Chvála schoulení - hodrová daniela

Kniha Daniely Hodrové - soubor dvaceti osmi esejů - je v nejednom ohledu mimořádná. Spojuje přesvědčivě v jednotu, co bývá vykládáno odděleně a stavěno nejednou i proti sobě: pronikavou analýzu básnického tvaru (a uměleckého výrazu vůbec) s jeho aspekty filozofickými a duchovními, ontologii díla s ontologií lidského "pobytu". Dialog s poetikou marnosti, rozvíjený nad vrcholnými zjevy naší a evropské literatury, je však pouhým úvodem, vstupem do podstatnější problematiky: do tázání po duchovních horizontech - anebo spíš po jejich absenci - v životě současného, jmenovitě západního člověka. Autorčina kniha se brzy stává sondou do jeho duchovně vyčerpané každodennosti, do nejrůznějších způsobů "zapomenutí na bytí", na posvátné v lidském životě. Kapitoly jako "Fortuna a smrt", "Zátiší zvané 'vanitas'", nebo hned úvodní "Mater dentata" přivádějí čtenáře k zamyšlení nad životem, přímo jej učí zamýšlet se nad ním v setkání s nejobyčejnějšími věcmi, které ho obklopují. Učí jej prohlédat závojem marnosti a lži, ať už ji představuje vyprázdněnost reklamy nebo zaslepená sebejistota vědeckého diskursu, která není schopná nabídnout člověku hlubší oporu. Poslední okruh představují ve Chvále schoulení kapitoly-eseje věnované tělesnosti, základním pohybům duchovně pojatého těla, v nichž se tato elementární zkušenost dobývá do hloubek kosmogonických významů, jako jsou "Houpání", "Otáčení", "Chvění" (předznamenaných už předtím "Stísněností" či "Klopýtnutím"), aby v meditaci nad nimi hledala jistoty nejniternější. Jako vyznění autorčiny bytostné víry osloví čtenáře kapitola Chvála schoulení, prozrazující v závěru knihy její osobní, na marnosti vyvzdorovanou motivaci. (patro.cz)

Kniha Daniely Hodrové - soubor dvaceti osmi esejů - je v nejednom ohledu mimořádná. Spojuje přesvědčivě v jednotu, co bývá vykládáno odděleně a stavěno nejednou i proti sobě: pronikavou analýzu básnického tvaru (a uměleckého výrazu vůbec) s jeho aspekty filozofickými a duchovními, ontologii díla s ontologií lidského "pobytu". Dialog s poetikou marnosti, rozvíjený nad vrcholnými zjevy naší a evropské literatury, je však pouhým úvodem, vstupem do podstatnější problematiky: do tázání po duchovních horizontech - anebo spíš po jejich absenci - v životě současného, jmenovitě západního člověka. Autorčina kniha se brzy stává sondou do jeho duchovně vyčerpané každodennosti, do nejrůznějších způsobů "zapomenutí na bytí", na posvátné v lidském životě. Kapitoly jako "Fortuna a smrt", "Zátiší zvané 'vanitas'", nebo hned úvodní "Mater dentata" přivádějí čtenáře k zamyšlení nad životem, přímo jej učí zamýšlet se nad ním v setkání s nejobyčejnějšími věcmi, které ho obklopují. Učí jej prohlédat závojem marnosti a lži, ať už ji představuje vyprázdněnost reklamy nebo zaslepená sebejistota vědeckého diskursu, která není schopná nabídnout člověku hlubší oporu. Poslední okruh představují ve Chvále schoulení kapitoly-eseje věnované tělesnosti, základním pohybům duchovně pojatého těla, v nichž se tato elementární zkušenost dobývá do hloubek kosmogonických významů, jako jsou "Houpání", "Otáčení", "Chvění" (předznamenaných už předtím "Stísněností" či "Klopýtnutím"), aby v meditaci nad nimi hledala jistoty nejniternější. Jako vyznění autorčiny bytostné víry osloví čtenáře kapitola Chvála schoulení, prozrazující v závěru knihy její osobní, na marnosti vyvzdorovanou motivaci. (knihydobrovsky.cz)

Ve svém dalším románu nás Daniela Hodrová nikoli poprvé přesvědčuje, že nic nekončí – život ani láska, ani psaní, ani příběh, který začala vyprávět před čtyřiceti lety Podobojím a který po Kuklách a Thétě pokračoval Komedií, Vyvoláváním a Točitými větami, knihou roku 2016. Název Ta blízkost ukazovacím zájmenem naznačuje konkrétnost tohoto pocitu ve vztahu ke světu a k osudům lidí, velkolepým nejen v čase trápení, ale i v každodenních zápasech. Neskrývaně autobiografický příběh, postupující v čase vpřed i vzad a střídavě podávaný v první a třetí osobě, do sebe organicky pojímá události ze životů blízkých i vzdálenějších lidí, ale také vypjaté scény ze životů historických postav – kněze, jeptišky, spisovatelů, filosofů, říšského protektora, herce a dalších. Všechny tyto příběhy (některé autorka vypráví už poněkolikáté, ale v jiných souvislostech a s novými detaily) jsou prožívány a líčeny v duchu „té blízkosti“ a v románu z nich vyvstává jediný Příběh, intimní a historický zároveň. Můžeme pozorovat, jak se výpověď román od románu stává osobnější a spolu s tím směřuje od „točitých vět“ k jednodušší struktuře a větší stylové prostotě. (patro.cz)

Románová trilogie - ústřední beletrictické dílo přední české autorky, která obdržela za titul Točité věty ocenění Magnesia Litera 2016. Je literárně magickým hledáním duchovního smyslu a mystickou cesta za poznáním. Když Daniela Hodrová v sedmdesátých letech psala Podobojí, netušila, že právě začíná ze vzpomínek, mýtů, příběhů postav reálných i fiktivních, slavných i neznámých budovat románový svět, který se s koncem neuzavře, že spolu s Kuklami a Thétou vytvoří jednou trilogii. S aluzí na Danta ji pak nazvala Trýznivé město. V prostoru Prahy, města-očistce, se příběhy živých prostupují s příběhy mrtvých, kteří žijí dál na místech spjatých s jejich životem. V Thétě se román proměňuje ve svého druhu autobiografii, otevírající se umíráním otce a končící cestou za ním do podsvětí. Trilogie, poprvé jako celek vydaná v roce 1999, se tehdy završila, ale románový svět nepřestal existovat. Znovu jsme se v něm ocitli v Komedii, Vyvolávání i Točitých větách, kde se rozrostl o další groteskní i jímavé příběhy. Odkudkoli do tohoto světa vstoupíme, pokaždé nám poskytne celistvou výpověď. Už je téměř jisté, že tento „svět z vět“, jak jej nazval M. Jankovič, přestane existovat teprve s poslední větou posledního autorčina románu. A možná ani pak ne. (patro.cz)

