Ze šumavského podlesí - karel klostermann, josef černý

Slavný šumavský autor Karel Klostermann napsal tuto knihu v roce 1908 a povídkám v ní obsaženým bylo ponecháno kouzlo tohoto původního Klostermannovského jazyka. Kniha se skládá ze tří částí "Pan vrchní", "Páni na Břízkovicích", "Za věrné služby". Je doprovázena barevnými ilustracemi Josefa Černého a fotografiemi Jana Kavale. (knihydobrovsky.cz)

Román je příběhem muže, který se ze světa vrací do rodného Pošumaví a chce zde hospodařit. Je stíhán nezdarem a odchází znovu do světa. Za tento román K. Klostermann obdržel v roce 1905 výroční cenu za literaturu od České akademie, v témže roce byl vydán v nakladatelství J. R. Vilímka. Toto vydání je druhým vydáním od roku 1905, knize byl ponechán původní kouzelný Klostermanovský jazyk a je doplněna barevnými ilustracemi Josefa Černého. (knihydobrovsky.cz)

První kniha Karla Klostermanna, kterou napsal německy, do češtiny v roce 1923 přeložila Marie Stunová a její text krátce před svou smrtí autor schválil. Čtenář dostává toto dílo do rukou v původní podobě. Jsou to črty ze života lidí v divoké Šumavské přírodě na pomezí Čech a Bavorska koncem 19. století, kdy do kraje romanticky drsného šumavského pohoří proniká civilizace. To poznával Klostermann jako student, který na Šumavě každoročně trávil čas prázdnin a zamiloval se do nedotčené přírody šumavských hvozdů, poznal opravdový prales, kde mohl neopatrný cizinec snadno zabloudit, ztratit se a beze stopy zmizet. Zamiloval se do obyvatel Šumavy, kteří v drsné přírodě zápasí o živobytí, prožívá s nimi jejich radosti i bolesti, předkládá jejich příběhy přítomné i minulé, všímá si měnících se vztahů mezi Čechy a Němci, kteří zde žili odpradávna pospolu a najednou se objevují národnostní neshody. Kniha je plná nadšení pro krásu Šumavy a její obyvatele, kterým Klostermann první vydání své knihy věnoval. (knihydobrovsky.cz)

Této knize povídek bylo záměrně ponecháno původní kouzlo Klostermannovy řeči vydané v Nakladatelství J. R. Vilímka. Obsahuje povídky: "Malenovský Tell, "Menažerie", "Supák", "Dvě gardy", "Záloženská knížka", "Slepičí vojna", "Nioba z Malče", "Vyzrával na všecky", "Výstřel v lese", "Čemu se ve světě lidé naučí", "Mušketýr". (knihydobrovsky.cz)

Této knize bylo záměrně ponecháno původní kouzlo Klostermanovy řeči. Obsahuje tyto povídky z oblasti Šumavy: Srul, Sousedé, Návrat Šumařův, Matrikář, Převozníkova dcera, Černý pátek, Úzkosti pana "Státního návladního", Když pan kancelista postoupil, Přiživoval se, Potopa v Americe, Co způsobilo osudné velikonoce, Petr Řimbaba, Revoluce v Písku.Karel Klostermann zasvětil celé své literární dílo Šumavě a životním osudům jejich obyvatel. Narodil se sice v hornorakouském Haag am Hausruck, ale brzy se vrátil s rodinou do Čech, a to nejprve do Sušice, kde jeho otec působil jako praktický lékař. Dětství prožil v Žichovicích nedaleko Rábí. Nechodil ani do školy, protože ve vsi nebyla a do ostatních škol bylo daleko. Až když otec, panský lékař knížete Lamberka zjistil, že je jeho syn zanedbaný, poslal ho do Stříbrných hor (později Nalžovské hory).Gymnázium začal studovat v Klatovech a dokončil v Písku, pak se zapsal na lékařskou fakultu vídeňské univerzity, po 10 semestrech byl nucen pro tíživé rodinné poměry nastoupit do zaměstnání. Nejprve byl vychovatelem v Žamberku, potom redaktorem časopisu. A nakonec od roku 1878 profesorem německého a francouzkého jazyka v Plzni až do odchodu na odpočinek v roce 1908. Klostermann byl stejně jako Adalbert Stifter původem Němec. Ale hlásil se k České národnosti. Stal se jedním ze zakladatelů českého akademického spolku ve Vídni a nakonec českým spisovatelem.Klostermann podnikl několik cest do ciziny, zejména do Francie a na Balkán, byl členem plzeňské městské rady a okresního zastupitelstva, funkcionářem četných kulturních a osvětových spolků. Inicioval také stavbu rozhledny na Javorníku, která po rekonstrukci v roce 2000 nese jeho jméno.Do literatury vstoupil Klostermann v pol. 80. let 19. století drobnými fejetony a črtami, které uveřejňoval převážně v pražském německém časopise Politik.Z podnětu redaktora časopisu Osvěta V. Vlčka začal Klostermann soustavně psát česky. Pro českou literaturu objevil krásu Šumavských lesů a hor i život a tradice jejich obyvatel. Velký důraz kladl na vylíčení krajiny a přírody. Jeho díla vznikla na základě skutečných událostí a vyprávění.Závěr života strávil Karel Klostermann ve Štěkni na Strakonicku, kde také zemřel na rozedmu plic. (knihydobrovsky.cz)

Po kruté vichřici v 70. letech 19. století ničí obrovské lesní porosty na Šumavě kůrovec. Nutnost zpracovat spoustu dřeva vyvolává dočasný blahobyt, což má na obyvatele, dosud zvyklé na tvrdý a skromný život v nehostinné krajině, neblahý morální dopad. Realistický román, v němž autor čerpá z osobní znalosti prostředí, se odehrává na česko-bavorském pomezí v okolí Modravy a líčí tragické osudy členů rodiny pyšného, sobeckého a nenasytného sedláka Podhamerského, jehož protějškem je poctivý, skromný, moudrý Sepp a jeho vnuk Václav. Klostermann dokáže poutavě spojovat tradice a osudy šumavských obyvatel s popisy drsné, nemilosrdné, přesto však krásné přírody. (knihydobrovsky.cz)

Klostermann ve svém románu líčí na pozadí dávné historie šumavského předhůří - jihočeských Blat - odlišnou historii dvou selských rodů. Poutavě vystihuje milostný příběh bohaté selské dcery Apoleny a vzpurného, divokého a nezvladatelného čeledína Vojty, který se ve své touze neohroženě a s obrovskou vůlí snaží vymanit z chudoby i za cenu násilí, aby jejich láska mohla být naplněna. Mlhy na Blatech jsou obrazem doby a prostředí sedmdesátých let 19. století, kdy dochází k rozporu mezi touhou uchovat hrdost a tradici vlastního selského rodu, nebo volbou možná jednoduššího života ve městě. (knihydobrovsky.cz)

