Wakan tanka - marek orko vácha - audiokniha

Audiokniha: Hodiny náboženství pro věčné začátečníky. „Budu v této knize často používat jméno Wakan Tanka. Moc se omlouvám všem ortodoxním katolíkům, klidně si pokaždé dosaďte to naše staré dobré „Bůh“, přesně to tím myslím. Wakan Tanka by snad šlo přeložit jako Velké Tajemství, cosi, co je nepochopitelné.“ V knize se autor krůček po krůčku snaží rozkrývat Boží existenci a její působení v lidském životě, a to bez příkras a možného nepříznivého působení náboženského folklóru. Zamýšlí se nad podstatou víry v křesťanském pojetí, nad poselstvím Boha a nekonečnou velikostí člověka. Vybízí k odvaze žít v pravdě, nechat se obdarovat Láskou a šířit ji. „Evropa potřebuje dobré lidi, potřebuje zapálit, a tak bez ohledu na to, zda žijete nebo nežijete v náboženském kontextu – jestli vy nebudete světlo světa a solí země, kdo bude? (knihydobrovsky.cz)

"Budu v této knize často používat jméno Wakan Tanka. Moc se omlouvám všem ortodoxním katolíkům, klidně si pokaždé dosaďte to naše staré dobré "Bůh", přesně to tím myslím. Wakan Tanka by snad šlo přeložit jako "Velké Tajemství". Jméno jsem zvolil z osobních důvodů." Jestli budeme mít otevřené supermarkety, a nebudeme mít otevřené kostely, nač ještě žít? Co by na nás řekli jezuité, ptám se, ti, co přijeli do Gran Chaca a založili první reducciones a vydřeli to potem a krví a nechali tam svá těla, pohřbená kdoví kde v bažinách, nebo ti z Québecu, sevřeni mezi Huróny a Irokézy? Co by na nás řekli Jean de Brébeuf a Isaac Jogues? Když nebudeme umírat my, kdo bude? (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,Toulky argentinským pralesem, osamělé bivaky v horách, setkání s pumou, výuka studentů či přednáška pro mládež. Katolický kněz a biolog Marek Orko Vácha vychází ve svých úvahách z konkrétních, někdy nebezpečných zážitků, aby je přetavil v text týkající se životně důležitých otázek. Jak je možné, že se něco zlého stane dobrému člověku? Jaký je Bůh? Jak moc svým chováním ovlivňujeme zvířata a rostliny? Jsme „my“ dobří a „oni“ špatní, nebo je to ještě jinak? Někdy možná překvapivá zamyšlení nad přírodními danostmi či biblickými příběhy doplňují kytarové melodie Štěpána Raka. (knihydobrovsky.cz)

Dříve si lidé psali deníky, aby pomohli paměti a zachytili pomíjivé okamžiky. Rembrandt si občas kreslil rychlé skicy, pérovky, zachycení momentu pár čarami. Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Caspar David Friedrich u svých obrazů maloval postavy otočené zády k divákovi, aby ho vtáhl do děje. Dělám si velkou naději, že ty okamžiky, které jsou čímsi výjimečné, čtenář v té či oné podobě zažil taky, a že snad v něm mohou něco rozeznít, jako rozezněly ve mně. (knihydobrovsky.cz)

...a tak zkouším z paluby zamávat či poslat znamení, že zde jsem. Volám ze svého plavidla po někom, kdo by rozuměl, nakláním se přes palubu a odhazuji do moře lahve se zprávami, ale zdá se, že celý nekonečný svět je pustým oceánem, že zde není nikdo, ke komu by zprávy mohly doputovat. Ostatní lodi planet a flotily galaxií nejsou než bludnými Holanďany, vory bez života, nahodile plovoucí vesmírem. Já, jediný žijící ve skoro nekonečně a výstředně velkém vesmíru, jsem jediný námořník na palubě Země v tichém a černém moři nebeských hlubin. (knihydobrovsky.cz)

To walk through life not just collecting photographs and souvenirs but insight and revelation. Ethics lecturer, naturalist and explorer describes the journey to God and spiritual dimensions of life through travel, nature, prayer, meeting with others and rituals both Christian and Non-Christian. (knihydobrovsky.cz)

Kniha vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně v letech 1998-2001 a je určena především středoškolským studentům.Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po vznik samostatně uvažujících bytostí tvoří bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti obdarované nesmrtelnou duší a zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku. Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály. Čím víc rozumíme vesmíru, tím více si uvědomujeme nesamozřejmost naší existence, nesamozřejmost objevení se života na Zemi - a především nesamozřejmost vzniku nás samých, bytostí obdařených inteligencí a schopností se tomu všemu divit. (knihydobrovsky.cz)

Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím. Ve druhé části důsledky, kam až může odpovědnost člověka za jeho vlastní osud zajít. Bůh, který si natolik váží člověka, že neudělá nic proti jeho vůli, byť by tato vůle byla destruktivní nebo sebedestruktivní. Vyšší než zvířata, menší než andělé, mezi zemí a nebem je člověk. "I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. A když se to všechno s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?" (knihydobrovsky.cz)