Román zasvěcení, vycházející v novém rozšířeném vydání, sleduje proměny iniciačního románu od jeho počátku v antice (Zlatý osel) přes středověk (romány o svatém grálu) až do 20. století (Zámek, Červená kniha, Jméno růže) a pronikavým způsobem analyzuje jeho strukturu a esoterickou symboliku, jež se posléze ukazuje být obdobou jungovské struktury individuačního procesu a jeho archetypálních postav. Právě těmito souvislostmi, objevovanými v literárních dílech, vlastních snech, ale třeba i v pouliční performanci, se zabývá v rozsáhlé závěrečné kapitole „Proces cum figuris“, jež ukazuje na bytostnou provázanost teoretického a románového myšlení autorky. (patro.cz)

V tomto svém nejnovějším románu vyvolává vypravěčka, čím dál víc splývající s autorkou, své blízké z podsvětí a zapomnění - v příbězích vyprávěných se soucitem, něhou, porozuměním. Ocitáme se v ulicích Vinohrad i Starého Města, na Olšanském hřbitově, v jehož blízkosti stojí dům autorčina dětství, dále v domě na náměstí Jiřího z Poděbrad i v pokoji, kde píše. Vyvolávání však není pouze vyprávěním, ale místy až magickou inkantací, při níž se propadáme do jiných, starších světů... (knihydobrovsky.cz)

Reflektivní glosy známé české jazykoložky týkající se její rodné Prahy a magického světa v ní. Praha představ, obrazů a tajemných historických příběhů. Praha středověkých zákoutí, židovské mystiky a oken vybízejících k nahlédnutí. (knihydobrovsky.cz)

Román zasvěcení, vycházející v novém rozšířeném vydání, sleduje proměny iniciačního románu od jeho počátku v antice (Zlatý osel) přes středověk (romány o svatém grálu) až do 20. století (Zámek, Červená kniha, Jméno růže) a pronikavým způsobem analyzuje jeho strukturu a esoterickou symboliku, jež se posléze ukazuje být obdobou jungovské struktury individuačního procesu a jeho archetypálních postav. Právě těmito souvislostmi, objevovanými v literárních dílech, vlastních snech, ale třeba i v pouliční performanci, se zabývá v rozsáhlé závěrečné kapitole "Proces cum figuris", jež ukazuje na bytostnou provázanost teoretického a románového myšlení autorky. (knihydobrovsky.cz)

Románová trilogie - ústřední beletrictické dílo přední české autorky, která obdržela za titul Točité věty ocenění Magnesia Litera 2016. Je literárně magickým hledáním duchovního smyslu a mystickou cesta za poznáním. Když Daniela Hodrová v sedmdesátých letech psala Podobojí, netušila, že právě začíná ze vzpomínek, mýtů, příběhů postav reálných i fiktivních, slavných i neznámých budovat románový svět, který se s koncem neuzavře, že spolu s Kuklami a Thétou vytvoří jednou trilogii. S aluzí na Danta ji pak nazvala Trýznivé město. V prostoru Prahy, města-očistce, se příběhy živých prostupují s příběhy mrtvých, kteří žijí dál na místech spjatých s jejich životem. V Thétě se román proměňuje ve svého druhu autobiografii, otevírající se umíráním otce a končící cestou za ním do podsvětí. Trilogie, poprvé jako celek vydaná v roce 1999, se tehdy završila, ale románový svět nepřestal existovat. Znovu jsme se v něm ocitli v Komedii, Vyvolávání i Točitých větách, kde se rozrostl o další groteskní i jímavé příběhy. Odkudkoli do tohoto světa vstoupíme, pokaždé nám poskytne celistvou výpověď. Už je téměř jisté, že tento "svět z vět", jak jej nazval M. Jankovič, přestane existovat teprve s poslední větou posledního autorčina románu. A možná ani pak ne. (knihydobrovsky.cz)

Ve svém dalším románu nás Daniela Hodrová nikoli poprvé přesvědčuje, že nic nekončí – život ani láska, ani psaní, ani příběh, který začala vyprávět před čtyřiceti lety Podobojím a který po Kuklách a Thétě pokračoval Komedií, Vyvoláváním a Točitými větami, knihou roku 2016. Název Ta blízkost ukazovacím zájmenem naznačuje konkrétnost tohoto pocitu ve vztahu ke světu a k osudům lidí, velkolepým nejen v čase trápení, ale i v každodenních zápasech. Neskrývaně autobiografický příběh, postupující v čase vpřed i vzad a střídavě podávaný v první a třetí osobě, do sebe organicky pojímá události ze životů blízkých i vzdálenějších lidí, ale také vypjaté scény ze životů historických postav – kněze, jeptišky, spisovatelů, filosofů, říšského protektora, herce a dalších. Všechny tyto příběhy (některé autorka vypráví už poněkolikáté, ale v jiných souvislostech a s novými detaily) jsou prožívány a líčeny v duchu „té blízkosti“ a v románu z nich vyvstává jediný Příběh, intimní a historický zároveň. Můžeme pozorovat, jak se výpověď román od románu stává osobnější a spolu s tím směřuje od „točitých vět“ k jednodušší struktuře a větší stylové prostotě. (knihydobrovsky.cz)

Knížka Co se vyjevuje s podtitulem Eseje o Adrieně Šimotové zahrnuje pět esejů Daniely Hodrové (Vyjevování a vytrácení, Blízké vzdálené věci, Nohy, Torzo - k poetice neúplnosti a Sňaté tváře). Hodrová, která není kunsthistorička (výtvarným dílům se však čas od času věnuje, např. předmluva k Sudkovým Labyrintům), ale spisovatelka, se v ní věnuje několika tématům, která v tvorbě Adrieny Šimotové patří k nejdůležitějším, ale zároveň jsou blízká jí samotné. O tom svědčí jak její předchozí esejistická kniha Chvála schoulení, tak její romány, zejména Vyvolávání a nedávno vydané Točité věty. S nimi eseje vlastně bezprostředně souvisejí, a to nejen svou poetikou, ale třeba i tím, že v nich Adriena Šimotová jako postava vystupuje - romány a eseje tvoří svébytný celek. (knihydobrovsky.cz)

