Čemu se báseň říká - jiří orten - audiokniha

Audiokniha:,JIŘÍ ORTEN (*30. 8.1919 – †1.9. 1941) Z komentáře k původnímu LP albu 0 18 0633 "Jiří Orten Čemu se báseň říká" vydanému Supraphonem v roce 1970 a nyní vydávánému poprvé digitálně: "Když je na světě druh lidí, kterému se říká básníci, a Vy přece víte, co to znamená, pak chci být básníkem celým srdcem a ještě víc, a chci za to zemřít..." To jsou slova z dopisu, který napsal dvacetiletý básník JIŘÍ ORTEN svému staršímu příteli, básníku Františku Halasovi. A skutečně - Jiří Orten byl jedním z "vyvolených": dva roky poté zemřel skutečně "za to", že byl a za všech okolností zůstal básníkem. Bylo to právě v den Ortenových dvadvacátých narozenin, kdy jeho osud básníka - žida, jemuž byla nacistickými zákony zakázáno tvořit a žít, byl "zasažen" koly německého sanitního vozu na tehdejším Rašínově nábřeží v Praze. O tři dny později se uzavřel lidský život Jiřího Ortena; jeho osud básníka však nepřestává zářit temným obzorem našich let... (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Jiří Orten, vlastním jménem Jiří Ohrenstein (*30. srpna 1919 – †1. září 1941) byl český básník židovského původu. Studoval reálku v Kutné Hoře, dokončil ji v Kolíně. V roce 1936 odešel za svým bratrem do Prahy. Chtěl se stát hercem, ale na konzervatoř nebyl přijat a tak rok studoval jazykovou školu. O rok později byl přijat na dramatické oddělení Státní konzervatoře hudby, kde vystudoval pouze tři ročníky, protože byl ve školním roce 1939–1940 vyloučen z rasových důvodů. Své texty psal nejprve pod pseudonymy Karel Jílek nebo Jiří Jakub, později přijal své umělecké jméno Jiří Orten. Ve velmi krátkém období napsal několik křehkých a citlivých knížek veršů a snových próz. Orten byl v den svých 22. narozenin sražen a těžce zraněn německou sanitkou na Rašínově nábřeží. Svým zraněním podlehl o dva dny později 1. září 1941. „Tak mlád, tak krutě mlád a zralý ponejprve, směji se do krve a pláči kapky krve a bohem opuštěn a boha opustiv, píši Vám, Karino, a nevím, zda jsem živ…“ (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha MP3 - autor Jiří Orten, čte Zdeněk Ornest, Dagmar Sedláčková, Jaroslav Kepka, Jaroslava Adamová a Ota Ornest Čemu se říká báseňZ komentáře k původnímu LP albu 0 18 0633 "Jiří Orten Čemu se báseň říká" vydanému Supraphonem v roce 1970 a nyní vydávánému poprvé digitálně:"Když je na světě druh lidí, kterému se říká básníci, a Vy přece víte, co to znamená, pak chci být básníkem celým srdcem a ještě víc, a chci za to zemřít..." To jsou slova z dopisu, který napsal dvacetiletý básník JIŘÍ ORTEN svému staršímu příteli, básníku Františku Halasovi. A skutečně - Jiří Orten byl jedním z "vyvolených": dva roky poté zemřel skutečně "za to", že byl a za všech okolností zůstal básníkem. Bylo to právě v den Ortenových dvadvacátých narozenin, kdy jeho osud básníka - žida, jemuž byla nacistickými zákony zakázáno tvořit a žít, byl "zasažen" koly německého sanitního vozu na tehdejším Rašínově nábřeží v Praze. O tři dny později se uzavřel lidský život Jiřího Ortena; jeho... (alza.cz)

Audiokniha MP3 - autor Jiří Orten, čte Berta Ohrensteinová Audiokniha básníka Jiřího Ortena Čemu se báseň říkáJiří Orten, vlastním jménem Jiří Ohrenstein (*30. srpna 1919 – †1. září 1941) byl český básník židovského původu. Studoval reálku v Kutné Hoře, dokončil ji v Kolíně. V roce 1936 odešel za svým bratrem do Prahy. Chtěl se stát hercem, ale na konzervatoř nebyl přijat a tak rok studoval jazykovou školu. O rok později byl přijat na dramatické oddělení Státní konzervatoře hudby, kde vystudoval pouze tři ročníky, protože byl ve školním roce 1939–1940 vyloučen z rasových důvodů. Své texty psal nejprve pod pseudonymy Karel Jílek nebo Jiří Jakub, později přijal své umělecké jméno Jiří Orten. Ve velmi krátkém období napsal několik křehkých a citlivých knížek veršů a snových próz. Orten byl v den svých 22. narozenin sražen a těžce zraněn německou sanitkou na Rašínově nábřeží. Svým zraněním podlehl o dva dny později 1. září 1941. (alza.cz)

Audiokniha: Básník Jiří Orten (1919-1941) oslovuje svojí lyrikou již řadu generací čtenářů. Několik týdnů před tragickou smrtí v okupované Praze roku 1941 dokončil soubor devíti elegií, podivuhodný básnický testament, jímž se rozloučil se svým životem. Ortenovy Elegie nejsou vyjádřením strachu nebo hrůzy z toho, co přijde, i když je v každém verši přítomný smutek z vědomí konce a neodvratnosti posledních věcí člověka, v jeho případě sotva dvaadvacetiletého. Mirek Kovářík se s Ortenovou poezií setkal již v roce 1963, opakovaně ji přednášel a po více než půl století konečně natočil svoje zpracování Elegií za hudebního doprovodu Jiřího Pertla. Svým strhujícím podáním naplňuje Ortenovo poselství, v němž obraz Smrti proměňuje v Krásu Vyslovení a v útěchu, že nekončí nic, co je v každém slově těchto básní namířeno k srdci každého, kdo cítí potřebu přijmout básníkovo poselství. Ortenův "Nekonečný příběh" tak Kovářík nyní předává i posluchačům. (knihydobrovsky.cz)