Velice čtivý román Kam spějí děti tvoří třetí a poslední článek řady románů o Šumavě - Ze světa lesních samot, V ráji šumavském. Děj se odehrává v centrální Šumavě 19. století. V němž se odehrává úplný rozpad horalské rodiny, v níž velký počet dětí způsobil rozdrobení původního majetku a dluhy dovršily úpadek. Život v horských vesničkách se po "broučkovém ráji" náhle proměnil a místní, krátkodobě přivyklí na vysoké příjmy z těžby dřeva, přišli o tento pramen financí. Ovšem život na vysoké noze jel dál a tím pak rostly jen dluhy a následovaly osobní a rodinné tragédie. Mladí lidé odcházejí do měst, odcizují se domovu a často propadají i mravnímu úpadku. Šumava zbavená největší části svého lesního bohatství rychle chudne, zemědělství v nepříznivém podnebí nemůže lidi uživit a bývalé velké statky se zadlužují. (knihydobrovsky.cz)

Cyklus třiatřiceti fejetonů Heiteres und Trauriges aus dem BöhmerwaIde / Veselé i smutné ze Šumavy z let 1885 až 1887, má pro dílo Karla Faustina Klostermanna (1848-1923), jednu z klíčových postav české prózy přelomu 19. a 20. století, mimořádný význam. Nejenže stojí na samém počátku jeho spisovatelské dráhy, ale zároveň otevírá před čtenáři téma, které se stalo celoživotním středobodem jeho tvorby. Přesto soubor šumavských fejetonů vychází v českém jazyce vůbec poprvé až nyní, po více než 130 letech. "Pila stojí na bažinaté půdě, vzdálená mnoho hodin od jakéhokoli lidského obydlí, okolí je nekonečně chmurné a jednotvárné. Slatiny bez konce, obrovské mýtiny, jejichž houpavá půda je pokryta trouchnivějícími kmeny pralesních stromů, na metr vysokou travou, neproniknutelným křovím, vřesem a maliním. Četné potoky a vodní žíly protkávají klikatě po nestálých stezkách tuto pustinu, kterou v zimě neoživí jediný pták, jediné zvíře, všechno odtáhne pryč a předá panování hlubokému sněhu a husté bílé mlze. Až na několik dělníků, kteří tu hledají obživu, vstoupí do této děsivé smutné divočiny málokdy lidská noha, a ti, kteří tak učiní, se obvykle nepohybují na cestě zákona. Jsou to ubozí podloudníci, kteří dávají všanc život a svobodu kvůli pár kilogramům šňupavého tabáku nebo střelného prachu, neboť právě když vánice nejvíc zuří, je také nejméně pravděpodobné setkání s hraničáři." (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Sbírka črt, vyprávění o zašlých časech či mizejících původně nedotčených míst krásné, drsné, rázovité a autorem dozajista milované Šumavy. Původní LP album 11 0010-1 811 vydal Supraphon v roce 1987 - nyní vychází poprvé digitálně (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa. V dramatizované četbě na pokračování účinkují Miloš Hlavica, Roman Hemala, Josef Patočka, Petr Pelzer, Zuzana Šavrdová, Jana Drbohlavová, Taťjana Medvecká a další. V roce 1991 natočil režisér Petr Adler. (knihydobrovsky.cz)

