Čtení o jaroslavu vrchlickém - michal topor

Kniha ukazuje básníka Jaroslava Vrchlického z perspektivy tázání po životnosti díla, jak byla sledována v kritické rozpravě v prvních čtyřiceti letech 20. století - zčásti už za života autorova. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém je uvedeno studií, která provádí po debatách o básníkově tvorbě od sedmdesátých let 19. století až po poválečnou literárněhistorickou produkci (často schematizující začleňování básníkova odkazu do aktuálního kánonu) a moderní básnické výbory z jeho díla. Antologie přináší jak texty podrývající roli a význam Jaroslava Vrchlického pro "dnešek" (Viktor Dyk, J. S. Machar), tak pokusy o jeho kritickou rehabilitaci, vyzdvižení živých uměleckých hodnot jeho díla (Arnošt Procházka, Arne Novák, Josef Hora). Zastoupeny jsou rovněž hlasy odmítající pietní přístup k mrtvému klasikovi a požadující kritický, velmi výběrový přístup k jeho dílu, jenž by napomohl oživení mizivého zájmu o básníka (F. X. Šalda, Pavel Eisner, S. K. Neumann). Antologie zahrnuje konečně i zhodnocení díla Jaroslava Vrchlického v jeho lyrických vrcholech (Pavel Fraenkl) i jako celku (F. X. Šalda, Vojtěch Jirát) v širších souvislostech literárněhistorických. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém ukazuje na sporech o odkaz nejproduktivnějšího a nejctěnějšího českého básníka možné příčiny skutečnosti, že Vrchlický nebyl za svého života ani po něm přijímán širokými vrstvami, nebyl čten (populární komedie Noc na Karlštejně představuje přitom v jeho jinak vesměs náročně koncipovaném díle výjimku). Z jeho rozsáhlého lyrického, epického a dramatického díla jsou jako živé vybírány jen básnické zlomky, což však historický význam Jaroslava Vrchlického v dějinách české literatury nijak neumenšuje. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém tak naznačuje cestu k poznání básníka, jehož nelze minout. Úvodní studie editora Michala Topora představuje literárněkritickou i literárněhistorickou recepci díla Jaroslava Vrchlického od doby jeho působení až do dnešních dnů. Kniha zahrnuje obsáhlou chronologicky pořádanou bibliografii literatury o Jaroslavu Vrchlickém. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michal Topor. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha ukazuje básníka Jaroslava Vrchlického z perspektivy tázání po životnosti díla, jak byla sledována v kritické rozpravě v prvních čtyřiceti letech 20. století – zčásti už za života autorova. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém je uvedeno studií, která provádí po debatách o básníkově tvorbě od sedmdesátých let 19. století až po poválečnou literárněhistorickou produkci (často schematizující začleňování básníkova odkazu do aktuálního kánonu) a moderní básnické výbory z jeho díla. Antologie přináší jak texty podrývající roli a význam Jaroslava Vrchlického pro „dnešek“ (Viktor Dyk, J. S. Machar), tak pokusy o jeho kritickou rehabilitaci, vyzdvižení živých uměleckých hodnot jeho díla (Arnošt Procházka, Arne Novák, Josef Hora). Zastoupeny jsou rovněž hlasy odmítající pietní přístup k mrtvému klasikovi a požadující kritický, velmi výběrový přístup k jeho dílu, jenž by napomohl oživení mizivého zájmu o básníka (F. X. Šalda, Pavel Eisner, S. K. Neumann). Antologie zahrnuje konečně i zhodnocení díla Jaroslava Vrchlického v jeho lyrických vrcholech (Pavel Fraenkl) i jako celku (F. X. Šalda, Vojtěch Jirát) v širších souvislostech literárněhistorických. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém ukazuje na sporech o odkaz nejproduktivnějšího a nejctěnějšího českého básníka možné příčiny skutečnosti, že Vrchlický nebyl za svého života ani po něm přijímán širokými vrstvami, nebyl čten (populární komedie Noc na Karlštejně představuje přitom v jeho jinak vesměs náročně koncipovaném díle výjimku). Z jeho rozsáhlého lyrického, epického a dramatického díla jsou jako živé vybírány jen básnické zlomky, což však historický význam Jaroslava Vrchlického v dějinách české literatury nijak neumenšuje. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém tak naznačuje cestu k poznání básníka, jehož nelze minout. Úvodní studie editora Michala Topora představuje literárněkritickou i literárněhistorickou recepci díla Jaroslava Vrchlického od doby jeho působení až do dnešních dnů. Kniha zahrnuje obsáhlou chronologicky pořádanou bibliografii literatury o Jaroslavu Vrchlickém. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michal Topor. (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Michal Topor (ed.), 184 stran Kniha ukazuje básníka Jaroslava Vrchlického z perspektivy tázání po životnosti díla, jak byla sledována v kritické rozpravě v prvních čtyřiceti letech 20. století – zčásti už za života autorova. Čtení o Jaroslavu Vrchlickém je uvedeno studií, která provádí po debatách o básníkově tvorbě od sedmdesátých let 19. století až po poválečnou literárněhistorickou produkci (často schematizující začleňování básníkova odkazu do aktuálního kánonu) a moderní básnické výbory z jeho díla. Antologie přináší jak texty podrývající roli a význam Jaroslava Vrchlického pro „dnešek“ (Viktor Dyk, J. S. Machar), tak pokusy o jeho kritickou rehabilitaci, vyzdvižení živých uměleckých hodnot jeho díla (Arnošt Procházka, Arne Novák, Josef Hora). Zastoupeny jsou rovněž hlasy odmítající pietní přístup k mrtvému klasikovi a požadující kritický, velmi výběrový přístup k jeho dílu, jenž by napomohl oživení mizivého zájmu o básníka (F. X.... (alza.cz)

Antologie ČTENÍ O IVANU OLBRACHTOVI s podtitulem Mezi estetikou a politikou transgrese je chronologicky komponovaným souborem textů reflektujících literární dráhu Ivana Olbrachta, záběrem se omezuje na léta 1913-1962. Počínaje knižním debutem - prozaickým triptychem O zlých samotářích - provázel Olbrachtovy práce respekt recenzentů, ti se přitom museli opakovaně vyrovnávat s nestálostí žánrového řešení i zacílení (Arne Novák psal nad prózou Anna proletářka o Olbrachtovi jako o "básníku, jehož vývoj nás od Zlých samotářů udržoval v napětí"), takřka tak pokaždé jako by nanovo stanuli před nutností pojmenovat to, kým Olbracht je, zkoušejíce zároveň složitě v této diskontinuitě rozkrývat prvky bytostné, trvalejší povahy. Antologie umožňuje Olbrachtovo dílo nahlédnout v postupné celistvosti a zároveň nejednoznačnosti, utvářené právě i časností a mnohostí zastoupených kritických perspektiv. Její úvodní oddíl soustředí texty reprezentující podoby kritické konkretizace čtyř prvních knih Olbrachtových: povídkového souboru O zlých samotářích, prózy Žalář nejtemnější, předválečné aktovky Pátý akt a románu O podivném přátelství herce Jesenia. Oddíl druhý umožňuje nahlédnout diskuse, ba rozepře nad Olbrachtovými vystoupeními, spjatými s jeho fascinací ruským příkladem a službou komunistické perspektivě - ať už šlo o reflexe jeho Obrazů ze soudobého Ruska či - několik let nato - o konfrontace s knižním souborem Devíti veselých povídek z Rakouska a republiky a prózou Anna proletářku. Oddíl Mříže, hory sleduje nejprve odezvu prózy Zamřížované zrcadlo, následně pak rozpravu provázející trojici knih s podkarpatským podnětem; co do geografického zázemí se k této sérii de facto přimykají i dva texty utvářející oddíl Golet. Závěrečná část antologie - nazvaná Ztracen a nalézán v říši budovaného socialismu - v příkladech představuje způsoby traktování Olbrachtova zjevu v poválečných podmínkách; završuje ji triptych textů J. Opelíka, M. Jungmanna a J. Honzíka z počátku šedesátých let, takto dokladů snahy o oživující četbu a pojetí jeho díla. (knihydobrovsky.cz)

Antologie představuje Otokara Březinu - jednoho z nejvýznamnějších básníků české moderní poezie - prizmatem kritické reflexe jeho rozsahem nevelkého, dosahem však zcela zásadního díla. Výbor ohlasů, kritik a výkladů sleduje a ukazuje, jak se recepce a tím i obraz básníka vyvíjely a proměňovaly. Těžiště antologie spočívá v letech 1896-1968. Čtení o Otokaru Březinovi je rozděleno do sedmi bloků. Jejich časové a obsahové vymezení je dáno vnějšími okolnostmi, analogicky k rozhodnutí vstoupit volbou textů i do širokého pole březinovských textů, jež mají převážně povahu spíše příležitostnou, vyznavačskou, ba obdivnou. První blok sleduje období 1895-1903, tedy kritický ohlas provázející vydání pěti Březinových básnických cyklů (1895-1901) a knihy esejů Hudba pramenů (1903). Jádrem druhého bloku jsou texty napsané u příležitosti Březinových čtyřicátin (1908) a prvního souborného vydání Březinových básnických spisů v roce 1913. Třetí blok tvoří stati Otokara Fischera (1918) a Arna Nováka (1919), vzniklé jednak u příležitosti Březinových padesátin (1918), a tedy krátce před koncem první světové války, jednak v dotyku s vyhlášením samostatné Československé republiky. Rámec čtvrtého bloku tvoří Březinovy šedesátiny v desátém roce republiky, provázené udělením tzv. velké Státní ceny, setkáním s T. G. Masarykem v Jaroměřicích nad Rokytnou (13. 6. 1928) a dalšími oslavami básníkova jubilea. Pátý blok obsahuje vybrané reakce na Březinovo úmrtí a následující šestý blok polemiky týkající se Březinova "obrazu", především v provokativním Mém svědectví o Otokaru Březinovi Jakuba Demla (1931), a další texty o Březinovi z třicátých let. Závěrečný sedmý blok v trojici článků z let 1949-1968 naznačuje poválečné fasety rozumění Březinovu dílu. (knihydobrovsky.cz)