Planeta Země v prostoru nevisí, ani se nevznáší, nýbrž prostě je, shora i zdola obklopena mrazivým kosmem s vakuem. V tomto černém vakuu pluje náš modrý koráb, osvětlený jako reflektory paprsky Slunce. Z jeho paluby visí girlandy orchidejí, nad kterými se vznášejí motýli a kolibříci a který překypuje životem. Náš příběh patří do říše pohádek, je čarokrásný, je to nejfantastičtější epická báseň, kterou by bylo možno vymyslet. Na této planetě nám bude dáno potkat Boha, věčně se skrývajícího. V jednom svém díle se však Bůh již nemůže skrýt - v bytostech, které jsou vrcholem hmotného stvoření. Jsou-li spojeni tajemstvím lásky stávají se jeden pro druhého svátostí, prostorem, který propojuje viditelné s neviditelným. Co uvidí skrze sebe snoubenci, mají-li čisté srdce? (knihydobrovsky.cz)

Antarktida je poslední země. Jet dál už na této planetě nejde. Poslední země, kde je ticho. Poslední země, kde ještě člověk nevystřelil na člověka. Poslední země, která ještě nepatří žádnému státu. Poslední země, kde se ani zvířata ani ptáci ještě nebojí člověka. Staří polárníci vyprávějí, že na jih od šedesáté rovnoběžky přestávají platit ekonomické a politické zákony. Poslední země, ke lidé ještě musí spolupracovat, aby přežili, bez rozdílu filosofických, politických nebo náboženských přesvědčení. (knihydobrovsky.cz)

Mohu vám zaručit, že když nebudete chtít, neodnesete si nic. Mohu Ti zaručit, že když budeš chtít… Bůh je jako pramen, ze kterého si každý odnese tolik, jak velkou si přinese nádobu. Čekáš hodně, dostaneš hodně, nečekáš nic, nedostaneš nic. Mohu Ti zaručit vratkou palubu a nikoho, kdo Ti v těžkých chvílích pomůže. Nemohu Ti zaručit, že Tě opustí všechny Tvoje hříchy a staneš se dokonalým. Nemohu Ti zaručit, že již víckrát nepadneš a že všechna Tvoje rozhodování budou od nynějška jen dobrá. Však jen ďábel se po pádu nezvedne. Vlastně, to jediné, co Ti zaručit mohu, je radost z Boha. (knihydobrovsky.cz)

Kolikrát jsme z kazatelen slyšeli, že Pán Bůh stvořil svět z lásky! Pavel řekne, že v tom, co nazýváme God, Dios, Dieu nebo Bůh, žijeme, pohybujeme se a jsme, jsme uvnitř něj. Jan řekne, že to ono je láska. Je-li Bůh láska a je-li láska tvořící tak, že dá vzniknout vesmíru z ničeho, pak je lidská láska taky taková, láska je jedna. Láska nejen odkrývá zlaté poklady uvnitř duše člověka, ona je především tvoří. Láska tvoří krásu, láska umí v člověku vytvořit něco, co zde dříve nebylo, a nyní je. Každý sebemenší dobrý čin je fraktálem velkého třesku, je dotekem Boha, tvoří tento vesmír. Co by se stalo, kdyby člověk konečně začal milovat Boha, a co by se stalo, kdyby člověk konečně začal milovat člověka! (knihydobrovsky.cz)

Křesťanství je způsob, jakým je člověk na světě, křesťanství jsou oči, kterými vidíme svět a mysl, která vnímá svět, křesťanství je obloha v noci, křesťanství je sklenice červeného vína po nejlepším obědě v životě, křesťanství jsou první sněženky na zahradě, křesťanství je zákusek se slaným karamelem, křesťanství je zapálení malíře a zapálení fyzika pro vznik vesmíru. Křesťanství je šálek čaje a tichý smích po milování, křesťanství je sklenice piva s přáteli, křesťanství jsou barevné a ne úplně dlouhé šaty, křesťanství je společné rybaření na oblíbeném místě, křesťanství je východ slunce nad Andami, křesťanství je ranní píseň vděčnosti za život, křesťanství je umění, věda i mystika zároveň, křesťanství je cesta k bodu omega. Je to způsob, jak naaranžovat jídlo na talíři, křesťanství je malebnost ve všem. Tohle vám nabízím, tohle je moje evangelium, moje radostná zpráva o světě. Nejsem obchodník s kárajícím prstem, nejsem obchodník s kondomy, jsem obchodník s radostí. Evangelizace je taneční škola, roční příprava katechumenů je nácvik prvních kroků latiny, je to chození do tanečních pro začátečníky i pokročilé. Nepřeháním, evangelizace skutečně není nic jiného než se naučit, jak si vychutnat čokoládový fondant s vanilkovou zmrzlinou do poslední vteřiny. Nenechte se mýlit, není to tak jednoduché, jak to vypadá. (knihydobrovsky.cz)

Co je největším problémem naší doby? Molekulární biolog a katolický kněz Marek Orko Vácha odpovídá na tuto otázku v sedmi obrazech. "Za největší problém současné Evropské unie považuji, možná překvapivě a paradoxně, otázky kdo jsem, kdo jsme, kdo je člověk. Nikdy v dějinách nebyla odpověď důležitější než dnes. Podle odpovědi se budou psát zákony, podle odpovědi se budeme chovat sobecky, nebo laskavě, podle odpovědi antinatalisté budou mít, nebo nebudou mít děti," píše. (knihydobrovsky.cz)