Slavné a méně známé vánoční i novoroční povídky Karla Klostermanna se odehrávají v drsných podmínkách sněhem a mrazem zkoušené Šumavy. Příběhy jsou svědectvím o lidských osudech, vztazích, láskách i tvrdém životě. Spisovatel v nich zaznamenává vzpomínky svého otce, který jako lékař poznal tento kraj i její obyvatele, a přidává i své vlastní zážitky. Vyprávění rámuje šumavská krajina a její drsné přírodní podmínky, které jsou zvláště v zimě neúprosné, a v každé povídce se odráží silná láska spisovatele k Šumavě a lidem, kteří tam žijí. „Napsal jsem tyto řádky na památku zemřelým, na slávu posud žijícím, kteří v bídě pomáhali, v neštěstí těšili. Ničeho nepřidávám, holou pravdu povídám, do minulosti sahám; ale co se tehdy událo, i dnes státi se může.“ Karel Klostermann (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: „Jsem synem svých domovských lesů, miluji jejich drsnou přírodu … a to celou silou své duše.“ Karel Klostermann. „Obíral-li jsem se ve svých pracích převážně Šumavou, stalo se tak proto, že ji znám snad lépe než kdo jiný; přírodu, kraj, lid, z něhož jsem vyšel a s nímž jsem se mnoho stýkal, který mě také za svého pokládal, důvěřoval a ničeho přede mnou netajil.“ Hluboký cit k šumavskému kraji a jeho lidu. Právě díky němu Karel Klostermann ukazuje osudovost a tragiku venkovského života na Šumavě a v Pošumaví. Snad nikdy nebyla v české literatuře tak patrná svrchovaná moc přírody a její vliv na lidské životy. Šumava Karla Klostermanna je drsný, ale úchvatný kraj, který charakterizují tajemné lesy, husté hvozdy, neúprosné zimy, neproniknutelné mlhy, neustálé deště, nebezpečné sněhové bouře, zrádné mokřady a nekonečné zasněžené a blátivé cesty. V této podmanivé krajině básník Šumavy mistrně vykresluje izolovaný svět samot a jejich obyvatel, Čechů i Němců, kteří mají společný úděl - tvrdý boj o přežití uprostřed nelítostné a úctu vzbuzující přírody, jež zůstává lhostejná k lidskému osudu. Audiokniha obsahuje povídky: Červené srdce, Bílý samum, Chuchláci, Dědova vina, Vodní supové, Robinson na Otavě, Nová křídlovka, Kousek cukerínu, Zmizela, Dva chytráci, Čaroděj, Poručík, Oční nákaza, Schovanec. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Hluboký cit k šumavskému kraji a jeho lidu. Právě díky němu Karel Klostermann ukazuje osudovost a tragiku venkovského života na Šumavě a v Pošumaví. Snad nikdy nebyla v české literatuře tak patrná svrchovaná moc přírody a její vliv na lidské životy. Šumava Karla Klostermanna je drsný, ale úchvatný kraj, který charakterizují tajemné lesy, husté hvozdy, neúprosné zimy, neproniknutelné mlhy, neustálé deště, nebezpečné sněhové bouře, zrádné mokřady a nekonečné zasněžené a blátivé cesty. V této podmanivé krajině básník Šumavy mistrně vykresluje izolovaný svět samot a jejich obyvatel, Čechů i Němců, kteří mají společný úděl - tvrdý boj o přežití uprostřed nelítostné a úctu vzbuzující přírody, jež zůstává lhostejná k lidskému osudu. Audiokniha obsahuje povídky: Červené srdce, Bílý samum, Chuchláci, Dědova vina, Vodní supové, Robinson na Otavě, Nová křídlovka, Kousek cukerínu, Zmizela, Dva chytráci, Čaroděj, Poručík, Oční nákaza, Schovanec. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Audiokniha Ze světa lesních samot je snad nejznámější román Karla Klostermanna v podání Alfreda Strejčka. Děj je situován do centrální Šumavy, oblasti kolem Modravy a Kvildy, při hranici s Bavorskem, v šedesátých letech 19. století. Hlavní protagonisté - revírník Kořán, jeho manželka Zdenička, přicházející sem z jihočeských rovin, jeho adjunkt Svijanský, hajný Vavruch a jeho krásná dcera Katy žijí na samotě Pürstlink (dnes známou jako Březník) pod horou Luzný, odříznuti po většinu roku od civilizace. Klostermann vyniká realistickým líčením postav a vytvářením jejich typů, modelovaných tvrdým životem v těchto krásných ale drsných horách. Nepřekonatelný je Klostermann v popisu přírodních scenérií za všech ročních období - z jeho letní krajiny sálá teplo a pohoda, při popisu divoké metelice běhá mráz po zádech a čtenář si bezděky nazouvá teplé ponožky. V jeho době byl román kritiky označován jako romantická idyla. Jedná se však o skutečný realismus, popis života v krutých přírodních podmínkách, na skutečných místech, kam se civilizace dostávala jen velmi pomalu. Líčení zimních scén, kdy lidé nemohou ven ze zapadlých chalup, kdy jsou jejich domovy na několik týdnů odříznuty od světa, nahání dnešnímu čtenáři hrůzu. Klostermann, jehož rodiče byli šumavskými Němci, čerpal své náměty převážně z tohoto prostředí, které důvěrně znal. Za Němce se nikdy nepovažoval a odmítal také výtky o odpadlictví. V jeho románech nenajdete stopy po národnostních konfliktech, jeho výtky Bavorákům pro pytláctví nemají národnostní podtext. Ostatně - jeho líčení vzájemných půtek bavorských pytláků s hajným Vavruchem a revírníkem Kořánem je věnována značná část románu Ze světa lesních samot. Z Klostermannových děl k nám proniká síla jeho nesmrtelnosti, kdy on sám, skromný a pokorný, nabádá všechny bez rozdílu národnosti k lásce k lidem i přírodě. Tím zůstal dosud nepřekonaným básníkem lásky k Šumavě. Přejeme Vám pěkný poslech Karel Klostermann (1848) Karel Klostermann zasvětil celé své literární dílo Šumavě a životním osudům jejich obyvatel. Studovat začal v Klatovech, pak se zapsal na lékařskou fakultu vídeňské univerzity, po 10 semestrech byl nucen pro tíživé rodinné poměry nastoupit do zaměstnání. Nejprve byl vychovatelem v Žamberku, potom redaktorem časopisu. A nakonec až do odchodu na odpočinek profesorem německého a francouzkého jazyka v Plzni. Klostermann byl původem Němec, ale hlásil se k České národnosti. Stal se jedním ze zakladatelů českého akademického spolku ve Vídni a nakonec českým spisovatelem. Do literatury vstoupil Klostermann v pol. 80. let 19. století drobnými fejetony a črtami, které uveřejňoval převážně v pražském německém časopise Politik. Z podnětu redaktora časopisu Osvěta V. Vlčka začal Klostermann soustavně psát česky. Pro českou literaturu objevil krásu Šumavských lesů a hor i život a tradice jejich obyvatel. Velký důraz klad na vylíčení krajiny a přírody. Jeho díla vznikla na základě skutečných událostí a vyprávění. Antonín Kaška (1957) Český herec v letech vystudoval herectví v Praze na DAMU, jeho spolužáky z ročníku byli mimo jiné Miroslav Vladyka, Zora Jandová nebo Valérie Zawadská. Od roku 1989 je Antonín Kaška členem činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde za dvacet let odehrál již řadu rolí, od epizodních výstupů až po výrazné kreace převážně temperamentních figur. Do přelomu 80. a 90. let spadají počátky spolupráce Antonína Kašky s mikrofonem v rozhlasu a dabingu. Angažoval se především v plzeňském studiu Českého rozhlasu. Jako produkční a asistent režie pracoval pro dabing televize Nova, dodnes působí na podobných postech pro televizi Prima. Před kamerou se vyskytuje jen sporadicky, v posledních letech jej diváci mohli vidět v několika televizních seriálech (ULICE, 2005; MÍSTO V ŽIVOTĚ 2, 2007; ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ, 2008). Valérie Zawadská (1958) Jméno Valérie Zawadské je známé především z dabingu, který tvoří stěžejní část její práce. V dabingu začala působit již za studií na DAMU, první větší role dostala ale až v 90. letech, kdy byla nakonec natolik vytížená, že musela opustit stálé divadelní angažmá. Za zmínku stojí především její namluvení Claudie Cardinal ve slavném westernu Tenkrát na západě, dále dabovala Sophii Loren, Goldie Hawn nebo Sigourney Weaver, promlouvala také v řadě seriálů, zvláště je na místě uvést slavný sitcom Ženatý se závazky. Značný přísun zahraničních filmů a seriálů v 90. letech přinesl Zawadské a jejímu nezaměnitelnému hlasu široké uplatnění a v návaznosti na to také značnou popularitu – v letech 1998-2003 bezkonkurečně obsazovala první příčku v anketě Týtý v kategorii dabér. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa. V dramatizované četbě na pokračování účinkují Otakar Brousek, Vilém Besser, Čestmír Řanda, Gabriela Vránová, Miriam Kantorková a další. V roce 1983 natočila režisérka Jana Bezdíčková. Karel Klostermann (1848 - 1923) Narodil se v hornorakouském Haagu, oba jeho rodiče však pocházeli ze Šumavy. Tomuto kraji věnoval spisovatel prakticky celé své dílo. Největšího čtenářského úspěchu dosáhla trojice románů Ze světa lesních samot, V ráji šumavském, Kam spějí děti, která tvoří volnou trilogii. Značné obliby dosáhly i další romány - Skláři, Mlhy na blatech. Otakar Brousek (1924 - 2014) Byl český divadelní i televizní herec a dabér, hlava celé herecké rodiny. Začínal jako naprostý ochotník bez jakéhokoliv formálního divadelního vzdělání, amatérsky hrál i režíroval. Působil v letech 1959 až 1990 ve Vinohradském divadle, kde zůstal do smrti jako stálý host. Účinkování ve filmu bylo vzácnější. Byl to herec s mimořádně precizní dikcí a vysoce kultivovaným hereckým projevem. Byl i výborným recitátorem, konferenciérem, dabérem a voiceoverem. Vilém Besser (1930 - 1985) Vyučil se číšníkem. V oboru však nepracoval dlouho, převážil jeho zájem o divadlo. Svou hereckou kariéru zahájil v zájezdovém souboru Divadla československé armády, resp. Ústředního divadla Československé armády, pak vystřídal několik regionálních scén. Nakonec zakotvil zhruba na dvacet let v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze na Smíchově, kde působil v letech 1961 až do své předčasné smrti v roce 1985. Čestmír Řanda (1923 - 1986) Čestmír Řanda byl český herec a divadelní režisér. Absolvoval strojní průmyslovku, při zaměstnání se věnoval ochotnicky divadlu. Po válce začal na doporučení Jaroslava Průchy studovat herectví. Po vystudování konzervatoře se stal členem Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde byl též činný jako režisér. V roce 1960 následoval režiséra Luboše Pistoria do pražského Divadla na Vinohradech . Od roku 1966 byl pak až do své smrti v roce 1986 členem činohry Národního divadla. Působil rovněž úspěšně ve filmu, rozhlase a v televizi, zabýval se také dabingem. Věnoval se i autorské a dramaturgické tvorbě, napsal řadu skečů pro rozhlasové a televizní vysílání. Gabriela Vránová (1939 - 2018) Gabriela Vránová byla česká herečka a divadelní pedagožka, dlouholetá členka pražského Divadla na Vinohradech. Po absolutoriu brněnské JAMU v roce 1960 působila nejprve v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, poté v pražském Divadle na Vinohradech. Účinkovala v řadě filmů a televizních inscenací. V závěru života byla bez stálého divadelního angažmá, úspěšně spolupracovala s rozhlasem, v roce 2004 jí byla udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Pedagogicky působila na Pražské konzervatoři, kde od roku 1974 vyučovala herectví. Miriam Kantorková (1935) Od dětství hrála v rozhlasových hrách, studovala však zpěv a hru na klavír na Pražské konzervatoři. Během studia hrála ochotnicky divadlo. Po absolutoriu konzervatoře vyučovala několik let hudební výchovu, teprve poté se stala herečkou, zpěvačkou a konferenciérkou v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, zároveň s tím studovala herectví na DAMU. Po ukončení této školy spoluzakládala Poetickou kavárnu Viola (dnes Divadlo Viola), pohostinsky hrála v Divadle Na zábradlí a nakonec zakotvila v Divadle E. F. Buriana, kde působila až do jeho oficiálního zrušení. Dnes vystupuje pohostinsky s různými divadelními soubory. Během své kariéry si zahrála několik desítek filmových a televizních rolí, mezi její nejznámější role patří účinkování ve filmu Romance pro křídlovku nebo ve snímku Kladivo na čarodějnice. Z nedávných televizních rolí třeba účinkování v televizních seriálech Život na zámku nebo Ordinace v růžové zahradě. Účinkuje také v rozhlase a v dabingu. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa. V dramatizované četbě na pokračování účinkují Otakar Brousek, Vilém Besser, Čestmír Řanda, Gabriela Vránová, Miriam Kantorková a další. V roce 1983 natočila režisérka Jana Bezdíčková. Karel Klostermann (1848 - 1923) se narodil v hornorakouském Haagu, oba jeho rodiče však pocházeli ze Šumavy. Tomuto kraji věnoval spisovatel prakticky celé své dílo. Největšího čtenářského úspěchu dosáhla trojice románů Ze světa lesních samot, V ráji šumavském, Kam spějí děti, která tvoří volnou trilogii. Značné obliby dosáhly i další romány - Skláři, Mlhy na blatech. Délka: 5 hod 44 min Čtou: Otakar Brousek, Vilém Besser, Ludmila Roubíková, Pavel Soukup, Čestmír Řanda, Jiří Hromada, Václav Kaňkovský (knihydobrovsky.cz)