Daniela Hodrova shares her unique perception of Prague, through playful poetic prose, and by imaginatively blending historical and cultural motifs with autobiographical moments. A Kingdom of Souls is the first volume of this author's literary journey - an unusual quest for self, for one's place in life and in the world; a world that for Hodrova is embodied in Prague. Translated by Veronique Firkusny and Elena Sokol. (knihydobrovsky.cz)

Daniela Hodrova shares her unique perception of Prague, through playful poetic prose, and by imaginatively blending historical and cultural motifs with autobiographical moments. A Kingdom of Souls is the first volume of this author's literary journey - an unusual quest for self, for one's place in life and in the world; a world that for Hodrova is embodied in Prague. Translated by Veronique Firkusny and Elena Sokol. (knihydobrovsky.cz)

To ne! Devátý? Devátá vlna, ta rozhorlená, poznamenává jedna z hlavních protagonistek tohoto v pořadí devátého z na sebe navazujících románů Daniely Hodrové. Je tomu však spíše naopak – nejde o devátou vlnu, ani o devátý kruh Trýznivého města. Vypravěčka není rozhorlená, ale smířlivá a odevzdaná jako snad nikdy dřív. Svět postav blízkých i vzdálených, skutečných i smyšlených, živých i mrtvých, svět loutek a oživlých předmětů, který již dobře známe z románů Podobojí, Kukly, Théta, Město vidím…, Komedie, Vyvolávání, Točité věty a Ta blízkost, se touto knihou pomyslně uzavírá, je-li to v takovém světě vůbec možné… S upřímností sobě vlastní autorka sleduje osudy, které více či méně dotvářejí ten její; zároveň však nezapomíná reflektovat, „co přichází“ ze světa, jemuž se postupně vzdaluje; ať už z čínského Wuchanu nebo z ukrajinských bojišť. Ještě jednou se shledáme s básnířkou Bohumilou Grögerovou a mistrem Johanem (byť ani jeden z nich tentokrát nestojí v popředí děje), nahlédneme do chaloupky v Petrovicích, světlíku – jednoho z průchodů do jiného světa, i papírového hradu, navštívíme Ostrovy blažených, jsme svědky dvou tragických požárů a jednoho pohřbu. A pak…? Jako by jediným východiskem z tohoto prostoru věčného prolínání minulého s přítomným byl odchod tam, kde čas neexistuje – na Kouzelný vrch, který se však tentokrát nachází daleko od Alp (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Daniela Hodrová, 99 stran, česky, Pevná bez přebalu lesklá - autor Daniela Hodrová, 99 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Knížka Co se vyjevuje s podtitulem Eseje o Adrieně Šimotové zahrnuje pět esejů Daniely Hodrové (Vyjevování a vytrácení, Blízké vzdálené věci, Nohy, Torzo – k poetice neúplnosti a Sňaté tváře). Hodrová, která není kunsthistorička (výtvarným dílům se však čas od času věnuje, např. předmluva k Sudkovým Labyrintům), ale spisovatelka, se v ní věnuje několika tématům, která v tvorbě Adrieny Šimotové patří k nejdůležitějším, ale zároveň jsou blízká jí samotné. O tom svědčí jak její předchozí esejistická kniha Chvála schoulení, tak její romány, zejména Vyvolávání a nedávno vydané Točité věty. S nimi eseje vlastně bezprostředně souvisejí, a to nejen svou poetikou, ale třeba i tím, že v nich Adriena Šimotová jako postava vystupuje – romány a eseje tvoří svébytný celek. (alza.cz)

Kniha - autor Daniela Hodrová, 426 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Kniha Daniely Hodrové - soubor dvaceti osmi esejů - je v nejednom ohledu mimořádná. Spojuje přesvědčivě v jednotu, co bývá vykládáno odděleně a stavěno nejednou i proti sobě: pronikavou analýzu básnického tvaru (a uměleckého výrazu vůbec) s jeho aspekty filozofickými a duchovními, ontologii díla s ontologií lidského "pobytu". Dialog s poetikou marnosti, rozvíjený nad vrcholnými zjevy naší a evropské literatury, je však pouhým úvodem, vstupem do podstatnější problematiky: do tázání po duchovních horizontech - anebo spíš po jejich absenci - v životě současného, jmenovitě západního člověka. Autorčina kniha se brzy stává sondou do jeho duchovně vyčerpané každodennosti, do nejrůznějších způsobů "zapomenutí na bytí", na posvátné v lidském životě. Kapitoly jako "Fortuna a smrt", "Zátiší zvané 'vanitas'", nebo hned úvodní "Mater dentata" přivádějí čtenáře k zamyšlení nad životem, přímo... (alza.cz)

Audiokniha na CD - autor Miroslav Horníček, čte Miroslav Horníček Před lety vydal M. Horníček úspěšnou knihu Chvála pohybu. Později se stejnojmenným pořadem neméně úspěšně sjezdil celou republiku a nyní držíte v ruce CD opět se stejným názvem - Chvála pohybu. Vlastním osobitým projevem se autor svěřuje se svými problémy, postřehy a poznáními v oboru dopravy a dopravování se. Jsme přesvědčeni, že úspěch M. Horníčka nemine. (alza.cz)

Audiokniha MP3 Erasmus Rotterdamský, čte Ludmila Pelikánová - autor Erasmus Rotterdamský, čte Ludmila Pelikánová Nesmrtelné dílo Erasma RotterdamskéhoKlasické dílo evropské slovesnosti Chvála bláznivosti. Autor Erasmus Rotterdamský. Čte Ludmila Pelikánová. ...Erasmus se narodil asi roku 1469 v Rotterdamu. Již v mládí si neobyčejnou pílí osvojil bohatství myšlenek starých řeckých a římských autorů, a to byl především fond jeho hlubokých a rozsáhlých vědomost. Roku 1496 se vydal na pařížskou universitu, ale tamní theologové ho svými scholastickými metodami nemohli uspokojit. Získal tam však mnoho oddaných přátel, zejména z Anglie, a na jejich prosby se rozhodl Anglii navštívit. Svou učeností a družnou, veselou povahou si opět rozmnožil počet přátel a příznivců a trvalou přízeň si získal i u samotného královského dvora okouzloval celé okolí. Stejný obdiv pak sklízel v Holandsku a ve Francii. Roku 1506 uviděl Itálii, po níž tak horoucně toužil. V Turíně se stal... (alza.cz)

