Nevyžádané rady mládeži - vácha marek

Ano, velmi si vážím všech katolických aktivit, moc si vážím spolč, moc si vážím katolických serverů cé zet, moc si vážím děkanátek, diecézek i celostátních setkání mládeže a všech, kteří je obětavě organizují, a především, a moc, si vážím vás, dívek a chlapců, jinak bych to nepsal. Když jdete k přijímání, ano, vidím krásné mladé lidi. Vidím ve vás obrovský potenciál. Jak moc bych si přál, aby vaše charismata zasvítila! Vážím si i duchovních vůdců, psychologů, aktivistických řeholníků, učitelů a obecně všech moudrých dospělých i jejich moudrých a dobře myšlených rad.“ (patro.cz)

Z úvodu: "Milí mladí lidé. Moc se omlouvám. Tahle knížka je tak trochu kulometná palba. Nebo spíš kobercový nálet. Moc se omlouvám všem nevinným. Ano, velmi si vážím všech katolických aktivit, moc si vážím spolč, moc si vážím katolických serverů cé zet, moc si vážím děkanátek, diecézek i celostátních setkání mládeže a všech, kteří je obětavě organizují, a především, a moc, si vážím vás, dívek a chlapců, jinak bych to nepsal. Když jdete k přijímání, ano, vidím krásné mladé lidi. Vidím ve vás obrovský potenciál. Jak moc bych si přál, aby vaše charismata zasvítila! Vážím si i duchovních vůdců, psychologů, aktivistických řeholníků, učitelů a obecně všech moudrých dospělých i jejich moudrých a dobře myšlených rad." (knihydobrovsky.cz)

Kniha - autor Marek Vácha, 106 stran, česky, brožovaná bez přebalu lesklá Ano, velmi si vážím všech katolických aktivit, moc si vážím spolč, moc si vážím katolických serverů cé zet, moc si vážím děkanátek, diecézek i celostátních setkání mládeže a všech, kteří je obětavě organizují, a především, a moc, si vážím vás, dívek a chlapců, jinak bych to nepsal. Když jdete k přijímání, ano, vidím krásné mladé lidi. Vidím ve vás obrovský potenciál. Jak moc bych si přál, aby vaše charismata zasvítila! Vážím si i duchovních vůdců, psychologů, aktivistických řeholníků, učitelů a obecně všech moudrých dospělých i jejich moudrých a dobře myšlených rad.“ (alza.cz)

Text je primárně určen studentům medicíny a sleduje schéma obvyklé v přednáškách z lékařské etiky (definice problému, argumenty, legislativa). Text je ovšem psán tak, aby byl srozumitelný i pro širokou veřejnost a byl příspěvkem do celonárodní debaty. V první kapitole jsou definovány pojmy, se kterými se čtenář v knize setká. Dále se zde dozvíme, že samotné slovo „eutanázie“ je jedním z nejobtížněji definovatelných slov lékařské etiky. Následuje stručný historický exkurz, jehož smyslem je přinést fakta o vývoji v poválečné euroatlantické civilizaci a především o dění v Evropě, neboť jakákoli dobrá etika nezbytně začíná neutrálním a přesným popisem problematiky a znalostí lékařských a historických faktů. Následují kapitoly deskriptivní etiky. V ČR byly v nedávné době sepsány dva návrhy zákona o tzv. důstojné smrti, a to v roce 2008. Druhý z obou návrhů autor posuzoval, jako člen etické komise Ministerstva zdravotnictví, a byl tedy účasten etického posouzení celé věci. Téma eutanázie je v ČR stále široce diskutováno. (patro.cz)

Autor se ve své knize dělí se čtenáři o vlastní reflexe a prožitky. Některé texty se zrodily z náhodně zachycených myšlenek a v autorově mysli rozehrály sled spontánních úvah o naší civilizaci, přírodě a katolické církvi. Jiné texty ohromují autentickým zachycením pocitů a existenciální naléhavosti, s nimiž se zamýšlí především nad vlastní rolí v tomto světě. (patro.cz)

