Žádám vás jako vynikajícího odborníka - zdeněk vácha

Práce, která je výsledkem autorova několikaletého bádání, se zabývá organizováním odborných činností pro československou delegaci na mírové konferenci v Paříži roku 1919. Pozornost je zde zaměřena na tzv. Úřad pro přípravu mírové konference (1918-1919) a následně tzv. sbor odborných poradců, organizační jednotku československé delegace v Paříži (1919). Autor se mj. pokusil rekonstruovat organizační strukturu Úřadu, jeho fungování po stránce administrativní i odborné, a dále i způsob jeho spoluúčasti na formování vlastní delegace. Československá delegace je podrobena analýze z hlediska jejího organizačního rámce a skutečného fungování, tj. kategorizace a vymezení jejich práv a povinností v závislosti na proměně postavení zástupců ČSR na konferenci. Rozbor činnosti odborníků v delegaci završuje nastolením otázky jejich případné návazné součinnosti při provádění mírových smluv v ČSR.. Studii doprovází obrazové i textové přílohy.. (knihydobrovsky.cz)

Autor se ve své knize dělí se čtenáři o vlastní reflexe a prožitky. Některé texty se zrodily z náhodně zachycených myšlenek a v autorově mysli rozehrály sled spontánních úvah o naší civilizaci, přírodě a katolické církvi. Jiné texty ohromují autentickým zachycením pocitů a existenciální naléhavosti, s nimiž se zamýšlí především nad vlastní rolí v tomto světě. (patro.cz)

Text je primárně určen studentům medicíny a sleduje schéma obvyklé v přednáškách z lékařské etiky (definice problému, argumenty, legislativa). Text je ovšem psán tak, aby byl srozumitelný i pro širokou veřejnost a byl příspěvkem do celonárodní debaty. V první kapitole jsou definovány pojmy, se kterými se čtenář v knize setká. Dále se zde dozvíme, že samotné slovo „eutanázie“ je jedním z nejobtížněji definovatelných slov lékařské etiky. Následuje stručný historický exkurz, jehož smyslem je přinést fakta o vývoji v poválečné euroatlantické civilizaci a především o dění v Evropě, neboť jakákoli dobrá etika nezbytně začíná neutrálním a přesným popisem problematiky a znalostí lékařských a historických faktů. Následují kapitoly deskriptivní etiky. V ČR byly v nedávné době sepsány dva návrhy zákona o tzv. důstojné smrti, a to v roce 2008. Druhý z obou návrhů autor posuzoval, jako člen etické komise Ministerstva zdravotnictví, a byl tedy účasten etického posouzení celé věci. Téma eutanázie je v ČR stále široce diskutováno. (patro.cz)

Pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií dnes zaniká jedna podstatná skutečnost: že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí plastičtější obraz než jen obvyklý faktografický výklad - zabývá se především každodenností legionářů v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak dozví, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Detailně se seznámí s jejich ubytováním, stravou, způsoby trávení volného času či složitými kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako řady jiných stresujících faktorů. Tato svědectví a někdy až fascinující příběhy jsou spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Na knihu navazuje druhý díl - Ostrovy v bouři, pokrývající léta 1918-1920. (patro.cz)

Když máte výjimečné schopnosti, máte i výjimečné starosti. Tou aktuální je přežít hon na výjimečně nadané bytosti. A zatím se záhadná šedá nenápadně šíří… Sedmnáctiletá Jenovéfa se ocitla v divokém víru událostí, které změnily ji i celý svět. Lidé nadaní paranormálními schopnostmi čerpají své síly ze záhadné šedé a stávají se lovnou zvěří pro organizaci, která chce překonat blížící se konec civilizace. Československo stále existuje i v druhé polovině devadesátých let 20. století, umírajícím Sovětským svazem otřásá občanská válka, do práce se pouští bývalí, stárnoucí agenti StB, elitní zabijáci v důchodu přestávají okopávat své zahrádky a začíná akční jízda, která nemůže skončit ničím jiným než třeskutým finále, v němž půjde o životy i duše všech zúčastněných. A šedá stále prosakuje do našeho světa… (patro.cz)

Když máte výjimečné schopnosti, máte i výjimečné starosti. Tou aktuální je přežít hon na výjimečně nadané bytosti. A zatím se záhadná šedá nenápadně šíří… Sedmnáctiletá Jenovéfa se ocitla v divokém víru událostí, které změnily ji i celý svět. Lidé nadaní paranormálními schopnostmi čerpají své síly ze záhadné šedé a stávají se lovnou zvěří pro organizaci, která chce překonat blížící se konec civilizace. Československo stále existuje i v druhé polovině devadesátých let 20. století, umírajícím Sovětským svazem otřásá občanská válka, do práce se pouští bývalí, stárnoucí agenti StB, elitní zabijáci v důchodu přestávají okopávat své zahrádky a začíná akční jízda, která nemůže skončit ničím jiným než třeskutým finále, v němž půjde o životy i duše všech zúčastněných. A šedá stále prosakuje do našeho světa… (knihydobrovsky.cz)

Autor se ve své knize dělí se čtenáři o vlastní reflexe a prožitky. Některé texty se zrodily z náhodně zachycených myšlenek a v autorově mysli rozehrály sled spontánních úvah o naší civilizaci, přírodě a katolické církvi. Jiné ohromují autentickým zachycením pocitů a existenciální naléhavostí, s nimiž se zamýšlí především nad vlastní rolí v tomto světě. (knihydobrovsky.cz)

Pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií dnes zaniká jedna podstatná skutečnost: že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí plastičtější obraz než jen obvyklý faktografický výklad - zabývá se především každodenností legionářů v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak dozví, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Detailně se seznámí s jejich ubytováním, stravou, způsoby trávení volného času či složitými kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako řady jiných stresujících faktorů. Tato svědectví a někdy až fascinující příběhy jsou spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Na knihu navazuje druhý díl - Ostrovy v bouři, pokrývající léta 1918-1920. (knihydobrovsky.cz)

Text je primárně určen studentům medicíny a sleduje schéma obvyklé v přednáškách z lékařské etiky (definice problému, argumenty, legislativa). Text je ovšem psán tak, aby byl srozumitelný i pro širokou veřejnost a byl příspěvkem do celonárodní debaty. V první kapitole jsou definovány pojmy, se kterými se čtenář v knize setká. Dále se zde dozvíme, že samotné slovo „eutanázie“ je jedním z nejobtížněji definovatelných slov lékařské etiky. Následuje stručný historický exkurz, jehož smyslem je přinést fakta o vývoji v poválečné euroatlantické civilizaci a především o dění v Evropě, neboť jakákoli dobrá etika nezbytně začíná neutrálním a přesným popisem problematiky a znalostí lékařských a historických faktů. Následují kapitoly deskriptivní etiky. V ČR byly v nedávné době sepsány dva návrhy zákona o tzv. důstojné smrti, a to v roce 2008. Druhý z obou návrhů autor posuzoval, jako člen etické komise Ministerstva zdravotnictví, a byl tedy účasten etického posouzení celé věci. Téma eutanázie je v ČR stále široce diskutováno. (knihydobrovsky.cz)

Román o Vildovi Jakšovi, čs. mistru boxu ve střední váze, který prožil zářivý život celebrity ve třicátých letech minulého století nejen v Praze, ale hlavně v Paříži. Když ČSR v roce 1938 mobilizovala, odmítl zůstat ve Francii a nastoupil vojenskou službu. Po okupaci uprchl z protektorátu a po dobrodružné cestě sloužil v čs. jednotce ve Francii a vstoupil do 311. čs. bombardovací peruti ve Velké Británii. U třistajedenáctky létal jako palubní střelec, což se mu nakonec stalo osudným. Velmi volně se jeho životem nechal v roce 1986 inspirovat Jaroslav Soukup v Pěstech ve tmě s Markem Vašutem v hlavní roli. Příběh tančícího elegána, boxera a letce Vildy Jakše. (knihydobrovsky.cz)

Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím. Ve druhé části důsledky, kam až může odpovědnost člověka za jeho vlastní osud zajít. Bůh, který si natolik váží člověka, že neudělá nic proti jeho vůli, by? by tato vůle byla destruktivní nebo sebedestruktivní. Vyšší než zvířata, menší než andělé, mezi zemí a nebem je člověk. "I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. A když se to všechno s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?" (patro.cz)

Darwinismus se vydává za úplnou teorii biologického života, včetně lidského. Má podstatný vliv na sebepojetí dnešního člověka a jeho světonázor. Emeritní profesor Masarykovy univerzity, lékař a filozof Jiří Vácha ve své jedinečné knize shrnuje nejen současnou vědeckou kritiku darwinismu, ale celý problém rozšiřuje ještě o "vědomí", jako nejspecifičtější vlastnost živých bytostí. Kromě fyzické stránky organismů se vyvíjela i jejich stránka prožitková, která není v darwinismu jako taková dostatečně brána v úvahu. Moderní přírodní věda kráčející ve stopách Descartova mechanismu si přístup k řešení tohoto zásadního problému už a priori uzavřela a je nucena přepustit jistou část úkolu filosofii. I přes poměrně široký vědecký záběr je kniha až překvapivě čtivá, autor vysvětluje složité věci jasným a jednoduchým jazykem. (patro.cz)

Novou optikou nahlížená jedna z nejslavnějších bitev v Tichomoří za druhé světové války. Nejde o pouhý popis bojových operací, ale také o naznačení tendencí v každodenním životě válčících Američanů, o analýzu dopadu náročných bojových podmínek na psychiku vojáků. Guadalcanal, respektive americké vítězství na Guadalcanalu, znamenal spíše než vítězství strategické výhru psychologickou. Američané zjistili, že se mohou do té doby zdánlivě neporazitelným Japoncům úspěšně postavit, proto tuto komplexní bitvu, která probíhala na zemi, ve vzduchu i na moři, lze skutečně považovat za bod obratu v pacifické válce. (patro.cz)

Bál jsem se, moc jsem se bál této knížky. Když zavřu oči, vítr mi ještě zpívá na tvářích a vidím tance plejtváků v chladné a husté vodě oceánu. Bojím se, abych svůj příběh správně přetlumočil. Úkol je téměř nemožný, pokusit se předat pohled na křičící modrooké kormorány a na plápolavý karmín pomalu zapadajícího antarktického slunce do plochých papírových stránek s trochou černi. Antarktida je poslední země. Jet dál už na této planetě nejde. Poslední země, kde je ticho. Poslední země, kde ještě člověk nevystřelil na člověka. Poslední země, která ještě nepatří žádnému státu. Poslední země, kde se ani zvířata ani ptáci ještě nebojí člověka. Staří polárníci vypráví, že na jih od šedesáté rovnoběžky přestávají platit ekonomické a politické zákony. Poslední země, kde lidé ještě musí spolupracovat, aby přežili, bez rozdílu filosofických, politických nebo náboženských přesvědčení. (patro.cz)