eBook: Děj románu Karla Klostermanna spadá do 70. let 19. století, kdy obrovské plochy lesů na Šumavě ničil kůrovec. Dříví muselo být rychle vytěženo a zpracováno. Tichá Šumava byla najednou plná ruchu. Přistěhoval se sem nezvyklý blahobyt – lidé utráceli peníze, rozmohlo se pijáctví, poklesla mravnost. Ale dočasný blahobyt pominul a šumavští sedláci tu náhle stáli s prázdnýma rukama. Nemohli přivyknout starému způsobu života, upadali do dluhů, stěhovali se pryč.Román se odehrává v horním Pootaví a Povydří, v krajině mezi Kašperskými Horami a Horskou Kvildou. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Román Karla Klostermanna (1848–1923) V ráji šumavském nás zavádí na Šumavu do sedmdesátých let 19. století, kdy se díky zvýšené, vichřicí a kůrovcovou kalamitou vynucené těžbě dřeva dostala do chudého kraje možnost slušného výdělku. Neumím naprosto vynalézati ani typů, ani povah, ani událostí, toho daru se mi nedostalo. Osoby, jež předvádím čtenářům, existovaly, a co vypravuji ve svých románech a povídkách, se stalo, já jsem to pouze kombinoval, uspořádal a v jakýsi celek upravil… Karel Klostermann (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Šumava pokrytá sněhem a mrazem. Zcela neznámé i slavné adventní, vánoční i novoroční povídky Karla Klostermanna spojuje vánoční čas. Odehrávají se v drsných podmínkách sněhem a mrazem udolané Šumavy. „Napsal jsem tyto řádky na památku zemřelým, na slávu posud žijícím, kteří v bídě pomáhali, v neštěstí těšili. Ničeho nepřidávám, holou pravdu povídám, do minulosti sahám; ale co se tehdy událo, i dnes státi se může.“ Klostermannovy příběhy jsou svědectvím o lidských osudech, vztazích, láskách i tvrdém životu. Spisovatel ve svých povídkách zaznamenává vzpomínky svého otce, který jako lékař poznal celou tvář Šumavy a jejích obyvatel, a přidává i své vlastní prožitky a zážitky. I přítomnost smrti v čase adventním je obrazem nesmlouvavé tiché dohody s horskou krajinou. Vše rámuje krajina Šumavy a její klimatické podmínky, které jsou zvláště v zimě neúprosné. V každé povídce se odráží silná láska spisovatele k lidu Šumavy. Audiokniha obsahuje povídky: Vánoce pod sněhem, Odyssea soudního sluhy , Sláviččiny jesličky , Kaplanův Štědrý večer, Štědrý večer v Pürstlinku, Novoroční noc rozhodla, Vánice, Co Nový rok nadělil dědečkovi. (knihydobrovsky.cz)

