, jež mají převážně povahu spíše příležitostnou, vyznavačskou, ba obdivnou. První blok sleduje období 1895–1903, tedy kritický ohlas provázející vydání pěti Březinových básnických cyklů (1895–1901) a knihy esejů Hudba pramenů (1903). Jádrem druhého bloku jsou texty napsané u příležitosti Březinových čtyřicátin (1908) a prvního souborného vydání Březinových básnických spisů v roce 1913. Třetí blok tvoří stati Otokara Fischera (1918) a Arna Nováka (1919), vzniklé jednak u příležitosti Březinových padesátin (1918), a tedy krátce před koncem první světové války, jednak v dotyku s vyhlášením samostatné Československé republiky. Rámec čtvrtého bloku tvoří Březinovy šedesátiny v desátém roce republiky, provázené udělením tzv. velké Státní ceny, setkáním s T. G. Masarykem v Jaroměřicích nad Rokytnou (13. 6. 1928) a dalšími oslavami básníkova jubilea. Pátý blok obsahuje vybrané reakce na Březinovo úmrtí a následující šestý blok polemiky týkající se Březinova „obrazu“, především v provokativním Mém svědectví o Otokaru Březinovi Jakuba Demla (1931), a další texty o Březinovi z třicátých let. Závěrečný sedmý blok v trojici článků z let 1949–1968 naznačuje poválečné fasety rozumění Březinovu dílu (patro.cz)

Antologie představuje Otokara Březinu - jednoho z nejvýznamnějších básníků české moderní poezie - prizmatem kritické reflexe jeho rozsahem nevelkého, dosahem však zcela zásadního díla. Výbor ohlasů, kritik a výkladů sleduje a ukazuje, jak se recepce a tím i obraz básníka vyvíjely a proměňovaly. Těžiště antologie spočívá v letech 1896-1968. Čtení o Otokaru Březinovi je rozděleno do sedmi bloků. Jejich časové a obsahové vymezení je dáno vnějšími okolnostmi, analogicky k rozhodnutí vstoupit volbou textů i do širokého pole březinovských textů, jež mají převážně povahu spíše příležitostnou, vyznavačskou, ba obdivnou. První blok sleduje období 1895-1903, tedy kritický ohlas provázející vydání pěti Březinových básnických cyklů (1895-1901) a knihy esejů Hudba pramenů (1903). Jádrem druhého bloku jsou texty napsané u příležitosti Březinových čtyřicátin (1908) a prvního souborného vydání Březinových básnických spisů v roce 1913. Třetí blok tvoří stati Otokara Fischera (1918) a Arna Nováka (1919), vzniklé jednak u příležitosti Březinových padesátin (1918), a tedy krátce před koncem první světové války, jednak v dotyku s vyhlášením samostatné Československé republiky. Rámec čtvrtého bloku tvoří Březinovy šedesátiny v desátém roce republiky, provázené udělením tzv. velké Státní ceny, setkáním s T. G. Masarykem v Jaroměřicích nad Rokytnou (13. 6. 1928) a dalšími oslavami básníkova jubilea. Pátý blok obsahuje vybrané reakce na Březinovo úmrtí a následující šestý blok polemiky týkající se Březinova "obrazu", především v provokativním Mém svědectví o Otokaru Březinovi Jakuba Demla (1931), a další texty o Březinovi z třicátých let. Závěrečný sedmý blok v trojici článků z let 1949-1968 naznačuje poválečné fasety rozumění Březinovu dílu. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Michal Topor; Josef Vojvodík, 312 stran, česky, Brožovaná bez přebalu lesklá - autor Michal Topor; Josef Vojvodík, 312 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Antologie představuje Otokara Březinu – jednoho z nejvýznamnějších básníků české moderní poezie – prizmatem kritické reflexe jeho rozsahem nevelkého, dosahem však zcela zásadního díla. Výbor ohlasů, kritik a výkladů sleduje a ukazuje, jak se recepce a tím i obraz básníka vyvíjely a proměňovaly. Těžiště antologie spočívá v letech 1896–1968. Čtení o Otokaru Březinovi je rozděleno do sedmi bloků. Jejich časové a obsahové vymezení je dáno vnějšími okolnostmi, analogicky k rozhodnutí vstoupit volbou textů i do širokého pole březinovských textů, jež mají převážně povahu spíše příležitostnou, vyznavačskou, ba obdivnou. První blok sleduje období 1895–1903, tedy kritický ohlas provázející vydání pěti Březinových básnických cyklů (1895–1901) a knihy esejů Hudba pramenů (1903). Jádrem druhého bloku... (alza.cz)

Kniha o Otokaru Březinovi přináší reprezentativní soubor dosud převážně jen časopisecky uveřejněných a dnes už mnohdy zapomenutých studií katolicky orientovaného literárního kritika, historika a básníka Miloše Dvořáka. Ten se narodil roku 1901 v Jasenici u Náměště nad Oslavou. Po studiu češtiny a francouzštiny na Filozofické fakultě UK učil postupně na gymnáziích v Nitře a Třebíči. V rámci své badatelské praxe věnoval pozornost zejména tvorbě Otokara Březiny, Jakuba Demla a Jana Zahradníčka. Vedle domácích autorů se však zabýval také francouzskou literaturou. Své články a recenze publikoval ve Tvaru, Akordu, Listech pro umění a kritiku i dalších časopisech. Už v době vysokoškolských studií vydal významnou studii Tradice díla Otokara Březiny. Zemřel v Náměstí nad Oslavou 26. července 1971. Předložené studie se týkají Otokara Březiny - pro Dvořáka nejvýznamějšího autora a zároven i jeho osobního přítele. Kniha zahrnuje březinovské studie vzniklé mezi lety 1919 až 1970, navíc je doplněna o několik statí a recenzí, které editor Ladislav Soldán získal z rodinné pozůstalosti a jež jsou uveřejněny vůbec poprvé. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Jan Zahradníček. Čtení o básníkovi z let 1930–1960, tvořící pandán k monografii Jan Zahradníček. Poezie a skutečnost existence, je komponována jako komentovaná antologie textů, opírající se zpravidla o dva typy ohlasů – o soudobé kritiky a recenze a o korespondenci, v níž se odrážejí rozličné typy reakcí na básníkovo dílo. Z široké škály publicistických a korespondenčních textů jsou vybrány ty, které se podstatným způsobem vztahují k Zahradníčkově tvorbě a různorodým způsobem komentují jeho vznikající nebo publikované básnické, ale také esejistické a překladatelské dílo. Spolu s ukázkami kritických reakcí jsou v antologii využity citace z velkého množství dopisů adresovaných Janu Zahradníčkovi, v nichž se kdy vyskytla charakteristická zmínka o jeho básnickém, esejistickém či překladatelském díle. Třetí rovinu, jež dotváří kompozici předkládané antologie, představují ediční komentáře, které jednak osvětlují některé méně známé souvislosti zmiňované v textech, jednak slouží jako prostor pro výklad některých důležitých biografických a dobových literárních, kulturních i společensko-politických souvislostí v době Zahradníčkova aktivního uměleckého působení. V rámci těchto edičních komentářů jsou rovněž hojně citovány úryvky ze Zahradníčkových dopisů, v nichž básník odpovídá či jinak reaguje na podněty vzešlé z kritik či z došlých dopisů a prozrazuje určité své osobnostní rozpoložení či stanovisko.Cílem zde totiž v neposlední řadě bylo, aby sled těchto komentářů vytvořil rámec pro zachycení podstatných okolností Zahradníčkovy umělecké biografie. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Jan Zahradníček. Čtení o básníkovi z let 1930–1960, tvořící pandán k monografii Jan Zahradníček. Poezie a skutečnost existence, je komponována jako komentovaná antologie textů, opírající se zpravidla o dva typy ohlasů – o soudobé kritiky a recenze a o korespondenci, v níž se odrážejí rozličné typy reakcí na básníkovo dílo. Z široké škály publicistických a korespondenčních textů jsou vybrány ty, které se podstatným způsobem vztahují k Zahradníčkově tvorbě a různorodým způsobem komentují jeho vznikající nebo publikované básnické, ale také esejistické a překladatelské dílo. Spolu s ukázkami kritických reakcí jsou v antologii využity citace z velkého množství dopisů adresovaných Janu Zahradníčkovi, v nichž se kdy vyskytla charakteristická zmínka o jeho básnickém, esejistickém či překladatelském díle. Třetí rovinu, jež dotváří kompozici předkládané antologie, představují ediční komentáře, které jednak osvětlují některé méně známé souvislosti zmiňované v textech, jednak slouží jako prostor pro výklad některých důležitých biografických a dobových literárních, kulturních i společensko-politických souvislostí v době Zahradníčkova aktivního uměleckého působení. V rámci těchto edičních komentářů jsou rovněž hojně citovány úryvky ze Zahradníčkových dopisů, v nichž básník odpovídá či jinak reaguje na podněty vzešlé z kritik či z došlých dopisů a prozrazuje určité své osobnostní rozpoložení či stanovisko. Cílem zde totiž v neposlední řadě bylo, aby sled těchto komentářů vytvořil rámec pro zachycení podstatných okolností Zahradníčkovy umělecké biografie. (patro.cz)