Na samém počátku jara 1918 se ruská říše zmítala ve stále zběsilejší občanské válce, do jejíhož víru se záhy aktivně zapojili českoslovenští dobrovolci, kteří po několika konfliktech rozhodně vystoupili se zbraní v ruce proti bolševikům. Cílem legionářů bylo probojovat se z Ruska a zasáhnout do bojů na západní frontě, avšak velmi rychle své rozhodnutí přehodnotili, čímž započala cesta za ovládnutím transsibiřské magistrály, na jejímž počátku nebyla nouze o odvážné a smělé činy, mezi něž můžeme řadit "námořní" bitvu na jezeře Bajkal i zmocnění se dodnes legendami opředeného ruského zlatého pokladu, nicméně se jasně ukázalo, že naplnit onen "mohutný sen" tohoto ohromného a dnes již takřka zapomenutého dobrodružství - porazit bolševiky - není v jejich silách. (patro.cz)

To walk through life not just collecting photographs and souvenirs but insight and revelation. Ethics lecturer, naturalist and explorer describes the journey to God and spiritual dimensions of life through travel, nature, prayer, meeting with others and rituals both Christian and Non-Christian. (patro.cz)

Váchův román se obrací k příběhu československých legionářů ve Francii, kteří bojovali za českou svobodu, a každý z nich se hlavně toužil konce války dožít. A nezapomenout na svou osudovou ženu. Děsivá cesta mladého sochaře Petra Michalce světovou válkou, po kolena v krvi, po pás v bahně zákopové války ve Francii, s neustále se vracející neodbytnou vzpomínkou na jedno osudové setkání. Krysy, smrt a utrpení na milion způsobů. Bojové plyny, rvačky na nože v bahnitých zákopech. A ten jeden skutečný milostný vztah, kdy začátek je koncem a konec začátkem. Stojí za svobodu umírat? A zabíjet? (patro.cz)

Planeta Země v prostoru nevisí, ani se nevznáší, nýbrž prostě je, shora i zdola obklopena mrazivým kosmem s vakuem. V tomto černém vakuu pluje náš modrý koráb, osvětlený jako reflektory paprsky Slunce. Z jeho paluby visí girlandy orchidejí, nad kterými se vznášejí motýli a kolibříci a který překypuje životem. Náš příběh patří do říše pohádek, je čarokrásný, je to nejfantastičtější epická báseň, kterou by bylo možno vymyslet. Na této planetě nám bude dáno potkat Boha, věčně se skrývajícího. V jednom svém díle se však Bůh již nemůže skrýt – v bytostech, které jsou vrcholem hmotného stvoření. Jsou-li spojeni tajemstvím lásky stávají se jeden pro druhého svátostí, prostorem, který propojuje viditelné s neviditelným. Co uvidí skrze sebe snoubenci, mají-li čisté srdce? (patro.cz)

Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. (patro.cz)

Kniha vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně v letech 1998–2001 a je určena především středoškolským studentům. Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po vznik samostatně uvažujících bytostí tvoří bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti obdarované nesmrtelnou duší a zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku. Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály. Čím víc rozumíme vesmíru, tím více si uvědomujeme nesamozřejmost naší existence, nesamozřejmost objevení se života na Zemi – a především nesamozřejmost vzniku nás samých, bytostí obdařených inteligencí a schopností se tomu všemu divit. (patro.cz)

Když se japonské síly vylodily v lednu 1942 v blízkosti strategického přístavu Rabaul na ostrově Nová Británie, všem zúčastněným bylo jasné, že dalším cílem bude japonská izolace Austrálie, nebo dokonce invaze na tento kontinent. Hlavní bojiště se rozvinulo na Nové Guineji, kde se Japonci pokusili obsadit další strategický prostor u Port Moresby, a pokud by se japonské válečné mašinérii podařilo vyřadit Austrálii z války, pro Spojence by to znamenalo těžko řešitelnou katastrofu ohromného dosahu. Bojovalo se v extrémně náročných klimatických podmínkách, v džunglích, v horách, nelítostně, za použití nejmodernějších zbraní té doby, ale také muž proti muži, bodák proti bodáku… (patro.cz)

Po divokých válečných zážitcích se vojáci československých legií konečně začali během roku 1919 vracet do vlasti, a sice na palubách zaoceánských lodích cestou kolem celého světa. Kniha popisuje každodennost těchto plaveb, na základě deníků a pamětí vykresluje psychické rozpoložení vojáků, návštěvy exotických přístavů, neobvyklé kratochvíle včetně lovu žraloků a zmiňuje také jeden zajímavý transport na lodi Mount Vernon, jenž se do dějin zapsal jako transport bolševický a který do jisté míry pokřivil obraz návratu legionářů do mladého Československa. (patro.cz)

Když se československé vojsko na Rusi začalo na přelomu let 1918-1919 stahovat z protibolševických front, vojáci se domnívali, že brzy pojedou domů. Nebylo tomu tak. Čekaly je dlouhé úmorné měsíce "malé", ale o to krvavější války o životně důležitou transsibiřskou magistrálu. Kniha se zabývá nejen válečnými operacemi podél železnice, ale také úpadkem morálky ve vojsku včetně "československého povstání" v Irkutsku na jaře 1919, kdy téměř došlo k občanské válce mezi legionáři. Opomíjena není ani náročná každodennost v sibiřské tajze nebo první lodní transporty do vlasti. Pro většinu legionářů však rok 1919 nebyl v Rusku posledním, jelikož mnozí z nich odjeli do vlasti až o rok později. (patro.cz)