IX. svazek Spisů Jiřího Ortena přináší vůbec poprvé všechny jeho dochované mladistvé básně, které napsal před svou prvotinou Čítanka jaro (1939). Básně jsou řazeny chronologicky od roku 1935, umožňují tedy krok za krokem sledovat zrod a zrání jednoho z největších českých básníků 20. století. Knihu edičně připravil literární historik, kritik a editor Jiří Opelík, který zde ve své ediční studii "Orten před Ortenem" podal jeden z dosud nejhlubších vhledů do zrodu Ortenovy poetiky, v úplnosti shrnul všechny osobní i dobové souvislosti se vznikem Ortenova mladistvého díla spjaté a svazek opatřil vyčerpávající ediční poznámkou. Svazek básnických juvenilií Jiřího Ortena patří k základním hodnotám novodobé české literatury. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Pátá Ortenova básnická sbírka byla uspořádána těsně před básníkovou tragickou smrtí. Základní podobou Ortenovy poezie je plachá něha, s níž se chlapecký básník dorozumívá se skutečnosti, jíž je obklopen. Sbírka je souborem devíti elegií, v nichž se básník zamýšlí nad svým dosavadním životem a loučí se se vším, co tvořilo jeho naivní dětství a mládí. (knihydobrovsky.cz)

Svazkem Korespondence se završuje vydávání devítisvazkových Spisů Jiřího Ortena. Kniha shrnuje Ortenovu korespondenci odeslanou i přijatou. Jeho korespondenčními partnery byly významné osobnosti české literatury (Ivan Blatný, Klement Bochořák, Hanuš Bonn, Karel Čapek, Václav Černý, Jiří Daniel, František Halas, Jindřich Heisler, Vladimír Holan, Jindřich Chalupecký, Jaromír John, Pavel Tigrid, Zdeněk Urbánek a mnozí další), divadla, studentského života na prahu války, ale i členové jeho rodiny, přátelé a Věra Fingerová. Právě korespondence s Věrou Fingerovou, jejíž část přijatá dosud nebyla v úplnosti publikována, a korespondence Jiřího Ortena s jeho maminkou tvoří nejrozsáhlejší korespondenční soubory přítomného svazku. Na Ortenově korespondenci můžeme zblízka sledovat života mladého básníka a dozvědět se tak mnoho podstatného i o vzniku jeho literárních textů. Edice je doprovozena komentáři, zevrubnou ediční poznámkou editorky Marie Havránkové a jmenným rejstříkem. (knihydobrovsky.cz)

IX. svazek Spisů Jiřího Ortena přináší vůbec poprvé všechny jeho dochované mladistvé básně, které napsal před svou prvotinou Čítanka jaro (1939). Básně jsou řazeny chronologicky od roku 1935, umožňují tedy krok za krokem sledovat zrod a zrání jednoho z největších českých básníků 20. století. Knihu edičně připravil literární historik, kritik a editor Jiří Opelík, který zde ve své ediční studii "Orten před Ortenem" podal jeden z dosud nejhlubších vhledů do zrodu Ortenovy poetiky, v úplnosti shrnul všechny osobní i dobové souvislosti se vznikem Ortenova mladistvého díla spjaté a svazek opatřil vyčerpávající ediční poznámkou. Svazek básnických juvenilií Jiřího Ortena patří k základním hodnotám novodobé české literatury. (patro.cz)

eBook:,Tento svazek edice knihovnicka.cz sdružuje básnickou skladbu Jeremiášův pláč a sbírku Elegie, kterou mnozí Ortenovi vykladači považují za absolutní vrchol básníkovy tvorby a současně za jeho testament. Obě dvě díla spojuje nejen doba a okolnosti vzniku, ale také některé shodné rysy vyplývající z charakteru postavení židovského básníka v nacisty okupované zemi.Jeremiášův pláč je krátká skladba, která aktualizuje biblické téma nářku proroka Jeremiáše nad vypleněným Jeruzalémem. Jednostranný dialog, který Orten se starozákonním Bohem vede, se snaží postihnout v nápadných paralelách děsivost vlastní prožívané současnosti.Elegie jsou cyklem devíti žalozpěvů, inspirovaných rilkovskou tématikou. Subjektivní a objektivní se prolíná v básnických úvahách o dopadech okupace, ztrátě lidství a transcendentna. (knihydobrovsky.cz)

Jiří Langer a Jiří Orten představují dva póly židovství a češství, literatury a víry: Langer se z modernity vrací k chasidství, ale občas ho vykládá velemoderně. Orten se ze židovských tradic téměř vyvázal, ale pod tlakem blížícího se šoa se vrací k Písmu. Modlitby českožidovské jsou uspořádány podle liturgického roku judaismu: K jednotlivým svátkům jsou přirazeny modlitby ladící tématem či náladou. Dva modlitebníci jsou doplněni na dvojí "minjan", modlitební desítku: V první znějí úryvky z děl dalších českožidovských autorů, od obrozence Kappera po Ortenovy druhy. Druhou desítku tvoří úryvky těch, kdo se s židovskou zbožností rozešli, a přece v nich pracuje - či těch, kteří k židovství rodem nepatřili, ale zamilovali si dům izraelský, jeho víru a poezii. To poslední platí i pro editora knihy, Martina C. Putnu. (knihydobrovsky.cz)

Výbor z básní předčasně a tragicky zemřelého básníka Jiřího Ortena. Jeho křehká poezie v sobě spojuje především protikladné motivy dětství a smrti. Pocity hřejivého bezpečí a klidu se střetávají s chladem a zakletím úzkosti. Výrazným rysem Ortenových veršů je ale také hledání kouzelné formule, která dokáže tuto disharmonii prolomit. (knihydobrovsky.cz)

Svazkem Korespondence se završuje vydávání devítisvazkových Spisů Jiřího Ortena. Kniha shrnuje Ortenovu korespondenci odeslanou i přijatou. Jeho korespondenčními partnery byly významné osobnosti české literatury (Ivan Blatný, Klement Bochořák, Hanuš Bonn, Karel Čapek, Václav Černý, Jiří Daniel, František Halas, Jindřich Heisler, Vladimír Holan, Jindřich Chalupecký, Jaromír John, Pavel Tigrid, Zdeněk Urbánek a mnozí další), divadla, studentského života na prahu války, ale i členové jeho rodiny, přátelé a Věra Fingerová. Právě korespondence s Věrou Fingerovou, jejíž část přijatá dosud nebyla v úplnosti publikována, a korespondence Jiřího Ortena s jeho maminkou tvoří nejrozsáhlejší korespondenční soubory přítomného svazku. Na Ortenově korespondenci můžeme zblízka sledovat života mladého básníka a dozvědět se tak mnoho podstatného i o vzniku jeho literárních textů. Edice je doprovozena komentáři, zevrubnou ediční poznámkou editorky Marie Havránkové a jmenným rejstříkem. (patro.cz)