Planeta Země v prostoru nevisí, ani se nevznáší, nýbrž prostě je, shora i zdola obklopena mrazivým kosmem s vakuem. V tomto černém vakuu pluje náš modrý koráb, osvětlený jako reflektory paprsky Slunce. Z jeho paluby visí girlandy orchidejí, nad kterými se vznášejí motýli a kolibříci a který překypuje životem. Náš příběh patří do říše pohádek, je čarokrásný, je to nejfantastičtější epická báseň, kterou by bylo možno vymyslet. Na této planetě nám bude dáno potkat Boha, věčně se skrývajícího. V jednom svém díle se však Bůh již nemůže skrýt – v bytostech, které jsou vrcholem hmotného stvoření. Jsou-li spojeni tajemstvím lásky stávají se jeden pro druhého svátostí, prostorem, který propojuje viditelné s neviditelným. Co uvidí skrze sebe snoubenci, mají-li čisté srdce? (patro.cz)

Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. (patro.cz)

Kniha vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně v letech 1998–2001 a je určena především středoškolským studentům. Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po vznik samostatně uvažujících bytostí tvoří bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti obdarované nesmrtelnou duší a zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku. Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály. Čím víc rozumíme vesmíru, tím více si uvědomujeme nesamozřejmost naší existence, nesamozřejmost objevení se života na Zemi – a především nesamozřejmost vzniku nás samých, bytostí obdařených inteligencí a schopností se tomu všemu divit. (patro.cz)

Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím. Ve druhé části důsledky, kam až může odpovědnost člověka za jeho vlastní osud zajít. Bůh, který si natolik váží člověka, že neudělá nic proti jeho vůli, by? by tato vůle byla destruktivní nebo sebedestruktivní. Vyšší než zvířata, menší než andělé, mezi zemí a nebem je člověk. "I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. A když se to všechno s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?" (patro.cz)

Bál jsem se, moc jsem se bál této knížky. Když zavřu oči, vítr mi ještě zpívá na tvářích a vidím tance plejtváků v chladné a husté vodě oceánu. Bojím se, abych svůj příběh správně přetlumočil. Úkol je téměř nemožný, pokusit se předat pohled na křičící modrooké kormorány a na plápolavý karmín pomalu zapadajícího antarktického slunce do plochých papírových stránek s trochou černi. Antarktida je poslední země. Jet dál už na této planetě nejde. Poslední země, kde je ticho. Poslední země, kde ještě člověk nevystřelil na člověka. Poslední země, která ještě nepatří žádnému státu. Poslední země, kde se ani zvířata ani ptáci ještě nebojí člověka. Staří polárníci vypráví, že na jih od šedesáté rovnoběžky přestávají platit ekonomické a politické zákony. Poslední země, kde lidé ještě musí spolupracovat, aby přežili, bez rozdílu filosofických, politických nebo náboženských přesvědčení. (patro.cz)

To walk through life not just collecting photographs and souvenirs but insight and revelation. Ethics lecturer, naturalist and explorer describes the journey to God and spiritual dimensions of life through travel, nature, prayer, meeting with others and rituals both Christian and Non-Christian. (patro.cz)

"Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu. Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě. Takto se ale s Bohem nikdy nesetkám - jako nezainteresovaný turista, který si během své životní vycházky po Zemi sem tam zmáčkne spoušť a vytvoří fotografii. Jsem vášnivá bytost, toužící a hladovějící po Bohu, toužící nalézt smysl věcí, jsem uvnitř světa, nikoli mimo něj." (patro.cz)

Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života. Kniha je strhujícím uvedením do kontemplativní modlitby, do mystiky v tom nejkrásnějším slova smyslu a myšlenkově vychází z Terezie z Avily, Jana od Kříže, Josefa Ratzingera a mnoha dalších. Přes závažnost obsahu je kniha napsána nečekaně uvolněně a lehce, s vtipem, občasnou břitkou ironií i zemitým slovníkem. Otázkami a nadhozenými tématy knihu provází Marek Vácha. Vážení čtenáři, na konci knihy (str. 128 a 129) se autor dopouští svého vtipu a příběh zůstává nedokončený. Všimněte si, prosím, že čísla stran jsou natištěna. Nejedná se proto o chybný výtisk. (patro.cz)

I když je každá z povídek z jiného prostředí, jsou spojeny myšlenkami, které jsou pro autora charakteristické. Je to obdiv k Hospodinovu dílu a starost o ně. Je to pokora s jakou má člověk v tomto díle pokračovat. Je to čistý otevřený postoj a láska k lidem. To vše okořeněno troškou humoru. (patro.cz)