Antologie Čtení o Jaroslavu Seifertovi přináší třináct textů žánrově různorodé povahy, které byly napsány v průběhu takřka osmdesáti let. Rozsáhlejší výklady díla Jaroslava Seiferta v jeho komplexnosti doplňují texty portrétující jednotlivá období básníkovy tvorby i texty bezprostředně reagující na vydání některé z autorových sbírek. Vedle příspěvků polemicky vyostřených stojí pojednání oceňující a vyzdvihující zvláště Seifertovy občanské postoje. Do antologie byly zařazeny významné stati a články Seifertových generačních souputníků (F. Götz, B. Václavek), jakož i vyjádření k Seifertovu dílu z pera klíčových osobností naší literární kritiky (F. X. Šalda, V. Černý), stejně jako hlasy básníkových oponentů (S. K. Neumann, F. Peroutka). Antologie současně soustřeďuje nejvýznamnější články autorů sledujících Seiferta z exilu (A. Brousek, J. Škvorecký), i těch, kteří mapovali jeho tvorbu v delším časovém úseku a systematicky (např. J. Brabec, J. Opelík, A. M. Píša, B. Polan). Čtení o Jaroslavu Seifertovi soustředí pozornost k několika zásadním textům bilančního, až přehledového charakteru, jež sledují proměny autorovy poetiky a uchopují jeho básnickou osobnost v syntetičtějším pojetí a upozorňují na některé konstanty jeho tvorby. Přítomná antologie se obrací vedle literárních badatelů a studentů zejména na běžného čtenáře, který bude mít potřebu své vlastní čtení Seifertovy poezie konfrontovat s často vyhraněnými, celistvě pojatými interpretacemi z rozdílných období recepce autorova díla. Úvodní studie editora Jiřího Flaišmana skicuje hlavní přístupy k Seifertovu dílu a v kontrastním představení statí zařazených do antologie pojmenovává hlavní znaky poetiky Jaroslava Seiferta. Texty antologie následuje oddíl Bibliografie, který registruje všechna první vydání souborů a jednotlivých sbírek J. Seiferta, a z velmi rozsáhlé sekundární literatury o autorovi a jeho díle vybírá seifertovské práce, které mohou čtenáři zprostředkovat další fasety kritické a historické reflexe básníkovy tvorby. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Berlínské epizody mapuje prostřednictvím dosud nezpracovaných a v naprosté většině nepublikovaných archivních materiálů (univerzitních matrik, korespondencí, zápisků apod.) berlínské cesty a pobyty česky i německy mluvících studentů a badatelů pocházejících z Čech a Moravy. Právě díky jejich svědectvím přináší zásadní informace k poznání základů filologických oborů jak v českých zemích, tak v berlínském univerzitním prostředí, a to v době jejich zásadních proměn, hledání a nalézání moderních metodologických přístupů. Na poli filologicky založených disciplín přitahoval Berlín logicky v první řadě germanisty, resp. různě orientované filology zabývající se dějinami moderních jazyků a literatur (romanisty, slavisty) s podstatnými zájmy germanistickými. V chronologicky postupujícím výkladu zaměřeném na období 1878-1914 jsou představeny berlínské osudy a vazby jak osobností proslulých či občas připomínaných (např. Arne Nováka, Otokara Fischera, Arnošta Krause, Roberta Priebsche, Jana Krejčího, Isidora Pollaka, Aloise Musila, Františka Groha, Bedřicha Hrozného, Františka Lexy, Otakara Jirániho, Erharda Preissiga ad.), tak těch, jejichž dráhy dosud naprosto zůstávaly stranou pozornosti. Monografie jako celek je příspěvkem k dějinám jednotlivých vědních oborů, především filologie a literární historie. Množství dosud neznámých a nepublikovaných materiálů zpřístupňuje ve velkém rozsahu dalším badatelům a dává tak impulsy k dalšímu zkoumání. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Kniha Berlínské epizody mapuje prostřednictvím dosud nezpracovaných a v naprosté většině nepublikovaných archivních materiálů (univerzitních matrik, korespondencí, zápisků apod.) berlínské cesty a pobyty česky i německy mluvících studentů a badatelů pocházejících z Čech a Moravy. Právě díky jejich svědectvím přináší zásadní informace k poznání základů filologických oborů jak v českých zemích, tak v berlínském univerzitním prostředí, a to v době jejich zásadních proměn, hledání a nalézání moderních metodologických přístupů. Na poli filologicky založených disciplín přitahoval Berlín logicky v první řadě germanisty, resp. různě orientované filology zabývající se dějinami moderních jazyků a literatur (romanisty, slavisty) s podstatnými zájmy germanistickými. V chronologicky postupujícím výkladu zaměřeném na období 1878–1914 jsou představeny berlínské osudy a vazby jak osobností proslulých či občas připomínaných (např. Arne Nováka, Otokara Fischera, Arnošta Krause, Roberta Priebsche, Jana Krejčího, Isidora Pollaka, Aloise Musila, Františka Groha, Bedřicha Hrozného, Františka Lexy, Otakara Jirániho, Erharda Preissiga ad.), tak těch, jejichž dráhy dosud naprosto zůstávaly stranou pozornosti. Monografie jako celek je příspěvkem k dějinám jednotlivých vědních oborů, především filologie a literární historie. Množství dosud neznámých a nepublikovaných materiálů zpřístupňuje ve velkém rozsahu dalším badatelům a dává tak impulsy k dalšímu zkoumání. (knihydobrovsky.cz)

Svazek Dopisů je komplementem k monografii Arne Laurin (1889-1945). Portrét novináře. Nejsou tu publikovány celé konvoluty dochovaných dopisů a vzkazů, jež Arnošt/Arne Lustig/Laurin adresoval té které osobě, nýbrž ty, jež bylo možné v nějakém ohledu číst jako specificky vyzařující, přibližující nebo - spíše - naznačující pozoruhodné prvky, fasety, polohy a souvislosti Laurinova působení či (řečová) gesta pro Laurinův způsob vykloněnosti do světa příznačná. V Laurinově případě jde přitom o komplex bohatě a inspirativně rozrušující meze oborově, institucionálně, státně, národnostně, politicky aj. definovatelných polí, co se týče proporcí a časování edice, odvíjí se od povahy klíčového pramenného rezervoáru - totiž rozsáhlé pozůstalosti Arneho Laurina dochované v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Zatímco období zhruba do poloviny dvacátých let je v tomto fondu dokumentováno bohatě, avšak výhradně v okruhu korespondence Lustigovi/Laurinovi adresované (nejednou spadající ještě do předválečných let), pro období následující (do roku 1936) lze navíc počítat s ne právě obvyklým korpusem kopií (průklepů) dopisů, jež Laurin (povětšinou, pravděpodobně) druhým odeslal. Hustotu poté střídá pramenná nouze: v ní se soubor dopisů spadajících do těchto let stává nutně leda chudým příbuzným zevrubné monografické sondy, rozkrývající rysy Laurinovy exilové existence. Speciální okolností je jazyk. Čeština a němčina Laurinovi byly rovnocennými živly, s některými partnery krom toho komunikoval francouzsky. Toto víceřečí je v edici zachováno: německé ani francouzské dopisy či úryvky z nich v rámci vysvětlivek nejsou přeloženy, čtenář je tak symbolicky ponechán napospas této stránce Laurinovy společenské situovanosti, zakotvené sice ponejvíce v Praze, de facto však - právě v korespondenčním styku - permanentně přeshraničné. (knihydobrovsky.cz)

Monografie je komplementem ke svazku Dopisů (ed. Michal Topor, 2019), je věnována dráze muže, jenž se narodil roku 1889 jako Arnošt/Ernst Lustig, v letech 1907–1916 se profiloval – pod různými pseudonymy (mj. jako Arne Laurin) – jako literární, výtvarný a divadelní kritik, překladatel, básník a prozaik, zprvu na stránkách periodik spjatých s prostředím studentského spolkového života, posléze zejména v českožidovském týdeníku Rozvoj, v jičínských Pokrokových listech, v satirických Kopřivách, dále v Samostatnosti, Národním obzoru, anarchistické Zádruze, Horkého Stopě, revui Divadlo, v deníku Národní politika, již během války v českožidovských Českých listech (resp. Českém listu). Přátelil se mj. s Jaroslavem Haškem či Egon Erwinem Kischem. Narukovat musel definitivně v roce 1916, zbytek války poté strávil jednak v maďarských lazaretech, v roce 1918 potom ve vídeňském Kriegspressequartieru jako redaktor časopisu Domov (a přímý podřízený Roberta Musila). V r. 1919 se Lustig stal zástupcem Bedřicha Hlaváče jakožto šéfredaktora deníku Tribuna (sedával v místnosti s F. Peroutkou), v závěru r. 1920 byl přizván k přípravě deníku Prager Presse, jejž nakonec v letech 1921–1938 řídil (od r. 1927 i z pozice redaktora zodpovědného, už i úředně jako Arne Laurin). V listopadu 1938 mu byla správní radou Orbisu vypovězena smlouva, v lednu 1939 zamířil do Francie, odtud lodí do New Yorku, s nímž byl – jak se ukázalo – spojen zbytek jeho dráhy a působení, zacíleného vedle podílu na provozu New Yorských listů především k organizaci mohutného zpravodajského archivu (pod střechou československého konzulátu). Urnu s popelem svého muže přivezla Olga Laurinová do Prahy počátkem r. 1946, byla uložena v hrobě na Olšanských hřbitovech. (knihydobrovsky.cz)