(patro.cz)

Putnovy modlitební knížky pro nemodliče jsou příležitostí modlit se nově a hluboce spolu s inspirativními osobnostmi českého literárního světa 20. století. "Možná i proto, že se sám vlastně pořádně modlit neumím, v poslední době skládám modlitební knížky." Během pandemie v roce 2020 spojil Martin C. Putna svůj literárně-kritický talent s kazatelským povoláním a výběrem z díla Karla Čapka Skoro modlitby započal sérii modlitebních knížek, aby se "nemodliči mohli modlit a kostelní nechodiči měli kam chodit pro útěchu". O rok později Putna navázal výběrem básnické poezie Ivana M. Jirouse zvaným Magorské modlitby, kterým se mu podařilo oslovit příznivce kontrakultury mnohdy stojící na církevní periferii. Volně provázanou knižní triádu dovršil Putna Modlitbami českožidovskými (2022), v kterých českému čtenáři odkryl dosud mnohdy skryté poklady česko-židovské zbožnosti. Putnovy modlitební knížky pro nemodliče jsou příležitostí modlit se nově a hluboce spolu s inspirativními osobnostmi českého literárního světa 20. století. Dárkový balíček se třemi knihami obsahuje také dvě audioknihy ke stažení: Skoro modlitby (namluvili Miroslav Táborský a Martin C. Putna) a Magorské modlitby (namluvili Oldřich Kaiser a Martin C. Putna). Obsahuje: -Skoro modlitby Karla Čapka -Magorské modlitby Ivana M. Jirouse -Modlitby českožidovské Jiřího Langera a Jiřího Ortena -Audioknihu Skoro modlitby ke stažení -Audioknihu Magorské modlitby ke stažení (knihydobrovsky.cz)

Básnické dílo Jiřího Wolkera v sobě uchovalo nezaměnitelnou individuální výpověď o radikální proměně poezie dvacátých let a již v letech třicátých se stalo podnětem četných diskuzí a polemik o budoucím směřování avantgardního umění. Poúnorová kritika jej však účelově dezinterpretovala v duchu proletářství a budovatelské vitality. Česká knižnice přináší komentovaný výbor, který má ambici sejmout z Wolkera tuto zjednodušující, v povědomí čtenářů stále přetrvávající nálepku, jež recepci jeho textů na léta poškodila. Společně s oběma sbírkami vydanými ještě za básníkova života — lyricky radostnými i pokornými verši Hosta do domu (1921) a sociálně vyhrocenou, baladickou notou Těžké hodiny (1922) — obsahuje i další skladby do sbírek nezařazené, např. stěžejní pásmo Svatý Kopeček (1921) inspirované Apollinairem, anebo básně publikované až po Wolkerově předčasné smrti. Jejich nově kriticky ověřené vydání s rozsáhlým poznámkovým aparátem připravila Irena Vaňková, která je zároveň s Janem Wiendlem také autorkou doprovodného komentáře. (knihydobrovsky.cz)

Svazek představuje Jiřího Grušu jako česko-německého básníka. Prvně v úplnosti, v originálech, resp. i překladu zahrnuje jeho šest za života vydaných českojazyčných básnických knih (Torna, Světlá lhůta, Právo útrpné, Cvičení mučení, Modlitba k Janince, Grušas Wacht am Rhein) a dvě sbírky německojazyčné (Der Babylonwald, Wandersteine). Mimoto českým čtenářům zpřístupňuje básně rukopisné, časopisecké, do češtiny dosud nepřeložené a v dodatcích a komentáři osvětluje genezi a souvislosti tohoto Grušova rozsáhlého díla. "Gruša vešel do Babylonu a musel do jiné řeči. Zaneslo ho to skoro přes kraj světa. Musel se znovu narodit. Kreatury jak od Kafky, ale i čeští psi a kočky na jeho ulici." - Sarah Kirschová (patro.cz)

Svazek představuje Jiřího Grušu jako česko-německého básníka. Prvně v úplnosti, v originálech, resp. i překladu zahrnuje jeho šest za života vydaných českojazyčných básnických knih (Torna, Světlá lhůta, Právo útrpné, Cvičení mučení, Modlitba k Janince, Grušas Wacht am Rhein) a dvě sbírky německojazyčné (Der Babylonwald, Wandersteine). Mimoto českým čtenářům zpřístupňuje básně rukopisné, časopisecké, do češtiny dosud nepřeložené a v dodatcích a komentáři osvětluje genezi a souvislosti tohoto Grušova rozsáhlého díla. "Gruša vešel do Babylonu a musel do jiné řeči. Zaneslo ho to skoro přes kraj světa. Musel se znovu narodit. Kreatury jak od Kafky, ale i čeští psi a kočky na jeho ulici." - Sarah Kirschová (knihydobrovsky.cz)

Souborné vydání básnického díla autora, který kvalitou své poezie patřil k předním osobnostem českého básnictví druhé poloviny dvacátého století, a přitom je dodnes širší čtenářské obci prakticky neznám. Černohlávek byl poeta doctus s mimořádným citem pro dramatičnost básně. Osudy světa, ve kterém žil, viděl na širokém dějinném pozadí evropské kultury a vzdělanosti. Kniha obsahuje jedinou jeho dříve vydanou básnickou sbírku Cestou do Emauz, tištěné básně do sbírky nezařazené, verše z pozůstalosti, prózy, divadelní hru a publicistiku. Doplněna je pásmem textů o autorovi z pera významných českých spisovatelů, obrazovou přílohou a zevrubnou ediční poznámkou Olgy Stehlíkové. (knihydobrovsky.cz)

Básnická sbírka. (knihydobrovsky.cz)

Sbírka básní Jiřího Studeného. Básník a esejista se narodil v Hradci Králové. Je asistentem na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, zabývá se tvůrčím psaním, rétorikou, ....Poezii a eseje publikoval také časopisecky - Iniciály, Tvar, Host, ... (knihydobrovsky.cz)

Druhý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého obsahuje nezpívanou poezii. Jako samostatná část je na konec svazku zařazena hvězdářská opera "Planeta s tiše fialovou září". (knihydobrovsky.cz)