Z úvodu: "Milí mladí lidé. Moc se omlouvám. Tahle knížka je tak trochu kulometná palba. Nebo spíš kobercový nálet. Moc se omlouvám všem nevinným. Ano, velmi si vážím všech katolických aktivit, moc si vážím spolč, moc si vážím katolických serverů cé zet, moc si vážím děkanátek, diecézek i celostátních setkání mládeže a všech, kteří je obětavě organizují, a především, a moc, si vážím vás, dívek a chlapců, jinak bych to nepsal. Když jdete k přijímání, ano, vidím krásné mladé lidi. Vidím ve vás obrovský potenciál. Jak moc bych si přál, aby vaše charismata zasvítila! Vážím si i duchovních vůdců, psychologů, aktivistických řeholníků, učitelů a obecně všech moudrých dospělých i jejich moudrých a dobře myšlených rad." (knihydobrovsky.cz)

Co je největším problémem naší doby? Molekulární biolog a katolický kněz Marek Orko Vácha odpovídá na tuto otázku v sedmi obrazech. "Za největší problém současné Evropské unie považuji, možná překvapivě a paradoxně, otázky kdo jsem, kdo jsme, kdo je člověk. Nikdy v dějinách nebyla odpověď důležitější než dnes. Podle odpovědi se budou psát zákony, podle odpovědi se budeme chovat sobecky, nebo laskavě, podle odpovědi antinatalisté budou mít, nebo nebudou mít děti," píše. (knihydobrovsky.cz)

Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. (patro.cz)

Pandemie, válka na Ukrajině a další události přinesly do našich životů dosud neznámou dávku obav a nejistoty. Jak zvládat mezní situace a co za ponaučení si z nich odnést? Proč je v dnešním světě důležitá víra a jak může pomáhat jednotlivci i společnosti? Jak člověka formuje násilí, strach, nemoc a vyhrocené situace? Nejen na tyto otázky hledá Marek Orko Vácha odpovědi v rozhovoru, který vnáší světlo do temných zákoutí nelehké doby. (knihydobrovsky.cz)

Březen 2020 změnil naše životy, obrátil je naruby. Nový virus si za pár měsíců našel cestu z Číny nejen k nám, ale nakazil celý svět. Planeta Země se dostala do karantény. Virus se šíří závratnou rychlostí, nemocnice praskají ve švech a stoupají počty obětí. Nejdivočejší představy z katastrofických filmů se najednou staly realitou. Celý svět se zastavil, jako by náhle nebylo nic než ona nemoc. Prakticky ze dne na den jsme se museli začít chovat jinak, než jsme byli zvyklí. Celé generace lidstva nikdy nic podobného nezažily. Pandemie klade na celou společnost nejen obrovské nároky, ale rovněž nepřeberné množství otázek. Kde se virus vzal? Jak Čína tajila informace? Mohli jsme nákaze nějak zabránit? Kdy a jak se s koronavirem dokážeme vyrovnat? Jak změnily lidstvo pandemie v historii? A změní koronavirus i nás? Je ekonomika důležitější než zdraví? Jak dlouho se bude vzpamatovávat? A je ve stavu nouze místo pro svobodu? Neposílí autoritářské tendence? Je tato krize pro lidstvo šancí? Může přinést něco pozitivního? A jak se z koronaviru nezbláznit? Na dvě desítky předních odborníků, lékařů, filozofů a publicistů se snaží nalézt odpovědi na tyto otázky a nabízí svůj pohled a reflexi toho, co se kolem nás i s námi děje. Kniha tak předkládá plastický a mnohovrstevnatý pohled na proměnu celé společnosti a života, které najednou zažíváme. V této knize se sešla unikátní společnost: Radkin Honzák, Václav Cílek, Stanislav Komárek, Marek Vácha, Ladislav Machala, Jan Konvalinka, Miroslav Bobek, Karel Drbal, Petr Holub, Martin Hála, Zdeněk Hostomský, Martina Viktorie Kopecká, Anna Hogenová, Jan Lipold, Martina Leierová, Tereza Hronová, Jan Gojda (knihydobrovsky.cz)

eBook: Co je dobré a co zlé? Dokážeme být dobří ve špatné době? Nebo v nás zlo probouzí temnotu? A kde hledáme útěchu v těžkých časech? Marek Orko Vácha se zamýšlí nad tím, jak se chováme v krizových situacích, zda umíme pomáhat, pokud jsme postavení tváří tvář katastrofám, jak dobře se spí vůdcům, kteří vyvolávají války, nebo co může udělat každý člověk pro to, aby byl svět lepším místem pro život. V sedmi částech knihy se postupně věnuje otázkám spojeným s altruismem, vírou a jejím postavením v současném světě, poslání lékařů nebo kvalitě každodenního soužití lidí různých národností i vyznání v době, která není pro nikoho jednoduchá. Když rozebírá vlastnosti dobra a zla, konstatuje: „Zlo bere samo sebe velmi vážně. Diktátoři nejsou vtipní, nemají smysl pro sebeironii, mají svoje velké myšlenky, pro které neváhají nechat zemřít miliony lidí. To naopak dobro je jiskřivé, kreativní, roztančené, citlivé.“ (knihydobrovsky.cz)

Svůj první knižní rozhovor poskytl Marek Vácha svému příteli, bývalému studentu a vedoucímu táborů pro mládež Jožinu Valentovi. Vácha v něm vydává svědectví o své cestě k Bohu a ke kněžství, o radostech i bolestech kněžského života, hovoří o svých zkušenostech učitele a cestovatele, o tématech duchovních i společenských, a to vše v atmosféře rozhovoru dvou přátel, která se při jednotlivých setkáních příliš nelišila od momentu, kdy vzešel nápad knihu rozhovorů vydat - když spolu oba autoři v jedné únorové noci 2018 seděli u ohně kdesi v argentinských horách. (knihydobrovsky.cz)