Audiokniha MP3 Miroslav Horníček, čte Miroslav Horníček Komentář MIROSLAVA HORNÍČKA (*10.11.1918 – †15.2.2003) k původnímu LP albu 2 18 0433 vydanému Supraphonem v roce 1978: Každý pohyb je předcházen popudem. Sedaje k psacímu stroji, mám popud. Je to několik řádek z redakce Mladého světa, která mi píše toto: "Pane Horníčku, jste pořád v pohybu. Prosím Vás tedy o seriál ze života: VYPRÁVĚNÍ O POHYBU. Váš seriál začne vycházet už záhy. Co na tom, že ještě není napsán. Pár otázek, směrovek, přikládám. Předem díky. Rudolf Křesťan" Tomu já říkám nekřesťanský požadavek. Ale přece jen sedám ke svému stroji, abych porozprávěl o pohybu. Křesťan má pravdu, jsem vskutku stále v pohybu. Pohybuji se víc než je mi zdrávo a můj osobní lékař to nerad vidí. Pokud to vidí. Některé pohyby před ním tajím. Pohybuji se od města k městu, hraju tu zde, tu tam a velice často ani nevím, kde to právě hraju. Pletu si dny i místa. Pokud jsem o svých přesunech rozhodoval sám, stávalo... (alza.cz)

Audiokniha MP3 Miroslav Horníček, čte Miroslav Horníček Před lety vydal Miroslav Horníček úspěšnou knihu Chvála pohybu. Později se stejnojmenným pořadem neméně úspěšně projezdil celou republiku a nyní máte k dispozici i audioknihu se stejným názvem Chvála pohybu. Vlastním osobitým projevem se autor svěřuje se svými problémy, postřehy a poznáními v oboru dopravy a dopravování se. Jsme přesvědčeni, že úspěch nahrávku také nemine. (alza.cz)

Díky této knize pochopíte podstatu trávicího procesu, co přesně se v našem žaludku a střevech odehrává a jak velký vliv to má na všechny další procesy v lidském těle. Zjistíte, které nemoci pocházejí ze špatného stavu střev, jak tento stav napravit a své trávení dostat znovu pod kontrolu. Naučíte se správné stravovací návyky, a můžete využít v knize uvedený 10denní ozdravný program pro svá střeva. Autor je zkušený lékař snažící se šířit osvětu v oblasti vztahu správné výživy a zdraví střev. (knihydobrovsky.cz)

Dubaj žije přípravami na pořádání výstavy World Expo v roce 2020. Znalí cestovatelé však vědí, že to je pouhý zlomek všeho, co metropole nabízí. Tento maličký, ale velmi bohatý emirát symbolizuje již mnoho let ráj pro milovníky jídla, zábavy, nákupů a umění. Ať už vás zajímá obyčejný život, či naopak futuristický luxus, v tomto poklidném místě překypujícím energií, optimismem a otevřeností budete zaručeně spokojeni.Pronikněte přímo k srdci DubajeHlavní zajímavosti – největší zajímavosti spolu se zasvěcenými radami, jak si můžete zpříjemnit pobyt.Jak se žije v Dubaji – průvodce po oblíbených zákoutích vám pomůže objevit pravou tvář města.To nejlepší z Dubaje – našli jsme pro vás ty nejlepší pěší trasy, restaurace, zábavní podniky, trhy, obchody a mnoho dalšího.– barevné mapy všech městských čtvrtí– trasy vycházek a jednodenní itineráře– mnoho zasvěcených tipů pro turisty– stoprocentně nezávislé radySoučástí průvodce je navíc samostatná rozkládací mapa centra města s kompletním rejstříkem ulic a přehledem hlavních památek.Náš slibNašim informacím můžete věřit, protože autoři Lonely Planet osobně navštěvují místa, o nichž píšou, a při sběru informací pro každé nové vydání se k nim znovu vracejí. Nepřijímáme žádné protislužby za pozitivní hodnocení a můžete se spolehnout na to, že jsme objektivní. (knihydobrovsky.cz)

Nábytek těsně u stěny i přes přítomnost zástrčky·Výška nástavby pouze cca 5 mm·Snadné odpojení (conrad.cz)

Nábytek těsně u stěny i přes přítomnost zástrčky·Výška nástavby pouze cca 5 mm·Snadné odpojení (conrad.cz)

K montáži do dvojité zdi či do stěny o tloušce od 5 do 38 mm. Ideální pro stoly, pracovní desky, nábytek nebo pro dvojité zdi. Montáž se provádí zepředu pomocí 4 svorek. Vše je následně přikryto ochranným krytem. Pouzdro z hliníku. S dětskou pojistkou (conrad.cz)

Elektronická kniha - autor Mario Vargas Llosa, 160 stran, česky Erotický román Chvála macechy nositele Nobelovy ceny Maria Vargase LlosyErotický román Chvála macechy (Elogio de la madrastra, 1988) líčí manželské peripetie dobře situovaného páru smyslné doni Lucrecie a pedanta dona Rigoberta, posedlého tělesnou hygienou, milovníka erotických výtvarných děl. V jedné dějové linii se popisují večerní obsedantní hygienické rituály dona Rigoberta, během nichž jeho syn Fonchito, zdánlivě nevinný cherubín předpubertálního věku, nenápadně svádí svou macechu Lucrecii.Druhá, fantaskní linie románu rozvíjí „děj“ slavných erotických obrazů, které manželskou dvojici inspirují k novým milostným hrátkám. V románu se odkazuje na obrazy Král Kandaules Jacoba Jordaense, Diana odpočívající po koupeli Françoise Bouchera, Tiziánova Venuše s varhaníkem a Kupidem, Hlava I Francise Bacona, Cesta do Mendiety 10 Fernanda de Szyszlo a Zvěstování Fra Angélica.Erotický román Chvála macechy... (alza.cz)

Obsahuje dvě svorky a dva šrouby do železa včetně křídlové matice. (conrad.cz)

Upevňovací svorka pro všechny zásuvkové lišty Evolin®Dock a Evoline®V-Dock. Smontovaná sada s ochranou proti protáčení. Rozsah 40 až 75 mm. (conrad.cz)

