Chvála macechy (9788025728840)

Elektronická kniha - autor Mario Vargas Llosa, 160 stran, česky Erotický román Chvála macechy nositele Nobelovy ceny Maria Vargase LlosyErotický román Chvála macechy (Elogio de la madrastra, 1988) líčí manželské peripetie dobře situovaného páru smyslné doni Lucrecie a pedanta dona Rigoberta, posedlého tělesnou hygienou, milovníka erotických výtvarných děl. V jedné dějové linii se popisují večerní obsedantní hygienické rituály dona Rigoberta, během nichž jeho syn Fonchito, zdánlivě nevinný cherubín předpubertálního věku, nenápadně svádí svou macechu Lucrecii.Druhá, fantaskní linie románu rozvíjí „děj“ slavných erotických obrazů, které manželskou dvojici inspirují k novým milostným hrátkám. V románu se odkazuje na obrazy Král Kandaules Jacoba Jordaense, Diana odpočívající po koupeli Françoise Bouchera, Tiziánova Venuše s varhaníkem a Kupidem, Hlava I Francise Bacona, Cesta do Mendiety 10 Fernanda de Szyszlo a Zvěstování Fra Angélica.Erotický román Chvála macechy... (alza.cz)

Erotický román Chvála macechy (Elogio de la madrastra, 1988) líčí manželské peripetie dobře situovaného páru smyslné doni Lucrecie a pedanta dona Rigoberta, posedlého tělesnou hygienou, milovníka erotických výtvarných děl. V jedné dějové linii se popisují večerní obsedantní hygienické rituály dona Rigoberta, během nichž jeho syn Fonchito, zdánlivě nevinný cherubín předpubertálního věku, nenápadně svádí svou macechu Lucrecii. Druhá, fantaskní linie románu rozvíjí „děj“ slavných erotických obrazů, které manželskou dvojici inspirují k novým milostným hrátkám. V románu se odkazuje na obrazy Král Kandaules Jacoba Jordaense, Diana odpočívající po koupeli Françoise Bouchera, Tiziánova Venuše s varhaníkem a Kupidem, Hlava I Francise Bacona, Cesta do Mendiety 10 Fernanda de Szyszlo a Zvěstování Fra Angélica. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Mario Vargas Llosa, 160 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá Erotický román Chvála macechy (Elogio de la madrastra, 1988) líčí manželské peripetie dobře situovaného páru smyslné doni Lucrecie a pedanta dona Rigoberta, posedlého tělesnou hygienou, milovníka erotických výtvarných děl. V jedné dějové linii se popisují večerní obsedantní hygienické rituály dona Rigoberta, během nichž jeho syn Fonchito, zdánlivě nevinný cherubín předpubertálního věku, nenápadně svádí svou macechu Lucrecii. Druhá, fantaskní linie románu rozvíjí „děj“ slavných erotických obrazů, které manželskou dvojici inspirují k novým milostným hrátkám. V románu se odkazuje na obrazy Král Kandaules Jacoba Jordaense, Diana odpočívající po koupeli Françoise Bouchera, Tiziánova Venuše s varhaníkem a Kupidem, Hlava I Francise Bacona, Cesta do Mendiety 10 Fernanda de Szyszlo a Zvěstování Fra Angélica. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky. (alza.cz)

S Jeanie se život nikdy nemazlil, ale pak potkala Matthewa a ten ji nosí na rukou a probouzí v ní naději na nový začátek. Matthew má z předchozího manželství dvě děti a čtrnáctiletá Scarlett dává Jeanie nepokrytě najevo, že si na šťastnou rodinku hrát nehodlá. Venkovský dům, kam se k Matthewovi nastěhovala, je navíc plný záhad a podivných zvuků. K tomu Jeanie trápí tajemství z minulosti. Každá pohádka ale přece musí mít šťastný konec. Nebo ne? (knihydobrovsky.cz)

Když se řekne macecha, člověka až zamrazí. V mysli vytane zlá, panovačná žena, měnící vyvdaným dětem život bez lásky v neustálé trápení. Že tomu tak nemusí být vždycky, že i macecha může být nevlastním dětem laskavou a milující matkou, dokazují povídky Vlasty Pittnerové, které nám nabízí právě tato kniha. (knihydobrovsky.cz)

Ella byla svobodná a bez závazků. A pak potkala Dana. Sexy, vtipného a rozvedeného otce dvou dětí. Všechno šlo hladce, dokud se Ella k Danovi nenastěhovala – v tu chvíli se z ní totiž stala nevlastní máma Ethana a Grace, a navíc panička hyperaktivního psa Starkyho. Jak se Ella vyrovná s Danovou perfektní ex-manželkou, kritickou tchyní a puberťačkou Grace? A uvědomí si, že se už nerozhoduje jen za sebe, ale i za rodinu, do které se přistěhovala? (knihydobrovsky.cz)

Obyčejnost obyčejného vztahu dvou obyčejných lidí je jevištěm zobrazení krutosti a nemilosrdnosti šedého osudu člověka, toužícího po lásce a něze, která mu však stále uniká každičkým pohybem a gestem jeho bezvýznamnosti a s předzvěstí blížícího se konce.Román Macecha (Belle-mere), oceněný cenou Goncourt des lycéens, formálně vybroušené dílo plné literárního šarmu a elegance, je jedinečnou variací na hořkosladkou chuť samoty v touze po alespoň trochu důstojném naplnění života. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Z bezstarostné dvacítky nevlastní mámou dvou dětí Ella byla svobodná a bez závazků. A pak potkala Dana. Sexy, vtipného a rozvedeného otce dvou dětí. Všechno šlo hladce, dokud se Ella k Danovi nenastěhovala – v tu chvíli se z ní totiž stala nevlastní máma Ethana a Grace, a navíc panička hyperaktivního psa Starkyho. Jak se Ella vyrovná s Danovou perfektní ex-manželkou, kritickou tchyní a puberťačkou Grace? A uvědomí si, že se už nerozhoduje jen za sebe, ale i za rodinu, do které se přistěhovala? (knihydobrovsky.cz)

Elektronická kniha - autor Patricia Caliskan, 304 stran, česky Z bezstarostné dvacítky nevlastní mámou dvou dětí Ella byla svobodná a bez závazků. A pak potkala Dana. Sexy, vtipného a rozvedeného otce dvou dětí. Všechno šlo hladce, dokud se Ella k Danovi nenastěhovala – v tu chvíli se z ní totiž stala nevlastní máma Ethana a Grace, a navíc panička hyperaktivního psa Starkyho. Jak se Ella vyrovná s Danovou perfektní ex-manželkou, kritickou tchyní a puberťačkou Grace? A uvědomí si, že se už nerozhoduje jen za sebe, ale i za rodinu, do které se přistěhovala? (alza.cz)