Závěrečný svazek v rámci DJS asi nejpřekvapivějších knih - knih Seifertovy publicistiky - přináší tvorbu z bouřlivého období ze sklonku první a druhé republiky, omezenou a problematickou tvorbu válečnou (redaktor Národní práce) a následně z krátkého období poválečného, kdy Jaroslav Seifert pracuje i jako editor (časopis Kytice). Období po Únoru 1948 již básníkovu dlouholetou spolupráci s denním tiskem fakticky ukončuje, po letech odmlčení se teprve od druhé poloviny 50. let objevují nečetné veřejné projevy, jako např. vystoupení na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956). Významná je činnost v rehabilitační svazové komisi na konci let šedesátých, 1969 je Seifert zvolen předsedou Svazu českých spisovatelů. Normalizační léta ovšem opět znamenají oficiální odmlčení, Seifert je jedním ze signatářů Charty 77. Ostudou vládnoucího režimu zůstává, že i přes básníkovu čtenářskou popularitu a udělení Nobelovy ceny za literaturu (1984), umožňuje publikování jeho textů jen v omezené (např. nákladem) či rovnou cenzurované podobě. Svazek přináší i všechny příležitostné texty jako úvody ke knihám, novoročenky, otevřené dopisy. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Český literární fond a Města Kralupy nad Vltavou. (knihydobrovsky.cz)

Antologie přináší ohlasy na literární tvorbu Marie Majerové v jejím hlavním tvůrčím období. Podtitul publikace "Od Panenství k Robinsonce" odkazuje nejen na časové vymezení od prvního románu (1907) po poslední významnou literární práci (1940), ale naznačuje také inklinaci Majerové k tématům dívčího dospívání a k narušování a převracení genderových stereotypů. Právě jejího feministického zaměření a důrazu na sociální otázky si literární kritici všímali nejvíc, jejich recenze a jiné ohlasy ovšem přispívají také do diskusí o smyslu a podobě tendenčního umění, o sociálním a komunistickém románu, o sexualitě, tělesnosti a citovosti v literatuře, o ženském a mužském principu nebo o volné lásce a "nové ženě". Více než třicet článků antologie je rozčleněno do osmi oddílů, zaměřených na tyto a podobné otázky. Autory článků jsou osobnosti Majerové ideově blízké (Josef Hora, Julius Fučík, F. V. Krejčí) i výrazně vzdálené (Josef Knap, J. O. Novotný). Zařazeny jsou i texty dalších významných postav literární kritiky první poloviny dvacátého století, jako F. X. Šaldy, Arneho Nováka, A. M. Píši, Františka Götze či Karla Sezimy. Čtení o Marii Majerové přináší pestrý pohled nejen na Majerovou jako spisovatelku, socialistku a feministku, ale skrze literárněkritické texty přibližuje představu o tehdejším vnímání ženského a sociálního hnutí vůbec, o ženách spisovatelkách a o ženské literární tradici. V edici Antologie IPSL dosud vyšlo: sv. 1: Čtení o Václavu Havlovi. Autor ve světle literární kritiky, ed. Michael Špirit (192 s., 2013), sv. 2: Čtení o Jaroslavu Vrchlickém. Básník ve sporech o životnost díla, ed. Michal Topor (184 s., 2013), sv. 3: Čtení o Jaroslavu Haškovi. Ohledávání 1919 - 1948, ed. Luboš Merhaut (168 s., 2014), sv. 4: Čtení o Jaroslavu Seifertovi. Hledání proměn autorovy poetiky, ed. Jiří Flaišman (160 s., 2014), sv. 5: Čtení o Elišce Krásnohorské. V bojích o Smetanu, Hálka a Minervu, ed. Libuše Heczková (196 s., 2015), sv. 6: Čtení o Karlu Teigovi. Vize, realizace, divergence 1919-1938, ed. Jan Wiendl (212 s., 2015), sv. 7: Čtení o Bohumilu Hrabalovi. Rukověť otevřeného díla, ed. Annalisa Cosentino (192 s., 2016), sv. 8: Čtení o Dantovi Alighierim. Prostory, postavy a slova, ed. Martin Pokorný (196 s., 2016), sv. 10: Čtení o T. G. Masarykovi. Literatura - člověk - svět (1910-1938), eds. Lucie Merhautová a Luboš Merhaut (366 s., 2017), sv. 11: Čtení o Jiřím Kolářovi. Portréty a syntézy, ed. Petr Šrámek (248 s., 2018). sv. 12: Čtení o Marii Majerové. Od Panenství k Robinsonce, eds. Dana Hůlková Nývltová a Radek Hylmar (176 s., 2018). (knihydobrovsky.cz)

Čítanka obsahuje základní literaturu o Jiřím Kolářovi z let 1956–1986. Jedná se o eseje a práce přehledové, snažící se uchopit básníkovu osobnost, jeho genetiku, typologii, stylizaci a vývoj – čili směřující k „portrétu a syntéze“. Přestože se výběr přidržuje chronologie, není jeho cílem postihnout vlastní kritickou recepci díla výrazně zasaženého cenzurou. Kulturně-společenské mlčení o Kolářovi se rozhostilo s koncem čtyřicátých let. Vzhledem k tomu, že pokus Václava Havla o jeho rehabilitaci zůstal v roce 1956 jen v rukopise, stal se prvním bilančním textem až doslov Jana Grossmana ke knižnímu výboru z roku 1964. Syntetizující stať Zdeňka Pešata o Skupině 42 v šedesátých letech již vyjít nestihla a nastupující normalizace roku 1970 rovněž znemožnila vydání Prometheových jater i s doslovem Emanuela Frynty. Ve stejném roce se klasická filoložka Eva Stehlíková zaměřila na kolářovské antické odkazy a reminiscence. Z přelomu šedesátých a sedmdesátých let pocházejí portréty a vyznání od literárních kritiků Jindřicha Chalupeckého, Václava Černého a Bedřicha Fučíka, ale též kunsthistorické studie od Miroslava Lamače a Jiřího Padrty. V osmdesátých letech souvisejí s exilovými vydáními vrcholných Kolářových knih esej Jana Vladislava či inter pretace Sylvie Richterové a v samizdatových časopisech uvedl studii o divadelních textech Vladimír Karfík.Čtení o Jiřím Kolářovi přináší práce vesměs bilančního charakteru a převážně esejistického rázu, jako jsou portrét, nástin, příběh apod. Důraz kladený na Kolářovu básnickou tvorbu spolu s kunsthistorickými a teatrologickými akcenty tvoří z antologie pomyslný monografi cký celek a – s trochou nadsázky – portrét umělce v nenormálním věku. V těchto dobově nepříznivých historických a kulturně-společenských podmínkách dokázali zahlédnout kontury Kolářova díla a podržet vědomí jeho celku jen nejvýznamnější interpreti. V edici Antologie IPSL dosud vyšlo: sv. 1: Čtení o Václavu Havlovi. Autor ve světle literární kritiky, ed. Michael Špirit (192 s., 2013), sv. 2: Čtení o Jaroslavu Vrchlickém. Básník ve sporech o životnost díla, ed. Michal Topor (184 s., 2013), sv. 3: Čtení o Jaroslavu Haškovi. Ohledávání 1919 – 1948, ed. Luboš Merhaut (168 s., 2014), sv. 4: Čtení o Jaroslavu Seifertovi. Hledání proměn autorovy poetiky, ed. Jiří Flaišman (160 s., 2014), sv. 5: Čtení o Elišce Krásnohorské. V bojích o Smetanu, Hálka a Minervu, ed. Libuše Heczková (196 s., 2015), sv. 6: Čtení o Karlu Teigovi. Vize, realizace, divergence 1919–1938, ed. Jan Wiendl (212 s., 2015), sv. 7: Čtení o Bohumilu Hrabalovi. Rukověť otevřeného díla, ed. Annalisa Cosentino (192 s., 2016), sv. 8: Čtení o Dantovi Alighierim. Prostory, postavy a slova, ed. Martin Pokorný (196 s., 2016), sv. 10: Čtení o T. G. Masarykovi. Literatura – člověk – svět (1910–1938), eds. Lucie Merhautová a Luboš Merhaut (366 s., 2017), sv. 11: Čtení o Jiřím Kolářovi. Portréty a syntézy, ed. Petr Šrámek (248 s., 2018). (knihydobrovsky.cz)