Odvaha je vlastnost, díky níž se pouštíme do věcí, které dávají našim životům smysl. Filip Valenta ale odvahu postrádá, a tak se jeho dosavadní životní cesta plná přešlapování na místě jakoby stáčí do kruhu. V jeho životě zdánlivě nic nechybí, má krásný dům, ženu, děti a slibně rozjetou kariéru. Stále častěji ale přemýšlí o tom, jaký by měl život, kdyby se v mládí rozhodl být třeba motorkářem, aktivistou Greenpeace nebo prostě jenom bohémsky žít – bez starostí o hypotéku, o práci, o účty. Shodou okolností se mu naskytne příležitost udělat za svým životem tlustou čáru a začít nanovo. Společnost Maxvision tvrdí, že stačí jen mít tu správnou jiskru v oku – zlatou šupinku, která člověka zbaví všech vzpomínek na starý život, aby mohl začít jinde - bez závazků, výčitek svědomí a pokřivených vztahů.… Jaké by to bylo, začít znovu s čistým štítem? Je vůbec možné takové řešení na vnější úrovni, nebo je člověk předurčen si životem projít a vyrovnat se s ním uvnitř svého vlastního nitra? (patro.cz)

Když se japonské síly vylodily v lednu 1942 v blízkosti strategického přístavu Rabaul na ostrově Nová Británie, všem zúčastněným bylo jasné, že dalším cílem bude japonská izolace Austrálie, nebo dokonce invaze na tento kontinent. Hlavní bojiště se rozvinulo na Nové Guineji, kde se Japonci pokusili obsadit další strategický prostor u Port Moresby, a pokud by se japonské válečné mašinérii podařilo vyřadit Austrálii z války, pro Spojence by to znamenalo těžko řešitelnou katastrofu ohromného dosahu. Bojovalo se v extrémně náročných klimatických podmínkách, v džunglích, v horách, nelítostně, za použití nejmodernějších zbraní té doby, ale také muž proti muži, bodák proti bodáku… (knihydobrovsky.cz)

Odvaha je vlastnost, díky níž se pouštíme do věcí, které dávají našim životům smysl. Filip Valenta ale odvahu postrádá, a tak se jeho dosavadní životní cesta plná přešlapování na místě jakoby stáčí do kruhu. V jeho životě zdánlivě nic nechybí, má krásný dům, ženu, děti a slibně rozjetou kariéru. Stále častěji ale přemýšlí o tom, jaký by měl život, kdyby se v mládí rozhodl být třeba motorkářem, aktivistou Greenpeace nebo prostě jenom bohémsky žít – bez starostí o hypotéku, o práci, o účty.Shodou okolností se mu naskytne příležitost udělat za svým životem tlustou čáru a začít nanovo. Společnost Maxvision tvrdí, že stačí jen mít tu správnou jiskru v oku – zlatou šupinku, která člověka zbaví všech vzpomínek na starý život, aby mohl začít jinde - bez závazků, výčitek svědomí a pokřivených vztahů.…Jaké by to bylo, začít znovu s čistým štítem? Je vůbec možné takové řešení na vnější úrovni, nebo je člověk předurčen si životem projít a vyrovnat se s ním uvnitř svého vlastního nitra? (knihydobrovsky.cz)

Vítejte ve světech, kde je něco jinak. Kde je něco hodně, brutálně jinak. Vítejte ve světech, které jsou noční můrou…První světová válka probíhala docela jinak, než nám dodnes tvrdí. Státní bezpečnost využívala služeb démonů i kouzelníků a určitě ne k něčemu dobrému. Nebylo jednoduché být dítětem v těžko pochopitelném našedlém světě… Každý z příběhů s sebou nese novou realitu, která je sice odlišná od té naší, ale zase ne tolik, jak bychom chtěli. Dalibor Vácha si vždy přál psát horory, fantasy a science fiction, ale na poměrně dlouho si odskočil k válečným románům. Teď se vrátil tam, kde vyrostl, do podivných světů, které jemu ani vám nedají dlouho spát. Sláva c. a k. mocnářství a všem jeho nečistým magickým silám! (knihydobrovsky.cz)

Dříve si lidé psali deníky, aby pomohli paměti a zachytili pomíjivé okamžiky. Rembrandt si občas kreslil rychlé skicy, pérovky, zachycení momentu pár čarami. Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Caspar David Friedrich u svých obrazů maloval postavy otočené zády k divákovi, aby ho vtáhl do děje. Dělám si velkou naději, že ty okamžiky, které jsou čímsi výjimečné, čtenář v té či oné podobě zažil taky, a že snad v něm mohou něco rozeznít, jako rozezněly ve mně. (knihydobrovsky.cz)

...a tak zkouším z paluby zamávat či poslat znamení, že zde jsem. Volám ze svého plavidla po někom, kdo by rozuměl, nakláním se přes palubu a odhazuji do moře lahve se zprávami, ale zdá se, že celý nekonečný svět je pustým oceánem, že zde není nikdo, ke komu by zprávy mohly doputovat. Ostatní lodi planet a flotily galaxií nejsou než bludnými Holanďany, vory bez života, nahodile plovoucí vesmírem. Já, jediný žijící ve skoro nekonečně a výstředně velkém vesmíru, jsem jediný námořník na palubě Země v tichém a černém moři nebeských hlubin. (knihydobrovsky.cz)