Audiokniha na CD - autor Miroslav Horníček, čte Miroslav Horníček Před lety vydal M. Horníček úspěšnou knihu Chvála pohybu. Později se stejnojmenným pořadem neméně úspěšně sjezdil celou republiku a nyní držíte v ruce CD opět se stejným názvem - Chvála pohybu. Vlastním osobitým projevem se autor svěřuje se svými problémy, postřehy a poznáními v oboru dopravy a dopravování se. Jsme přesvědčeni, že úspěch M. Horníčka nemine. (alza.cz)

Audiokniha MP3 Erasmus Rotterdamský, čte Ludmila Pelikánová - autor Erasmus Rotterdamský, čte Ludmila Pelikánová Nesmrtelné dílo Erasma RotterdamskéhoKlasické dílo evropské slovesnosti Chvála bláznivosti. Autor Erasmus Rotterdamský. Čte Ludmila Pelikánová. ...Erasmus se narodil asi roku 1469 v Rotterdamu. Již v mládí si neobyčejnou pílí osvojil bohatství myšlenek starých řeckých a římských autorů, a to byl především fond jeho hlubokých a rozsáhlých vědomost. Roku 1496 se vydal na pařížskou universitu, ale tamní theologové ho svými scholastickými metodami nemohli uspokojit. Získal tam však mnoho oddaných přátel, zejména z Anglie, a na jejich prosby se rozhodl Anglii navštívit. Svou učeností a družnou, veselou povahou si opět rozmnožil počet přátel a příznivců a trvalou přízeň si získal i u samotného královského dvora okouzloval celé okolí. Stejný obdiv pak sklízel v Holandsku a ve Francii. Roku 1506 uviděl Itálii, po níž tak horoucně toužil. V Turíně se stal... (alza.cz)

Audiokniha MP3 Miroslav Horníček, čte Miroslav Horníček Komentář MIROSLAVA HORNÍČKA (*10.11.1918 – †15.2.2003) k původnímu LP albu 2 18 0433 vydanému Supraphonem v roce 1978: Každý pohyb je předcházen popudem. Sedaje k psacímu stroji, mám popud. Je to několik řádek z redakce Mladého světa, která mi píše toto: "Pane Horníčku, jste pořád v pohybu. Prosím Vás tedy o seriál ze života: VYPRÁVĚNÍ O POHYBU. Váš seriál začne vycházet už záhy. Co na tom, že ještě není napsán. Pár otázek, směrovek, přikládám. Předem díky. Rudolf Křesťan" Tomu já říkám nekřesťanský požadavek. Ale přece jen sedám ke svému stroji, abych porozprávěl o pohybu. Křesťan má pravdu, jsem vskutku stále v pohybu. Pohybuji se víc než je mi zdrávo a můj osobní lékař to nerad vidí. Pokud to vidí. Některé pohyby před ním tajím. Pohybuji se od města k městu, hraju tu zde, tu tam a velice často ani nevím, kde to právě hraju. Pletu si dny i místa. Pokud jsem o svých přesunech rozhodoval sám, stávalo... (alza.cz)

Audiokniha MP3 Miroslav Horníček, čte Miroslav Horníček Před lety vydal Miroslav Horníček úspěšnou knihu Chvála pohybu. Později se stejnojmenným pořadem neméně úspěšně projezdil celou republiku a nyní máte k dispozici i audioknihu se stejným názvem Chvála pohybu. Vlastním osobitým projevem se autor svěřuje se svými problémy, postřehy a poznáními v oboru dopravy a dopravování se. Jsme přesvědčeni, že úspěch nahrávku také nemine. (alza.cz)

Kniha Daniely Hodrové - soubor dvaceti osmi esejů - je v nejednom ohledu mimořádná. Spojuje přesvědčivě v jednotu, co bývá vykládáno odděleně a stavěno nejednou i proti sobě: pronikavou analýzu básnického tvaru (a uměleckého výrazu vůbec) s jeho aspekty filozofickými a duchovními, ontologii díla s ontologií lidského "pobytu". Dialog s poetikou marnosti, rozvíjený nad vrcholnými zjevy naší a evropské literatury, je však pouhým úvodem, vstupem do podstatnější problematiky: do tázání po duchovních horizontech - anebo spíš po jejich absenci - v životě současného, jmenovitě západního člověka. Autorčina kniha se brzy stává sondou do jeho duchovně vyčerpané každodennosti, do nejrůznějších způsobů "zapomenutí na bytí", na posvátné v lidském životě. Kapitoly jako "Fortuna a smrt", "Zátiší zvané 'vanitas'", nebo hned úvodní "Mater dentata" přivádějí čtenáře k zamyšlení nad životem, přímo jej učí zamýšlet se nad ním v setkání s nejobyčejnějšími věcmi, které ho obklopují. Učí jej prohlédat závojem marnosti a lži, ať už ji představuje vyprázdněnost reklamy nebo zaslepená sebejistota vědeckého diskursu, která není schopná nabídnout člověku hlubší oporu. Poslední okruh představují ve Chvále schoulení kapitoly-eseje věnované tělesnosti, základním pohybům duchovně pojatého těla, v nichž se tato elementární zkušenost dobývá do hloubek kosmogonických významů, jako jsou "Houpání", "Otáčení", "Chvění" (předznamenaných už předtím "Stísněností" či "Klopýtnutím"), aby v meditaci nad nimi hledala jistoty nejniternější. Jako vyznění autorčiny bytostné víry osloví čtenáře kapitola Chvála schoulení, prozrazující v závěru knihy její osobní, na marnosti vyvzdorovanou motivaci. (patro.cz)

Chvála pomalosti byla přeložena do 33 jazyků a v řadě zemí se ihned po vydání stala bestsellerem. Čím rychleji, tím lépe – tak zní neúprosný diktát dnešní doby. Přestože si denně stěžujeme na zrychlující se životní tempo, dobrovolně mu podřizujeme nejen naši práci, ale i zdraví a vztahy. Carl Honoré představuje novou pomalou filosofii, která se staví do opozice proti kultu rychlosti. Skrze osobní zkušenost ukazuje cestu, jak dosáhnout tolik kýženého zpomalení. Provede nás stručnou „historií zrychlování“ a poté nás vezme kolem světa k tokijským meditujícím manažerům, do newyorské „superpomalé cvičebny“, do londýnské dílny tantrického sexu či do Itálie, domova Pomalého jídla a Pomalých měst. Honoré píše s nadhledem a humorem. Trefně ukazuje na paradoxy a smutné následky neustálého zrychlování. Snaží se najít a nabídnout způsob, jak žít co nejlépe v rovnováze mezi rychlým a pomalým. „Některé věci můžeme objevit jen v pomalosti a tichu, naše přepracovaná doba tuto knihu potřebuje. Spěchejme pomalu – festina lente!“ [Tomáš Sedláček, ekonom] „Už bylo na čase, aby nám někdo inteligentním a přesvědčivým jazykem vysvětlil, že je potřeba šlápnout na brzdu nebo alespoň zkontrolovat tachometr.“ [Billy Collins, americký básník] „Povinná četba pro všechna HR a marketingová oddělení. Čtěte pomalu, abyste ji mohli správně strávit.“ [Management Today] „Spěchejte do knihkupectví!“ [Mail on Sunday] (patro.cz)