Kniha se věnuje dosud málo zpracovanému tématu avantgardy v poválečném Československu. Vedle teoretických kapitol, které zasazují pojem postavangardy do širšího kontextu, věnují autoři pozornost mj. činnosti postsurrealistických skupin kolem Karla Teiga a Vratislava Effenbergera i zvláštnímu, "alternativnímu" postavení avantgardy v reálném socialismu. Knihu doplňuje soubor textů z pracovního kolokvia věnovaného otázkám postavantgardy, překlad studie významného teoretika avantgardy Hala Fostera a obrazová příloha. (knihydobrovsky.cz)

Monografie o básnickém díle Jana Zahradníčka sleduje vlastně jediný problém, který by bylo možné formulovat následovně: Jak hluboko a jak intenzivně proniká básnické zření do skutečnosti světa a proměňuje ji v básnický obraz? A jak hluboko je básnická zkušenost zakotvena v našem světě? Na jedné straně je recepce Zahradníčkova díla poznamenána citelnou, bezmála padesátiletou cézurou (nepočítáme-li léta 1966–1969), kdy Zahradníčkovo jméno bylo vyškrtnuto z české literatury. Na druhé straně je právě tato mezera a absence možností výzvou k tomu, abychom si nad Zahradníčkovými básněmi položili několik – pro jeho dílo zásadních – poetologických otázek a pokusili se na ně odpovědět. Tvrdí-li počátkem 30. let F. X. Šalda, že je u Zahradníčka – z tehdy nejmladší české poezie – „nejvíc myšlenky a étosu“, můžeme se dále ptát, jakým způsobem koexistují v Zahradníčkově poezii nejen myšlenka a étos, ale také a především myšlenka a cit. Odtud vycházejí tři výchozí teze, které tvoří páteř monografie: 1) Zahradníčkova poetika je ve specifickém smyslu antropopoetikou, tedy poetikou s poeticko-antropologickými dispozicemi; 2) Zahradníčkova poezie je nejen světonázorově, ale také svými poetogenními strukturami spojená s náboženstvím, tedy konkrétně s katolickým křesťanstvím, jeho etikou a étosem, a je tedy také, jak se pokusíme ukázat, theo-poezií. A konečně 3) je také a zároveň, zvláště v poválečném období, politickou poezií. Výchozí teze jsou interpretačně rozvíjeny výklady širších literárně a uměleckohistorických, filozofických a estetických souvislostí a prostřednictvím analýzy konkrétních forem Zahradníčkova básnického díla. (knihydobrovsky.cz)

Kniha sleduje dosud zcela nezpracované a nezhodnocené téma "patosu" a "patetičnosti" v českém umění a umělecko-estetickém myšlení tzv. protektorátních let. V popředí stojí uvažování historika umění a teoretika umělecké skupiny "Sedm v říjnu" (1939-1941) Pavla Kropáčka (1915- 1943) a historičky a teoretičky umění Růženy Vackové (1901-1982), jejíž rozsáhlou monografi i Výtvarný projev v dramatickém umění (1948), kterou se podařilo vydat krátce před autorčiným zatčením a mnohaletých vězněním, možno považovat mj. za svým způsobem mimořádný příspěvek k teorii performativity. Uvažování o patosu je zde zároveň rekonstrukcí vztahu mezi estetickým a umělecko-historickým uvažováním o umění, rekonstrukcí afektivně-emocionální zkušenosti s uměním a (est)etickým postojem ve válečných letech, téměř v duchu aischylovského pathei mathos - učit se utrpením. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - Koláž názorů, zmínek, odkazů a zamyšlení o Otokaru Březinovi pochází od lidí, kteří jsou i nejsou účastníky literárního života z Čech a ze světa, z různých oborů apod., a reagují neutrálně, vášnivě, pozitivně nebo negativně v dopisech, recenzích, vědeckých pojednáních, dedikacích atd. na tvorbu nebo život velkého básníka symbolismu. Nejde však o projekt, který by vznikl jen důkladnou rešerší v knihovnách. Pramenem je i korespondenční a ústní styk při každodenní komunikaci (také cestou obyčejné a elektronické pošty, faxu nebo třeba telefonního záznamníku). Původci březinovských výroků nebo reflexí jsou záměrně uváděni jen iniciálami, k jednotlivým zmínkám jsou ovšem připojeny zdroje, přičemž u orálních a epistolografických materiálů vzniká rozsáhlá geografická síť ukazující na Březinovu takřka planetární všudypřítomnost. Petr Holman nepředkládá čítanku o Otokaru Březinovi, ale výpověď o existenci nebo neexistenci hodnot, tvarů a vlastností březinovského... (alza.cz)

Učebnice pomáhá upevňovat a rozvíjet čtenářské dovednosti. Obsahuje rozmanité kratší či delší texty různé obtížnosti z děl klasiků i současných autorů. Najdete zde pohádky, bajky, hádanky, vtipy, doplňovačky, skrývačky, půvabné verše i písničky. Trvalý zájem o tuto učebnici potvrzuje skutečnost, že se jedná již o třetí vydání. (patro.cz)

Ve vtipných a veselých příbězích této půvabné knížky jsou některá slova nahrazována obrázky Josefa Lady. Začínající čtenáři v ní mohou „číst“ sami a nečtenáři s dopomocí dospělých. Knížka napomůže k rozvoji čtenářských schopností, představivosti i k vyvozování souvislostí. (knihydobrovsky.cz)

Koláž názorů, zmínek, odkazů a zamyšlení o Otokaru Březinovi pochází od lidí, kteří jsou i nejsou účastníky literárního života z Čech a ze světa, z různých oborů apod., a reagují neutrálně, vášnivě, pozitivně nebo negativně v dopisech, recenzích, vědeckých pojednáních, dedikacích atd. na tvorbu nebo život velkého básníka symbolismu. Nejde však o projekt, který by vznikl jen důkladnou rešerší v knihovnách. Pramenem je i korespondenční a ústní styk při každodenní komunikaci (také cestou obyčejné a elektronické pošty, faxu nebo třeba telefonního záznamníku). Původci březinovských výroků nebo reflexí jsou záměrně uváděni jen iniciálami, k jednotlivým zmínkám jsou ovšem připojeny zdroje, přičemž u orálních a epistolografických materiálů vzniká rozsáhlá geografická síť ukazující na Březinovu takřka planetární všudypřítomnost. Petr Holman nepředkládá čítanku o Otokaru Březinovi, ale výpověď o existenci nebo neexistenci hodnot, tvarů a vlastností březinovského fenoménu v dnešním světě, respektive výpověď o dnešním světě, jejž - pro většinu z nás překvapivě a neuvědoměle - drží pohromadě básník pokládaný za klasika, tedy někdo, kdo už není vnímán jako živá součást kultury. Pro čtenáře, který z Březiny přečetl pár povinných řádek ve škole, je tento text neméně zajímavý jako pro znalce Březinova díla. Po kompletu básníkových próz Hudba pramenů a jiné eseje (Odeon 1989; 2., rozšířené vydání Votobia 1996), knize studií Březiniana (Praha, Torst 2003) a kompletní edici Březinovy Korespondence (2 sv., Brno, Host 2004) je nynější Holmanův text novinkou v oblasti literárněhistorického bádání a ukázkou prolnutí minulosti a přítomnosti. (knihydobrovsky.cz)