Po divokých válečných zážitcích se vojáci československých legií konečně začali během roku 1919 vracet do vlasti, a sice na palubách zaoceánských lodích cestou kolem celého světa. Kniha popisuje každodennost těchto plaveb, na základě deníků a pamětí vykresluje psychické rozpoložení vojáků, návštěvy exotických přístavů, neobvyklé kratochvíle včetně lovu žraloků a zmiňuje také jeden zajímavý transport na lodi Mount Vernon, jenž se do dějin zapsal jako transport bolševický a který do jisté míry pokřivil obraz návratu legionářů do mladého Československa. (knihydobrovsky.cz)

Novou optikou nahlížená jedna z nejslavnějších bitev v Tichomoří za druhé světové války. Nejde o pouhý popis bojových operací, ale také o naznačení tendencí v každodenním životě válčících Američanů, o analýzu dopadu náročných bojových podmínek na psychiku vojáků. Guadalcanal, respektive americké vítězství na Guadalcanalu, znamenal spíše než vítězství strategické výhru psychologickou. Američané zjistili, že se mohou do té doby zdánlivě neporazitelným Japoncům úspěšně postavit, proto tuto komplexní bitvu, která probíhala na zemi, ve vzduchu i na moři, lze skutečně považovat za bod obratu v pacifické válce. (knihydobrovsky.cz)

Když se československé vojsko na Rusi začalo na přelomu let 1918–1919 stahovat z protibolševických front, vojáci se domnívali, že brzy pojedou domů. Nebylo tomu tak. Čekaly je dlouhé úmorné měsíce „malé“, ale o to krvavější války o životně důležitou transsibiřskou magistrálu. Kniha se zabývá nejen válečnými operacemi podél železnice, ale také úpadkem morálky ve vojsku včetně „československého povstání“ v Irkutsku na jaře 1919, kdy téměř došlo k občanské válce mezi legionáři. Opomíjena není ani náročná každodennost v sibiřské tajze nebo první lodní transporty do vlasti. Pro většinu legionářů však rok 1919 nebyl v Rusku posledním, jelikož mnozí z nich odjeli do vlasti až o rok později. (knihydobrovsky.cz)

Darwinismus se vydává za úplnou teorii biologického života, včetně lidského. Má podstatný vliv na sebepojetí dnešního člověka a jeho světonázor. Emeritní profesor Masarykovy univerzity, lékař a filozof Jiří Vácha ve své jedinečné knize shrnuje nejen současnou vědeckou kritiku darwinismu, ale celý problém rozšiřuje ještě o "vědomí", jako nejspecifičtější vlastnost živých bytostí. Kromě fyzické stránky organismů se vyvíjela i jejich stránka prožitková, která není v darwinismu jako taková dostatečně brána v úvahu. Moderní přírodní věda kráčející ve stopách Descartova mechanismu si přístup k řešení tohoto zásadního problému už a priori uzavřela a je nucena přepustit jistou část úkolu filosofii. I přes poměrně široký vědecký záběr je kniha až překvapivě čtivá, autor vysvětluje složité věci jasným a jednoduchým jazykem. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Hrdinou můžeš být, i když se soupeř osobně nedostaví. Spoléhej na české ručičky! Zázračný boxer Vilda Jakš, ranař z vesničky u Brna, se navzdory nevalnému školnímu prospěchu vypracoval v celebritu, s níž se v mladém Československu mohl měřit jen málokterý sportsmen. I zásluhou zvláštních úlev během vojenské služby na letišti v Kbelích se stal roku 1931 poprvé mistrem republiky v rohování. Reportážní román kronikáře křivolakých cest našeho odboje Dalibora Váchy ho však zastihuje až zjara roku 1935, kdy v Paříži pilně trénuje na vrcholný světový mač. Buď smete kvalifikanty, které mu mezi provazy nastavěli šíbři z branže, buď ve finále udolá mlátičku Thila a vystoupí na Olymp, nebo ho bude muset dobývat odjinud. Pořád přece díky známostem zvládá prodávat české sklo a hýčkat milenky, jež kolem něj krouží jako vosy. Avšak nadejde Mnichov a protektorát – a v něm se furiantský vlastenec rozhodně dusit nehodlá. Žít i v exilu umí a šíří kolem sebe nakažlivý elán, nicméně v řadách formující se 311. bombardovací perutě RAF se žádá víc. Vzlétnout do ringu s chladnou hlavou! A přestože je knírkatý protivník z Berlína v téhle vzdušné bitvě zjevný, neráčil se k ní dostavit osobně, takže Vilda musí boxovat i sám se sebou, aby hrdinský přerod zvládl… „Portrét tančícího elegána Vildy Jakše“ se nemalou měrou věnuje jeho působení v řadách RAF. A boxerovy předválečné osudy, velmi volně zpracované ve filmu Pěsti ve tmě (1986) s Markem Vašutem, nyní autor zbavuje dobové ideologické příměsi. „Hodně dobrá kniha o jednom z největších československých sportovců a hrdinů, o meziválečném Československu i o Evropě v téže době. A také o dnešku.“ – Evropské peřeje. „Chtěl jsem ukázat, že to byl normální mládenec, který měl svoje problémy i negativní stránky. Úplně nejvíc mě zaujalo to, že když prohrával nebo prohrál, tak se zvedl a šel dál.“ – autor o hrdinovi. „Jenže co ten Čech? Vylétl v pařížských rinzích jako raketa, má na své straně tisk, je oblíbený diváky; stačí se podívat, jak teď křičí při každém jeho zdařilém úderu nebo úhybu. Vynikajícím způsobem bije protivníka, i když ustupuje. To je věc, která není vůbec obvyklá…“ – ukázka z textu. „Box je více o hlavě než o pěstech. Ten, kdo vstupuje do ringu se strachem a nehezkými představami o budoucnosti, prohraje. Má to vyzkoušené jak z prostoru mezi provazy, tak z velouše. Strach je jeho největší nepřítel. Nesmíš se bát. (…) Kdyby se znovu narodil, zase by chtěl být boxerem. Co může být krásnější než tenhle souboj síly a chytrosti jeden na jednoho. Mit proti sobě Hitlera, ukončil bych válku, povyrážel bych mu všechny zuby. Kdyby se daly problémy lidstva řešit boxem, lidi by si dali jeden na jednoho do držky, a bylo by. Žádný pumy, miny, křižníky a tanky… Pousmál se vlastní naivitě.“ – ukázka z textu. (knihydobrovsky.cz)