V knize čerpá autor ze své důvěrné znalosti Šumavy a hospodářských proměn, které způsobilo pronikání spekulace do těchto končin. Odehrává se zde úplný rozpad horalské rodiny, v níž velký počet dětí způsobil rozdrobení původního majetku a alkoholismus a dluhy dovršily úpadek. Knize byl ponechán původní kouzelný Klostermanovský jazyk a je doplněna barevnými ilustracemi Aleše Čumy. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Román Ze světa lesních samot napsal Karel Klostermann pro revue Osvěta, ve které vycházel od června 1891. K revírníku Kořánovi přijíždí na lesní samotu do Pürstlinku mladý lesnický příručí Karel Svijanský. Seznamuje se s drsným krajem i drsnými mravy jeho obyvatel. Brzy se zamiluje do Katy, půvabné dcery hajného Vavrucha, přestože ho Kořán upozorňuje, že nerovný vztah s nevzdělanou prostou dívkou pro něho nemá žádnou perspektivu. Svijanský se ji marně pokouší vzdělávat, aby ji vyzvedl na svou úroveň, ale zůstává s ní pro její půvab a dobré srdce. Neumím naprosto vynalézati ani typů, ani povah, ani událostí, toho daru se mi nedostalo. Osoby, jež předvádím čtenářům, existovaly, a co vypravuji ve svých románech a povídkách, se stalo, já jsem to pouze kombinoval, uspořádal a v jakýsi celek upravil… Karel Klostermann (knihydobrovsky.cz)

eBook: Sedm krátkých napínavých povídek Karla Klostermanna (1848–1923) z nitra šumavské přírody, kniha o Šumavě, tvrdém životě tehdejší doby a životních hodnotách lidí. O tom, jak je život těžký, krutý a krásný zároveň. Neumím naprosto vynalézati ani typů, ani povah, ani událostí, toho daru se mi nedostalo. Osoby, jež předvádím čtenářům, existovaly, a co vypravuji ve svých románech a povídkách, se stalo, já jsem to pouze kombinoval, uspořádal a v jakýsi celek upravil… Karel Klostermann (knihydobrovsky.cz)

eBook: Sedm krátkých napínavých povídek z nitra šumavské přírody, kniha o Šumavě, tvrdém životě tehdejší doby a životních hodnotách lidí. O tom, jak je život těžký, krutý a krásný zároveň. (knihydobrovsky.cz)

eBook: Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa. Děj se točí kolem líčení tvrdého života obyvatel horských samot, dřevorubců, lesníků, podloudníků a pytláků. (knihydobrovsky.cz)

Klostermann ve svém románu líčí na pozadí dávné historie šumavského předhůří - jihočeských Blat - odlišnou historii dvou selských rodů. Mlhy na Blatech jsou obrazem doby a prostředí sedmdesátých let 19. století, kdy dochází k rozporu mezi touhou uchovat hrdost a tradici vlastního selského rodu, nebo volbou možná jednoduššího života ve městě. (patro.cz)

Karel Klostermann (1848–1923) je v českém kontextu vnímán především jako autor, jehož dílo představuje jedinečný dokument takzvané „staré Šumavy“. Ve svých nejznámějších románech Ze světa lesních samot (1891) a V ráji šumavském (1893) totiž zobrazil české jihozápadní příhraničí jako oblast, která vlivem přírodní pohromy spojené s lidskou chamtivostí během několika let pozbyla svůj staletý řád i podobu. Opozice „původní vs. současný“ je klíčová také ve struktuře šesti povídek, které tvoří tuto kompilaci. Tajemný titul Velebnost, melancholie, hrůza, z úvodu povídky Schovanec a který upozorňuje na fundamentální, avšak opomíjený rys Klostermannovy tvorby – svár věrného popisu s romantickou ambicí, je výzvou k novému, pozornému čtení málem klasického autora. (patro.cz)

Realistický román, v němž autor čerpá z osobní znalosti prostředí, se odehrává na česko-bavorském pomezí v okolí Modravy a líčí tragické osudy členů rodiny pyšného a nenasytného sedláka Podhamerského, jehož protějškem je poctivý, skromný, moudrý Sepp a jeho vnuk Václav. Klostermann dokáže poutavě spojovat tradice a osudy šumavských obyvatel s popisy drsné, nemilosrdné, přesto však krásné přírody. (patro.cz)

Obrazová publikace založená na bohatém a dosud nepublikovaném archivním materiálu vychází u příležitosti sta let od úmrtí spisovatele Karla Klostermanna (1848-1923) pevně spjatého se Šumavou - pohořím, které má pro Čechy specifickou hodnotu. Kniha určená odborné i širší veřejnosti se odklání od obvyklé prezentace autorova života a díla a vydává se cestou výkladu "básníka Šumavy" jakožto komplexního kulturního a literárního fenoménu. Tematizuje proto mimo jiné nástup masového turismu, nacionalizaci zemských periférií či rozvoj knižního trhu orientovaného na profit. Záměrem knihy je Karla Klostermanna a obraz "naší" Šumavy vymanit ze zažitých stereotypů. Není proto oslavou, nýbrž terapií. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Těžko odhadovat, jak by Karel Klostermann viděl dnešní Šumavu protkanou sítí cyklistických cest, které vedou kolem zaniklých vesnic, v nichž žili jeho němečtí rodáci. Jeho talent by měl jistě dost podnětů pro stejně nemilosrdný pohled na kraj, v němž se změnilo skoro všechno, jen z lesů stoupá stejně melancholický opar, tu odhalující, co mělo zůstat utajeno, tu skrývající, co se marně dožadovalo pozornosti. Ideální prostředí pro příběhy temné jak šero zdejších pralesů. Pět takových příběhů ožívá na tomto CD. Mýlil by se ten, kdo by za nimi viděl jen autorovu zjitřenou fantazii. O Klostermannovi je známo, že se často nechával inspirovat skutečnými událostmi, jak je sám zažil nebo jak o nich slyšel vyprávět. Je tomu tak i v případě příběhu muže, kterého všichni pokládají za mrtvého, a náhle se vrátí ke své ženě - která už na něj přestala čekat. Ale jen mrtví se nevracejí, můžeme parafrázovat název povídky, jejíž dramatizace byla v Českém rozhlase natočena přesně před dvaceti lety. Jestliže v tomto případě autor vycházel z příběhu, který se údajně stal, o hodnověrnosti tragédie v Sušici na Velikonoce 1859 nemůže být pochyb. Pod tíhou stovek poutníků, kteří mířili ke kapli Anděla Strážce, se prolomil dřevěný most přes Otavu a zahynulo víc než padesát lidí. Tato tragédie tvoří rámec vyprávění, v němž hraje osudovou roli láska a kletba. Neodvratitelnost osudu provází Klostermannovu tvorbu jako jeden z jejích základních svorníků. Naopak jen zřídka, jako zlatá šupinka v řece Otavě, se v jeho textech zableskne úsměv, tak jako je tomu v závěrečné povídce o muži, kterému zkušenosti z "velkého světa" přinesou jen trápení. Je dobře, že máme možnost poznat tohoto stále oblíbeného spisovatele i jako shovívavého pozorovatele lidských slabostí a nedokonalostí. Ale hlavně je dobře, že spolu s ním můžeme objevovat Šumavu, krajinu příběhů naplněných stejně jako ona sama tesknotou a temnou krásou. Milan Pokorný (knihydobrovsky.cz)