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Jaroslava Durycha z let 1906 až 1959 (s těžištěm v letech 1906-1909 a 1916-1930) zachycuje dlouhodobý vztah dvou spisovatelů naplněný intenzivní kooperací i ostrými konflikty. Deml sehrál pro Jaroslava Durycha několikrát iniciační roli - při prvních publikacích jeho básní a překladů (část triptychu Svatý Jiří, 1908; Výkřiky svaté Terezie, 1909), nepřímo i pro prvotní inspiraci románu Bloudění (1929). Vzájemná komunikace odráží řadu nedorozumění a zkratů a zejména Durychovu snahu se s těmito podněty otevřeně vyrovnávat. Jejich obapolný sklon k provokaci i bojovnost vyvrcholily v Demlově knize Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931) a v Durychových reakcích na ni. Navzdory řadě invektiv, které si pak veřejně vyměnili, se jejich přátelská komunikace koncem čtyřicátých let obnovila. První kniha dvojdílné edice obsahuje veškeré známé vzájemné dopisy a pohlednice Jaroslava Durycha a Jakuba Demla. Druhou knihu otevírá soubor Durychovy publicistiky věnované Demlovi od recenzí a příležitostných článků přes polemické reakce a útoky na Mé svědectví o Otokaru Březinovi až po Durychovo vyznání Demlovi z roku 1948. Svazek zahrnuje též literárněhistorickou studii Vladimíry Staňkové a Šárky Kořínkové, obsáhlé vysvětlivky, anotovaný jmenný rejstřík, ediční poznámku, soupis korespondence a výběrovou bibliografii. Obrazově první knihu doprovázejí reprodukce všech pohlednic i vložených kresbiček, druhou knihu faksimile rukopisů a fotografie Ondřeje Knolla, který roku 1929 zachytil letní pobyt Durychovy rodiny ve Vanči blízko Tasova. (knihydobrovsky.cz)

Koláž názorů, zmínek, odkazů a zamyšlení o Otokaru Březinovi pochází od lidí, kteří jsou i nejsou účastníky literárního života z Čech a ze světa, z různých oborů apod., a reagují neutrálně, vášnivě, pozitivně nebo negativně v dopisech, recenzích, vědeckých pojednáních, dedikacích atd. na tvorbu nebo život velkého básníka symbolismu. Nejde však o projekt, který by vznikl jen důkladnou rešerší v knihovnách. Pramenem je i korespondenční a ústní styk při každodenní komunikaci (také cestou obyčejné a elektronické pošty, faxu nebo třeba telefonního záznamníku). Původci březinovských výroků nebo reflexí jsou záměrně uváděni jen iniciálami, k jednotlivým zmínkám jsou ovšem připojeny zdroje, přičemž u orálních a epistolografických materiálů vzniká rozsáhlá geografická síť ukazující na Březinovu takřka planetární všudypřítomnost. Petr Holman nepředkládá čítanku o Otokaru Březinovi, ale výpověď o existenci nebo neexistenci hodnot, tvarů a vlastností březinovského fenoménu v dnešním světě, respektive výpověď o dnešním světě, jejž – pro většinu z nás překvapivě a neuvědoměle – drží pohromadě básník pokládaný za klasika, tedy někdo, kdo už není vnímán jako živá součást kultury. Pro čtenáře, který z Březiny přečetl pár povinných řádek ve škole, je tento text neméně zajímavý jako pro znalce Březinova díla. Po kompletu básníkových próz Hudba pramenů a jiné eseje (Odeon 1989; 2., rozšířené vydání Votobia 1996), knize studií Březiniana (Praha, Torst 2003), na niž odkazuje název nynějších Březinian II, a kompletní edici Březinovy Korespondence (2 sv., Brno, Host 2004) je nynější Holmanův text novinkou v oblasti literárněhistorického bádání a ukázkou prolnutí minulosti a přítomnosti. (patro.cz)

Inspirace poezií Otokara Březiny (1868–1929) byla pro básníka Jakuba Demla (1878–1961) a jeho dílo určující. Přátelství s Březinou bylo jedním z jeho nejtrvalejších vztahů – přes veškerou odlišnost jejich povah, společenského postavení i životních osudů mezi nimi patrně nikdy nedošlo k otevřené roztržce. Březinovy a vlastní listy vydal sám Deml již počátkem třicátých let 20. století ve dvou knihách, teprve nyní však vycházejí formou vzájemná korespondence. Ta bez výraznějších předělů zachycuje téměř tři desetiletí. První kniha dvojsvazkového kompletu obsahuje všechny dochované dopisy mezi Demlem a Březinou. Druhá kniha přináší další texty, které s korespondencí souvisejí. Obsahuje faksimile či přepisy vzájemných rukopisných dedikací v Březinových a Demlových knihách. Následuje Demlův rukopisný deník K Březinovi z let 1901 až 1903, který mimo jiné popisuje několik prvních setkání obou básníků a tím přibližuje i úplný počátek jejich přátelství, v dochované korespondenci nezachycený. Další část knihy, literárněhistorický komentář, vsazuje přátelství těchto dvou pisatelů do rámce dobových dějů, jejich autorských osobností i soukromých osudů a sleduje i Březinův „posmrtný život“, podstatně ovlivněný také Demlovou knihou Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931). Ediční aparát zahrnuje též obsáhlé vysvětlivky k dopisům, dedikacím i deníku, jmenný rejstřík, který uvádí základní biografické údaje o zmiňovaných osobách, ediční poznámku a podrobný soupis dopisů. Knihu doplňují dobové snímky náměšťského fotografa a Demlova přítele Ondřeje Knolla (1883–1960). (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha je pomůckou pro toho, kdo si chce přečíst Bibli a mít z toho užitek. Provádí čtenáře biblickým textem, vždy po jedné kapitole ze Starého a Nového zákona, komentuje to, co čtenář v těchto kapitolách čte a vysvětluje souvislosti. Druhý díl této pětidílné publikace provede čtenáře od hory Sinaj až téměř na konec poslední knihy Mojžíšovy – knihy Deuteronomium. V novozákonních pasážích 2. dílu série putuje čtenář spolu s autorem přes zbývající tři evangelia až do poloviny knihy Skutků apoštolských. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha je pomůckou pro toho, kdo si chce přečíst Bibli a mít z toho užitek. Provádí čtenáře biblickým textem, vždy po jedné kapitole ze Starého a Nového zákona, komentuje to, co čtenář v těchto kapitolách čte a vysvětluje souvislosti. Třetí díl této pětidílné publikace provede čtenáře od závěru knihy Deuteronomium do začátku 2. knihy Samuelovy. V novozákonních pasážích 3. dílu série putuje čtenář spolu s autorem od poloviny knihy Skutků apoštolských až k listu apoštola Pavla do Efezu. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha je pomůckou pro toho, kdo si chce přečíst Bibli a mít z toho užitek. Provádí čtenáře biblickým textem, komentuje to, co čtenář v těchto kapitolách čte a vysvětluje souvislosti. Pátý díl této pětidílné publikace provede čtenáře od starozákonní knihy Nehemjáš až na sám konec Starého zákona. Čtenář se ocitá na konci Knihy knih, přečetl již s autorovým doprovodem celou Bibli – nyní je schopen sám dobře rozumět tomu, co v Bibli čte – a začít pronikat do textu hlouběji, nacházet v něm povzbuzení. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha je pomůckou pro toho, kdo si chce přečíst Bibli a mít z toho užitek. Provádí čtenáře biblickým textem, vždy po jedné kapitole ze Starého a Nového zákona, komentuje to, co čtenář v těchto kapitolách čte a vysvětluje souvislosti. Čtvrtý díl této pětidílné publikace provede čtenáře od začátku 2. knihy Samuelovy do konce starozákonní knihy Ezdráš. V novozákonních pasážích 4. dílu série putuje čtenář spolu s autorem od listu apoštola Pavla do Efezu až na sám konec Nového zákona. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha je pomůckou pro toho, kdo si chce přečíst Bibli a mít z toho užitek. Provádí čtenáře biblickým textem, vždy po jedné kapitole ze Starého a Nového zákona, komentuje to, co čtenář v těchto kapitolách čte a vysvětluje souvislosti. První díl této pětidílné publikace provede čtenáře první starozákonní knihou Genesis a zhruba polovinou knihy Exodus. V novozákonních pasážích tohoto 1. dílu série projde čtenář s doprovodem autora téměř celou první novozákonní knihou – evangeliem podle Matouše. (knihydobrovsky.cz)