Tvorba Jiřího Pištory má blízko k existenciální linii české poezie, reprezentované jmény Františka Halase, Vladimíra Holana či Oldřicha Mikuláška. K rysům autorovy poetiky patří záznamy samoty a odcizení a z nich pramenící úzkosti. Pištorova poezie je osobitou výpovědí o hledání pevného místa ve světě, který ztrácí svou logiku, o životě, který přináší více otázek, než skýtá odpovědí; je dílem, jehož nadčasové vyznění je stvrzeno pečetí autorovy tragické smrti (patro.cz)

Dílo Jiřího Pištory představuje jeden z posledních podstatných vydavatelských dluhů české literatury. Zvláště dvě první Pištorovy sbírky z šedesátých let jsou dnes prakticky nedostupné. Paradoxní je, že tato stále živá poezie už dvě desítky let "leží" zpracována zkušeným editorem. Nakladatelství Host nyní přichází s edicí, která obsahuje tři Pištorovy básnické sbírky, nejpodstatnější esejistické práce, kalendárium věnované jeho životu i oddíl dokumentů. Snaha vydat tuto edici má svůj původ již v sedmdesátých letech minulého století, kdy po básníkově smrti začal texty zpracovávat jeho přítel Dr. Dušan Karpatský. Tvorba Jiřího Pištory má blízko k existenciální linii české poezie, reprezentované jmény Františka Halase, Vladimíra Holana či Oldřicha Mikuláška. K rysům autorovy poetiky patří záznamy samoty a odcizení a z nich pramenící úzkosti. Pištorova poezie je osobitou výpovědí o hledání pevného místa ve světě, který ztrácí svou logiku, o životě, který přináší více otázek, než skýtá odpovědí; je dílem, jehož nadčasové vyznění je stvrzeno pečetí autorovy tragické smrti. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Komentář k původnímu LP XM 60025 z roku 1965: "Bože, dej mi, abych byl pilen, aby ze mne někdy měli Češi radost!" - takový zbožný povzdech si Karel Havlíček zaznamenal do zápisníku v noci 13. ledna roku 1842, když byl pro své kritické stanovisko k náboženským dogmatům a k církevní praxi vyloučen z pražského arcibiskupského semináře. A toto přání, první arcisvětské přikázání, jež si sám dal dvacetiletý student, samozřejmě jen s matnou představou o své budoucnosti, naštěstí Karel Havlíček splnil pro naše štěstí a pro naši radost v nejvyšší možné míře: jeho životní dílo publicistické i beletristické se stalo živným zdrojem radosti pro všechny rozumné a pokrokové Čechy za všech okolností našeho politického a kulturního vývoje, ať už za jeho života, ať po jeho smrti, za Rakouska i po něm, a až do naší živé přítomnosti. Karel Havlíček se narodil 31. října 1821 v Borové na Českomoravské vysočině v rodině zámožného kupce, nebylo by tedy bývalo nic zvláštního, kdyby jako dědic setrval v své společenské vrstvě, omezené, národně neuvědomělé a neživotné, politicky neúčinné. Ale bystrého hocha se ujal přítel rodiny, borovský kněz Jan Brůžek, a věnoval se mu jako zkušený a vzdělaný pedagog. Jeho výchovnou péčí byl Havlíček připraven pro studium na německobrodském gymnasiu, kdež se již s pomocí učitelů počal po svém vyvíjet v myšlenkové samostatnosti a k vlasteneckému cítění, a dokonce se už tehdy u něho projevují tvůrčí schopnosti literární. Jeho první pokusy básnické byly německé, jako tomu bylo i u jiných představitelských osobností našeho obrození, u Karla Hynka Máchy, u Boženy Němcové, ale skoro současně vznikaly i jeho prvotiny české. Pro příštího bojovníka je charakteristické, že si už tehdy přeložil píseň o hrdinech polského povstání z let 1830-31 z díla německého básníka Julia Mosena. Po příchodu na pražskou filosofii dospívá Havlíček v samém centru obrozenského ruchu k plnému národnímu uvědomění: "...němčiny jsem se zcela odřekl a svatou libozvučnou mateřskou řeč uchopiv, se vší chutí Čechem chci býti i řečí i skutky." Protože pak byl z borovského mládí prostoupen vděčnými vzpomínkami na vzdělaného a laskavého kněze a protože byl přesvědčen, že kněz má z inteligence nejblíže k prostým venkovským lidem a může své farníky nejsnáze a nejúčinněji vést ke vzdělání a k národnímu obrození, rozhodl se i on v dobrém úmyslu pro kněžské povolání. A pražský arcibiskupský seminář tak znova ohrozil jeho příští osvětové a tvůrčí poslání. Ale i tato překážka byla brzy překonána podle zákona trvalého, přísného, nezviklatelného vývojového procesu. Kněžští představení poznali Havlíčkovu myslitelskou samostatnost a vyloučili ho ze semináře. Ani tato oklika a zacházka nebyla však pro něho neužitečná: prohlédl aspoň důkladně do tajnosti církevní organizace a do kněžských praktik, což mu bylo navýsost užitečné, co živ byl, jak nám bohatě dosvědčuje především jeho odkaz satirický. Poměrné životní zajištění dovolovalo mu i potom, aby se samostatně vzdělával, aby byl stále pilný, jak si to uložil, aby si shromažďoval všecko možné, o čem usoudil, že se mu to jednou k něčemu hodí. Prošel pak v Rusku jako vychovatel nepředvídanou životní školou, přesvědčil se, že carské slavjanofilské samoděržaví není o nic lepší než rakušácké císařství a že pravoslaví je stejná vláda tmy jako jiná církevní dogmatika. Poznal důkladně slovanskou nesvornost, rozněcovanou feudály a statkáři, seznámil se s dílem N. V. Gogola a dospěl od naivního, idealistického všeslovanství k reálnému názoru na slovanskou vzájemnost. Ani tím však nezmalomyslněl. A stejně pronikl i v společenské rozpory: "Co je pán, šlechtic, ... voní pižmem, co je mužík, nevolní, ...zas juchtovinou...", a došel samostatně k závěru, smělému, ale jasnozřivnému: "...časem svým, jak se snadně předvídati může, juchta úplně zvítězí nad pižmem." Lid se mu stal zárukou národního vývoje. Obrazy z Rus, kniha jeho ruských zkušeností, vyrostly mu v letech 1842-46 v dílo souměřitelné s "obrazy ze života venkovského", k nimž poznenáhlu vyspívala Božena Němcová, v dílo, jež svým realismem, pronikavosti soudů a slovesnou svěžestí tvoří pevný předstupeň sociálního a cestopisného fejetonu Nerudova. Ještě jednou zkouškou a zároveň úskalím musel se však prodrat v letech své redaktorské a politické činnosti: stal se z něho mluvčí české buržoazie a hlasatel austroslavinismu, a tak roku 1848 nesouhlasil s revolučními akcemi a s radikálními demokraty. Ale přesto směle, radikálně a přímo bojovně hájil práva a demokratické svobody, jakoby rozpolcen svým měsťanským původem a zařazením a naproti tomu vírou v poslání lidových vrstev. Byl tím zaveden až na pozici ocejchovanou zpátečnictvím, ale perzekuci neunikl. A dobře se tak stalo, i za cenu jeho života. Konfiskacemi Národních novin a porotním soudem z 13. dubna 1849 se Havlíček vzpamatoval a proměnil se v důsledného a již nerozdvojeného bojovníka svého lidu. Jím zůstal pak až do konce svého života, nezadržel ho ani zákaz Národních novin z 19. ledna 1850, an (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Původní LP album DM 15097 "Petr Bezruč Básně. Výběr" vydal Supraphon v roce 1960 - nyní titul s ukázkami básní 70.000, Kantor Halfar, Kdo na moje místo, Jen jedenkrát, Slezské lesy, Maryčka Magdonova a dalšími vychází poprvé digitálně. FRÁŇA ŠRÁMEK (*19.1.1877 – †1.7.1952) (knihydobrovsky.cz)