„My, křesťané, jsme sužováni tisícem a jedním problémem bezprostředního i vzdálenějšího okolí. Trápí nás Ukrajina, válka v Iráku, Sýrie, vlny uprchlíků, modlíme se za mír v Nigérii, pomáháme v léčebnách alkoholiků, pomáháme mentálně nemocným, organizujeme kampaně za ochranu nenarozeného života, staráme se o budoucí matky, které okolí nutí k potratům, bojujeme proti eutanázii a podobně. Zdálo by se, že toho v agendě máme dost, a že to stačí. Evropa nikdy v novodobých dějinách nebyla tak rozvibrovaná, rozkolísaná jako je dnes, kdy se zřejmě poprvé v dějinách nesnažíme vybudovat něco nového, ale stůj co stůj alespoň udržet to staré. Encyklika Laudato si´ nepřináší ke všem těmto problémům a starostem ještě další starost navíc, encyklika to vše integruje, dává našemu snažení rámec a soustřeďuje nás na to, co je opravdu důležité. Když chránit život, tak veškerý.“ (patro.cz)

Svůj první knižní rozhovor poskytl Marek Vácha svému příteli, bývalému studentu a vedoucímu táborů pro mládež Jožinu Valentovi. Vácha v něm vydává svědectví o své cestě k Bohu a ke kněžství, o radostech i bolestech kněžského života, hovoří o svých zkušenostech učitele a cestovatele, o tématech duchovních i společenských, a to vše v atmosféře rozhovoru dvou přátel, která se při jednotlivých setkáních příliš nelišila od momentu, kdy vzešel nápad knihu rozhovorů vydat – když spolu oba autoři v jedné únorové noci 2018 seděli u ohně kdesi v argentinských horách. (patro.cz)

Autor se ve své knize dělí se čtenáři o vlastní reflexe a prožitky. Některé texty se zrodily z náhodně zachycených myšlenek a v autorově mysli rozehrály sled spontánních úvah o naší civilizaci, přírodě a katolické církvi. Jiné ohromují autentickým zachycením pocitů a existenciální naléhavostí, s nimiž se zamýšlí především nad vlastní rolí v tomto světě. (knihydobrovsky.cz)

Text je primárně určen studentům medicíny a sleduje schéma obvyklé v přednáškách z lékařské etiky (definice problému, argumenty, legislativa). Text je ovšem psán tak, aby byl srozumitelný i pro širokou veřejnost a byl příspěvkem do celonárodní debaty. V první kapitole jsou definovány pojmy, se kterými se čtenář v knize setká. Dále se zde dozvíme, že samotné slovo „eutanázie“ je jedním z nejobtížněji definovatelných slov lékařské etiky. Následuje stručný historický exkurz, jehož smyslem je přinést fakta o vývoji v poválečné euroatlantické civilizaci a především o dění v Evropě, neboť jakákoli dobrá etika nezbytně začíná neutrálním a přesným popisem problematiky a znalostí lékařských a historických faktů. Následují kapitoly deskriptivní etiky. V ČR byly v nedávné době sepsány dva návrhy zákona o tzv. důstojné smrti, a to v roce 2008. Druhý z obou návrhů autor posuzoval, jako člen etické komise Ministerstva zdravotnictví, a byl tedy účasten etického posouzení celé věci. Téma eutanázie je v ČR stále široce diskutováno. (knihydobrovsky.cz)

Dříve si lidé psali deníky, aby pomohli paměti a zachytili pomíjivé okamžiky. Rembrandt si občas kreslil rychlé skicy, pérovky, zachycení momentu pár čarami. Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Caspar David Friedrich u svých obrazů maloval postavy otočené zády k divákovi, aby ho vtáhl do děje. Dělám si velkou naději, že ty okamžiky, které jsou čímsi výjimečné, čtenář v té či oné podobě zažil taky, a že snad v něm mohou něco rozeznít, jako rozezněly ve mně. (knihydobrovsky.cz)

To walk through life not just collecting photographs and souvenirs but insight and revelation. Ethics lecturer, naturalist and explorer describes the journey to God and spiritual dimensions of life through travel, nature, prayer, meeting with others and rituals both Christian and Non-Christian. (knihydobrovsky.cz)

Planeta Země v prostoru nevisí, ani se nevznáší, nýbrž prostě je, shora i zdola obklopena mrazivým kosmem s vakuem. V tomto černém vakuu pluje náš modrý koráb, osvětlený jako reflektory paprsky Slunce. Z jeho paluby visí girlandy orchidejí, nad kterými se vznášejí motýli a kolibříci a který překypuje životem. Náš příběh patří do říše pohádek, je čarokrásný, je to nejfantastičtější epická báseň, kterou by bylo možno vymyslet. Na této planetě nám bude dáno potkat Boha, věčně se skrývajícího. V jednom svém díle se však Bůh již nemůže skrýt - v bytostech, které jsou vrcholem hmotného stvoření. Jsou-li spojeni tajemstvím lásky stávají se jeden pro druhého svátostí, prostorem, který propojuje viditelné s neviditelným. Co uvidí skrze sebe snoubenci, mají-li čisté srdce? (knihydobrovsky.cz)

Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu. Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě. Takto se ale s Bohem nikdy nesetkám; jako nezainteresovaný turista, který si během své životní vycházky po Zemi sem tam zmáčkne spoušť a vytvoří fotografii. Jsem vášnivá bytost, toužící a hladovějící po Bohu, toužící nalézt smysl věcí, jsem uvnitř světa, nikoli mimo něj. (knihydobrovsky.cz)

Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím. Ve druhé části důsledky, kam až může odpovědnost člověka za jeho vlastní osud zajít. Bůh, který si natolik váží člověka, že neudělá nic proti jeho vůli, byť by tato vůle byla destruktivní nebo sebedestruktivní. Vyšší než zvířata, menší než andělé, mezi zemí a nebem je člověk. "I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. A když se to všechno s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?" (knihydobrovsky.cz)

Kniha vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně v letech 1998-2001 a je určena především středoškolským studentům.Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po vznik samostatně uvažujících bytostí tvoří bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti obdarované nesmrtelnou duší a zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku. Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály. Čím víc rozumíme vesmíru, tím více si uvědomujeme nesamozřejmost naší existence, nesamozřejmost objevení se života na Zemi - a především nesamozřejmost vzniku nás samých, bytostí obdařených inteligencí a schopností se tomu všemu divit. (knihydobrovsky.cz)

Antarktida je poslední země. Jet dál už na této planetě nejde. Poslední země, kde je ticho. Poslední země, kde ještě člověk nevystřelil na člověka. Poslední země, která ještě nepatří žádnému státu. Poslední země, kde se ani zvířata ani ptáci ještě nebojí člověka. Staří polárníci vyprávějí, že na jih od šedesáté rovnoběžky přestávají platit ekonomické a politické zákony. Poslední země, ke lidé ještě musí spolupracovat, aby přežili, bez rozdílu filosofických, politických nebo náboženských přesvědčení. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Text je primárně určen studentům medicíny a sleduje schéma obvyklé v přednáškách z lékařské etiky (definice problému, argumenty, legislativa). Text je ovšem psán tak, aby byl srozumitelný i pro širokou veřejnost a byl příspěvkem do celonárodní debaty. V první kapitole jsou definovány pojmy, se kterými se čtenář v knize setká. Dále se zde dozvíme, že samotné slovo „eutanázie“ je jedním z nejobtížněji definovatelných slov lékařské etiky. Následuje stručný historický exkurz, jehož smyslem je přinést fakta o vývoji v poválečné euroatlantické civilizaci a především o dění v Evropě, neboť jakákoli dobrá etika nezbytně začíná neutrálním a přesným popisem problematiky a znalostí lékařských a historických faktů. Následují kapitoly deskriptivní etiky. V ČR byly v nedávné době sepsány dva návrhy zákona o tzv. důstojné smrti, a to v roce 2008. Druhý z obou návrhů autor posuzoval, jako člen etické komise Ministerstva zdravotnictví, a byl tedy účasten etického posouzení celé věci. Téma eutanázie je v ČR stále široce diskutováno. (knihydobrovsky.cz)

V textu je diskutován vztah vědy a víry, Darwinovy teorie a první kapitoly knihy Genesis, evoluce a křesťanství. Zvláštní pozornost je pak věnována třem zprávám o stvoření knihy Genesis a vztahu těchto textů k moderní vědě, jakož i současným oficiálním textům katolické církve souvisejícími s evoluční myšlenkou. V textu je zastáván názor, že dnes nejde toliko o prokazování, že věda a víra si neprotiřečí, nýbrž o to, že věda se může stát věřícímu člověku cennou inspirací. Židovsko-křesťanská tradice vnímá člověka jako spolutvůrce vesmíru, jako obraz Boží. Umění, věda a víra se v člověka nutně musí protnout, má-li člověk dostát svému zadání být spolu-Tvůrcem světa. (patro.cz)

Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života. Kniha je strhujícím uvedením do kontemplativní modlitby, do mystiky v tom nejkrásnějším slova smyslu a myšlenkově vychází z Terezie z Avily, Jana od Kříže, Josefa Ratzingera a mnoha dalších. Přes závažnost obsahu je kniha napsána nečekaně uvolněně a lehce, s vtipem, občasnou břitkou ironií i zemitým slovníkem. Otázkami a nadhozenými tématy knihu provází Marek Vácha. Vážení čtenáři, na konci knihy (str. 128 a 129) se autor dopouští svého vtipu a příběh zůstává nedokončený. Všimněte si, prosím, že čísla stran jsou natištěna. Nejedná se proto o chybný výtisk. (knihydobrovsky.cz)

Je to knížka o nás a o Bohu, a přece to není klasická učebnice teologie. Je to knížka příběhů z jiného vesmíru, totiž z toho, který je uvnitř nás. A pokud se těmto příběhům podaří, aby se něco probudilo ve vašem nitru, (nebo srdci, nebo duši, říkejte si tomu, jak chcete) a začalo vnímat sebe sama, druhého a lásku kterou nás druzí a Bůh zahrnují, budete cítit něco podobného, jako Honza, jeden z účastníků tábora, které Orko se svými přáteli pravidelně pořádá: "Nejhezčí zážitek… to nesení hvězdy z Klárčina filmu. V té chvíli jsem vás miloval a přesto nenáviděl. Protože tak silné zážitky - ač jsou kladné - to už není jen radost, obdiv… Nenáviděl jsem vás, že musím plakat, nenáviděl jsem vás za to, že mi bez uvážení předáváte takovou krásu v takovém drobounkém bodě času, ¬ miloval jsem vás za víru ve mne samého…" A Orko k tomu dodává: "Se mnou je to poslední večer a poslední ráno stejné. Miluji a nenávidím naše táborníky, že se mi tak rychle a snadno dostali pod kůži a do duše, že kvůli nim, jen dospívajícím, musím plakat. (knihydobrovsky.cz)

"My, křesťané, jsme sužováni tisícem a jedním problémem bezprostředního i vzdálenějšího okolí. Trápí nás Ukrajina, válka v Iráku, Sýrie, vlny uprchlíků, modlíme se za mír v Nigérii, pomáháme v léčebnách alkoholiků, pomáháme mentálně nemocným, organizujeme kampaně za ochranu nenarozeného života, staráme se o budoucí matky, které okolí nutí k potratům, bojujeme proti eutanázii a podobně. Zdálo by se, že toho v agendě máme dost, a že to stačí. Evropa nikdy v novodobých dějinách nebyla tak rozvibrovaná, rozkolísaná jako je dnes, kdy se zřejmě poprvé v dějinách nesnažíme vybudovat něco nového, ale stůj co stůj alespoň udržet to staré. Encyklika Laudato si´ nepřináší ke všem těmto problémům a starostem ještě další starost navíc, encyklika to vše integruje, dává našemu snažení rámec a soustřeďuje nás na to, co je opravdu důležité. Když chránit život, tak veškerý." (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Toulky argentinským pralesem, osamělé bivaky v horách, setkání s pumou, výuka studentů či přednáška pro mládež. Katolický kněz a biolog Marek Orko Vácha vychází ve svých úvahách z konkrétních, někdy nebezpečných zážitků, aby je přetavil v text týkající se životně důležitých otázek. Jak je možné, že se něco zlého stane dobrému člověku? Jaký je Bůh? Jak moc svým chováním ovlivňujeme zvířata a rostliny? Jsme „my“ dobří a „oni“ špatní, nebo je to ještě jinak? Někdy možná překvapivá zamyšlení nad přírodními danostmi či biblickými příběhy doplňují kytarové melodie Štěpána Raka. (knihydobrovsky.cz)

V textu je diskutován vztah vědy a víry, Darwinovy teorie a první kapitoly knihy Genesis, evoluce a křesťanství. Zvláštní pozornost je pak věnována třem zprávám o stvoření knihy Genesis a vztahu těchto textů k moderní vědě, jakož i současným oficiálním textům katolické církve souvisejícími s evoluční myšlenkou. V textu je zastáván názor, že dnes nejde toliko o prokazování, že věda a víra si neprotiřečí, nýbrž o to, že věda se může stát věřícímu člověku cennou inspirací. Židovsko-křesťanská tradice vnímá člověka jako spolutvůrce vesmíru, jako obraz Boží. Umění, věda a víra se v člověka nutně musí protnout, má-li člověk dostát svému zadání být spolu-Tvůrcem světa. (knihydobrovsky.cz)