Po Vyjmenovaných čteních o ledasčem přicházíme s další výjimečnou – obdobně koncipovanou – knížkou, která kromě spousty informací ze světa zvířat a rostlin přináší dětem ještě něco velmi důležitého navíc. Výběrem témat z pojmů, které bývají probírány v rámci výuky vyjmenovaných slov, získávají děti příležitost k mimovolnímu osvojení grafické podoby jednotlivých výrazů, a to tím, že v textu několikrát „zakopnou“ očima o zvýrazněná slova. Vizuální paměť je totiž u dětí velmi silně rozvinuta. A to ještě není vše, autor se coby zkušený pedagog pokouší podnítit děti k přemýšlení o sobě, o jazyce a o dění okolo nás. Kniha je sice určena dětem prvního stupně, ale zajisté si v ní mohou se zájmem počíst i děti starší. Každý text knihy provází celostránková umělecká ilustrace. U vyjmenovaných slov nám často nezbývá nic jiného, než si správné tvary slov zapamatovat. Jak? Tak jako si lidské tváře zapamatujeme tím, že je opakovaně vídáme, můžeme si stejným způsobem uložit do paměti podobu slov. Knížka přistupuje k výuce vyjmenovaných slov originálním didaktickým konceptem. Děti vidí vyjmenovaná slova ve všech podobách v krátkých zajímavých článcích, při jejichž četbě si mnohdy ani neuvědomují, že se učí. Kniha je určena k individuálnímu čtení, které může probíhat mimo jiné také v rámci školního vyučování, a to nejen v hodinách českého jazyka, ale také v přírodovědě. Rozvržení knihy do čtyřiceti dvou kapitolek koresponduje s počtem týdnů školního vyučování. Texty jednotlivých kapitolek nejsou záměrně členěny do odstavců, aby jednak nebylo narušováno soustředění dítěte, jednak aby byla ponechána volnost učitelům k jejich případnému dělení textu na kratší úseky podle aktuální potřeby. (knihydobrovsky.cz)

U vyjmenovaných slov nám často nezbývá nic jiného, než si správné tvary slov zapamatovat. Jak? Tak jako si lidské tváře zapamatujeme tím, že je opakovaně vídáme, můžeme si stejným způsobem uložit do paměti podobu slov. Knížka přistupuje k výuce vyjmenovaných slov originálním didaktickým konceptem. Děti vidí vyjmenovaná slova ve všech podobách v krátkých zajímavých článcích. (knihydobrovsky.cz)

Zajímavost této knihy spočívá v jejím způsobu zpracování vícero tematických oblastí. Na jedné straně předkládá dětským čtenářům místopisné informace formou turistického průvodce, včetně řady faktů z českých dějin a ze života lidí v dřívějších dobách. A na druhé straně se kniha zaměřuje na původ místních jmen, který děti často zajímá, a umožňuje jim tak proniknout trochu do zákonitostí pojmenovávání našich měst i vesnic. Vedle toho, jak název Vyjmenovaná čtení o vlasti napovídá, je tato kniha netradiční pomůckou k mimovolnému osvojení grafické podoby vybraných zeměpisných jmen, která jsou v jazykových příručkách řazena do okruhu vyjmenovaných slov. Tato zeměpisná jména jsou v textech totiž barevně zvýrazněna, takže dítě o ně při čtení několikrát očima „zakopne“, díky čemuž si jejich pravopis může lépe uložit do paměti. Každý text knihy provází celostránková umělecká ilustrace. Vyjmenovaná čtení o vlasti tvoří spolu s Vyjmenovanými čteními o přírodě a Vyjmenovanými čteními o ledasčem jedinečnou trojici knih, jež pojímají problematiku vyjmenovaných slov originálním způsobem. Kniha obsahuje 42 kapitolek. Pro 29 z nich byl určující výčet místních jmen uvedený v rámci vyjmenovaných slov v Pravidlech českého pravopisu. Těchto 29 slov (místních jmen) může být požadováno při přijímacích zkouškách na osmiletá gymnázia. Zbylá místní jména byla zvolena tak, aby byly zastoupeny všechny kraje České republiky. Kniha přistupuje k výuce vyjmenovaných slov originálním didaktickým konceptem. U vyjmenovaných slov nám totiž často nezbývá nic jiného, než si správné tvary slov zapamatovat. Jak? Tak jako si lidské tváře zapamatujeme tím, že je opakovaně vídáme, můžeme si stejným způsobem uložit do paměti podobu slov. Děti tedy v krátkých zajímavých článcích, tentokrát vlastivědně zaměřených, vidí vyjmenovaná slova v různých podobách, čímž si fixují jejich grafickou podobu. Kniha je určena k individuálnímu čtení, které může probíhat mimo jiné také v rámci školního vyučování, a to nejen v hodinách českého jazyka. Texty jednotlivých kapitolek nejsou záměrně členěny do odstavců, aby jednak nebylo narušováno soustředění dítěte, jednak aby byla ponechána volnost učitelům k jejich případnému dělení textu na kratší úseky podle aktuální potřeby. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Knížka vtipných příběhů myšáků a jejich kamarádů pro začínající čtenáře. Každá příhoda je doplněna zábavnými úkoly, při kterých se žádné dítě určitě nudit nebude! Zažijte úžasná dobrodružství a zpestřete si čtení řešením zábavných úkolů a vyluštěním nejrůznějších hádanek, bludišť nebo rébusů. (knihydobrovsky.cz)

Krásné pohádky, které na vás čekají v této knížce, spojuje několik prvků. Jsou to povětšinou klasické a známé příběhy, jež se různých obměnách a verzích vyprávějí po generace. Hlavními hrdiny příběhů jsou vždy zvířátka. Myslíte, že uvažují stejně jako lidé? Pusťte se do čtení a uvidíte. (knihydobrovsky.cz)

Čtení o Bohumilu Hrabalovi přináší kritickou reflexi autorova díla, která je reprezentována hlavně pracemi, jež se věnují obecnějším problémům literární poetiky a snaží se Hrabalovy texty i myšlení analyzovat v souvislosti s evropskou kulturní a literární tradicí 20. století. Knihu zahajuje zakladatelský kritický rozbor, který v r. 1956 Hrabalovu psaní věnoval Václav Havel; dále jsou v ní zastoupeny další mezníkové studie (Emanuel Frynta, Jan Lopatka, Josef Zumr, Milan Jankovič), opomenuta nezůstává ani zahraniční reflexe (Giuliana Polenta) a biograficky laděné texty (Josef Škvorecký, Jan Zábrana, Jan Skácel). Zařazené autorské texty autoreflexivního rázu upozorňují na esejistický prvek jako na relevantní složku spisovatelova díla a na esejistickou kvalitu jeho psaní. Jakkoli byly do antologie vybrány texty především s přihlédnutím k jejich zaměření na širší estetické a literární souvislosti, zaznívá v nich rovněž leccos podstatného o svébytnosti jednotlivých děl Bohumila Hrabala. Tato kniha tedy nakonec předkládá nejen průřez kritickou reflexí Hrabalova díla, ale také hrubou charakteristiku autorovy poetiky v jejím vlastním vývoji. Svazek uzavírají výběrové bibliografické soupisy Hrabalova díla a literatury o něm a rejstříky. (patro.cz)

Čtení o Dantovi Alighierim je první samostatnou publikací, která českému čtenáři umožňuje porozumět autorovu nejslavnějšímu dílu. Dantova Božská komedie je k dispozici ve čtyřech kompletních překladech, rozborů jeho poetiky je v našem prostředí však zřetelný nedostatek. Stati z rozmezí let 1890–1910 byly vybrány tak, aby předvedly podrobnou analýzu konkrétních úseků básnického textu a poskytly zájemci o výklad nástroje, jichž bude schopen využít i samostatně. Někdy jsou probírány zdánlivé kuriozity, jež ale mohou poskytnout obecnější klíč: Jak to, že je v pekle vidět? Proč se poutník Dante na některé hříšníky obrací s otevřeným vztekem? Jindy jsou tématem zřetelné strukturní principy velkých celků: démoni a obludy, jejichž odpor musí poutník a Vergilius zdolávat v pekle; modlitby, které v pravidelných intervalech zaznívají v očistci. A prostor je též věnován porovnání Dantova a Miltonova Lucifera, vztahu tělesné a duchovní smrti nebo úloze, již v Dantově křesťanské básni hraje tělesnost a pozemskost. Antologie nepředpokládá znalost italštiny ani samotné Božské komedie – stačí zájem o ni. Tematická pozornost je relativně vyváženě rozdělena mezi Peklo, Očistec i Ráj, jen s mírnou převahou čtenářsky nejoblíbenějšího Pekla. Editorův úvod vřazuje předložený výběr do kontextu moderního dantovského bádání a doplňuje informace potřebné k pochopení zařazených statí. Svazek je doplněn rejstříky a bibliografií dantovských publikací v češtině. (patro.cz)

Milí čtenáři, čekají na vás krásné pohádky, se kterými si hravě poradí i ti, kteří se čtením začínají. V této knížce na vás čeká mnoho zvířátek - vystupují v řadě pohádek a jednají jako lidé. Chcete se setkat s chytrým kocourem či pracovitým prasátkem? Pusťte se do čtení a brzy je poznáte. (knihydobrovsky.cz)

Krásné pohádky, které na vás čekají v této knížce, spojuje několik prvků. Jsou to povětšinou klasické a známé příběhy, jež se různých obměnách a verzích vyprávějí po generace. Hlavními hrdiny příběhů jsou vždy zvířátka. Myslíte, že uvažují stejně jako lidé? Pusťte se do čtení a uvidíte. (knihydobrovsky.cz)