Komentovaná kniha překladů obou Langerových básnických knih, Pijutim ve-širej jedidot (Básně a písně přátelství) a Meat cori (Trocha balzámu). Básně vycházejí oboujazyčně, hebrejsky i česky. Vynikají precizní znalostí hebrejštiny (Langer je patrně posledním pražským autorem píšícím hebrejsky) a múzičností (čeština překladů je poetická a zdařile napodobuje obraznost originálu). Čtenářům se tak dostává do ruky knížka, kterou mohou číst jako dobrou poezii, jako informaci o autorovi, jeho osudech a díle, ale také jako kulturní studii. Jiří Mordechaj Langer, významný židovský spisovatel a básník. Už v mládí se zajímal o básníky-mystiky. Nejprve se zaměřil na dílo Otokara Březiny, později se přiklonil k chasidismu. Odjel do východní Haliče, naučil se hebrejsky, začal se řídit náboženskými zvyky a plně se ponořil do studia talmudu. Spřátelil se s Franzem Kafkou, stal se literátem, psal německy, hebrejsky a česky. Po německé okupaci v roce 1939 uprchl do Palestiny. Při cestě těžce onemocněl, zemřel předčasně v Tel Avivu 12. března 1943. Nejvýznamnějším Langerovým dílem je kniha Devět bran, sbírka chasidských legend. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Guillaume Apollinaire (*26. srpna 1880 Řím – † 9. listopadu 1918 Paříž) byl francouzský básník, prozaik a dramatik; po matce, šlechtičně Angelice Kostrowicke, polského původu. Jeho literární začátky se datují na přelom 19. a 20. století Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie a hlavním propagátorem avantgardních směrů v malířství, především kubismu, zároveň i dalších výtvarných směrů - fauvismu a futurismu. V první dekádě 20. století stává určující osobností moderní francouzské poezie a naprosto zásadní postavou francouzské i evropské umělecké avantgardy. Ve své tvorbě vychází ze změn, které na přelomu 19. a 20. století ve světě a v nazírání člověka na svět probíhaly. V jeho poezii mizí klasický, vázaný verš, interpunkce i rytmus ztrácí na důležitosti, básně plynou volnou asociací. U nás byl překládán mnoha básníky - Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem, Konstantinem Bieblem aj. Naše nahrávka z roku 1965 obsahuje Apollinairovy verše přeložené Milanem Kunderou a recitované Václavem Voskou, ale také ve francouzském jazyce - přednes Paul André Lecler. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Původní EP album 20048 "Básně Vladimíra Holana" vydal Supraphon ve spolupráci s Klubem přátel poezie v roce 1963 - nyní titul s básněmi Píseň milenky, Matce, Masopustní úterý, Večeře, Matka, Lidský hlas a dalšími z pera VLADIMÍRA HOLANA (*16. 9.1905 – †31.3.1980) v interpetaci Milana Friedla, Dagmar Sedláčkové a samotného autora. vychází poprvé digitálně. VLADIMÍR HOLAN (*16.9.1905 – †31.3.1980) (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Původní EP 20183 "Básně Jana Nerudy" vydal Supraphon v roce 1964 - nyní titul vydaný původně ke 130. výročí narození JANA NERUDY (*9.7.1834 - †22 8.1891) vychází v původní sestavě poprvé digitálně ke 130. výročí básníkova úmrtí (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Původní EP album 03517 "Básně Jana Nerudy" vydal Supraphon v roce 1960 - nyní titul s básněmi Balada zimní, Romance Helgolandská - Romance Italská a dalšími vychází poprvé digitálně. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Karel Kryl začínal svá veřejná vystupování na malých divadelních scénách a umění recitace suverénně ovládal. To se mu později hodilo v rádiu Svobodná Evropa, ale především na koncertech, kde básněmi často odděloval jednotlivé písničky. Teď se v této úloze představuje i na samostatném CD. Sestavovatel kompilace Jan Šulc sem zařadil více než čtyři desítky ukázek z Krylových básnických sbíreka knížek. Krylogie, Kníška, 7 básniček na zrcadlo, Zpod stolu Sebrané spisy, Pod grafiku, Slovíčka, Zbraně pro Erató, Amoresky, Sněhurka v hadřících, Krylias & Odysea, Harakrylí, Lot a Ostrov pokladů plus tři dosud nikdy nepublikované texty jsou důkazem Krylova talentu básnického i recitátorského. Lze si jen těžko představit, že by někdo jiný dokázal tak přesně akcentovat jasné i skryté významy těch slov. Průřez básnickou tvorbou Karla Kryla v jeho autorské interpretaci! (knihydobrovsky.cz)