K montáži do dvojité zdi či do stěny o tloušce od 5 do 38 mm. Ideální pro stoly, pracovní desky, nábytek nebo pro dvojité zdi. Montáž se provádí zepředu pomocí 4 svorek. Vše je následně přikryto ochranným krytem. 2x adaptér RJ45 pro Patch kabely, 1:1 pólové spínání, CAT 6. Plášť z hliníku. 2x adaptér RJ45·S dětskou pojistkou (conrad.cz)

Chvála pomalosti byla přeložena do 33 jazyků a v řadě zemí se ihned po vydání stala bestsellerem. Čím rychleji, tím lépe – tak zní neúprosný diktát dnešní doby. Přestože si denně stěžujeme na zrychlující se životní tempo, dobrovolně mu podřizujeme nejen naši práci, ale i zdraví a vztahy. Carl Honoré představuje novou pomalou filosofii, která se staví do opozice proti kultu rychlosti. Skrze osobní zkušenost ukazuje cestu, jak dosáhnout tolik kýženého zpomalení. Provede nás stručnou „historií zrychlování“ a poté nás vezme kolem světa k tokijským meditujícím manažerům, do newyorské „superpomalé cvičebny“, do londýnské dílny tantrického sexu či do Itálie, domova Pomalého jídla a Pomalých měst. Honoré píše s nadhledem a humorem. Trefně ukazuje na paradoxy a smutné následky neustálého zrychlování. Snaží se najít a nabídnout způsob, jak žít co nejlépe v rovnováze mezi rychlým a pomalým. „Některé věci můžeme objevit jen v pomalosti a tichu, naše přepracovaná doba tuto knihu potřebuje. Spěchejme pomalu – festina lente!“ [Tomáš Sedláček, ekonom] „Už bylo na čase, aby nám někdo inteligentním a přesvědčivým jazykem vysvětlil, že je potřeba šlápnout na brzdu nebo alespoň zkontrolovat tachometr.“ [Billy Collins, americký básník] „Povinná četba pro všechna HR a marketingová oddělení. Čtěte pomalu, abyste ji mohli správně strávit.“ [Management Today] „Spěchejte do knihkupectví!“ [Mail on Sunday] (patro.cz)

Román uznávaného švédského spisovatele Torgny Lindgrena (1938–2017) z roku 1991 klade otázku, kde leží hranice mezi skutečností a fikcí, co je pravda a co je lež, a zdali je falsifikát opravdu jen podvodnou nápodobou skutečnosti, anebo už jde o samostatnou, novou skutečnost?! Autor zachází ještě mnohem dál a ústy svých tradičně bizarních hrdinů vyslovuje myšlenku, že falsifikát je dost možná ten jediný pravdivý obraz našeho života. Ale jak je to v případě lidí, proměňujících vlastní identitu? Která naše tvář je ta pravá? Hluboký, mnohovrstevnatý a „lindgrenovsky“ ironický román, obsahující řadu narážek na Heideggera, Schopenauera, ale i Baudelaira nebo kupříkladu S. Dalí, zvažuje propast mezi životem a jeho mediální podobou, a v maximální míře naplňuje nároky kladené na kvalitní moderní literaturu, inteligentně parodující naši malichernou současnost. (patro.cz)

Před lety vydal M. Horníček úspěšnou knihu Chvála pohybu. Později se stejnojmenným pořadem neméně úspěšně sjezdil celou republiku a nyní držíte v ruce CD opět se stejným názvem - Chvála pohybu. Vlastním osobitým projevem se autor svěřuje se svými problémy, postřehy a poznáními v oboru dopravy a dopravování se. Jsme přesvědčeni, že úspěch M. Horníčka nemine. (patro.cz)

"Kdo jí česnek sto let, dožije se sto let!" Základní motto knihy, která na česneku shledává jen to nejlepší a ukazuje na jeho všestranné využití v kuchyni i medicíně. Autor - lékař má bohaté osobní zkušenosti a jistě udělá radost všem příznivcům česneku, škvarků, vajec a domácí slivovice. (patro.cz)

Po dlouhých letech hanobení národního státu ve jménu univerzalistické ideologie opět nastává čas, abychom ocenili ctnosti a přednosti nacionalismu. Izraelský politolog vysvětluje, že svět má na výběr pouze dvě možnosti: řád nezávislých národních států, anebo univerzální světové impérium. K němu ostatně směřovaly všechny čtyři totální, děsivé střety: třicetiletá válka i války napoleonské, stejně jako první a druhá světová válka. „… na rozdíl od impéria je nezávislý národní stát mírumilovný, odmítá avanturismus v zahraniční politice a zábor cizích zemí. Řád národních států nabízí možnost kolektivního sebeurčení, plodného soutěžení a maximálního rozvoje… Pouze národní soudržnost a vzájemná loajalita umožňuje svobodné instituce, demokracii a osobní svobody. Tak zásadní výhody jiné politické uspořádání světa nenabízí. Buďme proto nacionalisty. Nemluvím jen o vlastenectví, chvályhodné věrnosti údělu svého národa a jeho zájmům. Jde o prospěch lidstva, protože pouze v globálním řádu nezávislých národů lze usilovat o jedinečné kolektivní cíle… Nacionalista má velké poslání stát na stráži před imperiálním nátlakem nadnárodních institucí, odmítat globální ideologii, jež odvrací politiky od potřeb lidí doma a svádí je k intrikánství a avanturismu v cizině… Nacionalista… má za úkol rozvíjet blahobyt, vnitřní soudržnost a kulturní dědictví svého společenství… aby národ sílil a stal se požehnáním pro své členy i vzorem a příkladem pro ostatní.” Nacionalismus je také osobní ctnost, protože ze členů národa vytváří širší rodinu a probouzí v lidech pouto vzájemné oddanosti. Nabízí protiváhu k fanatismu univerzální spásy lidstva a k prosazování všeobecného konformismu. Je to nacionalismus, kdo pěstuje snášenlivost a přináší prospěšnou rozmanitost světa. (patro.cz)