Kniha obsahuje osmnáct podnětných rozhovorů s výraznými osobnostmi českého veřejného života o budoucnosti člověka, společnosti a planety. Zpovídáni byli odborníci a profesionálové napříč obory, kteří se zamýšleli nad možnou podobou našich zítřků. Máme si budoucnost malovat narůžovo, nebo pociťovat skepsi? Rozhovory, vzniklé výhradně pro tuto knihu, dohromady tvoří plastický obraz – mozaiku názorů, faktů a postojů. Publikaci doplňují fotografické portréty Kateřiny Sýsové. Po tomto svazku věnovaném výhradně mužům autor plánuje druhý díl věnovaný ženským osobnostem. Do svého myšlenkového světa nás nechali nahlédnout: ekonom Tomáš Sedláček, novinář Jindřich Šídlo, přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha, psychiatr Cyril Höschl, genetik a lékař Radim Brdička, matematik a podnikatel Karel Janeček, parazitolog Jaroslav Flegr, hudebník Tomáš Klus, biolog Stanislav Komárek, odborník na vojenství Miroslav Lipowski, historik Václav Marek, politik Matěj Stropnický, mediální analytik Jan Podzimek, antropolog Martin Soukup, diplomat a psycholog Michael Žantovský, sémiotik Josef Šlerka, anarchokapitalista Urza a filozof Jaroslav Peregrin. (knihydobrovsky.cz)

Kniha - česky (alza.cz)

Kniha - autor Marek Vácha, 200 stran, česky, Pevná bez přebalu lesklá - autor Marek Vácha, 200 stran, česky, pevná bez přebalu lesklá „Budu v této knize často používat jméno Wakan Tanka. Moc se omlouvám všem ortodoxním katolíkům, klidně si pokaždé dosaďte to naše staré dobré „Bůh“, přesně to tím myslím. Wakan Tanka by snad šlo přeložit jako „Velké Tajemství“. Jméno jsem zvolil z osobních důvodů.“ Jestli budeme mít otevřené supermarkety, a nebudeme mít otevřené kostely, nač ještě žít? Co by na nás řekli jezuité, ptám se, ti, co přijeli do Gran Chaca a založili první reducciones a vydřeli to potem a krví a nechali tam svá těla, pohřbená kdoví kde v bažinách, nebo ti z Québecu, sevřeni mezi Huróny a Irokézy? Co by na nás řekli Jean de Brébeuf a Isaac Jogues? Když nebudeme umírat my, kdo bude? Ukázka: Představuji si, že jsem v tolkienovské Středozemi, s městy, kde vlastně nejsou žádné svatyně ani kostely a kde se nepíše o žádných náboženských rituálech, že... (alza.cz)

Kniha - 52 stran, česky, jiná Čtyřdílný cyklus Písničky na celý rok Jaroslava Šimíčka na slova Dany Šimíčkové ve stylu 'crossover' propojuje tradiční prvky sborové tvorby se současnými hudebními trendy, které dnešní děti vyhledávají (R&B, gospel,…). Je určen školním, dětským nebo dívčím sborům, ale také komorním nebo velkým vokálním tělesům s doprovodem klavíru, rytmické skupiny nebo menšího orchestru. Píseň "Wakan Tanka " v tomto cyklu zastupuje LÉTO a je ve stylu indiánských her, které lákají již celé generace dětí. Píseň využívá prvků etnické hudby indiánských kultur i hojných ostinátních figur, které jí dodávají nezbytnou dávku rituality a magie. Set obsahuje partituru (sbor a klavír a perkuse), 1x klavírní doprovod, 3x vokální part - pro každý hlas SSA jeden part. Součástí sešitu je odkaz, který umožňuje stažení nahrávky plné (demo) verze písničky a stažení klavírního doprovodu pro možný nácvik skladby bez korepetitora. Samostatně lze dokoupit CD s... (alza.cz)

Autor se ve své knize dělí se čtenáři o vlastní reflexe a prožitky. Některé texty se zrodily z náhodně zachycených myšlenek a v autorově mysli rozehrály sled spontánních úvah o naší civilizaci, přírodě a katolické církvi. Jiné texty ohromují autentickým zachycením pocitů a existenciální naléhavosti, s nimiž se zamýšlí především nad vlastní rolí v tomto světě. (patro.cz)

Text je primárně určen studentům medicíny a sleduje schéma obvyklé v přednáškách z lékařské etiky (definice problému, argumenty, legislativa). Text je ovšem psán tak, aby byl srozumitelný i pro širokou veřejnost a byl příspěvkem do celonárodní debaty. V první kapitole jsou definovány pojmy, se kterými se čtenář v knize setká. Dále se zde dozvíme, že samotné slovo „eutanázie“ je jedním z nejobtížněji definovatelných slov lékařské etiky. Následuje stručný historický exkurz, jehož smyslem je přinést fakta o vývoji v poválečné euroatlantické civilizaci a především o dění v Evropě, neboť jakákoli dobrá etika nezbytně začíná neutrálním a přesným popisem problematiky a znalostí lékařských a historických faktů. Následují kapitoly deskriptivní etiky. V ČR byly v nedávné době sepsány dva návrhy zákona o tzv. důstojné smrti, a to v roce 2008. Druhý z obou návrhů autor posuzoval, jako člen etické komise Ministerstva zdravotnictví, a byl tedy účasten etického posouzení celé věci. Téma eutanázie je v ČR stále široce diskutováno. (patro.cz)