Výtvarník a grafik Jiří Šalamoun (1935-2022) byl nedělním básníkem. Poezii se věnoval od sedmdesátých let minulého století, bez větších ambicí, nesystematicky a jak sám často zdůrazňoval, výhradně v "přestávkách" mezi kreslením. Přesto, nebo právě proto, se mu podařilo vytvořit svět mimořádně sevřený, ryzí. Místo, kde se nejrůznější příběhy, postřehy a pravdy (ano, povětšinou ty velké, životní) s radostí a nevídanou samozřejmostí potkávají a prolínají se se vzpomínkami, pověrami, s přáteli a blízkými, Williamem Shakespearem, Maxipsem Fíkem či Faustem. Jeho hravá a zároveň melancholická atmosféra, šťavnatý, až "hlučný" jazyk, jeho smích, přímočarost a nehledaná, nepodbízivá srozumitelnost, dávají čtenáři možnost prožít dobrodružství, na které jen tak znovu nenarazí. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Povídky skutečně jedna báseň, v nichž je humor různě poschovávaný, ale zcela patrný Když jsme na jaře 2021 vydávali titul Zdeněk Svěrák Skoro všechno, oním slovem skoro byla myšlena tato kniha, vycházející paralelně, takže nemohla být ještě do kompletu, obsahujícího všechny Svěrákovy předchozí samostatné literární počiny, zahrnuta. Jde o třetí knížku povídek, ve které, jak píše Zdeněk Svěrák, spojka "a" má být tak nenápadná, že sugeruje skvělé čtení, prostě Povídky jedna báseň. V několika z nich zde otevřeně vystupuje sám autor či jeho rodinní příslušníci. Jedním z dalších hrdinů je poslední československý stíhač, který se zúčastnil bitvy o Británii. Setkáme se zde také s napínavým detektivním odhalením dávného zločinu a celý soubor na závěr zakončuje věštecká báseň, jíž v říjnu roku 1989 předpověděl Zdeněk Svěrák vše, co pak o měsíc později následovalo. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Komentovaná kniha překladů obou Langerových básnických knih, Pijutim ve-širej jedidot (Básně a písně přátelství) a Meat cori (Trocha balzámu). Básně vycházejí oboujazyčně, hebrejsky i česky. Vynikají precizní znalostí hebrejštiny (Langer je patrně posledním pražským autorem píšícím hebrejsky) a múzičností (čeština překladů je poetická a zdařile napodobuje obraznost originálu). Čtenářům se tak dostává do ruky knížka, kterou mohou číst jako dobrou poezii, jako informaci o autorovi, jeho osudech a díle, ale také jako kulturní studii. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Autor čte své překlady Sonetů týdne a měsíců Folgora da San Gimignano, Římských sonetů Giuseppa Gioachina Belliho a překlad básně Guida Gozzana Slečna Felicita aneb Štěstí. Součástí CD je doprovodný text Jiřího Pelána. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,JOSEF KAINAR (*29. 6.1917 - †16.11. 1971) Z komentáře k původnímu LP albu 1 18 1440 vydanému v Supraphonu v roce 1973 a vycházejícímu nyní poprvé digitálně: Kainarovy básně dovedou šumět, hřmít i mlčet jako voda. Padají shora i vzlínají nepozorovaně od kořínků, jsou kalné i průzračné, nesou v sobě sedliny smutku i bublají veselím...patří k zemi, k rostlinám i rybám. A jsou lidem jednoduše potřebné. Jako ta voda. Nedozírnost moří i blízkost pramene v trávě - takové je rozpětí Kainarovy tvorby. Milostný šanson renesančního ladění, vedle toho zmarněnost válečných osudů: rozmáchnutý historický van Českého snu a zase grotesky dětských říkadel s logikou, krásně postavenou na hlavu: Rozhlásky o hokeji, o počasí a o malých lidských trapnostech, a vedle toho přísná, uhrančivě teskná skladba o nikdy nenapsaném klavírním koncertu. Jazzové texty a kresby jako doprovod k rozhláskům. Drama o Nasredinovi, loutková hra a pokusy ve fotolaboratoři...Marnotratný talent? Rozptýlenost? Ne - snaha ze všech možných úhlů mířit jedním směrem: k lidskému srdci. Kainar je básník Českého snu i hořkého, dlouhého bdění. Je, nikoliv byl.... Ilona Borská ...Často říkal, že nejdůležitější je v poezii znát cenu toho, co nebylo řečeno. Uměl to neopakovatelně: v atmosférách, které měly chemicky čisté prvky pro syntézu tvoření.Nejméně slovy říci co nejvíce. Vměstnat do slova všechnu tu duchovní, skrytou, ale životodárnou tradici...Poezie, jak jsi pořád krásná, říkali jsme si, poslouchajíce jeho verše. Zveme vás k tomu rozhovoru. S básníkem, který, kdyby měl svět i on dost času, se stal stejně dobrým hudebním skladatelem, či malířem, či... Červená světluška nad studiem pohasla. Teď už záleží na jediném. Aby ruka správně spustila černý kotouč desky: k lidskému srdci. Otakar Brůna (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Heinrich Heine (*13.12.1797 – †17.2. 1856) druhý největší německý básník po Goethovi, byl také prozaik, publicista a esejista, představitel hnutí Junges Deutschland v období romantismu. Původní titul SP 20301 s jeho básněmi vydal Supraphon v roce 1965 - titul nyní vychází poprvé digitálně. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Rozhlasové vzpomínky herce, zpěváka, textaře, spisovatele a zakladatele divadla Semafor. V životním příběhu Jiřího Suchého je obsaženo vše, čím rozkvetla česká divadla malých forem, i to, jak v 70. a 80. letech 20. století také zvadla, či spíše změnila se z míst, kde se zpívalo, že „trocha poezie nikoho nezabije“, ve výrobny zábavy čím dál víc postrádající eleganci. Jako připomenutí Gramotingltanglů uslyšíte v každém z deseti dílů jednu písničku, příznačnou pro dobu, o níž je řeč. Obsah 1 Plzeň, Klatovy, Praha, Sv. Jan pod Skalou a válka - 25:30 2 Konec války, reklamním grafikem a pak vojákem generála Čepičky - 28:29 3 Reduta a Jiří Šlitr, Divadlo Na Zábradlí a Semafor v ulici Ve Smečkách - 28:04 4 Mé dekadentní začátky, poprvé v televizi a Semafor vítězný - 26:25 5 Gramotingltangl, Jonáš a tingltangl, Armstrong v Praze a Molavcová v Semaforu, emigrantem proti své vůli - 24:58 6 Čemu se říkalo normalizace a pár slov o StB - 27:29 7 Soudruzi ředitelé a s Janem Werichem v Lucerně - 26:01 8 Svoboda, její nádhera a stíny, schopnost odhladit bolest a filmy z USA na ministerstvu kultury - 28:49 9 Perplex a stěhování: Alfa – Karlín – Dejvice, zamejšlení nad divadlem a nad výtvarnem - 26:38 10 Spolupráce Semaforu s jinými autory, syn Jakub, ženský element, a na závěr trochu transcedentna a trochu soukromí - 25:06 „Tak tedy: Vzpomínky mého bratra jsou úžasné! Pouze na jedno musím posluchače upozornit: Nechtějte, byť vás to bude velmi lákat, vyslechnout všechna ta vyprávění naráz, trvají skoro pět hodin. Zvláště když zjistíte, že nejlépe se poslouchají vleže. Neříkám, zážitek je to bezesporu krásný, jenomže když se náhle po třech půlhodinkách poslechu zničehožnic probudíte a zjistíte, že se musíte vrátit do poloviny druhého či třetího CD (jak kdo), abyste mohli při plném vědomí poslouchat pokračování, ztrácíte drahocenný čas a pak se vám může stát to, co mně, že poslechu kompletní sady těchto „zvukových nosičů“ věnujete celý den. A teď už nastává katarze neboli moje „duševní očista spojená s uvolněním; povznášející pocit související s prožitkem uměleckého díla“, jinak řečeno vyvrcholení mého sleeve notu, kdy od hodnocení původně kritického docházím k hodnocení zcela kladnému, obdivnému, hraničícímu až s upřímnou servilitou: Jiří Suchý (tedy můj starší bratr, hrdě připomínám!) mluví spatra tak zajímavě a obdivuhodně, že těm, kteří ho mají rádi podobně jako já, poskytuje při poslechu vzácný požitek. To slovo vzácný jsem přidal schválně, protože dnešní doba – jak víme – požitky poskytuje opravdu pramálo.“ Ondřej Suchý Rozhlasová nahrávka z roku 2007. Vypráví Jiří Suchý. Hudba Ferdinand Havlík, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Antoine „Fats“ Domino, Karel Vágner (knihydobrovsky.cz)