Svůj první knižní rozhovor poskytl Marek Vácha svému příteli, bývalému studentu a vedoucímu táborů pro mládež Jožinu Valentovi. Vácha v něm vydává svědectví o své cestě k Bohu a ke kněžství, o radostech i bolestech kněžského života, hovoří o svých zkušenostech učitele a cestovatele, o tématech duchovních i společenských, a to vše v atmosféře rozhovoru dvou přátel, která se při jednotlivých setkáních příliš nelišila od momentu, kdy vzešel nápad knihu rozhovorů vydat - když spolu oba autoři v jedné únorové noci 2018 seděli u ohně kdesi v argentinských horách. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Publikace vychází z reálné situace v českém prostředí a odráží problémy sester v našich nemocnicích a zařízeních. Kapitoly ve speciální části knihy osahují kazuistiky, které autorky získaly od českých sester. Část kapitol v obecné části vychází z výsledků výzkumu, který probíhal České republice. Ukazuje se, že sestry v České republice sdílejí etické problémy se svými kolegyněmi v zahraničí, ale zároveň řeší problémy, které vycházejí z kompetencí, tradic a odlišností českého zdravotnického prostředí. (knihydobrovsky.cz)

Kniha obsahuje osmnáct podnětných rozhovorů s výraznými osobnostmi českého veřejného života o budoucnosti člověka, společnosti a planety. Zpovídáni byli odborníci a profesionálové napříč obory, kteří se zamýšleli nad možnou podobou našich zítřků. Máme si budoucnost malovat narůžovo, nebo pociťovat skepsi? Rozhovory, vzniklé výhradně pro tuto knihu, dohromady tvoří plastický obraz – mozaiku názorů, faktů a postojů. Publikaci doplňují fotografické portréty Kateřiny Sýsové. Po tomto svazku věnovaném výhradně mužům autor plánuje druhý díl věnovaný ženským osobnostem. Do svého myšlenkového světa nás nechali nahlédnout: ekonom Tomáš Sedláček, novinář Jindřich Šídlo, přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha, psychiatr Cyril Höschl, genetik a lékař Radim Brdička, matematik a podnikatel Karel Janeček, parazitolog Jaroslav Flegr, hudebník Tomáš Klus, biolog Stanislav Komárek, odborník na vojenství Miroslav Lipowski, historik Václav Marek, politik Matěj Stropnický, mediální analytik Jan Podzimek, antropolog Martin Soukup, diplomat a psycholog Michael Žantovský, sémiotik Josef Šlerka, anarchokapitalista Urza a filozof Jaroslav Peregrin. (knihydobrovsky.cz)

Učebnice je standardně určena pro třetí ročníky středních škol. Zahrnuje látku posloupností a řad. Vše je vysvětleno přátelskou formou a studentovi učebnice vysvětluje, k čemu mu bude matematika v běžném životě. K procvičení slouží i QR kódy, které studenta přesměrují na webové stránky, kde najde kompletní postup řešení. Učebnice splňuje požadavky Rámcového vzdělávacího programu. (knihydobrovsky.cz)

Pracovní sešit doplňuje učebnici Posloupnosti a řady o vzorové příklady ke státní maturitě, příklady k procvičení, které jsou řazeny dle obtížnosti, slovní úlohy z praxe a shrnutí probíraných kapitol. Nezapomněli jsme ani na prostor pro poznámky studenta. (knihydobrovsky.cz)

eBook:,Národní účetní rada vydala za dobu svojí dvacetileté existence 37 Interpretací českých účetních předpisů a na řadě dalších aktuálně pracuje. V zájmu rozvoje účetních profesí a široké informovanosti veřejnosti o své činnosti se rozhodla vydat odbornou knihu obsahující nejen texty vlastních Interpretací, ale také doplnění o příklady jejich aplikace a řadu dalších materiálů a textů ilustrujících odbornou činnost Národní účetní rady. Autory jednotlivých částí knihy jsou odborníci, které se na vzniku daných Interpretací podíleli. Kniha tak obsahuje autentické informace přímo od tvůrců Interpretací a účastníků jejich projednávání. Z tohoto hlediska je kniha nepochybně nejlepším a nejucelenějším zdrojem informací pro odbornou účetní praxi. (knihydobrovsky.cz)

Párty hra, u které se budete červenat i popadat za břicho! Je to varianta populární hry Párty Alias, obsahující výhradně pojmy pro dospělé, zaměřené na vysvětlování pomocí asociací. (mall.cz)