Román uznávaného švédského spisovatele Torgny Lindgrena (1938–2017) z roku 1991 klade otázku, kde leží hranice mezi skutečností a fikcí, co je pravda a co je lež, a zdali je falsifikát opravdu jen podvodnou nápodobou skutečnosti, anebo už jde o samostatnou, novou skutečnost?! Autor zachází ještě mnohem dál a ústy svých tradičně bizarních hrdinů vyslovuje myšlenku, že falsifikát je dost možná ten jediný pravdivý obraz našeho života. Ale jak je to v případě lidí, proměňujících vlastní identitu? Která naše tvář je ta pravá? Hluboký, mnohovrstevnatý a „lindgrenovsky“ ironický román, obsahující řadu narážek na Heideggera, Schopenauera, ale i Baudelaira nebo kupříkladu S. Dalí, zvažuje propast mezi životem a jeho mediální podobou, a v maximální míře naplňuje nároky kladené na kvalitní moderní literaturu, inteligentně parodující naši malichernou současnost. (patro.cz)

Před lety vydal M. Horníček úspěšnou knihu Chvála pohybu. Později se stejnojmenným pořadem neméně úspěšně sjezdil celou republiku a nyní držíte v ruce CD opět se stejným názvem - Chvála pohybu. Vlastním osobitým projevem se autor svěřuje se svými problémy, postřehy a poznáními v oboru dopravy a dopravování se. Jsme přesvědčeni, že úspěch M. Horníčka nemine. (patro.cz)

"Kdo jí česnek sto let, dožije se sto let!" Základní motto knihy, která na česneku shledává jen to nejlepší a ukazuje na jeho všestranné využití v kuchyni i medicíně. Autor - lékař má bohaté osobní zkušenosti a jistě udělá radost všem příznivcům česneku, škvarků, vajec a domácí slivovice. (patro.cz)

Po dlouhých letech hanobení národního státu ve jménu univerzalistické ideologie opět nastává čas, abychom ocenili ctnosti a přednosti nacionalismu. Izraelský politolog vysvětluje, že svět má na výběr pouze dvě možnosti: řád nezávislých národních států, anebo univerzální světové impérium. K němu ostatně směřovaly všechny čtyři totální, děsivé střety: třicetiletá válka i války napoleonské, stejně jako první a druhá světová válka. „… na rozdíl od impéria je nezávislý národní stát mírumilovný, odmítá avanturismus v zahraniční politice a zábor cizích zemí. Řád národních států nabízí možnost kolektivního sebeurčení, plodného soutěžení a maximálního rozvoje… Pouze národní soudržnost a vzájemná loajalita umožňuje svobodné instituce, demokracii a osobní svobody. Tak zásadní výhody jiné politické uspořádání světa nenabízí. Buďme proto nacionalisty. Nemluvím jen o vlastenectví, chvályhodné věrnosti údělu svého národa a jeho zájmům. Jde o prospěch lidstva, protože pouze v globálním řádu nezávislých národů lze usilovat o jedinečné kolektivní cíle… Nacionalista má velké poslání stát na stráži před imperiálním nátlakem nadnárodních institucí, odmítat globální ideologii, jež odvrací politiky od potřeb lidí doma a svádí je k intrikánství a avanturismu v cizině… Nacionalista… má za úkol rozvíjet blahobyt, vnitřní soudržnost a kulturní dědictví svého společenství… aby národ sílil a stal se požehnáním pro své členy i vzorem a příkladem pro ostatní.” Nacionalismus je také osobní ctnost, protože ze členů národa vytváří širší rodinu a probouzí v lidech pouto vzájemné oddanosti. Nabízí protiváhu k fanatismu univerzální spásy lidstva a k prosazování všeobecného konformismu. Je to nacionalismus, kdo pěstuje snášenlivost a přináší prospěšnou rozmanitost světa. (patro.cz)

Marek Toman (* 1967), prozaik, básník, překladatel a diplomat, zvolil ve svém posledním románu nečekaného vypravěče – barokní Černínský palác na Loretánském náměstí v Praze. Je to románový hrdina pevně usazený a pyšný, i když disponuje velkou přizpůsobivostí. Z pohledu konformisty budova komentuje okolní dění, jak se dotýká jejího postavení a účelu, a s tím zaznamenává i zlomové okamžiky českých dějin od svého vzniku až do současnosti. Její zdi hostily obrazárnu a lazaret, kasárna, útulek pro chudé, úřad říšského protektora pro Čechy a Moravu i ministerstvo zahraničních věcí. Zvláštní pozornost věnuje palác osobě Jana Masaryka a snaží se ze své kamenné paměti vydolovat co nejvíce vzpomínek, náznaků a stop, jež by vysvětlily ministrův tragický skon pod okny jeho úředního bytu. Černínský palác však disponuje i city a po věky je nucen konfrontovat svůj poněkud vojácky omezený a koženě mužský pohled na svět s tolerantní milosrdností protilehlé Lorety, v jejíž city doufá. Svou pýchu pak poměřuje s přímočarým plebejstvím blízkého hostince U Černého vola. Postava tak neobvyklá, jako je barokní palác, se ke všemu vyslovuje s otevřeností prostou politické korektnosti, a tak čtenářům s humorem připomíná i prvky omezenosti a blbství, jež jsou zasuty v hlavách každého z nás. (patro.cz)