Audioknihu Povídky a jedna báseň ()napsal autor: Zdeněk Svěrák, čte: Zdeněk Svěrák. Celková stopáž: 3 hodiny, 51 minut. (dvd-premiery.cz)

Kniha - autor Jiří Gruša, 660 stran, pevná bez přebalu lesklá Svazek představuje Jiřího Grušu jako česko-německého básníka. Prvně v úplnosti, v originálech, resp. i překladu zahrnuje jeho šest za života vydaných českojazyčných básnických knih (Torna, Světlá lhůta, Právo útrpné, Cvičení mučení, Modlitba k Janince, Grušas Wacht am Rhein) a dvě sbírky německojazyčné (Der Babylonwald, Wandersteine). Mimoto českým čtenářům zpřístupňuje básně rukopisné, časopisecké, do češtiny dosud nepřeložené a v dodatcích a komentáři osvětluje genezi a souvislosti tohoto Grušova rozsáhlého díla. "Gruša vešel do Babylonu a musel do jiné řeči. Zaneslo ho to skoro přes kraj světa. Musel se znovu narodit. Kreatury jak od Kafky, ale i čeští psi a kočky na jeho ulici." - Sarah Kirschová (alza.cz)

Audiokniha:,JIŘÍ SOVÁK (*27.12.1920 – †6.9.2000) Původní CD titul Supraphonu SU 5293-2 S pozdravem Jiří Sovák vyšel v roce 2000 jako pocta jedné z našich předních hereckých osobností. Obsahoval výběr z jeho automobilistických povídek, Sovákovu návštěvu v kdysi oblíbeném televizním pořadu Divadélko Pod věží, telefonát do představení Miloslava Šimka Zavěste prosím, volá Semafor. Jeho interpretační umění je pak dokumentováno v povídce Oty Pavla Pumprdentlich. Červenou nití spojující celou kompilaci sestavenou z archivních snímků Supraphonu je laskavý a chápající Sovákův humor. Původní CD titul obsahoval i dvě Sovákem zpívané písně z filmu Hvězda padá vzhůru, ty jsme ovšem ze smluvních důvodů bohužel museli z digitální verze titulu odstranit. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Natočeno v březnu 2016 v Pavlíkově, výběr sestavil Tomáš Černý Láska za lásku je série zvukových obrazů, které se na tehdejší stanici Praha začaly vysílat prvního května roku 1997. Těžko by někdo prorokoval, že další a další skici, lepty, suché jehly, akvarely či oleje provedené vždy důsledně akusticky s pomocí papouška Žandy budou vznikat po dvě desetiletí. Jiří Anderle se osvědčil nejen jako výtvarník, jehož díla visí v New Yorku vedle Picassa nebo Leonarda da Vinci, ale také jako vypravěč, což je jedna z nejvyšších kategorií rozhlasového mistrovství. Středočeský Pavlíkov se stal v pravdě bájným místem mistrova dětství, nekonečným zdrojem výjevů a situací. Mnozí se ptali, zda skutečně existuje papoušek Žanda? „ Jaký je ve skutečnosti ten Pavlíkov?“ ptal se sám sebe Tomáš Černý. Zrodil se nápad vyrazit po stovkách odvysílaných pořadů natočit alespoň jeden přímo tam. A tak vyrazili. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Jiří Mádl vypráví svůj film! Audio CD pro celou rodinou! Dvojí debut herce Jiřího Mádla jako režiséra celovečerního hraného filmu a jako scénáristy příběhu o jedné obyčejné rodině nahlížený očima desetiletého Tomáše, který chce být dalším Milošem Formanem.Dále účinkují: Ondřej Vetchý, Jaroslava Pokorná, Lucie Trmíková, Miroslav Táborský.1. Pojedeme k moři 00:51:302. Peter Pan Complex - Feathers 00:02:523. Lina Mayer - This Time 00:01:13Celkový čas: 00:55:35 (knihydobrovsky.cz)