Výtěžek z prodeje této knihy věnujeme zastupitelskému úřadu Ukrajiny v ČR k nákupu obranného vojenského materiálu. Z krátké diskuse na Twitteru vznikl nápad složit povídkovou sbírku, jejímž společným jmenovatelem by mohl být strach či smrt a současně hrdinství i naděje. Skupina českých spisovatelek a spisovatelů (Julie Nováková, Jiří Padevět, Dalibor Vácha, Michal Kubal, Pavel Bartáček, Pavel Koudelka, Václav Syruček, Milada Střítezská, Martin Šinkovský, Bohdan Dlouhý, Zbyněk Moravec, Aleš Dvořák, Markéta Kadlecová, Irena Moravcová, Petr Sýkora, Mauser de Vader) se rozhodla tímto způsobem podpořit bojující Ukrajinu, na kterou odkazuje také název celé knihy. Úvodního textu sbírky se zhostil novinář Michal Kubal, osoba skrze své zkušenosti více než povolaná, a následující povídky čtenáře zavedou do různých končin i časů. NEVZDÁME SE! Čtu-li slovo povídka, mozek automaticky dodá: Povídky malostranské. Strana je v ukrajinštině i v ruštině jedním ze slov, kterým lze označit stát. Ukrajina byla 24. února 2022 (již podruhé) napadena Ruskem. Nejrozlehlejší "strana" Evropy (i světa) napadla svého výrazně menšího, ale přesto obrovského souseda. Zdánlivě z ničeho nic jsme v Evropě opět svědky utrpení, které přeci mělo zůstal jen součástí (stále blednoucích) vzpomínek na události první poloviny 20. století. Místo toho jsme uprostřed války, mučení, zabíjení a znásilňování. Výbor povídek, který se Vám dostává do rukou, je jednou z prvních reflexí toho, co se koncem února stalo sice nechtěnou, ale o to naléhavější součástí našich životů. Skutečnost, že se nečte pěkně, není způsobena nedostatkem talentu autorů, ale povahou tématu. Výzvy, před nimiž stojíme, rovněž nebudou pěkné a každý, kdo si tuhle knížku přečte, jim bude připraven čelit o něco lépe, protože ho všechno to násilí a utrpení, s nímž se autoři popasovali, "otuží". Do dalších let toho bude třeba a čím dříve začnete, tím lépe. - Michael Romancov, politický geograf Sbírka povídek pro bojující Ukrajinu. "Začala válka na Ukrajině. Tento den změní nejen dějiny Ukrajiny a Ruska, nejenom Evropy, ale celého světa." - Michal Kubal (knihydobrovsky.cz)

Vácha Masů je českým čtenářům znám jako autor dvou románů, které byly přeloženy z angličtiny pod tituly Filosofie koček, bajka naší doby a Láska a Fantazie na kukaččích ostrovech. Současná sbírka poezie Verše kritické byla napsána v létech 2013 a 2014. Vyšly původně v USA v roce 2015 a v témže roce také v Praze. (knihydobrovsky.cz)

Darwinismus se vydává za úplnou teorii biologického života, včetně lidského. Má podstatný vliv na sebepojetí dnešního člověka a jeho světonázor. Emeritní profesor Masarykovy univerzity, lékař a filozof Jiří Vácha ve své jedinečné knize shrnuje nejen současnou vědeckou kritiku darwinismu, ale celý problém rozšiřuje ještě o "vědomí", jako nejspecifičtější vlastnost živých bytostí. Kromě fyzické stránky organismů se vyvíjela i jejich stránka prožitková, která není v darwinismu jako taková dostatečně brána v úvahu. Moderní přírodní věda kráčející ve stopách Descartova mechanismu si přístup k řešení tohoto zásadního problému už a priori uzavřela a je nucena přepustit jistou část úkolu filosofii. I přes poměrně široký vědecký záběr je kniha až překvapivě čtivá, autor vysvětluje složité věci jasným a jednoduchým jazykem. Ve druhém vydání autor zcela přepracoval kapitoly Funkce vědomí a Past skepticismu. Změn a novějších doplňků doznal i text ostatních kapitol. Byl zkrácen a zhutněn. Autor připojil nově 14. kapitolu obsahující pět apendixů, dosud přístupných jen online. Díky tomu může nyní kniha sloužit jako všestranné uvedení do zásadních problémů evoluční biologie. Přináší komplexní zhodnocení dnešního darwinismu ("syntetické teorie evoluce") ze strukturalistické a filosoficky fenomenologické pozice. Zdůrazňuje schopnost organismů prožívat, jejich vědomí v širokém smyslu. Vědomí nelze zařadit mezi procesy přístupné biologickým metodám, a proto není možné prokázat, že vědomí je adaptací na podmínky prostředí: darwinisticky utvářený svět by mohl existovat i bez slasti a strasti, základních souřadnic života. Darwinismus není ve své oblasti nepravdivý, ale jeho obzor má meze: přírodní výběr není suverénním vysvětlením tajemství života. (knihydobrovsky.cz)