F. X. Šalda (1867–1937) i Jakub Deml (1878–1961) patří z dnešního pohledu mezi nejvýznamnější postavy české literatury první poloviny 20. století – v době jejich seznámení však byl Šalda osobností vnímanou jako „centrální“, Deml „okrajovou“. Oba vytvořili rozsáhlé, žánrově pestré dílo. Oba iniciovali i komentovali práci mnoha dalších tvůrců a komunikovali s nimi. Zároveň byli solitérními a bojovnými osobnostmi, které vedly nebo vyvolávaly ostré polemiky. Svazek jejich vzájemné korespondence Pozorné srdce soustřeďuje a zpřístupňuje dopisy, dedikace, básnické či kritické texty i jiné dokumenty svědčící o vřelém, komplikovaném a nejednoznačném vztahu dvou přátel. Vzájemné listy umožňují prohloubit pohled na genezi jejich děl, na ohlas jejich tvorby i na některé obecnější otázky české kultury. Připojený literárněhistorický komentář mapuje vztah Jakuba Demla a F. X. Šaldy od raného období před prvním osobním setkáním (z této doby jsou dochovány doklady o Demlově čtení Šaldových textů, případně o jejich reflexi v rozhovorech s básníkem Otokarem Březinou) přes další nepřímé doklady o jejich přátelství v korespondencích s jinými osobami až po období odcizení po publikaci Demlova Mého svědectví o Otokaru Březinovi (1931), následnou polemiku, ale i Demlovy návraty ke starým textům věnovaným příteli Šaldovi v dobách největšího přátelství. Komentář také doplňuje některá bílá místa korespondence, zejména dramatické okolnosti vydání Demlovy deníkové knihy Pro budoucí poutníky a poutnice (1913) a básníkova tragického vztahu s přítelkyní a mecenáškou Eliškou Wiesenbergerovou (1868–1918), v němž Šalda hrál roli nezištného přítele a ochránce. Kniha je opatřena obsáhlým edičním aparátem: soupisem zkratek, vysvětlivkami, které obsahují bližší údaje ke zmiňovaným uměleckým dílům, publikacím či institucím, ozřejmují původ citátů a vysvětlují nezbytné souvislosti, dále jmenným rejstříkem, jenž uvádí základní biografické údaje o zmiňovaných osobách, rozsáhlou ediční poznámkou a podrobným soupisem dopisů i dostupných variant a přetisků. (knihydobrovsky.cz)

Krásné pohádky, které na vás čekají v této knížce, spojuje několik prvků. Jsou to povětšinou klasické a známé příběhy, jež se různých obměnách a verzích vyprávějí po generace. Hlavními hrdiny příběhů jsou vždy zvířátka. Myslíte, že uvažují stejně jako lidé? Pusťte se do čtení a uvidíte. (knihydobrovsky.cz)

Čtení o Bohumilu Hrabalovi přináší kritickou reflexi autorova díla, která je reprezentována hlavně pracemi, jež se věnují obecnějším problémům literární poetiky a snaží se Hrabalovy texty i myšlení analyzovat v souvislosti s evropskou kulturní a literární tradicí 20. století. Knihu zahajuje zakladatelský kritický rozbor, který v r. 1956 Hrabalovu psaní věnoval Václav Havel; dále jsou v ní zastoupeny další mezníkové studie (Emanuel Frynta, Jan Lopatka, Josef Zumr, Milan Jankovič), opomenuta nezůstává ani zahraniční reflexe (Giuliana Polenta) a biograficky laděné texty (Josef Škvorecký, Jan Zábrana, Jan Skácel). Zařazené autorské texty autoreflexivního rázu upozorňují na esejistický prvek jako na relevantní složku spisovatelova díla a na esejistickou kvalitu jeho psaní. Jakkoli byly do antologie vybrány texty především s přihlédnutím k jejich zaměření na širší estetické a literární souvislosti, zaznívá v nich rovněž leccos podstatného o svébytnosti jednotlivých děl Bohumila Hrabala. Tato kniha tedy nakonec předkládá nejen průřez kritickou reflexí Hrabalova díla, ale také hrubou charakteristiku autorovy poetiky v jejím vlastním vývoji. Svazek uzavírají výběrové bibliografické soupisy Hrabalova díla a literatury o něm a rejstříky. (patro.cz)

Čtení o Dantovi Alighierim je první samostatnou publikací, která českému čtenáři umožňuje porozumět autorovu nejslavnějšímu dílu. Dantova Božská komedie je k dispozici ve čtyřech kompletních překladech, rozborů jeho poetiky je v našem prostředí však zřetelný nedostatek. Stati z rozmezí let 1890–1910 byly vybrány tak, aby předvedly podrobnou analýzu konkrétních úseků básnického textu a poskytly zájemci o výklad nástroje, jichž bude schopen využít i samostatně. Někdy jsou probírány zdánlivé kuriozity, jež ale mohou poskytnout obecnější klíč: Jak to, že je v pekle vidět? Proč se poutník Dante na některé hříšníky obrací s otevřeným vztekem? Jindy jsou tématem zřetelné strukturní principy velkých celků: démoni a obludy, jejichž odpor musí poutník a Vergilius zdolávat v pekle; modlitby, které v pravidelných intervalech zaznívají v očistci. A prostor je též věnován porovnání Dantova a Miltonova Lucifera, vztahu tělesné a duchovní smrti nebo úloze, již v Dantově křesťanské básni hraje tělesnost a pozemskost. Antologie nepředpokládá znalost italštiny ani samotné Božské komedie – stačí zájem o ni. Tematická pozornost je relativně vyváženě rozdělena mezi Peklo, Očistec i Ráj, jen s mírnou převahou čtenářsky nejoblíbenějšího Pekla. Editorův úvod vřazuje předložený výběr do kontextu moderního dantovského bádání a doplňuje informace potřebné k pochopení zařazených statí. Svazek je doplněn rejstříky a bibliografií dantovských publikací v češtině. (patro.cz)

Milí čtenáři, čekají na vás krásné pohádky, se kterými si hravě poradí i ti, kteří se čtením začínají. V této knížce na vás čeká mnoho zvířátek - vystupují v řadě pohádek a jednají jako lidé. Chcete se setkat s chytrým kocourem či pracovitým prasátkem? Pusťte se do čtení a brzy je poznáte. (knihydobrovsky.cz)

Krásné pohádky, které na vás čekají v této knížce, spojuje několik prvků. Jsou to povětšinou klasické a známé příběhy, jež se různých obměnách a verzích vyprávějí po generace. Hlavními hrdiny příběhů jsou vždy zvířátka. Myslíte, že uvažují stejně jako lidé? Pusťte se do čtení a uvidíte. (knihydobrovsky.cz)

Čtení o Bohumilu Hrabalovi přináší kritickou reflexi autorova díla, která je reprezentována hlavně pracemi, jež se věnují obecnějším problémům literární poetiky a snaží se Hrabalovy texty i myšlení analyzovat v souvislosti s evropskou kulturní a literární tradicí 20. století. Knihu zahajuje zakladatelský kritický rozbor, který v r. 1956 Hrabalovu psaní věnoval Václav Havel; dále jsou v ní zastoupeny další mezníkové studie (Emanuel Frynta, Jan Lopatka, Josef Zumr, Milan Jankovič), opomenuta nezůstává ani zahraniční reflexe (Giuliana Polenta) a biograficky laděné texty (Josef Škvorecký, Jan Zábrana, Jan Skácel). Zařazené autorské texty autoreflexivního rázu upozorňují na esejistický prvek jako na relevantní složku spisovatelova díla a na esejistickou kvalitu jeho psaní. Jakkoli byly do antologie vybrány texty především s přihlédnutím k jejich zaměření na širší estetické a literární souvislosti, zaznívá v nich rovněž leccos podstatného o svébytnosti jednotlivých děl Bohumila Hrabala. Tato kniha tedy nakonec předkládá nejen průřez kritickou reflexí Hrabalova díla, ale také hrubou charakteristiku autorovy poetiky v jejím vlastním vývoji. Svazek uzavírají výběrové bibliografické soupisy Hrabalova díla a literatury o něm a rejstříky. (knihydobrovsky.cz)

Čtení o Richardu Weinerovi předkládá chronologicky uspořádaný výbor z kritických, polemických a bilančních článků, přibližujících osobnost spisovatele Richarda Weinera. Texty z let 1919–1969 se soustředí na období, kdy se autorův kritický a literárněhistorický obraz formoval, kdy se utvářel fenomén nesrozumitelného, osamělého, nezařazeného či nezařaditelného Weinera, „lichého člověka“ české literatury. Výběr reflexí Weinerovy tvorby od prvních zralých povídkových a básnických knih až po články, dokládající znovuoživený zájem o jeho dílo v šedesátých letech, zachycuje dramaticky se proměňující spisovatelův obraz od „roztomilého básníka“ přes „dezertéra své generace“ až po outsidera, solitéra a „Einzelgängera“, jehož osamělé dílo má však schopnost orientovat. Antologie nemůže suplovat dějiny recepce jeho díla, chce však postihnout její klíčové momenty. V pestrém předivu dobových (o)hlasů je reflektována či předznamenána většina témat a motivů, na něž navázalo a jež o nové akcenty prohloubilo pozdější bádání. První oddíl knihy zahrnuje dva autorovy osobně laděné texty, reflektující otázku jeho židovství a solitérství. Následující dva oddíly mapují kritický ohlas děl autorovy první tvůrčí periody, resp. jeho vrcholných děl z let 1928–1933 (A. Novák, F. Götz, M. Rutte, K. Sezima, J. Vodák, J. Štyrský ad.). Čtvrtý oddíl shrnuje úvahy, jež od poloviny třicátých let chtěly autorovu tvorbu „rehabilitovat“ a postihnout ji v její komplexnosti (F. X. Šalda, B. Novák), resp. ji bilancovaly po autorově úmrtí (V. Černý, A. M. Píša, J. Chalupecký, O. Králík, J. Pistorius). Závěrečný oddíl představuje články autorů časopisu Tvář (Z. Hejda, V. Linhartová, B. Doležal), kteří ve svém znovuobjevování Weinera byli vedeni hlouběji motivovaným vědomím spřízněnosti s poetikou i etikou jeho tvorby. (patro.cz)