Čtení o Bohumilu Hrabalovi přináší kritickou reflexi autorova díla, která je reprezentována hlavně pracemi, jež se věnují obecnějším problémům literární poetiky a snaží se Hrabalovy texty i myšlení analyzovat v souvislosti s evropskou kulturní a literární tradicí 20. století. Knihu zahajuje zakladatelský kritický rozbor, který v r. 1956 Hrabalovu psaní věnoval Václav Havel; dále jsou v ní zastoupeny další mezníkové studie (Emanuel Frynta, Jan Lopatka, Josef Zumr, Milan Jankovič), opomenuta nezůstává ani zahraniční reflexe (Giuliana Polenta) a biograficky laděné texty (Josef Škvorecký, Jan Zábrana, Jan Skácel). Zařazené autorské texty autoreflexivního rázu upozorňují na esejistický prvek jako na relevantní složku spisovatelova díla a na esejistickou kvalitu jeho psaní. Jakkoli byly do antologie vybrány texty především s přihlédnutím k jejich zaměření na širší estetické a literární souvislosti, zaznívá v nich rovněž leccos podstatného o svébytnosti jednotlivých děl Bohumila Hrabala. Tato kniha tedy nakonec předkládá nejen průřez kritickou reflexí Hrabalova díla, ale také hrubou charakteristiku autorovy poetiky v jejím vlastním vývoji. Svazek uzavírají výběrové bibliografické soupisy Hrabalova díla a literatury o něm a rejstříky. (knihydobrovsky.cz)

Antologie představuje Otokara Březinu – jednoho z nejvýznamnějších básníků české moderní poezie – prizmatem kritické reflexe jeho rozsahem nevelkého, dosahem však zcela zásadního díla. Výbor ohlasů, kritik a výkladů sleduje a ukazuje, jak se recepce a tím i obraz básníka vyvíjely a proměňovaly. Těžiště antologie spočívá v letech 1896–1968. Čtení o Otokaru Březinovi je rozděleno do sedmi bloků. Jejich časové a obsahové vymezení je dáno vnějšími okolnostmi, analogicky k rozhodnutí vstoupit volbou textů i do širokého pole březinovských textů, jež mají převážně povahu spíše příležitostnou, vyznavačskou, ba obdivnou. První blok sleduje období 1895–1903, tedy kritický ohlas provázející vydání pěti Březinových básnických cyklů (1895–1901) a knihy esejů Hudba pramenů (1903). Jádrem druhého bloku jsou texty napsané u příležitosti Březinových čtyřicátin (1908) a prvního souborného vydání Březinových básnických spisů v roce 1913. Třetí blok tvoří stati Otokara Fischera (1918) a Arna Nováka (1919), vzniklé jednak u příležitosti Březinových padesátin (1918), a tedy krátce před koncem první světové války, jednak v dotyku s vyhlášením samostatné Československé republiky. Rámec čtvrtého bloku tvoří Březinovy šedesátiny v desátém roce republiky, provázené udělením tzv. velké Státní ceny, setkáním s T. G. Masarykem v Jaroměřicích nad Rokytnou (13. 6. 1928) a dalšími oslavami básníkova jubilea. Pátý blok obsahuje vybrané reakce na Březinovo úmrtí a následující šestý blok polemiky týkající se Březinova „obrazu“, především v provokativním Mém svědectví o Otokaru Březinovi Jakuba Demla (1931), a další texty o Březinovi z třicátých let. Závěrečný sedmý blok v trojici článků z let 1949–1968 naznačuje poválečné fasety rozumění Březinovu dílu (patro.cz)

Čtení o Richardu Weinerovi předkládá chronologicky uspořádaný výbor z kritických, polemických a bilančních článků, přibližujících osobnost spisovatele Richarda Weinera. Texty z let 1919–1969 se soustředí na období, kdy se autorův kritický a literárněhistorický obraz formoval, kdy se utvářel fenomén nesrozumitelného, osamělého, nezařazeného či nezařaditelného Weinera, „lichého člověka“ české literatury. Výběr reflexí Weinerovy tvorby od prvních zralých povídkových a básnických knih až po články, dokládající znovuoživený zájem o jeho dílo v šedesátých letech, zachycuje dramaticky se proměňující spisovatelův obraz od „roztomilého básníka“ přes „dezertéra své generace“ až po outsidera, solitéra a „Einzelgängera“, jehož osamělé dílo má však schopnost orientovat. Antologie nemůže suplovat dějiny recepce jeho díla, chce však postihnout její klíčové momenty. V pestrém předivu dobových (o)hlasů je reflektována či předznamenána většina témat a motivů, na něž navázalo a jež o nové akcenty prohloubilo pozdější bádání. První oddíl knihy zahrnuje dva autorovy osobně laděné texty, reflektující otázku jeho židovství a solitérství. Následující dva oddíly mapují kritický ohlas děl autorovy první tvůrčí periody, resp. jeho vrcholných děl z let 1928–1933 (A. Novák, F. Götz, M. Rutte, K. Sezima, J. Vodák, J. Štyrský ad.). Čtvrtý oddíl shrnuje úvahy, jež od poloviny třicátých let chtěly autorovu tvorbu „rehabilitovat“ a postihnout ji v její komplexnosti (F. X. Šalda, B. Novák), resp. ji bilancovaly po autorově úmrtí (V. Černý, A. M. Píša, J. Chalupecký, O. Králík, J. Pistorius). Závěrečný oddíl představuje články autorů časopisu Tvář (Z. Hejda, V. Linhartová, B. Doležal), kteří ve svém znovuobjevování Weinera byli vedeni hlouběji motivovaným vědomím spřízněnosti s poetikou i etikou jeho tvorby. (patro.cz)

Kniha spojuje encyklopedii o přírodě a první čtení pro nejmenší čtenáře. Je psána pro děti srozumitelnou a poutavou formou a je doplněna stovkami originálních fotografií. U každého mláďátka je věcný přehled o jeho druhu a po něm následuje příběh ze života. Například o bizonovi u indiánů, o lovcích goril, o ztraceném kolouškovi, o lišce u jezevce a mnoho dalších. Děti si samy přečtou, jak je svět zvířat velmi zajímavý, strhující a záhadný. (patro.cz)

,Čítanka obsahuje základní literaturu o Jiřím Kolářovi z let 1956–1986. Jedná se o eseje a práce přehledové, snažící se uchopit básníkovu osobnost, jeho genetiku, typologii, stylizaci a vývoj – čili směřující k „portrétu a syntéze“. Přestože se výběr přidržuje chronologie, není jeho cílem postihnout vlastní kritickou recepci díla výrazně zasaženého cenzurou. Kulturně-společenské mlčení o Kolářovi se rozhostilo s koncem čtyřicátých let. Vzhledem k tomu, že pokus Václava Havla o jeho rehabilitaci zůstal v roce 1956 jen v rukopise, stal se prvním bilančním textem až doslov Jana Grossmana ke knižnímu výboru z roku 1964. Syntetizující stať Zdeňka Pešata o Skupině 42 v šedesátých letech již vyjít nestihla a nastupující normalizace roku 1970 rovněž znemožnila vydání Prometheových jater i s doslovem Emanuela Frynty. Ve stejném roce se klasická filoložka Eva Stehlíková zaměřila na kolářovské antické odkazy a reminiscence. Z přelomu šedesátých a sedmdesátých let pocházejí portréty a vyznání od literárních kritiků Jindřicha Chalupeckého, Václava Černého a Bedřicha Fučíka, ale též kunsthistorické studie od Miroslava Lamače a Jiřího Padrty. V osmdesátých letech souvisejí s exilovými vydáními vrcholných Kolářových knih esej Jana Vladislava či inter pretace Sylvie Richterové a v samizdatových časopisech uvedl studii o divadelních textech Vladimír Karfík. Čtení o Jiřím Kolářovi přináší práce vesměs bilančního charakteru a převážně esejistického rázu, jako jsou portrét, nástin, příběh apod. Důraz kladený na Kolářovu básnickou tvorbu spolu s kunsthistorickými a teatrologickými akcenty tvoří z antologie pomyslný monografi cký celek a – s trochou nadsázky – portrét umělce v nenormálním věku. V těchto dobově nepříznivých historických a kulturně-společenských podmínkách dokázali zahlédnout kontury Kolářova díla a podržet vědomí jeho celku jen nejvýznamnější interpreti. (patro.cz)

Čtení o Elišce Krásnohorské črtá příběh utváření obrazu kritičky, básnířky a emancipační aktivistky Elišky Krásnohorské, a to ve čtyřech obdobích jejího života: chronologicky pořádaný výbor z recenzí, článků, polemik, zpráv a kritik sleduje tuto jedinou básnířku "vyššího slohu" od raných libret a sbírek básní, přes smetanovská libreta, soustavnou činnost literárněkritickou, vrcholné překlady poezie až k pozdním sbírkám a hlavně k ženským feministickým vzdělávacím a politickým snahám. Antologie zaznamenává nejen básnické a kritické polemiky při prosazování moderního pojetí literatury a překladu, ale i osobní, často genderově podmíněné útoky. Kniha zprostředkovává reakce na autorčinu literární a hudební tvorbu (Otakar Hostinský, Josef Durdík, Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Jan E. Kosina), reflektuje rozsáhlé literární spory Elišky Krásnohorské a jejich překonávání očima jejích protivníků (J. V. Sládek, J. Vrchlický, Jan Herben, J. S. Machar, T. G. Masaryk) i obhájců (Primus Sobotka, T. Nováková). Náhledy na Krásnohorskou formovala také její zakládající aktivita v oblasti ženského vzdělávání, zvláště založení dívčího gymnázia Minerva v Praze (K. S. Sokol, V. Kellner). Předmluva editorky zasazuje uváděné texty do literárněhistorických souvislostí a představuje Krásnohorskou jako všestrannou a významnou osobnost české kultury a společnosti 19. století. Další relevantní informace přinášejí medailonky osobností zastoupených v antologii. Knihu uzavírá výběrová bibliografie jednak autorská, zachycující knižní publikace a publicistiku, kritickou a feministickou činnost E. Krásnohorské, a jednak bibliografie odkazová, shromažďující ve výběru literaturu o ní. (knihydobrovsky.cz)