Váchův román se obrací k příběhu československých legionářů ve Francii, kteří bojovali za českou svobodu, a každý z nich se hlavně toužil konce války dožít. A nezapomenout na svou osudovou ženu. Děsivá cesta mladého sochaře Petra Michalce světovou válkou, po kolena v krvi, po pás v bahně zákopové války ve Francii, s neustále se vracející neodbytnou vzpomínkou na jedno osudové setkání. Krysy, smrt a utrpení na milion způsobů. Bojové plyny, rvačky na nože v bahnitých zákopech. A ten jeden skutečný milostný vztah, kdy začátek je koncem a konec začátkem. Stojí za svobodu umírat? A zabíjet? Krvavé boje československých legionářů za první světové války ve Francii. Příběh československých legionářů, kteří krváceli nejen v Rusku, ale i ve Francii. Příběhy bezejmenných hrdinů, kteří nesmějí být zapomenuti. I v posledních dnech války se umíralo… (knihydobrovsky.cz)

Kniha je pokusem o komplexní zhodnocení dnešního darwinismu („Syntetické teorie evoluce“). Ve škole nás učili, že přírodní výběr je základní, fakticky jedinou tvůrčí silou evoluce od bakterií po člověka. Kniha ukazuje, že to byla a stále ještě je světonázorová manipulace, která se tváří jako nezvratný vědecký výsledek. Důležitou úlohu přírodního výběru v evoluci dnes nikdo rozumný nepopírá. Je však potřeba důrazně upozornit na poslední vývoj v evoluční biologii, který vyzvedává strukturní principy výstavby organismů, které jsou organismům vnitřní a fungují nezávisle na podmínkách prostředí. Podstatné doplnění Syntetické teorie také představuje moderní vědní obor „evoluce individuálního rozvoje“. Pozadu nezůstává ani modelování sebe-organizačních pochodů na počítačích. V knize jsou tyto novinky detailně popsány, její originální přínos však spočívá v tom, že přivádí na evoluční scénu schopnost organismů prožívat, jejich vědomí v širokém smyslu. Vědomí patří do jiné kategorie než procesy přístupné biologickým metodám, a proto není možné prokázat, že vědomí je adaptací na podmínky prostředí: darwinisticky utvářený svět by mohl existovat i bez slasti a strasti, základních souřadnic života. Darwinismus není ve své oblasti nepravdivý, ale jeho obzor má meze: přírodní výběr není suverénním vysvětlením tajemství života. (knihydobrovsky.cz)

M+B+M. Josef Mašín, Josef Balabán, Václav Morávek. Tři králové z doby nacistické okupace. Nezpochybnitelní hrdinové, kteří neváhali riskovat a položit životy za osvobození Československa. A přesto to byli i normální lidé toužící po obyčejných věcech jako láska, rodina nebo klidný večer beze strachu, kdo zaklepe na dveře konspiračního bytu… Román Dalibora Váchy M+B+M vypráví o odbojové činnosti těchto tří velikých postav československé historie od roku 1939 až do jejich úplného konce. Barvitě popisuje všechny jejich dobrodružné a nebezpečné eskapády i postupně narůstající únavu ze života po konspiračních bytech, každodenně na hraně života a smrti, kdy nepřítel může stát za každým rohem a zrádcem bývá i blízký přítel. Vše pak dokresluje ponurá, klaustrofobní atmosféra okupované Prahy plná gestapáků a špiclů, vylidněné ulice a strach ležící na tomto krásném městě jako tlustá deka. Svět, kde jste nevěděli dne ani noci, kdy vás gestapo zatkne a postaví ke zdi… (patro.cz)

"Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu. Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě. Takto se ale s Bohem nikdy nesetkám - jako nezainteresovaný turista, který si během své životní vycházky po Zemi sem tam zmáčkne spoušť a vytvoří fotografii. Jsem vášnivá bytost, toužící a hladovějící po Bohu, toužící nalézt smysl věcí, jsem uvnitř světa, nikoli mimo něj." (patro.cz)