Autor se ve své knize dělí se čtenáři o vlastní reflexe a prožitky. Některé texty se zrodily z náhodně zachycených myšlenek a v autorově mysli rozehrály sled spontánních úvah o naší civilizaci, přírodě a katolické církvi. Jiné ohromují autentickým zachycením pocitů a existenciální naléhavostí, s nimiž se zamýšlí především nad vlastní rolí v tomto světě. (knihydobrovsky.cz)

Text je primárně určen studentům medicíny a sleduje schéma obvyklé v přednáškách z lékařské etiky (definice problému, argumenty, legislativa). Text je ovšem psán tak, aby byl srozumitelný i pro širokou veřejnost a byl příspěvkem do celonárodní debaty. V první kapitole jsou definovány pojmy, se kterými se čtenář v knize setká. Dále se zde dozvíme, že samotné slovo „eutanázie“ je jedním z nejobtížněji definovatelných slov lékařské etiky. Následuje stručný historický exkurz, jehož smyslem je přinést fakta o vývoji v poválečné euroatlantické civilizaci a především o dění v Evropě, neboť jakákoli dobrá etika nezbytně začíná neutrálním a přesným popisem problematiky a znalostí lékařských a historických faktů. Následují kapitoly deskriptivní etiky. V ČR byly v nedávné době sepsány dva návrhy zákona o tzv. důstojné smrti, a to v roce 2008. Druhý z obou návrhů autor posuzoval, jako člen etické komise Ministerstva zdravotnictví, a byl tedy účasten etického posouzení celé věci. Téma eutanázie je v ČR stále široce diskutováno. (knihydobrovsky.cz)

Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím. Ve druhé části důsledky, kam až může odpovědnost člověka za jeho vlastní osud zajít. Bůh, který si natolik váží člověka, že neudělá nic proti jeho vůli, by? by tato vůle byla destruktivní nebo sebedestruktivní. Vyšší než zvířata, menší než andělé, mezi zemí a nebem je člověk. "I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. A když se to všechno s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?" (patro.cz)

Bál jsem se, moc jsem se bál této knížky. Když zavřu oči, vítr mi ještě zpívá na tvářích a vidím tance plejtváků v chladné a husté vodě oceánu. Bojím se, abych svůj příběh správně přetlumočil. Úkol je téměř nemožný, pokusit se předat pohled na křičící modrooké kormorány a na plápolavý karmín pomalu zapadajícího antarktického slunce do plochých papírových stránek s trochou černi. Antarktida je poslední země. Jet dál už na této planetě nejde. Poslední země, kde je ticho. Poslední země, kde ještě člověk nevystřelil na člověka. Poslední země, která ještě nepatří žádnému státu. Poslední země, kde se ani zvířata ani ptáci ještě nebojí člověka. Staří polárníci vypráví, že na jih od šedesáté rovnoběžky přestávají platit ekonomické a politické zákony. Poslední země, kde lidé ještě musí spolupracovat, aby přežili, bez rozdílu filosofických, politických nebo náboženských přesvědčení. (patro.cz)

To walk through life not just collecting photographs and souvenirs but insight and revelation. Ethics lecturer, naturalist and explorer describes the journey to God and spiritual dimensions of life through travel, nature, prayer, meeting with others and rituals both Christian and Non-Christian. (patro.cz)

Planeta Země v prostoru nevisí, ani se nevznáší, nýbrž prostě je, shora i zdola obklopena mrazivým kosmem s vakuem. V tomto černém vakuu pluje náš modrý koráb, osvětlený jako reflektory paprsky Slunce. Z jeho paluby visí girlandy orchidejí, nad kterými se vznášejí motýli a kolibříci a který překypuje životem. Náš příběh patří do říše pohádek, je čarokrásný, je to nejfantastičtější epická báseň, kterou by bylo možno vymyslet. Na této planetě nám bude dáno potkat Boha, věčně se skrývajícího. V jednom svém díle se však Bůh již nemůže skrýt – v bytostech, které jsou vrcholem hmotného stvoření. Jsou-li spojeni tajemstvím lásky stávají se jeden pro druhého svátostí, prostorem, který propojuje viditelné s neviditelným. Co uvidí skrze sebe snoubenci, mají-li čisté srdce? (patro.cz)

Kniha vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně v letech 1998–2001 a je určena především středoškolským studentům. Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po vznik samostatně uvažujících bytostí tvoří bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti obdarované nesmrtelnou duší a zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku. Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály. Čím víc rozumíme vesmíru, tím více si uvědomujeme nesamozřejmost naší existence, nesamozřejmost objevení se života na Zemi – a především nesamozřejmost vzniku nás samých, bytostí obdařených inteligencí a schopností se tomu všemu divit. (patro.cz)