V párty hře Párty Alias Mládeži nepřístupno budete svým spoluhráčům z týmu vysvětlovat slova, která vás zaručeně přinutí se červenat. Jak byste popsali například romantické milování, křičení slastí nebo rozhoďnožku? Součástí hry jsou i takzvané doplňovací kartičky, kam si můžete napsat svá vlastní slova, kterými pobavíte či zaskočíte své spoluhráče. Kolik slov váš tým uhádne, o tolik políček se posunete na herním plánu. Závoďte s časem, abyste dokázali poskočit o co největší počet polí a přiblížit se tak cíli. Hra Párty Alias Mládeži nepřístupno obsahuje: 400 karet, 6 plastových figurek, přesýpací hodiny, krabičku nočního klubu, tužku a pravidla. (patro.cz)

Párty hra pro 4–20 hráčů, vhodné od 18 let , alespoň na 30 min hraní, česká lokalizace Tato oblíbená a dnes již velmi známá hra Párty Alias přichází se soubojem pouze pro dospělé. Varianta Mládeži nepřístupno obsahuje pojmy, u kterých se budete smát i červenat. Obě strany v ní budou muset vysvětlovat tyto pojmy nebo slovní spojení tak, aby se členové jejich vlastního týmu dokázali co nejvíce přiblížit vítězství. Každý uhádnutý pojem vás posouvá k cíli, kdo dorazí první, vyhraje. Součástí jsou rovněž doplňovací kartičky pro vaše vlastní pojmy. Hra Párty Alias Mládeži nepřístupno rozhodně bude bavit celou vaši partu po hodně dlouhou dobu. Klíčové vlastnosti hry Párty Alias Mládeži nepřístupnoHra Párty Alias Mládeži nepřístupno se hodí na návštěvy či párty dospělýchSkvělá zábava s lechtivým nádechemObrovské množství pojmů pro oba týmyPojmy vysvětlujete svým spoluhráčům pomocí asociacíUhádnuté pojmy vás posouvá k cíliSoučástí jsou doplňovací... (alza.cz)

Pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií dnes zaniká jedna podstatná skutečnost: že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí plastičtější obraz než jen obvyklý faktografický výklad - zabývá se především každodenností legionářů v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak dozví, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Detailně se seznámí s jejich ubytováním, stravou, způsoby trávení volného času či složitými kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako řady jiných stresujících faktorů. Tato svědectví a někdy až fascinující příběhy jsou spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Na knihu navazuje druhý díl - Ostrovy v bouři, pokrývající léta 1918-1920. (knihydobrovsky.cz)

Když máte výjimečné schopnosti, máte i výjimečné starosti. Tou aktuální je přežít hon na výjimečně nadané bytosti. A zatím se záhadná šedá nenápadně šíří… Sedmnáctiletá Jenovéfa se ocitla v divokém víru událostí, které změnily ji i celý svět. Lidé nadaní paranormálními schopnostmi čerpají své síly ze záhadné šedé a stávají se lovnou zvěří pro organizaci, která chce překonat blížící se konec civilizace. Československo stále existuje i v druhé polovině devadesátých let 20. století, umírajícím Sovětským svazem otřásá občanská válka, do práce se pouští bývalí, stárnoucí agenti StB, elitní zabijáci v důchodu přestávají okopávat své zahrádky a začíná akční jízda, která nemůže skončit ničím jiným než třeskutým finále, v němž půjde o životy i duše všech zúčastněných. A šedá stále prosakuje do našeho světa… (knihydobrovsky.cz)

Pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií dnes zaniká jedna podstatná skutečnost: že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí plastičtější obraz než jen obvyklý faktografický výklad - zabývá se především každodenností legionářů v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak dozví, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Detailně se seznámí s jejich ubytováním, stravou, způsoby trávení volného času či složitými kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako řady jiných stresujících faktorů. Tato svědectví a někdy až fascinující příběhy jsou spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Na knihu navazuje druhý díl - Ostrovy v bouři, pokrývající léta 1918-1920. (patro.cz)