Ano, velmi si vážím všech katolických aktivit, moc si vážím spolč, moc si vážím katolických serverů cé zet, moc si vážím děkanátek, diecézek i celostátních setkání mládeže a všech, kteří je obětavě organizují, a především, a moc, si vážím vás, dívek a chlapců, jinak bych to nepsal. Když jdete k přijímání, ano, vidím krásné mladé lidi. Vidím ve vás obrovský potenciál. Jak moc bych si přál, aby vaše charismata zasvítila! Vážím si i duchovních vůdců, psychologů, aktivistických řeholníků, učitelů a obecně všech moudrých dospělých i jejich moudrých a dobře myšlených rad.“ (patro.cz)

eBook:,Text je primárně určen studentům medicíny a sleduje schéma obvyklé v přednáškách z lékařské etiky (definice problému, argumenty, legislativa). Text je ovšem psán tak, aby byl srozumitelný i pro širokou veřejnost a byl příspěvkem do celonárodní debaty. V první kapitole jsou definovány pojmy, se kterými se čtenář v knize setká. Dále se zde dozvíme, že samotné slovo „eutanázie“ je jedním z nejobtížněji definovatelných slov lékařské etiky. Následuje stručný historický exkurz, jehož smyslem je přinést fakta o vývoji v poválečné euroatlantické civilizaci a především o dění v Evropě, neboť jakákoli dobrá etika nezbytně začíná neutrálním a přesným popisem problematiky a znalostí lékařských a historických faktů. Následují kapitoly deskriptivní etiky. V ČR byly v nedávné době sepsány dva návrhy zákona o tzv. důstojné smrti, a to v roce 2008. Druhý z obou návrhů autor posuzoval, jako člen etické komise Ministerstva zdravotnictví, a byl tedy účasten etického posouzení celé věci. Téma eutanázie je v ČR stále široce diskutováno. (knihydobrovsky.cz)

To walk through life not just collecting photographs and souvenirs but insight and revelation. Ethics lecturer, naturalist and explorer describes the journey to God and spiritual dimensions of life through travel, nature, prayer, meeting with others and rituals both Christian and Non-Christian. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Sedmnáctiletá Jenovéfa se ocitá v divokém víru událostí, které změní ji i celý svět. Lidé nadaní paranormálními schopnostmi čerpají své síly ze záhadné šedé a stávají se lovnou zvěří pro organizaci, která chce překonat blížící se konec civilizace. Československo stále existuje i v druhé polovině devadesátých let 20. století, umírajícím Sovětským svazem otřásá občanská válka, do práce se pouští bývalí, stárnoucí agenti StB, elitní zabijáci v důchodu přestávají okopávat své zahrádky a začíná akční jízda, která nemůže skončit ničím jiným než třeskutým finále, v němž půjde o životy i duše všech zúčastněných. A šedá stále prosakuje do našeho světa… (knihydobrovsky.cz)

Kniha vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně v letech 1998-2001 a je určena především středoškolským studentům.Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po vznik samostatně uvažujících bytostí tvoří bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti obdarované nesmrtelnou duší a zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku. Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály. Čím víc rozumíme vesmíru, tím více si uvědomujeme nesamozřejmost naší existence, nesamozřejmost objevení se života na Zemi - a především nesamozřejmost vzniku nás samých, bytostí obdařených inteligencí a schopností se tomu všemu divit. (knihydobrovsky.cz)

Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím. Ve druhé části důsledky, kam až může odpovědnost člověka za jeho vlastní osud zajít. Bůh, který si natolik váží člověka, že neudělá nic proti jeho vůli, byť by tato vůle byla destruktivní nebo sebedestruktivní. Vyšší než zvířata, menší než andělé, mezi zemí a nebem je člověk. "I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. A když se to všechno s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?" (knihydobrovsky.cz)

Na samém počátku jara 1918 se ruská říše zmítala ve stále zběsilejší občanské válce, do jejíhož víru se záhy aktivně zapojili českoslovenští dobrovolci, kteří po několika konfliktech rozhodně vystoupili se zbraní v ruce proti bolševikům. Cílem legionářů bylo probojovat se z Ruska a zasáhnout do bojů na západní frontě, avšak velmi rychle své rozhodnutí přehodnotili, čímž započala cesta za ovládnutím transsibiřské magistrály, na jejímž počátku nebyla nouze o odvážné a smělé činy, mezi něž můžeme řadit „námořní“ bitvu na jezeře Bajkal i zmocnění se dodnes legendami opředeného ruského zlatého pokladu, nicméně se jasně ukázalo, že naplnit onen „mohutný sen“ tohoto ohromného a dnes již takřka zapomenutého dobrodružství – porazit bolševiky – není v jejich silách. (knihydobrovsky.cz)

Planeta Země v prostoru nevisí, ani se nevznáší, nýbrž prostě je, shora i zdola obklopena mrazivým kosmem s vakuem. V tomto černém vakuu pluje náš modrý koráb, osvětlený jako reflektory paprsky Slunce. Z jeho paluby visí girlandy orchidejí, nad kterými se vznášejí motýli a kolibříci a který překypuje životem. Náš příběh patří do říše pohádek, je čarokrásný, je to nejfantastičtější epická báseň, kterou by bylo možno vymyslet. Na této planetě nám bude dáno potkat Boha, věčně se skrývajícího. V jednom svém díle se však Bůh již nemůže skrýt - v bytostech, které jsou vrcholem hmotného stvoření. Jsou-li spojeni tajemstvím lásky stávají se jeden pro druhého svátostí, prostorem, který propojuje viditelné s neviditelným. Co uvidí skrze sebe snoubenci, mají-li čisté srdce? (knihydobrovsky.cz)

Antarktida je poslední země. Jet dál už na této planetě nejde. Poslední země, kde je ticho. Poslední země, kde ještě člověk nevystřelil na člověka. Poslední země, která ještě nepatří žádnému státu. Poslední země, kde se ani zvířata ani ptáci ještě nebojí člověka. Staří polárníci vyprávějí, že na jih od šedesáté rovnoběžky přestávají platit ekonomické a politické zákony. Poslední země, ke lidé ještě musí spolupracovat, aby přežili, bez rozdílu filosofických, politických nebo náboženských přesvědčení. (knihydobrovsky.cz)