Čtení o Richardu Weinerovi předkládá chronologicky uspořádaný výbor z kritických, polemických a bilančních článků, přibližujících osobnost spisovatele Richarda Weinera. Texty z let 1919-1969 se soustředí na období, kdy se autorův kritický a literárněhistorický obraz formoval, kdy se utvářel fenomén nesrozumitelného, osamělého, nezařazeného či nezařaditelného Weinera, "lichého člověka" české literatury. Výběr reflexí Weinerovy tvorby od prvních zralých povídkových a básnických knih až po články, dokládající znovuoživený zájem o jeho dílo v šedesátých letech, zachycuje dramaticky se proměňující spisovatelův obraz od "roztomilého básníka" přes "dezertéra své generace" až po outsidera, solitéra a "Einzelgängera", jehož osamělé dílo má však schopnost orientovat. Antologie nemůže suplovat dějiny recepce jeho díla, chce však postihnout její klíčové momenty. V pestrém předivu dobových (o)hlasů je reflektována či předznamenána většina témat a motivů, na něž navázalo a jež o nové akcenty prohloubilo pozdější bádání. První oddíl knihy zahrnuje dva autorovy osobně laděné texty, reflektující otázku jeho židovství a solitérství. Následující dva oddíly mapují kritický ohlas děl autorovy první tvůrčí periody, resp. jeho vrcholných děl z let 1928-1933 (A. Novák, F. Götz, M. Rutte, K. Sezima, J. Vodák, J. Štyrský ad.). Čtvrtý oddíl shrnuje úvahy, jež od poloviny třicátých let chtěly autorovu tvorbu "rehabilitovat" a postihnout ji v její komplexnosti (F. X. Šalda, B. Novák), resp. ji bilancovaly po autorově úmrtí (V. Černý, A. M. Píša, J. Chalupecký, O. Králík, J. Pistorius). Závěrečný oddíl představuje články autorů časopisu Tvář (Z. Hejda, V. Linhartová, B. Doležal), kteří ve svém znovuobjevování Weinera byli vedeni hlouběji motivovaným vědomím spřízněnosti s poetikou i etikou jeho tvorby. (knihydobrovsky.cz)

Kniha spojuje encyklopedii o přírodě a první čtení pro nejmenší čtenáře. Je psána pro děti srozumitelnou a poutavou formou a je doplněna stovkami originálních fotografií. U každého mláďátka je věcný přehled o jeho druhu a po něm následuje příběh ze života. Například o bizonovi u indiánů, o lovcích goril, o ztraceném kolouškovi, o lišce u jezevce a mnoho dalších. Děti si samy přečtou, jak je svět zvířat velmi zajímavý, strhující a záhadný. (knihydobrovsky.cz)

Antologie Čtení o Vladislavu Vančurovi s podtitulem Kritické rozepře (1923-1969) anebo "Pravda se zle oře" je chronologicky uspořádaným výborem z kritických, polemických a bilančních článků, představujících spisovatelovu osobnost v jejích proměnách od experimentátora a revolucionáře formy po klasika moderní české prózy. Texty se soustředí na období, kdy se autorův kritický a literárněhistorický obraz utvářel, resp. kdy byl jeho kanonizovaný a do značné míry redukovaný obraz přehodnocován. Žánrově různorodé texty antologie zahrnují jednak dobové ohlasy, jež bezprostředně reagovaly na vydání některého z autorových děl, často s ambicí zachytit proměny i konstanty jeho osobité poetiky (J. Vodák, J. Hora, A. Novák, J. B. Čapek, F. X. Šalda, P. Fraenkl, P. Eisner, B. Fučík ad.), jednak literárněkritické portréty, studie a eseje, které již od druhé poloviny dvacátých let usilovaly Vančurovu autorskou osobnost začlenit do kontextu soudobé české literatury a autorovu tvorbu postihnout v jejích tematických a tvárných dominantách, v její stále otevřené celistvosti a komplexnosti (F. Götz, A. M. Píša, K. Sezima, B. Václavek, M. Rutte, F. Halas, A. Vyskočil, J. Mukařovský, T. Vodička). Upřednostněny jsou texty polemické, reflektující krajnosti autorova stylu a jazyka, jež vyvolávaly četné kritické kontroverze, přerůstající i v otevřené polemiky a rozepře, které se dotýkaly nejen čistě uměleckých otázek pojetí avantgardní modernosti, nýbrž i širších otázek světonázorových a politických (spor o Poslední soud či o Tři řeky). Antologie předkládá výběr reflexí autorovy tvorby od prvních povídkových knih až po články, dokládající znovuoživený zájem o jeho dílo od druhé poloviny padesátých let do konce let šedesátých (M. Kundera, J. Opelík, J. Brabec, J. Lopatka): v inspirativním ovzduší znovuobjevovaného vančurovského "vědomí souvislostí" byl Vančura promýšlen jako živá hodnota, inspirativní odkaz jeho estetického projektu byl kon- frontován se soudobým stavem umělecké tvorby a její reflexe. (knihydobrovsky.cz)

Z nesmírně rozsáhlé havlovské literatury vybírá Čtení o Václavu Havlovi nejcennější bezprostřední kritické ohlasy na autorova dramatická a esejistická díla. Stati Evy Uhlířové, Jana Grossmana, Sergeje Machonina, Jindřicha Černého, Ivana M. Jirouse či Jany Patočkové sledují dramatickou tvorbu Václava Havla od premiéry Zahradní slavnosti v roce 1963 až do posledního dramatického (a filmového) díla Odcházení. Kniha se soustředí na pojednání o tematických a tvárných dominantách Havlovy tvorby (divadelní hry Vyrozumění, Largo desolato a Pokoušení), neopomíjí ale ani kritiku autorových esejí (Dopis Gustávu Husákovi, Moc bezmocných, Letní přemítání, Prosím stručně). Vedle Petra Rezka, Petra Fidelia a Zdeňka Vašíčka jsou do antologie zahrnuty analýzy Havlovy esejistiky od Jiřího Cieslara nebo Viktora Šlajchrta. Jan Lopatka vyjímá Dopisy Olze z kontextu úvahových či filozofujících děl a situuje knihu opět v poli textů literárních. Díky zařazení paralelních pojednání téhož díla je v antologii možné konfrontovat výkladové postupy a závěry různých autorů (například Ladislava Hejdánka a Terezie Pokorné u hry Vyrozumění). Čtení o Václavu Havlovi nemá suplovat potřebnou monografii o Havlově literárním díle, chce však oživit diskusi o autorově umělecké a kritické tvorbě, stejně jako o přístupech, které k ní otevírají cestu. Antologie není určena jen pro literární odborníky; ráda by oslovila širší čtenářskou obec, od zaujatých středoškoláků a jejich učitelů, kteří hledají víc než přehledové výklady, přes běžné návštěvníky divadel a čtenáře knih, kteří chtějí konfrontovat svůj zážitek s míněními, jež obraz o Havlovi teprve ustalovala nebo naopak dávala do pohybu, až po univerzitní studenty a jejich pedagogy, pro něž může být užitečná svým zužujícím a záměrně vyhroceným výběrem. Úvodní studie editora Michaela Špirita představuje literárněkritickou recepci dramatického a esejistického díla Václava Havla od šedesátých let 20. století. Kniha zahrnuje obsáhlou bibliografii děl Václava Havla i strukturovaný soupis literatury o něm. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michael Špirit. (knihydobrovsky.cz)

Čtení o Dantovi Alighierim je první samostatnou publikací, která českému čtenáři umožňuje porozumět autorovu nejslavnějšímu dílu. Dantova Božská komedie je k dispozici ve čtyřech kompletních překladech, rozborů jeho poetiky je v našem prostředí však zřetelný nedostatek. Stati z rozmezí let 1890-1910 byly vybrány tak, aby předvedly podrobnou analýzu konkrétních úseků básnického textu a poskytly zájemci o výklad nástroje, jichž bude schopen využít i samostatně. Někdy jsou probírány zdánlivé kuriozity, jež ale mohou poskytnout obecnější klíč: Jak to, že je v pekle vidět? Proč se poutník Dante na některé hříšníky obrací s otevřeným vztekem? Jindy jsou tématem zřetelné strukturní principy velkých celků: démoni a obludy, jejichž odpor musí poutník a Vergilius zdolávat v pekle; modlitby, které v pravidelných intervalech zaznívají v očistci. A prostor je též věnován porovnání Dantova a Miltonova Lucifera, vztahu tělesné a duchovní smrti nebo úloze, již v Dantově křesťanské básni hraje tělesnost a pozemskost. Antologie nepředpokládá znalost italštiny ani samotné Božské komedie - stačí zájem o ni. Tematická pozornost je relativně vyváženě rozdělena mezi Peklo, Očistec i Ráj, jen s mírnou převahou čtenářsky nejoblíbenějšího Pekla. Editorův úvod vřazuje předložený výběr do kontextu moderního dantovského bádání a doplňuje informace potřebné k pochopení zařazených statí. Svazek je doplněn rejstříky a bibliografií dantovských publikací v češtině. (knihydobrovsky.cz)