Marek Toman (* 1967), prozaik, básník, překladatel a diplomat, zvolil ve svém posledním románu nečekaného vypravěče – barokní Černínský palác na Loretánském náměstí v Praze. Je to románový hrdina pevně usazený a pyšný, i když disponuje velkou přizpůsobivostí. Z pohledu konformisty budova komentuje okolní dění, jak se dotýká jejího postavení a účelu, a s tím zaznamenává i zlomové okamžiky českých dějin od svého vzniku až do současnosti. Její zdi hostily obrazárnu a lazaret, kasárna, útulek pro chudé, úřad říšského protektora pro Čechy a Moravu i ministerstvo zahraničních věcí. Zvláštní pozornost věnuje palác osobě Jana Masaryka a snaží se ze své kamenné paměti vydolovat co nejvíce vzpomínek, náznaků a stop, jež by vysvětlily ministrův tragický skon pod okny jeho úředního bytu. Černínský palác však disponuje i city a po věky je nucen konfrontovat svůj poněkud vojácky omezený a koženě mužský pohled na svět s tolerantní milosrdností protilehlé Lorety, v jejíž city doufá. Svou pýchu pak poměřuje s přímočarým plebejstvím blízkého hostince U Černého vola. Postava tak neobvyklá, jako je barokní palác, se ke všemu vyslovuje s otevřeností prostou politické korektnosti, a tak čtenářům s humorem připomíná i prvky omezenosti a blbství, jež jsou zasuty v hlavách každého z nás. (patro.cz)

Čím rychleji, tím lépe - tak zní neúprosný diktát dnešní doby. Přestože si denně stěžujeme na zrychlující se životní tempo, dobrovolně mu podřizujeme nejen naši práci, ale i zdraví a vztahy. Carl Honoré představuje novou pomalou filosofii, která se staví do opozice proti kulturychlosti. Skrze osobní zkušenost ukazuje cestu, jak dosáhnout tolik kýženého zpomalení. Provede nás stručnou "historií zrychlování" a poté nás vezme kolem světa k tokijským meditujícím manažerům, do newyorské "superpomalé cvičebny", do londýnské dílny tantrického sexu či do Itálie, domova Pomalého jídla a Pomalých měst. Honoré píše s nadhledem a humorem. Trefně ukazuje na paradoxy a smutné následky neustálého zrychlování. Snaží se najít a nabídnout způsob, jak žít co nejlépe v rovnováze mezi rychlým a pomalým. Chvála pomalosti byla přeložena do 33 jazyků a v řadě zemí se ihned po vydání stala bestsellerem."Některé věci můžeme objevit jen v pomalosti a tichu, naše přepracovaná doba tuto knihu potřebuje. Spěchejme pomalu - festina lente!" [Tomáš Sedláček, ekonom] "Už bylo na čase, aby nám někdo inteligentním a přesvědčivým jazykem vysvětlil, že je potřeba šlápnout na brzdu nebo alespoň zkontrolovat tachometr." [Billy Collins, americký básník] "Povinná četba pro všechna HR a marketingová oddělení. Čtěte pomalu, abyste ji mohli správně strávit." [Management Today] "Spěchejte do knihkupectví!" [Mail on Sunday] (knihydobrovsky.cz)

Po dlouhých letech hanobení národního státu ve jménu univerzalistické ideologie opět nastává čas, abychom ocenili ctnosti a přednosti nacionalismu. Izraelský politolog vysvětluje, že svět má na výběr pouze dvě možnosti: řád nezávislých národních států, anebo univerzální světové impérium. K němu ostatně směřovaly všechny čtyři totální, děsivé střety: třicetiletá válka i války napoleonské, stejně jako první a druhá světová válka. "… na rozdíl od impéria je nezávislý národní stát mírumilovný, odmítá avanturismus v zahraniční politice a zábor cizích zemí. Řád národních států nabízí možnost kolektivního sebeurčení, plodného soutěžení a maximálního rozvoje… Pouze národní soudržnost a vzájemná loajalita umožňuje svobodné instituce, demokracii a osobní svobody. Tak zásadní výhody jiné politické uspořádání světa nenabízí. Buďme proto nacionalisty. Nemluvím jen o vlastenectví, chvályhodné věrnosti údělu svého národa a jeho zájmům. Jde o prospěch lidstva, protože pouze v globálním řádu nezávislých národů lze usilovat o jedinečné kolektivní cíle… Nacionalista má velké poslání stát na stráži před imperiálním nátlakem nadnárodních institucí, odmítat globální ideologii, jež odvrací politiky od potřeb lidí doma a svádí je k intrikánství a avanturismu v cizině… Nacionalista… má za úkol rozvíjet blahobyt, vnitřní soudržnost a kulturní dědictví svého společenství… aby národ sílil a stal se požehnáním pro své členy i vzorem a příkladem pro ostatní.” Nacionalismus je také osobní ctnost, protože ze členů národa vytváří širší rodinu a probouzí v lidech pouto vzájemné oddanosti. Nabízí protiváhu k fanatismu univerzální spásy lidstva a k prosazování všeobecného konformismu. Je to nacionalismus, kdo pěstuje snášenlivost a přináší prospěšnou rozmanitost světa. (knihydobrovsky.cz)

Vynikající a veselé pojednání o česneku, jeho konzumaci a vlivu na lidské zdraví. Česnek jako chuťovka i lék. (knihydobrovsky.cz)

Knižní studie italské bohemistky Annalisy Cosentino je pokusem o výklad poetiky děl Jaroslava Haška. Systematicky analyzuje spisovatelovy práce od raných črt a povídek až k notorickým (a nedokončeným) Osudům dobrého vojáka Švejka za světové války. S rozborem uměleckého textu, v němž mj. sledujeme postupný vývoj literární postavy dobrého vojáka, se prolínají pasáže o Haškově biografii. Střídající se pásma postupují v zásadě chronologicky, a když Hašek přibližně v polovině knihy "umírá", rozvíjí autorka původní interpretaci velkého románu, při níž věnuje zvláštní pozornost prostoru a času, povaze vyprávění a jazyku. Jako jednu z možných "švejkovských" filiací nabízí americký typ kolportážní literatury pro děti a mládež, který se v osmdesátých a devadesátých letech 19. století překládal do němčiny i češtiny, a náruživý čtenář Jaroslav Hašek některé tituly tohoto žánru mohl znát. V závěru práce rekapituluje autorka nejvlivnější interpretace Osudů v literatuře předmětu a sleduje Švejkovy metamorfózy v dalších druzích umění, na divadle a ve filmu. (knihydobrovsky.cz)