Kniha spojuje encyklopedii o přírodě a první čtení pro nejmenší čtenáře. Je psána pro děti srozumitelnou a poutavou formou a je doplněna stovkami originálních fotografií. U každého mláďátka je věcný přehled o jeho druhu a po něm následuje příběh ze života. Například o bizonovi u indiánů, o lovcích goril, o ztraceném kolouškovi, o lišce u jezevce a mnoho dalších. Děti si samy přečtou, jak je svět zvířat velmi zajímavý, strhující a záhadný. (patro.cz)

,Čítanka obsahuje základní literaturu o Jiřím Kolářovi z let 1956–1986. Jedná se o eseje a práce přehledové, snažící se uchopit básníkovu osobnost, jeho genetiku, typologii, stylizaci a vývoj – čili směřující k „portrétu a syntéze“. Přestože se výběr přidržuje chronologie, není jeho cílem postihnout vlastní kritickou recepci díla výrazně zasaženého cenzurou. Kulturně-společenské mlčení o Kolářovi se rozhostilo s koncem čtyřicátých let. Vzhledem k tomu, že pokus Václava Havla o jeho rehabilitaci zůstal v roce 1956 jen v rukopise, stal se prvním bilančním textem až doslov Jana Grossmana ke knižnímu výboru z roku 1964. Syntetizující stať Zdeňka Pešata o Skupině 42 v šedesátých letech již vyjít nestihla a nastupující normalizace roku 1970 rovněž znemožnila vydání Prometheových jater i s doslovem Emanuela Frynty. Ve stejném roce se klasická filoložka Eva Stehlíková zaměřila na kolářovské antické odkazy a reminiscence. Z přelomu šedesátých a sedmdesátých let pocházejí portréty a vyznání od literárních kritiků Jindřicha Chalupeckého, Václava Černého a Bedřicha Fučíka, ale též kunsthistorické studie od Miroslava Lamače a Jiřího Padrty. V osmdesátých letech souvisejí s exilovými vydáními vrcholných Kolářových knih esej Jana Vladislava či inter pretace Sylvie Richterové a v samizdatových časopisech uvedl studii o divadelních textech Vladimír Karfík. Čtení o Jiřím Kolářovi přináší práce vesměs bilančního charakteru a převážně esejistického rázu, jako jsou portrét, nástin, příběh apod. Důraz kladený na Kolářovu básnickou tvorbu spolu s kunsthistorickými a teatrologickými akcenty tvoří z antologie pomyslný monografi cký celek a – s trochou nadsázky – portrét umělce v nenormálním věku. V těchto dobově nepříznivých historických a kulturně-společenských podmínkách dokázali zahlédnout kontury Kolářova díla a podržet vědomí jeho celku jen nejvýznamnější interpreti. (patro.cz)

Čtení o Elišce Krásnohorské črtá příběh utváření obrazu kritičky, básnířky a emancipační aktivistky Elišky Krásnohorské, a to ve čtyřech obdobích jejího života: chronologicky pořádaný výbor z recenzí, článků, polemik, zpráv a kritik sleduje tuto jedinou básnířku "vyššího slohu" od raných libret a sbírek básní, přes smetanovská libreta, soustavnou činnost literárněkritickou, vrcholné překlady poezie až k pozdním sbírkám a hlavně k ženským feministickým vzdělávacím a politickým snahám. Antologie zaznamenává nejen básnické a kritické polemiky při prosazování moderního pojetí literatury a překladu, ale i osobní, často genderově podmíněné útoky. Kniha zprostředkovává reakce na autorčinu literární a hudební tvorbu (Otakar Hostinský, Josef Durdík, Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Jan E. Kosina), reflektuje rozsáhlé literární spory Elišky Krásnohorské a jejich překonávání očima jejích protivníků (J. V. Sládek, J. Vrchlický, Jan Herben, J. S. Machar, T. G. Masaryk) i obhájců (Primus Sobotka, T. Nováková). Náhledy na Krásnohorskou formovala také její zakládající aktivita v oblasti ženského vzdělávání, zvláště založení dívčího gymnázia Minerva v Praze (K. S. Sokol, V. Kellner). Předmluva editorky zasazuje uváděné texty do literárněhistorických souvislostí a představuje Krásnohorskou jako všestrannou a významnou osobnost české kultury a společnosti 19. století. Další relevantní informace přinášejí medailonky osobností zastoupených v antologii. Knihu uzavírá výběrová bibliografie jednak autorská, zachycující knižní publikace a publicistiku, kritickou a feministickou činnost E. Krásnohorské, a jednak bibliografie odkazová, shromažďující ve výběru literaturu o ní. (knihydobrovsky.cz)

Čtení o Richardu Weinerovi předkládá chronologicky uspořádaný výbor z kritických, polemických a bilančních článků, přibližujících osobnost spisovatele Richarda Weinera. Texty z let 1919-1969 se soustředí na období, kdy se autorův kritický a literárněhistorický obraz formoval, kdy se utvářel fenomén nesrozumitelného, osamělého, nezařazeného či nezařaditelného Weinera, "lichého člověka" české literatury. Výběr reflexí Weinerovy tvorby od prvních zralých povídkových a básnických knih až po články, dokládající znovuoživený zájem o jeho dílo v šedesátých letech, zachycuje dramaticky se proměňující spisovatelův obraz od "roztomilého básníka" přes "dezertéra své generace" až po outsidera, solitéra a "Einzelgängera", jehož osamělé dílo má však schopnost orientovat. Antologie nemůže suplovat dějiny recepce jeho díla, chce však postihnout její klíčové momenty. V pestrém předivu dobových (o)hlasů je reflektována či předznamenána většina témat a motivů, na něž navázalo a jež o nové akcenty prohloubilo pozdější bádání. První oddíl knihy zahrnuje dva autorovy osobně laděné texty, reflektující otázku jeho židovství a solitérství. Následující dva oddíly mapují kritický ohlas děl autorovy první tvůrčí periody, resp. jeho vrcholných děl z let 1928-1933 (A. Novák, F. Götz, M. Rutte, K. Sezima, J. Vodák, J. Štyrský ad.). Čtvrtý oddíl shrnuje úvahy, jež od poloviny třicátých let chtěly autorovu tvorbu "rehabilitovat" a postihnout ji v její komplexnosti (F. X. Šalda, B. Novák), resp. ji bilancovaly po autorově úmrtí (V. Černý, A. M. Píša, J. Chalupecký, O. Králík, J. Pistorius). Závěrečný oddíl představuje články autorů časopisu Tvář (Z. Hejda, V. Linhartová, B. Doležal), kteří ve svém znovuobjevování Weinera byli vedeni hlouběji motivovaným vědomím spřízněnosti s poetikou i etikou jeho tvorby. (knihydobrovsky.cz)

Kniha spojuje encyklopedii o přírodě a první čtení pro nejmenší čtenáře. Je psána pro děti srozumitelnou a poutavou formou a je doplněna stovkami originálních fotografií. U každého mláďátka je věcný přehled o jeho druhu a po něm následuje příběh ze života. Například o bizonovi u indiánů, o lovcích goril, o ztraceném kolouškovi, o lišce u jezevce a mnoho dalších. Děti si samy přečtou, jak je svět zvířat velmi zajímavý, strhující a záhadný. (knihydobrovsky.cz)