Čím rychleji, tím lépe - tak zní neúprosný diktát dnešní doby. Přestože si denně stěžujeme na zrychlující se životní tempo, dobrovolně mu podřizujeme nejen naši práci, ale i zdraví a vztahy. Carl Honoré představuje novou pomalou filosofii, která se staví do opozice proti kulturychlosti. Skrze osobní zkušenost ukazuje cestu, jak dosáhnout tolik kýženého zpomalení. Provede nás stručnou "historií zrychlování" a poté nás vezme kolem světa k tokijským meditujícím manažerům, do newyorské "superpomalé cvičebny", do londýnské dílny tantrického sexu či do Itálie, domova Pomalého jídla a Pomalých měst. Honoré píše s nadhledem a humorem. Trefně ukazuje na paradoxy a smutné následky neustálého zrychlování. Snaží se najít a nabídnout způsob, jak žít co nejlépe v rovnováze mezi rychlým a pomalým. Chvála pomalosti byla přeložena do 33 jazyků a v řadě zemí se ihned po vydání stala bestsellerem."Některé věci můžeme objevit jen v pomalosti a tichu, naše přepracovaná doba tuto knihu potřebuje. Spěchejme pomalu - festina lente!" [Tomáš Sedláček, ekonom] "Už bylo na čase, aby nám někdo inteligentním a přesvědčivým jazykem vysvětlil, že je potřeba šlápnout na brzdu nebo alespoň zkontrolovat tachometr." [Billy Collins, americký básník] "Povinná četba pro všechna HR a marketingová oddělení. Čtěte pomalu, abyste ji mohli správně strávit." [Management Today] "Spěchejte do knihkupectví!" [Mail on Sunday] (knihydobrovsky.cz)

Po dlouhých letech hanobení národního státu ve jménu univerzalistické ideologie opět nastává čas, abychom ocenili ctnosti a přednosti nacionalismu. Izraelský politolog vysvětluje, že svět má na výběr pouze dvě možnosti: řád nezávislých národních států, anebo univerzální světové impérium. K němu ostatně směřovaly všechny čtyři totální, děsivé střety: třicetiletá válka i války napoleonské, stejně jako první a druhá světová válka. "… na rozdíl od impéria je nezávislý národní stát mírumilovný, odmítá avanturismus v zahraniční politice a zábor cizích zemí. Řád národních států nabízí možnost kolektivního sebeurčení, plodného soutěžení a maximálního rozvoje… Pouze národní soudržnost a vzájemná loajalita umožňuje svobodné instituce, demokracii a osobní svobody. Tak zásadní výhody jiné politické uspořádání světa nenabízí. Buďme proto nacionalisty. Nemluvím jen o vlastenectví, chvályhodné věrnosti údělu svého národa a jeho zájmům. Jde o prospěch lidstva, protože pouze v globálním řádu nezávislých národů lze usilovat o jedinečné kolektivní cíle… Nacionalista má velké poslání stát na stráži před imperiálním nátlakem nadnárodních institucí, odmítat globální ideologii, jež odvrací politiky od potřeb lidí doma a svádí je k intrikánství a avanturismu v cizině… Nacionalista… má za úkol rozvíjet blahobyt, vnitřní soudržnost a kulturní dědictví svého společenství… aby národ sílil a stal se požehnáním pro své členy i vzorem a příkladem pro ostatní.” Nacionalismus je také osobní ctnost, protože ze členů národa vytváří širší rodinu a probouzí v lidech pouto vzájemné oddanosti. Nabízí protiváhu k fanatismu univerzální spásy lidstva a k prosazování všeobecného konformismu. Je to nacionalismus, kdo pěstuje snášenlivost a přináší prospěšnou rozmanitost světa. (knihydobrovsky.cz)

Vynikající a veselé pojednání o česneku, jeho konzumaci a vlivu na lidské zdraví. Česnek jako chuťovka i lék. (knihydobrovsky.cz)

Knižní studie italské bohemistky Annalisy Cosentino je pokusem o výklad poetiky děl Jaroslava Haška. Systematicky analyzuje spisovatelovy práce od raných črt a povídek až k notorickým (a nedokončeným) Osudům dobrého vojáka Švejka za světové války. S rozborem uměleckého textu, v němž mj. sledujeme postupný vývoj literární postavy dobrého vojáka, se prolínají pasáže o Haškově biografii. Střídající se pásma postupují v zásadě chronologicky, a když Hašek přibližně v polovině knihy "umírá", rozvíjí autorka původní interpretaci velkého románu, při níž věnuje zvláštní pozornost prostoru a času, povaze vyprávění a jazyku. Jako jednu z možných "švejkovských" filiací nabízí americký typ kolportážní literatury pro děti a mládež, který se v osmdesátých a devadesátých letech 19. století překládal do němčiny i češtiny, a náruživý čtenář Jaroslav Hašek některé tituly tohoto žánru mohl znát. V závěru práce rekapituluje autorka nejvlivnější interpretace Osudů v literatuře předmětu a sleduje Švejkovy metamorfózy v dalších druzích umění, na divadle a ve filmu. (knihydobrovsky.cz)

Román uznávaného švédského spisovatele Torgny Lindgrena (1938-2017) z roku 1991 klade otázku, kde leží hranice mezi skutečností a fikcí, co je pravda a co je lež, a zdali je falsifikát opravdu jen podvodnou nápodobou skutečnosti, anebo už jde o samostatnou, novou skutečnost?! Autor zachází ještě mnohem dál a ústy svých tradičně bizarních hrdinů vyslovuje myšlenku, že falsifikát je dost možná ten jediný pravdivý obraz našeho života. Ale jak je to v případě lidí, proměňujících vlastní identitu? Která naše tvář je ta pravá? Hluboký, mnohovrstevnatý a "lindgrenovsky" ironický román, obsahující řadu narážek na Heideggera, Schopenauera, ale i Baudelaira nebo kupříkladu S. Dalí, zvažuje propast mezi životem a jeho mediální podobou, a v maximální míře naplňuje nároky kladené na kvalitní moderní literaturu, inteligentně parodující naši malichernou současnost. (knihydobrovsky.cz)

Marek Toman (* 1967), prozaik, básník, překladatel a diplomat, zvolil ve svém posledním románu nečekaného vypravěče – barokní Černínský palác na Loretánském náměstí v Praze. Je to románový hrdina pevně usazený a pyšný, i když disponuje velkou přizpůsobivostí. Z pohledu konformisty budova komentuje okolní dění, jak se dotýká jejího postavení a účelu, a s tím zaznamenává i zlomové okamžiky českých dějin od svého vzniku až do současnosti. Její zdi hostily obrazárnu a lazaret, kasárna, útulek pro chudé, úřad říšského protektora pro Čechy a Moravu i ministerstvo zahraničních věcí. Zvláštní pozornost věnuje palác osobě Jana Masaryka a snaží se ze své kamenné paměti vydolovat co nejvíce vzpomínek, náznaků a stop, jež by vysvětlily ministrův tragický skon pod okny jeho úředního bytu. Černínský palác však disponuje i city a po věky je nucen konfrontovat svůj poněkud vojácky omezený a koženě mužský pohled na svět s tolerantní milosrdností protilehlé Lorety, v jejíž city doufá. Svou pýchu pak poměřuje s přímočarým plebejstvím blízkého hostince U Černého vola. Postava tak neobvyklá, jako je barokní palác, se ke všemu vyslovuje s otevřeností prostou politické korektnosti, a tak čtenářům s humorem připomíná i prvky omezenosti a blbství, jež jsou zasuty v hlavách každého z nás. (knihydobrovsky.cz)