Román uznávaného švédského spisovatele Torgny Lindgrena (1938-2017) z roku 1991 klade otázku, kde leží hranice mezi skutečností a fikcí, co je pravda a co je lež, a zdali je falsifikát opravdu jen podvodnou nápodobou skutečnosti, anebo už jde o samostatnou, novou skutečnost?! Autor zachází ještě mnohem dál a ústy svých tradičně bizarních hrdinů vyslovuje myšlenku, že falsifikát je dost možná ten jediný pravdivý obraz našeho života. Ale jak je to v případě lidí, proměňujících vlastní identitu? Která naše tvář je ta pravá? Hluboký, mnohovrstevnatý a "lindgrenovsky" ironický román, obsahující řadu narážek na Heideggera, Schopenauera, ale i Baudelaira nebo kupříkladu S. Dalí, zvažuje propast mezi životem a jeho mediální podobou, a v maximální míře naplňuje nároky kladené na kvalitní moderní literaturu, inteligentně parodující naši malichernou současnost. (knihydobrovsky.cz)

Marek Toman (* 1967), prozaik, básník, překladatel a diplomat, zvolil ve svém posledním románu nečekaného vypravěče – barokní Černínský palác na Loretánském náměstí v Praze. Je to románový hrdina pevně usazený a pyšný, i když disponuje velkou přizpůsobivostí. Z pohledu konformisty budova komentuje okolní dění, jak se dotýká jejího postavení a účelu, a s tím zaznamenává i zlomové okamžiky českých dějin od svého vzniku až do současnosti. Její zdi hostily obrazárnu a lazaret, kasárna, útulek pro chudé, úřad říšského protektora pro Čechy a Moravu i ministerstvo zahraničních věcí. Zvláštní pozornost věnuje palác osobě Jana Masaryka a snaží se ze své kamenné paměti vydolovat co nejvíce vzpomínek, náznaků a stop, jež by vysvětlily ministrův tragický skon pod okny jeho úředního bytu. Černínský palác však disponuje i city a po věky je nucen konfrontovat svůj poněkud vojácky omezený a koženě mužský pohled na svět s tolerantní milosrdností protilehlé Lorety, v jejíž city doufá. Svou pýchu pak poměřuje s přímočarým plebejstvím blízkého hostince U Černého vola. Postava tak neobvyklá, jako je barokní palác, se ke všemu vyslovuje s otevřeností prostou politické korektnosti, a tak čtenářům s humorem připomíná i prvky omezenosti a blbství, jež jsou zasuty v hlavách každého z nás. (knihydobrovsky.cz)

Co si představit pod chválou prázdna, hříšníků, nudných svatých, trapných okamžiků, kněžských žvástů, přehánění, nestydatého tance, zakřiknutých, nezdravého křesťanství, povrchnosti atd.? Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Štěpán Smolen se ve své nové knize rozhodl chválit nedochválené. (knihydobrovsky.cz)

Siesta je jednoduchým a přirozeným prostředkem pro prožití vašeho života v plné formě. Bruno Comby vám v této praktické příručce představuje její detailní rozbor, protože siesta může přinést každému, jak prokázaly mnohé vědecké studie, velké dobrodiní. Posiluje zdraví, usnadňuje trávení a působí jako prevence srdečních onemocnění. Přináší úsporu času, protože zkracuje noční spánek. Rozvíjí tvořivost, představivost, intuici a zároveň umožňuje větší výkonnost v práci. Je skvělým prostředkem pro boj se stresem. Vytváří pocity přívalu energie, rozpouští napětí, dodává optimismus a je nezbytným pomocníkem při všech metodách rozvoje schopností člověka. (knihydobrovsky.cz)

Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Právě k nim, na periferii, se vydává padesát krátkých statí velebících mimo jiné kněžské žvásty, zasmušilé lidi, vánoční bahno, rutinu, alkohol, čekání, zaostávání, politickou pasivitu nebo manželku svatého Petra. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Horníčkovy slavné úvahy o různých typech pohybuStejně jako na práci, i na pohyb se někteří lidé dovedou dívat celé hodiny. Horníčkovy slavné úvahy o různých typech pohybu v jeho vlastní interpretaci jsou trestí inteligentního humoru, neuvěřitelných zážitků a vtipných postřehů. Délka nahrávky: 3 060 min. (knihydobrovsky.cz)

Na základě svých pětatřicetiletých zkušeností na poli psychoterapie pojal Yalom svou knihu Chvála terapie jako průvodce úspěšnou psychoterapií. Knihu tvoří pětaosmdesát krátkých kapitol, jež představují směsici myšlenek a technik, které se autorovi při jeho vlastní terapeutické práci osvědčily. Yalomovy úvahy doplněné vlastními zkušenostmi a případy z praxe mohou obohatit terapeutický proces nové generace psychoterapeutů a jejich klientů. (patro.cz)