Přírodní katastrofa v poslední čtvrtině 19. století obrátila společenský život chudých šumavských horalů naruby. Výdělky plynoucí z lesních prací jsou přímo královské a z obyčejných lidí se přes noc stávají boháči. Karel Klostermann na osudu sedláka Podhamerského a jeho rodiny ukazuje křehkost společnosti orientované pouze na zisk a výdělek. Protiváhou krátkozrakého chování je život skromného, dobrotivého, ale respektovaného šumavského siláka, Rankelského Seppa z plání u Horské Kvildy. Díky Klostermannově citu pro lidské povahy může čtenář v románu nalézt nejen jedinečný popis šumavské přírody a historie, ale i nečekaně věrný obraz naší doby. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Šestihodinová nahrávka obsahuje celkem jedenáct vybraných a pravděpodobně nejznámějších příběhů, které spisovatel Šumavy zařadil do různých povídkových knih. Při jejich psaní čtenářům vylíčil skutečné události. Odehrály se v českém i německém prostředí, jsou veselé i smutné, někdy až osudově kruté. Jsou to příběhy ze Šumavy, která již zmizela, zůstaly po ní jen stopy v krajině, muzeích, archivech a knihovnách. S ní zmizely i nedotčené, tajemné a neprostupné hvozdy a močály tak barvitě Klostermannem popisované. Nám však jeho povídky i po více než stu letech připomínají, jak mohou v drsných podmínkách zhrubnout lidské charaktery a jak se i přes řadu těžkostí máme dnes po několika generacích až neskutečně dobře. (knihydobrovsky.cz)

Román Ze světa lesních samot čtenáře přenese přímo do zmizelého světa staré Šumavy, Modravských plání a Březníku. Již v době svého vzniku (1892) byl vzpomínkou na dobu před velkou šumavskou vichřicí a kůrovcovou kalamitou v sedmdesátých letech 19. století, které Klostermannovu Šumavu nenávratně proměnily. Namísto historizujících popisných pasáží však text žije příběhy mnoha lidí, jejichž osudy byly svedeny dohromady v tomto odloučeném, drsném světě, kde ještě pořád po nocích obcházejí duchové zemřelých a kde člověk v souboji s přírodou mnohdy tahá za kratší konec. Každou kapitolu doprovází moderní ruční perokresby, dotvářející obraz tehdejší Šumavy. (knihydobrovsky.cz)

Jožka Černý a Karel Vágner, dvě legendy naší hudební scény, se setkali v této vzpomínkové knize, která je osobním ohlédnutím za dlouholetým přátelstvím i úspěšnou profesní kariérou (knihydobrovsky.cz)

Jožka Černý a Karel Vágner, dvě legendy naší hudební scény, se setkali v této vzpomínkové knize, která je osobním ohlédnutím za dlouholetým přátelstvím i úspěšnou profesní kariérou (knihydobrovsky.cz)

V neděli 9. května 1948 byl ve všech kostelích na celé Moravě čten první pastýřský list arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského Josefa Karla: "Pán mně povolal v kritické době k těžkému a odpovědnému úřadu na stolci sv. Metoděje. Přijímám zasvěcení k životní oběti. Býti knězem znamená především býti obětníkem i obětní žertvou před Bohem pro blaho svěřeného lidu. Kněz je nebo má býti druhým Kristem." Dr. Matocha byl internován ve svém bytě v arcibiskupské rezidenci od Velikonoc 1950. Byl mu odpojen telefon, odebrán rozhlasový přijímač, v předpokoji byl nepřetržitě hlídán příslušníkem Státní bezpečnosti, který mu přinášel jídlo a následoval ho i na zahrádku za palácem. Pouze v jeho přítomnosti mohl vést hovory, pokud k němu komunisté vůbec někoho pustili. Teprve 10. listopadu 1961, osm dní po jeho skonu, oznámila Metropolitní kapitula v Olomouci cyklostylovaným přípisem všem farním úřadům, že arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Josef Karel Matocha 2. 11. 1961 zemřel a že kapitula po předběžně vyžádaném a uděleném státním souhlasu zvolila 9. listopadu 1961jednomyslně kapitulním vikářem preláta Josefa Glogara. Kolem 12. olomouckého arcibiskupa a duchovního pastýře celé Moravy se rozhostilo velké mlčení, které trvalo téměř sedm let. Až v roce 1968 byla tato umělá hráz protržena. (patro.cz)

Pestrý a dobrodružný život nebývá údělem učenců. Výjimky najdeme nejspíše mezi archeology a životní dráha rytíře Bienera z Bienenberka k nim rozhodně patří. První polovina jeho života je naplněna skutečně až dobrodružnou účastí důstojníka a vojenského inženýra císařovny Marie Terezie v "sedmileté válce" proti Prusům, kterou si zasloužil povýšení do rytířského stavu, druhá naopak aktivním zájmem o "pohanské starožitnosti" (pravěké a raně středověké nálezy), především v souvislosti s opevňováním Hradce Králové. Dokázal to, co nikdo před ním: on první ocenil význam archeologických nálezů pro dějiny Čech a poprvé je sepsal, jako první u nás prováděl vykopávky a průzkumy, první učinil zajímavé objevy, založil první významnější archeologickou sbírku v českých zemích; uveřejnil první knihu věnovanou české archeologii a první se pokusil využít nálezy jako historický pramen, ačkoli dějepisci jimi dosud pohrdali. Z těchto i dalších důvodů jej už badatelé 19. století právem označovali za "otce české archeologie". Pozdější významní archeologové jej časem zastínili a jméno Karla Josefa Bienera z Bienenberka upadalo do zapomenutí. Tato knížka má za úkol vynést opět na světlo všechny jeho zásluhy (bohatě vyvažující nedostatky vzniklé hlavně počátečním stavem vědy) a zjednat mu v dějinách české archeologie zasloužené místo. PhDr. Karel Sklenář, DrSc. (* 1938) spojuje ve své činnosti dva příbuzné vědní obory - archeologii a historii: jako prakticky jediný u nás se už několik desetiletí systematicky věnuje dějinám archeologického bádání a objevů v Čechách na pozadí Evropy, zejména střední. Uveřejnil už řadu knižních prací odborných (17, na mnoha dalších spolupracoval) i populárně vědeckých (11 - v ČR i v dalších 12 zahraničních zemích, nejúspěšnější měla 13 vydání), stovky studií a článků. Několik populárně archeologických knih přeložil do češtiny. Získal několik ocenění, mj. cenu ČSAV za práce z dějin vědy (1972). Další jeho práce je spojena s archeologií starší a střední doby kamenné nebo s muzeologií, o které přednáší studentům archeologie na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Působil v Národním muzeu v Praze (jehož dějinám věnoval řadu prací), nakonec jako ředitel jeho Historického muzea (1990-97). Vedle dalších odborných funkcí je dlouholetým předsedou České archeologické společnosti, Oborové komise muzejních archeologů ČR při Asociaci muzeí a galerií ČR či sekce prehistorie Společnosti Národního muzea, rediguje Zprávy a Supplementa České archeologické společnosti (dříve též např. historickou řadu Sborníku Národního muzea). (knihydobrovsky.cz)