Kniha Daniely Hodrové - soubor dvaceti osmi esejů - je v nejednom ohledu mimořádná. Spojuje přesvědčivě v jednotu, co bývá vykládáno odděleně a stavěno nejednou i proti sobě: pronikavou analýzu básnického tvaru (a uměleckého výrazu vůbec) s jeho aspekty filozofickými a duchovními, ontologii díla s ontologií lidského "pobytu". Dialog s poetikou marnosti, rozvíjený nad vrcholnými zjevy naší a evropské literatury, je však pouhým úvodem, vstupem do podstatnější problematiky: do tázání po duchovních horizontech - anebo spíš po jejich absenci - v životě současného, jmenovitě západního člověka. Autorčina kniha se brzy stává sondou do jeho duchovně vyčerpané každodennosti, do nejrůznějších způsobů "zapomenutí na bytí", na posvátné v lidském životě. Kapitoly jako "Fortuna a smrt", "Zátiší zvané 'vanitas'", nebo hned úvodní "Mater dentata" přivádějí čtenáře k zamyšlení nad životem, přímo jej učí zamýšlet se nad ním v setkání s nejobyčejnějšími věcmi, které ho obklopují. Učí jej prohlédat závojem marnosti a lži, ať už ji představuje vyprázdněnost reklamy nebo zaslepená sebejistota vědeckého diskursu, která není schopná nabídnout člověku hlubší oporu. Poslední okruh představují ve Chvále schoulení kapitoly-eseje věnované tělesnosti, základním pohybům duchovně pojatého těla, v nichž se tato elementární zkušenost dobývá do hloubek kosmogonických významů, jako jsou "Houpání", "Otáčení", "Chvění" (předznamenaných už předtím "Stísněností" či "Klopýtnutím"), aby v meditaci nad nimi hledala jistoty nejniternější. Jako vyznění autorčiny bytostné víry osloví čtenáře kapitola Chvála schoulení, prozrazující v závěru knihy její osobní, na marnosti vyvzdorovanou motivaci. (knihydobrovsky.cz)

Co si představit pod chválou prázdna, hříšníků, nudných svatých, trapných okamžiků, kněžských žvástů, přehánění, nestydatého tance, zakřiknutých, nezdravého křesťanství, povrchnosti atd.? Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Štěpán Smolen se ve své nové knize rozhodl chválit nedochválené. (knihydobrovsky.cz)

Siesta je jednoduchým a přirozeným prostředkem pro prožití vašeho života v plné formě. Bruno Comby vám v této praktické příručce představuje její detailní rozbor, protože siesta může přinést každému, jak prokázaly mnohé vědecké studie, velké dobrodiní. Posiluje zdraví, usnadňuje trávení a působí jako prevence srdečních onemocnění. Přináší úsporu času, protože zkracuje noční spánek. Rozvíjí tvořivost, představivost, intuici a zároveň umožňuje větší výkonnost v práci. Je skvělým prostředkem pro boj se stresem. Vytváří pocity přívalu energie, rozpouští napětí, dodává optimismus a je nezbytným pomocníkem při všech metodách rozvoje schopností člověka. (knihydobrovsky.cz)

Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Právě k nim, na periferii, se vydává padesát krátkých statí velebících mimo jiné kněžské žvásty, zasmušilé lidi, vánoční bahno, rutinu, alkohol, čekání, zaostávání, politickou pasivitu nebo manželku svatého Petra. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Horníčkovy slavné úvahy o různých typech pohybuStejně jako na práci, i na pohyb se někteří lidé dovedou dívat celé hodiny. Horníčkovy slavné úvahy o různých typech pohybu v jeho vlastní interpretaci jsou trestí inteligentního humoru, neuvěřitelných zážitků a vtipných postřehů. Délka nahrávky: 3 060 min. (knihydobrovsky.cz)

Na základě svých pětatřicetiletých zkušeností na poli psychoterapie pojal Yalom svou knihu Chvála terapie jako průvodce úspěšnou psychoterapií. Knihu tvoří pětaosmdesát krátkých kapitol, jež představují směsici myšlenek a technik, které se autorovi při jeho vlastní terapeutické práci osvědčily. Yalomovy úvahy doplněné vlastními zkušenostmi a případy z praxe mohou obohatit terapeutický proces nové generace psychoterapeutů a jejich klientů. (patro.cz)