Audiokniha:,Z komentáře k původnímu LP albu 0 18 0760 Erasmus Rotterdamský Chvála bláznivosti vydanému v Supraphonu v roce 1969 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: ...Erasmus se narodil asi roku 1469 v Rotterdamu. Již v mládí si neobyčejnou pílí osvojil bohatství myšlenek starých řeckých a římských autorů, a to byl především fond jeho hlubokých a rozsáhlých vědomostí..Roku 1496 se vydal na pařížskou universitu, ale tamní theologové ho svými scholastickými metodami nemohli uspokojit. Získal tam však mnoho oddaných přátel, zejména z Anglie, a na jejich prosby se rozhodl Anglii navštívit. Svou učeností a družnou, veselou povahou si opět rozmnožil počet přátel a příznivců a trvalou přízeň si získal i u samotného královského dvora okouzloval celé okolí. Stejný obdiv pak sklízel v Holandsku a ve Francii. Roku 1506 uviděl Itálii, po níž tak horoucně toužil. V Turíně se stal doktorem theologie. Navštívil i jiná universitní místa, až svou studijní cestu zakončil v Římě. S otevřenou náručí ho přijali nejen kardinálové, ale i sám papež Julius II. Po třech letech se vrátil do Anglie, kde byl právě povolán na trůn Jindřich VIII., Erasmovi zvláště nakloněný. Obnovil opět přátelské vztahy s učenými anglickými humanisty, především s Tomášem Mórem, jemuž věnoval svou nesmrtelnou Chválu bláznivosti... ...Chvála bláznivosti (Márias enkómion) vznikla roku 1509 cestou při Erasmově návratu z Itálie do Anglie. Sám autor o tom říká ve věnování Mórovi: Když jsem se v nedávných dnech vracel z Itálie do Anglie, nechtělo se mi promarnit celý ten čas...v jalovém tlachání , jež je tak protivné Múzám...Dostal jsem nápad, abych složil žertovnou chvalořeč na Bláznivost...Předpokládal jsem, že tato hříčka mé vtipnosti přijde ti obzvlášť vhod, poněvadž máš značné zalíbení - nemýlím-li se - v takovýchto a podobných žertech, mají-li ovšem ducha a vtip; jakož vůbec k celému lidskému životu se stavíš takříkajíc "s úsměvem Démokritovým". Ačkoliv totiž na jedné straně tvůj geniální duch tě staví nesmírně vysoko nad průměrnost ostatních lidí, přece na druhé straně úžasná roztomilost tvé povahy a tvá ochota ti umožňují, že dovedeš s každým jednat jako prostý člověk a to zcela nenuceně...Čtenář už na těchto několika řádcích pozná, jaký byl Erasmus skvělý stylista - a vyčte z nich i jeho krásné vlastnosti. Ty všechno prostupují i jeho pověstné dílko, které bylo v takové oblibě, že za jeho života vyšlo sedmadvacetkrát. Předně mějme na mysli, že slova bláznivost, bláznění, blázen mají u Erasma nesmírně široký význam. Jsou v nich zahrnuty všechny lidské chyby, slabůstky, pošetilosti, všechna směšná přání, marná pachtění, úskočná jednání, domýšlivosti, panovačnost, obmyslnost, zlé taškářství, zloba, vášně, chtíče atd.; Erasmus si bere na mušku lidské stavy, a to nejen duchovenstvo, vojáky, mocnosti světské i církevní, ale i suché intelektuály, jejich studené trudnomyslné duše, které nedovedou náležitě užívat vzácného koření, totiž vtipu, smíchu a rozkoše v nejširším smyslu. A což teprve jak šlehá školometské kritiky, literáty a literární historiky i hašteřivé mudrlanty! Přes všechnu ostrost a jízlivost je však Erasmův ironický výsměch lidský, nepovýšenecký, neurážlivý, smířlivý, odpouštějící. Právem si však položil referent v LN otázku, jak je možné, že Chvála bláznivosti spatřila světlo světa za církevní i světské cenzury - vždyť papež a vatikánští jemnostpáni jsou tu líčeni jako tlupa darebáků a dočasní vládcové světa jakbysmet! Erasmus nepředpokládal, že svým kouzelným dílkem převychová lidstvo. Ale dokázal aspoň jednu věc dokonale: že nemůže být nikdy milován člověk, jehož kožená nehybná tvář se neumí rozveselit smíchem a že je k ničemu i morous, který si čas od času nedovede zabláznit. Humor a vtip je kořením života a smysl pro něj je znakem velkorysosti. A kdo tuto velkorysost nemá, stává se žlučovitým tyranem sobě i svému okolí - a proto právě jemu platí Erasmův výsměch. Rudolf Mertlík (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Komentář MIROSLAVA HORNÍČKA (*10.11.1918 – †15.2.2003) k původnímu LP albu 2 18 0433 vydanému Supraphonem v roce 1978: Každý pohyb je předcházen popudem. Sedaje k psacímu stroji, mám popud. Je to několik řádek z redakce Mladého světa, která mi píše toto: "Pane Horníčku, jste pořád v pohybu. Prosím Vás tedy o seriál ze života: VYPRÁVĚNÍ O POHYBU. Váš seriál začne vycházet už záhy. Co na tom, že ještě není napsán. Pár otázek, směrovek, přikládám. Předem díky. Rudolf Křesťan" Tomu já říkám nekřesťanský požadavek. Ale přece jen sedám ke svému stroji, abych porozprávěl o pohybu. Křesťan má pravdu, jsem vskutku stále v pohybu. Pohybuji se víc než je mi zdrávo a můj osobní lékař to nerad vidí. Pokud to vidí. Některé pohyby před ním tajím. Pohybuji se od města k městu, hraju tu zde, tu tam a velice často ani nevím, kde to právě hraju. Pletu si dny i místa. Pokud jsem o svých přesunech rozhodoval sám, stávalo se, že jsem se zadal pro jeden večer do dvou i více míst. Jsem stále v pohybu, ale je to snad dostatečné posvěcení, abych o pohybu mohl vyprávět? Neví o pohybu více ten, kdo se pohybuje méně anebo vůbec ne? To se vám řekne, že seriál vznikne v pohybu. Humorný článek o zánětu okostice zajisté nevznikl při zánětu této. Namítnete mi správně, že ve chvíli, kdy sedám ke svému stroji, v pohybu nejsem, ale to je velice relativní. Nejsem-li (zdánlivě) v pohybu, pohyb je ve mně. Cosi se děje i nadále a já vím: odpoledne mám být tam a tam a večer naopak jinde. A nejsem si, věřte mi, docela jist jestli si toto "jinde" nepletu s oním "tam a tam". Jsem, i když na to nevypadám, list hnaný větrem. Ale začínám. Začínám tedy vyprávět o pohybu, a jestli neřeknu nic podstatného, bude tím vinen sám pohyb, jehož je příliš a který nedovoluje sám sebe zahlédnout a soudit. Nenapodobitelné vyprávění Miroslava Horníčka je uvozeno větou, která přesně vystihuje jeho vztah k pohybu obecně. "Mám pohyb rád. Vydržím se na něj celé hodiny dívat". A ještě jeden citát: „Budiž pochválen pohyb! Budiž pochváleno úsilí každého, kdo cosi na tomto světě překonává. Kdo cosi rozšiřuje". Kdo překonává čas či výšku nebo vlastní lenost, kdo rozšiřuje oblast našeho poznávání, našeho citu.“ MIROSLAV HORNÍČEK (*10.11.1918 – 15.2.2003) a jeho CHVÁLA POHYBU - sám autor vypráví o sportu, o pohybu jako takovém, ale také o divadle a filmu, o moudrosti, o životě vůbec... (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Před lety vydal Miroslav Horníček úspěšnou knihu Chvála pohybu. Později se stejnojmenným pořadem neméně úspěšně projezdil celou republiku a nyní držíte v ruce CD opět se stejným názvem –Chvála pohybu. Vlastním osobitým projevem se autor svěřuje se svými problémy, postřehy a poznáními v oboru dopravy a dopravování se. Jsme přesvědčeni, že úspěch nahrávku také nemine. (knihydobrovsky.cz)

Otevřený dopis nové generaci psychoterapeutů a jejich pacientů (knihydobrovsky.cz)