Antologie Čtení o Vladislavu Vančurovi s podtitulem Kritické rozepře (1923-1969) anebo "Pravda se zle oře" je chronologicky uspořádaným výborem z kritických, polemických a bilančních článků, představujících spisovatelovu osobnost v jejích proměnách od experimentátora a revolucionáře formy po klasika moderní české prózy. Texty se soustředí na období, kdy se autorův kritický a literárněhistorický obraz utvářel, resp. kdy byl jeho kanonizovaný a do značné míry redukovaný obraz přehodnocován. Žánrově různorodé texty antologie zahrnují jednak dobové ohlasy, jež bezprostředně reagovaly na vydání některého z autorových děl, často s ambicí zachytit proměny i konstanty jeho osobité poetiky (J. Vodák, J. Hora, A. Novák, J. B. Čapek, F. X. Šalda, P. Fraenkl, P. Eisner, B. Fučík ad.), jednak literárněkritické portréty, studie a eseje, které již od druhé poloviny dvacátých let usilovaly Vančurovu autorskou osobnost začlenit do kontextu soudobé české literatury a autorovu tvorbu postihnout v jejích tematických a tvárných dominantách, v její stále otevřené celistvosti a komplexnosti (F. Götz, A. M. Píša, K. Sezima, B. Václavek, M. Rutte, F. Halas, A. Vyskočil, J. Mukařovský, T. Vodička). Upřednostněny jsou texty polemické, reflektující krajnosti autorova stylu a jazyka, jež vyvolávaly četné kritické kontroverze, přerůstající i v otevřené polemiky a rozepře, které se dotýkaly nejen čistě uměleckých otázek pojetí avantgardní modernosti, nýbrž i širších otázek světonázorových a politických (spor o Poslední soud či o Tři řeky). Antologie předkládá výběr reflexí autorovy tvorby od prvních povídkových knih až po články, dokládající znovuoživený zájem o jeho dílo od druhé poloviny padesátých let do konce let šedesátých (M. Kundera, J. Opelík, J. Brabec, J. Lopatka): v inspirativním ovzduší znovuobjevovaného vančurovského "vědomí souvislostí" byl Vančura promýšlen jako živá hodnota, inspirativní odkaz jeho estetického projektu byl kon- frontován se soudobým stavem umělecké tvorby a její reflexe. (knihydobrovsky.cz)

Z nesmírně rozsáhlé havlovské literatury vybírá Čtení o Václavu Havlovi nejcennější bezprostřední kritické ohlasy na autorova dramatická a esejistická díla. Stati Evy Uhlířové, Jana Grossmana, Sergeje Machonina, Jindřicha Černého, Ivana M. Jirouse či Jany Patočkové sledují dramatickou tvorbu Václava Havla od premiéry Zahradní slavnosti v roce 1963 až do posledního dramatického (a filmového) díla Odcházení. Kniha se soustředí na pojednání o tematických a tvárných dominantách Havlovy tvorby (divadelní hry Vyrozumění, Largo desolato a Pokoušení), neopomíjí ale ani kritiku autorových esejí (Dopis Gustávu Husákovi, Moc bezmocných, Letní přemítání, Prosím stručně). Vedle Petra Rezka, Petra Fidelia a Zdeňka Vašíčka jsou do antologie zahrnuty analýzy Havlovy esejistiky od Jiřího Cieslara nebo Viktora Šlajchrta. Jan Lopatka vyjímá Dopisy Olze z kontextu úvahových či filozofujících děl a situuje knihu opět v poli textů literárních. Díky zařazení paralelních pojednání téhož díla je v antologii možné konfrontovat výkladové postupy a závěry různých autorů (například Ladislava Hejdánka a Terezie Pokorné u hry Vyrozumění). Čtení o Václavu Havlovi nemá suplovat potřebnou monografii o Havlově literárním díle, chce však oživit diskusi o autorově umělecké a kritické tvorbě, stejně jako o přístupech, které k ní otevírají cestu. Antologie není určena jen pro literární odborníky; ráda by oslovila širší čtenářskou obec, od zaujatých středoškoláků a jejich učitelů, kteří hledají víc než přehledové výklady, přes běžné návštěvníky divadel a čtenáře knih, kteří chtějí konfrontovat svůj zážitek s míněními, jež obraz o Havlovi teprve ustalovala nebo naopak dávala do pohybu, až po univerzitní studenty a jejich pedagogy, pro něž může být užitečná svým zužujícím a záměrně vyhroceným výběrem. Úvodní studie editora Michaela Špirita představuje literárněkritickou recepci dramatického a esejistického díla Václava Havla od šedesátých let 20. století. Kniha zahrnuje obsáhlou bibliografii děl Václava Havla i strukturovaný soupis literatury o něm. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michael Špirit. (knihydobrovsky.cz)

Kniha ukazuje básníka Jaroslava Vrchlického z perspektivy tázání po životnosti díla, jak byla sledována v kritické rozpravě v prvních čtyřiceti letech 20. století - zčásti už za života autorova. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém je uvedeno studií, která provádí po debatách o básníkově tvorbě od sedmdesátých let 19. století až po poválečnou literárněhistorickou produkci (často schematizující začleňování básníkova odkazu do aktuálního kánonu) a moderní básnické výbory z jeho díla. Antologie přináší jak texty podrývající roli a význam Jaroslava Vrchlického pro "dnešek" (Viktor Dyk, J. S. Machar), tak pokusy o jeho kritickou rehabilitaci, vyzdvižení živých uměleckých hodnot jeho díla (Arnošt Procházka, Arne Novák, Josef Hora). Zastoupeny jsou rovněž hlasy odmítající pietní přístup k mrtvému klasikovi a požadující kritický, velmi výběrový přístup k jeho dílu, jenž by napomohl oživení mizivého zájmu o básníka (F. X. Šalda, Pavel Eisner, S. K. Neumann). Antologie zahrnuje konečně i zhodnocení díla Jaroslava Vrchlického v jeho lyrických vrcholech (Pavel Fraenkl) i jako celku (F. X. Šalda, Vojtěch Jirát) v širších souvislostech literárněhistorických. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém ukazuje na sporech o odkaz nejproduktivnějšího a nejctěnějšího českého básníka možné příčiny skutečnosti, že Vrchlický nebyl za svého života ani po něm přijímán širokými vrstvami, nebyl čten (populární komedie Noc na Karlštejně představuje přitom v jeho jinak vesměs náročně koncipovaném díle výjimku). Z jeho rozsáhlého lyrického, epického a dramatického díla jsou jako živé vybírány jen básnické zlomky, což však historický význam Jaroslava Vrchlického v dějinách české literatury nijak neumenšuje. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém tak naznačuje cestu k poznání básníka, jehož nelze minout. Úvodní studie editora Michala Topora představuje literárněkritickou i literárněhistorickou recepci díla Jaroslava Vrchlického od doby jeho působení až do dnešních dnů. Kniha zahrnuje obsáhlou chronologicky pořádanou bibliografii literatury o Jaroslavu Vrchlickém. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michal Topor. (knihydobrovsky.cz)

Antologie Čtení o Jaroslavu Seifertovi přináší třináct textů žánrově různorodé povahy, které byly napsány v průběhu takřka osmdesáti let. Rozsáhlejší výklady díla Jaroslava Seiferta v jeho komplexnosti doplňují texty portrétující jednotlivá období básníkovy tvorby i texty bezprostředně reagující na vydání některé z autorových sbírek. Vedle příspěvků polemicky vyostřených stojí pojednání oceňující a vyzdvihující zvláště Seifertovy občanské postoje. Do antologie byly zařazeny významné stati a články Seifertových generačních souputníků (F. Götz, B. Václavek), jakož i vyjádření k Seifertovu dílu z pera klíčových osobností naší literární kritiky (F. X. Šalda, V. Černý), stejně jako hlasy básníkových oponentů (S. K. Neumann, F. Peroutka). Antologie současně soustřeďuje nejvýznamnější články autorů sledujících Seiferta z exilu (A. Brousek, J. Škvorecký), i těch, kteří mapovali jeho tvorbu v delším časovém úseku a systematicky (např. J. Brabec, J. Opelík, A. M. Píša, B. Polan). Čtení o Jaroslavu Seifertovi soustředí pozornost k několika zásadním textům bilančního, až přehledového charakteru, jež sledují proměny autorovy poetiky a uchopují jeho básnickou osobnost v syntetičtějším pojetí a upozorňují na některé konstanty jeho tvorby. Přítomná antologie se obrací vedle literárních badatelů a studentů zejména na běžného čtenáře, který bude mít potřebu své vlastní čtení Seifertovy poezie konfrontovat s často vyhraněnými, celistvě pojatými interpretacemi z rozdílných období recepce autorova díla. Úvodní studie editora Jiřího Flaišmana skicuje hlavní přístupy k Seifertovu dílu a v kontrastním představení statí zařazených do antologie pojmenovává hlavní znaky poetiky Jaroslava Seiferta. Texty antologie následuje oddíl Bibliografie, který registruje všechna první vydání souborů a jednotlivých sbírek J. Seiferta, a z velmi rozsáhlé sekundární literatury o autorovi a jeho díle vybírá seifertovské práce, které mohou čtenáři zprostředkovat další fasety kritické a historické reflexe básníkovy tvorby. (knihydobrovsky.cz)