Hudební CD - Šesticí symfonických básní Má vlast pro velký orchestr z let 1874-1879 navázal Bedřich Smetana poznovu na svůj veliký umělecký a tivotní vzor, Franze Liszta, k němuž se poprvé obrátil o dvacet let předtím, v polovině let padesátých. Šesticí symfonických básní Má vlast pro velký orchestr z let 1874-1879 navázal Bedřich Smetana poznovu na svůj veliký umělecký a tivotní vzor, Franze Liszta, k němuž se poprvé obrátil o dvacet let předtím, v polovině let padesátých. Seznam stop Má vlast. Cyklus symfonických básní Vyšehrad / Vltava / Šárka / Z českých luhů a hájů / Tábor / Blaník (alza.cz)

Audiokniha:,Vzpomínková kniha Jiřího Čáslavského, bratra Karla Čáslavského, populárního filmového historika. Jiří Čáslavský neodmyslitelně patří k Havlíčkovu Brodu již několik desetiletí. Je jako živel, který vás při každém setkání zaplaví spoustou originálních názorů a postřehů na to či ono, až žasnete, kde se v něm bere ta úžasná šíře záběru, pohledů na život. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,První a zároveň poslední próza scenáristy Jiřího Křižana (1941-2010). Příběh osiřelého venkovského chlapce vychovávaného bezmála starosvětsky spravedlivým dědečkem, prostříhávaný "blbeckými" historkami z náhradní vojenské služby u Pomocných technických praporů (PTP). Nesmírně sugestivní vyprávění, které dává téměř fyzicky pocítit, jaké to je vyrůstat na okraji společnosti - jako politickou zvůlí ocejchovaný "třídní nepřítel", a tudíž neplnohodnotný, "bývalý člověk". Křižan toto vyprávění se silně autobiografickými prvky napsal, když mu bylo 27 let, avšak jeho vydání v mateřském jazyce se nedožil: začátkem 70. let sloupcové korektury rozmetaly normalizační čistky a v kvasu konce tisíciletí vyzněly všechny snahy o jeho zpřístupnění čtenářům do prázdna. Nyní Stín konečně spatřuje světlo světa. Nestalo se tak z pouhé povinnosti splatit dluh literární historii, ani ve snaze zpeněžit neznámé dílo známého autora, ale proto, že se jedná o mimořádný text, který za půl století neztratil nic ze své aktuálnosti a působivosti: "Třikrát v životě jsem chtěl umřít… když jsem nesl domů maluškú rakvičku a vezl na hřbitov našeho prvního syna. Z hřbitova jsem šel domů přes les kolem potoka a voněl tam lýkovec a svítilo slunko… tenkrát jsem si myslel, že to nepřežiju… a když jsem pochovával tvoji babičku, zrovna tak. Tenkrát voněl les hřibama a srdce mě bolelo… ale za měsíc mi ukázali tebe, vnuka, a už mě to tolik nebolelo, a jak tak šla zima a jaro a šly léta a podzimky a ty jsi vyrostl, přešla aj ta bolest… jenomže bolest nikdy neodejde, čeká a vždycky sa vrátí… ty jsi byl moc malý, když tobě oběsili tátu a mně syna, když to tvoji matku zabilo a zůstali jsme sami. Já moc starý a ty děcko. Ty si nevzpomeneš, jak nás lidi nezdravili, jak sa dívali na špínu po zemi nebo na mraky na nebi, aby neviděli tebe malého, jak sa držíš za ruku staříčka… jak sa lidi báli stát vedle nás v obchodě… tenkrát sa bolest vrátila a zmáčkla mi srdce, jenom malunký kúseček mi tam zbyl pro tebe a ten zbytek zůstal podnes prázdný… tenkrát začala druhá půlka století a já jsem začal umírat a nevím, co to bylo, jestli ne pámbu, co mě udrželo pro tebe, co mi dalo sílu a zdraví, abych tě nakonec mohl poslat do Prahy… Jarku, prodej tu chalupu a doštuduj!" (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Letos uplyne 95 let od narození renesanční osobnosti, grafika, malíře, ilustrátora a režiséra kreslených a loutkových filmů, Jiřího Trnky (1912-1969). K umělcovu výročí jsme rádi upozornili na jeho mimořádnou dětskou knihu, čtenou Karlem Högerem. Hercova interpretace souzní s autorovým textem, když mistrně rozehrává nuance nevysvětlitelných záhad kouzelné zahrady, takže poslech může být zážitkemnejen pro děti, ale i jejich rodiče. Fantazijní příběh má pět dětských hrdinů, dále pět slonů, jednoho zlomyslného kocoura, jednoho trpaslíka a spoustu psů, kteří si do tajemné zahrady, kde sedějí zázraky, chodí pít psí víno. Sloni zde klukům sehrají divadelní představení s názvem Šípková Karkulka, se psy zažijí kluci veselý večírek, ale především si užijí zábavy s potměšilým a poťouchlým kocourem. Pohádkový příběh mohou znát děti i z animovaného filmu Břetislava Pojara. Setkání dvou mistrů - Karla Högera a Jiřího Trnky nad jednou nádhernou pohádkou (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Milé, vtipné, někdy až něžně naivní vzpomínky nejen na dětství, rodiče, sestru Lidušku a bratra Karla, o mnoho let později slavného filmového historika a tvůrce legendárního Videostopu a Hledání ztraceného času. Je pár let po válce a pro kluka z Lipnice nad Sázavou začíná svět odhalovat prvá tajemství. S Jiřím Čáslavským (1947) se obyvatelé českého venkova mohli setkávat mnoho let při promítání putovního letního kina. S traktůrkem a maringotkou projel pořádný kus cesty. Digitalizace jeho vášeň ukončila. Nastal čas vzpomínek zapsaných do knihy Šlápoty. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Novelu Stín napsal Jiří Křižan v roce 1968, ale jejího českého vydání se nedožil. Naději na vydání zhatila normalizace. V roce 1990 se stala předlohou filmu Tichá bolest, který natočil režisér Martin Hollý s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Na pultech knihkupectví se tak objevila až v roce 2018 díky Knihovně Václava Havla. Je to příběh tiše prožívané bolesti a smíření. Jankův děda umírá s vědomím, že páchané zlo v posledku ničí více ty, kteří jej páchají nebo kteří mu třeba jen nečinně přihlížejí, a to bez ohledu na konkrétní dobu. A je to samozřejmě i příběh vyznání lásky vnuka ke svému dědovi. Právě v těchto ohledech je to příběh mocný stejně jako slivovice, kterou Jankův děda po své svatbě zakopal kdesi na zahradě, aby tam ve vysmoleném soudku zrála a ubíhajícími léty získávala na síle. (knihydobrovsky.cz)