Čtení o Františku Halasovi zahrnuje texty z let 1927-1969, je uspořádáno chronologicky, rozděleno do dvou částí, nadepsaných Negace v poezii a Torzo naděje. Halasova poezie, která vyšla z hravosti poetismu, odhalovala zároveň tragické rozlomení, rozbitost moderního člověka. Právě tento "rozpor" a "negace", provázené disharmonickými tóny, se staly předmětem prudkých polemik, jež jsou svědectvím různorodosti proudů meziválečné avantgardy stejně jako snah o návrat k tradici v době, která již pociťovala vyčerpání moderního jazyka umění. Spory o umělecký tvar se setkaly s otázkami řádu a víry, náboženského či politického přesvědčení (mj. rozepře o dílo Jiřího Wolkera, o nihilismus v poezii, angažovanost umění). Druhá část antologie je nazvaná podle slavné básníkovy sbírky z roku 1938 a sleduje kritickou reflexi Halasovy poezie v dobách ohrožené humanity. Vyhraněnost této reflexe značí nejen význam konkrétního básnického díla, ale i to, jakou společenskou váhu nesly poezie a umění v době avantgard. Téma polarit mezi svébytností umění a angažovaností, tradicí a experimentem, smyslem poezie pro život individua i společnosti bylo aktualizováno ještě výrazněji ve válce a po ní - "boje o Halase" významně utvářely pojem umění až do šedesátých let. Texty z let padesátých a šedesátých pak zároveň svědčí o instrumentalizaci literatury i kritiky jako prostředků politické moci jakož i - zejména v pracích Jan Grosmanna, Jindřicha Chalupeckého a Ludvíka Kundery - o snaze básnické dílo z těchto vazeb a ohledů vymanit. (knihydobrovsky.cz)

Antologie Čtení o Boženě němcové s podtitulem Hommage Boženě Němcové a jejím následovnicím je malým výborem z velmi rozsáhlé literatury o spisovatelce Boženě Němcové, rámovaným zhruba lety po její smrti a z druhé strany rokem 1945. Začíná velkým portrétem, jejž v roce 1870 Němcové věnovala Sofie Podlipská, a končí pracemi dvou mimořádných osobností - archeoložky a estetičky Růženy Vackové a filoložky a kritičky Věry Liškové. Nejde tu ostatně jen o Boženu Němcovou, ale zvýšenou měrou také o ženy, které o ní psaly: o jejich názory a myšlenky a jejich role v české společnosti. Třiadvacet vybraných textů je připomínkou několika žen, které považovaly Němcovou za součást svého osobního a profesního života. Výsledný soubor je svého druhu archeologií paměti žen a jejich intelektuální emancipace v téměř stoletém období, které skončilo radikálními změnami, jež zasáhly do veřejného postavení žen a změnily způsoby jejich angažovanosti. V celku antologie nabývají proto na významu medailony autorek, které mohou posloužit jako další rozcestí, další impulzy pro obnovování zasuté paměti žen. Díky Boženě Němcové lze tak objevovat nesamozřejmou, ne zcela známou tradici myšlení a hledání "vnitřní svobody ženiny". Závěrečný výběr z bibliografie Boženy Němcové dovedený do současnosti umožňuje zasadit texty do širšího kontextu rozprav o Němcové a také poskytnout první orientaci v nepřehledném poli psaní o této ikonické spisovatelce. (knihydobrovsky.cz)

Antologie Čtení o Bedřichu Václavkovi zpřítomňuje momenty kritického přijímání i zpětného hodnocení díla literárního vědce Bedřicha Václavka (1897-1943) v časovém rozmezí od dvacátých let do první poloviny let sedmdesátých. Na základě chronologického a kontextualizačního hlediska je čítanka rozdělena do čtyř částí. První část (s texty Z. Kalisty, L. Blatného, A. M. Píši, J. Strakoše aj.) zachycuje, jak se Václavek v průběhu dvacátých let postupně etabloval jako literární kritik soustavně sledující soudobou literární produkci a vstupující do bouřlivých generačních i světonázorových diskusí. V druhé části je prostřednictvím textů E. Urxe, A. Nováka, V. Černého, F. X. Šaldy nebo B. Fučíka nahlédnut proces dozrávání Václavkovy literárněvědné metody ve třicátých letech, i s jejími limity. Poválečným vzpomínkově laděným příspěvkům je věnována třetí část, v níž A. Černík, J. L. Fischer, J. Drábek, J. Václavková a další přibližují některé souvislosti Václavkova života, včetně jeho tragického závěru v koncentračním táboře. Poslední část obsahuje recenze a studie K. Chvatíka, M. Noska, J. Brabce, O. Suse a F. X. Halase. Většina z nich byla publikována v šedesátých letech, kdy lze zaznamenat zvýšený zájem o dílo B. Václavka, který zapadal do širšího proudu tehdejší reflexe české meziválečné kultury. Václavkovo dílo se tak ocitlo v nových souvislostech znovu obnovovaného vědomí kulturní kontinuity. (knihydobrovsky.cz)

Antologie Čtení o Janu Nerudovi s podtitulem Utváření obrazu předkládá mozaikovitý portrét jedné z nejvýznamnějších osobností druhé poloviny 19. století: spisovatele a novináře Jana Nerudy (1834-1891). Čítanka shromažďuje třináct textů z let 1864 až 1942, a pokrývá tedy zhruba prvních osm dekád rezonance Nerudova díla. Jde jednak o kritické stati a portréty publikované za autorova života (Vilém Kienberger, Karel Sabina, Servác Heller, Jakub Arbes a J. V. Sládek), jednak o celistvější pokusy o uchopení Nerudovy osobnosti či díla napsané po jeho smrti (Eliška Krásnohorská, Jaroslav Vrchlický, Arne Novák, Miloslav Hýsek, F. X. Šalda a Karel Polák). Rámec výboru tvoří dvojice statí Felixe Vodičky a Alberta Pražáka, jež byly koncipovány pro kolektivní publikaci Kniha o Janu Nerudovi. Kniha byla připravována k vydání v roce 1941 (padesát let od úmrtí Jana Nerudy) v nakladatelství Čin, z jejího vydání však sešlo. Nerealizovaná "encyklopedie" měla být završením prvních několika dekád intenzivního nerudovského bádání - z tohoto důvodu tvoří svorník předkládaného výboru. Texty jsou vybrány tak, aby co možná rovnoměrně pokrývaly zvolenou časovou rozlohu i mnohotvárnost Nerudovy činnosti (básník, prozaik, publicista, dramatik) a jejich chronologické uspořádání dovoluje nahlédnout postupné utváření názorů na Jana Nerudu a jeho tvorbu. Antologie je doplněna předmluvou editora a bibliografií. (knihydobrovsky.cz)

Knížka vypráví o oblasti tak zvaného Českého koutku na pomezí Kladska a Čech. Svým místním zakotvením tak navazuje na pověsťový soubor od Homole k Hejšovině, i když její celková koncepce je odlišná. Ve Čtení o Českém koutku si čtenář vedle množství pověstí přečte také zajímavé informace o životním stylu kladských Čechů i o svérázu krajiny, v níž žili. To vše doprovází citace z literárních děl autorů, které oblast zaujala, reprodukce starých pohlednic a množství novodobých fotografií. Záměrem knihy je nejen představit tento ojedinělý kraj všem, kdo ho neznají, a připomenout jeho zvláštnosti těm, které už stačil okouzlit. Jejím hlavním cílem je uchovat v tištěné podobě vše, co by v souvislosti s Českým koutkem nemělo být zapomenuto. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Eduard Petiška, čte Josef Somr - autor Eduard Petiška, čte Josef Somr Čtivé a dobrodružné příběhy z našich dějinČtení o hradech, zámcích a městech ()- obsahuje čtivé a dobrodružné příběhy z našich dějin, které jsou podány poutavou formou přístupnou malým i velkým posluchačům.Karlštejn, Vyšehrad, Bítov, Telč, Zábřeh a další. (alza.cz)

Audiokniha na CD Audiokniha, která potěší nejen milovníky vína! Výběr literárních textů na téma víno od známých českých autorů interpretují pánové Josef Somr, Miroslav Táborský, Rudolf Křesťan a Ivan Kraus. Vinařské povídky a fejetony z pera Karla Čapka, Miroslava Horníčka, Adolfa Hoffmeistera, Rudolfa Křesťana, Ivana Krause a Ladislava Špačka. Určeno k poslechu nejlépe při sklence lahodného moku. (alza.cz)

Monografie sochaře Michala Gabriela, zakládajícího člena skupiny Tvrdohlaví. (knihydobrovsky.cz)

Další kniha z edice Kouzelné čtení zavede děti od 6 let do tajných koutů Prahy. (bambule.cz)