Čítanka obsahuje základní literaturu o Jiřím Kolářovi z let 1956–1986. Jedná se o eseje a práce přehledové, snažící se uchopit básníkovu osobnost, jeho genetiku, typologii, stylizaci a vývoj – čili směřující k „portrétu a syntéze“. Přestože se výběr přidržuje chronologie, není jeho cílem postihnout vlastní kritickou recepci díla výrazně zasaženého cenzurou. Kulturně-společenské mlčení o Kolářovi se rozhostilo s koncem čtyřicátých let. Vzhledem k tomu, že pokus Václava Havla o jeho rehabilitaci zůstal v roce 1956 jen v rukopise, stal se prvním bilančním textem až doslov Jana Grossmana ke knižnímu výboru z roku 1964. Syntetizující stať Zdeňka Pešata o Skupině 42 v šedesátých letech již vyjít nestihla a nastupující normalizace roku 1970 rovněž znemožnila vydání Prometheových jater i s doslovem Emanuela Frynty. Ve stejném roce se klasická filoložka Eva Stehlíková zaměřila na kolářovské antické odkazy a reminiscence. Z přelomu šedesátých a sedmdesátých let pocházejí portréty a vyznání od literárních kritiků Jindřicha Chalupeckého, Václava Černého a Bedřicha Fučíka, ale též kunsthistorické studie od Miroslava Lamače a Jiřího Padrty. V osmdesátých letech souvisejí s exilovými vydáními vrcholných Kolářových knih esej Jana Vladislava či inter pretace Sylvie Richterové a v samizdatových časopisech uvedl studii o divadelních textech Vladimír Karfík.Čtení o Jiřím Kolářovi přináší práce vesměs bilančního charakteru a převážně esejistického rázu, jako jsou portrét, nástin, příběh apod. Důraz kladený na Kolářovu básnickou tvorbu spolu s kunsthistorickými a teatrologickými akcenty tvoří z antologie pomyslný monografi cký celek a – s trochou nadsázky – portrét umělce v nenormálním věku. V těchto dobově nepříznivých historických a kulturně-společenských podmínkách dokázali zahlédnout kontury Kolářova díla a podržet vědomí jeho celku jen nejvýznamnější interpreti. V edici Antologie IPSL dosud vyšlo: sv. 1: Čtení o Václavu Havlovi. Autor ve světle literární kritiky, ed. Michael Špirit (192 s., 2013), sv. 2: Čtení o Jaroslavu Vrchlickém. Básník ve sporech o životnost díla, ed. Michal Topor (184 s., 2013), sv. 3: Čtení o Jaroslavu Haškovi. Ohledávání 1919 – 1948, ed. Luboš Merhaut (168 s., 2014), sv. 4: Čtení o Jaroslavu Seifertovi. Hledání proměn autorovy poetiky, ed. Jiří Flaišman (160 s., 2014), sv. 5: Čtení o Elišce Krásnohorské. V bojích o Smetanu, Hálka a Minervu, ed. Libuše Heczková (196 s., 2015), sv. 6: Čtení o Karlu Teigovi. Vize, realizace, divergence 1919–1938, ed. Jan Wiendl (212 s., 2015), sv. 7: Čtení o Bohumilu Hrabalovi. Rukověť otevřeného díla, ed. Annalisa Cosentino (192 s., 2016), sv. 8: Čtení o Dantovi Alighierim. Prostory, postavy a slova, ed. Martin Pokorný (196 s., 2016), sv. 10: Čtení o T. G. Masarykovi. Literatura – člověk – svět (1910–1938), eds. Lucie Merhautová a Luboš Merhaut (366 s., 2017), sv. 11: Čtení o Jiřím Kolářovi. Portréty a syntézy, ed. Petr Šrámek (248 s., 2018). (knihydobrovsky.cz)

Čtení o Dantovi Alighierim je první samostatnou publikací, která českému čtenáři umožňuje porozumět autorovu nejslavnějšímu dílu. Dantova Božská komedie je k dispozici ve čtyřech kompletních překladech, rozborů jeho poetiky je v našem prostředí však zřetelný nedostatek. Stati z rozmezí let 1890-1910 byly vybrány tak, aby předvedly podrobnou analýzu konkrétních úseků básnického textu a poskytly zájemci o výklad nástroje, jichž bude schopen využít i samostatně. Někdy jsou probírány zdánlivé kuriozity, jež ale mohou poskytnout obecnější klíč: Jak to, že je v pekle vidět? Proč se poutník Dante na některé hříšníky obrací s otevřeným vztekem? Jindy jsou tématem zřetelné strukturní principy velkých celků: démoni a obludy, jejichž odpor musí poutník a Vergilius zdolávat v pekle; modlitby, které v pravidelných intervalech zaznívají v očistci. A prostor je též věnován porovnání Dantova a Miltonova Lucifera, vztahu tělesné a duchovní smrti nebo úloze, již v Dantově křesťanské básni hraje tělesnost a pozemskost. Antologie nepředpokládá znalost italštiny ani samotné Božské komedie - stačí zájem o ni. Tematická pozornost je relativně vyváženě rozdělena mezi Peklo, Očistec i Ráj, jen s mírnou převahou čtenářsky nejoblíbenějšího Pekla. Editorův úvod vřazuje předložený výběr do kontextu moderního dantovského bádání a doplňuje informace potřebné k pochopení zařazených statí. Svazek je doplněn rejstříky a bibliografií dantovských publikací v češtině. (knihydobrovsky.cz)

Čtení o Františku Halasovi zahrnuje texty z let 1927-1969, je uspořádáno chronologicky, rozděleno do dvou částí, nadepsaných Negace v poezii a Torzo naděje. Halasova poezie, která vyšla z hravosti poetismu, odhalovala zároveň tragické rozlomení, rozbitost moderního člověka. Právě tento "rozpor" a "negace", provázené disharmonickými tóny, se staly předmětem prudkých polemik, jež jsou svědectvím různorodosti proudů meziválečné avantgardy stejně jako snah o návrat k tradici v době, která již pociťovala vyčerpání moderního jazyka umění. Spory o umělecký tvar se setkaly s otázkami řádu a víry, náboženského či politického přesvědčení (mj. rozepře o dílo Jiřího Wolkera, o nihilismus v poezii, angažovanost umění). Druhá část antologie je nazvaná podle slavné básníkovy sbírky z roku 1938 a sleduje kritickou reflexi Halasovy poezie v dobách ohrožené humanity. Vyhraněnost této reflexe značí nejen význam konkrétního básnického díla, ale i to, jakou společenskou váhu nesly poezie a umění v době avantgard. Téma polarit mezi svébytností umění a angažovaností, tradicí a experimentem, smyslem poezie pro život individua i společnosti bylo aktualizováno ještě výrazněji ve válce a po ní - "boje o Halase" významně utvářely pojem umění až do šedesátých let. Texty z let padesátých a šedesátých pak zároveň svědčí o instrumentalizaci literatury i kritiky jako prostředků politické moci jakož i - zejména v pracích Jan Grosmanna, Jindřicha Chalupeckého a Ludvíka Kundery - o snaze básnické dílo z těchto vazeb a ohledů vymanit. (knihydobrovsky.cz)

Antologie Čtení o Boženě němcové s podtitulem Hommage Boženě Němcové a jejím následovnicím je malým výborem z velmi rozsáhlé literatury o spisovatelce Boženě Němcové, rámovaným zhruba lety po její smrti a z druhé strany rokem 1945. Začíná velkým portrétem, jejž v roce 1870 Němcové věnovala Sofie Podlipská, a končí pracemi dvou mimořádných osobností - archeoložky a estetičky Růženy Vackové a filoložky a kritičky Věry Liškové. Nejde tu ostatně jen o Boženu Němcovou, ale zvýšenou měrou také o ženy, které o ní psaly: o jejich názory a myšlenky a jejich role v české společnosti. Třiadvacet vybraných textů je připomínkou několika žen, které považovaly Němcovou za součást svého osobního a profesního života. Výsledný soubor je svého druhu archeologií paměti žen a jejich intelektuální emancipace v téměř stoletém období, které skončilo radikálními změnami, jež zasáhly do veřejného postavení žen a změnily způsoby jejich angažovanosti. V celku antologie nabývají proto na významu medailony autorek, které mohou posloužit jako další rozcestí, další impulzy pro obnovování zasuté paměti žen. Díky Boženě Němcové lze tak objevovat nesamozřejmou, ne zcela známou tradici myšlení a hledání "vnitřní svobody ženiny". Závěrečný výběr z bibliografie Boženy Němcové dovedený do současnosti umožňuje zasadit texty do širšího kontextu rozprav o Němcové a také poskytnout první orientaci v nepřehledném poli psaní o této ikonické spisovatelce. (knihydobrovsky.cz)