Audiokniha:,Z komentáře k původnímu LP albu 0 18 0760 Erasmus Rotterdamský Chvála bláznivosti vydanému v Supraphonu v roce 1969 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: ...Erasmus se narodil asi roku 1469 v Rotterdamu. Již v mládí si neobyčejnou pílí osvojil bohatství myšlenek starých řeckých a římských autorů, a to byl především fond jeho hlubokých a rozsáhlých vědomostí..Roku 1496 se vydal na pařížskou universitu, ale tamní theologové ho svými scholastickými metodami nemohli uspokojit. Získal tam však mnoho oddaných přátel, zejména z Anglie, a na jejich prosby se rozhodl Anglii navštívit. Svou učeností a družnou, veselou povahou si opět rozmnožil počet přátel a příznivců a trvalou přízeň si získal i u samotného královského dvora okouzloval celé okolí. Stejný obdiv pak sklízel v Holandsku a ve Francii. Roku 1506 uviděl Itálii, po níž tak horoucně toužil. V Turíně se stal doktorem theologie. Navštívil i jiná universitní místa, až svou studijní cestu zakončil v Římě. S otevřenou náručí ho přijali nejen kardinálové, ale i sám papež Julius II. Po třech letech se vrátil do Anglie, kde byl právě povolán na trůn Jindřich VIII., Erasmovi zvláště nakloněný. Obnovil opět přátelské vztahy s učenými anglickými humanisty, především s Tomášem Mórem, jemuž věnoval svou nesmrtelnou Chválu bláznivosti... ...Chvála bláznivosti (Márias enkómion) vznikla roku 1509 cestou při Erasmově návratu z Itálie do Anglie. Sám autor o tom říká ve věnování Mórovi: Když jsem se v nedávných dnech vracel z Itálie do Anglie, nechtělo se mi promarnit celý ten čas...v jalovém tlachání , jež je tak protivné Múzám...Dostal jsem nápad, abych složil žertovnou chvalořeč na Bláznivost...Předpokládal jsem, že tato hříčka mé vtipnosti přijde ti obzvlášť vhod, poněvadž máš značné zalíbení - nemýlím-li se - v takovýchto a podobných žertech, mají-li ovšem ducha a vtip; jakož vůbec k celému lidskému životu se stavíš takříkajíc "s úsměvem Démokritovým". Ačkoliv totiž na jedné straně tvůj geniální duch tě staví nesmírně vysoko nad průměrnost ostatních lidí, přece na druhé straně úžasná roztomilost tvé povahy a tvá ochota ti umožňují, že dovedeš s každým jednat jako prostý člověk a to zcela nenuceně...Čtenář už na těchto několika řádcích pozná, jaký byl Erasmus skvělý stylista - a vyčte z nich i jeho krásné vlastnosti. Ty všechno prostupují i jeho pověstné dílko, které bylo v takové oblibě, že za jeho života vyšlo sedmadvacetkrát. Předně mějme na mysli, že slova bláznivost, bláznění, blázen mají u Erasma nesmírně široký význam. Jsou v nich zahrnuty všechny lidské chyby, slabůstky, pošetilosti, všechna směšná přání, marná pachtění, úskočná jednání, domýšlivosti, panovačnost, obmyslnost, zlé taškářství, zloba, vášně, chtíče atd.; Erasmus si bere na mušku lidské stavy, a to nejen duchovenstvo, vojáky, mocnosti světské i církevní, ale i suché intelektuály, jejich studené trudnomyslné duše, které nedovedou náležitě užívat vzácného koření, totiž vtipu, smíchu a rozkoše v nejširším smyslu. A což teprve jak šlehá školometské kritiky, literáty a literární historiky i hašteřivé mudrlanty! Přes všechnu ostrost a jízlivost je však Erasmův ironický výsměch lidský, nepovýšenecký, neurážlivý, smířlivý, odpouštějící. Právem si však položil referent v LN otázku, jak je možné, že Chvála bláznivosti spatřila světlo světa za církevní i světské cenzury - vždyť papež a vatikánští jemnostpáni jsou tu líčeni jako tlupa darebáků a dočasní vládcové světa jakbysmet! Erasmus nepředpokládal, že svým kouzelným dílkem převychová lidstvo. Ale dokázal aspoň jednu věc dokonale: že nemůže být nikdy milován člověk, jehož kožená nehybná tvář se neumí rozveselit smíchem a že je k ničemu i morous, který si čas od času nedovede zabláznit. Humor a vtip je kořením života a smysl pro něj je znakem velkorysosti. A kdo tuto velkorysost nemá, stává se žlučovitým tyranem sobě i svému okolí - a proto právě jemu platí Erasmův výsměch. Rudolf Mertlík (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Komentář MIROSLAVA HORNÍČKA (*10.11.1918 – †15.2.2003) k původnímu LP albu 2 18 0433 vydanému Supraphonem v roce 1978: Každý pohyb je předcházen popudem. Sedaje k psacímu stroji, mám popud. Je to několik řádek z redakce Mladého světa, která mi píše toto: "Pane Horníčku, jste pořád v pohybu. Prosím Vás tedy o seriál ze života: VYPRÁVĚNÍ O POHYBU. Váš seriál začne vycházet už záhy. Co na tom, že ještě není napsán. Pár otázek, směrovek, přikládám. Předem díky. Rudolf Křesťan" Tomu já říkám nekřesťanský požadavek. Ale přece jen sedám ke svému stroji, abych porozprávěl o pohybu. Křesťan má pravdu, jsem vskutku stále v pohybu. Pohybuji se víc než je mi zdrávo a můj osobní lékař to nerad vidí. Pokud to vidí. Některé pohyby před ním tajím. Pohybuji se od města k městu, hraju tu zde, tu tam a velice často ani nevím, kde to právě hraju. Pletu si dny i místa. Pokud jsem o svých přesunech rozhodoval sám, stávalo se, že jsem se zadal pro jeden večer do dvou i více míst. Jsem stále v pohybu, ale je to snad dostatečné posvěcení, abych o pohybu mohl vyprávět? Neví o pohybu více ten, kdo se pohybuje méně anebo vůbec ne? To se vám řekne, že seriál vznikne v pohybu. Humorný článek o zánětu okostice zajisté nevznikl při zánětu této. Namítnete mi správně, že ve chvíli, kdy sedám ke svému stroji, v pohybu nejsem, ale to je velice relativní. Nejsem-li (zdánlivě) v pohybu, pohyb je ve mně. Cosi se děje i nadále a já vím: odpoledne mám být tam a tam a večer naopak jinde. A nejsem si, věřte mi, docela jist jestli si toto "jinde" nepletu s oním "tam a tam". Jsem, i když na to nevypadám, list hnaný větrem. Ale začínám. Začínám tedy vyprávět o pohybu, a jestli neřeknu nic podstatného, bude tím vinen sám pohyb, jehož je příliš a který nedovoluje sám sebe zahlédnout a soudit. Nenapodobitelné vyprávění Miroslava Horníčka je uvozeno větou, která přesně vystihuje jeho vztah k pohybu obecně. "Mám pohyb rád. Vydržím se na něj celé hodiny dívat". A ještě jeden citát: „Budiž pochválen pohyb! Budiž pochváleno úsilí každého, kdo cosi na tomto světě překonává. Kdo cosi rozšiřuje". Kdo překonává čas či výšku nebo vlastní lenost, kdo rozšiřuje oblast našeho poznávání, našeho citu.“ MIROSLAV HORNÍČEK (*10.11.1918 – 15.2.2003) a jeho CHVÁLA POHYBU - sám autor vypráví o sportu, o pohybu jako takovém, ale také o divadle a filmu, o moudrosti, o životě vůbec... (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Před lety vydal Miroslav Horníček úspěšnou knihu Chvála pohybu. Později se stejnojmenným pořadem neméně úspěšně projezdil celou republiku a nyní držíte v ruce CD opět se stejným názvem –Chvála pohybu. Vlastním osobitým projevem se autor svěřuje se svými problémy, postřehy a poznáními v oboru dopravy a dopravování se. Jsme přesvědčeni, že úspěch nahrávku také nemine. (knihydobrovsky.cz)

Otevřený dopis nové generaci psychoterapeutů a jejich pacientů (knihydobrovsky.cz)

V knize "Chvála pedagogickému bláznovství", která právě vychází v NAMU, zachytila herečka Eva Salzmannová své zkušenosti z více než dvaceti let výuky adeptů herectví. Uvádí konkrétní příklady a postupy ze své dlouholeté praxe, ale pokouší se i o formulaci obecných zásad systematické výuky herců ve stopách klasiků i svých pedagogických vzorů. Kniha tak rozhodně zaujme ty, kdo by se chtěli stát herci nebo je jen herecká profese a podoby výuky na DAMU zajímají. Cenné podněty může přinést i pedagogům herectví a dramatické výchovy. Při čtení knihy je zároveň dobré mít na paměti, způsob výuky herectví na katedře činoherního divadla je vždy kompletně v rukou daného týmu pedagogů (obvykle praktikujících herců, režisérů a dramaturgů) a podoba studia každého ročníku je značně odlišná. (knihydobrovsky.cz)