Kritické vydání románu Vraždění, díla, které krátce po svém vydání vyvolalo vlnu nevole zejména v podkrkonošské obci Dolní Kalná, kde Šlejhar hospodařil na rodovém statku a jejímž prostředím se inspiroval. Mozaikovitě uspořádaný děj se odehrává během půl roku, od podzimu do jara, a třebaže za tu dobu nedojde ve vsi k žádné skutečné vraždě, řada bytostí, lidských i zvířecích, se tu stává obětí krutosti druhých. Autor se sžíravou ironií líčí ambice majetnějších vrstev uvést do místního života nejnovější výdobytky civilizace a zejména okázale uspořádat vůbec první maškarní ples; na druhou stranu jeho empatický vypravěč prožívá hluboký soucit se všemi přehlíženými a trpícími, s lidmi starými a odstrčenými, s chudáky, s dětmi, s ubohými týranými zvířaty. Ve Vraždění vrcholí autorův chmurný pohled na život vykořeněný ze své podstaty a odcizený tradicím, ze kterých vyrůstal. (knihydobrovsky.cz)

Po téměř sto dvaceti letech vychází Šlejharův novátorský román Peklo, odehrávající se během jediné noční směny v městském cukrovaru. Tovární prostor, jímž dané noci prochází hlavní hrdina, mladý inženýr kontrolující chod všech pracovišť, autorovo bezejmenné alter ego, je vybudován jako pekelný, bezcitně surový obraz moderního světa, ve kterém se člověk stává otrokem hmoty. Lidé pracující v útrobách mohutného průmyslového kolosu neznamenají o mnoho víc než součástky, které mají svou vyčerpávající činností přispívat k ustavičné, nikdy se nezastavující produkci. Od malých dětí, sirotků bez domova, až po vetché stařeny, jež jsou svým potomkům doma na obtíž, všichni dřou v mnohahodinových směnách zapřaženi do téže práce, mnozí tak i umírají, nejednou tragicky, a jsou okamžitě nahrazováni dalšími ze zástupů čekajících před tovární branou. Z tohoto světa nekonečné dřiny, bezcitnosti a často i surovosti vidí hrdina jedinou možnost úniku ve vysvobozující mystické moci lásky, již pro něho ztělesňuje dívka Marie. Za vidinou tohoto vysvobození po celou noc spěje, stále více si vědom toho, že bez lásky, hlubokého soucitu a skutečného sbratření všech živých tvorů se současný člověk nedokáže z ujařmujících pout moderní civilizace vymanit. Román, pojatý jako expresivní hudební kompozice a založený na básnické síle Šlejharova nezvykle vypjatého jazyka, svojí experimentální povahou v mnohém překonal dobu svého vzniku a působí dnes, kdy civilizační peklo nabylo snad ještě zákeřnějších podob, o to naléhavěji. Součástí svazku je manifest České moderny, mezi jehož signatáře patřil i J. K. Šlejhar. (knihydobrovsky.cz)

Kniha o historii, přírodě a lidech ze šumavského Březníku. Tento kraj za Modravou, ležící v samém srdci Šumavy, rád navštěvoval Karel Klostermann (patro.cz)

Kouzelná knížka básniček a příběhů z pera nezapomenutelného Josefa Kožíška. Jeho verše a vyprávění o dětech, zvířátkách, ročních obdobích a životě na venkově jsou stále krásné. Pojďte se s nimi seznámit. O krásné ilustrace knih se postaral Václav Karel. (knihydobrovsky.cz)

Pásmo je sestaveno z děl Aloise Jiráska, Eduarda Petišky, Václava Cibuly a Julia Košnáře. Začíná dávnými příběhy potomků praotce Čecha a vyzdvihuje osobnost kněžny Libuše, která podle některých kronikářů pronáší svá slavná proroctví na Vyšehradě. A pod vyšehradskou skálou ukrývá hluboká tůň řeky Vltavy bájnou zlatou Libušinu kolébku. Ta se pak znovu vynoří na hladinu po narození Karla IV. - otce vlasti. Císař Karel v ní uléhal jako malé dítě a kolébka s ním rostla a proměnila se ve zlaté lože, na němž usínal na hradě Křivoklátě. Pověsti pokračují vyprávěním příběhů staré Prahy za věhlasné vlády Karla IV. a jeho syna Václava IV. Po smrti Karlově se prý lože opět proměnilo v kolébku a vrátilo se do Vltavy pod vyšehradskou skálu, kde čeká… (patro.cz)

Pestrý a dobrodružný život nebývá údělem učenců. Výjimky najdeme nejspíše mezi archeology a životní dráha rytíře Bienera z Bienenberka k nim rozhodně patří. První polovina jeho života je naplněna skutečně až dobrodružnou účastí důstojníka a vojenského inženýra císařovny Marie Terezie v „sedmileté válce“ proti Prusům, kterou si zasloužil povýšení do rytířského stavu, druhá naopak aktivním zájmem o „pohanské starožitnosti“ (pravěké a raně středověké nálezy), především v souvislosti s opevňováním Hradce Králové. Dokázal to, co nikdo před ním: on první ocenil význam archeologických nálezů pro dějiny Čech a poprvé je sepsal, jako první u nás prováděl vykopávky a průzkumy, první učinil zajímavé objevy, založil první významnější archeologickou sbírku v českých zemích; uveřejnil první knihu věnovanou české archeologii a první se pokusil využít nálezy jako historický pramen, ačkoli dějepisci jimi dosud pohrdali. Z těchto i dalších důvodů jej už badatelé 19. století právem označovali za „otce české archeologie“. Pozdější významní archeologové jej časem zastínili a jméno Karla Josefa Bienera z Bienenberka upadalo do zapomenutí. Tato knížka má za úkol vynést opět na světlo všechny jeho zásluhy (bohatě vyvažující nedostatky vzniklé hlavně počátečním stavem vědy) a zjednat mu v dějinách české archeologie zasloužené místo. (patro.cz)