Audiokniha: Hrdinou můžeš být, i když se soupeř osobně nedostaví. Spoléhej na české ručičky! Zázračný boxer Vilda Jakš, ranař z vesničky u Brna, se navzdory nevalnému školnímu prospěchu vypracoval v celebritu, s níž se v mladém Československu mohl měřit jen málokterý sportsmen. I zásluhou zvláštních úlev během vojenské služby na letišti v Kbelích se stal roku 1931 poprvé mistrem republiky v rohování. Reportážní román kronikáře křivolakých cest našeho odboje Dalibora Váchy ho však zastihuje až zjara roku 1935, kdy v Paříži pilně trénuje na vrcholný světový mač. Buď smete kvalifikanty, které mu mezi provazy nastavěli šíbři z branže, buď ve finále udolá mlátičku Thila a vystoupí na Olymp, nebo ho bude muset dobývat odjinud. Pořád přece díky známostem zvládá prodávat české sklo a hýčkat milenky, jež kolem něj krouží jako vosy. Avšak nadejde Mnichov a protektorát – a v něm se furiantský vlastenec rozhodně dusit nehodlá. Žít i v exilu umí a šíří kolem sebe nakažlivý elán, nicméně v řadách formující se 311. bombardovací perutě RAF se žádá víc. Vzlétnout do ringu s chladnou hlavou! A přestože je knírkatý protivník z Berlína v téhle vzdušné bitvě zjevný, neráčil se k ní dostavit osobně, takže Vilda musí boxovat i sám se sebou, aby hrdinský přerod zvládl… „Portrét tančícího elegána Vildy Jakše“ se nemalou měrou věnuje jeho působení v řadách RAF. A boxerovy předválečné osudy, velmi volně zpracované ve filmu Pěsti ve tmě (1986) s Markem Vašutem, nyní autor zbavuje dobové ideologické příměsi. „Hodně dobrá kniha o jednom z největších československých sportovců a hrdinů, o meziválečném Československu i o Evropě v téže době. A také o dnešku.“ – Evropské peřeje. „Chtěl jsem ukázat, že to byl normální mládenec, který měl svoje problémy i negativní stránky. Úplně nejvíc mě zaujalo to, že když prohrával nebo prohrál, tak se zvedl a šel dál.“ – autor o hrdinovi. „Jenže co ten Čech? Vylétl v pařížských rinzích jako raketa, má na své straně tisk, je oblíbený diváky; stačí se podívat, jak teď křičí při každém jeho zdařilém úderu nebo úhybu. Vynikajícím způsobem bije protivníka, i když ustupuje. To je věc, která není vůbec obvyklá…“ – ukázka z textu. „Box je více o hlavě než o pěstech. Ten, kdo vstupuje do ringu se strachem a nehezkými představami o budoucnosti, prohraje. Má to vyzkoušené jak z prostoru mezi provazy, tak z velouše. Strach je jeho největší nepřítel. Nesmíš se bát. (…) Kdyby se znovu narodil, zase by chtěl být boxerem. Co může být krásnější než tenhle souboj síly a chytrosti jeden na jednoho. Mit proti sobě Hitlera, ukončil bych válku, povyrážel bych mu všechny zuby. Kdyby se daly problémy lidstva řešit boxem, lidi by si dali jeden na jednoho do držky, a bylo by. Žádný pumy, miny, křižníky a tanky… Pousmál se vlastní naivitě.“ – ukázka z textu. (knihydobrovsky.cz)

"Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu. Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě. Takto se ale s Bohem nikdy nesetkám - jako nezainteresovaný turista, který si během své životní vycházky po Zemi sem tam zmáčkne spoušť a vytvoří fotografii. Jsem vášnivá bytost, toužící a hladovějící po Bohu, toužící nalézt smysl věcí, jsem uvnitř světa, nikoli mimo něj." (patro.cz)

Ano, velmi si vážím všech katolických aktivit, moc si vážím spolč, moc si vážím katolických serverů cé zet, moc si vážím děkanátek, diecézek i celostátních setkání mládeže a všech, kteří je obětavě organizují, a především, a moc, si vážím vás, dívek a chlapců, jinak bych to nepsal. Když jdete k přijímání, ano, vidím krásné mladé lidi. Vidím ve vás obrovský potenciál. Jak moc bych si přál, aby vaše charismata zasvítila! Vážím si i duchovních vůdců, psychologů, aktivistických řeholníků, učitelů a obecně všech moudrých dospělých i jejich moudrých a dobře myšlených rad.“ (patro.cz)

eBook:,Text je primárně určen studentům medicíny a sleduje schéma obvyklé v přednáškách z lékařské etiky (definice problému, argumenty, legislativa). Text je ovšem psán tak, aby byl srozumitelný i pro širokou veřejnost a byl příspěvkem do celonárodní debaty. V první kapitole jsou definovány pojmy, se kterými se čtenář v knize setká. Dále se zde dozvíme, že samotné slovo „eutanázie“ je jedním z nejobtížněji definovatelných slov lékařské etiky. Následuje stručný historický exkurz, jehož smyslem je přinést fakta o vývoji v poválečné euroatlantické civilizaci a především o dění v Evropě, neboť jakákoli dobrá etika nezbytně začíná neutrálním a přesným popisem problematiky a znalostí lékařských a historických faktů. Následují kapitoly deskriptivní etiky. V ČR byly v nedávné době sepsány dva návrhy zákona o tzv. důstojné smrti, a to v roce 2008. Druhý z obou návrhů autor posuzoval, jako člen etické komise Ministerstva zdravotnictví, a byl tedy účasten etického posouzení celé věci. Téma eutanázie je v ČR stále široce diskutováno. (knihydobrovsky.cz)

Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu. Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě. Takto se ale s Bohem nikdy nesetkám; jako nezainteresovaný turista, který si během své životní vycházky po Zemi sem tam zmáčkne spoušť a vytvoří fotografii. Jsem vášnivá bytost, toužící a hladovějící po Bohu, toužící nalézt smysl věcí, jsem uvnitř světa, nikoli mimo něj. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,My Tři králové jdeme k vám… M + B + M. Tento pozdrav sice úderná zpravodajsko-sabotážní skupina z organizace Obrana národa na domovní dveře protektorátní Prahy nepsala, a přece jí gestapo přiřklo přezdívku Svatí Tři králové. Podplukovníci Československé armády Josef Mašín a Josef Balabán i štábní kapitán Václav Morávek se osvobození nedožili, nicméně dějiny druhého odboje je ctí jako vzor obětavého odporu v klaustrofobním pekle okupace. Od jara 1939 do jara 1942, kdy prováděli diverzní akce, zajišťovali kolportáž letáků, kdy byli ve spojení s Londýnem a potírali zrádce, se každý opíral o nezávislou síť kontaktů. Právě ve styku s nimi Váchova reportážní balada ze zatemněných pražských ulic ukazuje i povahové rozdíly tří „mušketýrů“, kteří se v konspirativních bytech vteřinu po vteřině rozhodují, komu lze věřit. A komu ne, protože je další šplhoun v šedé mase oportunních čecháčků a žoldák nácků, nevyzpytatelného agenta A-54 nevyjímaje… „Cílem bylo hrdiny zlidštit. I sám Vácha v úkolu obstál: vzrušující historickou látku přetavil do knihy, která se čte na jeden zátah.“ – Respekt (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha: Seskočili do pekla protektorátu. Kdo selže, prolije krev… Chybou pilota skončil výsadek Out Distance 28. března 1942 až za Telčí, což „balonovým agentům“ zkřížilo plány. Zatímco desátník Ivan Kolařík na nezkušenost záhy doplatil, nadporučík Adolf Opálka se coby velitel akce přesouvá protektorátem nehledě na remcání rotného Karla Čurdy. Napětí mezi nimi vytváří kontrapunkt náhledu na okolnosti, jež se dosud ocitaly ve stínu hlavní linie příprav atentátu na smrtihlava Heydricha. Přes Lázně Bělohrad, Pardubice a Žižkov vedou rozkazy až do libeňské zatáčky, kde 27. května vyvrcholil odpor našeho odboje. Odhodlání nesmí selhat! Ani navzdory pochybám, nakolik šlo o akt prozřetelný, neboť běsnění nacistů ihned krvavě postihuje obětavé podporovatele parašutistů, nevinné Lidice a tisíce dalších vlastenců. Smrt představuje i pro Opálku vyústění morálního rozhodnutí, se kterým voják chtě nechtě počítá, a v bitvě o kostel v Resslově ulici ráno 18. června už se spolubojovníky nemá kam ustoupit. Což neplatí o Čurdovi… „Skutečnost byla pro parašutisty mnohem horší, než na co je v Anglii vycvičili. Vácha detailně vykresluje jak rostoucí beznaděj odbojářů v přímé konfrontaci s gestapem, tak vnitřní motivace.“ – Respekt. „Všichni se bojí. Bojí se, co se stane, pokud to těm dvěma vyjde. Bojí se, co se stane, pokud to těm dvěma nevyjde. Bojí se, co se stane, pokud se to ke gestapu dostane dřív, než se k tomu odhodlají.“ Opálka se hořce rozesmál. „Pak v každém případě vypukne peklo.“ – ukázka z románu. (knihydobrovsky.cz)

Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života. Kniha je strhujícím uvedením do kontemplativní modlitby, do mystiky v tom nejkrásnějším slova smyslu a myšlenkově vychází z Terezie z Avily, Jana od Kříže, Josefa Ratzingera a mnoha dalších. Přes závažnost obsahu je kniha napsána nečekaně uvolněně a lehce, s vtipem, občasnou břitkou ironií i zemitým slovníkem. Otázkami a nadhozenými tématy knihu provází Marek Vácha. Vážení čtenáři, na konci knihy (str. 128 a 129) se autor dopouští svého vtipu a příběh zůstává nedokončený. Všimněte si, prosím, že čísla stran jsou natištěna. Nejedná se proto o chybný výtisk. (patro.cz)

I když je každá z povídek z jiného prostředí, jsou spojeny myšlenkami, které jsou pro autora charakteristické. Je to obdiv k Hospodinovu dílu a starost o ně. Je to pokora s jakou má člověk v tomto díle pokračovat. Je to čistý otevřený postoj a láska k lidem. To vše okořeněno troškou humoru. (patro.cz)

„My, křesťané, jsme sužováni tisícem a jedním problémem bezprostředního i vzdálenějšího okolí. Trápí nás Ukrajina, válka v Iráku, Sýrie, vlny uprchlíků, modlíme se za mír v Nigérii, pomáháme v léčebnách alkoholiků, pomáháme mentálně nemocným, organizujeme kampaně za ochranu nenarozeného života, staráme se o budoucí matky, které okolí nutí k potratům, bojujeme proti eutanázii a podobně. Zdálo by se, že toho v agendě máme dost, a že to stačí. Evropa nikdy v novodobých dějinách nebyla tak rozvibrovaná, rozkolísaná jako je dnes, kdy se zřejmě poprvé v dějinách nesnažíme vybudovat něco nového, ale stůj co stůj alespoň udržet to staré. Encyklika Laudato si´ nepřináší ke všem těmto problémům a starostem ještě další starost navíc, encyklika to vše integruje, dává našemu snažení rámec a soustřeďuje nás na to, co je opravdu důležité. Když chránit život, tak veškerý.“ (patro.cz)

Svůj první knižní rozhovor poskytl Marek Vácha svému příteli, bývalému studentu a vedoucímu táborů pro mládež Jožinu Valentovi. Vácha v něm vydává svědectví o své cestě k Bohu a ke kněžství, o radostech i bolestech kněžského života, hovoří o svých zkušenostech učitele a cestovatele, o tématech duchovních i společenských, a to vše v atmosféře rozhovoru dvou přátel, která se při jednotlivých setkáních příliš nelišila od momentu, kdy vzešel nápad knihu rozhovorů vydat – když spolu oba autoři v jedné únorové noci 2018 seděli u ohně kdesi v argentinských horách. (patro.cz)

Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života. Kniha je strhujícím uvedením do kontemplativní modlitby, do mystiky v tom nejkrásnějším slova smyslu a myšlenkově vychází z Terezie z Avily, Jana od Kříže, Josefa Ratzingera a mnoha dalších. Přes závažnost obsahu je kniha napsána nečekaně uvolněně a lehce, s vtipem, občasnou břitkou ironií i zemitým slovníkem. Otázkami a nadhozenými tématy knihu provází Marek Vácha. Vážení čtenáři, na konci knihy (str. 128 a 129) se autor dopouští svého vtipu a příběh zůstává nedokončený. Všimněte si, prosím, že čísla stran jsou natištěna. Nejedná se proto o chybný výtisk. (knihydobrovsky.cz)

"My, křesťané, jsme sužováni tisícem a jedním problémem bezprostředního i vzdálenějšího okolí. Trápí nás Ukrajina, válka v Iráku, Sýrie, vlny uprchlíků, modlíme se za mír v Nigérii, pomáháme v léčebnách alkoholiků, pomáháme mentálně nemocným, organizujeme kampaně za ochranu nenarozeného života, staráme se o budoucí matky, které okolí nutí k potratům, bojujeme proti eutanázii a podobně. Zdálo by se, že toho v agendě máme dost, a že to stačí. Evropa nikdy v novodobých dějinách nebyla tak rozvibrovaná, rozkolísaná jako je dnes, kdy se zřejmě poprvé v dějinách nesnažíme vybudovat něco nového, ale stůj co stůj alespoň udržet to staré. Encyklika Laudato si´ nepřináší ke všem těmto problémům a starostem ještě další starost navíc, encyklika to vše integruje, dává našemu snažení rámec a soustřeďuje nás na to, co je opravdu důležité. Když chránit život, tak veškerý." (knihydobrovsky.cz)

Je to knížka o nás a o Bohu, a přece to není klasická učebnice teologie. Je to knížka příběhů z jiného vesmíru, totiž z toho, který je uvnitř nás. A pokud se těmto příběhům podaří, aby se něco probudilo ve vašem nitru, (nebo srdci, nebo duši, říkejte si tomu, jak chcete) a začalo vnímat sebe sama, druhého a lásku kterou nás druzí a Bůh zahrnují, budete cítit něco podobného, jako Honza, jeden z účastníků tábora, které Orko se svými přáteli pravidelně pořádá: "Nejhezčí zážitek… to nesení hvězdy z Klárčina filmu. V té chvíli jsem vás miloval a přesto nenáviděl. Protože tak silné zážitky - ač jsou kladné - to už není jen radost, obdiv… Nenáviděl jsem vás, že musím plakat, nenáviděl jsem vás za to, že mi bez uvážení předáváte takovou krásu v takovém drobounkém bodě času, ¬ miloval jsem vás za víru ve mne samého…" A Orko k tomu dodává: "Se mnou je to poslední večer a poslední ráno stejné. Miluji a nenávidím naše táborníky, že se mi tak rychle a snadno dostali pod kůži a do duše, že kvůli nim, jen dospívajícím, musím plakat. (knihydobrovsky.cz)

Audiokniha:,My Tři králové jdeme k vám… M + B + M. Tento pozdrav sice úderná zpravodajsko-sabotážní skupina z organizace Obrana národa na domovní dveře protektorátní Prahy nepsala, a přece jí gestapo přiřklo přezdívku Svatí Tři králové. Podplukovníci Československé armády Josef Mašín a Josef Balabán i štábní kapitán Václav Morávek se osvobození nedožili, nicméně dějiny druhého odboje je ctí jako vzor obětavého odporu v klaustrofobním pekle okupace. Od jara 1939 do jara 1942, kdy prováděli diverzní akce, zajišťovali kolportáž letáků, kdy byli ve spojení s Londýnem a potírali zrádce, se každý opíral o nezávislou síť kontaktů. Právě ve styku s nimi Váchova reportážní balada ze zatemněných pražských ulic ukazuje i povahové rozdíly tří „mušketýrů“, kteří se v konspirativních bytech vteřinu po vteřině rozhodují, komu lze věřit. A komu ne, protože je další šplhoun v šedé mase oportunních čecháčků a žoldák nácků, nevyzpytatelného agenta A-54 nevyjímaje… Délka nahrávky: 11 hodin 41 minut Čte David Matásek (knihydobrovsky.cz)

V textu je diskutován vztah vědy a víry, Darwinovy teorie a první kapitoly knihy Genesis, evoluce a křesťanství. Zvláštní pozornost je pak věnována třem zprávám o stvoření knihy Genesis a vztahu těchto textů k moderní vědě, jakož i současným oficiálním textům katolické církve souvisejícími s evoluční myšlenkou. V textu je zastáván názor, že dnes nejde toliko o prokazování, že věda a víra si neprotiřečí, nýbrž o to, že věda se může stát věřícímu člověku cennou inspirací. Židovsko-křesťanská tradice vnímá člověka jako spolutvůrce vesmíru, jako obraz Boží. Umění, věda a víra se v člověka nutně musí protnout, má-li člověk dostát svému zadání být spolu-Tvůrcem světa. (patro.cz)