Přírodovědec, poutník a vypravěč Miloslav Nevrlý, autor Knihy o Jizerských horách a Karpatských her, v Chválách Zadní země líčí své pocity a zážitky z dob, kdy České Švýcarsko ještě nebylo národním parkem, turisté navštěvovali jen Hřensko a Pravčickou bránu a skalní rokle, hrádky a návrší severně od Jetřichovic byly pouze domovem trampů. Pro nadšeného rovera to byla pustá divočina a přírodní ráj na Zemi. Kniha vychází v 90. roce autorovy pozemské pouti. (knihydobrovsky.cz)

Autor spojuje praktickou zkušenost muzikanta s duchovní zkušeností i solidním teologickým ukotvením a přináší cenné rady pro všechny, kdo se zajímají o modlitbu chval a uctívání jako o cestu k Bohu. Vysvětluje, co je podstatou tohoto způsobu modlitby i jak postoj chvály před Bohem souvisí s naším životem a jak ho do něj vnášet. Přestože jde o fenomén spojený s charismatickou obnovou a autor sám z tohoto prostředí vychází, jde ve svém chápání modlitby chval za užívanou formu a překračuje ji. Přibližuje tak podstatu modlitby chval a uctívání také těm, kteří mají blíže k jiným stylům, a dotýká se toho, co je všem modlitebním přístupům společné. Svěží text prokládaný osobními zážitky a zkušenostmi, a především upřímnou vírou, bude inspirací i praktickým přínosem jak těm, kdo se o worship a modlitbu chval teprve začali zajímat, tak i těm, kdo je již pravidelně navštěvují nebo vedou. (patro.cz)

Autor spojuje praktickou zkušenost muzikanta s duchovní zkušeností i solidním teologickým ukotvením a přináší cenné rady pro všechny, kdo se zajímají o modlitbu chval a uctívání jako o cestu k Bohu. Vysvětluje, co je podstatou tohoto způsobu modlitby i jak postoj chvály před Bohem souvisí s naším životem a jak ho do něj vnášet. Přestože jde o fenomén spojený s charismatickou obnovou a autor sám z tohoto prostředí vychází, jde ve svém chápání modlitby chval za užívanou formu a překračuje ji. Přibližuje tak podstatu modlitby chval a uctívání také těm, kteří mají blíže k jiným stylům, a dotýká se toho, co je všem modlitebním přístupům společné. Svěží text prokládaný osobními zážitky a zkušenostmi, a především upřímnou vírou, bude inspirací i praktickým přínosem jak těm, kdo se o worship a modlitbu chval teprve začali zajímat, tak i těm, kdo je již pravidelně navštěvují nebo vedou. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Čím rychleji, tím lépe – tak zní neúprosný diktát dnešní doby. Přestože si denně stěžujeme na zrychlující se životní tempo, dobrovolně mu podřizujeme nejen naši práci, ale i zdraví a vztahy.Carl Honoré představuje novou pomalou filosofii, která se staví do opozice proti kultu rychlosti. Skrze osobní zkušenost ukazuje cestu, jak dosáhnout tolik kýženého zpomalení.Provede nás stručnou „historií zrychlování“ a poté nás vezme kolem světa k tokijským meditujícím manažerům, do newyorské „superpomalé cvičebny“, do londýnské dílny tantrického sexu či do Itálie, domova Pomalého jídla a Pomalých měst.Honoré píše s nadhledem a humorem. Trefně ukazuje na paradoxy a smutné následky neustálého zrychlování. Snaží se najít a nabídnout způsob, jak žít co nejlépe v rovnováze mezi rychlým a pomalým.Chvála pomalosti byla přeložena do 33 jazyků a v řadě zemí se ihned po vydání stala bestsellerem.„Některé věci můžeme objevit jen v pomalosti a tichu, naše přepracovaná doba tuto knihu potřebuje. Spěchejme pomalu – festina lente!“ [Tomáš Sedláček, ekonom]„Už bylo na čase, aby nám někdo inteligentním a přesvědčivým jazykem vysvětlil, že je potřeba šlápnout na brzdu nebo alespoň zkontrolovat tachometr.“ [Billy Collins, americký básník]„Povinná četba pro všechna HR a marketingová oddělení. Čtěte pomalu, abyste ji mohli správně strávit.“ [Management Today]„Spěchejte do knihkupectví!“ [Mail on Sunday] (knihydobrovsky.cz)

Představení divadla Kalich, které již čtyři sezony hrají bratři Michal a Vladimír Dlouhý před nadšeným a přeplněným hledištěm, se nyní dostává ve zvukové verzi na 2CD. Předlohou divadelního textu je dramatizace třetího dílu norské kultovní trilogie o chovanci psychiatrické kliniky Ellingovi, románu Pokrevní bratři. Dva pacienti, Alling a Kjell, se pokoušejí žít samostatný život mimo ústav duševně chorých. Elling je nesmírně senzitivní mladý muž s diagnózou autismu, paranoie a sociální fobie. Životním přítelem ve společném bytě je mu Kjell, jednoduchý hromotluk se sníženou inteligencí. Oba spojuje jeden zájem a tím jsou ženy. Elling vypráví Kjellovi, nadšenému posluchači a obdivovateli, o podivuhodných fiktivních erotických zážitcích s dívkami všech kontinentů. Oba pak svébytně reagují na příchod těhotné Reidun, nájemnice v domě. Jejich šílenství, které jim oběma dosud bránilo v řadě životně důležitých aktivit, nabírá postupně podobu přirozené jinakosti. Pracovník městského magistrátu Frank, který má oba cvoky na starosti, je od počátku v pozici nadřazeného člověka se zdravou myslí. Během námi sledovaného příběhu se však hranice mezi bláznem a zdravým rozumem přelévají, takže pošetilým se náhle může jevit i ten, který byl v počátcích seznán duševně zdravým, a naopak. Úspěch divadelního představení spočívá nejen v mimořádně vtipném a zajímavém příběhu, ale stejnou měrou v herectví obou představitelů Ellinga a Kjella. Do zvukové verze se dostalo vše, co uchvacuje návštěvníky divadelního představení (a nutí je stále se vracet tak, že řada z nich zná již celou hru zpaměti a dohazuje hercům budoucí repliky). A navíc za pomoci zkušené rozhlasové režisérky Hany Kofránkové se vizuální gagy neztratily, ale přetvořeny v nové významy doplnily a znásobily požitek z gejzírů hereckého mistrovství Michala a Vladimíra Dlouhého. Divadelní hit na 2CD ve skvělém hereckém podání bratrů Michala a Vladimíra Dlouhých. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 Ingvar Ambjornsen, čte Honza Hájek Humorný román se v Norsku zařadil mezi bestsellery, byl přeložen do mnoha jazyků a zpracován do filmové i divadelní podoby. Kdo říká, že není magor, neříká pravdu! Humorný román se v Norsku zařadil mezi bestsellery, byl přeložen do mnoha jazyků a zpracován do filmové i divadelní podobyKdo říká, že není magor, neříká pravdu!Příběh vypráví o dvou bývalých pacientech psychiatrické kliniky, kteří získali od města sociální byt a za pomoci asistenta se pokoušejí zařadit do běžného života. Střetávání s každodenní realitou je pro oba přátele komplikované a přináší řadu velmi komických situací, pod odlehčeným tónem však dobře rozumíme osamocenosti hrdinů, jejich strachu z lidí i touze po lásce a přátelství.Pohled Ellinga a Kjella Bjarnena na všední situace mnohdy překvapí, pobaví, ale taky donutí k zamyšlení, že věci mohou být i jinak. Kde jsou vlastně hranice normálnosti? (alza.cz)