Když máte výjimečné schopnosti, máte i výjimečné starosti. Tou aktuální je přežít hon na výjimečně nadané bytosti. A zatím se záhadná šedá nenápadně šíří… Sedmnáctiletá Jenovéfa se ocitla v divokém víru událostí, které změnily ji i celý svět. Lidé nadaní paranormálními schopnostmi čerpají své síly ze záhadné šedé a stávají se lovnou zvěří pro organizaci, která chce překonat blížící se konec civilizace. Československo stále existuje i v druhé polovině devadesátých let 20. století, umírajícím Sovětským svazem otřásá občanská válka, do práce se pouští bývalí, stárnoucí agenti StB, elitní zabijáci v důchodu přestávají okopávat své zahrádky a začíná akční jízda, která nemůže skončit ničím jiným než třeskutým finále, v němž půjde o životy i duše všech zúčastněných. A šedá stále prosakuje do našeho světa… (patro.cz)

Když se československé vojsko na Rusi začalo na přelomu let 1918–1919 stahovat z protibolševických front, vojáci se domnívali, že brzy pojedou domů. Nebylo tomu tak. Čekaly je dlouhé úmorné měsíce „malé“, ale o to krvavější války o životně důležitou transsibiřskou magistrálu. Kniha se zabývá nejen válečnými operacemi podél železnice, ale také úpadkem morálky ve vojsku včetně „československého povstání“ v Irkutsku na jaře 1919, kdy téměř došlo k občanské válce mezi legionáři. Opomíjena není ani náročná každodennost v sibiřské tajze nebo první lodní transporty do vlasti. Pro většinu legionářů však rok 1919 nebyl v Rusku posledním, jelikož mnozí z nich odjeli do vlasti až o rok později. (knihydobrovsky.cz)

Vítejte ve světech, kde je něco jinak. Kde je něco hodně, brutálně jinak. Vítejte ve světech, které jsou noční můrou…První světová válka probíhala docela jinak, než nám dodnes tvrdí. Státní bezpečnost využívala služeb démonů i kouzelníků a určitě ne k něčemu dobrému. Nebylo jednoduché být dítětem v těžko pochopitelném našedlém světě… Každý z příběhů s sebou nese novou realitu, která je sice odlišná od té naší, ale zase ne tolik, jak bychom chtěli. Dalibor Vácha si vždy přál psát horory, fantasy a science fiction, ale na poměrně dlouho si odskočil k válečným románům. Teď se vrátil tam, kde vyrostl, do podivných světů, které jemu ani vám nedají dlouho spát. Sláva c. a k. mocnářství a všem jeho nečistým magickým silám! (knihydobrovsky.cz)

Novou optikou nahlížená jedna z nejslavnějších bitev v Tichomoří za druhé světové války. Nejde o pouhý popis bojových operací, ale také o naznačení tendencí v každodenním životě válčících Američanů, o analýzu dopadu náročných bojových podmínek na psychiku vojáků. Guadalcanal, respektive americké vítězství na Guadalcanalu, znamenal spíše než vítězství strategické výhru psychologickou. Američané zjistili, že se mohou do té doby zdánlivě neporazitelným Japoncům úspěšně postavit, proto tuto komplexní bitvu, která probíhala na zemi, ve vzduchu i na moři, lze skutečně považovat za bod obratu v pacifické válce. (knihydobrovsky.cz)

Když se japonské síly vylodily v lednu 1942 v blízkosti strategického přístavu Rabaul na ostrově Nová Británie, všem zúčastněným bylo jasné, že dalším cílem bude japonská izolace Austrálie, nebo dokonce invaze na tento kontinent. Hlavní bojiště se rozvinulo na Nové Guineji, kde se Japonci pokusili obsadit další strategický prostor u Port Moresby, a pokud by se japonské válečné mašinérii podařilo vyřadit Austrálii z války, pro Spojence by to znamenalo těžko řešitelnou katastrofu ohromného dosahu. Bojovalo se v extrémně náročných klimatických podmínkách, v džunglích, v horách, nelítostně, za použití nejmodernějších zbraní té doby, ale také muž proti muži, bodák proti bodáku… (knihydobrovsky.cz)

Po divokých válečných zážitcích se vojáci československých legií konečně začali během roku 1919 vracet do vlasti, a sice na palubách zaoceánských lodích cestou kolem celého světa. Kniha popisuje každodennost těchto plaveb, na základě deníků a pamětí vykresluje psychické rozpoložení vojáků, návštěvy exotických přístavů, neobvyklé kratochvíle včetně lovu žraloků a zmiňuje také jeden zajímavý transport na lodi Mount Vernon, jenž se do dějin zapsal jako transport bolševický a který do jisté míry pokřivil obraz návratu legionářů do mladého Československa. (knihydobrovsky.cz)