Antologie ČTENÍ O IVANU OLBRACHTOVI s podtitulem Mezi estetikou a politikou transgrese je chronologicky komponovaným souborem textů reflektujících literární dráhu Ivana Olbrachta, záběrem se omezuje na léta 1913-1962. Počínaje knižním debutem - prozaickým triptychem O zlých samotářích - provázel Olbrachtovy práce respekt recenzentů, ti se přitom museli opakovaně vyrovnávat s nestálostí žánrového řešení i zacílení (Arne Novák psal nad prózou Anna proletářka o Olbrachtovi jako o "básníku, jehož vývoj nás od Zlých samotářů udržoval v napětí"), takřka tak pokaždé jako by nanovo stanuli před nutností pojmenovat to, kým Olbracht je, zkoušejíce zároveň složitě v této diskontinuitě rozkrývat prvky bytostné, trvalejší povahy. Antologie umožňuje Olbrachtovo dílo nahlédnout v postupné celistvosti a zároveň nejednoznačnosti, utvářené právě i časností a mnohostí zastoupených kritických perspektiv. Její úvodní oddíl soustředí texty reprezentující podoby kritické konkretizace čtyř prvních knih Olbrachtových: povídkového souboru O zlých samotářích, prózy Žalář nejtemnější, předválečné aktovky Pátý akt a románu O podivném přátelství herce Jesenia. Oddíl druhý umožňuje nahlédnout diskuse, ba rozepře nad Olbrachtovými vystoupeními, spjatými s jeho fascinací ruským příkladem a službou komunistické perspektivě - ať už šlo o reflexe jeho Obrazů ze soudobého Ruska či - několik let nato - o konfrontace s knižním souborem Devíti veselých povídek z Rakouska a republiky a prózou Anna proletářku. Oddíl Mříže, hory sleduje nejprve odezvu prózy Zamřížované zrcadlo, následně pak rozpravu provázející trojici knih s podkarpatským podnětem; co do geografického zázemí se k této sérii de facto přimykají i dva texty utvářející oddíl Golet. Závěrečná část antologie - nazvaná Ztracen a nalézán v říši budovaného socialismu - v příkladech představuje způsoby traktování Olbrachtova zjevu v poválečných podmínkách; završuje ji triptych textů J. Opelíka, M. Jungmanna a J. Honzíka z počátku šedesátých let, takto dokladů snahy o oživující četbu a pojetí jeho díla. (knihydobrovsky.cz)

Antologie Čtení o Bedřichu Václavkovi zpřítomňuje momenty kritického přijímání i zpětného hodnocení díla literárního vědce Bedřicha Václavka (1897-1943) v časovém rozmezí od dvacátých let do první poloviny let sedmdesátých. Na základě chronologického a kontextualizačního hlediska je čítanka rozdělena do čtyř částí. První část (s texty Z. Kalisty, L. Blatného, A. M. Píši, J. Strakoše aj.) zachycuje, jak se Václavek v průběhu dvacátých let postupně etabloval jako literární kritik soustavně sledující soudobou literární produkci a vstupující do bouřlivých generačních i světonázorových diskusí. V druhé části je prostřednictvím textů E. Urxe, A. Nováka, V. Černého, F. X. Šaldy nebo B. Fučíka nahlédnut proces dozrávání Václavkovy literárněvědné metody ve třicátých letech, i s jejími limity. Poválečným vzpomínkově laděným příspěvkům je věnována třetí část, v níž A. Černík, J. L. Fischer, J. Drábek, J. Václavková a další přibližují některé souvislosti Václavkova života, včetně jeho tragického závěru v koncentračním táboře. Poslední část obsahuje recenze a studie K. Chvatíka, M. Noska, J. Brabce, O. Suse a F. X. Halase. Většina z nich byla publikována v šedesátých letech, kdy lze zaznamenat zvýšený zájem o dílo B. Václavka, který zapadal do širšího proudu tehdejší reflexe české meziválečné kultury. Václavkovo dílo se tak ocitlo v nových souvislostech znovu obnovovaného vědomí kulturní kontinuity. (knihydobrovsky.cz)

Antologie Čtení o Janu Nerudovi s podtitulem Utváření obrazu předkládá mozaikovitý portrét jedné z nejvýznamnějších osobností druhé poloviny 19. století: spisovatele a novináře Jana Nerudy (1834-1891). Čítanka shromažďuje třináct textů z let 1864 až 1942, a pokrývá tedy zhruba prvních osm dekád rezonance Nerudova díla. Jde jednak o kritické stati a portréty publikované za autorova života (Vilém Kienberger, Karel Sabina, Servác Heller, Jakub Arbes a J. V. Sládek), jednak o celistvější pokusy o uchopení Nerudovy osobnosti či díla napsané po jeho smrti (Eliška Krásnohorská, Jaroslav Vrchlický, Arne Novák, Miloslav Hýsek, F. X. Šalda a Karel Polák). Rámec výboru tvoří dvojice statí Felixe Vodičky a Alberta Pražáka, jež byly koncipovány pro kolektivní publikaci Kniha o Janu Nerudovi. Kniha byla připravována k vydání v roce 1941 (padesát let od úmrtí Jana Nerudy) v nakladatelství Čin, z jejího vydání však sešlo. Nerealizovaná "encyklopedie" měla být završením prvních několika dekád intenzivního nerudovského bádání - z tohoto důvodu tvoří svorník předkládaného výboru. Texty jsou vybrány tak, aby co možná rovnoměrně pokrývaly zvolenou časovou rozlohu i mnohotvárnost Nerudovy činnosti (básník, prozaik, publicista, dramatik) a jejich chronologické uspořádání dovoluje nahlédnout postupné utváření názorů na Jana Nerudu a jeho tvorbu. Antologie je doplněna předmluvou editora a bibliografií. (knihydobrovsky.cz)

Knížka vypráví o oblasti tak zvaného Českého koutku na pomezí Kladska a Čech. Svým místním zakotvením tak navazuje na pověsťový soubor od Homole k Hejšovině, i když její celková koncepce je odlišná. Ve Čtení o Českém koutku si čtenář vedle množství pověstí přečte také zajímavé informace o životním stylu kladských Čechů i o svérázu krajiny, v níž žili. To vše doprovází citace z literárních děl autorů, které oblast zaujala, reprodukce starých pohlednic a množství novodobých fotografií. Záměrem knihy je nejen představit tento ojedinělý kraj všem, kdo ho neznají, a připomenout jeho zvláštnosti těm, které už stačil okouzlit. Jejím hlavním cílem je uchovat v tištěné podobě vše, co by v souvislosti s Českým koutkem nemělo být zapomenuto. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Eduard Petiška, čte Josef Somr - autor Eduard Petiška, čte Josef Somr Čtivé a dobrodružné příběhy z našich dějinČtení o hradech, zámcích a městech ()- obsahuje čtivé a dobrodružné příběhy z našich dějin, které jsou podány poutavou formou přístupnou malým i velkým posluchačům.Karlštejn, Vyšehrad, Bítov, Telč, Zábřeh a další. (alza.cz)

Audiokniha na CD Audiokniha, která potěší nejen milovníky vína! Výběr literárních textů na téma víno od známých českých autorů interpretují pánové Josef Somr, Miroslav Táborský, Rudolf Křesťan a Ivan Kraus. Vinařské povídky a fejetony z pera Karla Čapka, Miroslava Horníčka, Adolfa Hoffmeistera, Rudolfa Křesťana, Ivana Krause a Ladislava Špačka. Určeno k poslechu nejlépe při sklence lahodného moku. (alza.cz)

Další kniha z edice Kouzelné čtení zavede děti od 6 let do tajných koutů Prahy. (bambule.cz)

Audiokniha, která potěší nejen milovníky vína! Výběr literárních textů na téma víno od známých českých autorů interpretují pánové Josef Somr, Miroslav Táborský, Rudolf Křesťan a Ivan Kraus. Vinařské povídky a fejetony z pera Karla Čapka, Miroslava Horníčka, Adolfa Hoffmeistera, Rudolfa Křesťana, Ivana Krause a Ladislava Špačka. Určeno k poslechu nejlépe při sklence lahodného moku.Seznam povídek:1. O zvláštních vínech 05:23 2. Když jde o hrdlo 06:14 3. Víno 26:10 4. O víně 08:22 5. Objednáváme si víno 14:59 6. Zpovídám se 05:19 7. Objednávka 09:13 (dvd-premiery.cz)