Kdo vyrostl na vsi anebo v malém městečku jako já, či dokonce v osadě o šesti chalupách uprostřed jesenických lesů jako naše děti, ten neodolá touze směřující ho ke každodennímu poznávání přírody. Ani kdysi dávno, už za mých klukovských let, tomu nebylo jinak. Měli jsme s partou kamarádů proběhaná humna křížem krážem a o každém stračím či hrdliččím hnízdě, o zajíci, o srnčí zvěři, která zalehávala v remízku, o králičích rodinách v mezích jsme dobře věděli. Moje touha získávat další poznatky z přírody dospěla až ke studiu lesnictví a k promoci na lesního inženýra. Po létech dokončil tutéž lesnickou fakultu v Brně a ve stejné aule převzal diplom lesního inženýrství i náš syn. Říká se, že štěstí přeje připraveným. Asi proto jsem plných sedmatřicet let odsloužil ve všech profesních funkcích, od hajného až po ředitele lesního závodu v Jeseníkách. Proto je jim moje chvála zcela patřičná. A vám, vážení přátelé, kolegové myslivci i ostatní čtenáři, předkládám s pochvalou hor i povídky o mém a synově prvním Lovu zdar. Třeba některým z vás připomenou i vaše první myslivecké a lovecké úspěchy. (patro.cz)

Kdo vyrostl na vsi anebo v malém městečku jako já, či dokonce v osadě o šesti chalupách uprostřed jesenických lesů jako naše děti, ten neodolá touze směřující ho ke každodennímu poznávání přírody. Ani kdysi dávno, už za mých klukovských let, tomu nebylo jinak. Měli jsme s partou kamarádů proběhaná humna křížem krážem a o každém stračím či hrdliččím hnízdě, o zajíci, o srnčí zvěři, která zalehávala v remízku, o králičích rodinách v mezích jsme dobře věděli. Moje touha získávat další poznatky z přírody dospěla až ke studiu lesnictví a k promoci na lesního inženýra. Po létech dokončil tutéž lesnickou fakultu v Brně a ve stejné aule převzal diplom lesního inženýrství i náš syn. Říká se, že štěstí přeje připraveným. Asi proto jsem plných sedmatřicet let odsloužil ve všech profesních funkcích, od hajného až po ředitele lesního závodu v Jeseníkách. Proto je jim moje chvála zcela patřičná. A vám, vážení přátelé, kolegové myslivci i ostatní čtenáři, předkládám s pochvalou hor i povídky o mém a synově prvním Lovu zdar. Třeba některým z vás připomenou i vaše první myslivecké a lovecké úspěchy. (knihydobrovsky.cz)

Publikace Chvála tvaru přibližuje dílo českého fotografa Vladimíra Uhra (1925), autora fotografické dokumentace mnoha publikací o české architektuře, mimo jiné dnes již klasické knihy Dialog tvarů (Praha 1974) o pražské barokní architektuře nebo publikace věnované dílu barokního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla (Praha 1998). Publikace představuje Vladimíra Uhra i jako vynikajícího fotografa živé přírody. Knihu zasvěceným úvodem o autorovi doprovodil Mojmír Horyna. (knihydobrovsky.cz)

Džuničiró Tanizaki patří k nejvýznamnějším představitelům japonské moderní literatury. Ve své eseji Chvála stínů ukazuje, jak světlo a stín ovlivňují vnímání japonského prostoru, předmětů, lidských tváří nebo chutí jídla, jak běžnou každodennost provází synergie celé řady vjemů, činící ze života estetický zážitek. Zabývá se důvody, z kterých se touha po stínu zrodila, i významy, které v sobě nese. Tanizaki se stal obráncem tradiční japonské kultury v době, kdy Japonsko začalo vzhlížet k západu jako k nekonečné inspiraci moderního života. Svou esej napsal ve třicátých letech 20. století, její poselství je však nadčasové. I v západní kultuře tušíme existenci vzájemných souvislostí mezi úkony a předměty a právě Tanizakiho skvělý jemnocit provázený jazykovým mistrovstvím je pro nás odhaluje. Nové české vydání vychází ve volné řadě esejů o japonské estetice, v níž dosud vyšla kniha Leonarda Korena Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy. (knihydobrovsky.cz)

Knížka mluví o vnějším rozměru liturgie, o významu nejprostších gest, o úctě k minulosti, o tom, že Bůh si vyvolil to nejvíce lidské, aby k sobě přitáhl člověka; o tělesnosti, kterou Bůh stvořil a které požehnal, aby se stala nástrojem setkání s jeho láskou a jeho tajemstvími. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka evengelického teologa. (knihydobrovsky.cz)

Západní společnost neustále pracuje a za čímsi se žene. A pokud se někdy zastaví, pak jen proto, aby se mohla dát efektivněji znovu do klusu. Francouzský myslitel Blaise Pascal byl přesvědčený, že „příčina veškerého lidského neštěstí tkví v tom, že člověk není schopen odpočívat“. Bohužel nejde o přehnané tvrzení. Musíme vzdát chválu odpočinku. Je to však ošemetná záležitost. Nebudeme pak osočeni, že oslavujeme lenost, že nejdeme s dobou, ale v protisměru? Nebylo by se čemu divit. Popravdě řečeno, copak dnešní člověk ještě dokáže zaslechnout a přijmout Kristovo pozvání, aby si odpočinul? (knihydobrovsky.cz)