Když se na počátku 19. století rodila novodobá česká společnost, nutně si musela klást i otázky o smyslu své existence, o svém původu a o cílech, k nimž směřuje. V situaci, v níž se nacházela, bez opory tradičních autorit, bez filozofů a myslitelů, nalézala odpovědi mimo jiné v beletristických textech svých spisovatelů. Trojice romantických novel, zahrnutých do tohoto svazku, hledá zdroje národní identity v dávné minulosti, v mytických osobnostech a činech, které rozhodovaly o podobě českého světa. Josef Linda vyhrotil v Záři nad pohanstvem střet Boleslava a Václava jako zápas mezi tradiční, pohanskou a moderní, křesťanskou orientací společnosti. Karel Sabina v Čechovi zobrazil formování národního vědomí na cestě mezi starou východní vlastí a novým domovem v Čechách. A Josef Jiří Kolár se ve fantastické vizi své Libuše v Americe pokusil oživit zestárlý národ jeho přenesením ještě dál na západ, do travnatých planin Nového světa. Erbovní postavy národní minulosti, svatý Václav, Čech a Libuše, tu tedy nejsou jen vzory - stávají se spíše protagonisty stálého boje mezi starým a novým, hrdiny věčného tázání a snahy o definici národa v proměňujícím se světě. (knihydobrovsky.cz)

Druhý díl příběhu Vinnetoua a Old Shatterhanda. Nejslavnější indiánský příběh o přátelství, čestnosti a odvaze náčelníka Apačů Vinnetoua a jeho bílého bratra Old Shatterhanda. (knihydobrovsky.cz)

Devatero pohádek patří mezi nejoblíbenější klasické české pohádkové knihy. Kouzlo pohádek o psech, kočkách, ptácích, vodnících, pošťácích, doktorech, loupežnících, tulácích i policistech dotvářejí ilustrace Josefa Čapka. (patro.cz)

V nejrozsáhlejší a knižně doposud nevydané próze se Josef K. Šlejhar, známý především jako autor novely Kuře melancholik, vyrovnává se svým manželstvím a potažmo i se světem jako takovým. Na ploše více než sedmi set stran nebývale sugestivním až živočišným jazykem vrší obrazy společných dní, obecné úvahy, vzpomínky, pocity. S téměř stenografickou přesností tak zaznamenává sled událostí, které předcházely jeho životnímu ztroskotání. Vztekem i pokorou, milostným horováním i patriarchální pýchou, hrubostí i něhou znovu a znovu snáší důkazy proti vlastnímu osudu. Obžalovává ho, vystavuje mu účet. S umanutostí sobě vlastní si připravuje závěrečnou řeč před velkou porotou, která se nikdy nesešla a nesejde. Což nic ani v nejmenším nemění na skutečnosti, že Cvrček mého krbu je výjimečné, strhující čtení. – Kniha vychází za velkorysé podpory hlavního města Prahy a Ministerstva kultury ČR. (patro.cz)

Otomar Dvořák a Josef Pepson Snětivý věnovali sedmou společnou knihu Karlu IV. Vydali se v jeho stopách Prahou, Čechami a Moravou, aby navštívili Karlovy stavby, ukázali jejich význam pro naše země i pro něj osobně a popsali, jak vypadají dnes. Některé z jeho počinů, např. Karlštejn, chrám sv. Víta či Karlův most, zná každý. Existuje však spousta dalších, méně známých hradů, klášterů a kostelů, o nichž se příliš neví, že je založil, nebo alespoň zásadním způsobem upravil, poznamenal je svou přítomností a prožil na nich důležité, ba osudové chvíle své pozemské pouti. Karlova snaha učinit z Čech a Prahy centrum Římské říše nás obohatila o celou řadu skvělých, jedinečných staveb. Otomar a Pepson vyprávějí jejich historii, zařazují je do souvislostí s jeho životem a záměry, popisují jejich další osudy i zajímavosti v okolí… Díky tomu vznikl plastický a unikátní pohled na našeho největšího panovníka, který svou formou navazuje na úspěšnou knihu Krajinou prvních Přemyslovců. Nechybí ani souhrn zahraničních objektů, jejichž výstavbu či přestavbu Karel inicioval, a text doplňuje téměř 400 fotografií a obrázků. Autoři o této publikaci říkají: "Doufáme, že se i tato knížka, podobně jako naše řada Utajené hrady a zámky anebo zmiňovaní ,první Přemyslovci', stane Vaším oblíbeným průvodcem, až vyrazíte na výlety po stopách Otce vlasti. Třeba si povšimnete i drobností, které se Vám předtím nezdály tak důležité. A možná si na těchto cestách - právě tak jako my - uvědomíte, že Karel IV. zásadním způsobem ovlivnil tvář Českých zemí a že dodnes těžíme z jeho odkazu." (patro.cz)

Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (poprvé vyšlo roku 1931) patří mezi nejoblíbenější klasické české pohádkové knihy. Pohádky o psech, kočkách, ptácích, vodnících, pošťácích, doktorech, loupežnících, tulácích i policistech. Kouzlo knihy dotvářejí ilustrace Josefa Čapka. (knihydobrovsky.cz)

V nejrozsáhlejší a knižně doposud nevydané próze se Josef K. Šlejhar, známý především jako autor novely Kuře melancholik, vyrovnává se svým manželstvím a potažmo i se světem jako takovým. Na ploše více než sedmi set stran nebývale sugestivním až živočišným jazykem vrší obrazy společných dní, obecné úvahy, vzpomínky, pocity. S téměř stenografickou přesností tak zaznamenává sled událostí, které předcházely jeho životnímu ztroskotání. Vztekem i pokorou, milostným horováním i patriarchální pýchou, hrubostí i něhou znovu a znovu snáší důkazy proti vlastnímu osudu. Obžalovává ho, vystavuje mu účet. S umanutostí sobě vlastní si připravuje závěrečnou řeč před velkou porotou, která se nikdy nesešla a nesejde. Což nic ani v nejmenším nemění na skutečnosti, že Cvrček mého krbu je výjimečné, strhující čtení. (knihydobrovsky.cz)