Audiokniha, která potěší nejen milovníky vína! Výběr literárních textů na téma víno od známých českých autorů interpretují pánové Josef Somr, Miroslav Táborský, Rudolf Křesťan a Ivan Kraus. Vinařské povídky a fejetony z pera Karla Čapka, Miroslava Horníčka, Adolfa Hoffmeistera, Rudolfa Křesťana, Ivana Krause a Ladislava Špačka. Určeno k poslechu nejlépe při sklence lahodného moku.Seznam povídek:1. O zvláštních vínech 05:23 2. Když jde o hrdlo 06:14 3. Víno 26:10 4. O víně 08:22 5. Objednáváme si víno 14:59 6. Zpovídám se 05:19 7. Objednávka 09:13 (dvd-premiery.cz)

eBook:,Z nesmírně rozsáhlé havlovské literatury vybírá Čtení o Václavu Havlovi nejcennější bezprostřední kritické ohlasy na autorova dramatická a esejistická díla. Stati Evy Uhlířové, Jana Grossmana, Sergeje Machonina, Jindřicha Černého, Ivana M. Jirouse či Jany Patočkové sledují dramatickou tvorbu Václava Havla od premiéry Zahradní slavnosti v roce 1963 až do posledního dramatického (a filmového) díla Odcházení. Kniha se soustředí na pojednání o tematických a tvárných dominantách Havlovy tvorby (divadelní hry Vyrozumění, Largo desolato a Pokoušení), neopomíjí ale ani kritiku autorových esejí (Dopis Gustávu Husákovi, Moc bezmocných, Letní přemítání, Prosím stručně). Vedle Petra Rezka, Petra Fidelia a Zdeňka Vašíčka jsou do antologie zahrnuty analýzy Havlovy esejistiky od Jiřího Cieslara nebo Viktora Šlajchrta. Jan Lopatka vyjímá Dopisy Olze z kontextu úvahových či filozofujících děl a situuje knihu opět v poli textů literárních. Díky zařazení paralelních pojednání téhož díla je v antologii možné konfrontovat výkladové postupy a závěry různých autorů (například Ladislava Hejdánka a Terezie Pokorné u hry Vyrozumění). Čtení o Václavu Havlovi nemá suplovat potřebnou monografii o Havlově literárním díle, chce však oživit diskusi o autorově umělecké a kritické tvorbě, stejně jako o přístupech, které k ní otevírají cestu. Antologie není určena jen pro literární odborníky; ráda by oslovila širší čtenářskou obec, od zaujatých středoškoláků a jejich učitelů, kteří hledají víc než přehledové výklady, přes běžné návštěvníky divadel a čtenáře knih, kteří chtějí konfrontovat svůj zážitek s míněními, jež obraz o Havlovi teprve ustalovala nebo naopak dávala do pohybu, až po univerzitní studenty a jejich pedagogy, pro něž může být užitečná svým zužujícím a záměrně vyhroceným výběrem. Úvodní studie editora Michaela Špirita představuje literárněkritickou recepci dramatického a esejistického díla Václava Havla od šedesátých let 20. století. Kniha zahrnuje obsáhlou bibliografii děl Václava Havla i strukturovaný soupis literatury o něm. Antologii připravil a bibliografii sestavil Michael Špirit. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Texty o díle Karla Teigeho, jež přináší tato antologie, vytvářejí mnohovrstevný a v lecčems protikladně vyhraněný obraz přijetí Teigových programových a teoretických prací a kulturněpolitických postojů – tak, jak se formovaly v prvních dvou dekádách jeho působení, tedy v letech 1919 až 1938. Polemické a kritické články, recenze a zprávy postupují od nejranější recepce Teigových stanovisek spojených zejména se sdružením Devětsil a diskusemi o proletářské literatuře k podnětům poetistickým a surrealistickým; antologie se zaměřuje také na tzv. generační diskusi, v níž Teige hájí svobodu umělecké tvorby a současně se dosud – sám bezpartijní – vědomě podřizuje kázni a direktivám komunistické strany. Výběr z rozsáhlé literatury připomíná jak texty v odborné literatuře hojně citované a později znovu vydávané (F. X. Šalda, S. K. Neumann, J. Hora, F. Peroutka, V. Černý, B. Fučík, J. Fučík, J. Strakoš, A. M. Píša, B. Václavek, J. Chalupecký aj.), tak soudy a komentáře k dílu Karla Teigeho známé méně, reakce pozapomenuté či dosud nereflektované (J. Čapek, V. Nebeský, J. B. Svrček, J. Kodíček, M. Pujmanová-Hennerová, E. A. Saudek, Z. Rykr, J. Rybák, V. Zelinka, J. Taufer aj.).Vybrané texty provázejí stručné medailony jejich autorů, poukazující rovněž na další teigovské souvislosti. V úvodní studii postihuje editor Jan Wiendl základní ideová a teoretická východiska a kulturněpolitické postoje Karla Teiga včetně jejich proměn a představuje jej osobně jako vášnivého diskutéra, jehož vyhraněně formulovaná a vypjatě podávaná stanoviska provokovala k reakci. Celek antologie doplňuje oddíl Bibliografie, který poskytuje základní přehled o publikacích Karla Teiga a především o literatuře o něm.Antologie Čtení o Karlu Teigovi se soustředí zejména na ten typ ohlasu, který souvisí s novým způsobem vnímání uměleckého díla a novým pojetím uměleckého a životního řádu, jak je svou teoretickou a organizační prací inicioval Karel Teige. Převažující perspektiva této reflexe, odehrávající se na pozadí dobových kulturněpolitických a generačních otázek, je spíše literární povahy, a to i když se vztahuje také k výtvarným, filmovým či divadelním podnětům. Vymezený časový rámec dvou desetiletí usiluje postihnout dobovou recepci Teigeho díla v prostředí mnohohlasého kulturního prostoru dvacátých a třicátých let, kdy Teige mohl svobodně a bez obtíží reagovat a vést polemiku se svými názorovými oponenty. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Čtení o Elišce Krásnohorské črtá příběh utváření obrazu kritičky, básnířky a emancipační aktivistky Elišky Krásnohorské, a to ve čtyřech obdobích jejího života: chronologicky pořádaný výbor z recenzí, článků, polemik, zpráv a kritik sleduje tuto jedinou básnířku „vyššího slohu“ od raných libret a sbírek básní, přes smetanovská libreta, soustavnou činnost literárněkritickou, vrcholné překlady poezie až k pozdním sbírkám a hlavně k ženským feministickým vzdělávacím a politickým snahám. Antologie zaznamenává nejen básnické a kritické polemiky při prosazování moderního pojetí literatury a překladu, ale i osobní, často genderově podmíněné útoky. Kniha zprostředkovává reakce na autorčinu literární a hudební tvorbu (Otakar Hostinský, Josef Durdík, Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Jan E. Kosina), reflektuje rozsáhlé literární spory Elišky Krásnohorské a jejich překonávání očima jejích protivníků (J. V. Sládek, J. Vrchlický, Jan Herben, J. S. Machar, T. G. Masaryk) i obhájců (Primus Sobotka, T. Nováková). Náhledy na Krásnohorskou formovala také její zakládající aktivita v oblasti ženského vzdělávání, zvláště založení dívčího gymnázia Minerva v Praze (K. S. Sokol, V. Kellner). Předmluva editorky zasazuje uváděné texty do literárněhistorických souvislostí a představuje Krásnohorskou jako všestrannou a významnou osobnost české kultury a společnosti 19. století. Další relevantní informace přinášejí medailonky osobností zastoupených v antologii. Knihu uzavírá výběrová bibliografie jednak autorská, zachycující knižní publikace a publicistiku, kritickou a feministickou činnost E. Krásnohorské, a jednak bibliografie odkazová, shromažďující ve výběru literaturu o ní. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Čtení o Bohumilu Hrabalovi přináší kritickou reflexi autorova díla, která je reprezentována hlavně pracemi, jež se věnují obecnějším problémům literární poetiky a snaží se Hrabalovy texty i myšlení analyzovat v souvislosti s evropskou kulturní a literární tradicí 20. století. Knihu zahajuje zakladatelský kritický rozbor, který v r. 1956 Hrabalovu psaní věnoval Václav Havel; dále jsou v ní zastoupeny další mezníkové studie (Emanuel Frynta, Jan Lopatka, Josef Zumr, Milan Jankovič), opomenuta nezůstává ani zahraniční reflexe (Giuliana Polenta) a biograficky laděné texty (Josef Škvorecký, Jan Zábrana, Jan Skácel). Zařazené autorské texty autoreflexivního rázu upozorňují na esejistický prvek jako na relevantní složku spisovatelova díla a na esejistickou kvalitu jeho psaní. Jakkoli byly do antologie vybrány texty především s přihlédnutím k jejich zaměření na širší estetické a literární souvislosti, zaznívá v nich rovněž leccos podstatného o svébytnosti jednotlivých děl Bohumila Hrabala. Tato kniha tedy nakonec předkládá nejen průřez kritickou reflexí Hrabalova díla, ale také hrubou charakteristiku autorovy poetiky v jejím vlastním vývoji. Svazek uzavírají výběrové bibliografické soupisy Hrabalova díla a literatury o něm a rejstříky. (knihydobrovsky.cz)

Začtěme se do historek o slavných alchymistech, pověsti o Petru Vokovi a pětilisté růži, o popravách vzbouřenců či bitvě na Bílé hoře, o třicetileté válce, o moru, který vypukl v 17. století, či o povstání hladových sedláků… Soubor poutavých a dobrodružných příběhů nás provede českou historií, skutečnými událostmi i bájemi a pověstmi, které se váží k hradům z doby rytířské, z časů Přemyslovců či Lucemburků, husitů i pozdějších. Vše ve vytříbeném podání Eduarda Petišky s působivými ilustracemi Zdeňka Mézla. (knihydobrovsky.cz)

V kambodžské nemocnici po Pol Potovi (knihydobrovsky.cz)

Někteří o sluncem zalité Kalifornii jenom sní, jiní se tam rovnou vydají. Youtuber a cestovatel Michal Šopor patří do té druhé kategorie. Od doby, kdy se z rodné Karviné vydal do Los Angeles, uběhla řada let, takže život za oceánem důvěrně zná. Jak vypadaly jeho začátky? Jakým způsobem se v Americe prosadit? A které problémy místní trápí? Osobně laděná sbírka zážitků vám ukáže americkou realitu v nepřikrášlených barvách a inspiruje vás k vlastním cestám. (knihydobrovsky.cz)